Dead arms - 1. kapitola

"Pane Lee, návštěvní hodiny jsou u konce."

Minwoo mladé sestřičce ve dveřích kývl na srozuměnou, načež se s úsměvem obrátil nazpět k černovlasému muži sedícímu s nohama zkříženýma v tureckém sedu na velké sněhobílé posteli. "Už budu muset jít. Zítra mám službu, takže se tu zastavit nestihnu, ale pozítří jsem u tebe jako na koni, dobře? Mohli bychom třeba zajít do parku, v tuhle roční dobu tam musí nádherně… Co říkáš?"

Eric Mun se vyzývavě zahleděl do prázdného pravého zadního rohu svojí polstrované cely. Jeho hezkou tvář zkřivil pobavený úšklebek. "To by bylo fajn," odvětil pak.

Světlovlasý si povzdechl. Opět tatáž odpověď. Už více než rok od něj jinou větu jako reakci na nabídku opustit tuhle místnost neslyšel. A vždycky to dopadlo stejně. Už více než rok se Erika snažil z tohohle depresivního bílého doupěte vytáhnout, ale marně. Eric o to nestál. Odmítal se ze své polstrované cely bez oken hnout.

Minwoo zvolna vstal z houpacího křesla, které spolu s postelí a malým dřevěným stolkem tvořilo veškerý interiér pokoje, a se smutným pousmáním ve tváři přistoupil k černovlasému. Letmě jej políbil na čelo. "Tak tedy pozítří. Dobrou noc, zlato." Na prahu dveří se ke svému příteli ještě jednou ze zvyku otočil, načež sužován nepříjemným pocitem, který se ho zmocňoval pokaždé, když Erika opouštěl, vyšel na chodbu soukromé psychiatrické léčebny a bez otálení zamířil ke schodišti.

"Lee Minwoo?" ozvalo se za ním znenadání.

"Ano?" Světlovlasý se zastavil a tázavě se zadíval na půvabného, étericky působícího vysokého bruneta v bílém plášti. Uznale pokýval hlavou. "Vy musíte být ten Erikův nový doktor. Koukám, že mi vás popsal naprosto přesně."

Koutky mužových úzkých přísných rtů se zvedly v lehkém úsměvu. Přikývl. "Shin Hyesung. Těší mě."

Minwoo mu oplatil zdvořilou úklonu. "Rád vás poznávám."

"Pane Lee, měl byste chviličku? Chtěl bych se vás optat na pár věcí ohledně Erika. On totiž… nu, řekněme, že ke mně zatím není právě příliš sdílný."

Světlovlasý se při pohledu na Hyesungův zpola bezradný, zpola navýsost dotčený výraz pobaveně zazubil. "Prosím, hlavně to neberte osobně, pane doktore. Věřte mi, Eric je skoupý na slovo úplně každému," ujistil jej se smíchem, načež souhlasně přitakal na jeho dotaz. "Samozřejmě. Ale pokud je mi známo, všechny podstatné informace by už dávno měly být udány v jeho spisu, ne?"

"Ano, to máte pravdu." Sung poklepal prsty na černé desky ve svých rukou. "A se vším podstatným v jeho případu jsem již nějakou dobu plně obeznámen, jen… bych si rád některé údaje ještě znovu ověřil. Neposadíme se?" pokynul hlavou k židlím, lemujícím asi čtvrtinu pravé stěny nemocniční chodby. "Víte, nejvíce mě zaráží, že podle veškerých provedených vyšetření je Eric naprosto v pořádku."

"Až na to, že vidí chlápka, který neexistuje," podotknul trpce Minwoo a unaveně sebou žuchl na židli.

"Správně. Vyvozený závěr je tedy takový, že se halucinace objevily v souvislosti se závažnými zraněními, která Eric utrpěl před dvěma lety při přestřelce v policejním zátahu na členy gangu obchodujícího s bílým masem. Byl jste u toho?"

"Bohužel ano." Lee rozčileně sevřel ruce v pěsti. "Byla to moje vina. To kvůli mně ho postřelili. Kdybych jen na ten jediný pitomý moment nepolevil v ostražitosti…" S nešťastným povzdechem potřásl hlavou. "On mi zachránil život a já… já ho nechal zavřít do blázince…"

"Udělal jste to pro jeho dobro," broukl Hyesung shovívavě. Chápal, jak hrozně se, i s uvědoměním o správnosti svého činu, musí Minwoo cítit. "Povězte, kdy zhruba se začaly Erikovy psychické problémy otevřeně projevovat?"

"Uhm, asi… za půl roku potom, co ho propustili z nemocnice. Nedokážu si to vysvětlit. Ještě večer byl zcela v pořádku a ráno… Jeho chování se změnilo doslova ze dne na den. Nevinné povídání o jakémsi Andym přerostlo ve vyšinuté povídání si s neexistujícím Andym. Začal Andymu kupovat dárky. Svoji milovanou pracovnu předělal na pokoj pro Andyho. Kvůli Andymu vařil o porci jídla navíc… Pochopil jsem, že je zle."

"Pane Lee, nevzpomenete si, jestli… těmhle změnám nepředcházelo něco… neobvyklého?"

"Neobvyklého?" Minwoo se zamyslel. "Hmm, nikdy jsem nad tím takhle neuvažoval… ale když o tom teď mluvíte… asi dva měsíce nazpět od prvního incidentu se Erikovi přihodilo… několik zvláštních nehod. Většinou šlo o naprosté banálnosti, které ani nestojí za řeč, ale…" zamračil se, "z toho se třeba dvakrát během tří týdnů celkem ošklivě vyboural a jednou dorazil do práce s obvázanými zápěstími - prý se jenom pořezal o rozbité zrcadlo, ale na to byly podle mě ty rány až příliš hluboké."

"Myslíte, že se mohl pokoušet o sebevraždu?"

"To určitě ne," zamítl světlovlasý rázně doktorovu myšlenku. "Eric má svůj život rád. Dokonce i ten, co vede tady, zavřený mezi čtyřmi stěnami. Nevěřím tomu, že by se chtěl zabít. To prostě není jeho styl."

Hyesung zadumaně kývl a zapsal si do Munova spisu tužkou pár poznámek. "Stalo se v té době ještě něco podivného? Něco, co se vymykalo Erikovým běžným zvykům?"

"Jo. Po té druhé autonehodě naráz a definitivně sekl s kouřením. Což, pochopte, bylo vzhledem k míře jeho závislosti přinejmenším značně překvapivé."

"Vezmeme-li však v úvahu, že už jednou utekl hrobníkovi z lopaty a minimálně dvakrát na ní málem ležel znovu… Lidé, kteří dostanou druhou šanci, se takovýchto svých zdraví nebezpečných zlozvyků nezřídka kdy radikálně zbavují."

"Asi máte pravdu," připustil Minwoo. "Eric byl opravdu velice vášnivý kuřák, asi proto mě jeho rozhodnutí tolik zaskočilo."

"Rozumím vám," usmál se doktor Shin a naposledy se pro kontrolu zadíval na papíry s Erikovými údaji, uložené v černých deskách. Jeho čelo zbrázdila vráska. "Měl bych ještě jednu otázku," řekl pak. "Eric přece není nijak nebezpečný. Ani sobě, ani jiným. Z jakého důvodu je tedy zavřený v polstrované cele?"

"Tak na to se budete muset zeptat přímo jeho. On sám si ji totiž vyžádal. Nikdo neví proč. A co je horší, odmítá z ní vytáhnout paty."

"Chcete říct, že ze svého pokoje nevychází?" Hyesungovo obočí samým úžasem vystřelilo vzhůru. "Vůbec?"

Minwoo zachmuřeně přitakal.

***

Doktor Shin lehce zaťukal na dveře. Odemkl, stiskl kliku a vstoupil do sterilně bílého pokoje.

"Ahoj, Eriku."

Žádná odpověď, žádná reakce. Jeho pacient dál docela nevzrušeně seděl na posteli a soustředěně kreslil do skicáku.

Hyesung se posadil do houpacího křesla a zvědavě se naklonil blíž, aby na Erikovu kresbu lépe viděl. Ohromeně vydechl. "No páni… To je Minwoo, že ano?"

Černovlasý ustal v započatém pohybu tužkou a zvedl k mladšímu muži své velké tmavé oči.

Konečně mě vnímá. Sung se usmál. "Je to nádherné. Máš ohromný talent."

"A vy zase moc pěknou tvář," konstatoval Eric. Vytrhl list s Minwooovým portrétem a na čistý nový papír se jal slabými přesnými tahy načrtnout obrys Hyesungova obličeje.

Brunet se lehce zarděl. Ačkoli věděl, že ona věta bylo od Erika spíše jen prostým shledáním faktu než úmyslným komplimentem, potěšilo jej to. Pohodlněji se opřel o opěradlo křesla a přehodil nohu přes nohu. "Mluvil jsem dnes s Minwooem. Má o tebe velkou starost. Prý vůbec nevycházíš z pokoje. Je to pravda?"

Žádná odpověď.

Hyesunga rozmrzele napadlo, že by bezesporu bylo smysluplnější házet pověstný hrách na stěnu, než se pokoušet o jakoukoli konverzaci s Erikem Munem. Vzdávat se ale rozhodně nehodlal. Eric byl nyní jeho pacient a on měl v úmyslu mu co možná nejsnažněji pomoci. Odhodlaně pokývl hlavou. Však on už ho přiměje komunikovat! I kdyby tu měl prosedět celou noc. "Proč se tolik bráníš tomu opustit tenhle pokoj, Eriku?"

Žádná odpověď.

"Není to skličující? Být tu celé dny takhle zavřený?"

"Trochu." Černovlasý pokrčil rameny.

"No vida! Tak co takhle zkusit se zítra společně projít po oddělení, hm? Třeba jen na konec chodby a zpátky. I taková drobná změna prostředí ti moc prospěje…"

Eric se s hořkým úšklebkem na rtech a znatelnou příměsí hysterie v hlase rozesmál. "To byste mu mě už rovnou mohl naservírovat na stříbrném podnose."

"Komu?" povytáhl doktor obočí. "Andymu? Copak… on tu není s tebou?"

"Je. Ale tady," výmluvně se rozhlédl po bílých polstrovaných stěnách, "jsem v bezpečí."

Hyesung svraštil čelo. Obavy o vlastní bezpečnost? Jak to, že se o ničem takovém jeho spis ani slůvkem nezmiňoval? "Eriku," oslovil jej něžně, "Andy ti snad… chce ublížit?"

Černovlasý sebou poplašeně trhl a upřel kamsi za Hyesunga nevýslovně vyděšený pohled. Prudce zavrtěl hlavou, kolena si i se skicákem přitáhl k tělu a pevně se objal pažemi. Tužku svíral v prstech tak křečovitě, až mu zbělely klouby. "Netvařte se, že vás to zajímá, doktore. Stejně vám to nejde."

Brunet se zamračil. "Proč mi nechceš dovolit, abych ti pomohl?"

"Protože mi nemůžete pomoct," procedil starší zoufale. Zavřel oči. "Buďte od té lásky a nestrkejte nos do věcí, do kterých vám nic není. Moc vás prosím."

"Sám přece nevěříš tomu, že se tak snadno vzdám, viď, že ne?"

"Doktore, já vás zapřísahám… dejte ode mě ruce pryč," zašeptal Eric. "Nechci, aby… abyste skončil stejně jako doktor Im…"

Sung zmateně svraštil čelo. "Jak to myslíš?" Jediné, co věděl o Imu Woo Hyunovi, po němž převzal péči o Erika, bylo, že ho polovina kolegů pro jeho aroganci a nesnesitelné pedantství bytostně nesnášela a že jej policie před dvěma týdny našla v jeho bytě mrtvého. "Co má se mnou smrt doktora Ima společného?"

Černovlasý přimhouřil oči. "Prostě mě nechte být, ano?"

"Tak s tím nepočítej." Hyesung s šibalským úšklebkem na rtech překřížil ruce na prsou.

"Já mluvím vážně, doktore!"

"Však já taky."

"Pokud trpíte sebevražednými sklony, hoďte si mašli a ušetřete mé sličné halucinaci práci s vaším mordováním," odfrkl Eric cynicky, odkládaje skicák a tužku na stolek. Poté rozčileně vklouzl pod přikrývku a hlavou demonstrativně praštil o polštář. "Jsem unavený."

"Dobrá." Brunet se ladně zvedl z křesla. "Uvidíme se zítra," usmál se rozpustile a s přáním dobré noci vykročil ke dveřím. Užuž natahoval ruku ke klice, když se za ním ozvalo překvapené: "Doktore?"

"Ano?" Hyesung se na svého pacienta tázavě podíval. Eric seděl na posteli a očima užasle rozšířenýma hleděl do prázdna vedle Sungovy hlavy. Brunet spíše podvědomě stočil zrak k místu, kam směřoval Erikův pohled, aby mohl spatřit to, co očekával, že spatří - nic. "Co se děje?"

Černovlasý obrátil svou pozornost nazpět k trpělivě vyčkávajícímu doktorovi. Vyčítavě se na něj zamračil. "Proč jste přesunul Junjinovu fotku z ložnice do obýváku?"

Hyesungův žaludek udělal dvojité salto vzad. Šokovaně na Erika vytřeštil oči.

Junjin. Park Choong Jae. Jeho životní partner, který před dvěma lety zahynul při autonehodě. Až dosud stála jeho fotografie v ložnici, na nočním stolku u postele. A na komodu do obývacího pokoje ji Hyesung dnes ráno přemístil zcela spontánně. Nikdo u toho nebyl, nikdo o tom neví…! Po páteři mu přeběhlo nepříjemné zamrazení. "Kdo ti to řekl?"

Eric střelil zpytavým pohledem do prázdného prostoru vedle bruneta. Poté zavrtěl hlavou. "Nelíbí se mu to. Asi byste ji měl vrátit zpátky," řekl jen, než se s konečnou platností položil na lůžko a zachumlal se pod peřinu. "Dobrou noc, doktore."