Dead arms - 13. kapitola

Zachumlaný pod dekou seděl v křesle, zcela pohroužený do četby. Světlo stojací lampy na jeho krásné tváři rozehrávalo nepředvídatelnou hru stínů. Občas se natáhl pro velký černobíle pruhovaný hrnek na konferenčním stolku a upil chladnoucí kávy. Bez kofeinu, přirozeně.

Znenadání se mu mezi obočím vyrýsovala hluboká vráska. Zvedl pohled od knihy a ostražitě se rozhlédl po místnosti.

Aronovi poskočilo srdce. Cítí snad jeho přítomnost? Cítí, že tu není sám? Přistoupil blíž, pomalu a obezřetně, ačkoli dobře věděl, že tím ničeho nedosáhne. Sledoval, jak Kangta očima zamračeně propaluje tmavé kouty obývacího pokoje, jak si zimomřivě přitahuje deku blíž k tělu a sklápí zrak zpátky ke knize.

V popudu rozněžnělé sentimentality jej letmo pohladil po hřbetu ruky, čistě jen pro ten sobecký pocit, že se ho může dotýkat, aniž by… Kangta sebou však vyplašeně trhl a zadíval se přímo… skrze něj. Ano, tak je to správně. Ronova ústa zbrázdil hořký úšklebek. Nemůže ho vidět, ne teď.

Pomalu začínal zbožňovat chvíle, kdy byl Young Minem, a nenávidět dobu, kdy byl Aronem. Proč ho jenom nemohl poznat dřív?

Kangta pro sebe zavrtěl hlavou a zvedl se z křesla. Jako vždy připsal naprosto nelogickou myšlenku o něčí společnosti únavě. Zhasnul lampu, knihu nechal ležet na stolku, hrnek naopak zvedl a zamířil s ním do kuchyně. Dopil kávu, hrnek opláchl a položil na odkapávač. Poté se vydal do koupelny.

Aron jej, neviděn neslyšen, mlčky pozoroval. Dokázal ho bez omrzení sledovat třeba celé hodiny, kdyby na to přišlo, možná i celé dny. Byla v tom jakási fascinace, jistě, snad dokonce obsese. Nijak se nad tím však nepozastavoval. Mrtví moc co jiného na práci stejně nemají.

"Proč to děláš, Arone?" ozvalo se za ním vyčítavě.

Neodpověděl, jen se na Zhou Miho tiše zadíval. A svraštil obočí. Překvapilo ho, že příchozí není sám. Po boku mu stál drobounký brunet, který vinou svého křehkého posmrtného půvabu působil jemněji než porcelánová panenka. Vedle vytáhlého Zhou Miho navíc vypadal ještě menší, než ve skutečnosti byl.

"Kdo je to?" pokynul k chlapci nedůvěřivě bradou.

"Kim Ryeowook," představil se neznámý chladně. "Možná jsi o mně už slyšel."

Pohledy všech tří se na moment stočily ke Kangtovi, který se vrátil do kuchyně vypnout zářivku nad linkou, a se zívnutím odkráčel do ložnice.

Aron se zachmuřil. Kolegové mu udělali trochu čáru přes rozpočet, tuhle část Kangtova denního režimu měl ze všeho nejradši… Příště, nedá se nic dělat.

"Jasně," zamumlal pak. "Byls Chil Hyunův pacient, že? Ten, co se zakoukal do Erika… Často o tobě mluví. Měl tě moc rád."

"I já jeho," přikývl Wook. "Takže jistě chápeš, že se mi nelíbí, co tu provádíš."

Aron naštvaně loupl očima po Zhou Mim.

"Mi za nic nemůže. Eric mi to pověděl."

"Navštívils Erika?" Ronovi spadla brada. "Ale Andy hyung - …"

"Už mě zabil. Co víc mi může udělat?" odvětil Ryeowook nevzrušeně. Pak se ale hluboce zamračil a udělal k tmavovláskovi dva výhružné kroky. "Mluv. Co máš v plánu?" zavrčel.

"Nic!"

Wookie si s Zhou Mim vyměnil významný pohled.

"Rone," mroukl nejstarší opatrně, "uvědomuješ si, jak hloupé to je? Tohle," povzdychl si, "nemůže fungovat. I kdyby se nakrásně nikdy nedozvěděl pravdu, neskončí to dobře. On je živý a ty - …"

"Zrovna ty máš co říkat! Proč jsi podobný proslov neměl tehdy před svým drahým Kyuhyunem, co?!" vyštěkl Kwak podrážděně.

Mi zrudl vzteky. "To není totéž!" zaječel.

Aron se hryzl do rtu a schlíple svěsil hlavu. Uvědomil si, že přestřelil.

"Nechápeš to, že ne?" zamumlal Zhou Mi temně. "Ubližuješ si. A ublížíš i jemu a spoustě dalších nevinných lidí. Protože tak to je. Vždycky. Nejsme toho my tři snad dostačujícím důkazem?"

"Ale já nejsem stejný jako oni," namítl Aron rozhodně. Ne. Nemínil jednat ani jako Kyuhyun, ani jako Junjin, ani jako Andy. Nikdy.

"Jak dlouho asi myslíš, že zvládneš potlačovat všechnu tu frustraci a zoufalství z té nekonečné propasti, co tě od živého Kangty odděluje, hm?" nadhodil Ryeowook tázavě. "Dva roky jako Junjin a Kyuhyun? Nebo patnáct let jako Andy?" Ušklíbl se. "Jenže na tom stejně nesejde, protože jednoho dne z toho tak jako tak zešílíš. A všechny tvé mírumilovné úmysly vezmou za své. Protože ho miluješ a chceš s ním být a bude tě pronásledovat neodbytné přesvědčení, že právě proto musíš Kangtu zabít."

"Ne," hlesl tmavovlásek vyděšeně.

"Budeš nenávidět každého člověka v Kangtově okolí, bude tě stíhat paranoia, že se ho od tebe jeho blízcí snaží odervat." Zhou Mi svraštil čelo. "Postupně začneš Kangtu podezírat, že to celé vykonstruoval on, protože se tě snaží zbavit. Budeš ho zbožňovat a přitom nesmiřitelně nesnášet. Copak tohle chceš?"

Mladší sklopil zrak. "Kyuhyun tě snad nenáviděl?" ujistil se místo odpovědi. Přišlo mu to jako pořádné sci-fi.

Číňan povytáhl obočí. "A divíš se snad? On byl mrtvý a já živý. Ten nesoulad ho ničil. Byl jsem jediná bytost, kterou bezmezně miloval, a zároveň jediný důvod jeho utrpení. Pociťovat v takovém stavu nenávist je úplně přirozené. A nevyhnutelné."

Arona bezděčně napadlo, jak moc v takovém případě musí Andy nenávidět Erika, a jen z té představy se mu udělalo zle. "Ale… není přece nikde pevně dané, že to tak musí skončit, ne?"

Ryeowook obrátil oči v sloup. "Tak ještě jednou a po lopatě - jestli nechceš Kangtovi totálně podělat život, necháš ho na pokoji, jasný? A radil bych ti o tom vážně popřemýšlet, protože jestli mu ublížíš, ublížím já tobě!"

Kwak na to neřekl ani slovo, jen se nešťastně zadíval ke dveřím ložnice.

Mi jej soucitně pohladil po rameni. "Jiná cesta ven nevede," šeptl tiše.

Vteřinu nato Aron v chodbě zase osaměl.

***

Dva dny po Victoriině pohřbu předal Minwoo Hyesungovi lístek s adresou Kima Jong Woona. Vydal se za ním ještě toho odpoledne, jenže bezúspěšně. Po pěti minutách marného zvonění vykoukl z vedlejšího bytu soused a informoval doktora, že pan Kim odjel na služební cestu a vrátí se příští středu.

"Co je s tebou?"

Chil Hyun se k mladšímu vyjukaně otočil. "Se mnou?" Ne, že by to nebylo jasné. Nikdo jiný totiž v kanceláři nebyl.

Hyesung si ho změřil dlouhým pohledem. Byla to jenom nepatrná změna v Kangtově chování, ale změna to byla. Rozpačitá, zasněná a spokojená. "Ty někoho máš!"

Kangta zrudl a začal urputně zkoumat rýhy na desce stolu. "Na takové vyjádření je, myslím, ještě brzy," zamumlal neochotně, když do něj Shin začal netrpělivě píchat došpičata ostrouhanou tužkou.

"Ale směřujete k tomu, ne?"

"No… jo. Asi."

Sung se zazubil. Přál mu to. Už se skoro nepamatoval, kdy naposledy měl Kangta pořádný vztah. Ne proto, že by snad nebyl žádaný, o tom nemohla být řeč. Problém tkvěl v tom, že milý doktor Ahn choval k většině lidí až chorobnou nedůvěřivost.

"A jmenuje se…?"

"Young Min," odpověděl Chil Hyun, načež se nervózně zasmál. "A je mu třiadvacet, ehm…"

"No, Kangto!" Hyesung nasadil teatrálně pohoršený obličej. Když však spatřil přítelův zděšený výraz štvané laně, rozchechtal se na celé kolo. "Že ses nikdy nezmínil, že jsi na zajíčky…"

"Zopakuj to slovo a přísahám, že tě vyhodím z okna."

"To slovo na z?"

"Varuju tě, Hyesungu."

"Chápu. Koloušci jsou lepší…"

"Tak dost. Ubiju tě těžítkem," odtušil Kangta a znalecky potěžkal zmíněný předmět v dlani. Zpod okázale pozdviženého obočí věnoval Hyesungovi významný pohled.

"O zvířátkách už ani ň, slibuju." Brunet se smíchem zvedl ruce v gestu kapitulace. "Tak, co hezkého mi o Young Minovi povíš?"

"Nic." Starší pokrčil rameny. "I kdybych chtěl, krom jména, věku a toho, že je napůl Američan, o něm nevím vůbec nic."

"To jako vážně?"

"Je tajemnej, jak hrad v Karpatech," zabručel Chil Hyun. "A co je horší, mně to vůbec nevadí…"

Shin vážně pokýval hlavou. "Jestli ty ses nám nezamiloval, hochu."

"Nestraš," odfrkl Kangta a zamračeně se začetl do zprávy, povalující se na stole.

"Ty jsi teda romantik, poslouchej," povzdechl si Hyesung. "Mimochodem," napadlo ho, "byl jsi už za Erikem?"

"Ještě ne." Hyun si zamyšleně odhrnul ofinu z čela. "Proč mě chce kreslit?"

"Zkus se ho zeptat. Třeba ti odpoví."

"Dobrý vtip. Asi bych se měl smát… ale ono je to spíš k pláči."

"Vítej v mém světě," ušklíbl se brunet a mrkl na hodinky. "Hele, a nechceš za ním zajít teď?" navrhl, vida, jak Kangta nad spisem potlačuje zívnutí. "Dodělám za tebe papírování."

"Tak fajn, ale… Pokud vím, v tuhle dobu ho pravidelně navštěvuješ ty sám. A najednou nic?" Starší se zatvářil podezíravě. "Pohádali jste se, nebo co?"

"Ne. Prostě mu chci udělat radost. Když po tobě tolik touží…"

"Ale?" Kangtovy rty se zvlnily v rošťáckém úsměvu. "V tom případě doufám, že je ti dobře jasné, že až mě uslyšíš křičet, nebude to volání o pomoc…"

"Vole!" zabublal Hyesung smíchy a švihl po něm propisku.

***

"Ryeowooku?"

Hnědovlásek překvapeně zvedl hlavu. "Aha, to jsi ty," zamručel jen, když nezvaného návštěvníka poznal.

Aron chvíli zdvořile vyčkal, zda se od Wooka nedočká nějaké hodnotnější reakce, a když se ukázalo, že ne, posadil se do písku vedle něj. Pár vteřin bez jediného slova pozorovali rozvlněné moře.

"Jak jsi mě našel?"

"Těžko. Prohledat pobřeží celé Koreje fakt není sranda."

Ryeowook se pousmál. "A jak jsi došel k tomu, že budu na pobřeží?"

"Mi mě navigoval." Aron si rukama objal kolena. "Máš rád moře?"

"Ani nevím. Spíš si pohledem na něj z nudy kompenzuju zející díru ve svém prostém posmrtném životě," ušklíbl se chlapec. "Nikdy jsem moře neviděl, myslím zaživa."

Tmavovlásek zadumaně kývl. "Poslyš," mroukl váhavě, "můžu se tě na něco zeptat?"

"Záleží na tom," odvětil Ryeowook neurčitě.

"Miluješ ho? Erika?"

S odpovědí si dal tázaný načas. "Asi ano," přitakal pak. "Nejspíš ho pořád miluju… tiše a nenápadně, protože vím, že patří Andymu…"

"A kdyby to tak nebylo? Kdyby - čistě teoreticky - Andy neexistoval?"

"Tak bych byl naživu, dál vesele zavřený na psychiatrii a Erika bych nikdy nepotkal, protože kdyby Andy nebyl, neměl by důvod hrát si na blázna."

Aron svraštil čelo. Ryeowookův chladně logický scénář mu sebral pomyslný vítr z plachet. "Dobře, tak jinak… představ si, že žádný Andy není, Eric nerušeně pokračuje ve své policejní kariéře a ty jsi mrtvý."

"Děkuju pěkně," ucedil druhý ironicky.

"A poznal jsi Erika až po smrti."

Ryeowook se zarazil a počastoval Rona nehezkým pohledem. "Jestli se u mě snažíš najít omluvu pro svoje jednání - …"

"Ne, nic takového," ubezpečil ho tmavovlásek. "Chci jen vědět, jak by ses v takové situaci zachoval."

Kim si hluboce povzdechl. "Jako ty, přirozeně," přiznal chmurně. "Věřil bych svojí růžové vizi šťastného bytí po boku člověka, kterého miluju, a nepřipustil si, že by varování, co mě od toho všemožně zrazují, mohla být pravdivá. A až by mi to došlo, bylo by už pozdě."

"Takže jsi si naprosto jistý, že to tak dopadne…"

"Happyendem to neskončí. Nebo…" Wookie se zamyslel. "Jak se to vezme. Na každý pád, vztah, co zákonitě končí předčasnou smrtí, není zrovna definicí ideálu."

"A Kangta si zaslouží něco lepšího," zamumlal Aron bezbarvě, očima propaluje horizont.

"Jsem moc rád, že si to uvědomuješ. Jenže tvé odhodlání to nezviklá, že?"

"Ani náhodou."

Ryeowook chápavě přikývl. "Dobře se tu přemýšlí," nadhodil jakoby bez souvislosti a oprášil si z kalhot neviditelné smítko. "A nedostatek času taky není nic, co by tě muselo trápit…"

Ron na něj zmateně pohlédl a Wook mu pohled zamračeně opětoval.

"Tak se zkus pořádně zamyslet, máš-li žaludek na to, mít tak skvělého člověka na svědomí."

***

Týden po neúspěšné návštěvě se Hyesung rozhodl vyzkoušet štěstí znovu a vyrazil k bytu Kima Jong Woona. Při zdlouhavém čekání na výtah si všiml, že ze všech schránek vyjma té Kimové čouhají čerstvé letáky a dopisy. To bylo dobré znamení. Schránku tedy už vybral. Takže musí být doma. Nebo minimálně před chvilkou ještě byl.

Jako posledně vystoupil ve dvanáctém podlaží, dal se chodbou doleva a u příslušných dveří zazvonil. Netrvalo dlouho a z bytu se ozvaly spěšné kroky. Oddechl si.

Otevřel mu mladík, jemuž by stěží hádal pětadvacet. Měl jemnou, svým způsobem velice hezkou tvář. Nepřátelská odměřenost čišící z jeho výrazu však veškerý ten půvab účinně zastiňovala. Pichlavýma černýma očima si Shina nevraživě prohlédl.

Hyesung nasucho polkl. Cítil se jako pod rentgenem. "D - dobrý den," vypravil ze sebe zdráhavě a pokusil se co nejpřirozeněji usmát. "Kim Jong Woon, nepletu se? Omlouvám se, že vás tak přepadám. Jmenuji se Shin Hyesung a rád bych - …"

"S psychiatry nemluvím," zavrčel černovlasý a než se doktor nadál, zabouchl mu před nosem.

Sung zůstal na dveře vteřinu dvě hledět jako opařený. "Počkejte!" vykřikl. "Pane Kime! Potřebuju vaši pomoc!" Stiskl zvonek a zoufale zabušil. "Prosím! Odkázala mě na vás Victoria…!"

Dveře se pootevřely. Jong Woon na něj zpoza nich nedůvěřivě pohlédl.

"O nikom vašeho jména se nezmiňovala…"

"Jde o mého pacienta," vychrlil Hyesung překotně. "Erika Muna."

"Pojďte dál."