Behind - 1. kapitola

"Ještě jednou a přísahám, že tě dám už vážně zavřít!"

Choi Minho s hlubokým povzdechem prozíravě ustoupil ode dveří, jimiž mínil vstoupit do pracovny. Tak jako obvykle. Mohl poděkovat zvyku a většímu množství zkušeností, než sám považoval za vhodné. V příští vteřině se totiž dveře zuřivě rozletí a šéf oddělení vražd vztekle vydusá do chodby.

Nemýlil se.

"Dobré ráno."

Park Choongjae se k němu zamračeně otočil a jeho výraz o stupeň slevil ze své vražednosti. Kývl na pozdrav. "Nazdar," zabručel mrzutě. Roztržitě si upravil nedbale uvázanou šálu a delšími než dlouhými kroky odrázoval k východu.

Vzápětí zavládlo v prostorách redakce tak hrobové ticho, že by nejspíš slyšeli dopadnout špendlík i tři patra pod nimi. Minho si povzdechl podruhé a bez zaklepání vešel do místnosti. Její majitel zdvořilosti beztak neočekával.

Kim Jongwoon zvedl pohled od notebooku a široce se na příchozího usmál. "Ahoj, lásko!" zašveholil laškovně. Parkův hrůzu budící výstup se u něj - jako vždy - naprosto minul účinkem. Jeho netečnost byla na jednu stranu obdivuhodná. A nepřirozená. Možná dokonce děsivá. Minho se nad podivínskou osobností svého primárního kolegy už ale dávno přestal pozastavovat. Nato s ním přeci jen pracoval až příliš dlouho.

Svlékl si kabát a pověsil ho na věšák v rohu kanceláře. "Co jsme zase provedli?" zeptal se zvědavě.

"Ale nic." Jongwoon našpulil pusu. "Choongjae prostě jenom nechápe, že jsme ve své práci jednoduše nejlepší…"

"YESUNGU!!"

"A šéf to evidentně nechápe zrovna tak," ušklíbl se Minho a ucouvl k oknu, aby ho řítící se šéfredaktor nesejmul taekwondovským kopem.

Shin Hyesung rozrazil dveře jako nefalšovaný bůh pomsty. "CO JSI ZASE UDĚLAL?!"

"Nerozčiluj se, Sungie. Praskne ti cévka," zívl Jongwoon a s ležérností sobě vlastní hodil nohy na stůl.

Hyesungovi zacukalo obočí. "Jde o případ té mrtvé školačky, co? Policie držela všechny informace v tajnosti, noviny se k nim neměly dostat…"

"Policie jak vidno nezná tvého úžasného Yesunga."

"Můj úžasný Yesung by měl pro své vlastní dobro začít ctít pravidla."

Jongwoon se dotčeně zamračil a odfoukl si z očí černou ofinu. "Kdyby to nebyl Choongjaeho případ, líbal bys mi ruce!"

"Ano, drahoušku, jenže on to je Choongjaeho případ. A od Choongjaeho případů se máš držet dál, víme?"

Yesung přezíravě zafrkal a založil ruce za hlavou.

"Ať už se to víckrát neopakuje," zahučel Shin. Otočil se k odchodu a málem napálil do Kima Minjuna, vedoucího umělecké rubriky.

"A to mu to jako zas jenom tak projde?" vyštěkl mladík a rozhořčeně přelétl pohledem od kolegy žurnalisty k zaraženému šéfredaktorovi.

"Padej z mojí kanceláře!" zavrčel Jongwoon a chňapl po tužce, připraven vrazit ji Minjunovi do oka.

Brunet z kapsy bleskově vytasil propisku a namířil s ní na Yesunga. "Chceš se bít?"

"Chovejte se jako dospělí, sakra," okřikl je Hyesung, načež zadumaně pokýval hlavou. "Minjun má pravdu…"

"Budeme se bít?" zavýskli Jun i Jong nadšeně. Minho se nad jejich blbostí zoufale plácl do čela.

"Ne, vy idioti," zpražil je šéf příkrým pohledem. "Má pravdu v tom, že zasloužíš trest."

Yesung svraštil čelo. "To myslíš vážně?"

"Ano, myslím," přisvědčil Hyesung, za což se mu od Minjuna dostalo hrdého poplácání po zádech. Přimhouřenýma očima zakotvil na Minhovi. Právě ho něco napadlo. "Minjune," oslovil vážně uměleckého vedoucího, "zavolej Jie, že má schválenou svoji třídenní dovolenou. Ode dneška."

"D - dobře," zakoktal brunet a posunul si brýle blíž ke kořenu nosu. "Mám ale dneska dělat ten rozhovor a potřebuju fotografa…"

"Tady ho máš," odtušil Hyesung a s ďábelským smíchem pokynul k Minhovi.

Minjun udiveně naklonil hlavu ke straně.

Jongwoonovi spadla brada.

A propíraný Choi pro jistotu nehnul ani brvou.

"Tak moment, máš trestat mě, ne Minha!" vyhrkl horečně Yesung, přičemž ho napadlo, že z toho úsměvu, co Shin nasadil, bude mít dneska rozhodně noční můry.

"To taky dělám," ujistil ho nejstarší s klidem. "Vím, jak moc ho zbožňuješ."

Černovlasý Kim vyskočil na nohy a naštvaně udeřil dlaněmi o desku stolu. "Minho je můj fotograf!"

"Omyl. Zaměstnávám ho já, a já proto rozhoduji, s kým bude pracovat. A já říkám, že Choi Minho od nynějška až do odvolání fotí pro Kima Minjuna."

"Ale já si to dítě vychoval!"

"Můžeš zkusit převychovat Jiu…," navrhl mu Hyesung velkoryse.

Yesung zaskřípal zuby. "Proklínám tebe, tvý děti… i tvoji babičku!"

"Moji babičku z toho laskavě vynech!" ohradil se Shin popuzeně. "Minha ti vrátím, až se začneš chovat slušně. Konec, tečka."

Jongwoon sebou uraženě praštil zpátky do křesla. Zamračil se na nejmladšího. "No? Ty k tomu nic neřekneš?"

Minho mlčky pokrčil rameny.

"Zrádče," prskl černovlasý, zabořil se hlouběji do svojí čalouněné židle a ostentativně se k trojici otočil zády.

Choi protočil oči. "Yesungu…"

Aniž by ustal ve svém dětinském trucování, natáhl se jeho kolega pro cosi na stole a zvedl předmět doličný do výšky, aby na něj všichni dobře viděli. "Pět vteřin, pánové. Kdo v mojí kanceláři setrvá o nanosekundu déle, toho bez milosti vykuchám." Obrovské zrezivělé nůžky, jež ve své tuposti nebyly schopny přetnout ani papír, se na svém jediném kovově zachovalém místečku výhružně zaleskly. Aha. Minho si vždycky lámal hlavu nad tím, na co si je tu Yesung schovává…

"Pět… čtyři…"

"Ten chlap je normální pošuk!" vyjekl Minjun, jen co jako poslední vyběhl z místnosti a třískl za sebou dveřmi. "Proč ho vůbec zaměstnáváš, hyung?!"

"Protože je geniální," odvětil Hyesung prostě. "Svým způsobem…"

"Ale taky vyšinutej."

"O tom se s tebou hádat nebudu." Šéf se na něj zazubil, načež se obrátil k Minhovi. "Až se ten pošuk tam uklidní, dojdi si pro věci a přestěhuj se."

"A to budu toho půl roku fotit mobilem a sídlit na chodbě?" odtušil Choi sarkasticky.

Hyesung ho se smíchem poplácal po rameni. Vzápětí se jim oběma omluvil, že se musí vrátit k práci, a s melodickým pobrukováním odpochodoval k vlastní, nejzazší kanceláři celého patra, zanechav své nejmladší zaměstnance svému osudu.

Ti se na sebe tázavě podívali, načež obrátili zrak rozpačitě každý jinam. Znali se, ovšem, vždyť pracovali v jedné redakci, ale že by spolu přišli nějak víc do styku, se až do dneška říct nedalo.

Minho se zhoupl na patách. Ticho začínalo být trochu nepříjemné. Dobře, přátelil se s Minjunovým partnerem, ale použít Taecyeona jako téma hovoru, se mu co do vhodnosti zdálo mírně… diskutabilní. Nakonec veškerou kreativní snahu přeci jen vzdal a uchýlil se ke staré dobré klasice. Prací nic nezkazí.

Odkašlal si. "Uhm… ten rozhovor, o kterém jsi mluvil…?"

"Ach, ano!" Minjunovi se rozzářily oči. "V jednu mám dohodnutý rozhovor s M… Vyrazíme odsud ve dvanáct, buď, prosím, připravený."

Choi přikývl. "M?" Na čele mu naskočila zadumaná vráska. "To je ten malíř, co v Soulu příští měsíc pořádá výstavu?"

"Přesně tak. Znáš ho?"

"Ale ne, mně výtvarný umění nic neříká. To jen že na každým rohu visí plakáty s jeho jménem. Je nemožný se jim vyhnout," ušklíbl se mladší.

Kim shovívavě pokýval hlavou. "Pro náš týdeník je to každopádně velká čest… Lee Minwoo je umělec s velkým U. A interview rozhodně neposkytuje hned tak někomu… Však mi hyung taky bez mrknutí oka slíbil, že tomu vyhradí titulní stranu."

"Chápu," zabručel Minho. "Bude to terno."

Soudě dle Minjunova výrazu vyzněl jeho entuziasmus pro věc ještě chaběji, než jaký byl ve skutečnosti. Zpanikařil.

"M - myslím to vážně!"

"To určitě." Brunet zafrkal smíchy. "Pojď, zvu tě na kafe. Stejně teď nemáš co na práci. A třeba ten tvůj geniální pošuk," pokynul bradou ke dveřím Jongwoonovy pracovny, "zatím vychladne."

○○○

Za hodinu nato stál Minho znovu na tomtéž místě a způsobně vyčkával na výzvu následující po zaklepání. Ne, že by snad naivně předpokládal, že se jí dočká. Měl ale pocit, že korektní jednání by pro teď bylo na místě. Minimálně proto, že slušné chování proti němu Yesung nemůže použít jako zbraň. Vše ostatní ano.

Zaťukal podruhé a vzal za kliku.

"Yesungie?"

Tentokrát se Kim neobtěžoval zvednout k příchozímu oči a jen dál upřeně zíral do laptopu. Okázalá ignorace v celé své kráse.

Ale pořád lepší, než vrhání nožů, že jo.

Minho se s povzdechem posadil ke svému stolu. Respektive ke stolu, co ještě dneska ráno jeho byl. "No tak, Sungu. V čem je problém? Pokud vím, Jia na tvém seznamu úhlavních nepřátel nefiguruje…"

Starší zavrčel a vztekle zaklapl notebook. "Sakra, vždyť tady nejde o to, s kým budu pracovat já, ale o to, s kým budeš pracovat ty!"

"Brzdi, hochu. Mě do svých malicherných sporů s Minjunem netahej."

"A mám tě rád," zamumlal si Jongwoon mrzutě pod vousy. "Budeš mi chybět…"

"Opravdu?" Tmavovlásek zvlnil rty v rozpustilém úsměvu. Ladně vstal, obešel kolegovo křeslo a objal jej zezadu kolem ramen. "No, víš, že když budeš hodný, dostaneš mě zpátky dřív…"

"Slibuješ? Na Hyesunga totiž v tomhle ohledu není vůbec žádné spolehnutí…"

"Osobně na to dohlédnu," zazubil se Minho a lípl Jongwoonovi pusu na tvář.

"Hmm… A když budu moc hodný, dostanu odměnu?"

"Odměnu?"

Starší nevinně zamžikal řasami. "Ano nebo ne?"

"Můžeš svou představu odměny zkonkretizovat?"

"Dáš Jonghyunovi kopačky?"

Minho si Yesunga i s křeslem otočil čelem k sobě. "Pořád tě to nepřešlo?" pousmál se.

"Pořád ti nedošlo, že jsi moje žena?" kontroval Jongwoon. Objal mladšího kolem pasu a opřel se tváří o jeho hrudník. Zavřel oči. "To jsem ale dopadl. Žárlím na nedorostlou pisálkovskou parodii…"

Mladík mu s tichým smíchem vpletl prsty do vlasů. "Překladatel, zlato. Pracuje jako překladatel."

"Vždyť říkám: pisálkovská parodie."

"Yesungu."

"Co?"

"Není divu, že tě nemá nikdo rád."

"Nikdo kromě tebe."

"Nikdo kromě mě."

"A to mi úplně stačí," usmál se Yesung zářivě a nepatrně se od Choie odtáhl, jen natolik, aby mohl vstát. "Jdeme. Začnu se svou prací "hodného kluka" a pomůžu ti s tím dočasným stěhováním."

○○○

Dívá se na něj.

Oni všichni se na něj dívají.

Minho nervózně ustoupil o krok vzad, přesto nebyl s to odtrhnout od obrazů oči. Ne, výtvarné umění mu skutečně nic neříkalo, ale pro těchhle sedm portrétů by byl možná ochotný svůj názor přehodnotit.

Minjun měl pravdu, Lee Minwoo byl rozhodně obdařen tím, čemu se říká opravdový talent. Jeho repertoár byl bezbřehý, kvalitní a okouzlující. Cestou do galerie ho Minjun obšírně obeznámil snad se vším, co s malířem užívajícím prostý pseudonym M souviselo. S jeho životem, s jeho prací. V obležení obrazů se sedmi opakujícími se mužskými modely vytanula Minhovi v mysli Junova zmínka o portrétech. O tom, že M nikdy nemaluje portréty na zakázku. Že se pro ně rozhoduje sám. A že si pečlivě vybírá.

Fotodokumentaci k článku měl již pořízenou, a tak, na půl ucha poslouchaje Minjunův rozhovor s Minwooem, se vydal - s umělcovým souhlasem - na prohlídku zatím neotevřené výstavy. Všechna díla byla nádherná, to bez debat, ale sekce portrétů na něj dýchala čímsi doslova… magickým.

Dívají se na něj. Ty nehybné zvěčněné postavy na plátně. Pozorují. Byla to absurdní myšlenka, ale nedokázal se jí zbavit.

Fascinovala ho. A děsila zároveň.

"Líbí se vám?"

Minho sebou trhl a spěšně se obrátil k usmívajícímu se muži po svém boku. Znovu ho udivilo, jak drobný Minwoo je. Stačilo totiž, aby otevřel pusu, a nějaký rozdíl mezi centimetry jako by rázem vymizel do ztracena. Nebyl žádný prvoplánový krasavec, o to podmanivěji však působilo jeho přirozené charisma. Přesně ten typ osobního kouzla, jímž si člověk dovede každičkého omotat kolem prstu.

"A - ano, moc," tmavovlásek mu úsměv oplatil a přelétl očima nejbližší obrazy. Minwooův zkoumavý pohled, co ho upřeně doprovázel od momentu, kdy sem vešli, krátce zatěkal mezi Minhem a jedním z portrétů.

Ztrápené oči v nádherné němé tváři na něj vyčítavě shlížely.

"Jsou… naprosto dokonalí."

"A vy byste se mezi nimi perfektně vyjímal," mroukl Minwoo nonšalantně, jeho tón však dával jasně znát, že svou poznámku rozhodně nemyslí jako žert. Naopak.

Tohle… byla nabídka?

Minho na něj užasle pohlédl, když se však střetl s Minwooovýma očima, zrudl a sklopil zrak k zemi. Intuitivně. Protože cosi v mužově výrazu mu… ne přímo nahánělo strach, ale…

"Co se děje?" mroukl Minjun, zjeviv se zvědavě mezi nimi. Napjatost vyvstalé atmosféry tedy nebyla jen Minhovým přecitlivělým dojmem. Kruci.

M žurnalistu odzbrojil širokým usmáním. "Jen jsem vašemu kolegovi přednesl, že by mi bylo velkým potěšením ho malovat…"

Kimovi poklesla čelist. Nato střelil zabijáckým pohledem po neochotně se ošívajícím Minhovi. "Omluvíte nás na moment?" zazubil se na Minwooa, neurvale popadl fotografa za loket a odtáhl ho stranou.

"Ať tě ani nenapadne ho odmítnout!"

"Minjune, já o žádný obraz nestojím," ucedil Minho šeptem. "A nemíním ztrácet svůj volný čas postáváním v ateliéru jenom proto, že se tvůj umělec s velkým U rozhodl, že bych se hodil do jeho sbírky."

"Poslouchals vůbec, co jsem ti říkal v autě?" zaúpěl starší.

"Ale jo, jenom… Hele, jeho zájem mi fakt lichotí, ale…"

"Až se hyung dozví, že jsi nepřijal nabídku od M, na místě tě zabije."

"To by se to nejdřív musel nějak dozvědět."

"No to si piš, že se to dozví."

"Jsi pěknej hajzl."

"Pověz mi něco, co nevím," ušklíbl se Minjun. "No tak, Minho, uvědomuješ si, jaká je to pocta?"

"Upřímně? Nemám ponětí."

"Zatraceně velká! Být součástí jeho díla je známka světové prestiže, jasný? Z čehož vyplývá, že mu prostě nemůžeš jenom tak říct ne!"

Minho protáhl obličej.

"Jeden obraz." Minjun se zamračil. "Neubyde tě, ne snad?"

Minwoo se k nim oběma s úsměvem obrátil a tázavě povytáhl obočí, když se za vzájemného rozčileného mumlání vrátili zpátky do sekce portrétů.

"Kolega souhlasí," ubezpečil jej Minjun horlivě.

"Kolega by si rád vzal den na rozmyšlenou," opravil ho suše Minho, načež se omluvně zadíval na Leeho. "Není-li to samozřejmě problém…"

"Vůbec ne," zasmál se Minwoo a vytáhl z kapsy vizitku. Mladík ji s díky obřadně převzal.

"Dejte mi vědět, ať už se rozhodnete jakkoli."