Behind - 3. kapitola

"Povíte mi, kdo jsou ti všichni?"

Minwoo s náznakem pousmání přistoupil k zamyšlenému Minhovi, prohlížejícímu si jeden z portrétů. Vějířky vrásek kolem jasných usměvavých očí propůjčovaly zobrazenému muži sympaticky elegantní kouzlo.

"Kim Dongwan," mroukl M a kývl k obrazu. "Můj úplně první model." Zasmál se. V jeho hlase zazněla kapka nostalgie.

"A támhleten?" ukázal Minho na černovlasého, klasicky krásného mladíka. Usmíval se a jeho tvář zdobily rozkošné ďolíčky.

"Choi Siwon. A napravo vedle něj Hwang Minhyun."

Řeč byla o půvabném tmavovláskovi s andělsky jemnými rysy.

"A tamto," Minwoo pokynul vlevo, k brunetovi s okouzlujícím širokým úsměvem, "je Lee Junho."

Zpravidla se o totožnost svých modelů dělil jen velmi skoupě, nesnášel, když se lidé příliš vyptávali, s Minhem však musel udělat výjimku. Zaprvé proto, že jakožto nejnovější přírůstek do jeho sbírky měl Minho přirozeně právo se o ně zajímat. Zadruhé proto, že by působilo příliš podezřele, kdyby mu o nich nepověděl alespoň to minimální. A zatřetí… zatřetí mu chtěl udělat jednoduše radost. Protože…

Spokojeně si mladíka prohlédl.

Je naprosto dokonalý.

Nedokázal se ho nabažit.

"Támhle, to je Choi Minki." Chlapec s překrásným obličejíkem porcelánové panenky. "A tady," Lee udělal krok k vedlejšímu obrazu nádherného cizince asijského původu, "je Nichkhun Horvejkul. Thajský exemplář," zazubil se, vida, jak se konsternovanému Minhovi při snaze zopakovat vyřčené jméno zamotal jazyk. "Dva takové nepotkáš."

"To jistě ne," souhlasil mladší a zvědavě sklouzl zrakem od zmíněného Thajce k poslednímu z modelů.

Pokaždé tolik krásný, pokaždé tolik ztrápený… Proč ale?

Koutkem oka se zkoumavě zadíval na Minwooa. "A on?"

"Mun Junghyuk." Malířův hlas i výraz rázem zněžněly. A pojednou se z něj dalo číst snáz než z otevřené knihy. "Má největší múza."

Miloval toho muže, o tom nebylo pochyb.

"Všiml jsem si," zamumlal Choi a rozhlédl se po plátnech. Hotových i rozdělaných. "Malujete ho nejčastěji…" Svraštil čelo. "Proč se nikdy neusmívá?"

"Neusmívá?" povytáhl Minwoo obočí. Pokud dobře viděl, na obraze před nimi byly koutky Junghyukových úst pozvednuté. Jen lehce, ale byly. Líbezné nenucené pousmání. Žádný odpor, žádná rezignace. Vybrousil své herecké umění téměř k bezchybnosti…

"Myslím doopravdy. Jeho oči se nikdy nesmějí."

Téměř.

Pokrčil rameny. "Podle mě mu ta odtažitost sluší," prohlásil namísto odpovědi a v jasném signálu, že o tomhle tématu nemíní dál diskutovat, se otočil k protější rozpracované malbě.

Minho se zmateně zamračil. "Ano, ovšem," přisvědčil zaraženě a věnoval mužovu obrazu tázavý pohled.

Žádné reakce se samozřejmě nedočkal.

"Rád bych se s ním setkal."

"To nepůjde, drahoušku," odtušil Minwoo skoro lítostivě. "Mrzí mě to, ale ne."

"Cože? Proč?" vyhrkl tmavovlásek.

M však jeho dotaz okázale ignoroval a s očima upřenýma na hodinky zamířil ke dveřím. "Můžeme se vrátit k práci?" Což byla evidentně jenom řečnická otázka, protože aniž by počkal na Choiovu odpověď, zmizel ve spoře osvětlené chodbě.

Minho významně pozdvihl levé obočí. Nato vytáhl z kapsy mobil, ukončil nahrávání a vykročil za Minwooem.

○○○

"Přísahám, že slyším, jak řvou tvoje vlasy bolestí," ucedil Minjun podmračeně.

"Vážně, Jio, tohle je už… kolikátá vůbec barva jen za tenhle rok?" zadumal se Hyesung. "Třetí, čtvrtá…?"

"Začalo to růžovou," nadhodil Minho.

"A pokračovalo platinovou," řekl Jongwoon.

"A pak rezavou. A hnědou," zaskřípal Minjun zuby. "A teď…!"

"Pánové, mé vlasy jsou poctěny vaší péčí, ale buďte, prosím, od té lásky a jděte všichni do háje," zabručela Meng Jia a ostentativně pohodila dlouhou černou hřívou. "Celé je to beztak tvoje vina."

Jun zbledl. "Moje?"

"No ovšem! Vždyť jenom kvůli tobě nás," kývla k Minhovi, "šéf prohodil! Kdybys držel klapačku, zůstala bych ještě pár týdnů brunetou!"

Čtveřice mužů na ni naprosto nechápavě zamrkala.

"Jak to spolu sakra souvisí?" vyhrkli unisono.

"Prostě. V černé vypadám jako Yesungovo dvojče," odtušila dívka vážně a starší Kim se smíchy zlomil v pase.

Minho, Minjun a Hyesung si černovlasé duo užasle prohlédli.

"Do hajzlu, no fakt!" zhrozil se Hyesung.

"A soutěžní otázka pro tenhle týden zní: vypadá Jia jako Korejka nebo Jongwoon jako Číňan?" zazubil se Minho.

"Já hlasuju pro specifickou radioaktivní odrůdu," prohlásil Minjun a v podvědomém gestu si upravil brýle na nose. "A teď nás omluvte," chňapl Shina pod loktem, "musíme dořešit technické potíže s jistým článkem. Jdeme, hyung."

"No, já mám taky rozdělanou práci," broukla Jia a zakřenila se na Minha. "Hele, zlato, rozptyl mi zatím tady bráchu YeYeho, dobře? Moje pracovní metody přivádějí jeho pedantskou dušičku k šílenství…"

"Metody? Metody? Chaos je to! A to nemluvím o tom, že tvůj - MINHŮV - stůl vypadá jak po výbuchu…!" zaprskal Yesung.

"Říká se tomu chaotická systematizace," poučila ho černovláska, chopila se hrnku kávy a odtančila z kuchyňky.

"Mám ji rád, opravdu, ale s tímhle přístupem jí asi brzo zakroutím krkem," povzdechl si Jongwoon a znaveně si promnul kořen nosu. "Je snad moje pořádkumilovnost taky tak nesnesitelná jako to její bordelářství?"

"Upřímně? Ano, je," přisvědčil Minho.

Sung přimhouřil oči a ve svém hlubokém dotčení dětinsky našpulil pusu. "Že sis nikdy nestěžoval!" zabrblal uraženě.

"Zvykl jsem si," pokrčil mladší rameny. "Nic jiného mi ani nezbývalo, ale… tvoje puntičkářské návyky vlastně nejsou tak úplně na škodu…"

Yesung dojatě roztáhl paže a sevřel Minha v láskyplném objetí. "Jsi miláček, víš to?" zavrněl mu spokojeně do ucha.

"Jak sis mě vychoval…"

"Správně," zasmál se starší. Lehce se od tmavovláska odtáhl. "Takže splníš Jiino přání a rozptýlíš mě…?"

"Teď?" zalapal Minho teatrálně po dechu. "A tady?"

Načež oba propukli v hurónský řehot.

"Minho!" Recepční Min s jistotou nahlédla do kuchyňky. "Máš návštěvu. Čeká u mě."

"Snažně doufám, že to není Jonghyun," zašklebil se Yesung a srovnal s Minhem krok. "Měl bych po náladě…"

"A co ti brání otočit se a zmizet ve svojí kanceláři? Čistě preventivně, samozřejmě…"

"Jia a její chaotická systematizace."

"To se opravdu necháš vystrnadit z vlastní pracovny?" podivil se Minho.

"Ovšemže ne! Jen co Jiu někde zakopu a najdu dostatečně otrlou úklidovou četu, co vymýtí anarchii na tvém stole, vrátím se tam."

Vysoký černovlasý muž, jehož pozornost upoutal Minhův smích, se zvedl z jedné ze židlí naproti recepčnímu pultu a s úsměvem vykročil dvojici vstříc.

"Taeku!"

"Čau, vy dva," zazubil se Ok Taecyeon. "Promiň, že tě tu tak přepadám," obrátil se na Minha a zamával mu před nosem složkou jakýchsi papírů. "Ale napadlo mě, že to asi budeš chtít vidět co nejdřív…"

"Díky moc," rozzářil se mladší a zalistoval spisem. Jongwoon mu zvědavě nakoukl přes rameno, za což si vysloužil nekompromisní ránu složkou přes nos.

Pět minut nato seděli všichni tři v Minjunově pracovně. Minho začtený do papírů, Taecyeon mlčky upíjející přinesenou kávu a Yesung znuděně si pohrávající s těžítkem ve tvaru pandy na Junově stole.

"Takže?" zavrčel Jongwoon, když Choi složku konečně zavřel, a vrátil pandu zpátky na místo.

"Nic. Lee Minwoo je čistej jako lilie," odvětil mladší a podal mu spis. "Podívej se sám."

Kim listy zamračeně rozložil před sebou a spěšně je prolétl očima. Užuž se smiřoval s porážkou, když jeho pozornost upoutal krátký úryvek na předposledním papíře. Okamžitě ožil. "A co je tohle?"

Taecyeon odložil hrnek a zadíval se na pasáž, na niž novinář ukazoval. "Ah, ano," zahučel zakaboněně. "Podle všeho byl Lee před pěti lety obviněný z napadení."

"Napadení?"

"Hm. Nijak víc se to ale nevyšetřovalo a nakonec se celý ten případ zametl pod koberec."

"Ať žije korejská policie," odfrkl Yesung sarkasticky.

"Víš, koho napadl?" zeptal se Minho.

"No," Taec nejistě protáhl obličej, "prý se nepohodl s kýmsi, koho tehdy zrovna maloval, ale…"

"Taecyeonnie!"

Jmenovaný se za hlasem otočil právě včas, aby stačil zachytit Minjuna, jenž mu nadšeně skočil kolem krku a ještě nadšeněji ho políbil na přivítanou.

Tak hluboce, chtivě a majetnicky, až oba přihlížející bezděčně zrudli jako raci.

"Nechte si to na doma, proboha!" zaúpěl Jongwoon.

"Když s tím máš problém, vypadni z mojí kanceláře," odsekl Minjun, načež se široce usmál na svého přítele. Bylo trochu děsivé, jak snadno dokázal měnit svá rozpoložení. "Co tady děláš?" mroukl zvídavě.

"Já… přinesl jsem," mladší střelil pohledem po složce na Junově stole, "Yesungovi nějaké… ehm, materiály…"

Sung pochopil a vehementně papíry sbalil pod paži.

Brunet se zamračil. "Materiály? Jestli se to dozví Choongjae, zabije tě."

"Ale ne, nejsou to žádné podklady pro článek, opravdu!" vyhrkl Taecyeon a zuřivě potřásl hlavou.

"Buď v klidu, tvůj muž je policejnímu sboru věrný. Někdy až moc," zívl Jongwoon a podezřele chvatně se kolem nich protáhl ke dveřím. Minjun ho zhlédl nedůvěřivým pohledem.

"No nic, půjdu zkontrolovat Jiu. Děkuju za ty materiály, Taecyeonnie." Mávl jim složkou na rozloučenou a bez jediné rýpavé poznámky se odporoučel z pracovny.

Což bylo zatraceně podezřelé.

"Leze na něj jaro nebo co?" zabručel si mladší Kim udiveně pod vousy.

"Já už bych měl asi taky jít," ozval se Taecyeon a přehodil si tašku přes rameno. Usmál se. "Ať vás neruším při práci…"

"Mám pro dnešek hotovo. Když vydržíš pět minut, můžeme jít domů spolu," zapředl Minjun sametově, s nevyřčeným příslibem. Odpovědi nebylo třeba, Taekův rozzářený výraz mluvil zcela jasně. Lípl mu něžné políbení na tvář. "Hned se vrátím," šeptl, natáhl se pro jakási lejstra na stole a odklusal chodbou do protější kanceláře seskupující všechny jeho podřízené, žurnalisty píšící pro uměleckou rubriku.

Minho vyčkal, až se za Junem zavřou dveře, pak se spěšně přitočil k černovlasému a vtiskl mu do ruky flash disk. "Můžeš pro mě ještě něco udělat?"

Taecyeon pohlédl na malé červené zařízení ve svojí dlani, nato je schoval do kapsy kalhot a přikývl. "O koho jde tentokrát?"

"O těch jeho sedm modelů," řekl Choi a kývl k Taekově kapse, v níž flash disk zmizel. "Nahrál jsem ti tam jejich portréty se jmény… Půjde to?"

"Beze všeho," mávl starší rukou. "Hned jak něco najdu, dám ti vědět."