Záchvěv všech čtyř ročních období ve stoprocentně podzimním článku

SUA: Irituje mě, jak se tu ti stařešinové věčně dohadujou, kdo z nich je lepší. 

SOOBIN: Stařešinové...?
SA: Měli bychom vzít situaci do vlastních rukou.
SB: My...?
SA: Zlatá mládež.
SB: Ale noona... nejsou Aaron hyung a Sungjin hyung jen o rok starší než ty...?

SA (ignoruje ho): Nahyun!
NAHYUN: ...

SA: Křtím tě naší maknae.  
NH : Děkuju...?

SA: A teď je třeba naverbovat zbytek. 
SB a NH: ...
SA: Jihyo. A Chuu. Rozhodně. Možná Giselle. Soojin...?

SB: A Beomgyua! Nebudu tu jedinej chlap! 
SA (suše): No to si fakt pomůžeš... Pokud přijmeme tvýho kolegu, musíme přijmout i moje kolegyně.
SB: To není fér! Beomgyu je jeden! Siyeon a Handong jsou dvě! 
NH: A co Kang Seungyoon? 
SA: Moc starej.
SB: Narodili jste se ve stejným roce, noona. 
SA: Ale Yoon je o půl roku starší! 
NH: Tak Hwang Minhyun?
SA: Ne! Donášel by Aaronovi! 
SB (brblá si pod vousy): Jako bys s ním taky nebyla jedna ruka... 
SA: Říkals něco?!
(Než se stačí pohádat, přistoupí k nim neznámá černovlasá slečna.)
DAYEON: Dobrý den.
(SuA, Soobin a Nahyun synchronizovaně povytáhnou obočí.)
SA: A ty jsi kdo?
DY: You Dayeon.
SA: Ročník?
DY: Devadesát osm.
SA: Jsi přijata. 
DY (zmatená): Kam? 
 

Krásný večer, milí a drazí.

Kpopový článek za měsíc září jsem původně mínila titulovat "závanem léta", jelikož se v něm vyskytují dvě červencová alba. Pak mi ale došlo, že čtyři kartičky vypadly z pozdně jarní, tři z podzimní a jedna ze zimní záležitosti... a to už by se dalo považovat za vzorec! 

Už nějaký ten pátek mám v merku, že má oblíbená francouzská My Day prodává jisté roztomilé 30 PéÓBéčko. Do jeho nákupu jsem se paradoxně nijak nehrnula, říkala jsem si totiž, že ho vezmu, až bude Sungjinů k mání víc. Což rozhodně nepotrvá nijak dlouho, protože slečna je přední sungjiní (a taky dowooní) dealer... (A navíc jsem byla tak trochu kyselá, že mi mezi prsty uteklo 30 PéÓBéčko s Bangem, ehm... No nic.)
A tak uběhly asi dva měsíce a mě jednoho pěkného dne napadlo, že bych mohla zkontrolovat, jak aktuálně vypadá slečnin instagramový profil. Nepřidala náhodou něco nového k prodeji...? 
Přidala. Něco, v co jsem ani nedoufala, že seženu. 🩵 
A tak se šlo nakupovat. A v pomyslném košíku samozřejmě skončil i odkládaný 30 pre-order benefit. Třetí exemplář, jen pro pořádek. Jedná se o kousek konceptově spadající pod verzi Night, a tato skutečnost mě nikdy nepřestane fascinovat. Protože ta kartička je absolutně rozkošná. Ale ve verzi Night není rozkošnosti ani co by se za nehet vešlo. Naopak. Verze Night je temná a chmurná...! Neuvěřitelné. Prostě neuvěřitelné... Kartička vyniká jak nevídanou atmosférou, tak osvětlením. Kombinace zelené a oranžové je mnohem kouzelnější, než bych se bývala kdy nadála. Oh, a když jsme u té oranžové, cením svetr vykukující z rukávu Sungjinova černého kabátu. 
O zadní straně bych se vůbec nezmiňovala... jenže ta nevýrazná béžovomodrá dáma se vytáhla s mistrným detailem, kterým si mě nadobro zaháčkovala. Ó ano, medvědí hlavo, dívám se na tebe. 
Kartička, kvůli které se celý nákup odehrál, je merchem loňského vánočního Day6 koncertu The Present. A svým způsobem mi kompenzuje neexistenci Banga... i když... barevně víc než medvěda připomíná Sungjinova sexy čapka vlka... Ale ať už je identita toho zvířete jakákoli, nemění to nic na faktu, že mezi Sungjinovými exempláři nemá ušatá The Present kartička konkurenci. Ne proto, že by byla tolik krásná, kdepak, ona je nečekaná.  
Jak je dobře známo, Sungjin kartičkově není zrovna inovativní idol. Zdá se proto až neskutečné, že právě on (a jenom on!) dostal tuhle light verzi zvířecího cosplaye. Je to šokující zvrat. A já ho miluju.

Zadní strana se chlubí hezounkou barvičkou a působí... pleteně. Ano. Fakt jsem to řekla. Což úchvatně koresponduje se Sungjinovým svetrem. Který je sice ohavný jak noc, ale v rámci propojení konceptu přední a zadní strany kartičky snad ani nemůže fungovat líp.  

Přemýšlela jsem, jak Suinu albovou Playlist #You Are You kolekci pojmout, a dospěla jsem k názoru, že nemohu jinak, než jít cestou kompletní devítiokýnkové fólie. Dává to smysl když její DC kartičky sbírám po třech? Ne. Ale jedná se o blondýnu. A na blondýny je i moje sběratelská logika krátká. 
Sesumírovala jsem si, jakéže varianty kartiček mají Suinu první UAU fólii zhruba tvořit, a dala jsem se do hledání. První blonďaté trio jsem pořídila na instagramu od vcelku novopečené prodejkyně, jisté milé americké InSomnie. 
Řeč je o dvou selfíčcích z jewel case, tj. normal, verze a jednom selfíčku z verze Poca. Jewel case kartičky zastupuje červená kožená SuA a má oblíbená SuA v černém. Obě jsou nádherné, obě jsou zatraceně stylové. Póza červené Bory značí... netuším co, zato u té černé jsem si docela jistá, že jde o kočku. 
Poca kartička je na rozdíl od sexy standardních exemplářů něžná, sladká a roztomilá. Což je přesně ten důvod, proč jsem se pro ni rozhodla. Co víc, pastelová SuA a její jedovatě růžová hvězdičková spona(?) budí dojem pohádkové víly s kouzelnou hůlkou.  
○○○
V mém velkolepém devítiokýnkovém plánu samozřejmě nemohly chybět podepsané kartičky. Konceptově se jedná o selfie dvojčata brčkové Suy v bílém, již jsem našla v albu. A já vím, já vím, většího ohaněče rozmanitostí, než jsem já, byste hledali jen těžko, a tento nerozmanitý krok tak vyhlíží značně pokrytecky, a věřte, že ani mně se původně vůbec nezamlouval. Jenže podepsané exempláře má maličkosti v kolekci prostě potřebuje. A upichovat brčkovou Suu kamkoli jinam než mezi ně by mi kompletně rozbilo namyšlenou Playlist vizi. Což se mi líbilo ještě méně... Nakonec jsem tedy naznala, že když se bude střední řada fólie svou uniformitou vymykat řadě horní a spodní, musí ten kontrast vypadat dobře. Čímž jsem si bílé selfie trio sama před sebou úspěšně obhájila. 
První podepsanou selfie Suu jsem pořídila od slečny z Německa, konkrétně její něžně čarokrásnou cheek poke nebo minimálně skoro kartičku z limitované verze alba. Nutno podotknout, že jen kvůli ní jsem zrušila svůj původní plán dvou půlsrdcových kartiček. Protože ty by samozřejmě byly potřeba dvě, aby mi tvořily patřičné srdce. A tím pádem by pro cheek poke Suu nebylo místo. Měla jsem dilema. A rozhodla jsem se ho vyřešit tím nejdospělejším způsobem: kdo dřív přijde... Netřeba komentovat, kdo toto "koukej, jsem na prodej!" klání nakonec vyhrál.
Co se týče zadní strany... musím se k něčemu přiznat. Sice se tu celou dobu oháním tím, jak prahnu po podepsaných kartičkách, ale ty playlistové mi upřímně nedělají příliš dobře. Bytostně mě na nich vytáčí rozdíl v šířce fixu, kterým se SuA podepsala, a fixu, kterým napsala standardní vzkaz. Něco tak ohavně neestetického jsem už dlouho neviděla. 

To jsem tak pátrala po Minhově poslední Call Back kartičce, jež mi uzavře jeho devítiokýnkovou fólii, a přitom narazila na inzerát americké prodejkyně, která podle svých slov "albovou Call Back kartičku" nabízela. Tak super, říkáte si? No... Kartička to byla opravdu moc pěkná, jenomže... ať jsem koukala, jak jsem koukala, v albovém photocard templatu jsem zaboha nebyla s to ji najít. Jak se totiž nakonec ukázalo, nejednalo se vůbec o albový exemplář, nýbrž o PéÓBéčko. Které ale prodejkyně za albovou kartičku asi považovala, a tím pádem byla jeho cena velice příznivá... Nebudu to dýl okecávat, prostě jsem ho koupila.
Až když jsem kartičku uviděla na vlastní oči, zjistila jsem, že je její spodní strana lehce poškozená. Na první dobrou však naštěstí nic patrné není a vzhledem k tomu, jak levně jsem ji získala... Jasně, prodejkyně mě o nedokonalém stavu položky měla informovat předem, ale tak... hroutit se z toho nebudu, že. 
Ta kartička je neskutečně úpravná. A Minho na ní vizuálně tak stoprocentní, že vypadá jako panenka. Za což může kombinace kontaktních čoček a zářivě bílé, ke krku dopnuté košile. S kytičkovým vzorem, ještě k tomu! Minhova celková vizáž je takřka surreální. Mít na sobě cokoli jiného, nebylo by to tak markantní, ale ta upjatá, bělejší než bílá košile...! 
Zadní strana má velmi hezkou barvičku, avšak neskutečně mě na ní irituje Call Back font. A teď mě nechápejte špatně, já proti Call Back fontu nic nemám, právě naopak, jenže... ON SE K TOMU NELIDSKY PERFEKTNÍMU SELFÍČKU TAK HROZNĚ NEHODÍ! 😅
○○○
Jak jsem vypověděla v minulém článku, příchodu prokleté Call Back kartičky od americké píči jsem prozíravě nevěřila, a pustila jsem se proto do nového hledání. Té samé kartičky, ano. Nemáme se rády, očividně, no já pokládám za životně nutné ji pokořit. Takže ji seženu, i kdyby z nebe trakaře padaly...! 
A nakonec jsem ji skutečně našla. A potřetí to riskla s Američankou. Já vím, já vím, jsem naprosto nepoučitelná... ale v tomto případě to vyšlo! Důvod je jasný: slečna neměla na profilovce Taemina, ale Onewa.

Nu, a to je on. Po sto padesáti letech (oukej, tak strašné to nebylo, ale...!) jest kompletní. Můj devítikusový Call Back set. Fešný, že? Baví mě, že kšiltovkový Minho vypadá, že se do něj zatoulal úplně odjinud. 😄 Kšiltovkový Minho však není protagonistou tohoto článku, tím jeho jeho soused drama queen na pravoboku, ořetízkovaný Minho v bílém tílku a černé bundě. Jak jsem již přiznala, nejsem největší fanda této kartičky. Nemám proti ní nic konkrétního, jen mi prostě... nesedla. Zpočátku. Postupem času, nutno podotknout, mi k srdci přirostla. Ne asi, když jsem se za ní umanutě hnala jak vzteklá čivava. Ovšem i kdyby toho nebylo, nelze jí upřít jednu zásadní kvalitu, a to výtečný výhled Minhovu klíční kost. Která reálně zasluhuje vlastní fandom... 

Dovolte mi seznámit Vás s You Dayeon; novým aktivním jménem na mém sběratelském seznamu. Slečnou, která debutovala ve skupině LipBubble, posléze se ale rozhodla zkusit štěstí jako sólistka. Do podvědomí širšího publika se dostala jakožto účastnice survival show Girls Planet 999 a její vyřazení nemálo diváků značně namíchlo. 
"No to je moc hezký," říkáte si asi, "ale ty neznáš ani extrémně nugu LipBubble, ani nesleduješ kpopový survival shows, tak jak jsi na Dayeon sakra přišla?" Výborná otázka! Jejíž odpověď působí jako stupidní youtubová skeč...
Jednoho pěkného letního dne jsem z nudy otevřela stránky filmnadvd a dala se do prohlížení jejich novinek. Čili předobjednávek. Nu, a jisté bílé album mě zaujalo. Nebo ne ani tak to album jako spíš černovláska, co se na něm vyjímala. Vyhlížela jako živoucí anime postavička, jako ofinová SuA z BONVOYAGE éry. Album se mi sice zdálo podezřele drahé, ale jeho interpretku, You Dayeon, jsem se rozhodla prozkoumat důkladněji. Natolik mě její dechberoucí vzhled fascinoval. A jelikož je milá Dayeon nesmírně šikovná v každé kpop idol funkci (tj. zpěv, rap, tanec) a navíc vypadá tak dobře, dospěle jsem uvážila, že její album potřebuju. Však mám random sekci, že... Jenže jak dny plynuly a já s ní trávila víc a víc času, naznala jsem, že tady si s random sekcí vskutku nevystačím. 
(pozn.: mozek mi nebere, že Seoryn z LipBubble, You Dayeon z Girls Planet 999 a má You Dayeon s ikonickou ofinou jsou jedna a tatáž osoba. jak je možný, že ta kočka vypadá pokaždý úplně jinak?!)

New Age, Dayeonino první mini album (a vlastně první fyzické album vůbec (což je docela smutné, vzhledem k tomu, že debutovala v roce 2017)), jsem pořídila jak ve verzi Package, tak v později vydané verzi PLVE. Jsem ale opravdu překvapená, že má New Age právo být označováno za "mini" album. Obsahuje totiž pouze tři songy. Za mých mladých let byl toto standard pro "single" alba.
O packagingu chytré PLVE verzi toho není moc co říct (jako prakticky o každém chytrém albu). Má podobu možného rámečku na kartičku, obsahuje rozkošné holografické samolepky a designově je totožné s verzí Package. Která je... velice zajímavá. Jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. 
Asi nejkontroverznější je na celém albu jeho cena. Vizuálně na to rozhodně má, je nádherné, ale co se úbalu týká... verze Package rozhodně není tak kvalitní, aby si svou drahotu dovedla obhájit.  
Jedná se o obrovský papírový box, naneštěstí nepříliš pevný. Jeho velikost je skvělá v tom, že na něm patřičně vynikají Dayeoniny úchvatné coverové fotky. Jenže po stránce funkčnosti... ta krabice vůbec nemusela být takhle monstrózní. I se všemi albovými součástkami uvnitř v ní zbývá nemile mnoho prázdného prostoru. A jelikož materiál víc než krabici připomíná papírovou skládačku... New Age budí, hádáte správně, Romanticize dojem.
Když jsem viděla, že úbal alba tvoří krabice, očekávala jsem klasické krabicové otevírání. Nemohla jsem se však splést víc! Přední část coveru se odklápí a na její vnitřní části je uloženo rozpustile nadesignovné cédéčko. Pod ní se nachází stěna samotné papírové krabice, kterou zdobí spousta Dayeoniných kreativně nazdobených fotek a ručně psaný vzkaz pro fanoušky. Že to zní dobře? Věřte, že je to mnohem lepší! Co se totiž vizuálu týče, nedá se New Age zhola nic vytknout. 
Obsah alba, uložený v nitru krabice, tvoří standardní photobook, samolepky, plakát a ne-až-tak-standardní klíčenka. Photobook nazvaný "Pages of Dayeon" (aňu!) je vizuální mástrpís, a dle mého skromného názoru by měl obsahovat aspoň dvojnásobek aktuálního počtu stran a fotek. Promítá se v nich barevný a rozpustilý koncept titulního songu Oh My, svůdný a tajemný koncept songu Dive a něžný a roztomilý koncept songu Doki Doki. Nutno podotknout, že v červenci a srpnu nebylo dne, kdy by mi Oh My na YouTube nevyhrávalo. Ta písnička má úžasně svěží letní vibe.
Samolepky v sobě pojí všechno, co si u alba jako New Age představuju, a balí to do patřičně hezounkého hávu roztomilosti. Na plakátu mě obšťstnila Dayeon v blonďaté paruce, což... v reálu nic neznamená, protože ho nikam věsit nebudu, ale moji maličkost tato skutečnost samozřejmě velice nadchla. Sice neni nic lepšího než černovlasá Dayeon, ale... znáte mou blonďatou obsesi...
Skateboardová kličenka přirozeně pasuje ke konceptu celého alba (a MV) a jsem upřímně ohromená, jak moc je tahle rozkošná blbůstka kvalitní. Mám ale tak trochu podezření, že právě kvůli ní je Package verze New Age tak nestydatě drahá. 😒
Sběratelských inclusions nabízí Dayeonino první mini vskutku požehnaně. A je to bá-ječ-né! Nadílka verze PLVE sestává ze čtyř tzv. interview kartiček, nadílka verze Package pak ze dvou standardních kartiček, jedné ID kartičky, polaroidu, ID fotky a tří pohlednic. 
Půvabné pohlednicové trio se nese v konceptech Oh My, Dive a Doki Doki a aby to náhodou nebylo málo úžasné, má každý exemplář svou originální zadní stranu. Což je mnohem víc designové péče, než bývá u kpopových pohlednic zvykem. 
Načatou čtyřokýnkovou fólii mi pak kompletuje ID fotka, tj. šestice Dayeoniných podobenek na jednom (šedém, ale skener tu barvu totálně bojkotoval) fotopapíře. Mrzí mě, že ten úchvatný černobílý outfit, co má Dayeon na sobě, je pořádně vidět jen na jedné z nich. Na druhou stranu, nejzásadnější módní detail, kravata, si na nedostatek screentimu stěžovat nemůže, čili...
ID kartičku nebo též "inline skates & skateboard official crew card" si pro sebe – logicky – uzurpovala blonďatá (kolečková) bruslařka Dayeon. A jak už to u ID kartiček bývá zvykem, svým materiálem připomíná kartu kreditní. 
Polaroid kartičkové velikosti je zcela neseriózní záležitostí a já jeho šílenost upřímně miluju. Dayeon drží v náručí laysky, u toho salutuje a na hlavě má kelímek. Pardon...? 😅   
Standardní kartičky pojí jejich srdíčková podstata. Ta blonďatá je vlastně větší verze ajdýčkové bruslařky Dayeon, ta černovlasá se chlubí famózní fancy mašlí. Která mi tak trochu způsobila krizi identity. Přísahám Vám, že dokud jsem neviděla behind-the-scene video, kde si Dayeon s onou mašlí na hlavě fotí selfíčka, byla jsem přesvědčená, že není opravdová, ale že jde o vskutku povedený filtr. 
Zadní strany se neptají, zadní strany člověka donutí je uctívat. Zdobí je totiž obrázky koček. Jakože ocenila bych autogram, ale chápu, kočka je více než rovnocenná alternativa. 
Interview kartičky jsou mojí premiérou a jejich vizuál mě nadchnul. Tomu, co se na nich píše, sice nerozumím ani ň, zato si naplno užívám jejich pestrobarevnou živoucí hravost. Pochopila-li jsem to správně, žvýkačková Dayeon a Dayeon s korálky ve vlasech se nacházejí v každém PLVE albu, zbylé dva kusy jsou random výběrem z pěti. Výběrem hodným zbožňování.   

Minulé TXT album jsem bojkotovala, ale tomu z července letošního roku, čtvrtému full albu The Star Chapter: Together, jsem se rozhodla šanci dát. Titulní song se mi líbí, packaging mě neuráží, nákupu tudíž nic nestojí v cestě! Nu, a tak jsem čtvrté album koupila. A po fyzické stránce mu nemám prakticky co vytknout. To samé se však rozhodně nedá říct o jeho stopáži. 
Já vím, že poslední dobou si na to stěžuju u každého nového alba, jenže nedá se svítit. Vysírá mě to k nepříčetnosti. A TXT, ti tuhle zhovadilost svým čtvrtým albem povýšili na další level. Mám s jejich full alby problém od samého začátku, jelikož osm písniček nepokládám za dostačující počet. Sorry, ale osm písniček mají Day6 v mini albu Band Aid. Ovšem dokud byla délka kpopových songů v průměru tři minuty a více, dalo se to snést. Jenže teď? Titulní song Beautiful Strangers nemá ani dvě a půl minuty. Co to prostě je?! A zbytek track listu na tom není o moc líp. Čest výjimkám. 
Beautiful Strangers je krásný song, připomíná mi Can't You See Me?, což je kompliment, o kterém si většina TXT title tracků může nechat jenom zdát. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že té písničce celou jednu minutu ukradli a to chybějící něco je zatraceně zřetelné. TXT v tomto albu mimochodem naskočili ještě na další trend, a to sólový song pro každého člena. Můj nejoblíbenější je ten Beomgyuův jménem Take My Half, musím ale uznat, že Hueningkai se svým Dance With You milé princezně šlape na paty. A co Soobin, ptáte se? Soobin je kategorie sama pro sebe. Vymyká se všem nastaveným kritériím, protože jeho veselý a rozkošný Sunday Driver působí mezi zbytkem Together songů jako pěst na oko. 😄 Nesmírně si jeho falzetovou jízdu užívám, ale nepokládám za správné ji srovnávat s Beomgyuem a Kaiem. Chápeme se. 
Together jsem pořídila v modré verzi Awake, a to z jediného prostého důvodu: koncept photobooku mi připomíná Error, androidovou éru VIXX. A mě semlela nostalgie... 
Úbal verze Awake tvoří papírová skládačka v podobě krabičky. Není to nejpevnější packaging a zavírání občas trochu hapruje, ale na poměry TXT to není zlé. Album je nádherně modré, zdobené stříbrnými detaily a připomíná hvězdnou oblohu. Prosté, leč velmi efektní designové řešení. 
V albu se vyjma cédéčka a photobooku nacházejí samolepky, dva plakáty a dvě karty, jednoduše pojmenované star a together. Cédéčko se nese ve velmi podobném duchu jako design celého alba; je jednoduché, a z toho mála těží maximum. 
Cover photobooku překvapivě není modrý, ale šedobílý. Ovšem žádný strach, uvnitř si člověk modré užije víc než dost. 💙 Velmi cením materiál celého photobooku, jeho lesklé strany krásně korespondují s futuristickým konceptem verze Awake. Nejsem si úplně jistá, či hoši představují sci-fi cestovatele (s kupou káblů), nebo androidy (s kupou káblů), tak či onak, Error vibe ze sebe v mých očích nesetřesou. A to je velké plus. 
Samolepky obsahují standardní logo, název alba a konkrétní verze a jména členů. Až při pohledu na samolepky jsem si, mimochodem, uvědomila, co mi na zdejším fontu podvědomě vadí: jeho nepříjemná rozplizlost. 
Standardní plakát je variací jedné skupinové fotky z photobooku, menší lyrics poster – na to, že se jedná pouze o texty písniček – je vizuálně moc hezky řešený. Jeho modrá sice není tak pěkná jako ta coverová a vnitřní photobooková, s ohledem na diametrálně odlišný typ papíru se však není čemu divit. 
Together card očividně slouží jako to místo, kam dostanete autogram, když si zaplatíte podepsané album. Proč se tedy nachází ve všech albech...? Netuším. Star card vypadá jako tarotová karta a ač má nesmírně fancy design (s lesklými stříbrnými detaily!) i zadní stranu, nechápu, co v Together albu vlastně pohledává. Souvisí nějak se Star Chapter lorem? Asi...? Star cards je celkem dvanáct. Možná dávají větší smysl pohromadě. A určitě vyhlížejí víc cool. Pak se ale nabízí otázka: proč teda není v albu celý set? Protože fandové jsou blbí a budou skupovat milion extra albových kopií, aby set zkompletovali, jasně. Víte, kdybych neměla srovnání s Revival od Primrose, vůbec by mě to nenapadlo... jenže já ho mám. 
V Revival člověk dostane set tarotových karet, jež mají co do činění se severskou mytologií, aby pasovaly ke konceptu alba, a jednu random tarotovou kartu jedné ze čtyř členek skupiny. Této random kartě věnuje fanoušek hlavní pozornost. Což dává smysl. Mluvíme tu totiž o klasické kpopové loterii "najdu v albu svého biase?" Ve star cards však o členy TXT ani nezavadíte. A přesto je fandové nakupují a vyměňují jako diví... No, proti gustu... Není ale celé to sběratelské šílenství a nepřímé navádění k němu tak trochu... smutné? 
U sběratelství ještě chvilku zůstaneme, konkrétně u sběratelských inclusions čtvrtého full alba. Jsou dvě, kartička a pohlednice. A pro mou maličkost to vyšlo přesně napůl. Na pohlednici se mě pokusil obšťastnit milý maknae a já ho s láskou předám do povolanějších rukou. Tak jako vždy. 
Kartičkově to dopadlo výborně. 🧸 Ne nejlépe, jelikož díťátko se na mě zvysoka vykašlalo, ovšem jeho princezna se zase jednou rozhodla býti mým nejkrásnějším spasitelem. A co si budem, já jsem nadšenější, než bych racionálně měla být, kdykoli v albu najdu Beomgyua. Jeho Together kartička je rozkošná (pozn.: pózou dvojčatuje svou mnou zakoupenou Sanctuary kolegyni, což pokládám za humornou náhodu) a zároveň tak jaksi... klasická? Elegantní? Nevím, jak správně svůj dojem z ní popsat, každopádně mě příjemně překvapuje. Nečekala jsem ho. Zvlášť u konceptu, s jakým operuje verze Awake. Oh, a víte co ještě mě překvapilo? Zadní strana. Respektive její barevnost. Která s Together vizuálem – o Awake verzi ani nemluvím – nijak a ničím nesouvisí. Ale je nádherná. Tu rebélii jí tudíž odpouštím.    
 

...pac a pusu, Vaše Nagasaki