Lednový mišmaš s nikterak překvapivým finále

Hezké odpoledne, milí a drazí.

Máme tu leden a s ním první kpopový výkec roku 2025. Kartičky, printy, polaroidy, alba... rozmanitostí produktů se vskutku nešetřilo. Pár kolekcí tu – dá se říct – uzavírám, což je vzhledem k načasování trochu paradox, zároveň ale načínám jednu zbrusu novou. Že Vám to něco připomíná? Leden 2021, Day6. Bingo! Však kdy jindy než v lednu bych si já mohla oficiálně osvojit další skupinu? 

Můj největší rest Aronovy kolekce představovaly polaroidy z koncertu The Black. Které, upřímně, jsou asi nejmíň wow ze všech NU'EST polaroidů. Vypadají sice úžasně elegantně, ale barevně je to naprostá bída. Jenže! Mají klobouk popírající gravitaci... a já miluju Aronův klobouk popírající gravitaci. 🖤 Ubíhaly však roky a The Black polaroidy stále nebyly k nalezení. Dávno už jsem ztratila víru, že se jich v tomhle životě ještě dočkám.
Na konci loňského roku jsem z čiré nostalgie zadala do vyhledávače instagramu prodejní NU'EST hashtag. Nic jsem si od toho neslibovala. A objevila jsem bombu.
Kanadská slečna, od níž jsem v minulosti pár Aronových kartiček nakoupila (a taky jsem zjistila, že její ultimate bias je Sungjin, prostě wtf?), prodávala The Black set. Polaroidy, pohlednice a obří fotografii. Mně by ke štěstí sice bohatě postačovala Aronova dvojička, ale když se slečna chce zbavit všeho... mileráda jí ulevím. A tak jsem nakoupila. Jelikož se jednalo o doporučenou zásilku z Kanady, neodpustila si celnice pár standardních humorů, avšak žádné nečekané drama se nekonalo. Naštěstí. Do čtrnácti dnů byli NU'ESTi bezpečně doma.
Skupinová The Black fotografie je dalekosáhle epičtější, než jsem si představovala. Je zpevněná, vyloženě čeká na zavěšení a má i svoji cool černobílou zadní stranu. Úžasné! Nevystavit ji, to by byl vyloženě hřích, a proto mi spolu se skleněnou Shinhwa deskou od Nissy zdobí horní část regálu.
Set pohlednic je vlastně mini photobook. Přemítala jsem, že bych ho rozebrala a použila pouze Arona, ale nestalo se. Zásadní impulz pro ponechání si photoboočku se všemi členy ve mě vyvolalo logo NU'EST vyražené na zadní desce coveru. Jakmile jsem se ho dotkla, ztratila jsem chuť do pohlednicového photobooku jakkoli zasahovat. Je perfektní přesně v té podobě, v jaké je.

The Black polaroidy fungují tak jako všechny polaroidové NU'EST záležitosti, tj. dva per člen + jeden skupinový exemplář. U zbytku NU'ESTů, co nejsou Aron, jsem se situaci rozhodla vyřešit stejně jako v případě žlutých L.O.V.E Page polaroidů. Nechala jsem si jednu verzi, tu podepsanou. JRa, Baekha a Rena, které normálně nesbírám, jsem spolu se skupinovým polaroidem upíchla do nové čtyřokýnkové fólie a Minhyunův The Black polaroid přidala k jeho L.O.V.E Page kusu a The Table kihno kartičkám. Jedna kompletní fólie ✅, druhá kompletní fólie ✅... a totéž platí i pro tu třetí, Aronovu. ✅
Moje rozkošné malé americké, jemuž na hlavě sedí ikonický kloubouk popírající gravitaci, svojí noblesní přítomností konečně úspěšně uzavírá čtvrtou aroní čtyřokýnkovou fólii, a mě to dojímá víc, než bych se byla bývala nadála. Žila jsem v domnění, že už jsem se přes NU'ESTy přenesla, přece jenom, budou to tři roky, co se hoši oficiálně rozpadli... ale ne. Na té slabosti, kterou pro ně mám, se nezměnilo vůbec nic.

Při shánění Sooyounginých Forever 1 kartiček (uf, potím se, jen na to vzpomínám!) jsem čas od času narazila na její srdíčkový exemplář v červenobílé kostkované košili, který podle vlasů nějak souvisel s posledním comebackem SNSD, ale odkud vypadl přesně, to jsem neměla ponětí. Ta kartička se mi nesmírně líbí, má úžasně rozpustilý vibe, jenže cena, jakou za ni prodávající požadovali, mi vždycky přišla naprosto přemrštěná. Svou blonďatou ženu sice hluboce miluji, ale ledvinu kvůli její kartičce prodávat nemíním.
Na konci loňského roku, nabuzená nalezením nealbového Run Devil Run kusu, jsem se tak jako rekreačně probírala SNSD inzeráty, a koho nevidím? Svou oblíbenou kostkovanou Soo. Ze zvědavosti jsem inzerát otevřela, zajímalo mě, jakou pálku za ni tato prodejkyně bude chtít... a spadla mi brada. Sedm dolarů? Jenom? Cože?! Nebylo o čem, samozřejmě jsem kartičku okamžitě koupila. 😄
Slečna prodejkyně byla nesmírně ochotná a starostlivá a asi týden po odeslání mi píše, jestli už zásilka náhodou nedorazila...? Cestovala z USA, mimochodem. A já, která mám stále v živé paměti Soojinino putování, slečnu uklidňuju, že si nemusí dělat obavy, že občas to zásilkám trvá klidně i tři měsíce... Víc než cokoli jiného slečnu má odpověď traumatizovala, ehm. Nakonec to však tak černé nebylo, Sooyoung dorazila už haha po jednom měsíci.
Nu, a tak jsem konečně vypátrala, že ona slavná srdíčková kartička náleží k Long Lasting Love, události z roku 2022, z níž už tři Sooyounginy exempláře vlastním. Kostkovaná Soo má však, narozdíl od nich, barevnou zadní stranu – růžovou, jak se na SNSD merch sluší – a rovněž obsahuje zprávu. Takže ačkoli se nejedná o selfíčko, působí tahle kartička velice podobným, ležérním dojmem. A vůbec, hleďte na ni. Je absolutně geniální!

Sungjinovu sekci – stejně jako Minhovu níže – si dovolím rozdělit na dvě: Day6 kartičky a sólo kartičky. Začneme těmi skupinovými.
Od téže portugalské slečny, která mi v červnu prodala Sungjinovu You are My Day kartičku, jsem pořídila druhý Welcome to the Show exemplář, Sungjina s tenisovým míčkem v ruce. Tenisový kurt byl oficiálním konceptem tohoto koncertu, jsem proto velice ráda, že vlastním alespoň jednoho jeho zástupce.
Sungjin se tu tváří děsně důležitě, reálně jako by držel něco mnohem zásadnějšího než tenisák. Na druhou stranu, ten tenisák má absolutně dechberoucí barvu. To nemůže být jen tak obyčejný tenisák! A když už jsme u barev... kombinace modré a zelené, jež definuje zadní stranu, je velice svěží. Nejsem si tak úplně jistá, či se mi líbí, ovšem hravost jí upřít nelze. A to je vždycky záslužné.
○○○
Nečekaně brzy se mi povedlo dokončit Band Aid fólii! Narazila jsem na inzerát britské – Sungjinem zabiasované! – slečny, která nabízela leaderova selfíčka z obou photobook verzí alba. Jeden by si řekl: "Mělas na výběr, to je super!", což... ano, ale ne až tak. 😅 Byl pro mě totiž trochu oříšek vybrat, kterou variantu chci do své kolekce zakomponovat víc, ehm. Nakonec jsem se rozhodla pro selfie kartičku verze Rock Band. Přece jenom dává smysl, aby můj oblíbenější koncept v Band Aid fólii převažoval, no ne? V tomto případě připutovala britská zásilka zcela nepozorovaně, docela jako obyčejné evropské psaní. A cesta jí trvala čtyři pracovní dny. Jakože wow.
Selfie rockera Sunjina je prakticky totožné jako to z verze platform, má však tu výhodu, že na něm hlavní hvězda pózuje centrálněji. Tím pádem lépe vynikají její vlasy... a všichni víme, jakou moc nade mnou mají Sungjinovy dlouhé vlasy. A taky... ten chlap je krasavica. A já mám slabost pro krasavice. S dlouhými vlasy na hlavě přímo korunovaná.
Design zadní strany je fajn; neurazí, nenadchne. Líbí se mi kontrastní "My Day ONLY" prvek, nebýt jeho, nevěnovala bych tu zadku Rock Band selfíčka ani řádku. Byl by bez té rušivé červené tak nezáživně nijaký...!

Nakoupila jsem dvě extra kopie 30: platform verzi (tak jak je) a photobook verzi s Withmuu pre-order benefitem.
Milé PéÓBéčko je tradiční selfie vyfocené pod řekla bych značně nelichotivým úhlem, který však Sungjinově vizuálnosti nijak neubližuje, čili... buďto je úhel v pohodě a já mám halušky, nebo je Sungjin magicky imunní vůči tomu vypadat jako idiot. Asi nemusím zdůrazňovat, které možnosti fandím víc. Na kartičce si nesmírně cením toho, že outfitově je v rámci 30 zcela originální. Ty hadry sice mé estetické cítění dvakrát nenadchly, ovšem účel plní znamenitě. Protože rozmanitosti není nikdy dosti! 
U film photo frame se mi poštěstilo natrefit na jeho druhou variantu, temnou verzi Night. První 30 set si tím pádem můžu odškrtnout. ✅

Ticket photocard mě nadchla... a paradoxně i absolutně rozhodila. Z alba jsem totiž vytáhla druhou geniálně nasvícenou jízdenku verze Night. Která je opět zcela úchvatná a Sungjin na ní hledí přímo do objektivu...! Takže mám dvě jízdenky téže verze, obě bezkonkurenčně umělecké. Jenže já bych ráda vlastnila jednu jízdenku od každé varianty... protože je to nejlogičtější řešení... a to znamená, že jednu Night jízdenku musím ze své oficiální kolekce vyřadit. Černého Petra si nakonec vytáhla má původní Night jízdenka, Sungjin okázale upírající pohled stranou.
Selfie kartička převážila mé ambivalentní pocity z nálože druhé photobook verze 30 na pozitivní stranu. A nemůže za to nikdo menší než Sungjin v šedivém saku a kravatě z verze Evening. Boha mýho, ta kartička je tak krásná...! Dělá, mimochodem, ohromnou čest Sungjinovým rtům což je asi to nejdivnější, co jsem kdy řekla. Jakože já vím, že má chlapec hezkou pusu, ale že je až takhle dokonalá?
Nu, a pak jsem otevřela verzi platform, vytáhla z ní štos zdejších inclusions a protože mám druhý set DSLR kartiček, nacpala jsem je do šanonu. ale oficiálně je do Sungjinovy kolekce nepočítám. protože jsou photobook. chápeme se a uviděla modrý podepsaný zadek selfie kartičky. Ou jé, režisér Sungjin hlásí návrat! Což může být buďto ta nejlepší, nebo nejhorší zpráva. 😅 A tak jsem kartičku celá napnutá otočila... a dobrých deset vteřin žila v domnění, že se jedná o duplikát. Užuž jsem se chystala zklamaně si povzdechnout, když tu můj Hongbinem zabiasovaný mozek vřískl: "MOMENT! Tvůj původní režisér se přece neusmívá!" Další minutu jsem tedy strávila civěním na kartičku a spekulováním, či je to skutečně ta druhá varianta režiséra Sungjina, anebo oblbuju sama sebe a vymýšlím si něco, co tam reálně není. Nakonec jsem stejně musela sáhnout po šanonu a obě kartičky porovnat hezky vedle sebe. Tímto prohlašuji, že Sungjin je maestro dvojčecích kartiček. 
Ač se věčně oháním touhou po rozmanitosti setů, u modrých platform kartiček mě jakkékoli variabilní nutkání obchází obloukem; s jistotou vím, že je v Sungjinově 30 kolekci potřebuju obě. Nejpodivnější na tom celém je, že režisérská selfíčka ani nepokládám za to nejkrásnější, vizuální titul bych bez přemýšlení udělila kartičkám verze Evening. Přesto pro mě režisérské kusy představují jasné a zcela nezpochybnitelné číslo jedna. Je na nich... cosi absolutně zbožňováníhodného. 

A teď si v krátkosti popovídáme o vánočním albu. 🎄 Já vím, já vím, v prosinci jsem tvrdila, že žádné vánoční album nevedu, to jsem ale v potaz nevzala (tehdy ještě budoucí) dárek od svojí nejdražší Nissy. Věnovala mi vskutku nerandom druhé mini album Day6, Daydream. Aneb to jediné album, ve kterém clear cards plní svou primární funkci: zdobí cover. 
Od packagingu takto raného alba jsem vskutku neočekávala nic rafinovaného, ale upřímně mě překvapilo, jak prosté Daydream vlastně je. Ne, že by nynější Day6 alba byla nějak překombinovaná co se úbalu týče, mají však vizi a koncept. Z vizuálu Daydream si však odnáším výhradně silný druhogenerační dojem. Což je na počin z roku 2016 docela úsměvné. Zvlášť když si uvědomíte, že ten samý rok vyšlo, kupříkladu, Kangtovo luxusní mini Home... Chápu, že vrážet do tehdy nepříliš populárních zelenáčů peněz víc, než je reálně nutné, by od JYPE nebyl zrovna inteligentní tah, ale stejně. Horko těžko se mi věří, že Daydream vyšlo po roce 2010.  
Teď to asi zní, že má druhé mini docela zásadní problém, packaging umí celkový vzhled nemálo negativně ovlivnit. To naštěstí není případ Daydream. Tohle album má schopnost okouzlit člověka na první pohled a předně za to vděčí svojí barvičce. Existují odstíny modré, které dvakrát nemusím, a existují odstíny modré, na které se nemůžu vynadívat; barva Daydream spadá, jak asi tušíte, do druhé kategorie.
Vnitřní část alba se skládá z photobooku, na kterém leží šest clear cards, a tvoří tak finální vizuál coveru, a jewel casu, ve kterém je uložené cédéčko. Vše právě zmíněné, jak už jsem dříve předestřela, se nese ve velmi jednoduchém stylu. Koncept fotek vyhlíží příjemně, barevně jsou však snímky nevýrazné. Nebo takhle, některé z nich barvami oplývají, ale i tehdy je to barevnost jakoby... vybledlá. Což vůbec nedává smysl, jak to tak po sobě čtu, ale čert to vem. S ohledem na takřka absolutní všednost, jíž se album vyznačuje, mě šokovalo, že se vprostřed photobooku nachází lehce průhledná stránka z kvalitativně úplně jiného papíru. Připomnělo mi to Yoonovu Page. Kde se těchhle spešl stran, pravda, vyskytuje o dost víc, ale u alba jako Daydream – kde se kreativita rovná takřka sprostému slovu – pokládám i tu jedinou za opravdu slušný výkon. 
Nu, a tak se stalo, že po čtyřech letech od oficiálního "adoptování" Day6 (už?!) vlastním všechna korejská alba z jejich pětičlenné éry. 

V listopadu jsem se zmiňovala o archivaci svojí Pink Fantasy kolekce, zaplňování prázdných míst v jednotlivých fóliích... nu, pokud se neuděje nějaký velkolepý převrat, mám, hádám, hotovo. Takhle, ne všechny PF fólie jsou plně obsazeny, Sanžina dvouokýnková, jež obsahuje podepsané Shadow Play printy, má stále volná místa na zadní straně, což je ale skutečnost, která mě osobně příliš nesere. V prvé řadě, sehnat cokoli dalšího v téhle velikosti je u Sangy pravděpodobně nemožné, takže by se mi to nepovedlo, ani kdybych se přetrhla, a pak... chci si ten prostor ponechat pro případné cokoli, na co třeba ještě někdy natrefím a budu cítit nutkání to do Sanžiny sbírky zakomponovat. 

Každopádně! Moje finální kompletování se týkalo malé čtyřokýnkové, tj. standardní printové, fólie, kde mi dvě okýnka zbývala. A protože moje oblíbená polská slečna (jo, ta na jejíž první zásilku jsem čekala skoro rok) Sanžiny printy stále prodává, nebyl žádný problém potřebné duo sehnat.
Zásilka samozřejmě musela dorazit zrovna v den, kdy jsme byly s dětmi na exkurzi mimo školku, a jelikož byla doporučená, zůstal mi ve schránce lísteček, ať si ju laskavě vyzvednu na poště. A tak se i stalo, dva dny nato. S paní poštmistrovou jsme chvíli dumaly, či si ji mám vůbec přebírat, protože obálka byla poničená (fakt netuším, co s ňou naše nebo polská pošta prováděly), nakonec ale paní poštmistrová naznala, že vnitřek – tj. tuna bublinkové fólie – se zdá být v pořádku, a já chtěla svoji Sangu, takže... Slečna printy zabalila vskutku precizně, cestu i zacházení pošty přežily ve zdraví.
Vybrala jsem mikádovou Sangu v černém, jejíž outfit mě fascinuje od první chvíle, kdy jsem ho uviděla. A že to už pár let bude... Ty pásky, průstřihy, kapuce... MI-LU-JU! 🖤

Minhovy SHINee exempláře se rozhodly, že si uspořádají vánoční párty v zahraničí, pak asi dva týdny vyspávaly Silvestra... načež se ten ze zámoří očividně přiotrávil alkoholem, ehm. Španělskou kartičku jsem koupila na začátku prosince, kanadskou dokonce už v listopadu... a obě se velkolepě přikodrcaly v půli ledna. 
Se  španělskou kartičkou to zpočátku vypadalo bledě, má žádost o koupi se zdála býti profesionálně ignorována, ale nakonec se prodejce přece jenom ozval. Jasně, Minho je stále k mání, během pár hodin že prý mi chlapec pošle video!
Haha. Poslal ho za tři dny.
A podobně veselé to bylo i s odesíláním. Týden po zabalení (nutno podotknout, že na chlapce má chlapec neskutečně úhledný rukopis!) jsem se mu musela sama připomenout, no o tři dny později jsem se dočkala. To jsem ještě nevěděla, že kartička poputuje měsíc... Ale mám ji, a to je hlavní.Jedná se o kartičku k patnáctému SHINee výročí. Veverčí kousek. Nikdy jsem se sice nesmířila s tím, že Minha reprezentuje zrovna veverka, ale taky jsem naznala, že má kolekce tento konkrétní plyšáčí exemplář potřebuje. Navíc doteď byl buď vyprodaný, nebo předražený; že za něj konečně někdo chce normální sumu, musí být znamení shůry.
Kartička je to nesmírně rozkošná. A plná rozkolů. Zaprvé, takřka dvoumetrový Minho fotící si selfíčko s plyšákem, co se mu vleze do dlaně, je vtip s velkým V. Zadruhé, Minho je krasavica, jak se na něj sluší, kdežto veverka je ohavná, až je – na dvou stý šedesátý osmý pohled – svým pochybným způsobem skoro hezká. Teď ale vážně. Nechci tu toho plyšového hlodavce šikanovat, ale proč kurva nemá nos?! Měl nehodu?! Našli mu v čumáku nádor a musel na operaci?! Je potomkem zrozeným z desáté generace incestu?! Nebo se snad identifikuje jako lord Voldemort?!
Tak či onak, titul "nejprokletější veverka tisíciletí" má svého jasného vítěze. 
○○○

Kanadskou kartičku jsem pořídila na ebayi. Od téže slečny, jež mi prodala VirtuouS Handong. Shrňme si to: Kanada? Super rychlá pošta. Prodejce? Osvědčený. Ou jé! Tahle zásilka prostě neměla důvod stagnovat! A i přesto (bez pěti dnů) putovala dva měsíce. Ach jo. 😅 Reálně už jsem ji obrečela... Díkybohu předčasně.

A o kom, že je vlastně řeč? O Minhově véčkovém Hard PéÓBéčku! Ano, po sto padesáti letech jsem se konečně zmohla jedno si pořídit. Ale abyste si nemysleli, že jsem popadla to první, co se namanulo, kdepak, já od začátku usilovala výhradně o kartičku tohoto konkrétního žlutostěnového konceptu. Velmi si užívám jeho elegantní (random) vibe (když se zaměříte na Minhovo sako, uvidíte na něm velrybu!), klíčovou roli však sehrává Minhův účes. Toto jest původce mojí obsese do očí načesanou ofinkou. Je úchvatný, já vím.  

Nákup kartiček, k nimž zabrousíme v Minhově sólo sekci, se udál naprostou náhodou. Procházela jsem SHINee inzeráty (jak taky jinak) a zaujala mě Minhova kartička v modré košili zabalená v jedné fólii spolu s modrým "happy birthday" přáníčkem. Jednalo se o výsadní záležitost roku 2023, co jsem pochopila, já však o její existenci neměla nejmenší tušení. Opožděně jsem se tedy něčemu nedůležitému přiučila.
Prodejkyni, slečně ze Španělska, jsem si o kartičku napsala. Čekala jsem týden, žádná odpověď nepřišla. Ach, ti Španělé... Hm, smůla. Chat (nebo spíš pokus o něj) jsem smazala a narozeninové kartičce udělala adieu. Nebyla mi souzena, hádám... O několik dní později, když už jsem celé narozeninové fiasko pustila z hlavy, mi na mobilu cinklo oznámení. Zpráva. Z instagramu.

"Ahoj! Moc se omlouvám, že mi tak dlouho trvalo odpovědět. Jasně, ta kartička je stále k mání!"

Celá zmatená jsem zprávu otevřela. Kdo to je a o jaké kartičce to mluví...? A bum! V chatu mi přistálo video narozeninového Minha.
Od té chvíle již obchod probíhal tak, jak měl. Zaplatila jsem, slečna kartičku zabalila, já zkontrolovala adresu, slečna kartičku odeslala; to vše během dvou dní. A to ani nemluvím o cestě samotné, která kartičce zabrala ani ne týden. Mám dojem, že se mi tak trochu snažila revanšovat...
V prvé řadě je nutno zmínit, že na rozdíl od albových SM kartiček je ta narozeninová zatraceně festovní. Ke kreditce má daleko, ale v rámci standardní klasiky svojí pevností opravdu vyniká. Druhak, celkový design nemá s narozeninami kupodivu co dělat, odkazuje k zimě. Zadní stranu kartičky zdobí vločky, přáníčko – které jsem si ponechala v šanonu – okupuje sněhulák. Zvláštní, ale... proč vlastně ne? Minho slaví narozeniny v prosinci, užití zimního tématu dává smysl. Nezastírám, že mě vločky namísto konfet a balónků překvapily, jsem však za toto kreativní rozhodnutí ráda. Je vkusné a nevtíravé.
Minhovo selfíčko oplývá naprosto geniálním výrazem a ještě lepší pózou. Poutá totiž pozornost ke spínacímu špendlíku na náprsní kapse košile, výtečně rozpustilému módnímu detailu. 🧷
Na zadní straně kartičky se mi nejvíc líbí ta jednoduchá kombinace modré a bílé. Vločky, ač jsou super, by tu ani nebyly třeba; zima jakožto koncept je z použitých barev dokonale patrná.
○○○
Čekajíc na příchod narozeninové kartičky, uvědomila jsem si, že umístit ji v Minhově SHINee fólii by nebylo tak docela optimální. Přece jenom, jde tu o Minhovy narozeniny, žádné SHINee výročí. Pročež jsem naznala, že nadešel čas založit Minhovu nealbovou sólo fólii. Pokud žasnete, jak je možné, že jsem ji nespáchala dřív, nejste sami. Taky mě šokovalo, že k ní došlo až dva roky po Minhově sólo debutu, ehm. Chudák ultimate bias. Je jak ta pověstná kovářova kobyla...
A protože zakládat novou fólii kvůli jedné kartičce působí dosti neorganizovaně (jasně, protože zrovna já mám samozřejmě vždycky všechno bezchybně naplánované, že?), pořídila jsem si k narozeninovému Minhovi i jedno Chase PéÓBéčko. Od chlapce z Německa. Popravdě netuším, jestli Chase PéÓBéček existuje vůbec víc, protože všechny inzeráty se ohánějí jenom tímhle jediným. Minhovým půvabným selfíčkem ve třech vrstvách oblečení, jež se vyznačuje velmi zemitými barvami. Oh, a rovněž hrdou příslušností k verzi Beginning, viz zadní strana.
Možná Vás napadá – a napadlo to i mě – že by Chase POB kartička mohla zkompletovat devítiokýnkovou Chase fólii, v níž se nachází osm kartiček. Jistě. Já si však v kolekci nechci dělat ještě větší chaos, než v ní mám. Albové a nealbové rozdělení mi (nejen) u Minha skvěle vyhovuje.

Seznamte se s Primrose. Dívčí skupinou, která debutovala v lednu 2023 jako duo, ale po odchodu jedné ze členek byla přeskupena v kvarteto. Aktuální složení sestává z Rainie a Nahyun, slečen, jež v Primrose re-debutovaly po rozpadu skupin bugAboo a Hot Issue, původní členky Ruby a maknae Hayun. Toto osazenstvo má za sebou tři comebacky, každý jiného konceptu i žánru, a já velice doufám, že se v budoucnu dočkáme dalších.
A jak že jsem milé prvosenky vůbec objevila? Náhodou. Náhodou s velkým eN.

Ke konci roku 2024 jsem si pustila random video o "fajn letošních sonzích, co maj na svědomí takřka neznámý skupiny" a v něm figurovalo Steal Heart od Primrose. Zaujal mě koncept, zaujal mě refrén. Takže jsem si našla oficiální MV a pustila si ho. A budu upřímná, na první dobrou jsem ten song ani celý nedoposlouchala. 😅 Když se na to dívám zpětně, nechápu, co se mnou bylo ten den špatně, Steal Heart je zatraceně dobrý počin. Má svoje silnější a slabší části, to ano, ale jako celek funguje na výbornou. Každopádně! Nejnovější comeback mě nalákat nedovedl, byla jsem však v přívětivé náladě a rozhodla se zkusit od nich něco jiného. Třeba tenhle song se zvláštním názvem a ještě podivnější náhledovkou...!
A tak jsem, vážení, objevila svou novou hudební obsesi jménem Freyja. 

Slovy nedokážu vyjádřit, jak moc mi Freyja učarovala. A každý další poslech mě v tom jenom utvrdil. Freyja je skvost a zasluhuje místo v kpopové síni slávy. Estetika celého comebacku vychází ze severské mytologie a mé srdce plesá, kdykoli tu nádheru vidí. Kdyby se děvčata rozhodla tento mystický koncept zopakovat nebo líp, zvolit si ho za své poznávací znamení, nemohla bych být spokojenější.
Asi po týdnu každodenního civění na MV jsem si uvědomila, že se podvědomě nejvíc těším na tu okatou černovlásku s mikádem. Hmm...! U toho jsem samozřejmě samu sebe velkohubě ujišťovala, že mě Primrose vůbec nezajímají (haha!), jenom jsem zvědavá, na koho to jmenovitě koukám. No, a tak jsem se dala na rozpoznávání obličejů a tipování správných jmen. Naučit se, která děvčica je která, vůbec nebylo tak obtížné, jak jsem předpokládala... A Kang Nahyun, má prvotní vyvolená, svou výsadní vyvolenou pozici nonšalantně obhájila. 

V tuto chvíli jsem sběr Primrose stále umanutě ignorovala a celou situaci lživě přirovnávala ke Ghostovi, Dreamnote a Miso. Pořídím si album, pod něž spadá Freyja, protože princip, a tím to pro mě hasne! Jenže nehaslo. Dala jsem druhou šanci Steal Heart, jehož hudební vykoupení neslo v mých očích punc jakési osudovosti, a stačila se zamilovat do packagingu a cukrkandlového designu druhého mini alba Laffy Taffy. Začalo mě to nahlodávat. Potřebuju se aktivně zajímat o novou skupinu? Ne. Na druhou stranu, z programu mi jaksi vypadly nugu Pink Fantasy... a upřímně, jejich aspekt většímu publiku neznámého mi v mém aktuálním fanouškovství docela chybí.
Nu, a tak se stalo, že jsem Primrose nakonec skutečně přijala za své. Jejich souvislost s mojí "lednovou kletbou" je ale vlastně nulová, protože se to celé odehrálo už v prosinci. Ehm. Tady na blogu se však první zmínka o nich objevila až v lednu, tudíž se jedná o omluvitelnou mystifikaci. 
Pořídila jsem si tři Primrose alba, doposavad vše co jako čtveřice vydaly, tj. druhé mini album Laffy Taffy, první single album Revival a třetí mini album Steal Heart.  
💿 Z packagingu Laffy Taffy jsem nadšená, z title tracku téhož jména – paradoxně – ne až tak. Není špatný, kdepak, je to typická roztomilá girl group záležitost a v tomto ohledu plní svou úlohu bravurně. Bohužel, můj šálek ideální hudební kávy vypadá trochu jinak. Nejsem tedy nikterak pravidelným posluchačem, nutno však podotknout, že se častokrát přistihnu, že si Laffy Taffy bezděčně pobrukuju. Chytlavost má vskutku vražednou. 😄 A ačkoli dávám přednost b-side tracku Awaken Light, Laffy Taffy je bez debat song se správným titulním potenciálem.
Úbal alba má podobu zápisníku s kroužkovou vazbou; kvalitativně bych jej přirovnala k Magic od TXT jen bez té krabice. Má tvrdé desky, zatraceně festovní stránky a k tomu všemu je celý photobook zasazen v nízkém, leč pevném sleevu. Ten je popravdě úplně nadbytečný, na tom albu ho vůbec není třeba, nevyskytuje se v něm totiž nic, co by mohlo vypadnout. Plní tak jen extra vizuální funkci. Která sama o sobě ale dává perfektní smysl. Představuje nám jak členky Primrose, tak albu poskytuje chybějící hřbet (viz kroužková vazba), na němž stojí jméno skupiny. Čili jedna ze dvou zásadních informací pro lepší orientaci v regálu. A komu se toto řešení nelíbí, ten může sleeve prostě sundat. Spokojenost na všech frontách!

Sladký růžový design plný bonbonů a lízátek se promítá ve všech součástech alba: coveru, cédéčku, photobooku i sběratelských inclusions. Respektive růžová jasně dominuje, ale vzato kolem a kolem, barevnost Laffy Taffy je vlastně duhová. Jak dobře víte, barvičky mám ráda, ale za roztomilé koncepty tak úplně nekopu. Proč mě tedy zrovna tento jeden velký kýč tolik okouzlil? Upřímně... zásluhu přikládám právě bezkonkurenčnímu packagingu. Bez něj bych na design Laffy Taffy jistě pohlížela mnohem kritičtěji. A že to by pro moji maličkost byla pořádná smůla!
💿 U Revival je situace přesně opačná – Freyja je deset z deseti song, kdežto packaging Revival je... meh. Neumíte si ani představit, jak moc mě tato politováníhodná skutečnost mrzí. 🥲

Snažím se konejšit tím, že mu neprospívá srovnání s Laffy Taffy, ale upřímně, i kdyby jeho nebylo, dobrým by se packaging Revival dal nazývat jen stěží. Budí ve mně silný Romanticize dojem. A to je nemilý red flag. Revival má naštěstí fajn design, jednoduchý ale velmi tematický, a taky se může vymluvit na to, že je pouhým single albem. Což není příliš validní argument, ale argument to je. 

Album se skládá ze zavíratelného papírového obalu, tenkého photobooku, obálky a cédéčka v něm, samolepek, kapsy na kartičky a menšího papírového obalu, ve kterém jsou schované tarotové karty. Nohy celému packagingu podkopává právě ta nejzásadnější část, a to obal, v němž se všechny komponenty nacházejí. Nedrží pořádně tvar, je snadné ho promáčknout a deformuje se snad i pouhým působením gravitace. A to je hrozná škoda, protože být packaging řešený jinak, kvalitněji, mohlo Revival se svým originálním runovým designem směle konkurovat drtivé většině Dreamcatcher alb.
Koncept jako tento by zasluhoval minimálně stostránkový photobook, musím ale přiznat, že na to, jak skrovný Revival photobook je, z něj vůbec nejsem frustrovaná jako z dříve zmíněného Romanticize. A má to jednoduchý důvod: v Revival totiž nejsou žádné prázdné výplňové strany. Photobook se nesnaží tvářit, že je objemnější, než ve skutečnosti je, a já se tak necítím býti ojebána. Vyjma nordických témat a s nimi souvisejících božských (doslova) fotek, Revival konceptově pracuje i s ročními obdobími. Každá členka jedno zastupuje – Ruby jaro, Rainie léto, Hayun podzim a Nahyun zimu.
Obálka cédéčka žádný design jako design nevede, je prostě černá s bílým nápisem. Ale já mám strohý Revival font ráda, čili... aspoň hezky vyniká. Cédéčko je zrcadlové, což je úplně na hovno z praktického hlediska, ale co se mého vkusu týče, mám pro tento vizuál odjakživa slabost. A v kombinaci s elegantním bílým lemováním disku... Vskutku krásná práce. 
Samolepky se klasicky pyšní jménem skupiny a názvem alba (v mnoha variantách!), ale taky klíčovým "It's time to rebuild, look!" partem z Freyjy a rozkošnými chibi verzemi všech čtyř členek. Přijde mi, mimochodem, nesmírně fascinující, že Revival obsahuje hned dva různé styly kresby. Ten realističtější se nachází na tarotových kartách – podle nichž se tato verze alba jmenuje, což je vcelku podstatná informace, kterou jsem v úvodu zapomněla zmínit, ehm – inspiruje se pro změnu, ano severskou mytologií a vypadá absolutně nádherně. 
💿 Třetí mini album konečně našlo pevnou půdu pod nohama. Steal Heart je super song, Steal Heart má super packaging.

Album má podobu knihy, již chrání papírový sleeve. Sleeve je fajn, z obou stran je na něm možno pokochat se Primrose jako skupinou (a Steal Heart koncept je neskutečně cool!), já jsem však nejvíc odvázaná z designu alba samotného, protože jeho cover vypadá jako nefalšovaná VHS kazeta. To je tak stylový počin...! Na obou úbalových vrstvách bych ráda vypíchla to temně rudé kolečko s obrázkem lidského srdce a všemi podstatnými informacemi vůkol. Působí totiž jako samolepka skoro až pečeť, a kdykoli se na album podívám, mám iracionální dojem, že musí být zbrusu nové, ještě nerozbalené. Že se jedná o samolepku na fólii.
Barevně Steal Heart definují červená (povětšinou hodně, hodně temná) a černá. Mini cédéčko(!) se designově příliš nepředřelo, ve výsledku však jeho vzhled nikterak nenudí. Oceňuju, kolik prostoru dostalo na disku logo Primrose. Říkala jsem už, že se mi fakt líbí logo Primrose...?
Nahyun, pokud se nepletu, nazvala koncept Steal Heart "kanibalským". To je docela extrémní úhel pohledu žádná konzumace lidí před kamerou se nekoná, ovšem označení "morbidní" shledávám popisem naprosto adekvátním. Hemží se tu obrázky lidských srdcí, záběry na chlaďák s kusy masa... a tomu všemu nahrává barevná estetika, která – aspoň ve mně – evokuje představu krve. Zní to asi nechutně, no veškeré popsané chuťovky jsou ve photobooku zachyceny nadmíru vskusně. Navíc se na ně člověk musí jó soustředit, aby je vůbec pochytil, protože primární pozornost na sebe samozřejmě poutají hlavní hvězdy photobooku, Primrose. Styling Steal Heart je temnější a odvážnější než cokoli, co Primrose doposud předvedly, a sedí jim. Určitě víc než roztomilý styling Laffy Taffy. O elegantním stylingu Revivalu bych se hádala, uznávám však, že Steal Heart prokazuje větší kreativitu. A Nahyun je tu blond. To je silný trumf! Má nejoblíbenější část photobooku je ta v pruhovaném černobílém vězeňském outfitu, viz MV. 
🃏 Než přikročíme k nalezeným sběratelským inclusions, dovolte mi pár zmínek ke sběru Primrose jako takovému. Moje priorita je samozřejmě Nahyun: mám zájem o její kartičky, a když se zadaří, nebudu se bránit ani větším papírovým záležitostem. Pravda ale je, že Primrose alba jsou kartičkově velice štědrá, Revival obsahuje dvě, Laffy Taffy a Steal Heart dokonce tři. A tři kartičky na čtyři členky, to je OT4 set takřka zadarmo. Rozhodla jsem se proto, že per album vždy jeden skupinový set stvořím, a zbylé Nahyuniny kartičky budou – dle možností – tvořit výhradně její kolekci.
V Laffy Taffy na mě čekaly mrkající Rainie, jejíž selfie je vyfoceno ve velmi zajímavém úhlu, znuděná Ruby a hlavně usměvavá mávající Nahyun v bílém. Jééé! Zadní strany Laffy Taffy kartiček vypadají absolutně úžasně; jsou podepsané! to jedny z nejhezčích zadků, jaké jsem kdy viděla. I pohlednice obsahuje album tři. S tou sólovou to nevyšlo, ale unitky ani nemohly dopadnout líp! Nahyun a Ruby, Nahyun a Hayun. Obzvlášť ta "cheek poke" s Hayun mě nadchla. Je extrémně rozkošná. 🩷 O zdejších zadních stranách bych mohla říci totéž, co o těch kartičkových. Líbivější design v rámci pohlednic aby jeden pohledal.
Revival nabízí dvě standardní kartičky a jednu větší, tarotovou. O té speciální si dnes bohužel nic nepovíme, někdy v budoucnu však určitě ano, protože Nahyuninu verzi rozhodně chci. Každopádně na selfíčcích mě obšťastnily vážná, půvabná Ruby a ještě půvabnější maknae Hayun. Omlouvám se za svou neobjektivitu, ale já prostě zbožňuju Hayunin účes ve Freyja éře! Jedna kartička zprávová, jedna autogramová.
Steal Heart mi kolekci obohatilo o culící se Rainie, dramatickou brýlatou Hayun a mou nejdražší blonďatou Nahyunnie, jejíž selfie bych kulantně nazvala "zákulisním". Ta sponka, či co jí to leze zpod vlasů, je vrchol humoru. Mimořádně se k náladě té fotky nehodí a já to naprosto miluju. Hezkou třešničkou na dortu třetího mini alba jsou dva skupinové behind filmy.  

...pac a pusu, Vaše Nagasaki