A jiní nesmějí žít mezi námi - 2. kapitola

Království za den volna, pomyslil si Kim Dongwan. Mechanicky přiložil identifikační kartu ke čtecímu zařízení a zadal heslo. Kontrolka zablikala zeleně a dveře se s těžkým supěním otevřely.

Zvláštní, vyšetřovatelem se stal před patnácti lety, svou nynější pozici v Útvaru pro boj s jinými (zkráceně ÚBJ) si hřál už sedmým rokem, a přesto se stále nezbavil zklamání, že předepsaný dress code zaměstnanců za zabezpečenými, neprůstřelnými vraty sestává z obyčejného černého obleku, bílé košile a (pokud možno) tmavé kravaty.

Banda uštvaných úředníčků v akci.

No, a pak tu byl Kim Minjun, který na nějaké konvence zvysoka kašlal.

"Dobré ráno, hyung!" zahlaholil zvesela a dloubl loktem do plavovlasého mladíka po svém boku. Kim Kibum, nejmladší člen jejich týmu, se probral ze zamyšlení a kývl Dongwanovi na pozdrav.

"Jsou tu už Hyesung a Minwoo?"

"Minwooa jsem neviděl, ale Hyesung cosi kutí v zasedačce," řekl Minjun a prohrábl si rozcuchané tmavé vlasy. Zívl. "Hele, myslíš, že nás doopravdy rozpustí?"

"Kéž by," zabručel Dongwan. "Nemají dost lidí a už vůbec nemají dost blbců, kteří by jim bez odmlouvání otročili jako my. O práci se bát nemusíte, pánové, ředitelství vyhrožuje úplně naplano. Jako vždycky."

"Stejně nechápu, jak si to ti nahoře představují," odfrkl znechuceně Kibum. "Že jim každý týden dodáme jednoho jiného a do půl roku bude hotovo? Idioti! Mun se přece schovává už dvacet let, tomu se jen tak na kobylku nedostaneme…"

"Přesně," povzdechl si Minjun. "Říkám to nerad, ale že jsme sejmuli Parka, bylo taky jenom ukrutné štěstí. Pokud si můžeme připisovat zásluhy, pak jedině za toho týpka, co leží Andymu na pitevním stole."

"Operačním stole. Pitevní stůl je na mrtvoly."

"Však on taky vypadá jako mrtvola…"

Zachmuřeně vešli do prosluněné zasedací místnosti. Shin Hyesung se k nim s úsměvem obrátil od kávovaru. "Ahoj. Kafe?"

Minjun a Kibum zuřivě přitakali.

"Já bych radši aspirin," zašklebil se Dongwan a svezl na svou oblíbenou nejkrajnější židli u dlouhého dubového stolu.

Hyesung nalil mladším kolegům kávu. "Zase tě bolí hlava?"

"Hm."

Černovlasý napustil vodu do sklenice, a i s práškem, který zázračně hned na první pokus vylovil z tašky, ji podal Dongwanovi. "Měl bys zajít k doktorovi," zamračil se. "Ty tvoje migrény začínají být na můj vkus až podezřele časté."

"Hm. Zeptám se Andyho - "

"K normálnímu doktorovi!"

Starší spolkl aspirin a uvážlivě zatočil dnem sklenice o desku stolu. Zůstalo na ní mokré kolo. "Kde je vůbec Minwoo?" zeptal se, když na hodinkách zkontroloval aktuální čas.

"Na koberečku."

Minjun poprskal Kibuma kávou. "Proboha proč?!"

"Protože jsme úplně neschopní a k ničemu. Klasika." Hyesung pokrčil rameny. "Včera v devět večer mu o tom ředitel hodinu referoval po telefonu."

"Chudák hyung," zamumlal nejmladší, jenž se u umyvadla marně pokoušel dostat hnědý flek ze sněhobílého rukávu. "O příští výplatě mi kupuješ novou košili!" zavrčel na Minjuna.

"No, a na samý závěr pak Minwooovi oznámil," pokračoval Hyesung, "že pro zvýšení efektivity našeho mizerného týmu nám bude přidělena speciální posila."

"Cože?" vyhrkla trojice Kimů unisono.

"Právě ji šel vyzvednout."

"Cože?!"

"Nepotřebujeme dalšího vyšetřovatele!" zaúpěl Minjun. "Sakra, to Andy žádal navýšení počtu asistentů v laborce!"

"Proto taky Andy logicky žádného nového asistenta nedostane, zato nám sem narvou dalšího kolegu, ač se o to nikdo neprosil," utrousil Shin uštěpačně. "Jim tyhle naschvály musejí dělat fakt dobře…"

"Pšt!" sykl Dongwan. "Myslím, že někdo jde."

A opravdu, z chodby se ozývaly přibližující se kroky. Čtveřice v místnosti si vyměnila nejistý pohled a mlčky vyčkávala. Vzápětí se pohnula klika, dveře se otevřely a Lee Minwoo tázavě nahlédl dovnitř.

"Jste tu!" vydechl ulehčeně a zazubil se. "Čau! Máme docela naspěch, takže k věci - předpokládám, že vám už Hyesungie vyslepičil, jak si momentálně stojíme."

Kimové přitakali.

"Fajn - ehm," Minwoo přelétl po všech přítomných očima a svraštil čelo. "Andy ještě nedorazil? Nevadí…" Odstoupil ode dveří a slavnostně si odkašlal: "Pánové, seznamte se, prosím, s naší novou kolegyní -"

Jak se dalo tušit, při slově kolegyně to celou tou ryze mužskou společností udiveně zašumělo.

"- Park Soyeon."

Drobná tmavovlasá slečna se s přítomnými uctivě přivítala, ani na moment však neslevila ze svého dokonale pokerového výrazu.

Když jí Minwoo jmenovitě představil všechny čtyři (stále přespříliš ohromené) spolupracovníky a konečně spolu zasedli ke stolu, hluboce si oddychl. Znervózňovalo ho, že nedokáže ani zhruba odhadnout, co se apatické Soyeon asi honí v hlavě.

Dívka před sebe úhledně položila tlusté kožené desky, jež vytasila bůhví odkud; z mrňavých kapes černého saka totiž určitě ne. "No jen to řekněte," broukla s náznakem úsměvu. "Čekali jste chlapa."

Pánové provinile sklopili hlavy.

"No… jo," osmělil se Minjun. "Ale nejde o nic osobního, spíš… prostě síla zvyku. V naší branži se to slečnami zrovna nehemží…"

"Divil byste se. V Číně jsem měla víc kolegyň než kolegů."

"Pracovala jste pro čínskou vládu?" podivil se Hyesung.

Soyeon přikývla.

"A to vás nechali jen tak odejít?" Kibum se zatvářil nedůvěřivě.

"Neměli na výběr. Skončila mi smlouva a já ji neprodloužila," odvětila tmavovláska bez vytáček. "Mé záznamy jsou vám k dispozici, jestli si chcete počíst…"

Někdo zaklepal na dveře.

"Jo?" houkl Minwoo.

Vešel nevýrazný černovlasý muž v bílém plášti. "Omlouvám se za zdržení - "

"Andy Lee!" Soyeon chvatně povstala od stolu. "Těší mě, že vás konečně poznávám, doktore."

"Á, naše nová, skoročínská posila."

"Park Soyeon."

Andy povytáhl obočí. "Hodně jsem toho o vás slyšel…"

"Doufám, že jen to nejhorší."

"Jak taky jinak!"

Se smíchem se posadili.

"Jak to, že on zase ví všechno?" zabručel Kibum do svého hrnku.

"Protože on ví vždycky všechno," konstatoval Minjun do svého hrnku.

(takzvané kimovské šálkové krytí, kdyby někoho zajímalo, co to ti dva volové nacvičují…)

"Pokud nemáte námitky, ráda bych se seznámila s případy, na kterých pracujete," navrhla Soyeon.

"Vedení vám snad neposkytlo materiály?" zarazilo Dongwana.

"Ale poskytlo," dívka prsty výmluvně poklepala o kožené desky, "raději bych to však slyšela přímo od vás. Známe přece nadřízené a jejich polovičaté pravdy."

Pánové se na sebe spokojeně zašklebili. Nová kolegyně se jim zamlouvala minutu od minuty víc.

"Obzvlášť by mě zajímaly informace o tom jiném, kterého se vám nedávno podařilo zajmout."

"Aha, tohle… subjekt 035," zamumlal Andy. "Zklamu vás, není o čem mluvit. Stále probíhají testy."

"Subjekt?" Soyeon se zmateně naklonila k Hyesungovi. "Neznáte jeho identitu?"

"Známe. Ale pro Andyho je každý, koho zkoumá, prostě subjekt xy."

Soyeon přemítavě přimhouřila oči. "Patřil k Munově skupině?"

"Nevíme."

"A váš odhad?"

"No… na sedmdesát procent jsme o tom přesvědčeni," přiznal váhavě Minwoo.

"Zajímavé… A co jeho schopnost?"

"Teleportace," odvětil Andy a tiše si povzdechl. "Z bezpečnostních důvodů jsme proto byli nuceni izolovat ji ihned po jeho převozu do laboratoře."

Soyeon chápavě přikývla. Bylo by samozřejmě skvělé získat výsledky podrobným zkoumáním nadání jiného, na druhou stranu zamezit mu v útěku představuje pro vyšetřovatele absolutní prioritu. "Momentálně tedy nedokáže subjekt, ehm, 035 svoji schopnost používat," ujistila se a doktor mlčky přisvědčil.

"Dostali jste z něj něco? Cokoli, co by nás přivedlo na stopu Munovi?"

"Ne… A nejspíš ani nedostaneme." Andy se zachmuřil. "Po prvních dvou týdnech testování… abych tak řekl, ztratil subjekt na příčetnosti. Když promluví, nedává to žádný smysl. Ovšem…"

"Ano?" ožila tmavovláska.

"Stále dokola opakuje jedno jméno."

"Jaké jméno?"

"Minho."

Soyeon se na pár vteřin zamyšleně odmlčela. "Někdo z rodiny?"

Dongwan zavrtěl hlavou. "Prověřili jsme jeho příbuzné do desátého kolene. Žádný Minho se mezi nimi nenachází."

"Pak by to tedy mohl být další jiný… možná další člen Munovy skupiny!"

"Jo." Minjun obešel stůl a zasedl k počítači. Chvilku v něm něco hledal, a jen co našel patřičný dokument, zapnul data projektor. Na bílé plátno se promítly čtyři fotografie. "Máme hlášeny celkem čtyři pohřešované osoby toho jména. Dva Leeové, jeden Choi a jeden Hwang. Senilního seniora Hwanga jsme z okruhu podezřelých vyloučili," zavřel snímek usmívajícího se bělovlasého stařečka, "zbývají tedy tři možní Minhové."

"A jeden z nich je pravděpodobně náš jiný," zamumlala Soyeon. "Ukázali jste ty fotografie subjektu?"

"Ukázali," přisvědčil Minwoo.

"A?"

"Odmítá se na ně podívat."

"Odmítá?"

"Není příčetný, ale uvědomuje si, jakému nebezpečí by svého Minha vystavil, kdyby dal najevo, že některou z fotek poznává."

"Dojemné," mlaskl Kibum.

"Takže nalezení Muna Junghyuka, popřípadě kteréhokoli dalšího jiného, nejsme o nic blíž," shledala Soyeon.

Muži svorně zakroutili hlavami.

"Ačkoli," ozval se Hyesung.

Slečna kolegyně na něj upřela prosebný pohled.

"Máme jistou indicii… na rozkaz vedení jsme od ní ale museli dát ruce pryč."

"Oč jde?"

"O chlapa jménem Lee Jihoon." Shin se rozpačitě rozhlédl po tvářích ostatních vyšetřovatelů, jako by hledal souhlas se svým jednáním - nalezl ho v paterém provedení. "Spolužák a nejlepší přítel Ahna Chilhyuna."

Soyeon užasle vykulila oči. "Vy myslíte, že jsou stále v kontaktu?"

"Rozhodně to nikdo neprověřil," opáčil Minjun.

"Leeho vyslýchali jen jedinkrát, a to bezprostředně potom, co Ahn Chilhyun a Park Choongjae uprchli," doplnil Dongwan. "Při dalším vyšetřování už si na něj nikdo nevzpomněl. Nebo vzpomněl, ale nechtěl si přidělávat práci."

"Jak jste k němu ale došli vy? Vždyť… už to bude bezmála dvacet let!" nepřestávala Soyeon vycházet z údivu.

Minwoo skromně pokrčil rameny. "Procházel jsem staré spisy týkající se Ahnova případu… Byla to vlastně jen náhoda."

"Zato pořádně šťastná. Už dlouho pracujeme s neoficiální teorií, že mají Munovi jiní mezi lidmi informátora." Dongwan se suše zasmál. "Proto jsme chtěli dát Lee Jihoona sledovat. Abychom si tu domněnku buď ověřili nebo vyvrátili."

"Správně. Běžný postup," pokývla Soyeon.

"No, jak pro koho. Vedení nás seřvalo jako malé fakany."

"Proč?!"

"Protože ÚBJ tu není od toho, aby špicloval bezúhonné lidské občany. Naší starostí jsou jiní. Mezi nimi a lidmi se v našem rezortu dělá tlustá čára… a tak podobně."

Soyeon nefalšovaně zacukalo pravé oko. "Který debil tohle vypustil z pusy?" zasyčela vztekle. "Tak to ne, tohle teda ne!"

"Ehm, slečno Park…?" hlesl Andy, který se i s židlí vyděšeně odsunul o půl metru dál.

"Vedení si vůbec neváží vaší práce! A ještě vám hází klacky pod nohy!"

"Jo!" souhlasili Kibum a Minjun jednohlasně.

"A vy si to necháváte líbit!"

"Jo. A nejsme na to vůbec hrdí."

Soyeon si hluboce povzdechla. "Fajn. V prvé řadě podusím tu bandu urýpaných dědků tam nahoře a vymámím z nich svolení na sledovačku," sklonila se ke složce a na kraj vrchního papíru si tužkou poznamenala: "Lee Jihoona."

"T - to myslíte vážně?" zakoktal Minwoo.

"Naprosto. Se mnou nikdo zametat nebude. A s vámi taky ne. Ale teď," Soyeon se na konsternované kolegy líbezně usmála, "mohla bych, prosím, dostat šálek kávy?"