Behind - 5. kapitola

Byl to šílený nápad. Naprosto šílený.

Minutu po půl páté se Minho uctivě odporoučel z ateliéru, přičemž se za tu tři metry dlouhou cestu k východu stačil hned pětkrát neuroticky ujistit, že ho nikdo nesleduje.

Nesledoval.

Otevřel prosklené hlavní dveře, vyčkal dvě tři vteřiny a pak je nechal zase hlučně zabouchnout. Nato po špičkách proklusal chodbou ke skladu a jako myška vklouzl dovnitř.

To, co tu teď prováděl, rozhodně neměl v plánu. Alespoň do okamžiku, kdy Minwooovi zazvonil mobil a Minho z útržků jeho rozhovoru s kýmsi na druhé straně linky pochopil, že se malíř musí dnes v šest hodin zúčastnit nějaké snobské schůzky na druhém konci města. V šest hodin, na druhém konci města. Což znamená, že nedlouho po Minhově odchodu bude nucen sám vyrazit na cestu.

Uběhlo deset minut. Se zatajeným dechem naslouchal Minho tlumeným hlasům z chodby. Cítil, jak mu tělem proudí adrenalin. Byl plně připravený schovat se za jedno z nejbližších pláten, to kdyby měl snad Minwoo před odjezdem (anebo Sunho čistě proto, že náhoda je blbec) potřebu z nějakého důvodu kontrolovat sklad. Nic takového se však nestalo.

Řinčící skleněné tabule vchodových dveří daly Minhovi velkoryse na srozuměnou, že Minwoo opustil budovu. Tak to by bylo. Nastražil uši, přes řev startujícího motoru Leeova auta ale nedokázal dost dobře rozpoznat, zda už se z přízemí vzdálil taky Sunho.

Nezbylo mu, než neklidně vytrvat, dokud si nebyl absolutně jistý, že na chodbě i v ateliéru vládne hrobové ticho a že kroky, které slyší, přicházejí doopravdy ze shora z bytu.

Ulehčeně vydechl. Pak po paměti nahmatal vypínač a rozsvítil jednu řadu zářivek. Počkal, až si oči přivyknou jejich ostrému bílému světlu, a co nejtišeji se vydal na průzkum zadní, neprobádané části skladu.

Systematicky procházel uličkami obrazů a nakukoval pod plachtu každého z nich. Pár krajin, měst, abstrakcí… ale hlavně spousta portrétů.

Neměl nejmenší jistotu, že podobizna, kterou hledá, tu bude. M se jí přeci mohl už dávno zbavit a upřímně, nedivil by se, kdyby to udělal, ale… čím usilovněji o tom přemýšlel, tím nepravděpodobnější se mu takový čin jevil.

Minki. Dongwan. Siwon. Junho. Minhyun. Nichkhun. Nichkhun podruhé. Junghyuk. Siwon. Minhyun. Dongwan… Plachtu vedlejšího plátna chtěl užuž nechat klesnout zpátky v dojmu, že je jedná o další Siwonovo zobrazení. Na poslední chvíli se však zarazil a prohlédl si obraz důkladněji.

Nedíval se na Siwona, ač by byl na první pohled přísahal, že ano.

Uchváceně zalapal po dechu.

Tmavovlasý a o pět let mladší Ahn Chilhyun se na něj s veškerým dechberoucím půvabem usmíval ze svého nikdy nedokončeného portrétu.

Choi k malbě skoro bázlivě natáhl ruku a dvěma prsty zlehka obkroužil linii mužovy bledé tváře. Měla překrásné aristokratické rysy.

Jak jenom Minwoo mohl…?

Vybavil si Chilhyunovu fotografii z policejního archivu a otřásl se. Po páteři mu přeběhlo nepříjemné zamrazení.

Jak…?

Bezděčně od obrazu ucukl.

"Co tady děláš?"

Minho vyjekl hrůzou a prkenně se obrátil čelem ke dveřím. Nasucho polkl. Srdce mu divoce bušilo o žebra.

Sunho si zsinalého vetřelce prohlédl od hlavy až k patě, zkřížil ruce na prsou a zamračil se. "A tím tady nemyslím jenom tady ve skladu. Proč ses vracel?"

"Protože mám s Minwooem dohodu," odsekl mladík, teď už o poznání sebevědoměji, a v zápalu dotčeného rozčilení automaticky přešel do protiútoku: "A hádám, že by se mu zrovna dvakrát nelíbilo, kdyby zjistil, že se mě odsud snažíte mermomocí vyštvat, viďte?"

Sunho zaskřípal zuby. Ten umíněný spratek ťal do živého. "Nemůžeš mě prostě poslechnout?" zavrčel.

"Tak mi vysvětlete proč!"

"Nic ti vysvětlovat nemusím. A teď zmiz."

"Ptám se proč!"

"A já říkám vypadni!"

"Jeho se vám vyhnat povedlo, co?" vyštěkl Minho a bez varování odstoupil od portrétu, před nímž až doteď takticky postával. Nemýlil se. S jízlivým uspokojením sledoval, jak se Leeho oči rozšiřují bezprostředním šokem. "Jenže já nejsem Chilhyun."

Dvě tři vteřiny zůstal Sunho jako opařený. Pak se ale zuřivě vrhl k inkriminovanému obrazu a ještě zuřivěji přes něj přetáhl zaprášené bílé plátno.

Tmavovlásek vyplašeně uskočil o dva kroky vzad.

"Být tebou, už tu tohle jméno nikdy nahlas nezmiňuju," ucedil starší, popadl Choie za zápěstí a neurvale ho vyvlekl ze skladu. "Nikdy, rozumíš?"

"Hyung, ne…!" zaprotestoval Minho, když Sunho otevřel prosklené domovní dveře a nesmlouvavě vystrčil mladíka ven. "Hyung…!"

Strnul. Z pohledu, jímž ho Sunho počastoval, jej zamrazilo v zádech.

"Nedovol Minwooovi, aby dokončil tvůj portrét. Moc tě prosím."

○○○

Zahřmělo.

Minho se obratně vyhnul kalné louži vprostřed cesty a vykoukl zpod deštníku.

Těžká černá mračna dávala tušit, že vytrvalý déšť, co už od rána svlažoval ulice Soulu, nemíní v nejbližších hodinách ustat. A to si dneska s Jonghyunem plánovali, že večer zajdou na kurty… No nic.

Galantně podržel dveře dvěma odcházejícím slečnám a s pozdravem vstoupil do kavárny. Nemusel se dlouho rozhlížet, všiml si ho takřka okamžitě. Seděl u nejzazšího stolku u okna, začtený do nějakého magazínu.

Famózní a přirozeně úchvatný. Přesně jak se od Minwooova modelu dalo očekávat.

Minho si u baru objednal kávu a sklenici minerálky, načež pomalu a uvážlivě přistoupil k volné židli naproti Ahnu Chilhyunovi.

"Dobrý den."

Brunet k němu tázavě zdvihl zrak. Jeho čelo na vteřinu zbrázdila přemítavá vráska, to jak se automaticky pokusil Minhovu tvář pojmenovat, či alespoň zařadit. Načež se široce usmál a zdvořile povstal od stolu.

"Choi Minho," představil se mladík a vysmekl Kangtovi uctivou úklonu. "Mnohokrát děkuji, že jste si na mě udělal čas…"

"Nemáte vůbec za co," ujistil ho Ahn, přičemž zkoumavě přimhouřil oči. "Dovolte mi ale jednu otázku…"

Posadili se a skladatel přisunul k Minhovi rozevřený časopis, kterým listoval před jeho příchodem. Prstem poklepal na jméno fotografa pod článkem.

Choi se zazubil. "Ano, to jsem já," přisvědčil. "A chápu, jak to vypadá, ale ujišťuju vás, že tu nejsem jako tajný špion od novin."

"Díkybohu. Začínal jsem se bát, že mě dohnala temná tajemství mého mládí," zasmál se Kangta a pozvedl ke rtům asymetricky řešený šálek. "Proč jste mě sem tedy pozval, pane Choii?"

Minho si váhavě odkašlal a upřel na svého společníka omluvný pohled. Zcela mimoděk jej přitom napadlo, že v těch světlejších vlasech není Chilhyunova podoba se Siwonem až tolik markantní.

"Chci mluvit o Lee Minwooovi. O tom, co se… stalo před pěti lety."

Servírka přicupitala s Minhovou objednávkou. Mladík se širokým úsměvem poděkoval, zatímco zamračený Kangta mlčky odložil hrnek zpátky na podšálek. Zdálo se, že jej přešla chuť. Odvrátil zrak k oknu. A nepromluvil ani potom, co se dívka uštvaně odporoučela k nově příchozím hostům u vedlejšího stolu.

Tmavovlásek s povzdechem zamíchal kouřící kávu a opřel lžičku o okraj šálku. "Prosím," dodal rozpačitě.

Chilhyun na mladíka úkosem pohlédl.

"Pracuje teď na mém portrétu," řekl Minho a Ahn při jeho slovech zbledl jako stěna.

"Je mi jasné, že se k tomu nechcete vracet, rozumím, a nežádal bych vás o to, ale… jste jediný, kdo zná pravdu."

"Pravdu? Pravda zní, že Lee Minwoo je šílenec," odtušil brunet suše. "Což ale není nic, na co byste nepřišel sám."

"Proč jste jeho nabídku přijal?"

"Není to snad zjevné? Z téhož důvodu, proč jste ji přijal vy i našich sedm předchůdců," usmál se Kangta trpce. "Protože M se neodmítá. Nenechá se odmítnout."

"Pravda," přikývl mladší a zamyšleně zatočil sklenicí po hraně jejího dna. Sledoval, jak voda plynule krouží ze strany na stranu. "Co vás vlastně přimělo změnit názor? Byl za tím Sunho?"

"Ano."

"Vyhrožoval vám?"

"Cože?" Chilhyunovo obočí udiveně vystřelilo vzhůru. "Ne. Varoval mě. Prosil, ať odejdu, dokud je čas." Potřásl hlavou. "Naneštěstí mi Minwoo hned při našem prvním sezení obratně naznačil, že jeho asistent není… tak úplně v pořádku, tudíž jsem ho zpočátku nebral vůbec vážně. Postupem času mi ale došlo, že… se celá ta věc má přesně naopak. A že se mě Sunho snaží chránit."

"Před čím?"

"To nemám tušení. Vím ale, že s každým tahem, jímž se přiblížil dokončení mého portrétu, byl Minwoo stále agresivnější a majetničtější. Začal zkracovat intervaly mezi jednotlivými sezeními, a pokud jsem se opovážil některý termín odřeknout, rozzuřil se k nepříčetnosti. Schytaly to židle, stojany i palety, jednou ve vzteku dokonce rozmlátil dveře, na mě ale ruku nikdy nevztáhl. Předpokládám, že si příliš cenil," Ahn pravačkou ledabyle pokynul ke svojí tváři, "tohohle."

"To se však změnilo, když jste mu oznámil, že končíte," dovtípil se Minho.

Kangta přikývl. "Upřímně, nechtělo se mi do toho. Bál jsem se ho a děsil se jeho reakce, ale… těch hysterických výlevů jsem měl už plné zuby. Musel jsem s tím skoncovat, za ty nervy mi žádný pitomý obraz nestál… No, a co se stalo pak… víte."

Choi chmurně přitakal a Chilhyun se napil vychladlé kávy.

"Byl jsem si tehdy jistý, že mě zabije," zašeptal rozechvěle a sevřel šálek v dlaních pevněji. "A snad by to i udělal, kdyby…"

"Kdyby co?"

"Kdybych byl tím, co hledá."

"Tím, co hledá?" zopakoval Minho zmateně.

"Absolutní múzou přeci. Ještě se vám o ní nezmínil?"

"Zmínil, ale…"

"Pak jistě víte, že jste jeho posledním nejžhavějším kandidátem."

"Jenomže co to znamená?" zaúpěl mladší bezradně. "Absolutní múza… mistrovské dílo, kterým se všechno završí… Nerozumím vůbec ničemu!"

"A já po tom ani netoužím," ujistil ho Kangta bezbarvě. "Netvrdím, že mě nezajímá, co za tím vězí, ale život bych kvůli tomu neriskoval. Podruhé rozhodně ne."

"Doopravdy si myslíte, že kdybyste tou múzou byl, zabil by vás?"

"Pochybujete?"

"Zdá se mi nelogické, že by zabíjel něco, co má pro něj takový význam."

"Lepší mrtvá múza než žádná múza, pane Choii."

"Chcete říct, že jeho prioritou je dokončit portrét za každou cenu?"

Starší kývl.

"Od toho vás Sunho zrazoval?"

"Přesně tak."

Nedovol Minwooovi, aby dokončil tvůj portrét.

Ale proč…?

Minho z tašky zakaboněně vytáhl mobil, chvilku v něm něco hledal a pak jej po stole přisunul k Chilhyunovi.

Brunet překvapeně pozdvihl obočí. "Co je to?"

"Podívejte se sám," zabručel Choi a rozčileně usrkl minerálky, zatímco Kangta poslušně sklonil oči k černobílému skenu novinového článku v jeho telefonu.

Že své ohromení nepředstírá, bylo očividné.

"Máte informace i o ostatních?" vyhrkl, jen co dočetl poslední slovo.

"Jen o Nichkhunovi. Ten zmizel o nějakých třicet let dřív… O něm tu mám článek taky, ale bez znalosti thajštiny se toho z něj moc nedozvíte…"

"To je v pořádku, věřím vám," ujistil ho s úsměvem Kangta a vrátil mu mobil. "Kolikrát jsem si lámal hlavu nad tím, jak je možné, že nemůžu o nikom z nich nic dohledat, ale tohle by mě nenapadlo…"

"Co si o tom myslíte?"

"Popravdě? Sunho každý můj všetečný dotaz odbyl tím, že i kdyby mi narovinu pověděl, jak se věci mají, nevěřil bych. Takže já se nedivím vůbec ničemu."

"Ale… není to přece možné," namítl Minho.

Chilhyun pokrčil rameny. "Nikdy jste neměl z Minwooa a jeho obrazů divný pocit?"

Mladík neodpověděl, místo toho nabral lžičkou hořkou pěnu neslazeného cappuccina a ochutnal. "Nemluvil s vámi Sunho někdy o Junghyukovi?"

"Ne. Nikdy o něm nemluvil."

"Škoda," posteskl si tmavovlasý. "Víte, mám takový pocit, že se všechno točí právě kolem něj…"

"Souhlasím," přisvědčil Ahn. "Nemůže být náhoda, že zrovna Junghyuk, do kterého se tak nešťastně zamilovali oni oba, byl Minwooovým posledním kompletním modelem… Co je?" Ušklíbl se Minhovu překvapenému výrazu. "Umím číst mezi řádky."

Choi se hryzl do rtu. "Dobře, jenže jak to spolu souvisí?" Mrkl na staršího. "To se vám vyčíst nepovedlo, hádám."

"Je mi líto," povzdechl si Kangta. "Ale zkuste se poptat Sunha. Kdoví, třeba budete mít větší štěstí než já…"

Minho se co nejobjektivněji pokusil představit si načrtnutou situaci a zoufale naznal, že procentuálně se jeví jako daleko pravděpodobnější, že ho zítra cestou do práce unese mimozemský koráb. Zvedl koutky úst ve vyhýbavém pousmání. "Uvidím, co se dá dělat."

"Sunho není váš nepřítel, na to pamatujte."

Chilhyun se s ospravedlněním zadíval do mobilu, který mu zapípáním v kapse saka oznámil příchozí zprávu. "Promiňte, už budu muset jít." Dopil zbytek kávy a gestem upozornil servírku, že by rád zaplatil. "Moc jsem vám nepomohl, viďte?" Omluvně se na Minha usmál.

"Naopak. Bylo skvělé promluvit si o té záležitosti s někým… zasvěceným," ujistil ho Choi.

"Zasvěceným," zopakoval brunet a souhlasně pokývl. "Ano. Asi máte pravdu."

"Ještě jednou děkuji. Jsem vám za váš vhled moc vděčný."

Ahn s úsměvem mávl rukou a vytáhl z tašky peněženku. Obsluha za barem jako na povel zanechala míchání banánového koktejlu a přispěchala ke kase.

Teď nebo nikdy.

"Uhm, ten váš portrét…" Minho zaváhal. Možná to nebyl dobrý nápad. Jenže teď už to stejně nemohl vzít zpátky. Ne s Kangtovým ostražitým pohledem zavrtaným v čele. "Měl byste vědět, že se ho Minwoo nezbavil."

"Opravdu?"

"Viděl jsem ho. Schovává ho ve skladu."

Servírka před Chilhyuna předložila účet a vyřkla sumu.

"Pravděpodobně jako připomínku svého největšího neúspěchu," zauvažoval Kangta, prohlédl si lístek s útratou a podal vyčkávající dívce hotovost. "Strašáka, který mu už nikdy nedovolí udělat tutéž chybu."

No ovšem.

"Nechat si utéct další model."