Zázračné zázraky, malé 𝓲 větší

Krásné odpoledne, milí a drazí.

Titulek článku je hyperbola jak vyšitá, přiznávám se rovnou. Kompletně zázračný březnový ansámbl vskutku není. Někteří jeho členové mají k divotvornosti popravdě docela daleko. A drahná většina spíš než zázrak představuje příjemné překvapení. Ale i to se počítá. A kdoví, kolik zázraků bylo ke stanovenému výsledku ve skutečnosti vlastně třeba!

Jsou dny, kdy prodejní inzeráty prohlížím čistě ze zvyku, bez záměru cokoli skupovat... načež můj velevážený nezáměr vezme za své a já skončím o pár dolarů chudší. A přesně tak mou sbírku obohatily i tři Sungjinovy Forever Young exempláře. 
Náhodou jsem objevila profil jisté kanadské slečny, jejíž Day6 nabídka mě velmi zaujala, a dopadlo to, jak to dopadlo. Absolutně výtečně! Hádám, že jsem našla svou další oblíbenou kanadskou dealerku Sungjinova merche... To nemůže být náhoda!
Pořídila jsem si kartičku a dva polaroidy, a upřímně, nemohu toto hezounké trio nazvat jinak než jako medvědí. Abyste věděli, já nesnáším manšestr. A Sungjinova košile je naprosto příšerná. Jenže já se na ni nedokážu zlobit, protože je hnědá. Ošklivě, ale pořád hnědá.  Sungjin vypadá jako méďa devadesát procent času i bez hnědé, a v ní...! 🤎 Chápete. 

Polaroidům jsem neodolala, protože... no, jsou to polaroidy; druhý hlavní důvod představují jejich velkorysé srdíčkové pózy. Na ty je Sungjin běžně docela skoupý, vřele proto vítám každý jejich byť i jen nesmělý náznak. A že tady není po nesmělosti ani památky! 

Kartička ze třetí tour pak znamená pro mou kolekci významný milník. Proč, ptáte se? Protože je to moje historicky první kartička Sungjina s Bangem! 🐻 Ano, trvalo to sto let a je mi za to nesmírně stydno, plyšově kartičková meta však byla zdárně pokořena, a jen to se počítá.
Kompozice tohoto... v podstatě unit selfíčka snad ani nemůže být lepší. Maličký Bang ležící Sungjinovi na rameni je ta nejrozkošnější věc, jakou jsem za poslední rok (možná až pět...) viděla. Cením, mimochodem, že se jedná o původního Banga, tj. variantu s velkýma očima. Nic proti novější petit verzi, ale OG Bang je OG Bang. A jakoby milá kartička nebyla už tak dostatečně geniální, pyšní se její studená zadní strana Sungjinovým osobitým nevzhledným autogramem. 

Prohlásila jsem, že za alba míním H1-Key sbírat jako OT4 set, a tak i činím. Pomalu, ale jistě. A setsakramentsky si to užívám. 😁 
Nepustila jsem se do nakupování bezhlavě, pár dní jsem zkoumala terén a z mojí malé soukromé rešerše mi vyšlo, že pro můj sběratelský plán představují nejsnazší startovní bod kartičky z alba Rose Blossom. Tj. exempláře Seoi a Riiny. Prohlédla jsem si jejich photocard templaty, naznala, že nejlepší budou kartičky verze A – zadními stranami shodné s Hwiseo a Yel – a jakmile získalo moje pátrání konkrétní podobu, nebyl už důvod déle otálet. 
Z inzerátů jsem si mohla pohodlně vybírat, no nakonec jsem se rozhodla pro nákup z Německa. Kartiček jsem hodlala pořídit víc, jenže jak se ukázalo, slečna zapomněla aktualizovat dostupnost (klasika), tudíž jsem nakonec ještě mohla být ráda za výhradní Rose Blossom duo. Hádám, že to tak prostě mělo být.  
Kolekci mi obohatily vílí kousky, 🤟 pózující Seoi a heart cheek Riina. Nebo minimálně myslím, že ten barevný pruh nad Riiným ramenem je křídlo... to selfíčko je foceno tak zblízka, že se to těžko poznává. Ale to nevadí. Selfie korunované víly Rose Blossom Seoi křídlům hezky vyniknout dává, a má maličkost je tudíž naprosto spokojena. 

○○○
Druhý kartičkový H1-Key nákup už se nenesl v tolik okázalém "naráz uzavírám set, jééé!" duchu, zato ve mně zažehl novou ajdýčkovou naději. 
Pamatujete, jak moc jsem se bála, že sehnat všechny čtyři Love or Hate ID kartičky bude problém? Tak největší obavy jsem z kdovíjakého důvodu měla o kartičku Hwiseo. Žiju totiž v domnění, že je ta kočka neskutečně populární, ačkoli pro to nemám jediný důkaz. Umíte si tedy představit můj šok, když jsem její signifikantně oranžové ajdýčko spatřila býti k mání v jednom sympatickém americkém inzerátu. Zázrak!
Nu, a jelikož se v tomtéž inzerátu nacházelo taky půvabné Love or Hate selfíčko blonďaté frajerky Yel – ano, ta jediná albová selfie kartička, která mi za milou maknae scházela – koupila jsem i je. 
Obě kartičky byly doslova za hubičku, nákupní proces neměl chybu a já jsem zas o něco blíž dalšímu zkompletování. 💙 

Dva měsíce jsem přemítala a zvažovala své dívčí preference, až se zadařilo. Rozhodla jsem se. Prosím potlesk pro mou oficiální H1-Key oblíbenkyni, Han Shinyoung aka maknae Yel. 🫶

(pozn.: Na jednu stranu to byla výhra dosti těsná, jelikož mám stále velkou slabost pro Hwiseo, na stranu druhou se jedná o vítězství absolutně jednoznačné, protože bez Hwiseo si svoje sběratelství dovedu pohodlně představit. Bez Yel ne.)

Nu, a co to znamená pro mou kolekci? Jakým stylem míním s Yel jako Yel a výhradně Yel pracovat? Jako ideální by se samozřejmě nabízel systém, jímž sbírám Nahyun; i za Primrose operuju s jedním OT4 setem za album, a vím, že zavedená strategie funguje. Jenže mně se představa motání se v Yeliných albových kartičkách vůbec nezamlouvala. Být to ale PéÓBéčka... 

A přesně s touto myšlenkou jsme si nakonec podaly ruce. 
Předběžná vize Yeliny nealbové kolekce obsahuje aspoň jednoho zástupce každého mnou fyzicky vlastněného H1-Key alba (haha), dávalo by tudíž smysl začít nákupem pre-order benefitu z Rose Blossom, co? Ale to víte, že ne. Nagasakiová místo od jedničky rebelsky startuje od dvojky! 

To jsem si tak prohlížela instagramové H1-Key inzeráty, a objevila Yel v ušaté čapce z druhého mini alba Seoul Dreaming. A protože je to kartička nesmírně rozkošná a slečna prodejkyně za ni požadovala rozumnou částku, stalo se ušaté Seoul Dreaming PéÓBéčko připutovavši z Finska historicky první položkou Yeliny sólové kolekce. 

Upřímně, nejsem si jistá, či Yelina ušatá čapka představuje medvěda, nebo kapybaru. Osobně víc sázím na to vychillovanější zvíře, ale ruku do ohně bych za to nedala. Tak jako tak, je to geniální exemplář. O čemž svědčí i jeho nádherně růžová a hlavně podepsaná zadní strana. 
○○○
A když už jsem v tom nakupování Yeliných ušatých Seoul Dreaming kartiček jednou byla... Na ebayi jsem narazila na britskou nabídku milionu pěti set (skoro) H1-Key PéÓBéček, mezi nimiž se vyjímala Makestar Seoul Dreaming Yel v pandí čepici. Je Vám jasné, že jsem nemohla říct ne půvabně potměšilé, mrkající a véčkové pandí Yel. 🐼 Což je na jednu kartičku víc popisného materiálu, než je zdrávo. Zadní strana sice není tak cool jako u výše zmíněného exempláře, ale je dost cool, aby příjemně překvapila. Nikdy bych se nenadála, že mě kartičkový zadek oblaží blankytnou letní oblohou.

TXT nonšalantně oznámili svůj dubnový comeback a můj mozek v tu chvíli regulérně zpanikařil, protože... "DO HAJZLU, VŽDYŤ MY JEŠTĚ NEMÁME TOGETHER SOOBINA!" Naštěstí neměla ta úzkost dlouhého trvání. Březnová skvadra totiž zázraky vskutku nešetří. 
Můj sběratelský Together plán měl – takřka od prvopočátku – jasně daná pravidla: zástupcem čtvrtého alba musí být Soobin verze Afterglow. Jiná možnost prostě nepřicházela v úvahu. Ten koncept mě nadchnul už v teaserech, no a Soobinova kartička... Ach. Můj. Bože! 🧡 Zbožňuju její barvy a atmosféru, zbožňuju Soobův make-up a pózu. Jestli se teda řetízku v puse dá říkat póza... Na každý pád, to selfíčko má charisma jak kráva a představuje pro mě dost možná to nejlepší v mojí Soobinově (pozn.: dobrý češtin is back) kolekci.   
Takže už víme, kterou kartičku jsem nakonec koupila. Super. Ale jak k tomu vlastně došlo? Nutno podotknout, že sehnat Afterglow Soobina byl očistec. Což u mého mladšího dítka není žádná novinka, jistě, jenže já vypadla z formy. Tudíž nepřeháním, když řeknu, že jsem toho půl roku fakt trpěla. Nejdřív ta kartička radši vůbec neexistovala, a jakmile existovat začala, odpověď na každou mou žádost o koupi zněla: "Jé, sorry, zrovna teď jsem ji prodal/a." A kdyby to byla jedna smolná záležitost. Nebo dvě. Oukej. Ale já Vám přísahám, že se to stalo minimálně desetkrát. 
Ve stavu poloviční rezignace jsem jednoho pěkného dne padla na velmi přijatelně se jevící irský inzerát. Afterglow Soobin se v něm tvářil dostupně, jenže to se tvářil i ve všech předchozích a jak to (ne)dopadlo. Na devadesát procent jsem proto počítala s tím, že půjde o další fiasko. Ale nestalo se: slečna odpověděla pozitivně, kartičku mi prodala, a tím byla kletba prolomena! 🪄 Ačkoli...
Zásilka cestovala standardní týden, v tomto směru žádný problém. Ze schránky jsem ji ovšem vytáhla zabalenou ve fólii, což už moje obočí lehce pozvedlo. Proč by slečna prodejkyně balila papírovou obálku do plastu...? A pak jsem si všimla, že se na zadní straně obálky skví razítko z pražské vyměňovací pošty hlásící "dorazilo poškozeno". A skutečně. Při důkladnějším prozkoumání jsem zpozorovala, že vršek obálky je takřka celý roztržený. Takže ne slečna prodejkyně, to celnice obálku ošetřila! A já byla v tu chvíli absolutně zmatená. 
Obálka se očividně roztrhla někde cestou. V životě jsem se s ničím podobným sice nesetkala, a to už mi z různých koutů světa přišly obálek stovky, ale beru. Může se stát. Přijde mi ovšem zvláštní to místo, kde byla roztržená. Či spíše rozervaná. Horní hrana obálky je místo, kde ji člověk úmyslně otevírá. Působilo to, jako by se do ní někdo mínil podívat, ale neměl nůž. Mohlo se tedy jednat o kontrolu na celnici? Pak by ale obálku asi neocejchovali jako "dorazilo poškozeno". A hlavně proč by do ní vůbec lezli? Byla to úplně obyčejná zásilka, a navíc z Irska, které je členem EU. Divné. Zatraceně divné... 
Přiznám se, že jsem obálku otevírala trochu s obavami, ty ale naštěstí byly zbytečné. To, co v ní připutovat mělo, tj. kartička, se v ní úspěšně nacházelo. Halelůja!

Mé starší dítě jde samozřejmě s dobou a své druhé album vydalo jak ve standardní (2x), tak v chytré variantě. Já se chtěla držet zažitých tradic, tzn. koupit Page 2 stejně jako Page výhradně v obou cédéčkových verzích, jenže Page 2 má oproti svému předchůdci tu (ne)výhodu, že všechny její existující kartičky člověk najde přímo v albu. To pro mě aktuálně dělá šest kartiček. Což je pěkná bída. Page 2 musí v Yoonově šanonové sekci rozhodně patřit celá fólie; je to otázka mojí mateřské cti! 
Takže jsem se zamyslela. Má smysl čekat, až/jestli začne kartičky chytré verze Behind někdo prodávat? Zkontrolovala jsem cenu onoho inkriminovaného alba a naznala jsem, že nikoliv. Že daleko schůdnější bude si Behind verzi Page 2 prostě koupit. A tak jsem i učinila. 
Jak si asi pamatujete, z verzí Intro a Outro jsem byla poněkud zklamaná, jelikož jsem od nich očekávala víc. Otázka tedy zní: potýká se s tímto nelichotivým stigmatem verze Behind? Ah, právě naopak! Verze Behind mě velice mile překvapila. Řečeno poeticky, za málo peněz (relativně) dostane člověk hodně muziky. 
Packaging tvoří funkční papírová skládačka. Jednat se o klasickou verzi alba, budu zděšená, ale k chytré variantě mi tento úbal vlastně sedí. Barevně se mi verze Behind moc líbí, monochromatický vizuál má své nesporné kouzlo, ale na celkovém designu se určitě mohlo zapracovat důkladněji. Neurazí, ale rozhodně ani nenadchne. 
Roli "cédéčka" zastupuje pohlednice s QR kódem. Set je tvořen pěti kusy; zbývající čtyři zobrazují Yoona, a to ve všech čtyřech photobookových outfitech. Jedná se o pohlednice nesmírně kvalitní a nebýt jejich pitomé čtvercové velikosti, rozhodně bych je upíchla v šanonu. Teda takhle... šlo by to. Na druhou stranu, kochat se jimi v albu je taky fajn. 
Z praxe, jakou člověk má s chytrými alby, by se zdálo logické, že čtvero yooních pohlednic představuje alternativu photobooku. Tak jako leporelo, nebo konceptové kartičky. Chyba lávky, vážení! Verze Behind totiž photobook jako photobook má. Tzv. behind book. A nemusí se za něj vůbec stydět. Mísí v sobě koncepty verzí Intro i Outro a co se počtu stran týče, hravě do kapsy strčí Romanticize. Což není nijak těžké, jistě, ale my tu mluvíme o chytrém albu. Chápete tu nebetyčnou ironii? 😅
Kartičky nabízí album čtyři. O jednu víc než standardní alba. A tím pádem se konečný počet vyšplhal na deset. Ano, do devítiokýnkové fólie to není ideální, ale vzhledem k tomu, že zadní strany Behind exemplářů jsou všechny totožné, nedělá mi problém založit dva na sebe. Skví se v samém středu fólie, samozřejmě.

Kvarteto je to vskutku expresivní a já ohromně cením jeho... hm... vibeovou rozmanitost. Máme tu něžného fešáka v kůži, humorného knírače v denimu a pak dva kšiltovkovo-brýlaté kusy, jež se ve svém okázalém frajerství umně noří do vod absolutní rozkošnosti. Že to zní kontraproduktivně? Jo. Ale Yoonovi se záhadně daří tomuto dojmu vyvarovat. 

...pac a pusu, Vaše Nagasaki