Dead arms - 11. kapitola

Kangta s dlouhým zívnutím vyšel z koupelny. Z botníku v chodbě zvedl tašku a zamířil do kuchyně. Dal vařit vodu na čaj a rozevřel brašnu.

Mobil dohledal záhy, zato… Zamračeně tašku obrátil a vysypal všechen její obsah na stůl. Marně.

"To snad ne!"

Rozběhl se zpátky do chodby, vyhlédl před byt, ale peněženku nenašel. Kde ji mohl ztratit? Nejspíš mu z tašky vypadla ještě v práci. Vrátil se do kuchyně pro mobil a vytočil číslo kolegyně, s níž se ráno na odchodu zdravil u recepce.

"Peněženka?" Hlas na druhém konci linky se na chvíli odmlčel. "Ne, Hyune, je mi líto, tady nic není."

Kangta zachmuřeně poděkoval a rozloučil se. Vidina zaslouženého spánku se rozplývala jako pára nad hrncem. Povzdechl si.

Zrovna se oblékal do kabátu, když se u dveří rozdrnčel zvonek. Překvapeně vykoukl z šatny. Pokud věděl, nikoho nečekal. Zvonek se ozval podruhé a Kangta otevřel.

Mladík na prahu mu věnoval oslnivý úsměv. "Ahn Chil Hyun?" zeptal se.

Kangta zaraženě přikývl.

Tmavovlásek sáhl do kapsy a podal mu jeho ztracenou peněženku. "Tak to je tohle nejspíš vaše," odtušil věcně. Mluvil s výrazným americkým akcentem.

Chil Hyun se rozzářil. "Kde jste ji našel?"

"Ležela na chodníku před domem." Mladík pokrčil rameny. "Chtěl jsem ji odevzdat na policii, ale pak mě napadlo podívat se, jestli tu náhodou někdo toho jména," kývl k peněžence, "nebydlí…"

"Děkuji. Ani nevíte, jak moc jsem rád, že jste to udělal," usmál se Kangta. Vytáhl padesátitisícovou bankovku, avšak mladík nad nálezným odmítavě zavrtěl hlavou.

"To nechte být." Naposledy si Ahna s nepopiratelným zájmem prohlédl a jeho hezky vykrojené rty zbrázdilo nečitelné pousmání. Obrátil k odchodu. "Nashle."

"Nashle… A ještě jednou díky!" zavolal za ním váhavě Kangta, načež spěšně zacouval do bytu a prudce za sebou zabouchl. Rozechvěle se opřel o dveře.

Až teď si uvědomil, že se třese zimou.

***

Po dvou dnech Erika nechali vrátit se zpátky do cely. Původní doba, kterou měl na pozorování strávit, byla sice stanovena na čtyři až pět dní, ale po osmi hodinách bezvýsledného snažení o to, aby s lékaři spolupracoval a prozradil, jak se dostal ze svého pokoje, vedení úsilí pro vyřešení případu vzdalo a nechalo na Hyesungovi, ať se svým pacientem naloží, jak uzná za vhodné.

Shin uspíšil svůj pracovní návrat a stejně jako Hyoyeon chodil Erika během směny každou hodinu kontrolovat. Eric si na zvýšenou pozornost nestěžoval, dával si ale zatraceně záležet, aby doktorovi při obhlídkách neuniklo, jak otráveně protáčí oči.

Týden nato seděla Choi Sooyoung za stolem na sesterně a zapisovala údaje do karty nového pacienta. Z práce ji vyrušilo zaťukání na dveře. Sestřička vzhlédla a střetla se s pohledem půvabné blondýnky, vyčkávající před místností.

"Přejete si?"

"Dobrý den." Dívka se usmála. "Přišla jsem navštívit Erika Muna."

To Sooyoung zaskočilo. Kromě Lee Minwooa, sem tam rodičů a sestry za Erikem nikdo nechodil.

"Aha. Ovšem." Oplatila blondýnce úsměv a vytáhla ze šuplíku čistý papír. "Vaše jméno?"

***

"Pane doktore."

"Sooyoung, co tady ještě děláte?" podivil se Hyesung, chvatně se oblékaje do bílého pláště. Nechtěl se v šatně příliš zdržovat. Měl z toho místa stále nepříjemný pocit.

"Jsem už na odchodu. Jen jsem vám chtěla dát tohle." Brunetka mu podala složku ve fialových deskách. "Eric měl dnes návštěvu. Ta slečna mě poprosila, ať vám tohle předám."

Sung se zatvářil překvapeně. "Návštěvu? Víte, kdo to byl?"

"Nemám tušení, nikdy jsem ji tu neviděla. Říkala, že se jmenuje… moment," Sooyoung sáhla do kabelky a vylovila z ní přeložený kousek papíru, "Victoria Song."

Shin složkou zmateně prolistoval. Co to má znamenat? Proč přišla Victoria za Erikem? Už zase nerozuměl ničemu, co se kolem děje. Povzdechl si. Hned ráno to musí říct Minwooovi.

Uložil dokumenty do skříňky, tu zamknul a zamířil chodbou k Munově polstrované cele.

Pacient zvedl oči od skicáku a kývl na pozdrav. Obrátil na čistý list, počkal, až se Hyesung usadí v křesle, a beze slova se dal do díla. Doktor zauvažoval, kolikátý jeho portrét už to vlastně bude.

"Prý jsi měl návštěvu…"

Eric však jeho vyptávání stroze utnul. "Nechci o tom mluvit."

"Aha," Sung se rozpačitě kousl do rtu. "No… to nevadí. Chtěl jsem se tě zeptat na něco jiného."

Černovlasý tázavě nadzvedl obočí.

Hyesung zaváhal. Z nějakého důvodu mu ten dotaz připadal nesmírně hloupý. Sklopil pohled ke špičkám svých bot. "Proč… proč to Junjin udělal?" hlesl tiše.

"Ale on nic neudělal."

Shin na něj ohromeně pohlédl. Asi špatně slyšel.

"Junjin neudělal nic z toho, z čeho jej obviňujete," zopakoval Eric chladně, aniž by přestal v zaujaté práci na kresbě.

"Ne. Ne, ne, to není pravda," vyhrkl Shin. "Nemůže být!"

"Proč ne?"

"Protože kdyby byla, znamenalo by to…!"

"Že doktor Kim zabil toho policistu a pak spáchal sebevraždu, ano."

"Ne! To by Dongwan neudělal! Nezavraždil by Arona…!"

"Oni si dokážou hrát s lidskou myslí, doktore," zavrčel Mun. "Můžeme se jen dohadovat, co Junjin doktoru Kimovi ukázal, že ho dohnal k něčemu… takovému. Zavinil, co se stalo, to bezpochyby, ale hlavu Aronovi nerozmlátil." Kriticky zhodnotil prozatímní náčrt a začal gumovat.

"T - to ti pověděl? Aron?"

"Hm. A taky, že nemáte brát příliš vážně, co vám tehdy řekl. Nemá zájem vás strašit."

Brunet se neklidně zasmál. Víc než smích to znělo jako zaskřehotání. "Milé vědět, děkuji."

Eric s letmým úšklebkem sklonil oči k papíru a soustředil se na kresbu. Hyesung ho nechal pracovat. Začal ty dlouhé chvíle ticha mezi nimi přijímat jako zcela přirozenou věc.

Nic než dech a šustot tužky po papíře.

"Jak se vede doktoru Ahnovi?"

Shin udiveně svraštil čelo. Vážně se ho Eric ptá na Kangtu nebo je on sám po těch deseti minutách otupělého sezení ještě mimo? "Dobře," odpověděl zaraženě. "Nejspíš."

"Opravdu?"

"Nemělo by snad?"

Černovlasý neurčitě pokrčil rameny. "Vyřídíte mu, že bych ho rád nakreslil?"

Sung nevycházel z úžasu. "Proč chceš kreslit Chil Hyuna?"

"Potřebujete to vědět?"

"Ne. Ale dost mě to zajímá."

Eric krátce pohlédl ke kraji postele. "Tak řekněme, že třeba proto… že se o mě v době vaší nepřítomnosti tak hezky staral. Nebo proto, že hezčího doktora tu nemáme…? Vyberte si, co se vám zdá věrohodnější."

"Popřemýšlím o tom," povzdechl si mladší. Pravdy se, jak vidno, nedočká.

"Doktore?" Pacient na moment ustal v kreslení. "Můžu na vás mít… osobní otázku?"

Shin nervózně polkl, když ho provrtal Erikův zkoumavý pohled. Jak moc osobní asi…? Přikývl. Váhavě.

"Proč jste si změnil jméno?"

Hyesung na Erika konsternovaně vytřeštil oči. Nadechl se, mělce a trhaně, ale nepovedlo se mu ze sebe vydat ani hlásku.

"Váš mrtvý muž je velice výřečný," odtušil Mun omluvně na jeho nevyslovený dotaz. "Promiňte. Jestli o tom nechcete mluvit…"

Brunet potřásl hlavou a usmál se. "Není důvod o tom nemluvit. Už… je to dávno."

Spočítal by na prstech jedné ruky, kolik lidí ví, že se nenarodil jako Shin Hyesung. Opravdu se chce svěřovat svému pacientovi…? Hloupá otázka.

"Můj otec… byl alkoholik. A násilník. Mlátil mě i mámu. Trvalo to… skoro deset let." Odmlčel se. "Navenek jsme se tvářili jako dokonalá rodinka, takže nikdo v okolí nepojal sebemenší podezření. Všichni sousedé otce zbožňovali a ženušky mámě nahlas záviděli, jak úžasného si vzala muže… Přetvařovat se, to mu šlo vždycky na jedničku.

První, kdo si všiml, že se něco děje, byla moje třídní učitelka. Bál jsem se říct jí pravdu a jako kolovrátek opakoval, že je doma všechno v pořádku, ale… když pak otec jednoho dne zbil mámu tak, že pro ni musela přijet sanitka a strávila měsíc v nemocnici, něco se ve mně zlomilo a já jí všechno vyklopil. A konečně se začalo něco dít. Po nekonečném kolotoči výslechů a soudních tahanic se rodiče rozvedli a otci byl nařízen zákaz přiblížení.

Tři roky nato máma umřela. A já si okamžitě po dosažení plnoletosti změnil jméno. Možná to zní malicherně, ale prostě jsem nechtěl mít s tím hajzlem už nic společného. Kdyby šlo změnit svoje geny, udělám i to." Hořce se ušklíbl.

"To je mi líto," zamumlal Eric upřímně. "A omlouvám se. Mrzí mě…"

"Nic se nestalo," ujistil ho Hyesung. "Jak jsem řekl, už je to dávno."

Starší svraštil čelo. Neměl by se ptát, jistě, ale zvědavost mu jednoduše nedala. "A… jak jste se jmenoval?"

"To ti Junjin neprozradil?" Brunet zvedl koutky úst v lehkém úsměvu. "Jung Pil Kyo."

Pacient zamyšleně kývl. Pak odložil skicák, vzal Shina za ruku a formálně mu s ní potřásl. "Mun Jung Hyuk, těší mě."

Hyesung na něj zůstal dvě tři vteřiny nechápavě hledět, načež se srdečně rozesmál.

***

V dáli zahoukal vlak.

Victoria se zastavila a otočila se k zábradlí lemujícímu nadchod. Lampa, pod níž stála, zablikala.

Udělala tři kroky k zábradlí, dotkla se chladného kovu dlaněmi a vyhlédla na koleje pod sebou.

Otřásla se. Chlad se jí zahryzával do těla.

Kroky mladého páru i pronikavý smích trojice studentek, kráčejících opačným směrem než původně mířila ona sama, vnímala jen okrajově. Teprve když osaměla, pohlédla tázavě na černovlasého muže, mlčky stojícího po jejím boku.

"Ty budeš Andy," mroukla tiše a obrátila pozornost zpátky k horizontu osvětleného večerního města. Byl to krásný pohled. "Vím, proč jsi tu. Tak do toho. Jsem připravená."

Černovlasý neslyšně ukročil vzad.

"Nebojím se umřít."

Vlak se vyřítil zpoza tovární budovy.

Victoria ucítila Andyho studené ruce na svých ramenou. Zavřela oči.