Behind - 12. kapitola

"Hyesung tě zabije."

"Sakra. Všiml si?"

"Je poledne, Jongwoone. Ovšem, že si všiml!" prskl Minho. "Kde ses zase flákal?!"

"Na kafe," odtušil Yesung.

"Prosím?!"

"Se Sunhem."

"Oh." Mladší spolkl všechny možné i nemožné nadávky a vyvalil na Kima oči. "Už?"

"Jo." Sung se opřel lokty o linku a připitoměle se zaculil. "Je strašně milej."

"Milej? Se kterým Sunhem jsi na tom kafe byl?" podotkl tmavovlásek nedůvěřivě.

Starší se zarazil, vylovil z kapsy mobil, chvíli v něm hledal fotku, co mu před časem poslal Taecyeon, a strčil Minhovi telefon pod nos. "S tímhle."

"Hm. V tom případě musí mít ten chlap identický dvojče se stejným jménem, protože Sunho, kterýho znám, není milej ani náhodou."

"Jasně, že na tebe ne! Ty jsi střet zájmů," mávl Yesung přezíravě rukou. Pak sebral mladšímu hrnek a labužnicky usrkl zbytek kávy v něm.

"Hej! Teď jsi jedno kafe dopil!" pleskl ho Choi přes prsty.

"Kafe není nikdy dost."

"Táhni."

"Táhnu. Na oběd. Táhneš se mnou?"

Zakotvili v restauraci na druhé straně ulice. U baru si objednali jídlo, jakožto stálí zákazníci prohodili pár slov s obsluhou a posadili se k poslednímu prázdnému stolu u dveří.

"Tak mluv. Jak se ti to vlastně povedlo?"

"Uhm, včera jsme do sebe napálili a dneska jsme se znovu potkali. Úplnou náhodou, samozřejmě."

Minho povytáhl obočí. "A to je všechno?"

"No… ano."

"Tss, takhle zklamaný jsem byl naposled… Takhle zklamaný jsem ještě nebyl!"

"Šlo to snadněji, než jsem předpokládal," pokrčil Yesung rameny. "Nechci se chvástat, ale je ze mě docela hotovej… A upřímně, já z něj taky. Za jiných okolností bych si snad dal i říct…"

"Díky, ale o svý milostný choutky se se mnou dělit nemusíš," zarazil ho mladší spěšně.

Černovlasý se zašklebil. "Uvidíme se ve středu. Pomalu ho začnu zpracovávat."

Jenom, aby pomalu stačilo… Minho si povzdechl. Tyhle bezděčné depresivní úvahy začínaly být až příliš depresivní… Trhl sebou, když se mu v tašce rozezvonil mobil. Displej hlásil neznámé číslo.

Omluvil se Jongwoonovi a přijal hovor.

"Dobrý den, pane Choii, tady Ahn Chilhyun."

"Ah, zdravím!" vyhrkl Minho překvapeně. Došlo mu, že Kangta musí volat ze soukromého čísla, protože kontakt, uvedený na jeho webových stránkách, měl v mobilu rozhodně uložený.

"Mohli bychom se sejít?"

"J - jistě - …"

"Dnes? Kolem páté, tam kde posledně?"

"Kolem páté… Ano, dobře, budu tam," přisvědčil mladík s nevyřčeným dotazem v hlase. Zamračil se. Ahnova naléhavost jej znervózňovala.

Yesung ustal v chroupání pražených arašídů a tázavě se na Minha podíval. Kývl k telefonu. "Kdo to byl?"

"Kangta. Chce se mnou mluvit."

○○○

Dorazil do kavárny přesně pět minut po páté. Chilhyun už na něj čekal. Úchvatný jako vždy, samozřejmě, avšak jeho přirozeně dechberoucí půvab narušovalo hluboké rozčilení, zračící se v každičkém jeho sebenepatrnějším gestu.

Minho zdráhavě vykročil Ahnovým směrem. Když si jej brunet všiml, usmál se.

"Mockrát vám děkuji, že jste přišel."

"To nestojí za řeč," ujistil ho Choi a usedl na židli naproti němu. "Tak co se děje? Trochu jste mě vyděsil, abych byl upřímný."

Kangta se zasmál. "Za to bych se měl asi omluvit… ale neudělám to."

Mladší svraštil čelo.

"Chtěl jsem od toho dát ruce pryč, pane Choii. Nestarat se, nechat Minwooa a všechno s ním spojené daleko za sebou…" Skladatel si povzdechl. "Jenže nemůžu. Mám o vás strach."

"Oh." Minho se neubránil rozpačitému úsměvu. "To… to je milé, vážím si toho…"

Kangta zamyšleně sepjal konečky prstů. "Mluvil jste o tom, že vídáte Junghyuka."

"Ano."

"Můžete to rozvést?"

"Tak předně," zamumlal tmavovlasý a přeložil ruce na prsou, "vídání Junghyuka pokročilo do dalšího levelu."

"Dalšího…?"

"Umí se mi dostat do hlavy. A kontrolovat moje jednání."

"Žertujete?"

"Ne, bohužel."

Ahn zbledl. "Takže… vás může Minwooovi předhazovat, jak si zrovna zamane?"

Minho přikývl. "A upřímně, já už jen čekám, kdy to provede znova," přiznal hořce. "Mí přátelé se tomu všemu sice snaží přijít na kloub, jenže… hádám, že na to je pozdě. Nemáme čas. A ten potřebujeme ze všeho nejvíc."

"Čas…" Chilhyun přemítavě přimhouřil oči. "Minho?"

"Ano?" hlesl mladík překvapeně. Bylo to vůbec poprvé, co jej Kangta oslovil jménem.

"Až se to znovu stane, dejte mi, prosím, okamžitě vědět."

"D - dobře, ale… co uděláte?"

"To ještě nevím jistě," odtušil starší mlhavě, "každopádně se pokusím vám nějaký čas navíc získat."

○○○

"A poděkovals mu?"

"Jasně, že jsem mu poděkoval," zavrčel Minho. Během deseti minut už asi… počtvrté.

"Tak to je dobře… Hele, bylo by moc blbý počkat si na něj zítra před studiem a dát mu pusu?"

"No to teda bylo."

"Jenom malou!"

"Žádný líbání Kangty, Jongwoone!"

"Člověk už ani nemůže dát najevo svůj vděk," zabručel Yesung mrzutě.

"Zkus přijít s nějakým… méně kontaktním způsobem vyjádření."

"Dopis?"

"Třeba."

"Ale to je nuda!"

"Aspoň nehrozí, že na tebe zavolá policajty."

"Kangta by mou náklonnost jistě pochopil!"

"Myslíš v tu chvíli, kdy by ses na něj bez varování vrhl na ulici?"

"Suchare."

Choi si povzdechl. "Potřebuju tě, Jongwoone. A věř nebo ne, za mřížema mi moc platnej nebudeš."

Na druhé straně linky se na pár vteřin rozhostilo hrobové ticho. "To bylo to nejsobečtější a zároveň nejromantičtější, co jsi mi kdy řekl," poznamenal starší neurčitě. "Což je teda trochu smutný, když nad tím hlouběji zapřemýšlíš…"

"Tak nad tím nepřemýšlej. Oba víme, že si tě nezasloužím."

"Vážně?"

"Ne?"

"Neděláš teď ze mě náhodou tak trochu idiota?"

"Možná?"

"Neser, Minho."

"Promiň, no… Ale stejně by mě zajímalo, co má Chilhyun v plánu," zahučel podmračeně tmavovlasý. "Zastavit Junghyuka se mu může povést jen těžko, takže… musí jít o Minwooa."

"Je to logické. M tvoří tvůj obraz. Když nebude chtít on, práce nepostoupí. I kdyby se Junghyuk třeba přetrhl."

"Ale jak chce Minwooa přesvědčit, aby dokončení mého portrétu odsunul na druhou kolej? Vždyť je tím posedlý!"

"Je to Ahn Chilhyun, ženo moje. Minwooův jediný neúspěch. Není třeba, aby cokoli podnikal, bohatě postačí, když se mu zjeví na prahu. Erotická fantazie a noční můra v jednom," zafrkal Yesung smíchy. "Víme přece, jakou má M slabost pro krásný chlapy, ne? A teď si představ to nehorázný pokušení - Chilhyun, kterýho mohl získat, ale nezískal, znovu takřka na dosah ruky. Odolá? Pochybuju."

"Fakt to může být tak snadný?"

"No jasně! Vžij se do Minwooovy kůže. Dovedl bys snad v takovou chvíli myslet hlavou?"

Minho zapřemýšlel. "Ne. Ne, máš pravdu."

"Garantuju ti, že po něm půjde jak po uzeným!"

V zámku vchodových dveří zašramotil klíč. Minho se naklonil přes opěradlo pohovky a vyhlédl do chodby. "Ah, Jonghyun je tady. Musím končit," sdělil Yesungovi a s přáním dobré noci se rozloučil. "Uvidíme se zítra." Načež spěšně odložil mobil na konferenční stolek.

Jeho přítel se zachmuřeně doplahočil do obývacího pokoje.

"Ahoj, zlato," mladší poposedl, aby Jonghyunovi udělal na divanu místo. "Kdes byl takovou dobu?"

"Na policii."

"Cože? Proč?!"

Kim se jako hromádka neštěstí sesunul vedle tmavovláska. "Protože chci, aby s tím začali něco dělat!" zavrčel vztekle. "Lee Minwooovi to přece nemůže jenom tak projít…!"

"Jonghyunnie," pousmál se smutně Minho a roztáhl paže. Starší se mu vděčně schoulil do náruče. Působil tak bezradně a křehce, že měl Minho chuť ho už nikdy nepustit.

"Měli mě za blázna," postěžoval si Hyun rozmrzele. "Vůbec mě nebrali vážně!"

"Nesmíš jim to mít za zlé… Na M jsou naše zákony holt krátké."

"Ale stejně - …" Světlovlasý se zarazil a napřímil se, jako by spolkl pravítko. "Proč utěšuješ ty mě? To já bych měl utěšovat tebe!" zadrmolil zahanbeně.

"Líbí se mi tě utěšovat," ujistil ho s úsměvem Choi.

Jonghyun tmavovlasému zamračeně položil hlavu do klína. "Jsem partner na baterky," zabručel a kolena si přitáhl k bradě. Levou rukou Minha roztržitě hladil po stehně. "Co jsem to za oporu, když ani nejsem schopný tě ochránit…"

"Mně stačí, že tu jsi," šeptl Minho a něžně Hyuna políbil na čelo. "Že jsi tu vždycky, když tě potřebuju."