Jak 민호 donkichotsky zachraňoval svatý status před dívčím nájezdem

MINHO: Nazdar. Zrovna jdu od Sungjina. Podal jsem na vás oficiální stížnost. 
(Sooyoung, Zhoumi a Aaron si vymění nechápavý pohled.)
MH: Už toho mám plný zuby! Uvědomujete si, jak je trapné, že –! (zarazí se) Kde je Eric?
AARON: Na dovolené.  
MH: ...
A: S Jihyo. 
MH: ...??
A: A Changminem.
MH: ...?!

SOOYOUNG: Stařík nám vyměk'. Místo eliminace únorových rivalů se s nimi začal družit.
A (kousavě): Proč vlastně nepozval tebe?
SY (důležitě): Já jsem kolegyně, ne rival. 

MH (suše): Ne. Seš lemra líná. Vy všichni jste. (rozhodí rukama) Měli bychom tomu tady vládnout! Jsme přece "svatá pětice", vrchol potravního řetěžce tohohle mizernýho bias listu! 
A: Bejvávalo...

MH: No právě! Proč se aspoň trochu nesnažíte?! A proč jsem mezi váma jedinej aktivní idol, sakra?!
SY: Protože jsme tu všichni dávno za zenitem. 

MH (ukáže na Aarona): Vždyť tenhle šašek je skoro o dva roky mladší než já!

SY: Kdybys nebyl ultimate bias, taky bys byl za zenitem.   
MH: ???

SY (vážně): Tvým posláním je udržovat náš "svatý" status při životě. Chápeš. 
MH: Ne, nechápu. (otočí se na Aarona) Jak tě mohl z trůnu sesadit zrovna Sungjin?! 

A (předstírá šok): Tobě to vadí? (jízlivě) Copak nejste kámoši? Nebyl sis za ním náhodou stěžovat? 

MH: Kdyby sis nenechal sebrat titul svrchovaného vládce bias listu, stěžoval bych si tobě! 
A: Fakt?
MH: Ne. Kdyby sis ten titul nenechal sebrat, vůbec bych si stěžovat nemusel...

SY (ironicky): Vy dva mě rozpláčete.

MH (zaúpí): Soustřeďte se! Utlačují nás její oblíbenci, co to do bias listu ani nedotáhli! Tři čtvrtě z nich má víc kartiček než Eric! 
SY: Větší námahu dá sídlit v její kolekci a mít míň kartiček než Eric, Minho. 

MH: Tady jde o princip, noona!
ZHOUMI: Podle mě je to fajn. 
MH: Jak prosím?!
ZM (pokrčí rameny): Tahle kolekce potřebuje mladou krev. 
MH: Ale vždyť to její domestikování náhodných holek už překračuje únosnou mez! Mám pocit, že každej měsíc zakopávám o novou! 
ZM: Nepřeháněj. Jenom každýho půl roku.
(Minho se zoufale plácne do čela.)
ZM: Víš, co je tvůj problém? Zarputilost. Kdybys dal těm slečnám šanci a zkusil je trochu blíž poznat, neviděl bys celou situaci vůbec tak černě! 
MH (frustrovaný): Hyung, já opravdu cením tvůj zápal pro kamarádění se s každým, kdo se v téhle dystopii kdy zjevil – (nedořekne; všimne si neznámé blondýnky, jíž Zhoumi rozzářeně zamává) Hyung. (zacuká mu obočí) To není ani Chuu, ani Soojin, ani Giselle, ani Nahyun, ani Dayeon, ani Yel!
ZM: No... ne.  
MH: Takže ona má další?! Chceš mi říct, že má další?! Však Yel přijala v lednu! To není půlrok, hyung, TO JSOU TŘI MĚSÍCE!!

 

Hezké ráno, milí a drazí.

   
Na to, jak hystericky vyznívají nadpis i úvodní řádky dubnového článku, pokládám jeho obsah za relativně pokojný. Podíváme na comebacky minulého měsíce (klasika) a spoustu kartiček, jež umně kompletují, co mají, doplňují, co je třeba, nebo rozhodují o budoucím směřování kolekce. Klasika. Troufám si vlastně tvrdit, že tou nejdivnější zdejší částí je nulová shoda jména v nadpisu s úvodním gifem. 😄   

Při svém akčním pátrání po albových H1-Key kartičkách jsem našla instagramový profil, který se na prodej H1-Key kartiček výhradně specializoval. Upřímně, nakupuju na instáči už nějaký ten pátek a ještě se mi nestalo, abych natrefila na prodejce, který/kteří by jedné skupině věnoval/i celou svou internetovou existenci. Zvlášť pak skupině, která – buďme fér – není extra populární. Takže jsem přirozeně začala být podezíravá, že je to až moc dobré na to, aby to byla pravda, a nějakou dobu jsem obcházela všechny jejich inzeráty velkým obloukem. Ale ne na dlouho. 

Pár H1-Key kartiček mi k dokončení mého prozatímního sběratelského plánu stále chybělo, a kupříkladu takové Lovestruck exempláře, ty v podobě prodávaného zboží takřka kompletně ztratily vůli existovat. Ovšem specializovaný prodejní H1-Key profil je nabízel. A nejen je. Taky zbytek Love or Hate ID kartiček. Přiznávám bez mučení, to mě zlomilo.

Napsala jsem si tedy o Seoul Dreaming Seoi a Hwiseo, Love or Hate Hwiseo a ID Riinu a Yel a Lovestruck Riinu a Hwiseo. A slečna prodejkyně k mému nadšení odvětila, že si myslí, že to půjde, že by je měla všechny mít. Teď ale není doma, vrátí se za pár dní, takže až dostupnost kartiček zkontroluje, dá mi vědět. Super! 

Věřte, nebo ne, skutečně se mi avizovaného dne ozvala; dokonce sama od sebe. Wow. A poslala mi fotku šesti požadovaných kartiček ze sedmi. Chyběla Seoul Dreaming Seoi. Tu že už bohužel nemá. "A náhodou její druhou Seoul verzi...?" – "Mám všechno kromě těchhle dvou." Do háje. 😅  Nedalo se nic, musela jsem se spokojit s tím, co bylo. A že to bylo zatraceně příznivé! 
Nutno podotknout, že mě slečna nesmírně pobavila, když po mně chtěla dvakrát zkontrolovat adresu, protože do ČR v životě nic neposílala a byla z toho celá nervózní. Jsem si docela jistá, že není takový rozdíl mezi posílám dopisu do ČR a kamkoli jinam do světa, ale... její reakce byla vskutku rozkošná. A jelikož zásilka bezpečně dorazila, může si "zasílání do neznámé země" úspěšně odškrtknout z bucket listu. Cesta ze Států zabrala kartičkám (nad)standardní týden. 
Seoul Dreaming set je jediný, který jsem se rozhodla v rámci kartičkových verzí napůlit. 🩷🩵 Tj. k růžovobílé/bílorůžové Dreaming Riině a Yel dosadit modrobílou/bílomodrou Seoul Seoi a Hwiseo. A to čistě proto, že zdejší zadní strany jsou prostě krásné a byla by škoda omezovat se s nimi na jedinou barvičku... Se Seoi, jak už víme, to nevyšlo, ale s Hwiseo ano. Vybrala jsem si její copatou véčkovou kartičku v extrémně zajímavém outfitu.   
Za poslední chybějící Love or Hate dílek jsem zvolila Hwiseo s plyšovým medvědem. Nádherný, rebelantský, a přitom křehký kousek. 🧸 Naneštěstí jsem si až příliš pozdě uvědomila, že Riina, Hwiseo a Yel se na mých Love or Hate kartičkách skví ve školních uniformách, zatímco jediná Seoi je v civilu. Ach jo, rozhodně jsem si nákupy maknae line mohla víc promyslet... Na druhou stranu, kartičky, které jsem pořídila, se mi ohromně líbí, takže ví bůh, či by to ve finále nedopadlo stejně.

ID set, který je zrovna tak perfektní, jako geniální, mi doplnily chladně modrá Riina a zářivě žlutá Yel. Netuším, či to byl záměr, nebo jen humorná náhoda, ale fakt, že milou Shinyoung, která na své ID fotce vypadá jako vůdkyně dívčího gangu, reprezentuje ta nejpozitivnější sluníčková barva, mě nikdy nepřestane bavit. 🌞 
Nu, a pak jsou tu Lovestruck kartičky. Abych byla upřímná, za tuto éru mě žádný exemplář příliš nenadchl. Ne snad proto, že by byly špatné, to vůbec ne. Mám teorii, že můj laxní zájem dost možná souvisí s mojí nechutí k albovému packagingu. Což je dost škoda, protože Summer was you pokládám za jeden ze svých nejoblíbenějších H1-Key songů... Každopádně! Slečna měla k mání všechny kartičkové varianty, a protože já mezi nimi žádného oblíbence neobjevila, rozhodla jsem se jít cestou nejmenšího odporu, tj. koupit si Riinu a Hwiseo téže verze a varianty jako Seoi a Yel, jež na mě čekaly v albu. Teda aspoň doufám, že je to tatáž varianta... řídila jsem se photocard templaty. Prostá líbezná selfíčka focená na mořském břehu. 🌊 Nutno jim přiznat, že pokupě mají neskutečně svěží kouzlo, jemuž ani Lovestruck skeptik já není s to tak docela odolat. 
○○○
Plán byl jasný: je třeba sehnat Seoul Dreaming Seoi. Teď to asi zní, jakože bych pro tu kartičku udělala první poslední, však na ní stálo dokončení setu, pravda je ale taková, že jsem k jejímu nákupu přistupovala vlažně. Respektive... nechtělo se mi ji kupovat samostatně. Tato podmínka naštěstí nepředstavovala žádný problém, protože jsem narazila na švédský inzerát, v němž se vyjma albových kartiček nacházela i spousta PéÓBéček za první a druhé H1-Key mini. Tím pádem mi s albovou Seoi připutovala předobjednávková Yel (popovídáme si o ní níže), a moje maličkost tak byla absolutně spokojená.  
Abych byla upřímná, mám se Seoul verzí Seoiina – nadmíru půvabného! – selfíčka drobný konflikt. Vlastně dva. Ten první (a hlavní) tkví v jeho barevnosti/osvětlení. Působí podivně vybledle a nezdravě já jsem z toho, no, řekněme nesvá. A ten druhý... ten vlastně není ani tak konflikt jako spíš zmatení level tisíc. Seoi tu – a čistě pouze tu – vypadá jako dvojnice Park Soyeon (T-ARA) a já nevím, jak se s tím vnitřně srovnat. 🥲

Set za každé (pozn.: o prvním dvojsetu jsme již hovořili) H1-Key mini album jest úspěšně hotov a já se – samozřejmě ve vší skromnosti – dmu pýchou. Vypadají úžasně. 💖 Jasně, hodilo by se víc mít obě Love or Hate kvarteta pokupě, tím bych ale narušila časovou posloupnost, a přes to bych se vskutku přenést nedokázala. Takhle je to fajn. A nová Lovechapter éra může započít!

Seoi jsem sehnala ve švédském inzerátu, který obsahoval i kupu H1-Key PéÓBéček. To už víme. A taky víme, že v mojí Yelině nealbové kolekci je ještě rozhodně na čem pracovat. Ne, že by to přímo souviselo... ale já si v tom souvislost našla moc ráda.  
Pořídila jsem si duo rozkošných dvojčecích Rose Blossom pre-order benefitů, jež umně aspirují na titul "nejčervenějších kartiček století". Nevím, či šlo o promyšlený koncept, nebo jen velkou červenou náhodu, každopádně dosadit rudovlasou Yel v červeném saku na kartičku s festovně červenou zadní stranou... to byl rozhodně odvážný krok. Ale vyplatil se! 
Ač jsem červené Dear my muse duo nazvala "dvojčecím", není to tak úplně pravda. Krátkozrace jsem si to myslela, ale podcenila jsem sílu detailu! Veselá žlutá náplast na líčku totiž zdobí pouze jedno Yelino selfie. 
○○○
A protože Yel tohoto článku odmítá cestovat sama, sehnala jsem jí ideální konkureční spolucestující (viz níže), což vedlo k tomu, že jsem se konečně rozhoupala pro její peřinové Makestar Love or Hate PéÓBéčko. 🤍 Nabízela je americká prodejkyně, s níž už jsem v minulosti měla co do činění, a tak nebylo nad čím váhat. Jakože vůbec. Toužím po té kartičce od první chvíle, co jsem ji uviděla. A že to už nějaký ten měsíc bude...
Na rozdíl od svých tří H1-Key kolegyň pojala Yel zabalení do přikrývky velmi decentně. Na jednu stranu je to docela škoda, na stranu druhou tato "dospělácká" póza perfektně pasuje k její chic image, která ji celou Love or Hate éru definovala. Vzato kolem a kolem, je peřinové Makestar PéÓBéčko vlastně vrcholem symboliky.  
Zadní strana kartičky má nejspíš představovat bílou látku, ale já si nemůžu pomoct, já v tom vidím zohnutý papír. Na čemž ve finále vůbec nezáleží, protože výsledek vypadá dobře, ať už člověku připomíná cokoli. Působí velmi čistě a úpravně, avšak není v tom nic nudného, ani sterilního. Právě naopak. 

Nu, a kdože tedy dělal blonďaté Yel gardedámu cestou ze Států? Ta nejpovolanější a nejblonďatější. SuA. Jejíž kartička je, mimochodem, taky vytoužený a trochu prokletý Makestar exemplář. Vskutku poetická náhoda...
Při shánění Suiných albových Playlist kartiček jsem samozřejmě sem tam narazila i na nějaký ten pre-order benefit a jeden mě odzbrojil tak moc, že jsem kvůli němu porušila své oblíbené (a funčkní) "PéÓBéčka až pak!" pravidlo. SuA s plyšovou kapybarou (co je nejspíš čepice, ale pšt), má absolutní Playlist láska. 

Na ebayi ji za relativně slušnou sumu prodávala Němka, s níž jsem již dříve úspěšně obchodovala, proto jsem vlastnictví kapybaří kartičky brala za hotovou věc. To jsem se ovšem šeredně přepočítala. 

Když zásilka ani po měsíci nedorazila a její mikrosledování (německá specialita) hlásilo, že se stále nehnula z místa, napsala jsem slečně, jestli náhodou netuší něco víc než já. Netušila. A byla z celé situace pořádně zmatená. Že společně s tou mojí posílala zásilku taky do Turecka, a ta doputovala úplně v pořádku. Takže co za chybu v Matrixu se událo na cestě mezi Německem a ČR? Bůhví. Zásilka s kapybaří kartičkou každopádně zmizela z povrchu zemského.
A tak uběhlo dobrých osm měsíců. Na mé touze zařadit Suu s kapybarou do kolekce se nezměnilo zhola nic, přesto jsem kolem ní našlapovala opatrně a po špičkách, jako kdybych balancovala na minovém poli. Nabídky jsem přebírala tak moc, až mě to samotnou začalo unavovat. Rozhodla jsem se proto dát si od kapybary pauzu, a nechat věcem volný průběh. Třeba zapracuje "samo"... Jak to dopadlo, už víte. 
Říkám si, že vlastně neexistuje smysluplný důvod proč být z té kartičky tolik nadšená, však je to jenom hezounké selfíčko s ošklivým, leč rozkošným plyšákem, ale co naplat – srdci neporučíš. 💖 Mám ke kapybařímu PéÓBéčku jedinou výtku, a tou je jeho zadní strana. Vedle fotky, jež doslova dýchá hravostí a pozitivní energií, působí její temný a strohý design jako pěst na oko.
○○○
Je asi docela překvapující, že jsem se k Suiným Playlist PéÓBéčkům dostala až takřka rok po UAU debutu. Vězte, že to tak vůbec být nemělo. Pokukovala jsem po nich téměř okamžitě (viz kapybaří PéÓBéčko), a kolikrát už jsem byla jen kousek od toho si o tu nebo tu kartičku napsat, ve finále mě ale vždycky cosi odradilo. A víte co? Jsem za to ráda. A moje peněženka zrovna tak. Jelikož ceny Playlist PéÓBéček povážlivě klesly. Někdy i o dobrou polovinu. 
Nu, a na jeden takový POB-za-slušné ceny francouzský inzerát jsem při náhodném jarním brouzdání prodejními UAU hashtagy narazila. Kartiček v něm byla slušná kopa a přiznávám, že jsem chvilku vážně koketovala s velmi nezodpovědnou myšlenkou patřičně toho nabízeného počtu využít. Pak mě ale napadlo: "Proč vlastně?" Zakládám si přece na rozmanitosti a většina těch kartiček je konceptově/stylingově totožná s albovými exempláři. (pozn: Jasně, kapybaří kartička je taky focená ve stejných hadrech jako kartička s citronem, ale jejich celková nálada se diametrálně liší. Nemluvě o tom, že na jedné z nich doslova sídlí plyšová kapybara. Tam se na nějakou podobnost prostě hrát nemůže, oukej?!)  Uvědoměle jsem se proto zaměřila výhradně na originální – respektive originálně oděná – PéÓBéčka, a své "ano" řekla dvěma kouskům.
Tím prvním je elegantní půlsrdíčková InterAsia kartička, pro niž jsem se rozhodla jak kvůli Suině rozkošné póze, tak kvůli jejím vlnitým vlasům. Ne, že by mi ke spokojenosti nestačila blonďatá SuA, ale blonďatá SuA s vlnkami... to je zážitek na úplně jiné úrovni! 
Ten druhý, WITHMUU exemplář, se dá výmluvně vystihnout jako zosobněná nevinnost. Suin bílý outfit s kraječkou a červenou mašlí totiž vypadá jako něco, co by si na sebe oblékla slušně vychovaná žačka nedělní školy. Což k milé Boře absolutně nejde, a o to víc je to fascinující. 😄 A aby těch paradoxů náhodou nebylo málo, můj oblíbený detail této kartičky představují Suiny nádherně fialové nehty. Které, mám dojem, existují samy pro sebe a zdejší cudný vibe mají totálně na salámu. 

Chase kartičky jsem sesbírala jako celý osmikusý set, Call Back kartičkami jsem zaplnila jednu devítiokýnkovou fólii. Formule se tak zdá být jasná. Uplatním ji i pro Tempo éru? No jasně že ne! 😅
Tempo je boží počin. Hluboce ho miluju. Ovšem už od začátku, aniž bych vůbec věděla, kolik kartiček to album povede, jsem cítila, že tady po full setu nepůjdu. Že si buďto pořídím kartičky tři a ty pak doplním šesti kartičkami z Minhova budoucího alba, nebo zůstanu u jediné a přeorganizuju Minhovu dosavadní sólo kolekci. Finální verdikt ponechám na osudu. Velmi dospělé, já vím. No, a ten jednoho pěkného dne prohlásil, že varianta bé je správně. 
To totiž bylo tak. Brouzdala jsem inzeráty a narazila na jeden německý obsahující jak fansign, tak albové Tempo kartičky. "Ah, znamení!" říkám si a asi hodinu věřím, že je mi souzen plán Tempo trojičky. Načež mi slečna prodejkyně odpovídá, že albovou kartičku bohužel zrovna prodala. "Ah, znamení!" A tentokrát definitivní. Dohodly jsme se se slečnou tedy na ceně za fansign Minha a tím byly jak náš obchod, tak mé váhání nad sběratelskou podobou Tempo éry úspěšně uzavřeny.  
Ze dvou nabízených Tempo Everline fansign kartiček jsem si vybrala to klasičtější selfie, tj. Minha hledícího přímo do objektivu, a člověk by při takovém popisu čekal, že se bude jednat o zcela neslanou nemastnou záležitost. Chyba! Minhův pokoutný výraz vydá i za tu nejmilionovější pózu. 😄 Jedná se, mimochodem, o tu nejvíc britskou kartičku Korejce, jakou jsem kdy viděla. Nevěříte? Zkuste na ní najít Minhův horní ret! 

Můj první H1-Key comeback byl příjemným a ještě příjemnějším překvapením. V lednu děvčata vydala digital single Not Like a Movie, jehož zvuk, koncept i promo jsem si nesmírně užila... zároveň jsem se ale neubránila lehkému zklamání. Jsem vůči digitálním singlům totiž tak trochu zaujatá, obecně na mě nedělají nejlepší dojem. Respektive... z mojí zkušenosti fanouška se společnosti k digital singlům uchylují v momentě, kdy nemají prachy na fyzické album (viz Primrose), nebo když je jim jejich idol srdečně u zadele (viz Zhoumi). A představa, že by podobný osud měl čekat i H1-Key...! 
Mé obavy se naštěstí ukázaly býti zcela bezpředmětnými. V březnu, dva měsíce po vydání Not Like a Movie, totiž děvčata zcomebackovala s pátým mini albem Lovechapter. Jehož je Not Like a Movie, mimochodem, součástí... Takže to vlastně byl pre-release singl, který jen za pre-release singl nikdo neoznačil. Geniální! 
Lovechapter se konceptově vrací do školního prostředí (uniformy, jéé!), ale srovnávat ho s rebelským Love or Hate by byla stejná chyba jako v případě pověstných jablek a hrušek. Nálada obou konceptů nemůže být rozdílnější. Lovechapter se nese v duchu "Christian horse girl", což je směr, který bych u H1-Key nečekala, ale velice mě v jejich podání baví.

Titulní song To. My First Love lidé v dobrém označují za Summer was you 2.0, s čímž na jednu stranu souhlasím a jsem za to ráda, protože jak víte, Summer was you je můj oblíbený H1-Key song, na stranu druhou mi ale tento popis přijde zavádějící a nefér. To. My First Love není žádná nanicovatá kopie, je to typicky znějící H1-Key song. Tak jako každý title track Dreamcatcher má charakteristický Dreamcatcher vibe, mají ho i písničky H1-Key. A je to krásné. Nutno podotknout, že s každým dalším hudebním počinem si víc stojím za tím, že kdyby byli Day6 děvčata, zněli by přesně jako H1-Key. Což je ještě krásnější. 😎 Z b-side tracků pak rozhodně doporučuju Be full of Romantic. Magicky znějící záležitost, v níž Hwiseo předvádí doslova opulentní vokální show. 
Nutkavá potřeba originálního úbalu se nevyhnula ani pátému H1-Key mini; dopadlo to naštěstí mnohem lépe než u předchozího Lovestruck. Co lépe, výborně! Lovechapter je festovní sešit s kroužkovou vazbou mající hřbet. Blízký příbuzný Fourever, dalo by se říci. Jednoduše solidní základ pro kvalitní albový vizuál. 
Vyvolena mi byla jemně žlutá verze From. a já si nesmírně cením toho, že si vesmír vzal mé fňukání nad nedostatkem žlutých alb k srdci, a servíruje mi sluníčkové exempláře ve velkém. 💛 Nebo teda... zatím mi naservíroval dva. Nemusel. Ale udělal to. Pokládám to tedy za jasný vzorec! 
Design coveru se nese v líbezném a dívčím stylu. Je plný mašliček, srdíček, motýlků a kytiček. Zavání to kýčem? A jak. Je to ale kýč sympatický, balancující na hraně snesitelnosti. A já si tu naivní nevkusnost bytostně užívám. Mám k designu – respektive grafice – Lovechapter vlastně jedinou výtku, a tou je umístění Seoiina jména kus od ostatních tří členek. A to hned dvakrát, mimochodem. Věřím, že za tím nebyl žádný zlý záměr, že to někdo prostě jenom nedomyslel, ale výsledek působí... no, minimálně pofidérně. Jako by Seoi buďto nebyla plnohodnotnou součástí H1-Key, a nebo naopak, že ona je něco víc než Riina, Hwiseo a Yel. Upřímně nevím, která možnost je horší...
Cédéčko umně koresponduje s vizáží alba jako takového, což extrémně cením. Na první dobrou jsem si vůbec neuvědomila, kolik z těch ňuňu symbolů, jež se skví na coveru, cédéčko logicky postrádá (dominuje mu vlastně výhradně mašle), protože minimálně ve mně budí jeho vizuál absolutně autentický dojem. 
Stejně "coveru hodnověrně" – ač ve skutečnosti ne až tak – si vedou i pohlednicový rámeček a rozkošná jarní záložka. Standardní skupinový plakát v albu taktéž existuje, a co víc, ony jsou tu dva. Proč? Nemám tušení. Jeden je focený před tabulí, druhý v knihovně, a oba jsou moc pěkné, to ne, že ne, jenom... opravdu jsou v albu potřeba dva? 
Photobook je krásný, něžný a sladce nostalgický. Ano, působí tak i na mě, a to jsem v životě nenosila školní uniformu. 😄 Roli vizuálního highlightu Lovechapter zastupuje Yelina dlouhá černá hříva s ofinou. Zbožňuju ji. Je ještě o stupeň lepší než v Lovestruck. Jasně, můžete říct, že jsem zabiasovaná, však Yel je moje oblíbenkyně, ale ruku na srdce – viděli ještě někdy účes tak prostý, a přitom absolutně majestátní? 

Sběratelské inclusions představují dvě kartičky, polaroid a set pohlednic. Překvapivě štědrá nálož, jen co je pravda. 
Pohlednic je celkem pět; jedna skupinová, jedna za každou členku. A jsou jak stylové, tak rozkošné. Společný exemplář je focený v teplákových soupravách v tělocvičně, kdežto ty sólové v uniformách ve třídě. A Yelinými vlasy (a taky úsměvem) bych se zase mohla kochat hodiny... 
Na půvabných véčkových kartičkách mě obšťastnily rozpustilé studentky Seoi a Hwiseo. Přítomnost té mladší mě dojala takřka k slzám. Čtyři alba se mi okázale vyhýbala, začínala jsem se bát, že nade mnou zanevřela nadobro... Zadní strany kartiček nádherně pasují k albovému designu a mým oblíbeným detailem je kudrlinkový font, jenž zaštiťuje jména členek.
Přiznávám se dobrovolně, původně jsem zvažovala vůbec se polaroidy nezabývat. Já, polaroidový milovník, chápete?! Když jsem pak ale z alba vytáhla svoji milou vysmátou Yel, okamžitě jsem plány přehodnotila. ✨ Lovechapter polaroidy jsou přespříliš úžasné na to, abych je dovedla zdvořile ignorovat. Za páté mini tak míním sesbrat OT4 sety hned dva.

Everglow. Skupina, o níž každý, pro koho není kpop španělská vesnice, minimálně jednou v životě určitě slyšel. V době její největší slávy jsem si od ní držela zdvořilý odstup, jelikož... nebyla mi zrovna sympatická. Popravdě, stále je mi záhadou, proč byly zrovna Everglow kolem roku 2020 tak hrozně populární... a to říkám jako člověk, co s polovinou jejich title tracků fakt vibuje. Každopádně! Teď se asi ptáte: "Když ti ta skupina nebyla po chuti, proč jsi vůbec řešila jejich písničky?" Everglow se totiž jednou sešly s Dreamcatcher v epizodě jistého pořadu. No, a já se během sledování tak trochu zakoukala do slečny jménem Onda. Jakože fakt trochu. Většinu mojí pozornosti – logicky – uzurpovala SuA. Tvrobu Everglow jsem vlastně zběžně sledovala jenom kvůli ní. Podobně jako tehdá, když jsem bytostně nesnášela EXO, ale kvůli Taovi jsem se jejich songům snažila dát aspoň šanci. 
O sběru Ondiných kartiček mě nenapadlo ani přemýšlet, dokud jsem si před rokem neuvědomila, že bych k němu mohla přistupovat úplně stejně jako k tomu Gisellinu. V té době se ale Everglow soudně hardkovaly se svojí původní čínskou společností a budoucnost skupiny vypadala dost nejistě. Má smysl zakládat kolekci, u níž nemám záruku růstu...? Nezdálo se mi. A tak jsem se rozhodla posečkat a zařídit se až podle toho, jak se situace vyvrbí. 
A že se vyvrbila zatraceně dobře, aspoň pro moji maličkost. Skupina se ze sextetu proměnila v kvarteto, jehož je Onda nadále součástí (nejdůležitější bod!), a přešla pod novou společnost s tím, že rozhodně míní pokračovat v činnosti. Výborně! (pozn.: aktuální složení Everglow je mi mnohem sympatičtější než to původní) Podpořím děvčata koupí nového alba, třeba to v něm kartičkově vyjde (spoiler: nevyšlo), a následně se dám do realizace Ondiny sbírky. Takový byl můj plán. 
Přiznám se, že jsem čtvrté mini album Code očekávala mnohem dříve... a pár měsíců jsem byla fakt mrzutá, že se stále nic neděje... a když se konečně něco dít začalo, připadalo mi to celé jakési neúplné a ukvapené... nakonec ale album úspěšně vyšlo. A povedlo se. A já dodržela své slovo. 
Zařadila jsem Code mezi random alba, logicky, ovšem... či tam zůstane, nebo ne, ukáže čas. Nebo spíš další album. Mám pro OT4 Everglow velkou slabost, líbí se mi jejich styl i zvuk a vážně jsem přemítala, zda je nepasovat na aktivně sbírané interpret(k)y. Nakonec jsem tak sice neučinila, ale budoucí změnu statusu rozhodně nevylučuju. Pokud mě děvčata přesvědčí...
Jak už jsem avizovala, po hudební stránce mě nové album velmi potěšilo. Tvorba Everglow si vždy držela silný a nezávislý vibe, a Code není výjimkou. Title track – téhož jména jako album – si užívám a absolutně chápu jeho titulnost, no mým oblíbeným songem čtvrtého mini je beze sporu Can't Be Broken. Popisuje cestu OT4 Everglow, nehynoucí vděk jejich fandomu Forever a... je to naprosto překrásná záležitost. Jak významově, tak poslechově. 🫶 Čím mě Code jako album naopak neuvěřitelně dráždí, je jeho stopáž. Ani jedna ze čtyř(!) písniček nedosahuje tří minut. A já vím, že bych na to už měla být zvyklá, však se nad tou samou zhovadilostí rozčiluju roky, ale ne. Já se přes nechutnou tiktokizaci hudby prostě nedokážu přenést. A čím běžnější se tenhle zločin proti kultuře stává, tím víc mě to vytáčí. 
Úbal Code představuje ten nejlepší z ne-tak-úplně-kvalitních standardů – rádoby knihu s lepeným photobookem. Design coveru mě sám o sobě příliš neoslovil; funguje mnohem lépe v kontextu celého alba. Jak totiž jeho vnitřní část, tak cédéčko i photobook budí více či méně strohý, studený, skoro až metalický dojem. Ne, že by to cover nějak výrazně zkrásňovalo, to vůbec, ale jeho neosobní vizuál získává překvapivě pádný smysl. 
Cédéčko se mi naopak zalíbilo okamžitě. Oceňuju jeho prostý, a zároveň takřka magicky působící design. V reálu, mimochodem, vypadá mnohem stříbrněji; sken jeho křehkému půvabu bohužel neprokazuje pražádnou čest. 
Photobooku jsem automaticky přiřadila sto plusových bodů ještě předtím, než jsem ho reálně otevřela, za což může děkovat své úvodní stříbrné straně. Je luxusní. Co ovšem luxusní není, je počet jeho stránek. Dle mého by zasluhoval aspoň o třetinu víc. Nejedná se sice o trágu level Romanticize, ale stejně mě mrzí, že děvčata nedostala větší vizuální prostor. Všem to tu neskonale sluší, no konkrétně Onda v blonďatém mikádu je naprosto fantastická. ✨ Mimo fotek se uvnitř photobook nachází speciální dvojstrana, na níž si s pomocí červeného dekódovacího papíru můžete zahrát na lamače šifer. Je to docela zbytečná blbůstka, uznávám, ale tematicky perfektně obhajitelná.
Stoprocentní albový komplet dotváří plakát, dvě samolepky a záložka. Identitu poslední zmíněné položky jsem z kdovíjakého důvodu nebyla schopná na první dobrou odhalit a musela jsem se podívat do promo materiálů, abych pochopila, k čemu má tenhle podlouhlý oranžový obdélníček sloužit. Ehm. Neptejte se, netuším, proč mi to nedocvaklo. 
Jak jsem již vyzradila, Onda mě na kartičce neobšťastnila, tím pádem si i na oficiální založení Everglow sekce zde na blogu počkáme do dalšího měsíce. Ale bude, to mi věřte. Už na ní usilovně pracuju. A když jsme u toho... 
Zpočátku jsem vůbec nepomýšlela na sběr kterékoli jiné Everglow slečny, jenže stačil jediný pohled na půvabné exempláře E:U a Sihyeon (Sihyeon obzvlášť), jež si mě za Code vyvolily, a okamžitě jsem nad OT4 setem začala vážně uvažovat. Zatím není nic rozhodnuto, zatím se řídím svým výhradním Onda plánem, no pokud se mi do party podaří sehnat Aishu... Nebudu se bránit. Rozhodně ne.     

...pac a pusu, Vaše Nagasaki