Dead arms - 14. kapitola

"Mám pocit, jako by mě někdo sledoval. Už víc než měsíc. V práci, doma… kamkoli se hnu. Nikoho jsem ale nikdy nezahlédl a začínám si připadat jako paranoik. Snažil jsem se to tušení ignorovat, nepřikládat mu váhu, ale…"

"Nejde to," přikývl Eric a na moment zamračeně ustal v kreslení. Krátce pohlédl na svůj půvabný model a sklonil oči zpátky k papíru. "Je to děsivé, že? Nevidět a přitom vědět, že nejste sám."

Kangta na něj překvapeně zamrkal.

"Ale proč mi to vlastně říkáte, doktore?"

"Ani nevím," přiznal mladší rozpačitě. "Možná proto, že nemám komu jinému se s něčím takovým svěřit."

"Ovšem. Blázen vám ani po sebešílenějším vyprávění psychickou poruchu nediagnostikuje…"

"Tak jsem to nemyslel," zavrtěl lékař hlavou.

"A jak jste to myslel?"

"Že ty mi… porozumíš."

Eric povytáhl obočí. "Jakože máte svého Andyho, zjednodušeně řečeno?"

"Ano," připustil Kangta váhavě. "Jen s tím rozdílem, že já ho nevidím."

"Hmm," zabručel černovlasý významně a bez dalšího slova se až přehnaně důrazně soustředil na kresbu.

Chil Hyun se kousl do rtu. Pacientova hmatatelná neochota hovořit o započatém tématu ho mátla. "Ty snad…" Odmlčel se. "Ty víš, kdo to je?"

Erikův smích jízlivě rozezvučel stísněný prostor cely.

"Vždyť vy to víte taky," zavrčel skoro pobaveně. "Jenom se bojíte si to přiznat."

Aron vzhlédl od skicáku.

Povlečení zašustilo, to jak se Eric prudce překulil na druhý bok. Jeho klidný, pravidelný dech však návštěvníka ujistil, že dál hluboce spí.

Oddechl si. Neměl náladu na hovor, ani ten nejkratší, který by tahle situace, i navzdory Erikově nulové výmluvnosti, zákonitě vyžadovala. Zbožně pohladil Kangtovu bezchybnou černobílou podobiznu ve svých rukách, načež list vytrhl a skicák vrátil zpátky na stolek.

***

Hyesung uctivě poděkoval za hrnek kávy, který mladík stroze a bez zbytečných řečí postavil na stůl před něj, a dlaněmi obemkl jeho horký keramický povrch. Ne, že by se snad vyžíval v pálení vlastních prstů, ale bylo to příjemnější, než se soustředit na zamračeného Jong Woona, opírajícího se s rukama nepřátelsky založenýma na prsou o kuchyňskou linku.

"Uhm, pane Kime…" Zarazil se. "Smím vám říkat Jong Woone?"

"Dávám přednost oslovení Yesung," odtušil černovlasý suše, načež přimhouřil oči a sjel doktora dlouhým nečitelným pohledem. "Omlouvám se za to neomalené uvítání. Reflex. Nemám rád lidi a lidi nemají rádi mě," pokrčil rameny, jako by to nestálo za řeč. "Vše potřebné o vaší situaci nejspíš vím. Victoria mě s ní dost podrobně seznámila." Smutně se pousmál. "Objevila se tu asi před dvěma týdny. Nenapadlo mě, že je to poprvé a naposledy, co ji vidím…" S povzdechem se natáhl pro malou plechovou dózu na poličce a vyndal z ní klíče opatřené štítkem. Kývl na staršího a hodil mu je.

Hyesung zůstal na klíče zmateně hledět.

"Nějakou dobu sice potrvá, než budeme moci zapuzení provést, místo konání jsem každopádně připravil předem," vysvětlil Jong Woon. "Je to byt na kraji Soulu. Dům se bude za dva měsíce bourat, takže tam už prakticky nikdo nebydlí. Čím méně očí, tím lépe. Na štítku máte adresu."

"A - aha. Dobře."

"A potřebuji co nejvíce informací o Andym."

"No, máme k dispozici jeho školní záznamy. Není to zrovna vyčerpávající čtení, ale…"

"Lepší než nic," přikývl Yesung. Z kalendáře stojícího na kraji linky vytáhl propisku, na lístek napsal svoji e-mailovou adresu a podal ji Shinovi.

Brunet papírek pečlivě uložil do peněženky. "Během zítřka vám jeho složku pošlu," slíbil. Pak ale zadumaně nakrčil čelo a s výrazem lehké konsternace na mladšího pohlédl. "To je vážně všechno?"

Kim tázavě pozdvihl obočí. "Nelíbí se vám můj postup?"

"Ale ne, já jenom… čekal jsem… já vlastně nevím, ale zdá se mi to až příliš jednoduché," přiznal Hyesung zdráhavě.

"Až dojde k akci, jednoduché to nebude, to vám můžu odpřisáhnout," ušklíbl se černovlasý.

Starší kývl a zvedl ke rtům chladnoucí hrnek. S Yesungovým pátravým pohledem zavrtaným v hlavě, tudíž každičké jeho gesto vyznívalo dosti křečovitě.

"Smím na vás mít otázku?"

S vynaložením veškerého úsilí se doktorovi povedlo přestát nečekaný dotaz ve zdraví, aniž by se zalknul kávou. Měl by tohohle chlapa představit svým kolegům. Pak by třeba pochopili, že Eric je mezi osobami, jimž se čistě instinktivně vyhýbáte obloukem, jenom slabý odvar.

Odkašlal si, aby ze sebe vydal alespoň něco podobné hlasu. "Prosím," souhlasil chraplavě.

"Vrtá mi hlavou, proč vy," mroukl Yesung zamyšleně. "Pokud ne dotyčný sám, přichází za mnou pro pomoc jeho rodina nebo přátelé… ale vy jste jeho psychiatr. Ten, co by měl zpravidla každou odchylku považovat za duševní poruchu. Je to dost neobvyklé, víte? Nečekal bych, že svému pacientovi uvěříte."

"Nechtěl jsem," přiznal Shin zahanbeně. "A bránil jsem tomu, ale… Tak nějak se mi… dostal pod kůži." Hezký způsob, jak nepřímo říct: zabouchl jsem se do něj až po uši.

Načež preventivně zrudl jako rak, protože Jong Woonův rádoby nevinný výraz ruku v ruce s potměšilým úsměvem dával jasně tušit, že mu vidí až do žaludku. Kruci.

"Chápu. Jestli vypadá stále stejně božsky jako na těch posledních přidaných, dva roky starých fotkách na internetu… Pak není divu," pokýval Kim vážně hlavou, načež ale bez varování vybuchl smíchy, když se Hyesungovým tvářím povedlo nabrat ještě temněji červený odstín.

"No, aspoň jeden z nás se mým profesním selháním baví," zabručel brunet ironicky. Trucovitě zabodl zrak do desky stolu a vehementním lokem vyprázdnil hrnek s kávou skoro do poloviny.

"Promiňte." Yesung si setřel slzy. "Ale zrovna tohle… selhání, jak jste to nazval, vám přece nemůže nikdo vyčítat," zazubil se.

"Díky, pochybuju ale, že by vedení nemocnice zastávalo stejně velkorysý názor," ušklíbl se doktor.

"A co ten Erikův přítel, se kterým spolupracujete? Victoria se o něm zmiňovala…"

"Minwoo? Ten prý spoléhá na mou profesionalitu… Ačkoli já bych to spíš nazval jistotou vědomí, že pokud Eric miluje někoho živého, pak jedině jeho…" Hyesung se zarazil, když si všiml vrásky na Jong Woonově čele. Rozmluvil se snad příliš?

"Zeptali jste se ho vůbec, zda s vyhnáním Andyho souhlasí?" zeptal se černovlasý podezíravě.

"To… je nutné?" Doktor se nervózně zasmál, avšak mladíka tím nijak neobměkčil.

"Ano nebo ne?"

"Ne."

Yesung se zamračil. "V tom případě počítejte s tím, že existuje velmi reálná šance, že celá akce půjde velkolepě do kytek."

"To ale…!"

"A reklamace nepřijímám, jen aby bylo jasno."

"Ovšem, ovšem, na peníze vám nikdo sahat nebude," zavrčel starší otráveně. "Jak to spolu ale souvisí?"

Kim pokrčil rameny. "Na každý pád se už nejednou stalo, že když za dotyčného v téhle věci rozhodli ostatní, na poslední chvíli se zapříčil, zapuzení odmítl a mně nezbylo, než to odpískat."

"No tak mu o tom neřekneme, dokud nebude po všem."

"To bohužel nejde."

"Proč ne?" zaúpěl Hyesung.

"Potřebuju, aby byl Eric toho… rituálu přítomen. To na něj se Andy upnul, takže v prvé řadě musím Andyho odpoutat od Erika. Jinak se nehneme dál."

"A jak ho máme podle vás do toho bytu," brunet zachrastil přidělenými klíči, "ve zdraví dostat? Dal se zavřít do polstrované cely, aby zůstal naživu! Pokud ji opustí, Andy ho zabije!"

"To je váš problém," odtušil Yesung suše. "Doporučuju ale vzít do zásoby pár solniček."

Doktorovi lehce zacukalo obočí. "Sůl? Vážně?"

"Vážně," ujistil ho Jong Woon. "Musíte se dostat do bytu. Jakmile překročíte jeho práh, žádné nebezpečí nehrozí."

"To máte v repertoáru kromě vymítání duchů taky ochranná kouzla?"

"Tohle pojmenování se mi zrovna dvakrát nelíbí," povzdechl si černovlasý, "ale čistě laicky řečeno - ano."

"A umíte číst myšlenky?"

"Cože? Ne. Jak jste na to přišel?" vykulil na něj Yesung oči.

"Tak jak jste věděl, že jsem psychiatr?" svraštil Shin zmateně obočí.

"Vidím," odfrkl mladší a rozesmál se. "Vždyť se na sebe podívejte. Čpí to z vás na míle daleko."

Hyesung zbledl a nedůvěřivě ze svého štíhlého těla zhlédl to, co mu ve výhledu nezastiňoval stůl. Za těch deset let lékařské praxe bylo tohle vůbec poprvé, co mu někdo řekl, že působí… psychiatricky. Rozpačitě zauvažoval, zda to považovat za kompliment či nikoli.

"Musíte o tom s Erikem promluvit," navázal Yesung po krátké odmlce na přetrhnutou nit předchozího tématu. "Musíte znát jeho názor a podle něj se zařídit. Věřte mi. Kdyby šlo o nenávistného mrtvého, dalo by se to obejít… nikdo nechce být pronásledován maniakálním duchem, ale - …"

"No podle mě je Andy nenávistný ažaž," utrousil brunet ponuře.

Jong Woon se ušklíbl. "Jeho primární vztah k Erikovi ale nenávistný není. Nedrží ho tu pomsta. Setrvává proto, že ho miluje. A Eric miluje jeho."

"Hm."

"Hádám, že to je důvod, proč odmítnout zapuzení, viďte?"

Starší cosi nesrozumitelně syknul a probodl mladíka roztrpčeným pohledem.

"A pokud pro něj v tomhle světě neexistuje důvod stejně důležitý…"

"Existuje."

Yesung povytáhl obočí.

"Minwoo," hlesl Hyesung. Modlil se, ať není znát, jak se mu nejistotou třese hlas.

***

Když vyrazil na zpáteční cestu, už se stmívalo.

Svůj vůz podle ukazatelů umně nasměroval k nedalekému obchvatu, Jong Woon totiž bydlel na druhém konci města a on neměl v pátek večer náladu sáhodlouze kličkovat přelidněnými ulicemi.

Potkal pouze jediné auto jedoucí v protisměru a od té chvíle zela silnice naprostou prázdnotou. Nepřirozený úkaz, zvlášť pak poslední pracovní den. Hyesung byl však natolik pohlcen vlastními myšlenkami, že tomu nevěnoval pražádnou pozornost.

Dokud to nevyslovil nahlas, věřil tomu. Ale copak to může fungovat? Copak by Eric kvůli Minwooovi obětoval Andyho?

Zavrtěl hlavou.

Andy musí pryč. Bez diskuze. Musí o tom Erika přesvědčit. Nemůže dovolit, aby nakonec podlehl Andyho naléhání a… odešel s ním.

Trhaně se nadechl. Volant svíral tak pevně, až mu zbělely klouby.

Ne. Zachrání ho. Stůj co stůj.

Zděšeně sebou trhl, když se mu v tašce na sedadle spolujezdce rozezvonil mobil. Po paměti chvatně zašmátral mezi věcmi, když ale telefon nahmatal, volající hovor ukončil. Nemohlo to trvat víc než čtyři zazvonění… Kdyby s ním chtěl mluvit, jistě by vyčkal déle. Že by omyl? Hyesung mobil zamračeně vytáhl.

Neznámé číslo, hlásila ikonka.

Nejspíš.

Hodil přístroj zpátky do tašky a zvedl zraky k silnici.

Světla reflektorů ozářila temnou postavu stojící jen pár metrů před ním.

Krev mu ztuhla v žilách. Zařval hrůzou a prudce strhl volant do strany. Pneumatiky na mokrém asfaltu kvílivě zapištěly, auto se otočilo kolem své osy a narazilo do svodidel. Úder do hlavy Hyesunga na několik minut připravil o vědomí.

Když přišel zase k sobě, trvalo vteřinu dvě, než si uvědomil, kde je a co se stalo. Vyplašeně vyhlédl z okénka, ale na silnici nebylo po nikom ani vidu ani slechu. Jediné, čeho tím neuváženě rychlým pohybem docílil, byla bodavá bolest ve spánku. Opatrně se dotkl zraněného místa na čele. Krvácelo, ale naštěstí nijak silně.

Bezděčně pohlédl do zpětného zrcátka. A hystericky zaječel.

Dech se mu srazil v bílou páru.

Andyho odraz se ze zadního sedadla naklonil blíž k tomu jeho.

Brunet zaječel podruhé, odpoutal se, popadl tašku a vyškrábal se z auta. Příliš rychle a příliš nešetrně, což mu dalo jeho vlastní tělo na pamětnou ihned vzápětí. Zamotala se mu hlava a s vyheknutím skončil na všech čtyřech. Kůži na dlaních si sedřel o asfalt. S vypětím sil potlačil nutkavou potřebu zvracet, s obtížemi se vytáhl na nohy a vrávoravě se rozběhl pryč od auta.

Nějakým zázrakem se mu povedlo vylovit z tašky telefon a vytočit Minwooovo číslo. Začínal si pomalu připadat jako neschopná dáma v nesnázích, kterou musí Minwoo věčně tahat z nějaké šlamastyky.

Kdyby byl co k čemu, zakoukal by se do něj.

Starší musel jeho zajíkavé vyprávění třikrát přerušit a požádat ho, ať mu tu a tu pasáž pomaleji zopakuje, než byl s to udělat si o situaci vcelku jasný obrázek. Ujistil Hyesunga, že všechno zařídí a přijede pro něj, a do té doby, ať se pokusí uklidnit. Všechno bude v pořádku.

Zavěsil a konečně se zastavil. S mobilem v ruce se otočil směrem, odkud utíkal. Ne, nikdo ho nepronásledoval. Jistěže ne. Proč taky. Uměl si docela živě představit, jak se Andy zrovna teď někde poblíž královsky baví na jeho účet. Vztekle zavrčel a vykročil zpátky. Měl by přece jenom čekat u auta.

Až nyní si uvědomil, jaké pusto a ticho v okolí vládne. No tak, kde jsou všichni? Nervózně se rozhlédl a přidal do kroku.

Jeho přání bylo nakonec přeci jenom vyslyšeno. Za jeho autem přibrzdil žlutý sedan a z něj vystoupila postarší manželská dvojice. Muž přispěchal k nabouranému vozidlu a zamžoural dovnitř. Žena ustaraně postávala kousek od něj, pak si ale všimla přibližujícího se Hyesunga a s vyjeknutím se k němu rozběhla.

"Pane! To je váš vůz? Měl jste nehodu?"

"A - ano," zachrčel brunet a rozkašlal se. Království za lok vody! "Něco mi vběhlo do cesty, chtěl jsem se tomu vyhnout a…" Rozpačitě kývl k autu.

"Krvácíte," zamumlala žena. Vytáhla z kapsy balíček papírových kapesníků a jeden podala Sungovi. "Zavoláme policii a vezmeme vás do nemocnice…"

"To vážně není třeba," odmítl Shin zdvořile, zatímco si otíral zakrvácenou tvář. "Můj přítel je policista. Už jsem mu dal vědět. Za chvíli tu bude, i se vším potřebným."

"Dobře… ale nemůžeme vás tu takhle nechat." Žena se zamračila a pohlédla na manžela. Ten přikývl. "Počkáme, dokud nedorazí, ano?"

"To budu moc rád," usmál se Hyesung upřímně.

***

Minwoo dosedl za volant a zabouchl dveře.

"Všechno vyřízeno?" mroukl Sung unaveně.

Světlovlasý přikývl. "Za dva dny ti auto vrátí." Nastartoval. "Co hlava?"

"V pořádku. Je to jen škrábnutí."

"Jak myslíš," zabručel Lee. "Tak pojedem domů." Načež po mladším sekl očima, když se na sedadle vedle něj nervózně zavrtěl. "Co? Máš zase noční?" frkl uštěpačně.

"To zrovna ne…," kousl se Hyesung do rtu a zabodl pohled po podlahy. "Ale musím mluvit s Erikem."

"Nepočká to do rána?"

"Nepočká."

Minwooův povzdech splynul s tichým předením motoru.

***

Sun Young zůstala na doktora Shina udiveně zírat, když po špičkách proklusal chodbou kolem sesterny. Co tady propána dělá? Vždyť nemá službu… Muž zpozoroval její pohled a s prosebným úsměvem si přitiskl ukazováček ke rtům. Vzápětí jí zmizel z dohledu.

Nechápavě zavrtěla hlavou a sklonila se zpátky k práci. No co. Shinovy nepracovní aktivity nejsou její problém.

Hyesung vklouzl do Erikovy cely a co nejtišeji za sebou zavřel dveře. Pacient při tom zvuku zvedl hlavu z polštáře a vyvalil na bruneta oči.

"Doktore, co tu - …?" Nedořekl. Všiml si zaschlé krve na jeho čele. "Co se vám stalo?"

"Je tady?" zeptal se Hyesung místo odpovědi.

Černovlasý se zamračil, poslušně se však rozhlédl po pokoji a zavrtěl hlavou.

Jako by čekal na tohle potvrzení, shodil ze sebe mladší kabát a bez varování skočil Erikovi do náruče. Naléhavě se k němu přitiskl.

Mun na několik vteřin strnul ohromením, když ale ucítil, jak se doktorovo tělo třese, nejistě ho objal. Dlaní začal na jeho zádech bezmyšlenkovitě vykreslovat kruhové obrazce.

"Děkuju," špitl Sung a zavrtal tvář do ohbí Erikova krku. Reakcí mu bylo hluboké a stručné zabručení, pro změnu odkudsi z hloubi Erikovy hrudi. Neznělo však nijak nepřátelsky, což Hyesunga potěšilo o to víc.

Drahnou chvíli trvalo, než se od pacienta neochotně odtáhl, avšak jen natolik, aby se o něj neopíral plnou vahou a viděl mu do tváře. Prakticky mu tak seděl na klíně. Svým způsobem to působilo docela komicky.

"Pověděla ti Victoria o Jong Woonovi?" vyhrkl brunet bez obalu.

Erikovy rysy na moment zkřivila emoce, kterou nedokázal mladší dost dobře zařadit. Pak mlčky přisvědčil.

Hyesung ulehčeně oddechnul. Alespoň tuhle část nemusí zdlouhavě řešit. "Byl jsem za ním. Dneska."

Eric ho bezhlese propaloval svým typickým nečitelným pohledem.

"Zařídí to. Pokud… budeš souhlasit."

Při těch slovech semkl starší bolestně rty a potřásl hlavou, až se mu černá ofina krátkých vlasů roztančila kolem čela. "Já nevím," vydechl bezradně. "Nevím, jestli chci…" Nechal větu nedokončenou. "Dejte mi čas," požádal chabě. "Jenom… ještě trochu času."

***

Jeho tělem cloumal chlad. Právě ten ho vytrhl z poklidného snění.

Hloupost, napadlo ho. Ležel stulený v Erikově horkém náručí, neměl sebemenší důvod cítit zimu.

Nadzvedl hlavu. I jeho pacientovi slabě jektaly zuby, spal však nerušeně dál. Skoro jako by byl… prostě zvyklý.

Ovšem.

Hyesung v duchu děkoval Erikovým širokým ramenům, přes něž nebyl v momentální poloze schopný vidět na druhou stranu pokoje. I bez toho věděl, kdo sedí v houpacím křesle. Pozoruje je. A plánuje ten nejpomalejší a nejkrutější způsob jeho vraždy.

Zavřel oči, ve snaze přivolat ztracený spánek co nejrychleji zase zpátky.