Dead arms - 12. kapitola

"Všechno jsou to… návody, jak se zbavit duchů," zabručel Hyesung a zamračeně obrátil na další list. Zoufale protočil oči, jen co si přečetl nadpis. "Jeden šílenější než druhý, mimochodem." Nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Tohle přece ani Victoria nemůže myslet vážně!

"Chápu tvé rozčarování, ale naše milá slečna Songová musela mít nějaký důvod, proč ti tam tu složku nechala," namítl Minwoo. Hodinky mu zapípáním oznámily celou, a tak se ze zvyku natáhl pro ovladač a zapnul televizi. Přepnul na zprávy a zesílil zvuk.

Shin se otráveně prohrabal dalšími asi pěti papíry, než ho konečně něco doopravdy zaujalo. Snad proto, že tenhle dokument vypadal úplně jinak než ty ostatní. Skýtal pouze pár stručných informací. O muži jménem…

"Kim Jong Woon." Sung si údaje za zuřivého kousání spodního rtu zadumaně pročetl. Zajímavé. No co, za zkoušku nic nedají. "Minwoo, myslím, že jsem něco…" Nedořekl. Leeův zděšený pohled mu sebral slova.

"Ona je mrtvá."

Hyesung se nechápavě zadíval na mladou reportérku v televizi a pak na fotku dívky v rohu záběru. Podobizna byla pořízena už před lety, takže mu vteřinu dvě trvalo, než ji poznal.

"…sedmadvacetiletá Song Qian…"

Není odporné, že se Victoriino rodné jméno dozvídá zrovna takovým způsobem?

Hrdlo se mu sevřelo úzkostí.

"…podle očitých svědků spáchala sebevraždu…"

***

"Soo?" Hyoyeon se na kamarádku starostlivě zadívala. Co přišla do práce, pořádně nepromluvila, a teď tu už asi půl hodiny bez hnutí sedí a tupě zírá do zdi. "Stalo se něco?"

"Ta holka, co navštívila Erika, je mrtvá," hlesla brunetka monotónně. "Další… Tohle přece nemůže být náhoda."

"Co tím chceš říct?"

"Andy mě nemá rád." Sooyoung na ni upřela prázdný pohled. "Pamatuješ? To řekl Wookie dva dny předtím, než…"

"Žádný Andy neexistuje," zamračila se Hyoyeon. "Je to výplod choré mysli, nic víc."

"Neprokázaly snad desítky testů, že Erikova mysl chorá není?"

"Zlato, Wookieho smrt byla nehoda. A ta Číňanka… jak se jmenovala?"

"Victoria Song."

"Ta přece skočila pod vlak. Sama."

"Ano, podle očitých svědků, kteří však byli v dost podroušeném stavu," Sooyoung potřásla hlavou. "Něco tady nehraje, cítím to. Rodina vypověděla, že se dal Wookie na útěk před něčím, co uviděl. Bál se toho, Hyoyeon."

"Ryeowook trpěl bludy. Viděl spoustu věcí," připomněla jí blondýnka suše.

"Ze svých imaginárních kamarádů strach neměl."

"Dobře. Řekněme, že se bál Andyho. Jenže Andy je Erikův imaginární kamarád. Jak ho Wook mohl vidět?"

"Třeba není tak úplně imaginární…"

Hyoyeon povytáhla obočí. "Aha. Takže Andy je neviditelnej muž, co vraždí lidi v Erikově okolí."

"Zní to blbě, ale čistě hypoteticky - ano."

"Ale proč to dělá?"

"Protože Erika miluje. A žárlí. Nebo je to prostě vyšinutej psychouš, jak to mám vědět?" zavrčela Sooyoung.

"Dobře. Wookieho zabil, protože se k Erikovi příliš měl. Doktora Ima, protože se k Erikovi choval hnusně. Proč zabil Victorii?"

"Netuším. Ale asi kvůli tomu, o čem s Erikem mluvila."

"Hmm."

Soo si povzdechla. Znělo to vážně uhozeně, když Hyoyeon její domněnky vyslovila nahlas. "A co doktor Kim?"

"Co s ním? Ten přece s Erikem nic společného neměl."

Pravda. Přesto se nedokázala zbavit pocitu, že i tohle úmrtí s těmi ostatními nějak souvisí.

"Hele, vím, že to všechno v součtu vypadá docela podezřele… a děsivě, ale nejspíš nejde o nic než o souhru nešťastných náhod," mroukla Hyoyeon konejšivě. "A i kdyby byla tvoje teorie o zabijákovi Andym pravdivá, nám dvěma nemá důvod ubližovat, ne?"

"Ne, to nemá," souhlasila brunetka. Náhle se však zamračila a prudce vstala ze židle. Zamířila ke skříňce s kartotékou. Chvíli se v ní přehrabovala, načež vytáhla jakýsi papír a podala ho Hyoyeon. "Znáš ho?"

Dívka se na papír zkoumavě zahleděla. Byl na něm úhledně seskládaný roztrhaný portrét. Odmítavě zavrtěla hlavou. "Kdes to vzala?"

"V koši v kanceláři. Ten den, co se doktor Shin zhroutil. Kreslil to Eric, že ano?"

"Vsadila bych na to." Hyo si podobiznu znovu pořádně prohlédla, ale závěr vyvodila stejný. Mladík je zatraceně hezký a ona nemá nejmenší ponětí, kdo to je. "Zeptala ses doktora Shina?"

"Neměla jsem odvahu," odtušila Sooyoung ponuře. "Kdoví, jaká další hrůza se k tomu váže… Bezdůvodně by ten obrázek určitě neroztrhal."

***

"Tohle přece nebylo nutné."

"Věděla, do čeho jde."

Erikovo čelo zbrázdila hluboká vráska. Ustal v mikroskopickém upravování Hyesungova portrétu a nedůvěřivě se na Zhou Miho podíval.

"Byla nemocná," vysvětlil tmavovlasý. "Umírala."

"Neměla snad šanci na vyléčení?"

"Rozhodla se, jak se rozhodla, Eriku. Není to tvoje vina."

"Victoria je už třetí člověk, co kvůli mně přišel o život," zamumlal Mun a sklopil pohled zpět ke kresbě. "Jen těžko můžu věřit, že to není moje vina."

Mi si hluboce povzdechl. "Můžu tě obejmout?"

"A tvůj chorobně žárlivý přítel nás oba odpráskne. Díky, ne," ušklíbl se starší.

Zhou Mi se rozesmál. "Přijímáš návštěvy?" otázal se pak.

Eric na něj upřel nechápavý pohled.

"Posmrtné návštěvy, abych byl přesný."

"Návštěvy? Ne. Mrtví mi sem lezou, jak se jim zachce. Ty jsi toho zářným příkladem."

"Já můžu. Já jsem V.I.P."

"Odkdy?"

Mladík se výhružně usmál. "Zavři pusinku, miláčku, nebo přes ni dostaneš. Nu, každopádně jeden mrtvý má tolik slušnosti, aby se přes vlezlého mrtvého - …"

"Což jsi ty," upřesnil Eric kousavě.

"Což jsem já," přisvědčil Mi. "…zeptal, zda tě může navštívit."

"A má ten mrtvý jméno?"

"Kim Ryeowook."

Černovlasý zalapal po dechu. Tohle vskutku nečekal. "J - já nevím, jestli je to dobrý nápad," odtušil váhavě. "Andy přece - …"

Zhou Mi však rázně zavrtěl hlavou. "Mrtví se bojí živých, protože živí k živým inklinují. Pochop, za živa byl Ryeowook pro Andyho hrozba. Jako mrtvý už ho nezajímá."

"Jsi si tím jistý?" Eric se kousl do rtu.

"Jsem. Záleží pouze na tobě, jestli ho chceš vidět…"

Mun přikývl.

"Fajn," tmavovlásek se svižně zvedl z křesla, "vyřídím mu to a - …"

"Počkej! Teď hned?"

"No jasně. Dokud tu máte relativně soukromí," zazubil se Mi a s melodickým pobrukováním zmizel za zavřenými polstrovanými dveřmi.

Starší nervózně polkl. Odsunul skicák na noční stolek, ale vzápětí si jej položil zpátky na kolena. Přece jenom se s ním cítil jistější. Napjatě vyčkával.

Bylo mu jasné, že když ho bude vyhlížet ode dveří, přijde protější zdí. Jakože kdyby zíral do země, přijde stropem. Povzdechl si a nalistoval mezi kresbami jeden z Ryeowookových portrétů. Prohlédl si ho. Důkladně. Aniž by si to uvědomoval, jeho rty se zvlnily v nepatrném pousmání.

"Chyběl mi. Tvůj úsměv."

Eric k chlapci zvedl oči.

"Wookie…"

Bodlo ho u srdce. Bylo to, jako by jej zase přišel navštívit jen jako pacient pacienta. Jako by se nic zlého nepřihodilo. Jako by… Vůbec se nezměnil.

Černovlasý se usmál ještě šířeji, ačkoli do smíchu mu nebylo. Chtěl však Ryeowookovi udělat radost. A nic než úsměv Ryeowooka nikdy nepotěšilo víc.

***

"Dobré ráno," pozdravil Kangta překvapeně mladíka, opírajícího se o zídku před domem. "Co vy tady?"

Tmavovlásek pokrčil rameny. "Co by? Čekám, až zase něco vytrousíte," zazubil se drze.

Doktor se rozesmál. "Ujišťuji vás, že běžně se mi to nestává."

"Škoda."

"Pročpak?"

"No, doufal jsem, že by vás můj další spásný čin natolik dojal, že byste mě ze samé vděčnosti," zamyslel se, "třeba pozval na čaj…?"

"Hm, tak to abych tu snad zcela neúmyslně upustil mobil," Kangta si s teatrální vážností poklepal ukazováčkem o bradu. "Ovšem není-li to nutné, pozval bych vás na ten čaj klidně i bez toho…"

Chil Hyunova sousedka se zatvářila udiveně, když hystericky se smějící dvojici míjela u vchodových dveří. Nebylo zvykem vidět doktora Ahna takhle rozjíveného. Nebylo zvykem vidět doktora Ahna ve společnosti… kohokoli.

Kangta cestou k bytu hned několikrát zauvažoval, co ho to proboha napadlo. Vždyť toho kluka vůbec nezná, neví o něm ani ň! Ostražitou intuici však pokaždé rázně přehlušilo neznámé přesvědčení, že přesně takhle je to v pořádku. Že takhle to má být.

"Jak se vlastně jmenujete?" zeptal se, zatímco odemykal dveře. Úkosem na mladíka pohlédl. Až teď zpozoroval, jak nezdravě bledý je. Na půvabu mu to ale kupodivu nikterak neubíralo. Naopak.

"Kwak Young Min."

"A anglické jméno?" Jestli se v Americe nenarodil, soudě dle jeho přízvuku tam rozhodně musel roky žít.

Tmavovlásek se měkce usmál. "Zůstaneme u toho Young Mina," odtušil pak.

Kangta zavedl hosta do kuchyně. Postavil vodu na čaj a připravil hrnky. Young Min si ho ze svého místa u stolu dlouze prohlížel.

"Jste lékař, že?"

"Ano, psychiatr."

Min se zaujatě opřel lokty o stůl. "Proč zrovna tenhle obor?" zajímal se.

"Pokračuju v rodinné tradici," usmál se Chil Hyun. Postavil před mladšího kouřící hrnek a s vlastním šálkem v dlaních se posadil naproti němu.

Young Min se zdržel přesně hodinu a půl a Kangta si celou jeho návštěvu pamatoval tak trochu v mlze. Věděl jenom, že celou dobu mluvil a mluvil a mladík se zájmem poslouchal, jako by si chtěl každičký detail jeho života vrýt do paměti. O sobě mu však neprozradil ani slovo.

Teprve po jeho odchodu si Kangta zaraženě všiml, že se Min čaje ani nedotkl.