A jiní nesmějí žít mezi námi - 6. kapitola

Byl to stále ten samý sen. Vracíval se v obměnách, ale vždy, bez výjimky končil stejně.

Smrtí.

Vzezření ústředního protagonisty jeho snu nehrálo sebemenší roli, stejně tak jako místo dění. Mohl se klidně procházet po dně oceánu, létat v kosmu, stavět si bábovičky na poušti; nakonec pokaždé skončil na opuštěném betonovém prostranství před starou výrobní halou zkrachovalé automobilky.

Chtěl se přece jenom vrátit domů…

Pokračování pak bylo stále totéž: Padlo pět výstřelů, z nich čtyři zasáhly jeho snového společníka. On či ona klesli na kolena, rysy jejich tváře se zachvěly - zkrásněly, zhrubly, zvýrazněly - a jednou provždy získaly svoji skutečnou podobu.

Jak moc svoji schopnost zbožňoval. Neochvějně prohlašoval, že by ji nikdy nevyměnil za jinou, však co může být úchvatnější než procházet se každý den v jiné kůži…!

"Hyung…" Víc vytušil, než uslyšel to jediné, poslední slovo, to přání, modlitbu, které Junjinovi kdy splynuly ze rtů.

Hrůza v jeho očích, v tom pohledu, kterým ho zoufale prosil o záchranu… Bublavě se rozkašlal, z úst se mu vyvalila krev. Příliš, přespříliš mnoho krve. Zalykal se jí, bránila mu v nádechu. Topil se.

A on ho nezachránil…

Bál se. Tak moc se bál. A on to viděl a stejně…

Nedovedl Jinnieho zachránit.

Tehdy se pravidelně probouzel. V doprovodu hysterického jekotu, s tvářemi zmáčenými od slz, sevřený v Kangtově hřejivém objetí.

Kangta… Jediná jeho jistota v tomhle nestálém, naskrz prohnilém světě.

Vždycky tu pro něj byl, vždy když ho potřeboval, jako rytíř v lesklé zbroji připravený utkat se s každičkým sebeděsivějším přízrakem Erikovy bolestné minulosti.

Přiměřeně chladnokrevný.

Nezměrně milující.

Nepostradatelná opora a základní pilíř jeho nesmrtelnosti… Protože fakt, že nezničitelné tělo Muna Junghyuka přežije i sešrotování kamionem, neznamená, že se nemůže nenávratně roztříštit jeho lidská duše.

Lidská… Vysmáli by se mu a on za to byl upřímně rád, vděčný, že je vyšetřovatelé a jejich vědci za plnohodnotné lidské bytosti nepovažují. Že nevěří, že mají city, že dokáží milovat, že je ztráta někoho blízkého může srazit na kolena… A tak je to dobře. Protože dokud nevěří jejich lidství, je Chilhyun v bezpečí.

A to je hlavní.

✘✘✘

"Ty někam jdeš?"

Minho se přestal kriticky obhlížet v zrcadle a loupl očima po udiveně se tvářícím Nichkhunovi. "Nakupovat. Tenčí se nám zásoby."

"Můžu jít s tebou?"

"Ne."

Thajec schlípl jako štěně po výprasku. "Proč ne?"

"Protože tě s sebou nechci. Celebrito."

"Budu se maskovat!" vyhrkl Khun a narazil si na hlavu hned druhou věc, která mu v otevřené šatní skříni přišla pod ruku.

Tou první byl Jiyeonin klobouk á la Audrey Hepburn.

Minho povytáhl obočí. "To je Taecyeonova kšiltovka," upozornil kolegu.

"Jsem si jistý, že by mi ji půjčil."

"Čemu jsi nerozuměl na formulaci "já tě s sebou nechci"?"

"Potřebuju přece zaškolit!"

"V nakupování? Copak seš fakt tak neschopnej?"

"Potřebuju zaškolit v nakupování pro velkou rodinu jakožto jiný na nepřátelském území!" zadeklamoval Nichkhun dramaticky.

"Z té tvé poetičnosti mě začíná bolet hlava…"

"Ale chápeš, co chci říct."

"Bohužel."

"No! A ve dvojici je to tak akorát, nebudeme budit pozornost…!"

"Ne."

"Prosím!"

"Seš otravnej jak půlnoc!" zavrčel Choi.

"Já vím," zazubil se Horvejkul.

Mladší si trpitelsky povzdechl. "Fajn. Jdi to říct Erikovi. A obstarej si písemný potvrzení."

"Písemný potvrzení?" zopakoval Thajec zmateně. "Čeho?"

"Hyungova souhlasu. Bez něj nikam nejdeš."

"To myslíš vážně?"

"Vypadám, že žertuju?" zamračil se Minho.

Khun vehementně zakroutil hlavou, obrátil se na podpatku a odsprintoval chodbou k místnosti, které se přezdívalo "šéfův brloh". Byl to mrňavý pokojík, který Erikovi povětšinu času sloužil jako pracovna a barikáda v jednom. Prý se tu schovával, když měl ostatních plné zuby, aspoň podle Taecyeona.

"Eriku?" Nichkhun zaklepal na pootevřené dveře a nahlédl dovnitř.

Mun se na něj usmál zpoza jakési odrbané stoleté bichle. Titul knihy, vytištěný na ošklivém, pískově žlutém přebalu, už nebyl k rozeznání a Nichkhun pár vteřin zvažoval, jestli touží vědět, co to hledaný číslo 1 studuje, nebo se bez té informace raději obejde.

Přiklonil se ke druhé variantě.

"Neruším?"

"Kdepak." Eric si sundal brýle a pokynul mu, ať vejde. "S čím ti můžu pomoct?"

"Dáš mi svolení k nákupní jízdě s Minhem?"

"S Minhem?" podivil se Eric.

"Jo."

"A Minho s tvojí asistencí souhlasí?"

"No, dalo by se říct…," zasmál se Nichkhun rozpačitě.

"To není odpověď, kterou jsem očekával."

"Pokud mi to dovolíš ty, nemá námitek!"

Mun podezíravě svraštil čelo.

"Prosím! Dám na něj pozor," smlouval Thajec.

"Minho se o sebe umí postarat - "

"Prosím!"

"Pro mě za mě," kapituloval Eric. "Až ti nakope zadek, nechoď mi brečet na rameno!"

"Děkuju!" vykřikl Khun nadšeně. "Ehm, mohl bys mi to sepsat?"

"Cože?"

"Minho to chce písemně…"

Když Minho o pět minut později nedůvěřivě zkoumal lístek, který mu Nichkhun hrdě vrazil pod nos, měl Eric co dělat, aby nevyprskl smíchy. Škodolibě ho napadlo, že tihle dva se skutečně hledali, až na sebe zbyli.

"Jen aby bylo jasno, hyungnim," tmavovlasý Khunovu propustku okázale nacpal do zadní kapsy džínů a probodl Erika pohledem, "pokud se cokoli zvrtne - pokud narazíme na vyšetřovatele, pokud toho idiota někdo pozná nebo pokud bude prostě jen příliš hlasitě dýchat - odcházím a nechávám ho tam. A je mi jedno, co s ním bude."

"Samozřejmě," přisvědčil Eric. "Jedná na vlastní nebezpečí."

"Pokusím se nedýchat," pípl Nichkhun.

"To bych ti radil," sykl Minho.

"Užijte si to!" Mun za nimi zuřivě mával, dokud oba nezmizeli na druhé straně portálu. Načež se otočil a důstojně se vrátil zpátky do své pracovny. Nebo - chtěl se vrátit. Naneštěstí se na něj zpoza rohu vyvalilo tříhlavé stádo ve složení Boram-Jiyeon-Taecyeon.

"Co se tu dělo?"

"Nic moc," pokrčil Eric nonšalantně rameny. "Minho a Nichkhun šli nakupovat."

"Minho a Nichkhun?!" Taec zbledl. "Hyungnim, to - to ne!"

"Pročpak?"

"Protože to bude regulérní pohroma!"

"Sežerou se navzájem?" zamyslela se Boram.

"Minho sežere Khuna," opravila ji Jiyeon.

"To není sranda!" zaúpěl Taecyeon.

"Co vyšiluješ? Máš krámy?" odfrkla maknae.

"To chce čokoládu!" poradila mu Boram se zářivým úsměvem.

"Ehm, děkuju, zlato, ale mé dny mě doopravdy netrápí," zafuněl Ok. "Ne, já cítím, že tohle jejich kamarádíčkování nedopadne dobře, že to Nichkhun podělá…! Svírá se mi z toho žaludek." Otřásl se.

"Chápu tvoje obavy, Taeku, ale držet ty dva ve vzájemné izolaci by nebylo správné." Ze stínů vedlejší levotočivé chodby se vynořil Kangta. Nesl se tak plavně, až se zdálo, že se vznáší. Taecyeon se nejednou přistihl při znepokojených myšlenkách, že mu ve vší své nezemské éteričnosti milý hyung rok od roku víc připomíná ducha. Tento dojem s ním však, jak vidno, nikdo nesdílel. Děvčata jako obvykle začala závistivě šuškat, že "si ale už vážně musejí vzít od Kangty unnie lekci 'jak být tou nejpůvabnější princeznou pod sluncem'" a Eric… Eric jako pokaždé v Chilhyunově blízkosti zamilovaně rozkvetl.

Jako malý Taecyeon nejednou uvažoval nad tím, jak to vypadá, když někdo na někoho kouká jako na svatý obrázek. Eric a Kangta mu to poslední čtyři roky názorně předváděli takřka dennodenně.

"To sice jo," Taec se dramaticky nadechl, "ale Nichkhun je vůl…!"

"Ty jsi chtěl spolubydlícího," připomněl mu Kangta.

"Jo, ale -!"

"Nichkhun k nám patří, a tím pádem mezi ním a ostatními neděláme rozdíly. Konec, tečka."

"A třeba Minha přivede na jiné myšlenky," zabručel Eric, s úsměvem své dámě nabídl rámě a společně odkráčeli.

"Hmmm!"

"Shippuj někoho jinýho, buď tak hodná," houkl Taecyeon na Jiyeon.

"Jak víš, koho s kým teď shippuju?!"

"To je přece jasný," řekla Boram. "Shippovat mamku s taťkou," kývla do chodby, kterou zmizeli Kangta a Eric, "je dávno pasé."

"Pravda, ti dva se párujou sami," uznala Jiyeon. "Ale, unnie, viď, že budeme shippovat MinKhuna?"

"Já ti nevím…"

"Hele, na Minha a Changmina nemá nic, to je samozřejmý, ale…!"

"Zaručuješ mi, že MinMina se to nijak nedotkne?"

"Vůbec nijak."

"No tak jo."

"Hurá!"

"Jste úchylný!" prskl Taecyeon.

"Přiznej se. Ty žárlíš," ušklíbla se Jiyeon.

"Prosím? A to jako na koho? Na naši neurotickou carevnu? Nebo ještě líp - na naši thajskou modelku s dlouhým vedením? Dej pokoj."

"Ovšemže nežárlí!" ohradila se Boram a chňapla mladíka za ruku. "Nemá důvod! Bude si totiž brát mě!"

"Ehm…"

"Jaké ehm, Taecyeone?!"

"Rambo, miláčku," Taec vzal dívenku za ramena a věnoval jí nezvykle vážný pohled. Jeho zachování ho však stálo nemalé úsilí, protože jak tak na něj Boram kulila oči, vypadala ještě panenkovatěji než obvykle. Jo, vážně si ji toužil posadit na poličku. Teda kdyby nějakou poličku měl… "Já si tě nemůžu vzít. Vždyť se na nás podívej! Stačí, abych jednou nedával pozor a…! Nevezmu si přece na triko zašlápnutí vlastní manželky!"

"Ty…!" Černovláska se nafoukla jako žába a uraženě plácla Taecyeona přes prsa. "Ty jsi taký debil! A ty se moc nesměj, ty Satane!" okřikla chechtající se maknae. "Nemůžu za to, že jsem zakrslá, sakra!"

"Nejsi zakrslá!" vyhrkl Ok. "Jsi rozkošná! A úplně ideální! Jen ne pro mě…"

"Ts!"

"Kašli na něj, unnie," chlácholila ji Jiyeon. "S ním bys to fakt nevyhrála. Je to masochista. Má crush na toho ošklivýho mladýho vyšetřovatele."

"Minjun není ošklivej!"

"Slyšíš?"

"Ještě řekněte, že je teplej i Tao, a já to tu balím," zabručela Boram.

"Tak to bacha, Nichkhun o sobě tvrdí, že je stoprocentně heterosexuální!" vyvedl ji Taecyeon z omylu.

"Že to o sobě tvrdí, znamená velký kulový."

"Ani já ale nepociťuju nijak výrazné preference ke stejnému pohlaví…"

"Teda ještě že je Kim Minjun taková slečna!" zafrkala Jiyeon ironicky.

"Až na Minjuna, ano," podotkl zadumaně Taec. "Ten mě z nějakého důvodu nesmírně fascinuje."

Boram nechápavě potřásla hlavou. "Pověděla bych ti, co si o tom myslím… ale budu slušná a raději si to nechám pro sebe."

✘✘✘

Kim Minjun skepticky zamžoural na zařízení, které připomínalo obyčejný GPS lokátor. Když se jím dokochal služebně nejstarší kolega a položil přístroj zpátky na stůl, mladík se pro něj natáhl, aby si ten zázrak mohl prohlédnout hezky zblízka.

Pokroková technologie, o níž básnil Andy, nebyla na maličkém aparátu nijak patrná. Na jednu stranu to bylo geniální, šlo přeci o utajení a tak podobně, na stranu druhou Minjuna výsledný design projektu dosti zklamal.

"Funguje to?" vyslovil Hyesung otázku, která jeho samotného pálila na jazyku.

"Na takové prohlášení je brzy," odtušil doktor Lee. "Reaguje na subjekt 035, ano. Ale vzhledem k tomu, že více vzorků jiných nemáme…"

"Otestujeme to v terénu," mávl Minwoo rukou. "Horší než ty poslední lokalizátory, co nám vnutili, stejně být nemůžou."

S tím musel Minjun souhlasit. Předešlý model lokalizátorů byl naprostá katastrofa. Vecpali jim je chvíli potom, co sem nastoupil, a… z toho půlročního chaosu měl trauma doteď. Zatýkaní občanů, co s jinými neměli pranic společného, všeobecná panika a pak milion tiskových konferencí, kde ze sebe byli nuceni udělat epochální idioty, jen aby vedení vyšlo z celé kauzy s čistým štítem. Ať žije politika!

"Nechci se chvástat," odkašlala si Soyeon, "ale jsem si docela jistá, že tenhle typ," pokynula k zařízení v Minjunově ruce, "bude plně funkční."

"Souhlasím," usmál se Andy.

"A my pevně věříme," zabručeli Minwoo, Hyesung a Minjun jako jeden muž.

"Mimochodem," vzpomněla si Soyeon, "chtěla jsem s vámi probrat - " Nedořekla.

Dveře zasedací místnosti se rozletěly a dovnitř jako velká voda vpadl Kibum:

"Našli se ostatky Lee Minha!"

Pětice spolupracovníků něj zůstala nedůvtipně hledět.

"Koho?" hlesl Minwoo.

Kibum otráveně protočil oči, sáhl do kapsy saka a hodil Minjunovi růžový flash disk. "Lee Minho. Jeden z našich tří kandidátů na jiného Minha, kterého věčně vzývá subjekt 035."

Minjun v počítači zběžně překontroloval nové dokumenty. "Podle analýzy byl mrtvý asi dva měsíce," oznámil kolegům. "A rozbor tkáně prokázal, že o jiného nešlo."

"Takže nám zbývají dva adepti," konstatoval Hyesung.

"Jo." Jun zapnul data projektor. "Lee Minho mladší a Choi Minho."

Čtyři agenti a doktor se zadívali na promítnuté fotografie na plátně. Soyeon vstala od stolu a zamyšleně přistoupila blíž.

"Něco vás napadá?" zeptal se Minjun a vzhlédl od monitoru.

"Je to jen můj subjektivní úsudek," nakousla dívka opatrně, "ale tuším, že náš jiný je tenhle ten." Ukázala na sedm let starou studentskou podobenku tehdy osmnáctiletého Choie Minha.

"Proč si to myslíte?" zaujalo Minwooa.

"Tak zaprvé, viděli jste už někdy ošklivého jiného?"

Muži se na sebe překvapeně podívali a pak svorně zakroutili hlavami.

"A když srovnáte tyhle dva - jasně vidíte, že Lee Minho prostě ošklivý je. Pokud ne, jste divní a měli byste si zajít k očaři."

"Jsem si jistý, že všichni tady sdílíme názor, že Choi je Miss Korea," ujistil ji Kibum.

"Výborně. S tím vlastně souvisí i můj druhý důvod. Chang - tedy subjekt 035," opravila se Soyeon rychle, než jí Andyho zamračený pohled stačil vypálit díru do lebky, "svého Minha zbožňuje. Troufám si tvrdit, že je pro něj jakousi modlou. Souhlasíte, doktore?"

"Lépe bych to nevyjádřil."

"No jasně," pochopil Minjun. "Naznačujete, že vůbec není nepředstavitelné uctívat tohohle hezounkýho chlapečka."

"Přesně tak. Je to neobyčejně povrchní, ale vzhled představuje velice významný faktor."

"Krása se ale nedá úplně zobecňovat," připomněl jim Hyesung. "A proti gustu…"

"Samozřejmě. Můžu se od základu mýlit," přitakala Soyeon pokorně.

"Možná. Ale uznej, Sungu… Něco na tom je," zabručel Minwoo. "Tak jo, lidi, navrhuju zaměřit pozornost na Choie Minha."

"Leeho tedy máme úplně ignorovat?" povytáhl Kibum obočí.

"Ne, to neříkám. Oba zůstávají v našem hledáčku. Teď se ale soustředíme na Choie - "

"Cítím se pedofilně!" postěžoval si Hyesung.

"Ehm, hyung, on zmizel před šesti lety. A to mu bylo devatenáct," podotkl významně Minjun. "To znamená, že letos je mu pětadvacet. Není dítě."

"A mně bude brzo čtyřicet. Pro mě jsi dítě i ty," odfrkl Shin a s povzdychem se zvedl ze židle, aby si uvařil kávu.

Tohle bude dlouhý den.