Behind - 15. kapitola

"Že nadobro zmizí? Tak to řekl?" ujistil se Minho.

"Zrovna tak," přisvědčil Yesung. Kvalita signálu kolísala, a jeho zastřený hlas vyzníval v mobilu podivně dutě a vzdáleně.

"Ale jak můžou zmizet?"

"Hele, já jenom tlumočím Sunhova slova - "

"Jakože… umřou?" Choi střelil pohledem k Junghyukovi, jako by naivně doufal, že mu přízrak odpoví.

To se samozřejmě nestalo.

"Nevím, ale… myslím si to," odtušil váhavě Jongwoon. "Nebo… minimálně takovým dojmem na mě to prohlášení působilo."

"Takže až M dokončí můj portrét… Ah, je mi pětadvacet, proboha! Jsem moc mladej na to, abych umřel!"

"Ty neumřeš," zavrčel Yesung. "Nedovolím to."

"Jak? Kangta ho nezvládne oblbovat věčně," namítl Minho a zamračil se na Junghyuka, jehož rty zkřivil jízlivý úsměšek plný zadostiučinění.

"Vytáhnu ze Sunha víc. A něco vymyslíme."

"Jongwoone - "

"Kuš! Na život mojí ženy nikdo sahat nebude!"

Ač mu nebylo dvakrát do smíchu, přece se tmavovlásek rozesmál. Samotného jej překvapilo, jak upřímně.

"A co vůbec děláš takhle o deváté…?"

"Nic moc. Vedu monolog s Junghyukem. A momentálně se mu snažím pantomimicky dokázat, že mě fakt naštval." Povzdechl si. "Má ze mě prdel…"

"Aha. No, tak ho pozdravuj," opáčil starší nevzrušeně, jako by v Minhově konverzování s neviditelným, prakticky století pohřešovaným chlapem nenacházel jediný důvod k podivu.

○○○

Kangta zděšeně nadskočil, když mu rameno sevřela čísi ruka.

"Ježiši, Sunho!" prskl rozčileně. "Kolikrát ti mám opakovat, ať se za mnou takhle neplížíš?! Dostanu z tebe infarkt!"

"Promiň," zahučel tmavovlasý rozpačitě. "Můžu - můžu tě kousek doprovodit?"

"Co tak najednou?"

"Ehm… záchvěv sentimentu?"

"Záchvěv…? Tvé květnaté výmysly nikdy nezklamou," ušklíbl se Chilhyun. "Fajn. Ale opovaž se mi dýchat za krk!"

Sunho s ním bleskurychle srovnal krok.

Opustili zšeřelou boční ulici a vmísili se do davu na třídě hlavní. Pár metrů ušli mlčky.

"Proč to děláš?"

"Hm?" povytáhl brunet tázavě obočí. "Dělám co?"

"Víš moc dobře co," zamračil se Lee. "Zachránil ses. Podařilo se ti utéct. A po pěti letech najednou… Proč riskuješ?"

"Riskuju? Jen vlastní sebeúctu."

"Proč?"

"Je to tak důležité?"

"To tedy je!"

Kangta si s povzdechem sundal brýle a unaveně promasíroval kořen nosu. Jako pokaždé Sunhův zrak upoutala drobná piha pod jeho levým okem. Znaménko krásy, tak jí láskyplně přezdíval Minwoo.

"Dostihla mě minulost, Sunho," hlesl Ahn. "V podobě nesmírně milé a půvabné… ale dostihla."

Jeho společník se zatvářil zmateně. "Kdo by…? Minho?" dovtípil se.

"Ano. Před několika týdny mě vyhledal. Ptal se na Minwooa."

"Dobře, ale to nevysvětluje - "

"Že ne? Vím přece, jaké nebezpečí mu hrozí!" štěkl Kangta podrážděně. "Nemůžu sedět s rukama založenýma v klíně a dělat, že se mě to netýká!"

"Nespasíš ho, Chilhyune," kontroval tmavovlasý bezbarvě. "Minho to má spočítané."

"Ts, jsi ještě větší cynik, než se pamatuju."

"Nejsem cynik. Jsem realista."

"Je-li to tak," Ahn jej počastoval dlouhým, zachmuřeným pohledem, "aspoň mu získám víc času."

"Jestli to Minwoo zjistí - "

"Jak by to mohl zjistit? Povíš mu to snad?"

"Ne!" ohradil se Sunho dotčeně. "Nikdy bych…!" Se zardělými tvářemi sklopil zrak a vrazil ruce do kapes. "Ale to ty víš," zabručel.

Brunet se pousmál. "Děkuju."

"Za co?"

"Že ti na mně pořád záleží."

"Uhm, no jo…" Zdálo se, že Lee, celý rudý a rozpačitý, přemítá, zda bude lepší umlátit víkem od popelnice smějícího se Kangtu nebo skočit do kontejneru sám. Nakonec došel k závěru, že vybrané možnosti si spolu co do vhodnosti nezadají, a raději zvolil únikové řešení na o poznání diplomatičtější úrovni.

"A - ale mluvit jsem chtěl o něčem úplně jiném," odfrkl se snahou o naštvaný tón. Že vyzněl spíše hystericky, to ponechme my i Kangta stranou. "Slyšel jsi o Junghyukovi? Myslím o těch věcech poslední dobou…?"

"Jistě," přitakal Chilhyun, "Minho se mi o jeho kouscích zmiňoval."

"A nebojíš se, že - ?"

"Kdyby mě chtěl Junghyuk Minwooovi naprášit, už by to udělal, nemyslíš?"

"No… to asi ano," připustil Sunho.

"A on přece není zlý. Chce sice… ehm, obětovat Minha, ale to se dá svým způsobem pochopit. Naproti tomu předhodit rozzuřenému, násilnickému Minwooovi nepohodlného občana, co s celou věcí nemá prakticky už dávno nic společného, to by si, věřím, na triko nevzal," odtušil Kangta uvážlivě. "Nebo se pletu?"

Střílel od boku, nevěděl o Junghyukovi zhola nic. Vždyť před pěti lety se Sunho zdráhal vůbec vyslovit před ním jeho jméno! Cítil však nutkavou potřebu přítele uklidnit, jak ohledně sebe, tak ohledně Hyuka, a vyřčená tvrzení mínil zcela upřímně.

S kýženým účinkem.

"Ne, máš úplnou pravdu." Sunho se nadšeně rozzářil, jako by mu Ahnova slova pomohla rozvzpomenout se na něco cenného a nesmírně důležitého. "Junghyuk není zlý, právě naopak."

Jako by mu… vrátila naději.

○○○

Hyesung se opřel lokty o stůl a dlouze, zpytavě se na Minha zadíval. Fotograf nervózně polknul. Připadal si jako pod rentgenem.

"Nerozumím tomu," konstatoval Shin. "Že chodí do práce pozdě Yesung, na to už jsem - musím být - zvyklý, ale že i ty?" Téměř to vyznělo, jako by byl Minho v šéfredaktorových očích hotovým ztělesněním dochvilnosti a zodpovědnosti. Což bylo samozřejmě ohromně milé, ale taky nadsazené až hrůza.

"Omlouvám se. Rád bych slíbil, že se to víckrát nestane, ale… lhal bych."

"Minulý týden se zdálo být vše v pořádku," poznamenal Hyesung. Nepřímá narážka na fakt, že několik dní předtím si Minho (respektive Junghyuk) dělal z pracovní doby pěkný holubník. A dnes zase. Bez varování a zdánlivě bez důvodu. "Co se děje, Minho?"

"To vám nemůžu říct," zavrtěl Choi hlavou.

Brunet pochybovačně povytáhl obočí.

"Je to… příliš zamotané. Nevěřil byste."

A než se stačil Hyesung nadechnout k odpovědi, dveře kanceláře se zuřivě rozletěly a na prahu stanul ještě zuřivější Jongwoon.

"SUNGIE!"

"Co tu chceš?" zamračil se Shin. "Tebe jsem dneska mimořádně nevolal - "

"Okamžitě ho pusť."

"Jak prosím?"

"Okamžitě ho pusť," zopakoval Yesung důrazně.

Šéfredaktorovi zacukalo oko. "Nemám na tvoje fóry čas, Kime. Jestli něco potřebuješ, buď tak hodný a počkej venku, než - "

"Chceš mu dát padáka?" zavrčel Jongwoon a pokynul bradou k ošívajícímu se Minhovi.

"Cože? Ne, jenom - "

"Tak proč ho tu držíš? Stejně z něj nic nedostaneš."

"Nedostanete," přisvědčil nejmladší.

Hyesung s hlubokým povzdechem zavrátil hlavou přes opěradlo křesla a mrzutě mávl rukou. Rezignované gesto, jež značilo, že jsou oba rebelanti vykázáni z pracovny.

"Jasně, kdo by poslouchal šéfa… Vždyť já tady vlastně vůbec nemusím být!" slyšeli ho dotčeně si brblat pod vousy.

"Díky. Ale mohls na něj být trošičku milejší," vytkl Yesungovi šeptem Minho, když za sebou provinile zavíral dveře.

"Milejší? Oslovil jsem ho "Sungie"!"

"Jo. Tónem jako "ty nebetyčnej parchante"."

"Nebuď detailista," frkl černovlasý. "A radši mluv." Ztišil hlas. "Zase tě Junghyuk odtáhl k Minwooovi?"

"Hm. Ale nic od toho nečekal. Tvářil se jen dost… otráveně."

"Takže to dopadlo jako obvykle?"

"M se Kangty očividně stále nenabažil," přikývl Choi.

Jongwoon si oddychl. "Zítra večer se sejdu se Sunhem."

"Ah, výborně! Snad se konečně pár věcí vyjasní… Přemýšlel jsi ale nad místem? Tahat z něj rozumy jen tak někde - "

"U mě doma."

Minhovi spadla brada. "Vážně?"

"Je to příliš?" znejistěl Sung.

"Tedy… jak se to vezme. Každopádně… pozvání domů je celkem… zavazující."

"Zavazující?"

"No," mladší se rozpačitě podrbal za uchem, "být na Sunhově místě, nejspíš bych se… neubránil jistým očekáváním…"

"Sex?"

"Ehm… jo."

"S tím já ale počítám," opáčil Jongwoon bezelstně.

Na vteřinu se v chodbě rozhostilo hrobové ticho.

"HA?!"

"Co?"

"Nemůžeš s ním spát!" zaječel tmavovlásek hystericky, až se po nich udiveně otočili kolegové z okolních kanceláří.

"Proč ne?"

"Protože… je to Sunho! A je to divný!"

"A tvé námitky nejsou vůbec relevantní…"

"A taky je to od tebe hnusný!"

"Vůči komu?"

"Vůči němu!"

Starší se zarazil. "Fakt?"

"Ovšem! Když se s ním vyspíš, bude si jistý, že to myslíš vážně. A až vyjdou najevo tvoje skutečné motivy, zlomí mu to srdce!"

"Mně taky zlomí srdce, jestli mu zlomím srdce… Mám ho rád… Jenomže pokud je pozvání domů tak zavazující, jak jsi poznamenal, bude podezřelý sex odmítat…"

"Ne, když chytíš chřipku," prohlásil Minho.

"A vysvětlíš mi, jak se taková chřipka chytá?" zašklebil se Yesung ironicky.

"Budeš předstírat, že jsi ji chytil."

"Ale kdybych byl nemocný, tak… tu schůzku přece zruším."

"…"

"…"

"Proč já se vůbec snažím!" zaúpěl fotograf. "Vždyť ty už jsi definitivně rozhodnutý, přiznej se!"

Kim pokrčil rameny. "Bude to tak snazší… Jestli tě to uklidní, povím Sunhovi pravdu hned, jakmile z něj dostanu, co potřebuju. Neupřímnosti bylo pro letošek ažaž."