A jiní nesmějí žít mezi námi - 15. kapitola

"Dále!" zavolal Minwoo, aniž by se obtěžoval zvednout oči od hlášení, které zrovna studoval. Na pětadevadesát procent stejně tušil, že je to Kibum. Než odjel s Hyesungem k případu, důrazně ho žádal, ať se za ním zastaví hned, jakmile se vrátí zpátky na stanici.

Příchozí za sebou zavřel dveře, udělal dva kroky k šéfovu stolu, kde se zastavil a tiše vyčkával, než Minwoo dokončí rozdělanou práci.

Na Kibumovy poměry nezvykle tiše.

Agent Lee se zarazil, vzhlédl a nadskočil v křesle leknutím.

"Ahoj, Minwoo ~," zatrylkoval Dongwan vesele.

"C - co tady…? Jak ses dostal…?"

"Ven? Inu, mám svoje metody," pousmál se jiný a přitáhl si ke stolu jednu ze dvou židlí, řečených "návštěvních", jež měl Minwoo pro případ nutnosti (tj. když se v jeho kanceláři nečekaně zjevil někdo z vedení) přistavené u stěny vedle komody.

Starší ostražitě sledoval každý jeho sebenepatrnější pohyb.

"Než začneš ječet," Dongwan se posadil a pokynul svému křečovitému kolegovi, jako by ho vybízel k pohovu, "buď tak hodný a vyslechni mě."

Minwoo střelil očima k horní zásuvce svého stolu. Kdybych se dokázal zmocnit zbraně… Bez přemýšlení vystartoval, prudce zatáhl za úchytku šuplete -

"Sednout!"

Agent ztuhl, načež bez jakékoli kontroly nad vlastním tělem těžkopádně klesl zpátky do křesla. V jeho pobledlé tváři se mihnul výraz… zmatení? Ohromení? Hrůzy?

"A nehýbat," dodal Dongwan.

"Co to kruci…?"

"Sugesce. Nenuť mě ti zavřít pusu. Takže poslechneš si už konečně, co ti chci říct?"

Minwoo semkl rty a neochotně přitakal.

"Děkuju. Účinek mojí schopnosti jsi zakusil, tak tedy jen stručně - dovedu druhé přimět vykonat cokoli, co chci," vysvětlil Wan. "Funguje to ve dvou variantách, snazší a náročnější; pro mě. Buďto jsou mé loutky úplně mimo a o tom, co dělají, nemají nejmenší potuchy. Anebo - tak jako ve tvém případě - rozkaz do mozku zaseju za jejich plného vědomí, což znamená, že ovládaný je dokonale přirozený, tudíž na něm nikdo nepozná, že nejedná z vlastní vůle."

"Kouzelné."

"Že?" rozzářil se Dongwan, ignoruje fakt, že Minwooova úsečná poznámka byla myšlena stoprocentně ironicky. "A já vím, jak jí využít v náš prospěch!"

"Náš?"

"No samozřejmě."

"Nerad ti to říkám, zlato," odkašlal si Minwoo, "ale ty sis ještě nevšiml, že jsi… jiný?"

Dongwan blahosklonně mávl rukou. "Až definitivně rozcupujeme Muna a jeho skupinu, můžete mě zavřít zpátky do cely a zkoumat dle libosti, nebudu se bránit."

Minwoo udiveně povytáhl obočí. "Jak se chceš dostat k Munovi?"

"Unesli Minjuna, že jo?" ujistil se Dongwan namísto odpovědi.

"Mám se ptát, jak to víš?"

"Radši ne. Měl bys z toho tiky."

Minwoo si mrzutě povzdychl. Jako by z toho neměl tiky už teď…! "Ano, Minjun zmizel. A ano, pracujeme s teorií, že za tím stojí Munova skupina."

"Kvůli informacím o Changminovi."

"Jo."

"A to je přesně to, co potřebujeme."

"Vážně?"

"Jistě. Potřebujeme, aby si pro něj přišli."

"A… my je tu při té příležitosti sebereme?"

"Ne! Potřebujeme, aby si pro něj přišli a odvedli si ho!"

Ohromený Minwoo na Dongwana nevěřícně vyvalil oči. "Že tys cestou sem napálil hlavou do futer…?"

Mladší s úšklebkem zavrtěl hlavou. "Nech mě si s Changminem promluvit, ano?"

"Moment." Minwooovi spadla brada. "Ty chceš…?"

"Udělat ze subjektu 035 malou atomovku. No dobře," uznal Dongwan, když si všiml Minwooova výrazu, "GPSka je asi patřičnější označení… ale nezní tak epicky…!"

"Hm…"

"Máš snad lepší plán?"

"Ne, to nemám… Pokud to vyjde, bude to…"

"Nejgeniálnější tah v historii ÚBJ. A to v celosvětovém měřítku."

"Sebevědomí ti nechybí, poslouchej," zašklebil se Minwoo.

"Nechybí mojí schopnosti," opravil ho Dongwan. "Je dokonalá."

"Jo. Až moc. Jak můžu vědět, že až sebereme Muna a jeho jiné, neobrátíš o sto osmdesát stupňů a nepřinutíš nás všechny se navzájem zamordovat?"

"Nemůžeš."

"Tos mě teda moc neuklidnil."

"Znáš mě, Minwoo," prohlásil Dongwan. "No tak, mohl jsem odsud utéct už před pár dny, mohl jsem vás všechny zmanipulovat, zajistit, aby po mně nikdo nepátral, a prostě se nadobro ztratit. Ale ne, místo toho dřepím u tebe v kanclu."

"Prakticky jsi mě přilepil k židli," poznamenal Minwoo suše.

"Chystal ses mě zastřelit."

"…"

"…"

"Pravda. Bod pro tebe."

"A ještě pořád se chystáš?"

"Ne, už mě to přešlo."

"Fajn," usmál se Dongwan. "Můžeš se hýbat."

Minwooovo tělo se rázem probudilo z nucené strnulosti. Agent zaúpěl bolestí a začal si zuřivě masírovat paže. Vzápětí se vyškrábal na nohy a dal se do ještě zuřivějšího poskakování, aby rozproudil krev i v křečemi stižených dolních končetinách.

Dongwan ho pobaveně pozoroval.

"Nejprve to ale - jau! - musím probrat s ostatními," zabručel Minwoo. "Pokud nebudou s tvým zapojením do akce souhlasit, nelze jinak než přistoupit ke standardní procesu - vrátíš se zpátky do cely a tvá schopnost bude izolována. Rozumíme si?"

"Naprosto," přisvědčil Dongwan.

✘✘✘

"Už jste slyšeli tu radostnou novinu?" zapitvořila se Hyomin a s precizností takřka profesionálního povaleče (budeme-li ignorovat skutečnost, že při tom málem rozmáčkla Boram a skoro si vyrazila zuby o Jiyeonina kolena) skočila šipku na pohovku.

"Jakou proboha?" zděsili se Kangta a Eric jednohlasně.

"Taký pesimismus!" rozesmála se Jiyeon.

"Nejsme pesimisti," ohradil se Eric, "jsme realisti."

"Přesně. V téhle rodině zpravidla nic označené jako "radostná novina" není radostná novina," odfrkl Kangta.

"Mamča s taťkou mají recht," ušklíbl se Minho. "Tak prosím, noona, pouč nás, o jakouže tragédii se to jedná…?"

"Taecyeon se přestěhoval."

"Cože?" vyjekli všichni přítomní ohromeně. "Kam?!"

"Před Minjunovu celu," ohrnula Hyomin teatrálně nos. "Ke konci příštího týdne očekávám zprávu o jejich zasnoubení…"

"JÁ HO ZABIJU!" zaječela Boram.

"Taecyeona? Nebo Minjuna?" zajímalo Jiyeon.

"OBA!"

"Chápeš už, doufám, proč ti svatbu s tím volem tak vehementně vymlouváme," opáčila káravě Hyomin.

"Fakt, vem si radši Jihoona," přisadila si maknae. "Ten je v každém ohledu solidnější partie… Pokud tedy přimhouříš očko nad tím, že je už přes dvacet let beznadějně zamilovaný do Kangty unnie…"

"Vážně?" podivil se Eric.

"Ovšemže ne!" zamítl Chilhyun kategoricky Jiyeonino prohlášení. "Netuším, kde na takové blbosti byla!"

"Ale, unnie," mlaskla Jiyeon nespokojeně, "do tebe je přece každý beznadějně zamilovaný! I já jsem!"

Kangta se s trpitelským povzdychem plácl do čela, Boram, Hyomin a Eric propukli v hurónský řehot. A Minho znenadání vyskočil na nohy a vztekle odrázoval z místnosti.

Ostatní za ním zůstali nechápavě hledět.

"To… ho naštvalo, že jsem beznadějně zamilovaná Kangty?" svraštila Jiyeon čelo. "Byl to jenom vtip…"

"Myslím, že je naštvaný na Taecyeona," řekla Hyomin. "Nevidělas, jak se tvářil, když padlo, že se přestěhoval?"

"On má Minho něco s Taecyeonem?" zarazilo Kangtu.

Boram a Eric si vyměnili tázavý pohled.

"Ne?" opáčil Mun nejistě.

"Já bych se tu nedivila už vůbec ničemu," zabrblala Boram.

✘✘✘

"HYUNG!"

"Ano?" hlesl Taecyeon, nemaje tušení, proč na něj Minho řve.

"Jak si to do háje představuješ?!"

"A co?"

"No tohle!" zahřměl mladší a hystericky rozhodil rukama. Čímž evidentně mínil obsáhnout prostranství před Minjunovou celou, kde se povaloval futon a na něm Taekův polštář a peřina.

"Ehm…"

"Kdo ho teď bude hlídat, co?!"

"Hlídat?" Taecyeon se zatvářil zmateně. "Koho?"

"NICHKHUNA!"

Minjun, kterému se až doteď dařilo držet si vážnou tvář, zajíkavě vyprskl smíchy. Jakmile však ucítil, že ho probodl Minhův zabijácký pohled, okamžitě zmlkl a s milimetrovou přesností se ztratil za Taecyeonovými širokými zády, jimiž se jiný opíral o mříže.

"Přísahám, že jestli se mě ten idiot opováží v záchvatu nadrženýho opojení pozvat do svýho volnýho pokoje," zavrčel Minho, "utrhnu mu hlavu! Na tvoji odpovědnost, aby bylo jasno!" Načež se dramaticky obrátil na podpatku a oddusal pryč. K perfektní afektovanosti chyběl už jen epický filmový soundtrack.

"Není on… krapet neurotický?" odkašlal si Minjun.

"Krapet víc," souhlasil Taec.

"Na druhou stranu ale," Minjun protáhl ruce mezi mřížemi a s rozpustilým úsměvem objal Taecyeona kolem pasu, "je milé vědět, že ho na tvém stěhování štve ryze ta samotná skutečnost…"

"A co by ho mělo štvát jiného?"

"Nic tě nenapadá?"

Taecyeon zadumaně propletl prsty s Junovými, přemítaje o jeho slovech. "Důvod?" navrhl. "Nebo snad místo?"

"No vidíš, na důvod jsem nepomyslel," pochválil ho Minjun. "Důvod a místo, ano… Musejí si myslet, že ses zbláznil."

"Ať si myslí, co chtějí…"

"Já si to myslím taky."

"Jo? Pokládáš mě za blázna?" povytáhl Taecyeon pobaveně obočí.

"Pokládám za blázny nás oba," upřesnil Minjun suše.

"Tak to se k sobě ale náramně hodíme!"

"Taeku."

"Co?" Černovlasý se zamračil. "Mají agenti ÚBJ zakázáno chovat se k jiným jako lidi?"

"Ne, ale…," Minjun si rozpačitě povzdechl, "je to divný."

"Bylo by to divný, i kdybys nebyl vyšetřovatel?"

"Bylo, ale ne tolik."

"Hmm… Co s tím provedeme?"

Minjun pokrčil rameny. "Asi dám výpověď."

"Výpověď?" Taecyeon se k němu užasle otočil. "To bys fakt udělal?"

"Je to jen práce. Nijak na ní nelpím."

"Nenašels v ní… jak se to říká… poslání a smysl svého života?"

"Takový sadista doopravdy nejsem," odsekl Minjun.

"Ale?" podivil se Taec. "Takže přiznáváš, že je tvá práce značně pochybná?"

"Možná pochybná, ale potřebná. A netvař se tak. Proč myslíš, že ÚBJ vzniklo? Protože si banda magorů řekla, že bude sranda lovit jiné?" Minjun zavrtěl hlavou. "To lidi se vás bojí, Taecyeone. Civilisté vyžadují složku, která je před jinými ochrání."

"Nic zlého jsme vám nikdy neudělali," zabručel mladší dotčeně. "Teda… víš, jak to myslím. Nic horšího než to, co lidi běžně páchají druhým lidem."

"Jistě. Podle statistik jsou pachateli zločinů z devadesáti procent lidé," přisvědčil Jun. "Jenže tady vůbec nejde o to, kdo komu víc ubližuje… ač by jít mělo. Ne, obyčejné lidi primárně děsí to, co nedokážou pochopit. A vás, vaši existenci dodneška nikdo nechápe. Netvrď mi, že ty za svých telecích let, kdy jsi ještě o své superschopnosti nic netušil, ses jiných nebál."

Taecyeon sklopil pohled. "Nemůžeš chtít, abych tohle přiznával."

"Nemusíš přiznávat vůbec nic," uklidnil ho Minjun, načež se odsunul od mříží a opřel se o studenou kamennou stěnu svého vězení. Zavřel oči. "Každý z vás se jiných bál. Musel. Bez rozdílu. Protože tak je naše společnost nastavená."

"Ale to není dobře."

"Ne, to není."

"Máš mě rád?" zeptal se Taecyeon znenadání.

Minjun na něj překvapeně pohlédl.

"Není to otázka pro vyšetřovatele Minjuna, mimochodem. Ptám se Minjuna, kterému na práci u ÚBJ příliš nesejde."

"I když bude odpověď hrozně divná?" ušklíbl se starší.

"Urazilo by mě, kdyby nebyla," zazubil se Taec.

✘✘✘

"To nemyslíš vážně, že ne, hyung?" sykl Kibum znechuceně.

Minwoo se trochu bezradně rozhlédl po ostatních kolezích. Všichni mlčeli jako zařezaní.

"Pomůže nám dostat Muna," zopakoval svůj (Dongwanův) nejsilnější argument.

"Je to jiný!"

"Ano, ale… byl přece vyšetřovatel. Jeden z nás. Pořád chce to samé, co my!"

"Zjevně jsi neporozuměl mé námitce," zamračil se Kibum. "Když dáme šanci jednomu jinému, proč ne i těm ostatním? Proč nepřestaneme s honem na čarodějnice, proč nepodáme inzeráty, že jiné přijímáme jako speciální policejní poradce, hm? Jejich schopnosti by stíhání zločinců výrazně usnadnily."

"Zešílels?" vyprskl Hyesung.

"Když se nad tím zamyslíš, vůbec to šílené není."

"Spolupracovat s mutanty, jejichž existence se vymyká všem normám?!"

"Vezmeš-li na milost jednoho… Jiný jako jiný. A já se ptám," Kibum probodl Minwooa očima, "proč je měřit dvojím metrem?"

"Vymstí se nám to," souhlasila Soyeon. "Jsme vyšetřovatelé. Kdyby prasklo, že se paktujeme s jinými, zlynčují nás."

"S jedním jiným." Agent Lee ostentativně založil ruce na prsou. "Jen. Jedním."

"A kde vezme veřejnost jistotu, že další jiní nepřijdou, co?" vyštěkla dívka rozčileně, ignorujíc, že na ni muži (kteří žili v domnění, že něco jako emoce neumí dát Park Soyeon najevo) zaraženě civí. "Kibumův hypotetický scénář odkazuje k té monstrózní kauze z osmdesátých let, copak vám to nedochází? Tehdy vyšetřovatelé taky přišli s revolučním nápadem, že pár kompetentních jiných přijmou do svých řad a jejich speciální schopnosti poslouží dobru lidstva. A jak to skončilo?"

"Davovou hysterií, masivními protesty, stovkami výslechů a zatýkáním všech, kteří se k tomu plánu, byť jen jednoslovně, vyjádřili v kladném smyslu," vypočítával Kibum na prstech. "A s takovým cirkusem já odmítám cokoli mít."

"Děcka mají pravdu, Minwoo," podotkl Hyesung. "Jasně, bylo by super Muna a jeho bandu dostat, ale… najdeme pro to jiný způsob."

"Ten chlap se schovává už skoro pětadvacet let. A my nemáme nejmenší tušení kde. Za pětadvacet let. Takže promiň, ale věřit našemu čmuchalskému umu je zoufalá pošetilost."

"No tak ho nedopadneme, no! Co se stane tak hrozného? Nezískáme medaile za zásluhy?" protočil Shin oči. "S tím se klidně smířím."

Soyeon a Kibum zamručeli na souhlas.

"My ale… přece máme výhodu," ozval se doteď zamlklý Andy. Vyšetřovatelé se k němu tázavě otočili.

"Výhodu?"

"Oproti těm agentům před pětatřiceti lety, ano. Oni o spolupráci s jinými veřejně mluvili, proto to dopadlo, jak to dopadlo. Ale o tom, že je jiný Dongwan, ví pouze naše oddělení."

"A někdo z oddělení to taky může vynést," namítla pragmaticky Soyeon.

"Tomu můžeme zabránit. Respektive," Andy věnoval významný pohled Minwooovi, "pokud jsem účinky jeho schopnosti pochopil správně… Dongwan může."

Agent Lee přikývl, ač značně neochotně. Andym navržené řešení nebylo z těch, které by morálně schvaloval.

"A-ha. Takže Dongwana necháme provést lobotomii všem lidem na oddělení, to je tvůj plán?" sykl Hyesung.

"Hlásíš se dobrovolně?" usmál se doktor andělsky.

Shin se zamračil. "Nemyslíš, že ti ta posedlost Munem leze lehce na mozek?"

"Znáš mě, hyung. Pro vědu cokoli!" Andy šibalsky přimhouřil oči. "Dongwan našim lidem neublíží, prostě jen zajistí, aby se nic nepokazilo. Preventivně.

Tak co je na tom špatného?"