Behind - 2. kapitola

Kim Jonghyun ustaraně svraštil obočí. Už to bude deset minut. Už deset minut zírá Minho tam do toho prázdného rohu. Jako by byl myšlenkami úplně někde jinde. A to se onehdy rozplýval, jak je ta kniha, co mu leží otevřená v klíně, znamenitá… Hyun odložil stranou laptop, vstal z pohovky a přistoupil k přítelovu křeslu. Zlehka se dotkl jeho ramene.

Mladší k němu zvedl tázavý pohled.

"Co je s tebou?" mroukl Jonghyun. "Stalo se něco?"

"Ale ne, jen… menší blázinec v redakci…"

"U vás nic neobvyklého."

"Větší blázinec v redakci?"

"Miláčku, chodíme spolu rok a za tu dobu tě šílenství tvých spolupracovníků ještě nikdy z míry nevyvedlo."

Minho se rozesmál, zaklapl knihu a pohladil Hyuna po ruce. "O nic nejde."

"Mluv."

"Nemáš práci?" povytáhl Choi obočí a kývl bradou k předoucímu notebooku.

"Práce počká," odvětil světlovlasý a posadil se na opěrku křesla. "Takže?"

"Od začátku?"

"Ono je toho víc?"

Minho před sebe s povzdechem natáhl svoje dlouhé nohy a zabořil se hlouběji do polstrování. "Hyesung mě dočasně přeřadil k Minjunovi a… Ah, nech si ten natěšený výraz, Jonghyune, říkám dočasně!"

Kim zadumaně našpulil pusu. "A natrvalo by to nešlo?"

"To myslíš vážně?" ušklíbl se tmavovlásek. "Zkus se o tom jen slovem zmínit před Jongwoonem a rozstřílí tě brokovnicí."

"Jongwoon má brokovnici?!"

"To nevím, ale nedivil bych se."

"Tobě doopravdy nevadí dělat s takovým magorem?"

"Kdepak! Perfektně se doplňujeme…"

"Občas mě docela solidně děsíš," odtušil suše Jonghyun a zavrtěl hlavou. "Tak jo, co bylo dál?"

"Minjun měl na jednu naplánované interview s M…"

"Tím umělcem? Lee Minwooem?"

Minho přikývl. "A on… no, přišel s tím, že by," rozpačitě se kousl do rtu, "mě chtěl malovat…"

Jonghyun na něj užasle vykulil oči. "Počkej, to… jako fakt?"

"Jo."

"No a… co ty na to?"

Mladší neurčitě pokrčil rameny. "Požádal jsem ho o čas na rozmyšlenou."

Hyun se zhluboka nadechl, padl před Minha na kolena a vzal jeho dlaně obřadně do svých. Choie bezděčně napadlo, že to připomíná žádost o ruku a potlačil touhu začít se hystericky smát.

"Kotě, musíš to vzít."

"Musím?"

"Samozřejmě! Když ne kvůli sobě, tak kvůli mně!"

"Co ty s tím máš společného?" Minho nechápavě nakrčil čelo.

"Jak se můžeš tak hloupě ptát!" odfrkl Jonghyun dotčeně. "Uvědomuješ si vůbec, co znamená, že si tě M vybral?"

"Ehm, ne?"

"Znamená to, že jsi ten nejkrásnější muž Koreje!"

Mladší protočil oči. "Nepřeháněj, prosím."

"Nepřeháním. To je oficiálně potvrzený fakt." Světlovlasý se zazubil a nadšeně Minha políbil. "Jsi nejkrásnější muž Koreje a já mohu hrdě podotýkat: Můj přítel!"

Minho ho se smíchem objal kolem pasu. "Nebudeš se tím chlubit každému na potkání, viď že ne?"

"Šílíš? Hned zítra začnu naší sousedkou!"

"Dovolím si tě upozornit, že naše sousedka neví, že spolu chodíme…"

"Já vím, já vím, pokusím se tě prezentovat jako přítele v přátelském slova smyslu," ujistil ho Jonghyun.

"Nebude pak ale tvoje nadšení působit trochu… bezpředmětně?" napadlo mladšího.

"A co kdybych jí předestřel polovičatou pravdu?"

"A to?"

"Že jsi moje přítelkyně, co se převlíká za kluka."

"Aha." Minho teatrálně pokýval hlavou. "Takže jí vlastně povíš, že jsem nejkrásnější žena Koreje, chápu to správně?"

Hyun si přítele dlouze prohlédl, evidentně zvažoval úspěšnost takového tvrzení, a propukl v hurónský řehot.

"Zůstaneme raději u toho podezřele bezpředmětně nadšeného kamaráda," přikývl Choi.

Starší se s úsměvem opřel rukama o Minhova ramena a posadil se mu obkročmo na klín. "Budeš stát Minwooovi modelem, že ano?"

"No co mám dělat," vzdychl tmavovlásek, vzápětí se však zlehka pousmál. "Když ti to udělá takovou radost…"

"Miluju tě," mroukl Jonghyun a mazlivě spojil jejich rty ve vroucném polibku.

○○○

Minho zastavil před budovou a vypnul motor. Tuhle část města dobře znal, takže najít adresu, již mu Minwoo dnes ráno po telefonu nadiktoval, nebyl problém. Prohlédl si dům. Pokud se dobře pamatoval, patro sloužilo jako bytové prostory a přízemí tvořily dvě velké haly. Chvíli tam sídlila jakási firma, zanedlouho však zkrachovala a od té doby město budovu sezónně pronajímalo. Jako přestupní ateliér jednoduše ideální.

Tak do toho.

Zhluboka se nadechl a vystoupil z auta. V ten moment se otevřely domovní dveře a na prahu stanul sám Lee Minwoo se široce oslňujícím úsměvem na rtech.

"Minho!" Radostně mladíkovi vykročil naproti a bez nějakého zdráhání ho familiárně objal jako starého známého "Ani nevíte, jak moc jsem rád, že jste se k mému přání nakonec uvolil! Jsem vám neskutečně vděčný."

Choi mu usmání nejistě oplatil a roztržitě si uhladil klopy saka. "Jen doufám, že vás příliš nezklamu," zasmál se a poslušně Leeho následoval dovnitř do domu, do světlé minimalistické chodby.

Černovlasý se smíchem zavrtěl hlavou. "Vy mě nemůžete zklamat," ujistil ho a pokynul k nejbližším ze tří vnitřních dveří, do nichž chodba ústila. "Tady je ateliér. Dveře napravo vedou do skladu," odtušil, když si všiml Minhova zvídavého pohledu. "A dveře nalevo ke schodišti do patra."

"Jste tu ubytovaný?"

Minwoo přitakal. "Hotelů mám plné zuby," ušklíbl se. "A takhle je to beztak pro všechny pohodlnější… Tudy."

Minho s díky vešel do ateliéru, avšak po pár krocích zaraženě ustrnul v pohybu. A tmavovlasý muž, odnášející zamazanou paletu od jednoho z malířských stojanů, zareagoval úplně stejně. Dvě tři vteřiny na sebe konsternovaně hleděli.

"Ach, ano, omlouvám se, měl jsem vás oba předem upozornit. Seznamte se, prosím. Lee Sunho, můj asistent," představil M Minhovi neznámého. "A Choi Minho, můj nádherný model." Jmenovaný rozpačitě sklopil zrak a Minwoo mu s úsměvem položil ruku kolem ramen. "No není dokonalý?"

Sunho mladšího zhlédl zamračeným pohledem a pokrčil rameny. "Jako ti všichni," zasyčel nevraživě a zmizel za závěsem, kryjícím vstup do vedlejší místnosti.

Minho zmateně zamrkal, oči nechápavě vytřeštěné. Co to sakra bylo? Nervózně polkl.

"Mám pocit, že mě nesnáší."

"Ale ne." Minwoo mávl rukou. "Nesmíte si to brát osobně. Sunho neumí být milý vůbec na nikoho." Odvedl Minha ke stolku a dvěma proutěným křeslům, umístěným vedle závěsu, za nímž se rozčileně ztratil jeho asistent. "Nejprve si vaši tvář párkrát načrtnu nanečisto. Chci vaše rysy dostat perfektně do ruky," vysvětlil, usadil se v křesle a chopil se tužky a skicáku.

Choi neznatelně pokývl, svlékl si sako a posadil se proti němu. Minwoo se prakticky ihned pustil do práce.

Netrvalo dlouho a dali se do hovoru. Zpočátku trochu váznoucího, ale Minhova zdráhavost brzy opadla, až se sám divil, jak otevřeně s tím prakticky neznámým mužem dokázal mluvit. Jen jedinkrát je vyrušil Sunho, který před ně bez jediného slova postavil dvě kávy a dvě sklenice minerálky, a než se Minho stačil nadechnout a poděkovat, už za ním práskly dveře do chodby.

Zvláštní chlap tenhle Sunho, jen co je pravda.

Než se nadál, utekly tři hodiny a Minwoo byl pod nátlakem zatvrzele vyzvánějícího telefonu nucen jejich první schůzku ukončit. S mobilem u ucha se zvedl, aby Minha gentlemansky vyprovodil, ale tmavovlásek mu s úsměvem naznačil, že to není třeba. Ztratit se tu nedalo.

Rozloučili se němým kývnutím a Minho tiše vyklouzl na chodbu. Užuž bral za kliku, když si všiml, že se ve skladu svítí. Zvědavost mu nedala, změnil trasu a vykročil k pootevřeným dveřím vpravo. Nahlédl do místnosti.

Slovem "sklad" mínil M úložiště hotových obrazů, které nebyly využity pro výstavu. Všechny byly přikryty bílým plátnem, až na jeden. Portrét krásného černovlasého muže, jehož zbylá vystavená zobrazení na Minha při včerejší prohlídce expozice zapůsobila ze všech sedmi modelů nejsilněji. Netušil, čím to bylo. Možná těma jeho hlubokýma ztrápenýma očima. A možná tím, že se nedokázal přenést přes svůj prvotní a bezděčný, nepodložený dojem, že tohohle muže Minwoo ztvárňoval s mnohem větší láskou než ty ostatní.

Sunho seděl na zemi před obrazem, bradou se opíral o kolena a upřeně sledoval nehybnou postavu na plátně. Skoro jako by snažně čekal, až…

Minhovi přeběhlo po zádech nepříjemné zamrazení. Otřásl se. Atmosféra dýchala až děsivým zoufalstvím.

Zaťukal na dveře, aby na sebe upozornil. "Na shledanou," rozloučil se.

Mlčící Sunho k němu netečně stočil zrak. Vzápětí obrátil pozornost zase zpátky k obrazu.

○○○

"Tak jak to vypadá?"

Minho se na Yesunga tázavě podíval a s hrnkem v ruce odstoupil od překapávače.

"S tvým obrazem," vysvětlil Jongwoon a nalil si kávu.

Mladšímu spadla brada. "Ty to víš?"

"Všichni tady to vědí, ženo moje," zasmál se Sung. "Nikdo jen ještě neměl dost odvahy se tě zeptat."

Minho se zoufalým zavytím praštil čelem o skříňku. "Já toho Minjuna zabiju!"

"Čím dřív, tím líp," souhlasil černovlasý.

"A budeš pak utěšovat truchlícího Taeka?"

"Na to si najdi jinýho vola," odtušil Yesung a upil kávy. "Ale stejně by mě zajímalo, jak se Lee Minwooovi povedlo tě ukecat…"

"Víc než jemu se to podařilo Junovi a Jonghyunovi… Jo, a Hyesung mi dnes ráno celý dojatý srdečně gratuloval."

Starší se rozesmál a soucitně Minha poplácal po zádech.

"Ty bys mě do toho netlačil, co?"

"Já? Jedině v případě, že by ten portrét skončil v mé ložnici nad postelí. A to neskončil, protože M svoje portréty neprodává. Takže ne, netlačil."

Minho si povzdechl. "No co, trocha uměleckého vyžití mě nezabije, že jo."

"Už začal?"

"Zatím jen pár náčrtů. Prý mě chce nejdřív "dostat do ruky"."

"To zní logicky… A kdy se sejdete příště?"

"Ve čtvrtek ve čtyři." Minho se opřel o linku a přitáhl si hrnek ke rtům. "Má asistenta," zamumlal přemítavě. "Takového podivína."

"To bychom si asi skvěle rozuměli," ušklíbl se Yesung.

"Vypadal… naštvaně, když jsem se tam objevil."

"Naštvaně?" Kim se zamyslel. "Třeba žárlí…"

"Jakože on a Minwoo…?" Choi udiveně pozvedl obočí.

"Hmm," natáhl Jongwoon významně. "Anebo má o tebe starost."

"Starost? O mě?"

"Jasně. Zná Leeho. Co ty o tom chlapovi víš?"

"Nic," přiznal Minho a neklidně se zavrtěl. "Ale on je přece veřejně známá osobnost…"

"Takže jestli je zvrácený úchyl, dává si sakra majzla, aby se to nedostalo na světlo," odvodil Yesung suše.

"Jenže ty vidíš zvrácenýho úchyla úplně v každým, kdo se ke mně přiblíží na pět metrů," protočil mladší oči. "O Jonghyunovi sis to myslel půl roku! Už mi není patnáct, Sungu."

"Ne, je ti pětadvacet, ale blbej jsi pořád stejně," povzdechl si černovlasý. "Zaúkoluj Taecyeona, ať ho prověří. Čistě preventivně."

"A pak už mi dáš pokoj?" ucedil Minho zamračeně.

"Jedno po druhém, zlato. Jedno po druhém."