Dead arms - 15. kapitola

Andy si znuděně povzdechl. Zvedl se z křesla a posadil se na kraj postele, zprava vedle Erika. Nebo lépe řečeno, zprava před Erika. Úkosem na něj pohlédl, našpulil pusu a položil mu ruku na koleno.

"Přestaneš mě už konečně ignorovat?"

"Já tě neignoruju. To ty ignoruješ mě, pokud vím," odtušil Mun suše, aniž by se ráčil ustat ve stínování jednoho z Hyoyeoniných portrétů a zvednout oči.

Andy se kousl do rtu. Pravda, co se Eric vrátil zpátky do svojí cely, skoro s ním nepromluvil. Nebyl však naštvaný na něj, jen ho znechutil nečekaný vývoj událostí. Protože byli zase na začátku. Protože Eric se rozhodně netvářil, že by měl v nejbližší době chuť dokončit svůj nepodařený pokus o sebevraždu.

A do toho se připletla Victoria se svými podivnými řečmi a pak ta doktorova návštěva toho chlapa, do jehož bytu se z nějakého důvodu nemohl dostat… Nelíbilo se mu to.

"Co mají ti dva v plánu?"

Starší povytáhl obočí. "Kteří dva?"

"Minwoo a doktor, kdo jiný," protočil Sun Ho oči. "Máš snad víc kámošů?"

"Živých ne," připustil Eric.

"A víš, že je to docela smutný?"

"Díky, miláčku, cením si tvého soucitu."

Andy zafrkal smíchy a posunul se blíž ke zdi, aby se mohl hlavou opřít o přítelovo rameno. Propletl s ním prsty. "O co se snaží?"

"Nemám tušení," zabručel Eric, doufal, že dostatečně věrohodně, a odložil skicák na noční stolek. Nato se provinile zadíval na jejich spojené ruce.

Symbolizující.

Slibující.

Jejich slib, ano. Cožpak ho může porušit?

Andy se nahnul víc do boku, aby mu viděl do tváře. "Opravdu?"

Cožpak ho chce porušit?

"Opravdu," zalhal starší bez přemýšlení a usmál se. Tak přesvědčivě nevinným úsměvem, že kdyby se udělovaly oscary nejlepším lhářům, byl by horkým kandidátem na vítěze.

"Dobře." Sun Ho zavřel oči a mělce vydechl. "Miluješ mě?"

Eric raději nepřemýšlel nad tím, co přesně mu tím zvláštně načasovaným dotazem chtěl Andy naznačit.

Možná nic.

A možná všechno.

Něžně ho políbil do vlasů. "Ovšemže ano," šeptl.

Tentokrát zcela upřímně.

***

"Pověz mi o sobě něco."

Aron na moment ustal v hlazení Kangtova boku. Vytáhl se z lehu do vyvýšené polohy, podpíraje se loktem, a tázavě na něj pohlédl.

"Cokoli," vzdychl Chil Hyun a obrátil se z boku na záda, aby měl na mladšího lepší výhled. "Je to divné. Ty o mně víš všechno a já o tobě skoro nic…"

Ron se rozpustile usmál a políbil ho na rty, dlaní lehce sklouzl po jeho paži. Spokojeně zavrněl. Zbožňoval ten horký dotyk Kangtova nahého těla, tak blízko tomu jeho. Jako oheň a led. Tvořili dokonalý kontrast.

Cítil, jak staršímu naskakuje husí kůže.

"Studíš," zamumlal Ahn do polibku a prsty pročísl Minovy tmavé vlasy. Mladší ho se smíchem líbl na špičku nosu a tváří se zavrtal do ohbí jeho krku.

"Co chceš vědět?"

"Cokoli," zopakoval Kangta prostě. "Cokoli, co uznáš za vhodné."

Aron se zamyslel. "Narodil jsem se v L.A. - něco takového?" navrhl.

"Třeba."

"Narodil jsem se v L.A."

Kangta zoufale vyprskl smíchy. "Ach jo," posteskl si. "Člověk si víc pokecá s Erikem než s tebou…"

"Tak teď jsi mě urazil," odfrkl Aron teatrálně.

O vteřinu později mu došlo, jakou pitomost udělal.

Starší se na něj udiveně podíval. "Ty znáš Erika?" V jeho hlase zazněla jakási nepříjemně konkrétní obava.

Alespoň Aron ji tam slyšel.

"Vyprávěls mi o něm," opáčil opatrnou oklikou.

Kangta přimhouřil oči. "Pravda," uznal pak. Jeho podezíravý výraz však s výpovědí ani v nejmenším nekorespondoval.

Sakra. Sakra!

"Mám dvě mladší sestry," navázal Ron se široce křečovitým úsměvem na předchozí dotaz. "Celá moje rodina žije v Americe."

"A co tebe přivedlo do Koreje?"

"Volání kořenů… nejspíš."

Kangta se rozesmál. "Poslyš, ty kořeni, proč mám dojem, že se jenom snažíš odvést téma jinam?"

"Proč bych to dělal?"

"No to já nevím."

"Nemám rád čokoládu."

"Young Mine…"

"Zato zbožňuju ovocnou zmrzlinu."

Kangta si odevzdaně povzdechl.

"Rád hraju golf… Čemu se směješ?"

"Snažím se představit si tě s golfovou holí…"

Aron ho hravě kousl do krku.

"A vystudoval jsem policejní akademii," zamručel do Kangtovy sametové kůže a opatřil podrážděné místečko něžným políbením.

"Jsi policista?" vyhrkl Chil Hyun překvapeně.

"Už ne."

"Co se stalo?"

Ron ale zavrtěl hlavou. "Nechci o tom mluvit," zašeptal a naléhavě přitiskl rty na ty Kangtovy. Toužebně, měkce a hluboce. Skoro jako by chtěl říct: Miluju tě, ale o tohle tajemství se s tebou dělit nehodlám.

A Kangta se podvolil; objal mladšího kolem ramen a nenuceně se zapojil do té mazlivě intimní hry pro dva. Nenechal se však ukolébat natolik, aby celou situaci prostě pustil z hlavy. Ne. Na to bylo otazníků až příliš mnoho.

"Co přede mnou tajíš, Young Mine?" mroukl nešťastně.

Tmavovlásek svraštil obočí a pohladil Kangtu po tváři. Omluvně ho políbil na čelo.

***

"Nezdržuju tě, drahoušku?"

"Ale vůbec ne!" zavolala Sooyoung z kuchyně, načež s úsměvem nahlédla do vedlejší místnosti. "Vždyť víš, že tě vždycky ráda vidím."

Dívčina teta se rozhlédla po útulně zařízeném obývacím pokoji. Usmála se. Líbil se jí neteřin vkus. Zrak jí bezděčně padl na konferenční stolek a vršící se kopku časopisů pod ním. Mezi magazíny vykukoval roh jediného bílého papíru. Zvědavě ho vytáhla.

V prvé řadě ji udivilo, že je poslepovaný. Že by ho Soo roztrhala, ale pak jí to přišlo líto? Divné. Kdo si schovává něco takového? Zavrtěla hlavou. Vzápětí se soustředila na samotný portrét a vykulila oči.

Došlo jí, že ho zná.

Sooyoung vešla do obýváku a položila na stůl dva hrnky čaje.

"Děkuji," zamumlala žena a obrátila k neteři obrázek. "Tvůj známý?"

"Ale ne," mávla brunetka odmítavě rukou. "Našla jsem tu kresbu v práci. Netuším, kdo to je."

Žena si tvář znovu prohlédla. A znovu konstatovala totéž. "Viděla jsem ho s doktorem…"

"Cože? S doktorem Ahnem?"

"Ano. Navštěvuje ho. Vlastně velmi často…"

Sooyoung se hryzla do rtu. Neměla jediný důvod tetě nevěřit. Jako všetečná sousedka má bezpochyby dobré povědomí o doktorových aktivitách. A jestli je tenhle kluk jeho opakovaným hostem…

Doktor Shin jeho portrét roztrhal. Znal ho? Bál se snad? Ale čeho?

A doktor Ahn naproti tomu…

Co se to tu děje?

***

Sooyoung doprovodila tetu na zastávku a sama se pěšky vypravila do nemocnice. Doufala, že si na čerstvém vzduchu alespoň trochu utřídí myšlenky… Nic kloudného však nevymyslela.

Prohodila v recepci pár slov s Yuri, načež vyběhla do druhého patra a vešla na oddělení. Zaklepala na dveře kanceláře a vstoupila.

Oba lékaři na ni ohromeně zamrkali.

"Sooyoung? Co tady děláte?" užasla Hyori. Pět minut po čtvrté rozhodně nebyl čas střídání směn.

"Promiňte, paní doktorko, potřebovala bych mluvit s doktorem Shinem. O samotě, kdyby to bylo možné."

Hyori povytáhla obočí. Zatěkala nedůvěřivým pohledem mezi Sooyoung a Hyesungem a zvedla se ze židle. "Zajdu si pro kafe," odtušila a spěšně opustila kancelář.

Sestřička přistoupila ke stolu, vytáhla z kabelky kresbu a položila ji před Hyesunga. "Kdo je to?" zeptala se bez vytáček.

Sung zbledl. "K - kde jsi to vzala?"

"V koši," zabručela Soo a kývla do rohu místnosti. "Ale to vy víte, vyhodil jste to tam." Zachmuřila se. "Tak kdo…? Anebo víte co, já to vlastně vědět nemusím." Pokrčila rameny. Ne, že by nebyla zvědavá, ale pokud se jí Shin nechce svěřovat, tak prosím. "Vy byste měl ale asi vědět, že se ten… onen," významně pokynula k portrétu, "schází s doktorem Ahnem."

"Schází…?"

"Moje teta bydlí vedle pana doktora. Viděla ho s ním."

"Jak dlouho?"

"Asi… měsíc a půl."

Měsíc a půl.

"Panebože," Hyesungova tvář prakticky zprůsvitněla. "Panebože…"

Young Min.

"Jste v pořádku?" vyděsila se Sooyoung.

"Ano, ano. Děkuji. Děkuji, že jste mi to řekla."

Dívka kývla a ponuře dodala: "Asi nemám chtít vědět, co to celé znamená."

"To skutečně nechtějte," ujistil ji Hyesung.

Jen co se za Sooyoung zavřely dveře, vytočil Chil Hyunovo číslo. Vzal to po třetím zazvonění.

"Máš večer volno?" vybafl Sung namísto pozdravu. Hlas na druhé straně linky trochu rozpačitě přisvědčil. "Výborně, potřebuju s tebou totiž o něčem důležitém mluvit a nechci to řešit po telefonu. - Fajn. V půl osmé na policejním ředitelství. - Ne, Kangto, nežertuju. - Ano, to místo je opravdu nutné. - V půl osmé. Tak zatím."

***

"Vysvětlíš mi, co to má znamenat?" zavrčel Minwoo.

"Taky by mě zajímalo," zamračil se Kangta.

Hyesung neodpověděl. Vzal Hyuna kolem ramen a ukázal na stěnu naproti nim. Každý zemřelý policista na ní měl své místo. Byl to vlastně jakýsi památník, pocta projevená padlým kolegům.

"Měl by sis ji prohlédnout," prohodil.

Kangta se na něj podíval jako na blázna, ale poslušně přikročil blíž, aby na fotografie lépe viděl.

"O co ti ksakru jde?" sykl Minwoo. "Určitě jsi mě od práce nevytáhl proto, abych sledoval, jak se Ahn kochá mrtvou polovinou policejního sboru, že ne?"

"Musel jsem mu to ukázat. Jinak by mi nevěřil," zamumlal nepřítomně Sung, nespouštěje z Chil Hyuna oči.

Světlovlasý nakrčil čelo. "Ukázat co?" Načež se poplašeně otočil k památníku, před nímž se Kangta šokovaně svezl na kolena.