Behind - 16. kapitola

S hlavou plnou myšlenek na Jongwoonovu večerní akci jednal Minho roztržitě hned od rána, avšak potom, co mu v půl jedenácté zavolal Kangta, zda by se u něj mohl odpoledne - nejlépe po třetí hodině - zastavit, byl fotograf v práci už naprosto nepoužitelný. Po poledni nad ním Minjun kategoricky zlomil hůl a poslal ho domů. A Minho poslechl. Tedy… napůl.

Pracoviště skutečně opustil, domů však nezamířil. Čas jeho návratu by byl příliš podezřelý, Jonghyun by se vyptával a na to on neměl náladu. Proto vyrazil do parku, nedaleko adresy, kterou mu Chilhyun nadiktoval, a tam strávil skoro dvě hodiny bezcílným bloumáním a neklidným posedáváním po lavičkách. Přesně ve tři hodiny a tři minuty pak zazvonil u dveří pěkného domku, z jehož nitra se ozval čtyřhlasý psí štěkot.

Pozdravil se s usměvavým majitelem i jeho přátelsky ňafajícími mazlíčky (šedý exemplář podrbal na hlavě a potěšené zvíře se mu začalo přítulně motat pod nohama) a vešel za nimi do chodby.

Zouval si boty, když koutkem oka zaznamenal ten zvláštní pohyb.

"Tebe nikdo nezval!" sykl na Junghyuka, jenž suverénně proplul chodbou až ke Kangtovi a ignoroval jak Minha, tak černého psíka, který na něj z bezpečí páníčkova náručí výhružně cenil zuby.

"Prosím?" svraštil Ahn udiveně čelo a napomenul vrčícího psa. Ten sklopil uši a dotčeně se zadíval na svého hnědého zívajícího kolegu, kterého nehmotný vetřelec nechával dokonale chladným.

"Ale to nic," zamumlal Minho, věnoval Munovi poslední nevrlý pohled a společně následovali Kangtu do kuchyně.

"Jsem hrozně rád, že jste zavolal!" Mladík takticky obrátil na jinou notu. "Bál jsem se, že po našem minulém rozhovoru… no, že se zlobíte…"

Brunet potřásl hlavou a pokynul hostu ke stolu. "Nezlobím," ujistil ho. "Stydím se."

"Až tak?"

"Hm… Ne za to, co jsem s Minwooem dělal, ale za to, že jsem nepoznal, jaký je ten chlap pošahaný psychopat," ušklíbl se Kangta. "Dáte si kávu?"

"Rád, děkuji," přikývl Minho. "Takže… vy a Minwoo…?"

"Spal jsem s ním, ano."

Junghyuk pohrdlivě odfrkl a tmavovlásek zalitoval, že mu nemůže vlepit pár facek.

"A nejpatetičtější na tom je," povzdechl si Chilhyun, "že ani nejsem gay… Zato jsem ješitný až hrůza, a to Minwoo dobře věděl. Že stačí pár správných lichotek a budu mu zobat z ruky… Víte přeci, jak okouzlující on umí být, jak těžko se těm jeho sladkým řečičkám odporuje. S ním se necítíte krásný, s ním si připadáte jako bůh." Postavil před Minha kouřící hrnek a sám pak usedl na protější židli.

"Zaprodal jste se za profesionální obdiv," konstatoval mladší.

"Smutné, že?"

"Trochu. Na druhou stranu, i kdybyste mu vzdoroval sebevíc, beztak by vám to k ničemu nebylo. Lee Minwoo vždycky dostane, co chce."

"Ano. Jedna z věcí, jimiž utěšuju své černé svědomí," zasmál se brunet suše.

"Která je ta další?"

"Jistota, že nejsem jediný, kdo mu naletěl."

"To vám M řekl?" podivil se Minho a opatrně usrkl horké kávy.

"Nemusel."

"Hm?"

"Minwoo si své milence s oblibou… umělecky zvěčňuje… Jednou mi dovolil si ty kresby prohlédnout." Ahn se na pár vteřin odmlčel. "Byli tam všichni, Minho."

"Všichni?" zakuckal se mladík ohromeně. To ten chlap souložil se všemi jeho osmi předchůdci…?!

"Všichni kromě Junghyuka."

Minho automaticky stočil zrak ke třetí osobě v místnosti a střetl se s jejím temným, zasmušilým pohledem. "Junghyuk miloval Sunha," hlesl do vyvstalého ticha. "No ovšem… Byl tak vůči Minwooovu vlivu přirozeně imunnější…!" To proto M tolik zuřil, když s sebou na výstavu přivedl Jonghyuna! Vyvstal před ním stejný, ošemetný problém jako tehdy!

Kangta si významně prohlédl prázdné místo vedle francouzského okna, k němuž mladík - zdálo se - primárně hovořil, a pokrčil rameny. "Vypadá to tak."

"Proto je Junghyukem tolik posedlý?"

"Neřekl bych."

"Ne?"

"V jeho případě šlo Minwooovi přeci o mnohem víc než jenom o nějakou primitivní tělesnou touhu, nemyslíte?"

Minho si všiml, že se Junghyuk při Chilhyunových slovech nervózně zamračil.

"Podle mě ho ani tak nestraší to, že Junghyuka nikdy nedostal do postele - ačkoli nepochybuju, že po tom prahnul - jako spíš fakt, že mu jeho nejzbožňovanější múza nikdy skutečně nepatřila."

"Má pro něj tedy především uměleckou hodnotu," shledal tmavovlásek, nespouštěje z Muna oči. "No, to je vcelku ušlechtilé," neodpustil si jízlivě.

Výraz Junghyukovy překrásné tváře dával tušit, že mít hmotné tělo, s láskou by Minhovi vyrazil pár zubů.

Kangta se zamyšleně sehnul a vzal na klín kňučící bílé klubíčko. "Předpokládám, že Hyuk by měl na věc trochu jiný názor," poznamenal. "Mimochodem… na vás M nikdy nic nezkusil?"

Choi zakroutil hlavou. "Ví, že mám přítele."

"Odradilo ho to?"

"Nejspíš."

"Tak to abyste příteli poděkoval."

"Měl bych, ano…"

Pes se rozpačitě zavrtěl, zvedl chundelatou hlavu a s vyplazeným jazykem se zvědavě zadíval na muže v koutě.

Chilhyunovi zacukalo oko. "To jsem tu doopravdy jediný, kdo ho nevidí?!" posteskl si mrzutě.

Minho i Junghyuk mu věnovali totožně konsternovaný pohled.

"Co je?"

"V - vy víte…??"

"Zdravím pana Muna!" mávl Kangta neurčitě k místu, kde Junghyuk stál. Ten v tu chvíli neměl daleko k tomu, aby se poprvé po sto letech nefalšovaně rozesmál.

"A teď k tomu, proč jsem vás sem primárně pozval," nadechl se Ahn. "Vás tím nejspíš potěším," to adresoval Junghyukovi, "vás rozhodně ne," pohlédl omluvně na Minha. "Společnost mě míní v nejbližších dnech poslat na dva měsíce do Číny."

Nejmladší zbledl. Nejstarší nehnul ani brvou.

"Odřekl jsem jim už dva termíny, a pochybuju, že ohledně třetího můžu čekat stejnou ochotu. Zdržím Minwooa, co to půjde, ale… Měl jste pravdu, pane Choii."

Mladík cítil, jak se do něj zavrtávají Junghyukovy hluboké oči. Zachvěl se.

"Čas není na vaší straně."

○○○

"Fakt děkuju, žes přišel," zopakoval Minho nad druhým pivem a Taecyeon jen velkoryse mávl rukou. Pít nemohl, řídil, a tak zapíjel přítelovo zoufalství korbelem pečeného čaje.

"Takže tvý jediný eso v rukávu brzo zmizí ze scény…"

"Jsem v loji!" zaúpěl Choi a praštil hlavou o stůl.

"To teda jsi."

"Teď už jen čekám, až mi zavolá Yesung, že rande se Sunhem ukázkově pohnojil! Protože když se v mým životě něco sere, sere se to kompletně…"

Taec zavrtěl hlavou. "Tys ty dva spolu neviděl. Sunho je z našeho Jongwoonnieho úplně hotovej, a to nepřeháním. Sežere mu všechno i s navijákem."

"Jenže náš Jongwoonnie je destrukční talent první ligy," připomněl mu Minho trpce.

"Na to… nemám co říct," uznal Ok a vylovil lžičkou ze dna hrnku tři kousky jablek. "Poslyš," zarazil se, "mluvil jsi o tom s Jonghyunem, že jo?"

"Částečně."

"Co to znamená?"

"Ví o Minwooovi. Ví o divných portrétech. A o tom, že třicítky se s největší pravděpodobností nedožiju."

"A trochu aktuálnější informace…?"

"Že se jí nedožiju určitě?" zasmál se mladší cynicky. "Proč bych mu to vykládal?"

Taecyeon povytáhl obočí. "Odedneška si přestávám stěžovat, že je Minjun nesdílný," přislíbil svatosvatě. "Jak kruci proč? Jonghyun je tvůj partner! Je ten první, s kým bys o tomhle všem měl mluvit!"

"O některých věcech je lepší pomlčet."

"Jistě, ale nesvěřit se mu s něčím takhle zásadním?"

Minho otráveně zkřivil rty. Nemínil se tu Taecyeonovi obhajovat, zvlášť když pro své jednání sám jen těžko nacházel slova. Prostě cítil, že dělá správně. Konec, tečka.

Mobil na stole se zuřivě rozvibroval.

"Je to tady." Tmavovlásek staršímu s úšklebkem ukázal jméno volajícího.

"A kurva," konstatoval Ok.

○○○

Sunho se zaúpěním otevřel levé oko. Hlava ho bolela jak čert. To toho vážně tolik vypil? A kolik je vůbec hodin? Otočil hlavou doleva a zamžoural na osobu, opírající se o rám dveří. No, Minho evidentně kocovinou netrpí -

Minho?

Lee vytřeštil oči, a nedbaje úporné bolesti hlavy, vymrštil se do sedu. Namířil na tmavovláska prstem. "Co ty tady děláš?! A vy!" Zděsil se druhého muže, který se zčistajasna vynořil z vedlejší místnosti. "Vy… vás jsme onehdy potkali… vy jste ten Jun. Kův chlap!"

"Ok Taecyeon, těší mě!" zazubil se na něj hromotluk.

"C - co má tohle znamenat?"

"Promiň," ozvalo se kuňknutí z nohou postele.

Sunho na zkroušeně se tvářícího černovláska nechápavě pohlédl. "Jongwoone…?"

"Byla to bouda," řekl ten, co se představil jako Taecyeon, a ležérně sebou praštil do křesla.

"Bouda?"

"Abych zjistil celou pravdu. Mrzí mě to, hyung," opáčil Minho a bez výrazu pokynul k Jongwoonovi. "My dva se známe skoro deset let. Pracujeme spolu."

"Pracujete…?" Tmavovlasý si mlčícího mladíka nedůvěřivě prohlédl od hlavy až k patě. Jeho pohled potemněl. "Yesung?" Ač se snažil ovládat, bylo zřejmé, že jím cloumá vztek. "Tak ty jsi ten nechvalně známý Yesung?"

Kim sklopil zrak a přikývl. Bylo to vůbec poprvé, co svůj hrdě užívaný pseudonym slyšel tak nerad.

"Já idiot." Sunho se bezútěšně rozesmál. "Jak jsem jenom mohl věřit, že to myslíš vážně!"

"Nechtěl jsem… to myslet vážně," zamumlal Sung. "Ale nakonec… Nemohl jsem! Mám tě rád. Doopravdy! Hrozně se omlouvám, Sunho -!"

"Vyžvanil jsem ti všechno, co?"

"…"

"No?!"

"Víceméně…"

"Doufám, že jsi spokojený," zavrčel Sunho na Minhovu adresu. "Řekni, je fajn mít jistotu, že až Minwoo dokončí tvůj portrét, umřeš a tvá dosavadní existence zmizí, jako by žádný Choi Minho nikdy nebyl?"

Trojice se nervózně ošila.

"Copak se s tím fakt nedá nic dělat?" ozval se Taec.

"Ale jo. Sbalit si saky paky, odjet na Sibiř a modlit se, aby ho M nevyčmuchal," odtušil Lee suše.

"Jenže Junghyuk -!"

"Holt s sebou vezmeš někoho, kdo tě bude hlídat čtyřiadvacet hodin denně!"

"Pitomější nápad nemáte?!" odfrkl Minho. "A vůbec, třeba ani nejsem ta jeho absolutní múza - "

"Takovou alternativu ti nepřeju," zamračil se nejstarší. "Jestli jí nejsi a Minwoo tvůj obraz dohotoví, budeš… budeš bůhvíkolik let, možná staletí zoufale čekat, dokud nenajde toho správného adepta… bez možnosti úniku, bez možnosti své trápení skončit… Smrt je stokrát lepší, to mi věř," povzdechl si a padl zpátky do polštářů. Zavřel oči. Zatraceně. Měl pocit, jako by mu někdo vrtal sbíječkou do lebky.

"Hyung."

"Co zas?"

"Kde jsou?" Minho zaváhal. "Co - co se s těmi sedmi stalo?"

Lee sekl nevraživým pohledem po Jongwoonovi. "Copak? K tomuhle jsme se nedostali, drahý?"

Yesung nešťastně svěsil ramena.

"Prosím, hyung," naléhal Choi. "Vím o Minwooově pýše, o vaší slepé víře v něj a o sedm set let staré kletbě, která vám oběma ukládá, že nenajdete klid, dokud Minwoo nenajde svou absolutní múzu. A že až ji najde, vy, on a všechny jeho modely se vypaříte, jako byste - jako bychom," opravil se, "nikdy neexistovali. Nezbyde nejmenší stopa, každý, s kým jsme kdy přišli do styku, na nás zapomene."

Sunho se netečně zahleděl do stropu.

"No tak, povědět mi o místu nynějšího pobytu mých nebohých kolegů je po téhle nadpřirozené sprše plné divností přece to nejmenší!"

"Jistě, o tom žádná," souhlasil k jeho překvapení Lee. "Potíž je, že nevím, jak… to správně podat."

"Začne to tím, že M dokončí obraz, ne?" nadhodil Taecyeon.

"A model zmizí," dodal Minho.

Yesung se pro vlastní dobro tvářil, že vůbec není přítomný.

"Hmm… Když Minwoo dokončí portrét múzy, která není jeho absolutní múzou, model se… přenese do… paralelní reality, či jak to správně nazvat."

"Paralelní reality?" zopakoval tmavovlásek zaraženě. "Takže Minwooovo umění stvořilo další svět, kde jsou jeho múzy vězněné?"

"Ne tak úplně," zavrtěl Sunho hlavou. "Není to jeden svět, to ani zdaleka. Každý první portrét nového modelu rovná se jedna nová realita."

"Chceš říct," Jongwoon samým ohromením zapomněl na své předsevzetí neexistovat, "že každý z těch sedmi je zavřený ve vlastním světě?"

"Tak jest."

"A - ale…" Minho nezdravě zesinal. "To - to jsou tam… úplně sami?"

Lee přikývl. "Ten jediný, s kým jsou v kontaktu, je Minwoo, takže veškeré odmítání vůči němu po pár letech vzdají."

"V naprostém osamění bezvýhradně vděční za jeho společnost," hlesl Yesung. "Úchvatná vyděračská technika."

"Lépe bych to nepopsal," ušklíbl se nevesele Sunho.

"Uhm, ale pokud jsou tam - v tom paralelním světě - uvěznění," namítl Taecyeon, "jak je možný, že Junghyuk pronásleduje Minha v naší realitě?"

"Nemám tušení… Snad díky jeho nezlomenému vzdoru? Nenapadá mě, čím jiným by se od ostatních odlišoval… Nikdy dřív se nic podobného nestalo."

"Nikdy dřív nebyla v sázce ztráta absolutní múzy," poznamenal Jongwoon pragmaticky.

"Není jisté - "

"Ale je, Minho. Proč by se Junghyuk tolik namáhal, kdyby o tvojí roli pochyboval?"

Nejmladší si rozpačitě skousl spodní ret. Na tohle protiargument neměl.

Sung se zadumaně zadíval na Sunha. "Když už jsme u něj… je to Junghyuk? Myslím skutečný?"

"Rozhodně ne. Junghyuk nemůže fyzicky opustit svoji realitu. Ten, kterého Minho vídá, je nějakým… astrálním projevem duše či mysli pravého Junghyuka."

"No výborně," odfrkl Choi. "To vysvětluje, proč občas ztrácí tvar. A barvy. Hyung?"

Tmavovlasý povytáhl obočí.

"Vysvětlete mi jedno. Proč se mě snažíte zachránit?"

Nejen Sunho, ale i Taecyeon a Jongwoon počastovali Minha užaslými pohledy.

"Milujete Junghyuka, ne snad?" sykl mladík. V hlase mu zazníval osten výčitky. "Všechno skončí, teprve až Minwoo dokončí můj portrét. Teprve pak bude Junghyuk volný… Copak tohle si nepřejete? Nepřejete si být znovu s ním?"

Ze Sunhova hrdla se vydral hořký smích. "A ty snad věříš v posmrtný život?"

"Nevěřím, že po smrti nic není," řekl Minho a Lee umlkl stejně náhle, jako se rozesmál.

Rozpínající se tíživé ticho bylo ohlušující.

"Samozřejmě, že s ním chci být," promluvil konečně a počastoval fotografa dotčeným pohledem, "ale ne na úkor toho, že tebe předhodím Minwooovi jako kus masa! On si spásu nezaslouží, ještě ne, a za tím si stojím. Jestli Junghyuk mé stanovisko nerespektuje, pak mě to mrzí, ale nehodlám na něm zhola nic měnit."

Minho zakroutil hlavou. "Vy jste ale divná dvojka…"

"A to proč?"

"Protože vy se ani pro svou životní lásku nemíníte vzdát boje za správnou věc a Junghyuk, místo aby byl naštvanej, si to vaše nelogický hrdinství ještě užívá!"

"Opravdu?"

"No… jo. Teda myslím… On nemluví - jakože vůbec - ale když na to přijde, umí házet dost jednoznačný ksichty. A kdykoli jsem zavedl řeč na vás, tvářil se nadmíru přívětivě…"

Sunho si hluboce oddychl.

"Ale? Udělal jsem vám radost?" usmál se tmavovlásek zeširoka.

"Velikou," ujistil ho Lee. "Teď ale vážně - musíš odjet."

"Tohle už jsme řešili, hyung - "

"A ty to evidentně pořád nechápeš! Umřeš, pokud tu zůstaneš, rozumíš tomu?!"

Minho semkl rty. "Ještě je čas - "

"Čas je to jediné, co nemáš!"

"Nemůžu jenom tak prásknout do bot!"

"Ovšemže můžeš!"

"Ne! Mám tu práci, rodinu…!"

"Na to se vykašli," vyzval Minha Yesung.

"Prosím?!"

"Sunho má pravdu. Na nic se neohlížej a uteč, co nejrychleji a co nejdál."

"Jo. Problém se svými zdejšími závazky vyřídíš za pochodu," přitakal Taecyeon.

"Ne."

"Minho!"

"Cením si vaší péče, pánové," zaskřípal nejmladší zuby, "ale o tomhle nehodlám dál diskutovat. Nezmizím z města, aniž bych vyřídil, co je nezbytně nutné." Načež chvatně vytáhl mobil a zkontroloval aktuální čas. 01:14. "Pojď, Taeku, měli bychom vyrazit, než Minjun vyšle pátrací četu. Dobrou noc, vy dva!"

Yesung přátele vyprovodil ke dveřím bytu. Když se po pár minutách vrátil zpátky do ložnice, ležel Sunho na posteli obrácený zády k němu. Černovlasý se s povzdechem chopil spadeného polštářku a vycouval do obýváku.

"Musíš tomu idiotovi domluvit."

Sung se zarazil na prahu.

"Na tebe dá, přesvědčivý umíš být dost," pokračoval hlas zpod peřiny. "Zajisti, ať zmizí dřív, než bude pozdě."

"Udělám, co budu moct."

Lee kývl hlavou a zavrtal se do přikrývky až po špičky uší. Ještě kousek a byla by z něj výstavní kukla.

Jongwoon rozpačitě přešlápl na místě. "Sunho…"

Skoro-kukla trhla rameny.

"Máš samozřejmě plné právo se zlobit - "

"To teda mám."

"Jo. A mě to celé hrozně mrzí a omlouvám se a klidně tě odprosím na kolenou - "

"Neodprosíš," ubezpečil ho Sunho. "Ale dostaneš plusové body - "

"Už klečím."

Starší se tázavě ohlédl. Yesung byl skutečně na kolenou a polštář ležící na zemi před ním vypadal jako darovaná obětina. "Vidím," Lee se ušklíbl.

"A omlouvám se."

"Chtěls ho jen zachránit. Z jistých úhlů je tvůj počin vlastně šlechetný…"

"A taky úplně zbytečný," zamumlal Kim a váhavě zvedl pohled od podlahy. "Nebylo čemu přijít na kloub, žádné velkolepé tajemství, jak si zachránit krk není. To, že musí před Minwooem utéct, věděl Minho prakticky od začátku."

"Idiot, vždyť to říkám," odfrkl Sunho mrzutě. "Na druhou stranu, kdyby nebyl idiot, neměl bys potřebu ho zachraňovat a…" Zmlkl.

"A?" povytáhl Yesung obočí.

"Bylo to s tebou hezký," přiznal tmavovlasý poraženě. "I když to bylo jen naoko."

"Nemuselo by - "

"Nejsem Minho."

"A já nejsem Junghyuk," připomněl mu Jongwoon suše a Sunho se rozesmál:

"Pravda. My dva si nemáme ale vůbec co vyčítat."

○○○

Čtyři dny nato, pár minut po poledni zavolal Ahn Chilhyun Minhovi, že v devět večer odlétá do Pekingu.