A jiní nesmějí žít mezi námi - 3. kapitola

Při příchodu jim bylo pozdravem významně pozdvižené obočí vysokého, černovlasého muže, jenž se umně soukal z promočené softshellové bundy. "Vážně?" zabručel hlubokým, chraplavým hlasem. "Tak já mu zakážu kočku a ty mu povolíš Thajce?"

Taecyeon za jeho zády se na Nichkhuna široce zazubil.

"Thajec nepouští chlupy," pokrčil Kangta rameny. Nato k muži důvěrně přistoupil a s pousmáním ho pohladil po rozcuchaných, mokrých vlasech. "Ty teda vypadáš," shledal kriticky.

"Na Hokkaidu je hotové boží dopuštění," broukl starší omluvně. Usmál se na Chilhyuna způsobem, z něhož oběma přihlížejícím zrudly tváře, a pak už se obrátil k novému přírůstku. "Nichkhun, že?" vyslovil pečlivě. "Moc mě těší. Jsem Eric. Ačkoli… ty mě asi znáš jako Muna Junghyuka."

Hledaný číslo 1, fantom až legenda, noční můra vyšetřovatelů napříč kontinenty. Mun Junghyuk, nesmrtelný jiný, tu před ním stál v celé své nedbalé kráse a vypadal stejně nebezpečně jako plyšový medvěd.

Co však Nichkhunovi vrásky přidělávalo, byl fakt, že ať se snažil sebevíc, nedokázal se Munu Junghyukovi dostat do hlavy.

"Budu - budu si to pamatovat," hlesl vyplašeněji, než zamýšlel. "Chilhyun je Kangta, vy jste Eric…"

"A Sunyoung je Hyomin," zasmál se Mun. "Už jsi měl tu čest…?"

"Vidíš, Hyomin jsme nepotkali," uvědomil si Kangta. "Ani Taa… To s Taecyeonem napravíte."

"Jasan!" slíbil Ok, vmžiku stál vedle Nichkhuna a popadl ho kolem ramen. "Taa sfouknem cestou, má pokoj naproti našemu… Hyungnim, kdy bude večeře?"

Eric se uvážlivě zadíval na hodinky. "Uhm… řekněme… v šest?"

"Takže v devět."

"Chceš facku?!"

Taecyeon se smíchem vystrkal Nichkhuna z místnosti a ukázal na chodbu vedoucí vpravo. Vykročili. Bohužel ne dost rychle, aby nezaslechli, jak se Eric táže Kangty:

"Co jsi dělal venku?"

Taec strnul. "A sakra!" sykl, obrátil se podpatku a třemi kroky byl zpátky v pokoji.

Nichkhun ho zmateně následoval.

"Hyungnim!"

Eric a Kangta, měřící se navzájem nevraživými pohledy, se na mladíka udiveně podívali.

"Omlouvám se! Měl jsem… Nedával jsem pozor - "

"Není to tvoje vina, Taecyeone," odtušil Junghyuk měkce. "Kangta je dospělý a svéprávný a za své pitomosti nese zodpovědnost jenom on sám."

"Vystoupil jsem z průchodu, nic víc!" zavrčel světlovlasý.

"Protože jsi narazil na Nichkhuna," kontroval Eric chladně. "Silně pochybuju, že i v tvém původním plánu bylo nadechnout se čerstvého vzduchu a ihned se poslušně vrátit."

"Nemůžeš mě tu držet!"

"Že ne?" ucedil starší vztekle, chňapl Chilhyuna za paži a prudce ho přitáhl k sobě. Ahn vyjekl leknutím. "Jestli se ti má diktatura nelíbí, prosím, můžeš jít," zavrčel mu Eric do ucha. "Pak už se ale nevracej."

Nechal ohromeného Kangtu ohromeným Kangtou a protáhl se kolem Taeka a Nichkhuna ven z místnosti. "Kdybyste něco potřebovali, budu v kuchyni," houkl, než zmizel ve stínech skrovně osvětleného koridoru.

Chilhyun s neslyšným povzdychem sklopil hlavu. "Neměli jste někam namířeno?" vykázal bezbarvě dvojici, rozpačitě otálející na prahu.

Taecyeon a Nichkhun spěšně vycouvali.

Několik kroků ušli mlčky, než na Taeka dolehla tíha atmosféry. Nervózně se rozesmál, a aby zahnal ticho, začal mluvit. K Nichkhunově smůle si vybral téma, které ho momentálně zajímalo ze všeho nejméně:

"Šéf je povětšinu času taky náš vrchní kuchař… Vaří úžasně, o tom žádná, ale příšerně mu to trvá. Takže snídáme v jedenáct, obědváme ve čtyři a večeříme mezi osmou až desátou." Ušklíbl se. "Věř mi, čím dřív se přeorientuješ na zdejší stravovací harmonogram, tím líp pro tebe."

"Fajn. Aspoň si budu moct ráno přispat," zamručel Khun. "Hele… co to mělo znamenat?"

Taecyeon nenápadně zrychlil tempo.

"Proč drží Eric Kangtu pod zámkem?"

"Nic tě nenapadá?"

"Ne," zamračil se Thajec. "Ty jsi venku byl. Dokonce ve městě. Proč ty můžeš a on ne?"

"Po mně nepasou všichni vyšetřovatelé v zemi. Jde mu o Kangtovo bezpečí, chápeš?"

"S hledanou Sunyoung - Hyomin tedy jedná stejně?"

"To zrovna ne," Taec si nervózně skousl ret. "On… s nikým z nás nejedná stejně jako s Kangtou… oni dva jsou -"

"Taecyeone."

Dokonale načasovaná spása. Ze dveří před nimi vyhlédl světlovlasý, zasmušile vyhlížející mladík. Asiat, avšak rozhodně ne Korejec.

"Tao!" oddychl si starší vděčně. "Jdeš nám zrovna do rány! Seznamte se. Huang Zitao, Nichkhun Horvejkul. Další, co umí číst myšlenky… takže to, že jsi náš druhý štítonoš," usmál se na Číňana rozpačitě, "nejspíš věděl dřív, než jsem otevřel pusu."

Oba cizinci si vyměnili uctivě pokývnutí, načež se Tao obrátil zpátky na Taecyeona:

"Minho se s vámi nevrátil?" Mluvil se silným čínským akcentem.

Tentokrát znejistěl Nichkhun, Taecyeon naopak nehnul ani brvou.

"Ne, musel si ještě něco zařídit," zalhal tak nonšalantně, že měl Thajec co dělat, aby na něj úžasem nevykulil oči. "Dorazí později."

Tao kývl a bez dalších otázek zaplul zpátky do pokoje.

"Minho je Taův spolubydlící," vysvětlil Taec.

"Uhm," udělal Nichkhun zaraženě.

"Dřív jsem s ním bydlel já…"

"Fakt? Proč tě vyměnil za Minha?"

Černovlasý své výřečnosti okamžitě zalitoval. "Nevyměnil, šlo o… ehm… z jistých důvodů jsme se báli nechávat Minha samotného… Ale o tom jindy," zadusil Nichkhunovy dotazy dřív, než stačily být položeny. "Jsme tu."

Pokoj připomínal klasické ubytování na koleji - dvě postele, dvě skříně, dva psací stoly a u každého jedna židle. Nichkhun se musel pousmát.

"Není to hotel Hilton, ale máme tady všechno, co potřebujeme." Taecyeon se na něj zazubil. "Dojdu ti pro peřiny - "

"Peřiny počkají," zarazil ho Horvejkul. "Nejdřív dokonči to o Erikovi a Kangtovi."

Mladší trpitelsky zafuněl. "Jsi pěkně otravnej, věříš?" S povzdechem se posadil na postel. "Kde jsem přestal?"

"Mluvils o tom, že je Kangta speciální," řekl Nichkhun a dychtivě usedl na protější - předpokládal, že své - lůžko.

"Aha. Jo. Uhm… podívej se na to takhle. My všichni - teď i ty - jsme tu taková jedna velká rodina. A jako každá rodina máme svůj střed, svůj základ, na který se… postupně nabalujeme my ostatní. Počínaje Boram, konče tebou."

Khun přikývl.

"Ten střed tvoří - nebo spíš tvořili - Eric, Kangta a Junjin."

"Junjin?"

"Choongjae," opravil se Taecyeon. "Park Choongjae."

"Ah, hledaný číslo 3," pochopil Nichkhun. Vzápětí svraštil čelo. "Co se s ním vlastně stalo?"

Taec povytáhl obočí. "Vyšetřovatelé o tom veřejnost neinformovali?" podivil se. "Junjin je mrtvý. Už víc než rok."

Nichkhunovi spadla brada. "Zabili ho…?"

Černovlasý přitakal.

"Nepadlo o tom ani slovo," hlesl Thajec ohromeně. "Jednoho dne prostě strhali plakáty s jeho portrétem. Žádné prohlášení ale nevydali."

"Možná… byl to pro ně úspěch, jako porážka…"

"Jak to myslíš?"

Taecyeon pokrčil rameny. "Zabili jiného, bezpochyby ho chtěli podrobně zkoumat. Pitvat jako laboratorní krysu, aby získali informace o jeho schopnosti." Znechuceně ohrnul ret. "To ale páni vyšetřovatelé pěkně ostrouhali. Eric Junjinovo tělo bránil svým vlastním, dokud nedorazil Kangta a tou ozbrojenou sebrankou netřískl o zeď. Co je mi známo, tři z nich si z toho setkání odnesli zlomeniny - ruce, nohy, žebra -, ostatní minimálně otřes mozku. A zasloužili by víc, zmetci! Primární v tu chvíli ale samozřejmě bylo dostat do bezpečí Erika, který byl od kulek proděravělý tak, že cedník by se vedle něj styděl být nazýván cedníkem…"

Nichkhun se otřásl. "A to byl při vědomí?"

"No, tak střídavě… Ztratil dost krve. Má sice tuhý kořínek, ale i nesmrtelnému chvíli trvá, než svoje zničené tělo vrátí do původní formy."

"Takže vyšetřovatelé Choongjaeho nezískali."

"Ne. Pohřbili jsme ho, jak se sluší a patří." Mladší pár vteřin zamyšleně zkoumal špičky svých bot. "Teď už tomu, doufám, rozumíš," zamručel a pohlédl na Nichkhuna. "Eric ztratil Junjina. Nehodlá riskovat, že ztratí i Kangtu."

✘✘✘

Večeře neproběhla ani v šest, ani v devět, ale v půl osmé. Minho dosud nedorazil, nikdo u stolu však jeho absenci nekomentoval. Děvčata měla plné ruce práce se zpovídáním Nichkhuna, ostatní se zájmem poslouchali. Nakonec - s plnými žaludky a nabyti (ne zrovna životně důležitými) informacemi o novém kolegovi - odcházeli z jídelny po dobré hodině. Jak podotkl Eric: "Tak dlouhou večeři ani nepamatuju!"

Když se jídelna vyprázdnila, přesunul se Kangta do kuchyně ke dřezu umýt nádobí. Chvíli nato se k němu připojil Eric s utěrkou v ruce.

Chilhyun se zmateně obrátil k nástěnce. Jako kuchař přeci Eric v rozpisu vůbec nefiguruje… "Kdo má dneska službu…?"

"Minho," usmál se Mun a chopil se talíře.

"A-ha… Díky."

Do posledního hrnce pracovali mlčky. Pak Kangta vypustil dřez a opřený o jeho okraj sledoval, jak voda a pěna mizí v odpadu.

"Vážně bys mě nechal odejít?"

"Vím, že bys neodešel," opáčil Eric a zvedl z odkapávače pokličku.

"Hypoteticky. Kdybych za tebou přišel, řekl, že odcházím a už mě neuvidíš. Dostal bych tvoje požehnání?" zajímal se Ahn.

"Reálně, ne. Připoutal bych tě k radiátoru v ložnici."

"Ty máš pouta?"

"I roubík."

Světlovlasý na něj vytřeštil oči. "K čemu?"

"Pro případ nouze. Až začne náš sexuální život stagnovat," ušklíbl se Junghyuk.

"Vole!" vyprskl Kangta smíchy.

Vychechtaný Eric se sehnul, aby schoval hrnec do skříňky pod dřezem. Když vstával, zavadil pohledem o nástěnný kalendář. Veškeré veselí bylo rázem pryč.

Kangta staršího s povzdychem objal kolem pasu. Něžně ho políbil na krk.

"Pozítří by měl Jinnie narozeniny," šeptl Mun.

"Zajdeme ho navštívit," přislíbil Chilhyun. "Ale teď si pojď lehnout. Musíš být unavený."

A tak opustili kuchyni a nechali za sebou kalendář se zakroužkovaným datem 19. srpna.