A jiní nesmějí žít mezi námi - 16. kapitola

"Dobře, děkuju. - Hm, ty taky. Měj se, Jihoone."

Kangta s povzdychem svěsil ruku, v níž křečovitě svíral mobil, a mlčky se zahleděl do korun stromů nad svojí hlavou. Vítr mu hrubě cuchal vlasy, rval z ramen vytahaný, nezapnutý svetr, ale on, zdálo se, to snad ani nevnímal. V šeru nastupujícího večera - tak křehký, tak sklíčený - působil jako přízrak. Duch. Zhmotnělá vzpomínka. Mohl být čímkoli… vyjma živé bytosti z masa a kostí…

Na okamžik Eric té hloupé myšlence skoro uvěřil.

"Hotovo?"

Mladší přikývl a mechanicky Erikovi podal mobil. "Zítra pro to máme poslat Minha. Ideálně kolem třetí odpoledne."

Kdyby deprese a panika měly dítě a to dítě umělo mluvit, znělo by přesně jako Ahn Chilhyun.

"Zlato, jsou to docela neškodné rušiče činnosti lokalizátorů," připomněl mu Eric taktně. "Ne atomovka."

"Já vím," zamumlal Kangta. "A taky vím, že se chovám naprosto iracionálně, a ty si musíš myslet, že mi hrabe, ale… Bojím se, Eriku."

"Čeho?"

"Toho, co přijde."

"Ty nechceš zachránit Changmina?"

Nebyla to výčitka. Mohla být. Ale nebyla.

"Chci," opáčil Kangta nešťastně. "Chci Changmina zachránit, jenom… Co když namísto něj ztratíme někoho jiného? Co pak?

Ten plán je šílený a ty víš, že z něj mám od začátku špatné tušení. Něco se pokazí, cítím to. Jasně, nejsem prorok, nevidím do budoucnosti, takže nemáte důvod brát moje směšné apokalyptické scénáře vážně -" Potřeby nádechu využil Eric k tomu, aby Kangtův hysterický monolog galantně zarazil.

Vzal ho za ramena, otočil čelem k sobě. S významně povytaženým obočím se mu zadíval do očí a Chilhyun, tak jak to s oblibou dělával před dvaceti lety, rozpačitě uhnul pohledem.

"Co navrhuješ, abych udělal?" zeptal se Eric. "Věř, že jsem nakloněný jakémukoli bezpečnějšímu řešení, takže pokud máš nápad, sem s ním. Poslouchám."

"Jediné bezpečné řešení je celou tu sebevražedně velkolepou misi odpískat," zabručel Kangta mrzutě. "Což samozřejmě nepřichází v úvahu, protože Minha nikdy nepřesvědčíme, aby Changmina obětoval pro dobro většiny…"

"Vrhl by se do toho po hlavě sám."

"Přesně. A to nemůžeme dopustit."

"Takže…?"

Kangta si poraženecky povzdechl: "Buď opatrný. Tak opatrný, jako jsi v životě nebyl. Jestli tě dostanou, jsme kolektivně v háji. A teď nemluvím o tom, že se z toho zcvoknu. Já to tu totiž zabalím. Jakože definitivně. A je mi jedno, co bude s ostatními."

"Nechal bys zbytek rodiny napospas sobě navzájem?"

"Jo."

"Jen tak?"

"Jo."

"Myslím," svraštil Eric čelo, "že tvá nominace na cenu nejzodpovědnější matka roku mizí v nenávratnu…"

"Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem zodpovědná matka."

"Ale já to o tobě podvědomě předpokládal…"

"Máš mizernou intuici, drahý."

"Chápeš, co to znamená?"

"Že při podávání sportky nemám brát v potaz tvoje návrhy na výherní čísla…?"

"To taky. Ale předně - ani po dvaceti letech mě nepřestáváš překvapovat! No není to úžasné?"

"Zjevně se se mnou nenudíš," podotkl Kangta zamyšleně.

"Ani v nejmenším."

"Zmlátíš pro mě Jiyeon?"

"Proč bych měl mlátit Jiyeon…?"

"Protože prohlašuje, že jsem nejnudnější patron ze všech nudných patronů," odfrkl Chilhyun a s úšklebkem plácl smějícího se Erika po tváři. "Dávej na sebe pozor, ano?"

"Nápodobně," opáčil starší a políbil Kangtu na hřbet ruky. "I ty budeš riskovat, nezapomeň."

"Dovedu se o sebe postarat."

"A já snad ne?"

"To neříkám, ale uznej, že moje schopnosti jsou defenzivně i ofenzivně účinnější. Ty jsi… prostě jen nesmrtelný."

"Házení aut po nepříteli přitahuje nežádoucí pozornost," upozornil ho Eric suše.

"Stalo se to jen jednou!"

"A bohatě to stačilo."

"Ts!" Kangta navýsost dotčeně pohodil blonďatou hlavou, uraženost mu však vydržela všeho všudy pět vteřin. Tázavě pohlédl na Erika. "Kdy vůbec míníš ostatní zasvětit do toho," zamračil se, zamručel něco, čemu Eric nerozuměl, "záchranného plánu?"

"Zítra. Hned jak se Minho vrátí od Jihoona."

"Hm…"

"Copak?"

Chilhyun střelil očima k nenápadnému, docela obyčejnému křoví, jež skýtalo neviditelný průchod do bezpečí jejich podzemního krytu. "Nikam tedy nespěcháš…?"

"Ne, proč?"

"Napadlo mě… Projdeme se?"

Byla to hloupá otázka, sám netušil, co od ní vlastně očekával. Eric ho střežil zuřivěji než vzteklý hlídací pes a místo, v němž se právě nacházeli - shodou okolností to byl přesně ten mezník mezi loukou a lesem, kde poprvé potkali Nichkhuna - rozhodně nepokládal za vhodné (to jest bezpečné) pro romantické výlety. S nepříjemným pocitem kolem žaludku Kangta sledoval, jak se rysy Erikovy tváře zatvrzují v děsivě nádhernou masku chladného nesouhlasu. Odmítne, jistěže odmítne. Tak jako vždycky.

Z té myšlenky se mu udělalo zle.

"Prosím tě!" vyhrkl, hlas mu přeskočil v lehkém záchvatu klaustrofobie. "Jen - jen kousek! Ne - nebo víš co, nikam chodit nemusíme, zůstaneme tady!" Zasmál se. Nepřirozeně řezavě a hystericky. "Jenom tady. Venku. Aspoň - aspoň pár minut. Ještě aspoň pár minut -"

"Chilhyune -"

"Prosím! Nikdo tu přece není, nic - nic nám nehrozí -" Ani si neuvědomil, jak těžce, přerývaně dýchá, dokud ho Eric vyplašeně nepopadl za ramena a nezatřásl s ním.

"Chilhyune!"

Kangta zmateně zamrkal.

"Vnímáš mě?" Starší vzal jeho hlavu ustaraně do dlaní; teprve na třetí pokus se mu podařilo získat si veškerou Ahnovu dezorientovanou pozornost. "Jsi v pořádku?"

Kangta pomalu přitakal, ač se v první chvíli zdálo, že snad ani nerozumí smyslu Erikovy otázky. "Promiň," zachraptěl. "Nějak… mi povolily nervy."

"Poněkud, ano." Junghyuk ho s tichým povzdechem chytil za ruku. "Pojď."

"K - kam?"

"Projít se. Vypadá to, že z pobytu v podzemí chytáš menší schízu."

Světlovlasý rozpačitě sklopil oči. "Netuším, co to do mě vjelo…Vyděsil jsem tě?"

"Co myslíš?"

"Hodně…?"

"Vzhledem k tomu," ušklíbl se Eric, "že neznám nikoho vyrovnanějšího, než jsi ty… Jo, byl to trochu šok."

"Omlouvám se."

"Za co, prosím tě? Copak jsi to udělal schválně?"

"Ne, ale… není hezké tě lekat. Ani neúmyslně."

Eric se usmál, couvl o tři kroky od nepropustné hradby houští a zamířil k vyšlapané lesní cestě. Kangta nejistě cupital za ním.

"Vážně?" hlesl nevěřícně. "Opravdu budeme jen tak trajdat po úplně normálním lese? Ehm, nic proti Aokigahaře, ale… chápeš…"

Mun nonšalantně pokrčil rameny. "Pomůže trajdání po úplně normálním lese tvým pocuchaným nervům?"

"No… asi ano…"

"V tom případě budeme trajdat po úplně normálním lese. A mimochodem," zabručel Eric, "příště mi prostě vpal do ksichtu, že máš toho či onoho skoro nad hlavu. Dřív, než tě to semele. Dobře?"

Kangta přikývl a spěšně popoběhl, aby s Erikem srovnal krok. Stiskl jeho ruku pevněji. "Co když někoho potkáme?"

"Budeme se tvářit strašně normálně."

"Geniální."

"Že?"

"A když ani to nepomůže…?"

"Pak," Eric se široce zazubil, "věřím, že mě ochráníš!"

✘✘✘

Kibum apaticky sledoval, jak pověřená asistentka odemyká dveře prosklené cely. Subjekt 035 se krčil na podlaze, vytřeštěně zíral na cosi… či spíše nic v rohu a k hrudi si zoufale tiskl fotografii Choie Minha. Na Dongwanův pozdrav sebou prudce škubnul, jako by mu mužův hlas uštědřil minimálně ránu elektrickým proudem.

Agent lomeno jiný vyšel ven z cely, poděkoval slečně asistence a když si všiml Kibuma, zářivě se na něj usmál.

"Hyung," hlesl mladší bezvýrazně, obrátil se na podpatku a prkenně Wanovi pokynul, aby ho následoval. Jiný významně, skoro až skepticky povytáhl obočí, jeho neverbální výzvy však uposlechl bez námitek.

Mlčky vykročili k hlavním dveřím laboratoře.

"Ty s tím nesouhlasíš, viď?" konstatoval Dongwan, zatímco Kibum zpod košile lovil kartu, aby odemkl. Mladík se zarazil a trochu provinile se na kolegu podíval.

"Ne - není to nic osobního," zamumlal, nervózně si povolil kravatu a prosebně střelil očima k elektronickému zámku vedle dveří. Na mrňavém monitoru se líně otáčelo modré kolečko načítání; tři sekundy, čtyři, pět… Proč to dneska trvá tak dlouho?! Čtečka konečně přijala agentovy údaje, Kibum otevřel a nechal Dongwana projít jako prvního.

"Jenom jsme z toho všichni trochu… nesví," dodal popravdě.

"Chápu."

"Fakt?"

"Jistě. Být na vašem místě, reagoval bych stejně. Nedůvěřivě."

"Oh, takže… nejsi naštvaný, nebo tak? Neprokleješ mě…?"

"Jsem jiný, ne čarodějnice."

"A mezi tím je nějaký rozdíl?" zašklebil se Kibum, zpátky v módu profesionálního drzouna, a ladně se vyhnul Dongwanově napražené ruce. "Ať si nenatáhneš sval, dědo. Mimochodem, se Shimem jsi hotový?"

"Ano. Teď nezbývá než čekat, až si pro něj přijdou. A toho dědu," starší Kibumovi okázale vlepil pohlavek, "si vyprošuju!"

S hurónským, ač trochu křečovitým smíchem vstoupili do kanceláře.

"Hele…" Kibum zapadl do křesla a zamyšleně sepjal prsty kolem hrnku čaje, co mu na stole ležel už od rána. "Proč to vlastně děláš tak složitě, hyung?"

"Co prosím?"

"No, ovládáš přece sugesci, dokážeš druhé přimět k čemukoli. Tak proč Shima prostě nepřinutíš, aby nám řekl, kde se skrývají?"

Dongwan zavrtěl hlavou. "Nemůžu ho donutit říct něco, co neví."

"Neví?"

"Ne. Zkoušel jsem to."

"Ale vždyť - "

"Ten kluk je mimo, Kibume. Jakože… úplně. Jediné jasné a srozumitelné informace v jeho mozku se týkají Choie Minha. Věř mi, i kdybychom ho teď z nějakého nesmyslného důvodu byli nuceni propustit, on by domů netrefil."

"To je… smutné. Takže všechno to testování v primární fázi…"

"Zabilo ho. Samozřejmě ne doslova, ale… Shim Changmin, kterého jsme před půl rokem zajali, rozhodně nebyl pomatený a nesvéprávný." Dongwan se bezmyšlenkovitě chopil propisky, jež se nedbale povalovala na kolegově stole, a zamračeně s ní začal točit mezi prsty. "Ta troska, kterou máme v cele teď, je… je jenom ubohý stín toho, co z reálného Shima Changmina zbylo. Možná je to jen dočasné, možná jde o nějaký… psychický blok, důsledek traumatu, který by se dal s profesionální pomocí překonat… To ale může trvat celé roky. A takový luxus si my nemůžeme dovolit."

Kibum zadumaně přikývl. "Ale… co když si pro něj jeho jiní nepřijdou? Pak je celá tahle akce úplně zbytečná…"

"Přijdou. Minho pro něj přijde."

"Už je to půl roku, spousta věcí se mohla změnit," namítl Kibum. "A smím-li laicky soudit, Shim si svého Minha absurdně idealizuje."

"Já jim tu bezmeznou lásku věřím," usmál se starší zářivě. "A i kdyby se perfektní Minho náhodou na svého milého přece jen vykašlal, přijdou si pro něj Mun nebo Ahn. Na sto procent."

"My ale nevíme jistě, jestli Shim patří k Munově skupině -"

"Víme."

Kibum zaujatě pozdvihl obočí. "Tuhle informaci se ti z něj vytáhnout podařilo?"

"Byl to porod, ale jo. Zná Erika hyunga jedenáct let."

"Kdo je Eric?"

"Mun Junghyuk. Říká si tak."

Znenadání kdosi zaklepal… lépe řečeno zabušil na dveře; do kanceláře nahlédla Soyeon.

"Tak tady jste!" vyhrkla a rozčileně nakráčela dovnitř. "Hledám vás po všech čertech!"

"Provedl jsem něco?" znejistěl Dongwan.

"Zmizel jste!"

"No… já ale přece -"

"Minwoo mě poslal, abych hyunga v laboratoři vyzvedl," vložil se do věci Kibum. "Neřekl ti to?"

"Ne. Neřekl mi vůbec nic." Soyeon mrzutě kecla na židli. "Uf, už jsem se bála, že vás budu ve špičce muset nahánět někde po Soulu…! Díky, že jste neutekl."

"Rádo se stalo… asi," opáčil poněkud zmateně Dongwan.

Agentka v rychlosti vytáhla mobil, komusi odepsala a pak zaujatě vzhlédla k jinému: "Jak vůbec dopadla ta vaše, ehm, ranní rozmluva se zaměstnanci?"

"Lépe než dobře. Zjistil jsem, že všichni o mém jiném tajemství taktně pomlčeli."

"Ale paměť jste jim vymazal…?"

"Ano. Pro jistotu."

"Teď tedy o vás jakožto jiném víme pouze my dva, Hyesung, Minwoo a Minjun. Plus doktor Lee, samozřejmě."

"Přesně tak."

Soyeon spokojeně kývla, zato Kibum se zamračil.

"Být tebou, moc nejásám," zchladil Soyeonino nadšení. "Co když se to Munovi jiní od Minjuna dozvědí, hm? Varuje je to a celý náš plán půjde do kopru!"

Jeho kolegové si vyměnili významný pohled.

"Tak černě bych to neviděl," namítl Dongwan. "Minjun ví pouze to, že jsem jiný. Respektive - ví, že na mě zareagoval lokalizátor. O povaze mojí schopnosti netuší vůbec nic. A Munovi jiní tak nemají nejmenší důvod z této skutečnosti cokoli nekalého vyvozovat. A že by kvůli takové banalitě nechali jednoho ze svých ve štychu? Tomu nevěřím."

"No fajn. Vezměme ale - čistě hypoteticky - v úvahu, že z Minjuna informaci o jiném vyšetřovateli skutečně vymámili. V takovém případě budou přirozeně očekávat dvě obsazené cely, nemyslíte? V laboratoři však najdou jenom Shima. Nezdá se vám to trochu podezřelé?"

"Druhý jiný mohl umřít. Nebo být převezen do jiného státu," opáčila pragmaticky Soyeon. "To se děje docela běžně."

"Děje, jistě. Řekněme ale, že Munovi jiní mají mezi sebou někoho jako… telepata," pokračoval Kibum ve svém negativistickém teoretizování. "Telepata, kterému tahle podivnost bude vrtat hlavou. Podívá se tedy do mysli prvního člena personálu, kterého tu najde. Co pak?"

Pohled, který si mezi sebou jeho kolegové vyměnili tentokrát, se nedal popsat výstižněji než jako značně znepokojený.

"Nejspíš si budu muset s našimi zaměstnanci promluvit ještě jednou," odkašlal si Dongwan. "A taky s Changminem. A s vámi. Potřebujeme každému tady zasít do mysli podmínku… Že na druhého jiného si uplatnili nárok…"

"Čínská vláda," navrhla Soyeon.

"Proč by si Číňani činili nárok na korejského jiného?" odfrkl Kibum.

"Protože… ho požadovali jako kompenzaci za odcizení výrobních plánů funkčních lokalizátorů."

"Soyeon! Tys ty plány fakt ukradla?!"

"Ne, proboha! Byly od začátku moje!" ohradila se agentka. "To ale Munovi jiní nevědí. Smíme proto blafovat dle libosti."

"Mně to zní jako dokonale věrohodný důvod," pochválil ji Dongwan. "Kompenzace za odcizení výrobních plánů… Ten nápad se mi líbí. S vaším svolením, slečno Park, si ho vypůjčím."

Soyeon blýskla po jiném lišáckým úsměvem. "Máte mé svaté požehnání," ujistila ho.

✘✘✘

"Taecyeone! Mrzí mě, jestli jsme vás zrovna vyrušili z vybírání fontu na svatební oznámení," přivítal Eric příchozího.

Rozmrzelý Taec při pohledu na Munovu tragikomicky vážnou tvář zapomněl být rozmrzelý a propukl v hurónský řehot. Nesmrtelný jiný se hrdě poplácal do rameni.

"Bože, ty jsi vůl," povzdychl si Kangta a vpálil svému šaškujícímu muži jeden výchovný políček za ucho.

"Takže," Taecyeon sebou nadmíru neelegantně praštil na pohovku vedle Boram, "z jakého důvodu jsem byl nucen opustit svoji budoucí manželku Minjuna…?"

Na to konto vstal z křesla Minho, otevřel papírový box, jenž držel v ruce, a každému v místnosti věnoval černý náramek. "Rušiče činnosti lokalizátorů," vysvětlil svým zmateně se tvářícím kolegům a kolegyním. "Můžete si vybrat, kde ho chcete nosit, délka řemínku se dá nastavit. Nutné však je, aby se ten stříbrný cvoček - vidíte ho všichni? - dotýkal kůže, jinak nebude rušička fungovat."

"Chceš říct, že celý mechanismus je zabudovaný tady v tom titěrném bobku?" Jiyeon užasle zamžourala na drobné kolečko ve středu náramku.

"Přesně tak. Mimochodem, Jihoon hyung vás všechny pozdravuje."

Zamračený Tao dopnul prodloužený řemínek rušičky kolem Hyominina krku. "Ehm, nechci prudit nebo tak… ale jak si můžeme být jistí, že to skutečně funguje?" poznamenal skepticky.

"Otestujeme to," navrhl Eric. "Budeš tak hodný, Chilhyune…?"

Světlovlasý přistoupil ke komodě vedle dveří a ze druhé zásuvky vytáhl lokalizátor, který onehdy zabavili agentu Kimovi.

"Nasaďte si svoje rušiče," instruoval Eric všechny přítomné, zatímco Kangtovi připínal náramek na zápěstí.

"A co ty, hyungnim?" Minho tázavě pokynul k Erikově rušičce, jež se jako jediná rebelantsky povalovala na stole.

"Někdo musí být pokusný králík," pokrčil Mun s úsměvem rameny, načež vybídl Kangtu, aby spustil lokalizátor.

Přístroj se zuřivě rozvibroval, červená kontrolka značící přítomnost jiného se rozzářila. Eric se bez jediného dalšího slova posadil do křesla a uvážlivě se chopil svojí rušičky. Chvíli si hrál s jejím řemínkem, pak si vyhrnul nohavici a rušičku si připevnil na kotník.

Lokalizátor rázem ztichl, žárovka zasazená nad maličkým monitorem pohasla.

"Boží," hlesly Jiyeon, Hyomin a Boram unisono.

Kangta přístroj vypnul, vrátil jej zpátky do šuplíku a významně pohlédl na Erika.

"Dobře," Mun si rozpačitě odkašlal. "Přejdeme… uhm, ke druhému bodu programu."

"Tak to bude na dlouho," zamumlal Minho.

Nichkhun, sedící na kraji pohovky hned vedle jeho křesla, udiveně pozdvihl obočí. "Proč myslíš?"

"Znervózněl," opáčil mladší šeptem. "Vždycky, když má mluvit dlouho a nahlas, navíc před větším počtem lidí, znervózní."

Eric se zhluboka nadechl, přelétl očima všech osm členů osazenstva obývacího pokoje a spustil: "Víme, že Changmin je naživu. A shodli jsme se, že s tímhle vědomím ho nechat ve spárech ÚBJ by bylo proti všem našim morálním zásadám."

Osm hlav vážně přitakalo; dvě z nich poněkud zdráhavě.

"Jediné, co nám bránilo provést záchrannou akci dřív, bylo nebezpečí spojené s novými lokalizátory. A to nyní pominulo. Ptám se vás tedy znovu - chcete do toho jít?"

Osmihlasé souhlasné zabručení zarezonovalo místností.

"Jak jsi řekl, shodli jsme se na tom," prohlásila kategoricky Boram. "Nemůžeme tam Changmina nechat."

"Fajn. V tom případě to provedeme tenhle pátek."

"Tenhle pátek?" zopakoval užasle Taecyeon.

Hyomin zbledla. "Ale vždyť to je už za tři dny!"

"Je to dost narychlo, uvědomuju si to, ale… nemá smysl zdlouhavě trénovat a debatovat o strategii. I kdybychom se připravovali měsíce, realita bude vždycky jiná, než jakou si ji naplánujeme. Takže ne, nebudeme se biflovat žádné složité taktiky, prostě využijeme momentu překvapení a uděláme to nejlépe, jak umíme." Eric se krátce odmlčel, snad aby dal příležitost případným protestům. Žádné však nezazněly. "V pátek se v Soulu pořádají dva koncerty a jeden mezinárodní fotbalový zápas. Policie bude tím pádem značně vytížená."

"A to se nám zatraceně hodí do krámu," podotkl Taec.

Eric přikývl. "Tři z vás půjdou se mnou; ztropíme menší cirkus a odvedeme pozornost vyšetřovatelů. Tři další půjdou s Kangtou; vy se pokusíte proniknout do budovy ÚBJ a osvobodit Changmina. Jeden člověk pak zůstane tady a dohlédne na agenta Kima. A ne, Taecyeone, ty to nebudeš, tvoji maličkost si do týmu žádám já."

"Tak nějak jsem s tím počítal," ušklíbl se Ok. "A jako ochránkyni rodinného krbu navrhuju Hyomin."

"Souhlasíš?" obrátil se Eric k Sunyoung. Ta jen pokrčila rameny.

"Neobrečím to, jestli se ptáš na tohle."

"V tom případě beru tvou pozici za hotovou věc. A co se vás zbylých týče -"

"Já půjdu s Kangtou!" vyhrkl Minho, snažně ignoruje ten bolestný úsměv, co bezděčně zkřivil Chilhyunovy rty.

Světlovlasý se důstojně narovnal v zádech, ruce položil na kolena. Byla to docela obyčejná pozice, v jeho podání však získala takřka aristokratický punc. Vždyť i to omšelé křeslo, v němž seděl, rázem připomínalo královský trůn! "Samozřejmě," opáčil tónem daleko optimističtějším, než by od něj kdokoli čekal. "Jako dalšího chci v týmu čtenáře myšlenek. Jiyeon, Nichkhune, kdo z vás se toho ujme?"

Oslovení si vyměnili krátký pohled.

"Já," přihlásil se Thajec o zlomek vteřiny rychleji než Jiyeon.

"Tak zjevně Nichkhun," přisvědčila maknae věcně.

Minho se zamračil, kousavý komentář si však nechal pro sebe.

"Já se s dovolením přidám k Erikovi a Taecyeonovi," ozval se Tao. "Tak nějak… tuším, že obrana ze zálohy u nich bude potřebnější…"

"Ani nevíš, jak moc," zasmál se Eric suše. "Milerád budu pár kulek ušetřen…"

"Velice by mě potěšilo, kdybys byl ušetřen všech," zabručel Kangta.

"Ehm," Boram zatěkala očima z jednoho muže na druhého, váhajíc, zda promluvit či nikoli. Ale co, teď je nejdůležitější vyřešit, jak proběhne pátek; na (skoro)manželskou rozepři budou mít ti dva dost času později. "Co se mnou? Kterému týmu se bude víc hodit neviditelnost?"

"Borammie, tvoje schopnost by víc než kterákoli jiná bodla na obou stranách," ujistil ji Eric. "Raději bych tě ale viděl u Kangty, Minha a Nichkhuna. Přece jen… abyste se dostali do budovy ÚBJ, musíte projít přes policejní stanici… Čím míň lidí si vás všimne, tím lépe. Chilhyune…?"

Kangta mlčky přitakal. Pohlédl na své dva spolupachatele, oni na něj, načež všichni tři věnovali rozpačitě se tvářící Boram povzbudivý úsměv.

"No," Jiyeon se protáhla jako kočka a s grácií sobě vlastní vyskočila na nohy, "tak se zdá, že jsem na vás zbyla!" zakřenila se na Taa, Taecyeona a Erika. "A už mám geniální plán, jak zdeptat vyšetřovatele!"

"Jo?" opáčili pánové nedůvěřivě.

"Zahraju si na jejich schizofrenní stránku. Budu jim kecat do hlav!"

Tao zbledl, zato Eric se srdečně rozchechtal. A Boram, Hyomin, Minho a Taecyeon se k němu přidali.

"Tak to je psycho," konstatoval Nichkhun.

"Že?!" vypískla Jiyeon nadšeně.

Kangta zavrtěl hlavou a s hlubokým, trpitelským povzdychem se plácl do čela.