A jiní nesmějí žít mezi námi - 4. kapitola

"Stejně mám pocit, že už jsem tě někde viděla," zabručela Boram.

"Já taky." Hyomin přestala zkoumat konečky svých dlouhých tmavých vlasů, přimhouřila oči a upřeně se na Nichkhuna zahleděla. "Nehrál jsi někde…?"

"No, natočil jsem pár reklam," zasmál se Thajec rozpačitě. "Počítá se to?"

Děvčata se na sebe podívala a vypískla špatně potlačovaným nadšením.

"Vole, on je to fakt ten týpek, nad kterým jsi půl roku v kuse fangirlila!"

"Boram!"

"Co? Bylas z něj úplně hotová -!"

Hyomin černovlásku chladnokrevně sejmula čtyřsetstránkovou knihou. "Přehání," ujistila pobaveného Nichkhuna suše. "Takže jsi nebyl primárně herec, chápu to správně?"

Mladík přikývl. "Pracoval jsem jako model. Co svým exotickým vzhledem úspěšně fušoval do reklam."

"To jsi ale veřejně známá osobnost… Už tě začali postrádat?" zeptal se Tao.

Nichkhun se na něj široce usmál. Bylo to vůbec poprvé, co na něj Číňan - většinu času šeptem hovořící s Minhem nebo Jiyeon (která uměla obstojně čínsky) - sám od sebe promluvil. Považoval to za nesmírný úspěch. "Pochybuju. Skončila mi smlouva, manažer a vlastně i celá společnost si tudíž myslí, že jsem se vrátil do Thajska. Má rodina naproti tomu stále žije v přesvědčení, že jsem zaměstnaný v Koreji. Řekl bych, že ještě pár dní potrvá, než někdo nahlásí moje zmizení."

"Máme mezi sebou nefalšovanou celebritu. To je super," zazubila se Hyomin.

"Super? Spíš pěkně na hovno," odfrkl přezíravě Minho.

Khun se na něj zamračil.

"Neber si to osobně, celebrito, ale jsi nám úplně k ničemu. Pochůzky vyřizovat nemůžeš, nesmíme riskovat, že tě venku někdo pozná, obrátilo by to k nám nežádoucí pozornost. A jako druhý telepat nám nemáš co nabídnout. Z čehož vyplývá, že nejsi nic jiného než příživník. Nemám pravdu hyungnim?"

Eric pozvedl oči od laptopu. "Pochůzkářů máme dost," opáčil nepřímo. Ideální odpověď level "jak zaručeně nepotěšit ani jednu ze zúčastněných stran".

Než ale stačili Minho nebo Nichkhun začít protestovat, ozvala se z kuchyně rána. Specifický zvuk tříštící se keramiky. Následovala vteřina absolutního ticha a po ní Kangtovo hysterické: "ZA TO MŮŽE TAECYEON!"

"TO NENÍ PRAVDA!" bránil se obviněný vehementně. "HYUNGNIM, KANGTA TI ROZBIL HRNEK!"

"NE-NE!"

"JO-JO -! AU! ON MĚ BIJE!"

"Mateřská škola hadr," povzdechl si Mun a zvedl se z křesla. "Doopravdy, Kangto, dvacet let telekinetické praxe a neudržíš hrnek?"

"JÁ TO NEBYL!" zaječel Ahn a banda v obýváku definitivně skapala smíchy.

Nichkhun počkal, až Eric vyjde ze dveří, a sám pak vyklouzl na chodbu. Chtěl si soukromě promluvit s Jiyeon, ta se mu však po obědě omluvila, že ji bolí hlava a že si půjde na chvíli lehnout. Nu, a teď, po dvou hodinách konečně zaznamenal, že je milá kolegyně vzhůru, a dokonce už opustila pokoj.

"Ahoj!" Doběhl ji za rohem. "Jak se cítíš?"

"Je to lepší, děkuju," usmála se brunetka. Pokynula bradou k východu. "Jdu se projít. Doprovodíš mě?"

"Rád," přisvědčil Khun a nabídl dívce rámě. Bok po boku vykročili chodbou.

"Jiyeon?"

"Copak?"

"Je to jen můj problém nebo… se ani ty nedokážeš dostat Erikovi do hlavy?"

"Nedokážu," uklidnila ho. "Ani jeden z nás neví, čím to je, ale je to tak."

"Mluvilas s ním o tom?"

"Jasně. Byl z toho zjištění ještě překvapenější než já."

Nichkhun se zamyslel. "Máš nějakou teorii…?"

"Mám. Podle mě to přímo souvisí s jeho schopností."

"Jo?"

"Jasně. Je nesmrtelný - tím pádem by měl být i neporazitelný. A uznej, že člověk, kterému dokážeme číst myšlenky, má zatraceně silný handicap, bez ohledu na to, jak neprůstřelné ho chrání fyzické brnění. To by jeho schopnost přece nedovolila. Bylo by to ještě blbější než umět létat a bát se výšek!"

"To už se někomu stalo?"

"Netuším," zabručela Jiyeon. "Šlo mi o to, abys pochopil pointu."

"A to se povedlo, děkuju. Vůbec mě nenapadlo nad tím takhle uvažovat…"

"Dává to docela smysl, že?"

"Nejen docela," ujistil ji Nichkhun a usmívající se Jiyeon přátelsky stiskla jeho ruku ve své.

Dorazili na konec koridoru.

"Vteřinku," mroukla brunetka a přistoupila k malému důmyslnému zařízení, zasazenému ve stěně vedle dveří. Otočila jím po směru hodinových ručiček, tak aby kovová šipka ukazovala na zelenou výseč v barevném kruhu. Ozvalo se lupnutí a zpod černého prahu dveří zasvitlo měkké, bledé světlo.

"Víš, co mi to připomíná?" rozesmál se Khun.

"Tipuju… Miyazakiho Zámek v oblacích?"

"Přesně!"

Dívka se zazubila. "Changmin se při výrobě tím filmem lehce inspiroval…"

Changmin. Thajec se zarazil.

"Tak jdeš nebo ne?"

Jiyeon již stála venku a přidržovala mu dveře. Tázavě povytáhla obočí. "Děje se něco?"

Nichkhun neodpověděl. Chvatně vyběhl z ponurého podzemního krytu - přímo do mlčícího lůna divoké a hrozivé, lidskou rukou nedotčené přírody. Užasle se rozhlédl. "Kde - kde to jsme?"

"V Aokigahaře," odvětila Jiyeon, jako by se nechumelilo.

Nichkhun se zakuckal vlastní slinou. Vytřeštil na dívku oči. "V japonským lese sebevrahů?!"

"Jo."

"Proč?!"

"Protože jsme tu v bezpečí."

"V bezpečí?!"

"Před lidmi."

"To bychom byli v kterýmkoli japonským lese!"

"Jenže ne každý japonský les má profláklou hororovou pověst," ušklíbla se Jiyeon. "Klídek, ty posero, to nejhorší, co se ti tu může stát, je, že najdeš rozkládající se smradlavou mrtvolu…"

"To jsi mě velice uklidnila," zahučel Nichkhun sarkasticky. "Aspoň ale vím, které barvě se na tom… otvírači portálů vyhýbat obloukem."

"Zelenou není radno hanět," upozornila ho brunetka. "Zvlášť, když tě snadno a rychle dostane na nejoblíbenější místo Kangty unnie!"

"Aokigahara je Kangtovo nejoblíbenější místo?" zopakoval Thajec skepticky, silně pochybuje o Chilhyunově duševním zdraví.

"No… spíš je to jediné místo, kam ho šéf bez problému pustí, takže… nemá vlastně moc na výběr…," přeformulovala Jiyeon uvážlivě své předchozí prohlášení, načež mávla na Nichkhuna a s tichým pobrukováním se vydala dolů z mírného svahu, na jehož vrcholku stáli. Mladík ji neochotně následoval a nesmírně se obdivoval tomu, s jakou lehkostí jeho kolegyně zdolává všechny drny, kořeny a všemožné další rozmanitosti lesního terénu.

Hrůzu z toho, že nenajdou cestu zpátky, hodil za hlavu s prvním zvrtnutím kotníku. Od té chvíle se soustředil výhradně na to, kam šlape. Teprve, když stanuli na čemsi, co připomínalo relativně umírněnou lesní cestu, se Nichkhun odvážil pokračovat v konverzaci.

"Poslyš, Jiyeon…"

"Hm?"

"Kdo je Changmin?"

Brunetka se po něm udiveně ohlédla. "Jak jsi k tomu teď, prosím tě, došel?"

"Zmínila ses o něm. A když jsem to jméno včera vytáhl z Minhovy mysli…," Khun si nejistě skousl ret, "no, nevzal to právě dobře…"

"Počkej. Chceš říct, že jsi jen tak nadrzo vyslovil před Minhem Changminovo jméno?"

"No… jo."

Jiyeon na něj vykulila oči. "A on tě nezabil?"

"Neměl k tomu daleko," přiznal Nichkhun neochotně. "Tak oč jde?"

"Shim Changmin," povzdechla si Jiyeon a posadila se na balvan porostlý zeleným mechem, "se k naší základní trojici - Eric, Kangta, Junjin, o tomhle spojenectví jsi snad už slyšel - přidal před jedenácti lety, vlastně hned po Boram. Měl schopnost teleportace, uměl otevírat průchody, kamkoli si zamanul…"

"Jako Minho."

"Správně. Takže když se k nim před šesti lety Minho připojil, automaticky se ho ujal. Bydleli spolu, trénovali spolu, bavili se spolu, nedali bez sebe ránu." Smutně se pousmála. "Minho zbožňoval Changmina a Changmin zbožňoval Minha."

Nichkhuna na jazyku svrběla otázka "v jakém smyslu?", naznal však, že takový dotaz není ani trochu relevantní, a tak radši svědomitě mlčel.

"Bylo to krásné a všichni jsme jim záviděli… Idyla skončila před půl rokem. Třiadvacátého března Changmina zajali vládní vyšetřovatelé."

Thajec zbledl. "J - je…?"

"Nevíme," potřásla Jiyeon hlavou. "Nevíme, jestli je mrtvý nebo jestli ho nechali naživu. Od toho dne jsme Changmina neviděli a… nemluvíme o něm. Rozhodně ne před Minhem." Na moment semkla rty a odvrátila pohled stranou. "Ta ztráta ho naprosto zničila. První dva týdny - dva nejčernější, nejzoufalejší a nejdepresivnější týdny jeho života - byly peklo. Pro nás pro všechny. Upřímně, nevěřila jsem, že se z toho dostane…" Zachvěla se. "Minho, kterého znáš, není Minho, kterého jsme znávali my. Ten… ten už není."

"Jakože," poškrábal se Nichkhun rozpačitě za krkem, "Minhovu osobnost dělíme na tu s Changminem a bez Changmina?"

"Tak nějak," přisvědčila Jiyeon. "Hele, vím, že se ti zdá protivný a nesnesitelný a na pár facek, ale… zkus ho chápat. Nemusí z vás být nejlepší kámoši, ale je přece pitomost, abyste spolu byli do konce života na kordy jen kvůli pitomému prvnímu dojmu."

"Jenže aby ta snaha k něčemu vedla, musíme na ní pracovat oba," podotkl Nichkhun.

"Ovšem. Minho ale není idiot. Ocení, uděláš-li první krok ke smíření ty. Věř mi."

✘✘✘

"Tak tady jste."

Andy Lee s úsměvem odstoupil od tepaného zábradlí zastřešené terasy. "Hledáte mě, slečno Park?"

Soyeon přikývla, zavřela dveře a přicupitala k doktorovi. Její podpatky rytmicky klapaly po dlážděné podlaze.

"Pokud chcete hovořit se subjektem 035 - "

"Dnes ne," zarazila ho. "Dnes chci mluvit s vámi. O vás."

"O mně?" podivil se Andy.

"Slyšela jsem, že… projevujete nevídaný zájem o Muna Junghyuka."

"Takhle to páni kolegové formulovali?" ušklíbl se doktor Lee. "Nepoužili slova jako magor, fanatik, maniak, úplně posedlej…?"

Soyeon zacukaly koutky. "Učesala jsem to ve společensky korektnější verzi, přiznávám…"

"Já jim ten názor neberu," pokrčil Andy rameny. "Vlastně mají možná pravdu… Mun bude můj. Já ho budu zkoumat. A zpřelámu pracky každému, kdo se mi v tom pokusí zabránit. Už mám pro něj rezervované číslo, přichystanou celu, dokonce i speciální operační stůl…!" Odkašlal si. "Takže, ehm… jo, mé nadšení asi působí trochu fanaticky."

"Trochu ano," pousmála se tmavovláska. "Na druhou stranu, nepolevíte ve své práci, dokud ho nedopadnete… To zasluhuje obdiv. Tady," podala doktorovi složku, kterou s sebou přinesla. "Tohle by vám snad mohlo pomoct."

Andy materiály udiveně přijal, a ještě udiveněji se do nich začetl. Když si uvědomil, jaký poklad to v rukou má, vytřeštil na Soyeon oči. "T - to je…?"

"Funkční lokalizátor. Veškeré plány nejnovějšího prototypu. Zatím ne zcela kompletního, ale s tím se vy a vaši asistenti jistě poperete."

"Odkud je máte?" Lee užasle prolistoval naditou složkou.

"Přímo od zdroje," ušklíbla se agentka. "Na tom lokalizátoru pracoval můj čínský tým."

"Ale… Nepatří tedy ty plány čínské vládě…?"

"Byl to můj soukromý projekt. Vláda mě v něm tehdy podporovat odmítla, tudíž si na výsledky nemůže činit pražádný nárok. Buďte bez obav, nikdo nás nezažaluje."

"Dobře…" Andy schoval dokumenty pod paži. "Má kopii těchhle dokumentů ještě někdo další?"

"Nikdo, žádná kopie neexistuje," zavrtěla Soyeon hlavou. "Vše máte ve svých rukou vy."

"To - to je úžasné!" vydechl doktor dojatě. "Slečno Park, tohle… s tímhle… s tímhle je dostaneme! Každého, každičkého z nich! Všechny jiné tady v Koreji… Bude to absolutní triumf!"

"To rozhodně…"

"A třeba se tak Muna Junghyuka jako subjektu 001 dočkám dřív, než zešedivím…!"

"Na tuhle reakci jsem čekala," rozesmála se Soyeon.