MINHO: Je to dobrý. Letos Aaron Season's Greetings bojkotoval, takže únor je v suchu.
JIHYO (nejistá): I pro mě?
MH: No jasně. Proč by –?
(Zpoza rohu se ozve Erikův ďábelský smích.)
JH: Narozeniny. Mám v únoru narozeniny.
MH: ...
JIHYO (nejistá): I pro mě?
MH: No jasně. Proč by –?
(Zpoza rohu se ozve Erikův ďábelský smích.)
JH: Narozeniny. Mám v únoru narozeniny.
MH: ...
JH: ...
MH: No... Changmin to minule přežil...
(Jihyin výraz se z nervózního změní ve zmatený; ukáže za Minha.)
JH: Ehm... oppa...?
MH: No... Changmin to minule přežil...
(Jihyin výraz se z nervózního změní ve zmatený; ukáže za Minha.)
JH: Ehm... oppa...?
(Minho se ohlédne; stojí za ním Aaron.)
MH (hystericky): NE!!
AARON (s pokoutným úsměvem na rtech): Jo.
MH (fňukne): Ale to není fér!
MH (hystericky): NE!!
AARON (s pokoutným úsměvem na rtech): Jo.
MH (fňukne): Ale to není fér!
Pěkný večer, milí a drazí.
Tak tu máme únor, měsíc zasvěcený volovi, o němž ani nevím, jestli je ještě naživu. Doufám, že jo... Položky kpopového článku se ale na Erika ani letos
Když v prosinci padlo oznámení o Minhově singlu, ani trochu jsem nepočítala s tím, že by mohl být koncipován jako fyzické album. Velmi mě to nadchlo, samozřejmě. A zároveň svého drahého ultimate biase podezírám, že se snaží trhnout albové bingo. Však k tomu mu stačí vydat už jenom repackage!
Zahanbeně přiznávám, že mě Tempo na první poslech příliš neoslnilo. Což je ironie, protože teď, po dvou měsících mám za to, že se jedná o Minhův nejlepší title track. 😄 Jediná má výtka míří k jeho stopáži, která je
Můj původní plán samozřejmě byl pořídit si obě verze alba. Logicky. Jenže pak jsem zjistila, kolik peněz za Tempo chtějí, a svůj původní plán jsem urychleně pozměnila. Já beru, že je to album obrovské a jeho packaging nesmírně frajerský, na druhou stranu je to ale pouhé single album, jehož dvacetistránkový photobook ani nedrží pohromadě. Miluju Tempo celým svým srdcem, no přehlížet, že poměr cena výkon tu má k výhodnosti opravdu daleko, by bylo čiré pokrytectví.
A tak bylo rozhodnuto, že si Tempo, Minhovo první single album, pořídím výhradně ve verzi Down-Tempo. Což je opět docela ironie, protože původně jsem za svou preferovanou pokládala elegantní verzi Up-Tempo. Jenže čím déle jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem inklinovala k originálnímu konceptu Minho à la automechanik. Minho v obleku nemá konkurenci, jistě, ale Minho v obleku mě obšťastnil v Call Back. Není tedy lepší sáhnout po Minhovi ve vizuálu, v jakém ho ještě nevlastním?
Tempo má velikost i úbal vinylu. Proč? Bůhví. Nedává to nejmenší smysl, ale zároveň to působí neskonale cool, takže... já jsem svým způsobem velice spokojená.
Přední stranu coveru zdobí Minhova tvář, ta zadní skýtá výhled na slogan "Set the Tempo". Fotky se nacházejí taky uvnitř alba; jedno křídlo, na němž je uchycené půvabně a tematicky designované cédéčko, tvoří koláž, a na tom druhém, jenž slouží jako kapsa pro zbytek albových součástek, se vyjímá mechanik Minho opravující motorku. A finální dojem je jednoduše perfektní. Packaging tohoto typu neumí sám o sobě nadělat moc parády, ale s Minhovou pomocí má o úspěch bezpodmínečně postaráno. Obří plochy, jimiž vinylový úbal disponuje, dávají Minhově kráse prostor, jaký po právu zasluhuje.
Útroby alba sestávají z photobooku, lyrics booku a rudé obálky s účtenkou a třemi samolepkami. A rovnou se opravím, protože zdejší photobook užívá název booklet (vzhledem k počtu stran se ani nedivím), a nejsnáz Vám jeho vizuál představím jako variaci na typický mikrosešitek z jewel case alba, jen asi desetkrát větší a bez jakékoli snahy o to, aby jeho stránky držely pohromadě.
Proti samotným fotkám a konceptu však nemohu říct půl slova; vyvedly se báječně. Jsou mužné, jsou sexy, jsou neučesané – ale přitom vůbec – tím správně atraktivním způsobem.
Lyrics poster je položka dva v jednom, jelikož na jedné straně má texty k písničkám a na straně druhé šarmantního Minha v zemitých barvách. Nutno podotknout, že je to plakátek dosti drobný, což vzhledem k ohromnosti alba pokládám za vrchol humoru.
Samolepky pasují k nastavenému vizuálu a mě těší, že ta kulatá, tj. menší verze samolepky z coveru, barevně náleží k verzi Up-Tempo. Příjemné propojení, abych tak řekla. To účtenka pak šikovně brnká na "jsem opravář tvýho stroje, cáluj" notu a má maličkost, aniž by přesně chápala proč, se její přítomnosti nemůže nabažit. Zvláštní...
Sběratelské inclusions obsahuje album čtyři: kartičku, pohlednici a dva photoprinty.
První zmíněná, nejzásadnější položka neponechala nic náhodě a exceluje z obou stran. Je nádherná; doslova každý její detail je definicí kartičkového umění. A ty barvy, můj ty bože...! 💛🧡🖤
Co se týče exemplářů větších rozměrů, mám oči jen pro jediný. Minho v modrém mundúru klečící u motorky i ležérně pózující Minho v hnědé bundě jsou samozřejmě fajn, ale ani zdaleka se mnou nedělají to, co předkloněný Minho v tílku. Kulantně shrnuto, asi nikdy jsem se necítila tak moc na chlapy jako při pohledu na tento photoprint.
Co se týče exemplářů větších rozměrů, mám oči jen pro jediný. Minho v modrém mundúru klečící u motorky i ležérně pózující Minho v hnědé bundě jsou samozřejmě fajn, ale ani zdaleka se mnou nedělají to, co předkloněný Minho v tílku. Kulantně shrnuto, asi nikdy jsem se necítila tak moc na chlapy jako při pohledu na tento photoprint.
Za výroční Twice album Ten: The Story Goes On jsem urputně sháněla jednu konkrétní Jihyinu kartičku a nemínila dělat kompromisy. Což je moc hezké, ale taky nevýslovně frustrující. Inzeráty na instagramu se mi nepozdávaly a v prvním kole mě zklamal i ebay. Ačkoli... Nesehnala jsem tam sice albovou Jihyo, zato se mi povedlo získat fanmeetingovou Jihyo. Která taktéž souvisí s desátým výročím Twice... Mám já to tu ale pěkný výroční speciál!
Kartička ke mně doputovala z Německa. Trvalo jí to – na poměry našich sousedů – půl století a vyschízovaná já už jsem malovala čerta na zeď, že nedorazí vůbec. Ale dorazila. Díkybohu.
Pro nákup 10ve Universe kartičky existují tři zásadní důvody. Tím prvním je její oboustrannost, druhým Jihyiny drdůlky a třetím – na skenu takřka neznatelným – rozkošně načesaná cik-cak cestička. Uznávám, důvody dva a tři souvisejí s Jihyinými vlasy, tudíž by se teoreticky daly počítat jako jeden... avšak jejich vizuální důležitost je tak nezměrná, že by byl hřích neocenit je jmenovitě každého zvlášť.
Kartička ke mně doputovala z Německa. Trvalo jí to – na poměry našich sousedů – půl století a vyschízovaná já už jsem malovala čerta na zeď, že nedorazí vůbec. Ale dorazila. Díkybohu.
Pro nákup 10ve Universe kartičky existují tři zásadní důvody. Tím prvním je její oboustrannost, druhým Jihyiny drdůlky a třetím – na skenu takřka neznatelným – rozkošně načesaná cik-cak cestička. Uznávám, důvody dva a tři souvisejí s Jihyinými vlasy, tudíž by se teoreticky daly počítat jako jeden... avšak jejich vizuální důležitost je tak nezměrná, že by byl hřích neocenit je jmenovitě každého zvlášť.
○○○
Druhý pokus ukořistit kožešinovou Ten: The Story Goes On kartičku skončil taktéž nezdarem a zdálo se, že tento neblahý trend bude provázet i pokus číslo tři. Instagram mi prostě nebyl nakloněn... Pro jistotu jsem tedy vyzkoušela své štěstí i na ebayi – a hele, co to vidím! Kartička, po níž tak zoufale pátrám, v inzerátu mé oblíbené britské prodejkyně, dealerky Pink Fantasy merche. Od té nakoupím moc ráda!
Což jsem taky udělala. Hned, jak se slečna vrátila z dovolené. A vzhledem k tomu, že mi Jihyinu kartičku během těch několika hluchých dní nikdo nevykoupil, jsem si jistá, že mi tento inzerát byl souzen.
Všechny kožešinové kartičky Jihyo mají něco do sebe; přiznávám, že jsem chvíli pomýšlela na to přidat do sbírky její nejbližší selfíčko v záplavě vlasů. Ovšem exemplář, pro nějž jsem se okamžitě a nakonec rozhodla, si mě získal nezvyklým úhlem, v němž je focen. Vyhlíží neskonale cool. A zároveň sexy. Doslovná definice Jihyo. 🩶
Což jsem taky udělala. Hned, jak se slečna vrátila z dovolené. A vzhledem k tomu, že mi Jihyinu kartičku během těch několika hluchých dní nikdo nevykoupil, jsem si jistá, že mi tento inzerát byl souzen.
Všechny kožešinové kartičky Jihyo mají něco do sebe; přiznávám, že jsem chvíli pomýšlela na to přidat do sbírky její nejbližší selfíčko v záplavě vlasů. Ovšem exemplář, pro nějž jsem se okamžitě a nakonec rozhodla, si mě získal nezvyklým úhlem, v němž je focen. Vyhlíží neskonale cool. A zároveň sexy. Doslovná definice Jihyo. 🩶
Po dlouhé době mohu zase upřímně prohlásit, že jsem nadšená z designu zadních stran Twice kartiček. Tato konkrétní má sice příšernou barvu, ale k jejímu celkovému hravému vibu perfektně sedí. Dobrá práce, JYPE.
Už dobrého půl roku jsem měla na instagramu vyhlédnuté dvě Sungjinovy kartičky od jisté americké My Day, ale stále jsem nebyla s to se dokopat k jejich nákupu. Popravdě, já asi ani tolik netoužila po těch konkrétních kartičkách, spíš jsem chtěla mít přehled o tom, co dalšího bude slečna prodávat, a proto jsem si ten inzerát uložila. Jasně, normální člověk by ji prostě začal sledovat a měl po starostech, ale... vypadám snad jako někdo, kdo by věci dělal normálně?
Zlom nastal v momentě, kdy slečna uveřejnila Sungjinovu unitku s Brianem ze třetí světové Day6 tour Forever Young, a zarytý SungK shipper jako já samozřejmě nesměl takovou příležitost propásnout. Cena kartičky byla velice příznivá, a tak jsem naznala, že bych k ní měla ještě něco přibalit. Třeba ony Sungjinovy kusy, které mi už měsíce hnijí v záložkách, co? Jenže to by dávalo až moc velký smysl. Znáte mě. 😅 Kdepak, vybrala jsem leaderův smartphonový exemplář ze čtvrtého Day6 fanmeetingu, Pier 10: All My Days.
Co začaly trable s americkými cly, nakupovala jsem ze Států úplně poprvé a upřímně jsem se děsila, jak bude cesta zásilky probíhat. Protože když je problém posílat do Států... nemůže být negativně ovlivněný i opačný proces? Naštěstí nikoliv. Duo Day6 kartiček dorazilo bez potíží a ve standardním čase.
Unit kartička je nedbale elegantní, nesmírně půvabná (nutno podotknout, že z obou stran!), a zároveň tak jaksi... neupravená? Roztěkaná? Mám z toho selfíčka dojem, že bylo spácháno bez příprav a na první dobrou, a je to naprosto geniální. 👌
Unit kartička je nedbale elegantní, nesmírně půvabná (nutno podotknout, že z obou stran!), a zároveň tak jaksi... neupravená? Roztěkaná? Mám z toho selfíčka dojem, že bylo spácháno bez příprav a na první dobrou, a je to naprosto geniální. 👌
Sungjinova fanmeetingová kartička mě okamžitě zaujala svým konceptem; něco takového v Day6 kolekci ještě nemám a rozhodně bych mít měla! Líbí se mi její čistota a běloskvoucí úpravnost, no výsostným highligtem kartičky jsou Sungjinovy ruce. Jež vůči mobilu, který drží, vypadají ještě ohromnější, než reálně jsou.
Loni v létě jsem si při procházení svojí A(a)ronovy kolekce uvědomila, že sice vlastním jeho kartičku s účesem à la Eminem, ovšem ne už její tmavovlasou variantu. Tj. exemplář z druhého japonského NU'EST alba Drive. Naznala jsem, že by bylo fajn, kdyby se mi Aronovu sbírku podařilo zástupcem této vlasové kreace obohatit, a rekreačně jsem se proto pustila do instagramového pátrání.
Jediným funkčním, zdálo se, byl inzerát jisté australské slečny, ačkoli i on už měl svoje roky. Ale Aronova Drive kartička se v něm tvářila dostupně, tak jsem zkusila štěstí a napsala si o ni. Odpovědi se mi dostalo po třech dnech a k mému milému překvapení slečna kartičku stále měla a s prodejem souhlasila. Zeptala jsem se tedy na cenu poštovného. Reakce jsem se dočkala až po pěti dnech, a tentokrát už se slečna za to, že jí odepisování tak trvá, hrozně omlouvala; že toho má moc a nestíhá. Já tím pádem získala jakous takous představu, s kým že se chystám obchodovat, ale protože Drive kartička pro mě byla jen možným hezkým doplněním kolekce, na níž nic zásadního nestálo, očekávané prodlevy mi příliš těžkou hlavu nedělaly. Však já mám času dost.
Loni v létě jsem si při procházení svojí A(a)ronovy kolekce uvědomila, že sice vlastním jeho kartičku s účesem à la Eminem, ovšem ne už její tmavovlasou variantu. Tj. exemplář z druhého japonského NU'EST alba Drive. Naznala jsem, že by bylo fajn, kdyby se mi Aronovu sbírku podařilo zástupcem této vlasové kreace obohatit, a rekreačně jsem se proto pustila do instagramového pátrání.
Jediným funkčním, zdálo se, byl inzerát jisté australské slečny, ačkoli i on už měl svoje roky. Ale Aronova Drive kartička se v něm tvářila dostupně, tak jsem zkusila štěstí a napsala si o ni. Odpovědi se mi dostalo po třech dnech a k mému milému překvapení slečna kartičku stále měla a s prodejem souhlasila. Zeptala jsem se tedy na cenu poštovného. Reakce jsem se dočkala až po pěti dnech, a tentokrát už se slečna za to, že jí odepisování tak trvá, hrozně omlouvala; že toho má moc a nestíhá. Já tím pádem získala jakous takous představu, s kým že se chystám obchodovat, ale protože Drive kartička pro mě byla jen možným hezkým doplněním kolekce, na níž nic zásadního nestálo, očekávané prodlevy mi příliš těžkou hlavu nedělaly. Však já mám času dost.
Jakmile jsme si se slečnou vyjasnily měnové nesrovnalosti a dohodly jsme se na finální ceně, požádala jsem ji o video kartičky. Slíbila, že mi ho pošle další den ráno. Nestalo se, samozřejmě. A nejen to. Ona se na dva měsíce kompletně odmlčela.
Věřte tomu, nebo ne, já byla kompletně v klidu. Jednou jsem se slečně pokusila připomenout, a když to k ničemu nevedlo, prostě jsem se smířila s tím, že Drive kartička mou kolekci neobohatí a víc se tím nevzrušovala.
Přišlo září. Jednoho pěkného rána se probudím a v dms na mě čeká zpráva. Australanka vstala z mrtvých! Opět se velkohubě omlouvala, vysvětlovala důvody, proč zmizela z povrchu internetového, a na konci svého elaborátu se otázala, zda mám o kartičku stále zájem. Jako kompenzaci je ochotná poskytnout mi poštovné zdarma. Její vlastní slova, mimochodem.
Po druhé výzvě mi konečně dodala slibované video a já se pro jistotu znovu ujistila o ceně kartičky. Přece jenom, jsou to už dva měsíce... A slečna mi ji potvrdila. Doslova ji specifikovala jako "cenu bez poštovného". Což mě zarazilo. Nemínila mi poštovné náhodou prominout...? No, najednou ne. Protože, cituji "všechno moc podražilo". Aha, takže před týdnem to ještě šlo, ale teď už ne. Oukej, já jen abych měla jasno... Načež jsem položila skandální(haha) otázku, zda v tom případě platí naše původně ustanovená cena.
Na její vstřebání potřebovala slečna prodejkyně celý měsíc.
A asi ji hluboce ovlivnila, protože když se konečně odhodlala k odpovědi, prohlásila, že jí mám zaplatit jenom kartičku, a žádné poštovné.Spřádám konspirační teorie, že je milá slečna lehce schizofrenní. Tak jsem i učinila. Dřív, než si to zase rozmyslí... Trvalo dalších čtrnáct dní, než mi oznámila, že platba dorazila v pořádku, a další dva týdny, než mi poslala adresu ke kontrole. U toho přednesla omluvu, která, jak správně uznala, ji nikterak neomlouvá: že už ji kpop nezajímá tak jako kdysi. Což by i znělo jako legitimní důvod... kdyby nebyl její profil doteď plný prodejních inzerátů kpopových kartiček.
Samotná cesta zásilky pak byla až překvapivě svižná. Třináct pracovních dní je na australské poměry solidní výkon! Tvařme se, prosím, že se Aron nemohl dočkat, až skončí v mém šanonu.
Nu, a to by bylo vše k trnitému nákupu Drive kartičky. Přijde mi skoro surreální, že jsem vše výše zmíněné podstoupila zrovna kvůli ní, na druhou stranu... jednat se o významnější exemplář, hádám, že by mi už dávno slezly vlasy. 😅 Všechno je tudíž přesně tak, jak má být.
Rozhodně ale nechci, aby to vyznělo, že je Drive kartička jakkoli méněcenná. Právě naopak. Jak jsem zmínila výše, má tu výhodu, že stojí sama za sebe, a ať už by mi ve sbírce skončila, anebo ne, zbytek kolekce tím nebude nijak ovlivněn. Nesmírně osvobozující vědomí, jen co je pravda.
Věřte tomu, nebo ne, já byla kompletně v klidu. Jednou jsem se slečně pokusila připomenout, a když to k ničemu nevedlo, prostě jsem se smířila s tím, že Drive kartička mou kolekci neobohatí a víc se tím nevzrušovala.
Přišlo září. Jednoho pěkného rána se probudím a v dms na mě čeká zpráva. Australanka vstala z mrtvých! Opět se velkohubě omlouvala, vysvětlovala důvody, proč zmizela z povrchu internetového, a na konci svého elaborátu se otázala, zda mám o kartičku stále zájem. Jako kompenzaci je ochotná poskytnout mi poštovné zdarma. Její vlastní slova, mimochodem.
Po druhé výzvě mi konečně dodala slibované video a já se pro jistotu znovu ujistila o ceně kartičky. Přece jenom, jsou to už dva měsíce... A slečna mi ji potvrdila. Doslova ji specifikovala jako "cenu bez poštovného". Což mě zarazilo. Nemínila mi poštovné náhodou prominout...? No, najednou ne. Protože, cituji "všechno moc podražilo". Aha, takže před týdnem to ještě šlo, ale teď už ne. Oukej, já jen abych měla jasno... Načež jsem položila skandální
Na její vstřebání potřebovala slečna prodejkyně celý měsíc.
A asi ji hluboce ovlivnila, protože když se konečně odhodlala k odpovědi, prohlásila, že jí mám zaplatit jenom kartičku, a žádné poštovné.
Samotná cesta zásilky pak byla až překvapivě svižná. Třináct pracovních dní je na australské poměry solidní výkon! Tvařme se, prosím, že se Aron nemohl dočkat, až skončí v mém šanonu.
Nu, a to by bylo vše k trnitému nákupu Drive kartičky. Přijde mi skoro surreální, že jsem vše výše zmíněné podstoupila zrovna kvůli ní, na druhou stranu... jednat se o významnější exemplář, hádám, že by mi už dávno slezly vlasy. 😅 Všechno je tudíž přesně tak, jak má být.
Rozhodně ale nechci, aby to vyznělo, že je Drive kartička jakkoli méněcenná. Právě naopak. Jak jsem zmínila výše, má tu výhodu, že stojí sama za sebe, a ať už by mi ve sbírce skončila, anebo ne, zbytek kolekce tím nebude nijak ovlivněn. Nesmírně osvobozující vědomí, jen co je pravda.
Kartička má mírně nestandardní velikost, je protáhlejší než klasický korejský kus. Ale do devítiokýnkové fólie se pohodlně vleze, a na tom záleží předně. 👌 Atmosféra kartičky je až bolavě melancholická, čemuž patřičně odpovídá Aronův procítěný výraz. Obojí pak geniálně odráží náladu Drive jakožto příslušného title tracku, a to je cit pro detail, kterého si velmi cením. A Aronův ultra krátký účes, ten je zatraceně popiči!
Chuu nový rok zahájila ve velkém, a to prvním full albem XO, My Cyberlove. Které zní i vypadá zrovna tak líbezně, snově, a melancholicky, jak se na počin milé Jiwoo sluší a patří.
Zázrak se nekonal, nadále pro mě nepřekonanou metou Chuuiných title tracků zůstává debutové Howl, to však nijak nerozporuje fakt, že mi XO, My Cyberlove svou éterickou magičností naprosto vzalo dech. Ten song má velice podobný – a můj oblíbený – vibe jako Howl nebo Only cry in the rain, a přitom působí jako kuriózní exemplář z docela jiného světa. A já... já to miluju.
Zázrak se nekonal, nadále pro mě nepřekonanou metou Chuuiných title tracků zůstává debutové Howl, to však nijak nerozporuje fakt, že mi XO, My Cyberlove svou éterickou magičností naprosto vzalo dech. Ten song má velice podobný – a můj oblíbený – vibe jako Howl nebo Only cry in the rain, a přitom působí jako kuriózní exemplář z docela jiného světa. A já... já to miluju.
Jako tradičně jsem si pořídila jak standardní, tak chytrou variantu alba. První zmíněnou jsem si výslovně vybrala, tu druhou jsem ponechala náhodě.
V rámci platform alba mi byla vyvolena verze Tiny heart aka Chuu s koňmi. Či spíše koníky. Jsou to fakt drobci... Jedná se o tentýž typ chytrého zařízení jako v případě Only cry in the rain, tj. o krapet větší variace SMini alba. Náleží k němu řetízek, QR kód a můj oblíbený mini CD objekt, který plní výhradně okrasnou funkci.
V rámci platform alba mi byla vyvolena verze Tiny heart aka Chuu s koňmi. Či spíše koníky. Jsou to fakt drobci... Jedná se o tentýž typ chytrého zařízení jako v případě Only cry in the rain, tj. o krapet větší variace SMini alba. Náleží k němu řetízek, QR kód a můj oblíbený mini CD objekt, který plní výhradně okrasnou funkci.
Za zástupce "cédéčkového" alba jsem si zvolila verzi Cyber, jelikož se mi svým packagingem jevila nejvíc... klasicky. Ano, su mizerná konzerva. Photobook a disk v čirém plastovém obalu, no co se na takovém packagingu může pokazit? Všechno, bohužel. 😅
Představte si Blue Hour, jeden z nejhorších albových TXT úbalů, ve větším obdélníkovém formátu a takřka jedna ku jedné Vám vyjde Cyber verze XO, My Cyberlove. Sleeve, který drží obě výše zmíněné položky pohromadě, je peklo otevírat; pokaždé trnu hrůzou, že zalomím jeho horní záklopku anebo že nenávratně poškodím photobook. Nenávidím ten packaging! A co je nejhorší, on se nedovede vykoupit ani vizuálně. Neříkám, že je to album ošklivé, to vůbec ne. Ale nebýt blonďaté Chuu na coveru/photobooku, bylo by absolutně nijaké. Mám smutné tušení, že chtělo vyvolat podobný luxusní dojem jako Jiniino An Iron Hand in a Velvet Glove (plastový sleeve, cover tvořený cédéčkem a photobookem), jenže v porovnání s ním je XO, My Cyberlove jen hodně nedomrlá příbuzná. Ano, tušíte správně, jsem zklamaná. A nevýslovně mě to mrzí.
Představte si Blue Hour, jeden z nejhorších albových TXT úbalů, ve větším obdélníkovém formátu a takřka jedna ku jedné Vám vyjde Cyber verze XO, My Cyberlove. Sleeve, který drží obě výše zmíněné položky pohromadě, je peklo otevírat; pokaždé trnu hrůzou, že zalomím jeho horní záklopku anebo že nenávratně poškodím photobook. Nenávidím ten packaging! A co je nejhorší, on se nedovede vykoupit ani vizuálně. Neříkám, že je to album ošklivé, to vůbec ne. Ale nebýt blonďaté Chuu na coveru/photobooku, bylo by absolutně nijaké. Mám smutné tušení, že chtělo vyvolat podobný luxusní dojem jako Jiniino An Iron Hand in a Velvet Glove (plastový sleeve, cover tvořený cédéčkem a photobookem), jenže v porovnání s ním je XO, My Cyberlove jen hodně nedomrlá příbuzná. Ano, tušíte správně, jsem zklamaná. A nevýslovně mě to mrzí.
Design cédéčka je velice jednoduchý, ale líbí se mi. Samolepky jsou roztomilé, látková věcička jménem heart charm taky není špatná. Konceptově mi sice k XO, My Cyberlove příliš nesedí, ale budiž. Co však tak úplně nepobírám, je jejich společné ukotvení. Které na jednu stranu smysl dává, uznávám. Průhledný dévédéčkový obal, v němž je cédéčko skladováno, by bez samolepek a heart charmu působil prázdně a nevyužitě. Naopak s nimi budí dosti přeplácaný, skoro až nevkusný dojem. Pomohlo by jednu z položek nadobro přestěhovat, ale upřímně, proti původní každý pes, jiná ves vizi odmítám cokoli podnikat. Neschvaluju ji, hůř: patologicky mě fascinuje.
Abych ale nebyla stále jen negativní, photobooku se nedá vytknout jediná chybička. Fotky jsou v něm nádherné, něžné a snové, a Chuu vystřídá tolik outfitů v tolika lokacích, až z toho jde hlava kolem. Kreativita a rozmanitost přesně podle mého gusta.
Uvnitř photobooku našly své umístění i zbývající dvě albové položky, plakát a heart message card. Skrze plakát se oklikou vracíme zpátky k Tiny heart verzi alba, jelikož se na něm nachází Chuu s jedním ze svých maličkých ořů. Se kterým sladila barvu svých očních stínů a řasenky, a vyhlíží díky nim jako éterická víla. Heart message card je pak dokonalým ztělesněním svého názvu: jedná se o papírové srdíčko se vzkazem od Chuu.
Sběratelské inclusions, jak je u Chuu zažitým zvykem, představují výhradně kartičky, jedna za každou verzi. Shodují se barvou zadní strany a srdíčkovým designem, a aby toho nebylo málo, povedlo se mi padnout na selfíčka focená pod stejným úhlem. Náhoda? Určitě. Ale kouzelná.
Ve verzi Tiny heart na mě čekala rozkošná Chuu s růžovou kytičkou, ve verzi Cyber mrkající Chuu s fancy růžovým náramkem. A ač jsem oběma absolutně okouzlena, Cyber Chuu mi učarovala o ždibec víc. Může za to její růžovoučké líčení, opět. A pak taky ofina. Tou se Jiwoo v této éře pyšní konstantně, jistě, ale na mrkající Cyber kartičce je její půvab jaksi... markantnější.
Abych ale nebyla stále jen negativní, photobooku se nedá vytknout jediná chybička. Fotky jsou v něm nádherné, něžné a snové, a Chuu vystřídá tolik outfitů v tolika lokacích, až z toho jde hlava kolem. Kreativita a rozmanitost přesně podle mého gusta.
Uvnitř photobooku našly své umístění i zbývající dvě albové položky, plakát a heart message card. Skrze plakát se oklikou vracíme zpátky k Tiny heart verzi alba, jelikož se na něm nachází Chuu s jedním ze svých maličkých ořů. Se kterým sladila barvu svých očních stínů a řasenky, a vyhlíží díky nim jako éterická víla. Heart message card je pak dokonalým ztělesněním svého názvu: jedná se o papírové srdíčko se vzkazem od Chuu.
Sběratelské inclusions, jak je u Chuu zažitým zvykem, představují výhradně kartičky, jedna za každou verzi. Shodují se barvou zadní strany a srdíčkovým designem, a aby toho nebylo málo, povedlo se mi padnout na selfíčka focená pod stejným úhlem. Náhoda? Určitě. Ale kouzelná.
Ve verzi Tiny heart na mě čekala rozkošná Chuu s růžovou kytičkou, ve verzi Cyber mrkající Chuu s fancy růžovým náramkem. A ač jsem oběma absolutně okouzlena, Cyber Chuu mi učarovala o ždibec víc. Může za to její růžovoučké líčení, opět. A pak taky ofina. Tou se Jiwoo v této éře pyšní konstantně, jistě, ale na mrkající Cyber kartičce je její půvab jaksi... markantnější.
...pac a pusu, Vaše Nagasaki
Žádné komentáře:
Okomentovat