Behind - 8. kapitola

Minhův jekot prořízl noční ticho.

Jonghyun se bez dechu vřítil do ložnice. Jeho přítel se krčil u skříně, třásl se jako osika a hrůzou vytřeštěnýma očima zběsile těkal mezi hromadou neúhledně zmuchlaných přikrývek.

"Minho…?"

Mladší sebou trhl a prudce se k Hyunovi obrátil. Vteřinu dvě si ho zmateně prohlížel, načež se rysy jeho zsinalé tváře bez varování zkřivily surovým hněvem. "Kdes sakra byl?!" vyštěkl hystericky.

"Já - já… Š - šel jsem se napít…," zakoktal světlovlasý zaskočeně a svraštil čelo. "Zlato, jsi v pořádku?"

"Ne." Minho vyplašeně pohlédl k prázdné, neustlané posteli - s výrazem dítěte, které je skálopevně přesvědčeno, že ve tmě číhá bubák - a zavrtěl hlavou. "Nejsem v pořádku."

"Ale no tak," usmál se Jonghyun. Roztáhl paže, přiklusal k tmavovlasému a sevřel ho v medvědím objetí. "Už je to pryč," zamumlal konejšivě. "Byl to jenom zlý sen. Jenom sen…"

"Jenom sen," zopakoval mladší mechanicky. Ztěžka vydechl a zabořil nos do Jonghyunových platinových vlasů. "Máš pravdu. Promiň. Promiň, že jsem tak vyletěl… a ječel na tebe… a tak vůbec. Promiň."

"To nic," broukl Kim, vytáhl se na špičky a s letmým pousmáním přítele políbil. Cítil, jak se Minhovy rty zvlnily v úsměvu. Pohladil jej po tváři. "Pojď, půjdeme si lehnout… Anebo," rozpačitě střelil zrakem k posteli, "jestli chceš, můžu nám dneska ustlat v obýváku…"

"Není třeba. S tebou se nemám čeho bát."

"Hmm… Najednou se cítím neskutečně důležitě… Nechtěl bys mi tu větu ještě jednou pošeptat do ouška…?"

"Promiň, maminka mě učila, že s pedofily mluvit nemám."

"Ani za lízátko?" zamrkal na něj Jonghyun laškovně, hupsl do postele a poklepal dlaní o matraci. "Hned zítra ti ho koupím."

"To nebyla metafora?" podivil se upřímně Choi a se zívnutím vlezl pod peřinu.

Starší se stulil k Minhovu boku a hlavou se opřel o jeho rameno. "Jsem hodný pedofil," odtušil vážně. "Bez postranních úmyslů."

"Vskutku? A tvoje dnešní návštěva ve sprše…?"

"To byl úmysl naprosto zřejmý!"

"Příště ale Hyesungovi budeš důvod mého pozdního příchodu do práce vysvětlovat sám," zabručel Minho.

Jonghyun zafrkal smíchy. "Cos mu vlastně řekl?"

"Co myslíš?"

"Pravdu?"

"Že si můj náruživý přítel potrpí na sex po ránu? No, to, ehm… ne."

"Styď se. Lhát šéfovi, to se nedělá."

"Já mu nelhal. Pouze jsem své vysvětlení společensky vhodněji přeformuloval."

"Občas si říkám, kam na tyhle chytrý kecy chodíš…"

"Hloupá otázka, miláčku," usmál se tmavovlasý a lípl staršímu pusu na čelo. "Nikdo v mém okolí přeci nemá vytříbenější slovník než ty."

"Stvořil jsem Frankensteinovo monstrum!" zhrozil se Kim a se smíchem se vyhnul Minhovu výchovnému pohlavku. "Kolik je vlastně hodin?" napadlo ho pak.

"Moment…" Minho se natáhl pro mobil a zamžoural na displej. "Půl čtvrté. No fuj."

"Měli bychom spát."

"Nepovídej."

"Hm." Světlovlasý přítele zamyšleně pohladil po hrudi. "Co se ti zdálo?" zeptal zvědavě.

Mladší zaváhal. "Já… už ani nevím," zalhal rozpačitě.

Hyun udiveně zvedl hlavu.

"Znáš to," pokrčil Choi rameny. "Víš, že se ti zdálo něco hroznýho, ale když se probudíš, nemůžeš si vzpomenout, co to bylo."

Jenom zlý sen.

Zavřel oči, vzápětí je ale zase doširoka otevřel a objal Jonghyuna o poznání pevněji. Zachvěl se.

Kéž by.

S povzdechem se zahleděl do stropu. Dneska má se spánkem utrum. Junghyukův pronikavý pohled se mu vpálil do paměti jako cejch do živého masa.

○○○

"Minho! Nevíš, kde je Yesung?"

"Já, šéfe?" Mladík přezíravě pozdvihl levé obočí. "Možná jste zapomněl, ale já s Jongwoonem už asi měsíc aktivně nepracuju - vaším přičiněním, mimochodem - ," Minjun za druhým stolem se smíchy zakuckal čajem, "takže s podobnými dotazy se laskavě obracejte na jeho vrchní otrokyni Jiu."

"Jia ví prd," zabručel Hyesung mrzutě. "A vůbec, tady přece nejde o to, kdo zrovna je nebo není Jongwoonův otrok…"

"Že ne?"

"Jsi jeho kamarád."

"Um, nejsem si jistý, jestli Jongwoon tuhle… entitu považuje za relevantní."

"Fajn, tak nejsi kamarád, ale jsi to, co se v jeho světě svojí povahou kamarádovi nejvíc podobá. Lepší?"

"Mnohem," usmál se Minho zeširoka. "A ne, je mi líto, ale nevím, kde se Yesung zdržel. Volal jste mu?"

"Jako by mi někdy zvedl telefon," odfrkl Shin a s těžkým povzdychem se obrátil na podpatku. "Až dorazí, pošli ho za mnou."

Tmavovlasý praštil hlavou o stůl. "Že on přeslechl tu část o tom, že už s Yesungem nepracuju."

"Evidentně," konstatoval Minjun suše. "Kup mu naslouchátko. Milerád ti přispěju."

Choi se zachechtal, zabořil se do opěradla křesla a protáhl se. "Co máme vlastně tenhle týden na programu, pane kolego?"

"To by mě, pane kolego, taky moc zajímalo."

"Copak? Dolehla na tebe tvůrčí krize?"

Kim zavrtěl hlavou. "Nápad mám. Samotná realizace je ale poněkud… problematická."

"V čem přesně?"

"V tom, že takhle narychlo nemám šanci Kangtu k rozhovoru uhnat."

"Kangtu?" zpozorněl Minho. "S tím bych ti možná mohl pomoct…"

"Ty se s ním znáš?" žasl brunet.

"Nó, dalo by se říct… Nic neslibuju, ale zeptám se."

"Děkuju! Za to tě zvu na pivo!"

"Platí," zazubil se mladší, zvedl se od stolu a zamával udivenému Junovi mobilem. "Zavolám mu hned, pokud nic nenamítáš."

"Velký interview se spoustou fotek!" zajásal Minjun. "A tou spoustou fotek myslím strašnou spoustu fotek! Hezky se na něj totiž kouká…"

Minho se tedy uklidil do prázdné kuchyňky, kde se mu do pěti minut zdvořilého vyjednávání elegantně povedlo smluvit s Chilhyunem na pozítří v deset hodin schůzku u něj ve studiu. S pokornými díky si zapsal adresu, jestě jednou Ahna ujistil, že nebudou obtěžovat déle, než bude nezbytně nutné, rozloučil se a zavěsil.

Tak to by bylo.

Za spokojeného pobrukování si uvařil čerstvou kávu a s kouřícím hrnkem v ruce vykročil zpátky ke kanceláři.

Min za recepčním pultem právě vášnivě debatovala s kýmsi na druhém konci telefonní linky, když ale zmerčila, že se Minho vrací z kuchyňky, zuřivě zagestikulovala a bradou pokynula k proskleným dveřím do redakce.

Ye-sung, zartikulovala němě.

A opravdu. Z chodby se ozvalo cinknutí výtahu a okamžik nato už bral Jongwoon rozzářeně za kliku.

"Ahoj, lásko!" zahalekal na celou halu.

Choi se smíchem potřásl hlavou, v příští vteřině mu však pobavený úsměv šokovaně zamrzl na rtech. Vytřeštil oči.

Stál tam. Pozoroval ho. V odrazu skleněné tabule zavírajících se dveří ho viděl zcela zřetelně.

Junghyuk.

"Minho! Hej! Vnímáš mě?"

Ne, nemohl se splést.

"Viděls ho?!" vyhrkl horečně.

Jongwoon se nechápavě ohlédl. "Koho?"

Mladší vyrazil ke dveřím, po třech dlouhých krocích se ale s povzdechem zastavil. Tušil, že to, co spatřil, je už dávno pryč.

"Kašli na to," zamumlal, načež do Yesunga zamračeně šťouchl loktem. "Kde se vůbec flákáš? Před deseti minutama se po tobě sháněl šéf - …"

"Chyběl jsem mu?"

"Ne. Mám ti vyřídit předvolání na kobereček."

"Kruci. Ty člověku umíš zkazit radost, jen co je pravda."

"Kdo mě to asi naučil…?"

Sung se rozesmál. "Já vím, já vím, ty jsi také učenlivé dítě a já jsem hrozně hrdý, ale…" Vzal Minha kolem ramen. "Obracet proti mně mé vlastní zbraně, to je podlost, zlatíčko."

Tmavovlásek jej konejšivě poplácal po hlavě. "Ty se s tím srovnáš, muži můj."

"Nejsem si jist. Pálí mě oči…"

"Venku všechno kvete. To bude alergie."

"Bohu dík! Začínal jsem se bát, že mám snad srdce nebo co… Hmm, půjčíš mi na moment to kafe? Hříšně lahodně mi tu s ním voníš pod nosem…"

Minho mu beze slova věnoval hrnek a Jongwoon se s poděkováním labužnicky napil.

"Chutná?"

"A jak! Doopravdy, ženo, otevři si kavárnu. Nikdo neumí lepší kafe než ty."

"Kdepak. To by nešlo."

"Proč ne?"

"Protože nejlepší káva je ta, která je uvařená s vroucí láskou…"

"Je-li to tak, musí tohle být láska jako trám," odtušil Kim, výmluvně pozvedl šálek ke rtům a gurmánsky usrkl další hlt. Pak se ale zarazil, podezíravě shlédl na šálek, podíval se na Minha, znovu na šálek a svraštil čelo. "Moment. Nevařil sis to kafe náhodou pro sebe…?"

"Jistěže!" prohlásil mladší samolibě, načež oba propukli v hysterický řehot.

"Tak jo, konec srandy, rušíme kolegy," zabručel Choi, když si všiml, že na ně zaměstnanci z okolních kanceláří nevraživě civí. "A vůbec, povíš mi už konečně, co tě zdrželo?"

"Výzvědy," řekl Jongwoon a vrátil Minhovi hrnek. "Vyrazil jsem analyzovat Sunhův ranní režim, abych byl přesný. A míním v tom pokračovat do konce týdne, takže až od Sungieho dostanu výhružné kázání na téma "víš, kolik novinářů se třese na tvoje místo", svedu to všechno na tebe. Jenom abys věděl."

Tmavovlasý na něj překvapeně zamrkal. "A je to nutné? To špiclování myslím."

"Samozřejmě. Musím vymyslet nejefektivnější způsob útoku přeci." Starší přimhouřil oči. "Do mezilidských vztahů se nikdy nevrhám po hlavě, to si pamatuj. Tušíš, jak dlouho jsem stalkoval tebe?"

"Tys mě stalkoval?!"

"Dva měsíce."

"Jongwoone!"

"Co?"

"Tys mě stalkoval!"

"Jo. Chceš to písemně?"

"Ty podvratnej živle!"

Namísto očekávané reakce vytasil černovlasý mobil a začal do něj cosi nadšeně datlovat.

Minho na něj zůstal zmateně hledět. "Co to děláš?"

"Poznamenávám si 'podvratnýho živla'. Byl jsem poctěn již mnoha barvitými přízvisky, ale podvratným živlem jsem úplně poprvé!"

"Ehm… Rád jsem ti udělal radost?"

Yesung po něm blýskl oslnivým úsměvem. "Poslyš," znenadání zvážněl, "na kdy máš domluvenou další schůzku s Minwooem?"

"Na dnešek," vzdychl Choi a zastavil se. Jongwoon tázavě vzhlédl. Dorazili před Minjunovu pracovnu.

"A?"

"Ráno jsem mu volal a vymluvil se na resty v práci."

"Nebylo by jednodušší mu prostě narovinu říct, že končíš?"

"To se snáz řekne, než udělá," zamumlal Minho a vzal za kliku. Ušklíbl se. "Čeká na tebe Hyesung, nezapomeň."

"Jak bych mohl," odfrkl Kim. Pak ale na mladšího dlouze pohlédl, na moment zaváhal a rozpačitě jej pohladil po paži. "Bude to dobrý, Minho, uvidíš."

"Já vím." Tmavovlásek zvedl koutky úst v nuceném usmání. "Vždyť… co by se mohlo stát?"

○○○

Byl to jenom sen.

Tak rád by tomu věřil, jenomže…

Minho si rozechvěle vyhrnul rukáv pyžama a zadíval se na temnou modřinu na pravém zápěstí. Zajíkavě vydechl. Ještě teď cítil sílu Junghyukova křečovitého stisku.

Tolik tomu chtěl věřit, byl přesvědčen tomu věřit. Tomu, že iracionální vidina Junghyuka v chodbě redakce byla jenom dozvukem nočního traumatu.

Ovšemže byla.

Musela být.

Tak proč? Proč ho o několik hodin později spatřil znovu? Proč ho viděl na parkovišti, proč cestou domů, proč na schodišti před bytem?

Proč… Proč… Proč…

Zbláznil se? Vybájil si snad halucinaci, která jej pronásleduje, kam se hne? Ale proč?

A proč zrovna Junghyuk?

Schoulil se do klubíčka, peřinu si přitáhl k bradě. Usnout však nedokázal.

Nemohl.

Nechtěl.

Bál se.

Aniž by chápal proč, třásl se hrůzou.

Poslepu zašmátral na nočním stolku vedle hlavy a podal si mobil. 22:42. Spí už?

S povzdechem otevřel kontakty a vyhledal příslušné jméno. Vem to, prosím. Bez dalšího přemýšlení pak zmáčkl zelené tlačítko a přitiskl si telefon k uchu.

"Kim," ozvalo se mrzutě po sedmém zazvonění.

"Jongwoone…" Odkašlal si. Nepoznával vlastní hlas. "Promiň, vím, že je pozdě…"

Druhá strana linky se na pár sekund zaraženě odmlčela. "Minho? Stalo se něco? Jsi v pořádku?"

"Mám strach, Jongwoone."

"Strach?" zopakoval Yesung zmateně. "Ale z čeho?"

"Z Junghyuka."

"Cože?"

"Pronásleduje mě."

"…"

"A to samozřejmě není možný, takže jediným vysvětlením je, že mi regulérně hrabe a celá ta paranoia je výplodem mojí choré mysli - …"

"Zpomal, zlato," zarazil ho Jongwoon. "A začni hezky od začátku. Jestli ti mám pomoct, potřebuju uvést do situace."

A tak mu Minho, jak nejsrozumitelněji dovedl, povyprávěl o svých prapodivných setkáních s přízrakem muže, který před sto lety beze stopy zmizel. Mužem, s jehož osobou více či méně souviselo všechno, do čeho se Minho nevědomky namočil toho dne, kdy souhlasil, že se stane Minwooovým modelem.

Sám sobě zněl jako šílenec, avšak Yesung jeho líčení tiše a pozorně naslouchal, ani náznakem nedal najevo, že by o pravdivosti mladšího slov byť jen jedinkrát zapochyboval.

Což Minha v konečném součtu vystresovalo víc, než kdyby mu doporučil návštěvu u psychiatra a yesungovsky nerudným způsobem ukončil hovor. S touhle variantou totiž přece jenom reálně počítal.

"Tak co si o tom myslíš?" vyhrkl, když zdárně dospěl ke konci svého psychotického vyprávění. "Jsem blázen, že jo?"

"Já nevím," odtušil Jongwoon váhavě. "Jindy bych řekl, že jo, ale… Celá tahle záležitost kolem M je… podezřelá. Zatraceně paranormálním způsobem. A se vším, co zatím víme… rozhodně se nedá vyloučit, že Junghyuk, kterého jsi viděl, byl… skutečný Junghyuk. Nebo nějaká jeho astrální projekce…"

"Z čehož vyplývá…?"

"Že to nemusela být žádná halucinace."

"To jsem… zrovna slyšet nechtěl."

"Promiň."

"Ale co po mně může chtít?"

"To netuším…"

"Sungu?"

"Myslíš, že ti chce ublížit?"

"Ublížit?" Minho zapřemýšlel. "Ne, takovým dojmem na mě nepůsobí," prohlásil pak. "Spíš jako kdyby… se mi snažil něco říct… ale já asi nejsem dostatečně inteligentní, abych tomu vzkazu porozuměl." Povzdechl si (zase) a unaveně si promnul oči.

"Takže ti nejde po krku… ale bojíš se ho," konstatoval Kim.

"Jo. Sám nevím proč. Není na něm přece nic děsivýho… Naopak. Je krásnej, až by jeden závistí zaplakal."

"I krása umí být občas děsivá."

"Po dnešku tomu začínám věřit."

"Uhm, dovol mi jednu opožděnou otázku - Jonghyun není doma, co?"

"Má sraz se spolužáky ze střední."

"To jako fakt? Dneska? Co za lidi uspořádá třídní sraz v úterý večer?!"

"Scházejí se vždycky ve stejný den, jednou za tři roky. Je to jejich tradice."

Starší zafrkal. "Tradice netradice, není tvojí pisálkovské parodii trochu blbý nechat tě doma samotnýho ve stavu, v jakým jsi?"

"Křivdíš mu," zamračil se Minho. "Nechtěl nikam jít, ne po tom, co se stalo v noci, ale já ho přemluvil. Vím, jak moc se na dnešek těšil… Hele, celej večer jsem byl v pohodě, to až teď to na mě nějak padlo. Jonghyun za nic nemůže."

"Hm."

"Nejsi snad poctěn, že jsem se rozhodl zkazit večer raději tobě?"

"Tvé neotřelé projevy lásky mě nikdy nepřestanou fascinovat," zachechtal se Yesung. "Chceš, abych přijel?"

"Ne, to není nutné. Stačí, že tě slyším," usmál se mladší. "Cítím se… mnohem bezpečněji."

"Tak to jsem rád."

"Vyprávěj mi něco."

"Co něco?"

"Cokoli, drahý. Hlavně mluv."

"Dobrá tedy… podělím se s tebou o své stalkerské poznatky…"

"Ehm…"

"Něco se ti nelíbí?"

"No, nezní to zrovna jako pohádka na dobrou noc, víš…?"

"Garantuju ti, že budeš spinkat jako mimino," ubezpečil ho Jongwoon. "Zavři oči, dýchej zhluboka… Tak. Kdysi dávno - respektive před devíti lety…"