Hezký den, milí a drazí.
O čem bude pojednávat první kpopový výkec roku 2026, vypovídá nadpis vcelku srozumitelně. Ačkoli záleží na úhlu pohledu... kdybych k sólově nakoupeným kartičkám počítala i ty, co vypadly ze šesti níže zmíněných alb, budou v převaze – a to dosti značné – samozřejmě kartičky... Wow. Geniální dedukce, já vím. Divím se, že mě ještě nechtějí v Mense...
Gró článku tvoří ženy, známé i tzv. random, ultimate bias ve skupinové formě ale sólovém vizuálu, nejzabiasovanější z lednových oslavenců a nakonec i typický novoroční úkaz. A tím vším prostupuje až nečekaně mnoho zmínek o NU'ESTech.
Identita Soojininy třetí Baditude kartičky byla jasně daná od samého začátku; musí se jednat o exemplář verze Attitude, tj. černovlasý s ofinou. Nezastírám, že primární roli v onom rozhodnutí hraje právě Soojinin vlasový styling, avšak nemalý vliv náleží taky pověstné vizuální rozmanitosti, kterou mám v rámci svojí kolekce tak ráda.
Dala jsem se do hledání. Zprvu se zdálo, že to byl přespříliš ukvapený nápad, ale pak...! Pak jsem narazila na inzerát nesmírně milé kyperské Neverland, jenž obsahoval vše, čeho jsem si žádala. 🖤 Z Kypru mi, mimochodem, zásilka dorazila vůbec poprvé... cílový čas velmi přijatelný, cena poštovného naprosto luxusní.
Vybrala jsem si rozpustilou claw pose photocard a upřímně, byla to láska na první pohled. Soojinin výraz mi tu kartičku svedl až nemilosrdně snadno prodat... Nejen vizuálem, i svojí atmosférou se patřičně odlišuje od rudovlasých kolegyň, a tím pádem perfektně pasuje do středu Baditude trojičky.
Gró článku tvoří ženy, známé i tzv. random, ultimate bias ve skupinové formě ale sólovém vizuálu, nejzabiasovanější z lednových oslavenců a nakonec i typický novoroční úkaz. A tím vším prostupuje až nečekaně mnoho zmínek o NU'ESTech.
Identita Soojininy třetí Baditude kartičky byla jasně daná od samého začátku; musí se jednat o exemplář verze Attitude, tj. černovlasý s ofinou. Nezastírám, že primární roli v onom rozhodnutí hraje právě Soojinin vlasový styling, avšak nemalý vliv náleží taky pověstné vizuální rozmanitosti, kterou mám v rámci svojí kolekce tak ráda.
Dala jsem se do hledání. Zprvu se zdálo, že to byl přespříliš ukvapený nápad, ale pak...! Pak jsem narazila na inzerát nesmírně milé kyperské Neverland, jenž obsahoval vše, čeho jsem si žádala. 🖤 Z Kypru mi, mimochodem, zásilka dorazila vůbec poprvé... cílový čas velmi přijatelný, cena poštovného naprosto luxusní.
Vybrala jsem si rozpustilou claw pose photocard a upřímně, byla to láska na první pohled. Soojinin výraz mi tu kartičku svedl až nemilosrdně snadno prodat... Nejen vizuálem, i svojí atmosférou se patřičně odlišuje od rudovlasých kolegyň, a tím pádem perfektně pasuje do středu Baditude trojičky.
Když jsem začala pátrat po Gisellině kartičkovém zástupci za Rich Man album, čekalo mě nemilé rozčarování. Všechny možnosti jsou sice hezké, ale taky strašlivě nezajímavé. Jejich fádní vizuál mě hluboce zklamal. Což jsem nevěřila, že se mi u Giselle může stát. Namísto toho, abych si lámala hlavu, kterou verzi chci ukořistit primárně, jsem na jakékoli preference rezignovala. Tohle smýšlení mě upřímně mrzí, protože Gigiiny kartičky jako takové jsem si až doteď neskutečně užívala... No, pevně věřím, že se jedná o jednorázovou epizodku. Rich Man éra byla celá pochybná, snad to ani jinak nešlo...
Prodejních inzerátů jsem našla habaděj. Chvíli jsem váhala, který zvolit, nakonec však vcelku jednoznačně vyhrála francouzská nabídka kartičky verze Energy. A že to vůbec nebyl špatný výběr... Nákupní proces probíhal famózně, to zaprvé. Zadruhé, Gisellin nehet fungující jako jasný highlight dodává selfíčku šmrnc. V porovnání s kartičkami předchozích ér to sice prakticky nic neznamená, ale hej, trocha pozitivity ještě nikoho nezabila. A zatřetí, barevnost zadní strany je tak příšerná, že mi doslova vypaluje oči. A taky způsobuje patologickou obsesi... 😅 Ten šílenec, kterého napadlo zkombinovat červenou s fialovou, by měl viset za koule v průvanu. S pláčemnad svým tragicky zesnulým vkusem bych mu přišla poděkovat.
Prodejních inzerátů jsem našla habaděj. Chvíli jsem váhala, který zvolit, nakonec však vcelku jednoznačně vyhrála francouzská nabídka kartičky verze Energy. A že to vůbec nebyl špatný výběr... Nákupní proces probíhal famózně, to zaprvé. Zadruhé, Gisellin nehet fungující jako jasný highlight dodává selfíčku šmrnc. V porovnání s kartičkami předchozích ér to sice prakticky nic neznamená, ale hej, trocha pozitivity ještě nikoho nezabila. A zatřetí, barevnost zadní strany je tak příšerná, že mi doslova vypaluje oči. A taky způsobuje patologickou obsesi... 😅 Ten šílenec, kterého napadlo zkombinovat červenou s fialovou, by měl viset za koule v průvanu. S pláčem
Účast message cards na budování Sungjinova The Decade setu byla dávno předznamenanou nutností. Už krátce po vydání alba jsem si na ebayi preventivně našla záložní korejský inzerát, kdybych náhodou message cards nesehnala jinde... K takovému scénáři naštěstí nedošlo.
Oba zprávové polaroidy jsem koupila od jisté milé slečny z Kanady. Obchod proběhl, jak měl, a netrvalo dlouho a zásilka vyrazila na cestu. Jak všichni dobře víme, kanadská pošta je rychlá. Skutečně ano. Proto když minul druhý týden a po zásilce stále nebylo vidu ani slechu, znervózněla jsem. Že by se ztratila? To by mě sakra mrzelo!
Stýskání si ale nebylo nutné, zásilka se neztratila, ona se vrátila odesílateli. (pozn.: protože bez dramatu by to se Sungjinem nešlo 💅) Jak mi slečna vysvětlila, zásilka o pár gramů překročila limit známky, kterou jsem si zaplatila, a měly jsme tu smůlu, že ji pošta vyhmátla. Nezbývalo, než si zaplatit známku dražší. Což jsem taky udělala a ještě toho dne se Sungjin vydal na cestu podruhé. Tentokrát už doputoval úspěšně.
Deštníkový City Days polaroid je extrémně elegantní konceptová záležitost, dvojitý Six on the Dice polaroid má naopak značně neseriózní ajdýčkový vibe. Každý je úplně jiný, oba jsou perfektní. Kdybych si ale měla vybrat... Pózujícího Six on the Dice Sungjina si nadmíru užívám.
○○○
V The Decade fólii tak zbývalo poslední prázdné okýnko, to přesně vprostřed. Které kartičce bude nejlepší toto čestné místo přidělit...? Přemítala jsem nad selfíčky ID card verze, jenže to by znamenalo jeden koncept okatě upřednostit, a to se mi nepozdávalo. Řešení zbývalo tedy jediné: ID kartička. Ano, ta, kterou jsem ze svého původního sběratelského plánu vyškrtla, protože merchoidní klíčenka zasluhuje všechna čtyři ajdýčka. A za tím si stojím. Kdybych si ale pořídila jednu extra kopii Sungjinova ajdýčka... Je pravda, že ID kartička konceptově spadá pod Six on the Dice verzi, její celkový vizuál je ale natolik jiný, že převaha prostovlasého konceptu mi ve finále vrásky nedělá.
Takřka okamžitě jsem objevila francouzský inzerát, v němž byla Sungjinova ID kartička nabízena, no nemohlo to být lepší...! Haha. Tu Vám dovoluji se mi srdečně vysmát.
Stýskání si ale nebylo nutné, zásilka se neztratila, ona se vrátila odesílateli. (pozn.: protože bez dramatu by to se Sungjinem nešlo 💅) Jak mi slečna vysvětlila, zásilka o pár gramů překročila limit známky, kterou jsem si zaplatila, a měly jsme tu smůlu, že ji pošta vyhmátla. Nezbývalo, než si zaplatit známku dražší. Což jsem taky udělala a ještě toho dne se Sungjin vydal na cestu podruhé. Tentokrát už doputoval úspěšně.
Deštníkový City Days polaroid je extrémně elegantní konceptová záležitost, dvojitý Six on the Dice polaroid má naopak značně neseriózní ajdýčkový vibe. Každý je úplně jiný, oba jsou perfektní. Kdybych si ale měla vybrat... Pózujícího Six on the Dice Sungjina si nadmíru užívám.
○○○
V The Decade fólii tak zbývalo poslední prázdné okýnko, to přesně vprostřed. Které kartičce bude nejlepší toto čestné místo přidělit...? Přemítala jsem nad selfíčky ID card verze, jenže to by znamenalo jeden koncept okatě upřednostit, a to se mi nepozdávalo. Řešení zbývalo tedy jediné: ID kartička. Ano, ta, kterou jsem ze svého původního sběratelského plánu vyškrtla, protože merchoidní klíčenka zasluhuje všechna čtyři ajdýčka. A za tím si stojím. Kdybych si ale pořídila jednu extra kopii Sungjinova ajdýčka... Je pravda, že ID kartička konceptově spadá pod Six on the Dice verzi, její celkový vizuál je ale natolik jiný, že převaha prostovlasého konceptu mi ve finále vrásky nedělá.
Takřka okamžitě jsem objevila francouzský inzerát, v němž byla Sungjinova ID kartička nabízena, no nemohlo to být lepší...! Haha. Tu Vám dovoluji se mi srdečně vysmát.
O ajdýčko jsem si napsala. Odpověď slečny prodejkyně? "No jednu kartičku teda rozhodně posílat nebudu." A-ha? A že bys tuto svou podmínku zmínila třeba předem v infu? Jak já mám čuchat, od kolika kartiček jsi ochotná zvednout prdel z gauče? Nebudu lhát, její přístup mě v první chvíli vytočil doběla. Jenže tu Sungjinovu kartičku jsem fakt chtěla. K dokončení The Decade fólie zbývalo tak málo...! Rozhodla jsem se porozhlédnout mezi dalšími kartičkami, které typka prodává, jestli neobjevím něco, co bych k ID Sungjinovi mohla přihodit... A kupodivu ano! Brianovo barvami zacákáné Band Aid PéÓBéčko pro Nissu! Navrhla jsem tedy slečně, že bych si se Sungjinem vzala i Briana; byl by v tom případě nákup možný? Opáčila, že si to promyslí.
Trvalo jí to, prosím pěkně, osm dní. Dvakrát jsem se jí musela připomínat, z toho jednou mě totálně odignorovala, nakonec ale souhlasila, že mi ty kartičky prodá. Načež jsem ji požádala o video. A ona, že jo, že mi ho pošle.
Uběhlo čtyřiadvacet hodin, a video stále nikde. Opět jsem se jí připomněla. Odvětila, že není doma. "A kdy doma budeš?" - "Zítra." Oukej. Tak čekám do dalšího dne. Myslíte, že jsem nějaké video dostala? Ani prd. Opět jsem se jí připomněla, opět jsem dostala odpověď, že není doma. Tentokrát ale s omluvou. A do pěti minut mi video kartiček v dms přistálo... Snad se slečna prodejkyně rozhodla zpytovat svědomí či ji osvítil duch svatý, no od toho momentu už šlo všechno jako na drátkách.
Trvalo jí to, prosím pěkně, osm dní. Dvakrát jsem se jí musela připomínat, z toho jednou mě totálně odignorovala, nakonec ale souhlasila, že mi ty kartičky prodá. Načež jsem ji požádala o video. A ona, že jo, že mi ho pošle.
Uběhlo čtyřiadvacet hodin, a video stále nikde. Opět jsem se jí připomněla. Odvětila, že není doma. "A kdy doma budeš?" - "Zítra." Oukej. Tak čekám do dalšího dne. Myslíte, že jsem nějaké video dostala? Ani prd. Opět jsem se jí připomněla, opět jsem dostala odpověď, že není doma. Tentokrát ale s omluvou. A do pěti minut mi video kartiček v dms přistálo... Snad se slečna prodejkyně rozhodla zpytovat svědomí či ji osvítil duch svatý, no od toho momentu už šlo všechno jako na drátkách.
A to je on. Sungjinův devítikusý červenočerný The Decade "set". 🎲 Jsem na něj pyšná, skutečně ano. Moc se mi líbí typová rozmanitost v něm zahrnutých položek. Samy o sobě by rozhodně nenadělaly tolik parády, jako se jim to daří pospolu. Ačkoli konceptově preferuju kartičkový Band Aid set, v otázce barevnosti vede The Decade na celé čáře.
Mám dva prosincové resty, o nichž jest nutno v oficiálním článku oficiálně promluvit. Hádáte správně, jedná se o vánoční alba. 🎄
Kpopový dárek od Nissy mě na první dobrou vyloženě vyděsil. Pro klid vlastní duše mi ho prý musela dát, protože chlapec milý si to zaslouží, a já byla v tu chvíli jako: "Panebože, kterej chlapec?!" Pak jsem ale balíček otevřela (revoluční řešení!) a pochopila. Pravda pravdoucí, tento chlapec umístění na mojí poličce rozhodně zasluhuje.
Když začali SHINee loni v květnu teasovat plyšový vizuál jejich single alba Poet | Artist, byla jsem rozhodnutá si jej pořídit. Abyste chápali, moje maličkost je hvězdičkový magor, a Minhovo plyšové alter ego má tvar hvězdy...! ⭐ Rozhodla jsem se však slepě si album nepředobjednávat a počkat na unboxingy. A upřímně, ty mě zklamaly. Naznala jsem, že za ty prachy můžu mít jiný pořádný album (a půl) s photobookem, a od nákupu Poet | Artist upustila.
Ale jak Nissa prohlásila, Minho si místo v mojí sbírce zaslouží, a proto mi Fourthborn verzi Poet | Artist věnovala pod stromeček. A já... já se ho nemůžu nabažit. Svému původnímu skepticismu navzdory, ano. Nebo spíš... Je to nádherný dárek. To album ve svojí
Hlavní atrakcí Fourthborn verze Poet | Artist je – logicky – hvězdný plyšový čtvrtorozený. Jemuž náleží označení "fluffy SHINee". Výstižné, vskutku. Je rozkošný, je heboučký, má magnetické ručičky a vyjma oficiální Pearl Aqua ho barevně definuje modrá. V kapse na zádech ukrývá plyšák NFC disk
Úbal, v němž je čtvrtorozený uskladněn, funguje mnohem lépe, než jsem se před prvním otevřením odvažovala doufat. Tvoří ho veskrze jenom kus
Kromě sběratelských inclusions se v albu nachází random samolepka, tu moji opanoval Taeminův žlutý maknae. Překvapuje to někoho? Pochybuju. Divnější by bylo, kdyby se ten Satan o slovo nepřihlásil...
Kartička svým osazením pasuje ke konkrétní albové verzi, mini pohlednice touto zárukou neoplývá. Minho se naštěstí rozhodl mě nepotopit a obšťastnil mě na obou zmíněných položkách. Má kolekce je tak bohatší o elegantního fešáka se sluchátky a culícího se ňuňana v doprovodu čtvrtorozeného.
Já sama sobě k Vánocům nadělila random halloweenské album. Což zní víc random než to album jako takové, ehm... Proč? Protože koncept. 👻 Tak snadné to bylo.
Sunmiino jméno pro mě samozřejmě není žádnou neznámou; už dlouho ji tiše respektuju, no její tvorba mi nikdy moc neříkala. Když tedy na podzim loňského roku padlo oznámení, že milá Sunmi konečně vydá své první full album, byla jsem jako: "Hm, oukej, to jí přeju," čímž veškerý můj zájem hasl. Zdánlivě. Pak se totiž náhodou stalo, že jsem padla na teaser jejího combackového singlu Cynical, a protože mě zaujal název, to několikavteřinové video jsem si pustila. Však kdy naposledy mě teaser k něčemu přesvědčil...! 4. 11. 2025, ehm, přiznávám se rovnou.
Vibe teaseru mě absolutně nadchnul, a přiměl mě tak pustit si i o den později vycházející MV. Rozhodnutí hodné zlata! Cynical byla láska na každý první smyslový vjem. 🥰 Miluju ten song, upřímně a hluboce, ale co si budem, nejkvalitněji funguje v doprovodu svého vizuálu, tj. videoklipu. Je děsivý, zároveň nehorázně vtipný, a mě jakožto milovníka hororů neskonale baví všechny užité hororové reference. Může to být lepší? Pro Sunmi určitě. Nejsem totiž daleko od toho titulovat Cynical svým nejoblíbenějším videoklipem...
Chuť pořídit si album rostla úměrně mému nadšení a definitivně ji korunovalo zjištění, že umný cosplay Sadako (Samary, pro neznalé originálního japonského Ringu) zúročila Sunmi taktéž v samotném photobooku. Musela bych se stydět nemít album s takovýmto konceptem!
Nu, a tak jsem si koupila Heart Maid, Sunmiino první album. Zpočátku mě jeho název neskutečně dráždil, ale postupem dní jsem hravou záměnu slov "maid" a "made" patřičně docenila.
Po vizuální stránce bych Heart Maid bez skrupulí označila ideálem správného full alba. Má kvalitní knižní packaging, jenž je úžasně příjemný na omak, a k tomu ten nejštědřejší photobook, na jaký jsem v rámci kpopových alb kdy narazila. Tvoří ho takřka sto padesát stran...! Jasně, část z něj tvoří texty k písničkám, ale i na nich se nacházejí Sunmiiny fotky, čili... dostala jsem to, co jsem marně žádala od Romanticize.
Na coveru i cédéčku Heart Maid se Sunmi – logicky – skví ve svém služtičkovském úboru a u toho poeticky svírá nůž. Líbí se mi, že cover se tento znepokojivý detail rozhodl skrýt pod červenou pásku, a učinil z něj tematické překvapení, jež dává jasně na srozuměnou, jakým photobookem se chystáte listovat.
Photobook obsahuje pět různých konceptů, z toho nejvýraznější (a početně nejzastoupenější) jsou tři. Mým favoritem je úpravný cosplay Sadako, samozřejmě, nutno však podotknout, že služka Sunmi a jejích milion pět set propriet, s nimiž postupně pózuje, mě baví snad i o ždibec víc. Obzvlášť pak Sunmi se sekerou. Hotové Osvícení v alternativní realitě.
Sběratelské inclusions Heart Maid tvoří čtyři pohlednice a dvě kartičky. Pohlednice jsou tak trochu memes, a já nemohu říci, že by mě tento svérázně kreativní nápad jakkoli urážel. Naopak. Kartičky – jedna bílá, jedna červená – spadají pod klasickou kategorii selfie a obě jsou nesmírně půvabné. Vyvoleny mi byly copatá Sunmi a Sunmi à la služka, co cosplayuje boxerku.Tohle byla jedna z nejdivnějších vět, jakou jsem v životě napsala...
Sunmiino jméno pro mě samozřejmě není žádnou neznámou; už dlouho ji tiše respektuju, no její tvorba mi nikdy moc neříkala. Když tedy na podzim loňského roku padlo oznámení, že milá Sunmi konečně vydá své první full album, byla jsem jako: "Hm, oukej, to jí přeju," čímž veškerý můj zájem hasl. Zdánlivě. Pak se totiž náhodou stalo, že jsem padla na teaser jejího combackového singlu Cynical, a protože mě zaujal název, to několikavteřinové video jsem si pustila. Však kdy naposledy mě teaser k něčemu přesvědčil...! 4. 11. 2025, ehm, přiznávám se rovnou.
Vibe teaseru mě absolutně nadchnul, a přiměl mě tak pustit si i o den později vycházející MV. Rozhodnutí hodné zlata! Cynical byla láska na každý první smyslový vjem. 🥰 Miluju ten song, upřímně a hluboce, ale co si budem, nejkvalitněji funguje v doprovodu svého vizuálu, tj. videoklipu. Je děsivý, zároveň nehorázně vtipný, a mě jakožto milovníka hororů neskonale baví všechny užité hororové reference. Může to být lepší? Pro Sunmi určitě. Nejsem totiž daleko od toho titulovat Cynical svým nejoblíbenějším videoklipem...
Chuť pořídit si album rostla úměrně mému nadšení a definitivně ji korunovalo zjištění, že umný cosplay Sadako (Samary, pro neznalé originálního japonského Ringu) zúročila Sunmi taktéž v samotném photobooku. Musela bych se stydět nemít album s takovýmto konceptem!
Nu, a tak jsem si koupila Heart Maid, Sunmiino první album. Zpočátku mě jeho název neskutečně dráždil, ale postupem dní jsem hravou záměnu slov "maid" a "made" patřičně docenila.
Po vizuální stránce bych Heart Maid bez skrupulí označila ideálem správného full alba. Má kvalitní knižní packaging, jenž je úžasně příjemný na omak, a k tomu ten nejštědřejší photobook, na jaký jsem v rámci kpopových alb kdy narazila. Tvoří ho takřka sto padesát stran...! Jasně, část z něj tvoří texty k písničkám, ale i na nich se nacházejí Sunmiiny fotky, čili... dostala jsem to, co jsem marně žádala od Romanticize.
Na coveru i cédéčku Heart Maid se Sunmi – logicky – skví ve svém služtičkovském úboru a u toho poeticky svírá nůž. Líbí se mi, že cover se tento znepokojivý detail rozhodl skrýt pod červenou pásku, a učinil z něj tematické překvapení, jež dává jasně na srozuměnou, jakým photobookem se chystáte listovat.
Photobook obsahuje pět různých konceptů, z toho nejvýraznější (a početně nejzastoupenější) jsou tři. Mým favoritem je úpravný cosplay Sadako, samozřejmě, nutno však podotknout, že služka Sunmi a jejích milion pět set propriet, s nimiž postupně pózuje, mě baví snad i o ždibec víc. Obzvlášť pak Sunmi se sekerou. Hotové Osvícení v alternativní realitě.
Sběratelské inclusions Heart Maid tvoří čtyři pohlednice a dvě kartičky. Pohlednice jsou tak trochu memes, a já nemohu říci, že by mě tento svérázně kreativní nápad jakkoli urážel. Naopak. Kartičky – jedna bílá, jedna červená – spadají pod klasickou kategorii selfie a obě jsou nesmírně půvabné. Vyvoleny mi byly copatá Sunmi a Sunmi à la služka, co cosplayuje boxerku.
Trend "leden = nová aktivně sbíraná skupina" pokračuje. A děsí mě to a mojí peněžence se to vůbec nelíbí. Ale když mozek
Poprvé jsem H1-Key tak trochu vzala na vědomí, když si Hwiseo v rámci Secret Duet zazpívala se Suou. Pak mě zaujal thumbnail jejich songu Let it burn, ale to bylo všechno. Styling super, ale hudebně mě slečny nikterak nenadchly. Což je prohlášení, za které bych zasloužila pěstí. Nevím, kam jsem tehdá dala uši...
Na konci loňského roku jsem se k Let it burn náhodně (nebo ne až tak...?) vrátila, a odnesla si z něj mnohem pozitivnější dojem. Vlastně se mi ten song opravdu zalíbil. A tak jsem si pustila i Rose Blossom. A Seoul (Such a Beautiful City). (fun fact: text k oběma písničkám napsal Brian) A Summer Was You. A z mého původního "rozhodně si musím koupit jejich třetí mini!" se stalo "když nakoupím čtyři alba... bude trapné tvářit se, že jsou H1-Key jenom random skupina, co?" Pročež jsem dospěla k závěru, že mi holt nezbývá než milé slečny začít sbírat aktivně. (Umění okecat si nezodpovědná životní rozhodnutí ovládám na jedničku. 👍)
Nutno podotknout, že k H1-Key míním sběratelsky přistupovat výhradně jako k OT4 sestavě. Tedy aspoň v rámci albových kartiček... Stále nejsem rozhodnutá, která členka
Tak. Úvod máme za sebou... Myslím, že nadešel ten správný čas přikročit k albům a jejich sběratelským inclusions.
♡♡♡
Sešitový packaging Rose Blossom, prvního mini alba, vyhlíží na první pohled jako bezpečné a nezajímavé řešení, ale nenechme se mýlit. Tenhle sešit má svoje libůstky. Netvrdím, že moudré, ale rozhodně kreativní. A to cením.
Velmi pofidérně se mi kupříkladu zamlouvá "neviditelný" název alba ve spodní polovině přední strany coveru. Ano, věřte mi, je tam, no zřetelný je pouze pod určitým úhlem. A na omak. Co pro mě albu plusové body naopak sráží, je jeho dokonale prázdný hřbet. Není na něm ani písmenko. Proč? Netuším. A výsostně mě to štve.
Jelikož skladem byl pouze jediný kus Rose Blossom, vybírat jsem si nemohla, a tak jsem mně určenou variantu alba ponechala osudu. Nutno podotknout, že osud má vskutku fajný vkus... Vyvolena mi byla vílí verze A, má oblíbená.🧚Fascinuje mě, jak umně se v ní snoubí temnota s pohádkovostí a křehká snovost s drsnou realitou. Sorry, ale ten, koho napadlo proměnit děvčata v pochroumané víly se zlámanýma rukama, co se ohánějí katanami, by měl být konceptově blahořečen. Nejlepší styling za tuto éru dostala dle mého Seoi, jež díky dlouhým černým vlasům a krátké ofince připomíná éterickou bytost i bez křídel.
Cédéčko má fancy trnový design, což sedí k názvu alba, ale ne až tak ke zbytku albového vizuálu. Náplast, kterou použili na obálku, v níž disk sídlí, by se mi na něm líbila o něco víc.
Dále se v albu nachází standardní skupinový plakát a ne-až-tolik standardní samolepky. Ty se pyšní podobenkami všech čtyř členek, umístění do šanonu mezi sběratelské inclusions tak bylo nasnadě. A když mluvíme o sběratelských inclusions...
Ty sestávají z kartiček a pohlednic. Pohlednice jsou dvě, jsou skupinové, temné a okřídlené... a taky obrovské. Akurátně pasují do malé dvouokýnkové fólie.
Kartičky jsem rovněž očekávala dvě. Jenže když jsem pro ně hrábla do cédéčkové obálky, vytáhla jsem jich šest. Celá zmatená jsem na ten zázračný nepoměr asi minutu zaraženě hleděla, načež jsem se dala do zjišťování, co to má kruci znamenat. No. Věc se má tak, že kartičky z první albové várky byly kvalitativně dost hrozné. Tento neduh byl naštěstí hned v další albové várce napraven a jako kompenzaci přidala společnost GLG do Rose Blossom speciální OT4 kartičkový set. Lepší sběratelský start jsem si nemohla přát!
Na standardních kartičkách, těch s černým fontem na zadní straně, mě obšťastnila maknae line a bylo to asi poprvé a naposled, co jsem neuváženě prohlásila, že jsou si Hwiseo a Yel podobné.Nejsou. Chvíli jsem reálně přemýšlela, která je která. Neuvěřitelné... Přiznávám, že je pro mě absolutně šokující kochat se roztomilou Yel. Poznala jsem tu kočku v Let it burn, kde vyhlíží doslova jako ztělesnění girl crush modly, tudíž mě její rozkošná Rose Blossom kartička (vlastně obě, ale ta standardní víc) zanechává v němém úžasu.
♡♡♡
Druhé mini Seoul Dreaming se rozhodlo od vší křehkosti upustit a vytasilo se s festovním krabicovým packagingem. Působí díky tomu robustně a neskutečně majestátně a já bych nemohla být spokojenější... kdyby Seoul Dreaming nebylo barevně i konceptově to nejrozkošnější, co H1-Key zatím vypustily do světa. Úbalový kontrast je tak docela úsměvný. Ale funguje. A to je hlavní.
Vyvolena mi byla verze Dreaming a... díky Misusovi za to! Pár měsíců zpátky jsem si Nisse stýskala, že nemám žádný žlutý album, že žlutých alb je jako šafránu a že bych chtěla žlutý album... a konečně ho mám! 💛 Kombinace světle žluté (jež, pravda, koketuje se zelenkavou) atřpytivé! růžové je neskonale sladká a duhová známka efektně rozbíjí symetrickou minimalističnost coveru.
V albu se nachází cédéčko, photobook, plakát, vstupenka, obálka se samolepkami a lyrics papery. Nutno si přiznat, že Seoul Dreaming to s kreativitou příliš nepřehání, jak přebal photobooku, tak cédéčko i obálka vypadají veskrze totožně jako cover alba. Zasluhuje to kritiku? Ovšem. Ale ode mě ji nečekejte, já jsem zaprodaná užitým barvičkám.
Vstupenka si stojí o něco lépe; není designově revoluční, ale ani nudná. A ty barvy, ach...
Čemu se nápaditosti naopak dostalo plnými hrstmi, jsou samolepky a photobook jako takový. Jakože tři lejstra samolepek? Pardon?! Tolik samolepek pokupě jsem v kpopovým album snad ještě neviděla! 😅 Koncept photobooku je pak učiněný cukrkandl, z něhož ale nebolí zuby.To je děsný opis, co? Je tu spousta růžové a rozkošných dekorací, každá děvčica se chlubí fotkou z dětství a já to všechno naprosto zbožňuju. Co ale druhému mini nikdy neodpustím, je absence ikonických růžových vlasů Hwiseo. Kočka s nimi flexí celou Seoul (Such a Beautiful City) éru, ale dopřát ji fandům ve photobooku? Ne, to už by bylo moc. Grr! Nemile věrně mi to připomíná nevyužitý potenciál rezavého Minhyuna v rámci Love Me éry/The Table alba... a vůbec se mi to nelíbí.
Sběratelské inclusions tvoří pohlednice a dvě kartičky. Od obřích skupinových exemplářů z prvního mini alba jsme v tom druhém přešli k "1 per 4" pohlednici standardní velikosti s perfektně nadesignovanou zadní stranou. Štěstí stálo při mně a přiřklo mi půvabnou Yel s plyšovým králíčkem v náručí. Obsazení pohlednice sice nebylo nikterak klíčové, ale... vždycky je fajn mít víc než míň Yel.
Těší mě, že tuto filozofii mohu, mimochodem, hrdě aplikovat i na kartičky, jelikož milá Yel si pro sebe (a foťák) jednu suverénně uzurpovala. Gardedámu se maknae tentokrát uvolila dělat Riina, která pro své selfíčko zvolila tu nejpodivnější pózu, jakou jsem kdy viděla. 😄 A víte, co je na Seoul Dreaming kartičkách úplně nejlepší? Autogramy!
♡♡♡
Love or Hate je mým výsadním H1-Key favoritem. Vyvolena mi byla modrá verze LIE, a ač jsem o ždibec víc toužila po červené TRUTH verzi (čistě kvůli barvě), stojím si pevně za tím, že každému aspektu třetího mini alba po právu náleží nejvyšší možné vizuální hodnocení.
Líbí se mi, jak v sobě Love or Hate bravurně snoubí osvědčenou klasiku, tj. knižní úbal, s punkovým vibem, viz font a koncept photobooku. Ten font, mimochodem, je absolutně boží, a jen kvůlidíky? němu kreativcům odpouštím zjevnou lenost v designu cédéčka. Mohlo být nápaditější, to bez pochyby, ale ten cool font se na něm tak krásně vyjímá...! Pardon, já si prostě nemůžu stěžovat.
Photobookový koncept bych nazvala školácky rebelským, což je působivá a svěží kombinace. Připomíná mi tím Face od NU'ESTů. A že takovou poctu nevysmeknu hned tak někomu... Největším highlightem a zároveň paradoxem photobooku Love or Hate je pro mě blonďatá Yel. Aby bylo jasno, mám milou maknae raději černovlasou. Na druhou stranu ovšem... její zdejší "bad girl" vizáž nekompromisně brnká na mou spící lesbickou strunu. 😅 A je to super, a přitom velice nešťastné, protože má blond-Yel-obsese žije na úkor zbytku skupiny. Hwiseo má v Love or Hate éře naprosto geniální účes a Riina je jednoznačně krásná, ale můj mozek nevidí, neslyší; můj mozek má v preferencích jasno.A ne, teď nemluvím o SooBin triu.
Součástí alba jsou samozřejmě i samolepky a plakát. Přemýšlela jsem, či Love or Hate samolepky zařadit do šanonu – podobně jako ty z Rose Blossom – nakonec jsem ten nápad ale odpískala. Ano, obsahují skupinovou fotku, na titul "sběratelská inclusion" tudíž teoreticky mají nárok... realita je ale taková, že onen snímek je mrňavý a já nevidím důvod ukládát do šanonu položku, na níž musím obličeje idolů hledat lupou. K plakátu mám jedinou poznámku: těší mě, že je konečně situovaný tak, aby první viditelnou část (= sken) tvořila maknae line.
Sběratelské inclusions nabízí album čtyři: pohlednici, ID kartičku a dvě selfie kartičky. A jasně, že když člověk doufá v Yel, Yel si hraje na nedostupnou...!
Pohlednice je skupinová, rozpustile dekorovaná a budí ajdýčkový dojem. Nevidět toto kombo na vlastní oči, neuvěřím, že může fungovat, ale opak je pravdou.
Kartičky poprvé obsadila unnie line, tj. Seoi se sluchátky a basketbalistka Riina. Zadní strany, hádám, dovedou vytvořit slova "LOVE" a "HATE", no vzhledem k tomu, že Seoi spadá pod první kategorii a Riina pod druhou, můj budoucí OT4 set nic smysluplného určitě nevyplodí. 😄
Na půvabně designované ID kartičce na mě rovněž čekala leaderová Seoi. Je-li to kompenzace za její ignorování mojí maličkosti v prvních dvou mini, díky, vážím si toho. Jak se můžete ze skupinové pohlednice dovtípit, ID kartičky jsou barevně odlišené. Taky se chlubí autogramem a vypadají prostě skvěle. 💚 Nesmírně bych si přála seskládat i z nich OT4 set, avšak nejsem si jistá, či je to vůbec možné. Při předběžné kontrole prodejních H1-Key inzerátů se to v nich ID kartičkami zrovna nehemží... Jestli se zadaří, bude to epické. A jestli ne, bude Seoiina ID kartička dál plnit záslužnou úlohu krásného mezníku mezi Rose Blossom OT4 sety.
♡♡♡
Zatím poslední H1-Key počin, čtvrté mini Lovestruck, plní roli vysoce solidního letního alba. Hudebně je moc fajn, konceptově zrovna tak. Ale ten úbal... ach jo. Jsem zklamaná.
Degradace po knižním Love or Hate nebyla pozvolná, byl to strmý pád. Lovestruck je jewel case. K němuž, pravda, náleží řádný photobook, ale ani ten nedovede jasný packagingový úpadek zakrýt. A je to k pláči. Kdyby šlo o jednu z variant alba, ani neceknu. Jenže ona je to ta jediná a hlavní.
Vyvolena mi byla verze Moment, a co na ní musím rozhodně pochválit, je design cédéčka a jeho kreativní využití v rámci packagingu. Mušle na písku by mě příliš neuchvátily, ale ten ananas...! Excelentní!🍍A to, že výhled na milý ovocný disk vlastně tvoří zadní stranu celého alba, je na poměry nudného jewelcasového balení překvapivě svěží řešení.
Koncept photobooku je logický, vzhledem k... no, konceptu alba, zároveň ale až nezvykle jednoduchý. Veskrze by se dal popsat jako "užíváme si den na pláži, jééé!" a víc ani ťuk. Což není špatné, fotky jsou to rozhodně pěkné, jen... chybí tomu šmrnc, kterým předchozí tři H1-Key photobooky nonšalantně oplývaly. Nejvíc to tu sluší Seoi, avšak mými nejoblíbenějšími částmi photobooku jsou fotky vysmáté Hwiseo a ještě vysmátější Yel. Která suverénně vyhrává cenu nejlepšího účesu této éry.
O Lovestruck samolepkách platí totéž co o jejich kolegyních z Love or Hate alba; navrch cením jejich jednoznačnou designovou tematičnost. To plakát mě naopak přiměl skepticky povytáhnout jedno obočí. Jedná se totiž o široký a hlavně vzdálený záběr na pláž, po níž běží všechny čtyři členky. A já jakožto divák mám báječný výhled leda na jejich záda.
Úlohu sběratelských inclusions čtvrtého mini alba zastávají dvě kartičky. A jejich zadní strany – žel bohu – opět dávají dohromady nápis. Aspoň že barvičku mají fakt úžasnou... Obšťastnilo mě něžně líbezné leader-maknae duo, Seoi a Yel.
Velmi pofidérně se mi kupříkladu zamlouvá "neviditelný" název alba ve spodní polovině přední strany coveru. Ano, věřte mi, je tam, no zřetelný je pouze pod určitým úhlem. A na omak. Co pro mě albu plusové body naopak sráží, je jeho dokonale prázdný hřbet. Není na něm ani písmenko. Proč? Netuším. A výsostně mě to štve.
Jelikož skladem byl pouze jediný kus Rose Blossom, vybírat jsem si nemohla, a tak jsem mně určenou variantu alba ponechala osudu. Nutno podotknout, že osud má vskutku fajný vkus... Vyvolena mi byla vílí verze A, má oblíbená.🧚Fascinuje mě, jak umně se v ní snoubí temnota s pohádkovostí a křehká snovost s drsnou realitou. Sorry, ale ten, koho napadlo proměnit děvčata v pochroumané víly se zlámanýma rukama, co se ohánějí katanami, by měl být konceptově blahořečen. Nejlepší styling za tuto éru dostala dle mého Seoi, jež díky dlouhým černým vlasům a krátké ofince připomíná éterickou bytost i bez křídel.
Cédéčko má fancy trnový design, což sedí k názvu alba, ale ne až tak ke zbytku albového vizuálu. Náplast, kterou použili na obálku, v níž disk sídlí, by se mi na něm líbila o něco víc.
Dále se v albu nachází standardní skupinový plakát a ne-až-tolik standardní samolepky. Ty se pyšní podobenkami všech čtyř členek, umístění do šanonu mezi sběratelské inclusions tak bylo nasnadě. A když mluvíme o sběratelských inclusions...
Ty sestávají z kartiček a pohlednic. Pohlednice jsou dvě, jsou skupinové, temné a okřídlené... a taky obrovské. Akurátně pasují do malé dvouokýnkové fólie.
Kartičky jsem rovněž očekávala dvě. Jenže když jsem pro ně hrábla do cédéčkové obálky, vytáhla jsem jich šest. Celá zmatená jsem na ten zázračný nepoměr asi minutu zaraženě hleděla, načež jsem se dala do zjišťování, co to má kruci znamenat. No. Věc se má tak, že kartičky z první albové várky byly kvalitativně dost hrozné. Tento neduh byl naštěstí hned v další albové várce napraven a jako kompenzaci přidala společnost GLG do Rose Blossom speciální OT4 kartičkový set. Lepší sběratelský start jsem si nemohla přát!
Na standardních kartičkách, těch s černým fontem na zadní straně, mě obšťastnila maknae line a bylo to asi poprvé a naposled, co jsem neuváženě prohlásila, že jsou si Hwiseo a Yel podobné.
♡♡♡
Druhé mini Seoul Dreaming se rozhodlo od vší křehkosti upustit a vytasilo se s festovním krabicovým packagingem. Působí díky tomu robustně a neskutečně majestátně a já bych nemohla být spokojenější... kdyby Seoul Dreaming nebylo barevně i konceptově to nejrozkošnější, co H1-Key zatím vypustily do světa. Úbalový kontrast je tak docela úsměvný. Ale funguje. A to je hlavní.
Vyvolena mi byla verze Dreaming a... díky Misusovi za to! Pár měsíců zpátky jsem si Nisse stýskala, že nemám žádný žlutý album, že žlutých alb je jako šafránu a že bych chtěla žlutý album... a konečně ho mám! 💛 Kombinace světle žluté (jež, pravda, koketuje se zelenkavou) a
V albu se nachází cédéčko, photobook, plakát, vstupenka, obálka se samolepkami a lyrics papery. Nutno si přiznat, že Seoul Dreaming to s kreativitou příliš nepřehání, jak přebal photobooku, tak cédéčko i obálka vypadají veskrze totožně jako cover alba. Zasluhuje to kritiku? Ovšem. Ale ode mě ji nečekejte, já jsem zaprodaná užitým barvičkám.
Vstupenka si stojí o něco lépe; není designově revoluční, ale ani nudná. A ty barvy, ach...
Čemu se nápaditosti naopak dostalo plnými hrstmi, jsou samolepky a photobook jako takový. Jakože tři lejstra samolepek? Pardon?! Tolik samolepek pokupě jsem v kpopovým album snad ještě neviděla! 😅 Koncept photobooku je pak učiněný cukrkandl, z něhož ale nebolí zuby.
Sběratelské inclusions tvoří pohlednice a dvě kartičky. Od obřích skupinových exemplářů z prvního mini alba jsme v tom druhém přešli k "1 per 4" pohlednici standardní velikosti s perfektně nadesignovanou zadní stranou. Štěstí stálo při mně a přiřklo mi půvabnou Yel s plyšovým králíčkem v náručí. Obsazení pohlednice sice nebylo nikterak klíčové, ale... vždycky je fajn mít víc než míň Yel.
Těší mě, že tuto filozofii mohu, mimochodem, hrdě aplikovat i na kartičky, jelikož milá Yel si pro sebe (a foťák) jednu suverénně uzurpovala. Gardedámu se maknae tentokrát uvolila dělat Riina, která pro své selfíčko zvolila tu nejpodivnější pózu, jakou jsem kdy viděla. 😄 A víte, co je na Seoul Dreaming kartičkách úplně nejlepší? Autogramy!
♡♡♡
Love or Hate je mým výsadním H1-Key favoritem. Vyvolena mi byla modrá verze LIE, a ač jsem o ždibec víc toužila po červené TRUTH verzi (čistě kvůli barvě), stojím si pevně za tím, že každému aspektu třetího mini alba po právu náleží nejvyšší možné vizuální hodnocení.
Líbí se mi, jak v sobě Love or Hate bravurně snoubí osvědčenou klasiku, tj. knižní úbal, s punkovým vibem, viz font a koncept photobooku. Ten font, mimochodem, je absolutně boží, a jen kvůli
Photobookový koncept bych nazvala školácky rebelským, což je působivá a svěží kombinace. Připomíná mi tím Face od NU'ESTů. A že takovou poctu nevysmeknu hned tak někomu... Největším highlightem a zároveň paradoxem photobooku Love or Hate je pro mě blonďatá Yel. Aby bylo jasno, mám milou maknae raději černovlasou. Na druhou stranu ovšem... její zdejší "bad girl" vizáž nekompromisně brnká na mou spící lesbickou strunu. 😅 A je to super, a přitom velice nešťastné, protože má blond-Yel-obsese žije na úkor zbytku skupiny. Hwiseo má v Love or Hate éře naprosto geniální účes a Riina je jednoznačně krásná, ale můj mozek nevidí, neslyší; můj mozek má v preferencích jasno.
Součástí alba jsou samozřejmě i samolepky a plakát. Přemýšlela jsem, či Love or Hate samolepky zařadit do šanonu – podobně jako ty z Rose Blossom – nakonec jsem ten nápad ale odpískala. Ano, obsahují skupinovou fotku, na titul "sběratelská inclusion" tudíž teoreticky mají nárok... realita je ale taková, že onen snímek je mrňavý a já nevidím důvod ukládát do šanonu položku, na níž musím obličeje idolů hledat lupou. K plakátu mám jedinou poznámku: těší mě, že je konečně situovaný tak, aby první viditelnou část (= sken) tvořila maknae line.
Sběratelské inclusions nabízí album čtyři: pohlednici, ID kartičku a dvě selfie kartičky. A jasně, že když člověk doufá v Yel, Yel si hraje na nedostupnou...!
Pohlednice je skupinová, rozpustile dekorovaná a budí ajdýčkový dojem. Nevidět toto kombo na vlastní oči, neuvěřím, že může fungovat, ale opak je pravdou.
Kartičky poprvé obsadila unnie line, tj. Seoi se sluchátky a basketbalistka Riina. Zadní strany, hádám, dovedou vytvořit slova "LOVE" a "HATE", no vzhledem k tomu, že Seoi spadá pod první kategorii a Riina pod druhou, můj budoucí OT4 set nic smysluplného určitě nevyplodí. 😄
Na půvabně designované ID kartičce na mě rovněž čekala leaderová Seoi. Je-li to kompenzace za její ignorování mojí maličkosti v prvních dvou mini, díky, vážím si toho. Jak se můžete ze skupinové pohlednice dovtípit, ID kartičky jsou barevně odlišené. Taky se chlubí autogramem a vypadají prostě skvěle. 💚 Nesmírně bych si přála seskládat i z nich OT4 set, avšak nejsem si jistá, či je to vůbec možné. Při předběžné kontrole prodejních H1-Key inzerátů se to v nich ID kartičkami zrovna nehemží... Jestli se zadaří, bude to epické. A jestli ne, bude Seoiina ID kartička dál plnit záslužnou úlohu krásného mezníku mezi Rose Blossom OT4 sety.
♡♡♡
Zatím poslední H1-Key počin, čtvrté mini Lovestruck, plní roli vysoce solidního letního alba. Hudebně je moc fajn, konceptově zrovna tak. Ale ten úbal... ach jo. Jsem zklamaná.
Degradace po knižním Love or Hate nebyla pozvolná, byl to strmý pád. Lovestruck je jewel case. K němuž, pravda, náleží řádný photobook, ale ani ten nedovede jasný packagingový úpadek zakrýt. A je to k pláči. Kdyby šlo o jednu z variant alba, ani neceknu. Jenže ona je to ta jediná a hlavní.
Vyvolena mi byla verze Moment, a co na ní musím rozhodně pochválit, je design cédéčka a jeho kreativní využití v rámci packagingu. Mušle na písku by mě příliš neuchvátily, ale ten ananas...! Excelentní!🍍A to, že výhled na milý ovocný disk vlastně tvoří zadní stranu celého alba, je na poměry nudného jewelcasového balení překvapivě svěží řešení.
Koncept photobooku je logický, vzhledem k... no, konceptu alba, zároveň ale až nezvykle jednoduchý. Veskrze by se dal popsat jako "užíváme si den na pláži, jééé!" a víc ani ťuk. Což není špatné, fotky jsou to rozhodně pěkné, jen... chybí tomu šmrnc, kterým předchozí tři H1-Key photobooky nonšalantně oplývaly. Nejvíc to tu sluší Seoi, avšak mými nejoblíbenějšími částmi photobooku jsou fotky vysmáté Hwiseo a ještě vysmátější Yel. Která suverénně vyhrává cenu nejlepšího účesu této éry.
O Lovestruck samolepkách platí totéž co o jejich kolegyních z Love or Hate alba; navrch cením jejich jednoznačnou designovou tematičnost. To plakát mě naopak přiměl skepticky povytáhnout jedno obočí. Jedná se totiž o široký a hlavně vzdálený záběr na pláž, po níž běží všechny čtyři členky. A já jakožto divák mám báječný výhled leda na jejich záda.
Úlohu sběratelských inclusions čtvrtého mini alba zastávají dvě kartičky. A jejich zadní strany – žel bohu – opět dávají dohromady nápis. Aspoň že barvičku mají fakt úžasnou... Obšťastnilo mě něžně líbezné leader-maknae duo, Seoi a Yel.
...pac a pusu, Vaše Nagasaki
Žádné komentáře:
Okomentovat