Dead arms - 3. kapitola

"Zhou Mi, čtyřiadvacet let. Nechal se dobrovolně zavřít na jednu soukromou psychiatrii ve Wu-chanu. Strávil tu zhruba rok a za tu dobu ani jednou neopustil svůj pokoj. Tvrdil, že jej pronásleduje duch jeho přítele. V lednu 2010 ho našli mrtvého v nemocničním parku. Předávkoval se léky, které nejspíš ukradl na sesterně. Jak se dostal ze své polstrované cely ven, nikdo netuší. Z té noci neexistují žádné kamerové záznamy."

Hyesungovo čelo zbrázdila hluboká zadumaná vráska. Opřel se lokty o stůl a zamyšleně spojil konečky prstů.

"Podle všeho trpěl sebepoškozováním," pokračoval Minwoo a posunul si brýle blíž ke kořenu nosu. "Často míval ošklivé zhmožděniny, nejčastěji na rukou a krku - …" Zarazil se. Udiveně zdvihl zrak od zprávy. "Není to divný? Ještě jsem neslyšel o tom, že by někdo škrtil sám sebe."

Doktor Shin ho však nevnímal. Rozčileně se hryzaje do rtu, v duchu si přemítal včerejší čím dál znepokojivěji se jevící scénu.

"Proč máš na krku ten šátek, Eriku?" napadlo ho, když si černovlasého muže sedícího na posteli s nepopiratelným zalíbením pečlivěji prohlédl.

Jeho pacient sebou vyděšeně trhl. Zatěkal očima mezi Hyesungem a prázdným rohem vedle dveří, načež se bázlivě přikrčil, jako by snad očekával facku. Světle šedý bavlněný šátek si instinktivně přitáhl blíž ke krku.

Sung navenek nehnul ani brvou, ačkoli jeho nitro sevřel mrazivý pocit jakési nepříjemné zlé předtuchy. Nedokázal ji pojmenovat, avšak…

Eric se bojí.

Ale ne mě.

Přemohl vtíravou zvědavost, jež ho ponoukala podívat se do rohu, kam směřoval pacientův vystrašený pohled, a vyčaroval na rtech přesvědčivě bezelstný úsměv. "Je moc hezký," mroukl a zvědavě se naklonil blíž. "Půjčíš mi ho na chvíli?"

Černovlasý zuřivě zavrtěl hlavou.

"Proč ne?"

"Je… to dárek od Minwooa."

"Ale já ti ho přece nechci vzít. Chci se jen podívat."

"N-ne," zajektal Eric zuby a bezděčně ucukl před doktorovým dobromyslným pokusem jej krátce chlácholivě pohladit po zápěstí.

Hyesung svraštil obočí. "Tady vůbec nejde o ten šátek, že ne?" řekl tiše. "Nechceš, abych viděl, co schováváš pod ním."

"Nechápu, o čem to mluvíte."

"Ne? Hmm, no tak jestli přede mnou nemáš co skrývat, jistě si ho můžeš sundat."

"A proč bych to dělal?"

"Abys mi dokázal, že se mýlím?"

"Nepotřebuju vám nic dokazovat," odsekl černovlasý a odmítavě překřížil ruce na prsou.

"Sundej si ten šátek, Eriku. Hned."

Mun přimhouřil oči. Změřil si doktora dlouhým vyzývavým pohledem, načež s jízlivým důrazem na tom jednom jediném slově zasyčel: "Ne."

Hyesung prudce vystartoval z křesla. Eric však jeho manévr očekával, a tak spolu hodnou chvíli zarputile zápolili, než se doktorovi povedlo chňapnout za jeden cíp šátku a strhnout ho z pacientova krku. Triumfální úsměv však okamžitě vystřídal výraz totálního šoku.

"Proboha…!" zalapal brunet otřeseně po dechu, nespouštěje zrak z děsivě vyhlížejících modřin na mužově hrdle. Vzedmula se v něm vlna zlosti. Jak se někdo mohl vůbec opovážit…?! "Kdo ti to udělal?" zašeptal rozčileně, bříšky prstů něžně mapuje ošklivě temně namodralou kůži na Erikově krku.

Černovlasý mlčel, ale k Sungovu nesmírnému překvapení se nejenže nebránil, ale sám prsty jemně obemkl okolo jeho zápěstí a palcem jej lehoulince pohladil po dlani. Neubránil se úsměvu. Bylo to docela poprvé, co se ho Eric dotkl.

A nejspíš taky naposled.

Znenadání sebou Mun polekaně cuknul a vytřeštil oči nelíčenou hrůzou. Tentokrát už to Hyesung nevydržel a otočil se.

Nic. Samozřejmě, že nic. Přesto však podvědomě vydechl úlevou. Protože ač to bylo zcela absurdní, dle Erikova momentálního vzezření by jeden vážně předpokládal, že za ním stojí vyšinutý psychopatický vrah se sekáčkem na maso…

Zavrtěl hlavou a obrátil se zpátky ke svému pacientovi. Ten jej však od sebe rázně odstrčil a sám se chvatně přesunul ke kraji postele, co nejdál od Hyesunga.

Doktor se zatvářil zmateně. Udělal k černovlasému váhavý krok. "Eriku, co se - …?"

"Nepřibližujte se."

"Eriku…" Druhý krok. Třetí. Pomalu k němu natáhl ruku.

Ten nepopsatelný děs v Erikově pohledu ho ve snech mučivě pronásledoval ještě několik týdnů poté.

"NESAHEJTE NA MĚ!" zaječel hystericky a roztřeseně se schoulil ke zdi.

Sung poslušně ucouvl, navzdory tomu, že měl nesmírnou chuť sevřít Erika v náručí a už ho nepustit.

Černovlasý se trhaně nadechl a křečovitě sevřel víčka k sobě. "Jděte pryč, doktore," zamumlal prosebně. "Jděte… Prosím vás…"

Hyesung potlačil nutkavou potřebu zoufale zavýt a praštit hlavou o stůl. Povzdechl si. "Má Zhou Mi nějaké příbuzné?" zeptal se, aby zaměstnal myšlenky jiným tématem než byl jeho podivínský, nebezpečně atraktivní pacient.

"Jo, ale s rodinou se příliš nestýkal. Takže o jeho případu vědí jen asi tolik, co my," odtušil Minwoo. "Ale…" významně se odmlčel a zamával Sungovi před nosem další složkou papírů, "měl přítelkyni. Tříletá známost. Jmenuje se Victoria Song. Skoro dennodenně ho na klinice navštěvovala."

"No to je sice moc hezké, jenže," svraštil brunet skepticky obočí, "Wu-chan máme tak docela z ruky, nemyslíte?"

"Zapomeňte na Wu-chan i celou Čínu, doktore," pousmál se starší a poklepal prsty na složku, "slečna Song žije už tři roky tady v Soulu."

***

"Ještě jednou mockrát děkujeme, že jste nás přijala," podotknul zdvořile Minwoo a s úsměvem se chopil své kávy.

Victoria mu usmání půvabně opětovala. "Abych byla upřímná, váš telefonát mě docela zaskočil," přiznala perfektní korejštinou s lehkým čínským akcentem. "Víte, už přes tři roky se mnou o Zhou Mim nikdo nemluvil… Odstěhovala jsem se z Wu-chanu hned pár měsíců potom, co… však víte. Vždyť proto tu taky jste."

Oba muži souhlasně přitakali.

"Slečno Song," jako první dotazující se osmělil Hyesung, "víte něco o tom… Zhou Miho příteli, který ho měl údajně pronásledovat?"

"Údajně?" Dívka povytáhla obočí a změřila si bruneta zpytavým pohledem. "Neznala jsem ho osobně, jestli se ptáte na tohle," odtušila pak. "Vím o něm jen to, s čím se mi svěřil Mi."

"Uvítáme jakoukoli informaci," ujistil ji Sung.

Nespouštějíc z něj pronikavě pátravý zrak, založila Victoria ruce na prsou a opřela se o opěradlo gauče. "Jmenoval se Cho Kyuhyun. Chodil s Zhou Mim na střední, o dva ročníky níž.

Mi s oblibou říkával, že kdyby v té době nebyli oba slepí, blbí a pubertální, byla by to bývala láska hned na první, a ne až na dvou tisící osmý stý šedesátý druhý pohled… Abyste chápali, prvního půl roku spolu byli na kordy. Ustavičně. Hádali se, hašteřili - a pak najednou bum. Láska doslova až za hrob.

Chodili spolu něco přes rok, než se o jejich vztahu dozvěděli Kyuhyunovi rodiče. A to byl konec. Protože ačkoli jim chtěl Kyuhyun vzdorovat, k ničemu to nevedlo. Ze dne na den nekompromisně ukončili jeho studium a on se musel vrátit do Koreje." Victoria se odmlčela a zadívala se na jednu z mnoha fotografií ve skleněné vitríně. Shlíželi z ní dva hezcí smějící se tmavovlasí chlapci ve školních uniformách, jež se navzájem důvěrně objímali kolem ramen.

Minwoo si decentně odkašlal. "To jsou… Zhou Mi a Kyuhyun?"

Blondýnka přikývla. "Našla jsem tu fotku mezi jeho věcmi… Mi je ten napravo. Ten vyšší," špitla a usmála se. "Kyuhyun Mimu slíbil, že až vystuduje a postaví se na vlastní nohy, vrátí se k němu a odjedou spolu někam… daleko. Někam, kde je nebude nikdo znát a kde budou společně moct v klidu a šťastně žít… Oba věřili, že ať už se stane cokoliv, oni dva nakonec budou spolu."

"Uhm, a vám nevadilo, že váš partner po celou dobu vašeho vztahu zamilovaně čekal na den, kdy se jeho staronový přítel zjeví na prahu?"

"Náš vztah nebyl partnerský v tom pravém slova smyslu," odvětila Victoria. "Milovala jsem ho, jistě, a on miloval mě, ale… byli jsme víc jako bratr a sestra nebo dva nejlepší přátelé než milenci."

"Zůstali spolu Mi a Kyuhyun v kontaktu, slečno Songová?" zeptal se Hyesung.

"Ano, často si volali a… pokud je mi známo, nejednou se i sešli. Já sama jsem s Kyuhyunem po telefonu několikrát mluvila. Byl to moc milý kluk. A Miho zbožňoval." Dívka se smutně pousmála. "Všechno se tvářilo jako pohádka směřující ke šťastnému konci… do chvíle, než Mimu místo Kyuhyuna zavolala jeho sestra… Devatenáctého března dva tisíce osm…" tázavě ke svým hostům zvedla oči. "Pamatujete se na ten požár vysokoškolských kolejí? Tady, hned ve vedlejší čtvrti?"

"No jistě!" plácl se světlovlasý do čela. "Já věděl, že mi to datum něco říká."

Victoria semkla rty. "Kyuhyun… tam tehdy byl," zašeptala. "Hasičům se… k němu nepodařilo dostat včas. Ten oheň byl prý nekonečně dlouho prakticky nekontrolovatelný… a budovy kolejí příliš rozlehlé. Když… Kyuhyuna konečně našli, sice ještě žil, ale… měl popáleniny na víc jak sedmdesáti procentech těla. Zemřel hodinu po převozu do nemocnice. Jeho sestra Zhou Mimu ihned poté zatelefonovala a sdělila mu, co se stalo.

Jen co zavěsil, sbalil si Mi pár nejnutnějších věcí a prvním letadlem vyrazil do Koreje. Zůstal tam až do Kyuhyunova pohřbu." Blondýnka se hluboce nadechla a natáhla se ke stolku pro sklenici minerálky. "Při zpáteční cestě… jeho letadlo havarovalo. Nikdo kromě Miho nepřežil. Doktoři říkali, že je to zázrak. Mi tenkrát bez nadsázky přestál vlastní smrt."

Hyesung si všiml, že Minwoo při dívčiných posledních slovech konsternovaně nakrčil čelo.

"Zhruba za měsíc ho pustili z nemocnice," pokračovala Victoria. "Prvních pár týdnů to vypadalo, že se všechno v poklidu zase vrátí zpátky do starých kolejí, jenže… zanedlouho se Mimu začaly stávat divné… nehody. Podezírala jsem ho, že se… pokouší o sebevraždu, ale on mi přísahal, že tak to není. Že nechce umřít."

Minwooovi po páteři přeběhlo nepříjemné zamrazení. Ta podobnost Zhou Miho a Erikova případu byla… minimálně značně znepokojující. Zamračil se ještě víc a věnoval zachmuřeně se tvářícímu Hyesungovi dlouhý neklidný pohled.

"Když jsem se jednoho dne vrátila navečer domů, celý byt vypadal jako po výbuchu. Nejprve mě napadlo, že se k nám nejspíš někdo vloupal, jenže nic cenného nezmizelo. Celá vyplašená jsem volala Mimu. Nebral mi to. Zkoušela jsem to několikrát. A jak jsem procházela bytem, všimla jsem si, že podlaha je posetá kapkami zaschlé krve. A že ta stopa vede do ložnice. A že z ložnice se ozývá i Zhou Miho mobil. Tehdy jsem se začala opravdu bát. Mi se v posledních dnech choval hrozně divně. Skoro nemluvil, a byl… až psychoticky úzkostlivý. Napadlo mě: Co když trpí bludy? Co když to byl on, kdo celý náš byt zdemoloval? A co když si pak něco udělal?

Vtrhla jsem do ložnice, ale po MiMim ani vidu, ani slechu. Na rozdíl do zbytku bytu zůstal ale tenhle pokoj ve stejném stavu, v jakém jsem ho ráno opouštěla. Uhm, až na ty krvavé skvrny na zemi a sůl, vysypanou na prahu a parapetu, samozřejmě."

"Sůl?" zopakoval nechápavě Hyesung, jako by se ujišťoval, že opravdu slyšel dobře. K jeho překvapení zcela bezprostředně zareagoval Minwoo.

"Jasně. Zhou Mi si přece vsugeroval, že ho pronásleduje duch, ne? Sůl na prahu a na parapetu měla duchovi, tedy Kyuhyunovi, zabránit vstoupit do místnosti," vysvětlil věcně. Z doktorova napůl zcela ohromeného, napůl tupějšího než tupého výrazu však s mírným rozčarováním pochopil, že Hyesung z těch dvou vět nepobral ale vůbec nic. Trpitelsky zafrkal. "Barbare," utrousil suše. "Připomeňte mi, že vám musím pustit aspoň pár dílů Supernatural."

Sung se rozpačitě podíval na Victorii. Ta se upřímně rozesmála. "Je to tak. Solí si skutečně udržíte duchy dál od těla," potvrdila Minwooovu za vlasy přetaženou teorii opírající se o poznatky z amerického hororového seriálu. "Nebo… aspoň podle Miho to fungovalo…" hlesla, opět zcela vážná. Její čelo zbrázdila bolestná vráska. "Schovával se ve skříni," navázala na předchozí vyprávění. "Byl k smrti vyděšený a dezorientovaný, tričko měl zakrvácené z nesčetných řezných ran na rukou a hrudi, pravou polovinu obličeje oteklou podlitinami. Naléhala jsem na něj tak dlouho, až se mi konečně svěřil s tím, co se kolem něj děje. Že od okamžiku, kdy se probudil v nemocnici, vidí Kyuhyuna a," na moment se zarazila, "ty ostatní - …"

"Ostatní?" svraštil Minwoo zmateně obočí.

Rysy v dívčině krásném obličeji chladně strnuly. Pátravě světlovlasého muže zrentgenovala očima, jako kdyby zkoumala, zda mu může říci skutečnou pravdu. Potom se nevesele ušklíbla. "Vím, co si myslíte. I co si myslí tadyhle váš kolega doktor. Co si mysleli všichni. Ale mýlíte se. Zhou Mi nebyl blázen."

"Copak vy věříte tomu, že Zhou Miho skutečně pronásledoval Kyuhyunův duch?"

"Ano, věřím," prohlásila Victoria a s neochvějně chladnokrevným klidem opětovala Leeův pochybovačný pohled. "Víte, když mi bylo jedenáct, umřela mi maminka. Já se… z toho úplně sesypala a skončila v péči psychologů. Od té chvíle jsem už o ní nikdy s nikým nepromluvila. Ani s Zhou Mim ne. Nemohl o ní vědět vůbec nic… Ale toho večera mi dopodrobna převyprávěl příběh celého mého dětství, mluvil o věcech, které mohla vědět jedině moje maminka…" Usmála se. "Protože… ona mu všechno řekla. Mi… ji viděl. Stejně jako viděl Kyuhyuna. Chápete? Viděl mrtvé. Ty, kteří zůstávají v tomhle světě, protože nám slíbili, že nás neopustí, ať se stane cokoliv."

Proč jste přesunul Junjinovu fotku z ložnice do obýváku?… Oslovoval ho 'Jine'… Váš mrtvý muž si stěžoval… Jednoduše. Vidím ho… Vidím každého, každičkého z nich… Hyesungův žaludek udělal dvojité salto vzad.

"Měl Zhou Mi nějakou… teorii, proč se mu to děje?"

"Ano. Kyuhyunem potvrzenou," odvětila Vic a setřásla neposlušný pramen svých dlouhých blonďatých vlasů na záda. "Mi měl při té letecké havárii umřít. Měl se stát jedním z nich. Ale jemu se nějakým zázrakem na poslední chvíli povedlo hrobníkovi z lopaty utéct. Přežil. A ten… bezprostřední kontakt se smrtí mu dal schopnost mrtvé vidět a komunikovat s nimi."

Minwoo se otřásl. Naprosto detailně se pamatoval na okamžik, kdy doktor zasmušile vyšel ze dveří operačního sálu, aby jim soustrastně oznámil, že se Eric s největší pravděpodobností nedožije rána.

Tehdy poprvé a v plném rozsahu syrově zakusil, co znamená skutečný strach a holá beznaděj, hrůza na hranici šílenství.

Tehdy si v plné míře uvědomil, jak moc svého nejlepšího přítele miluje.

Celou tu temnou nekonečně dlouhou noc strávil stejně jako Erikovi rodiče a starší sestra strnulým pochodováním nemocniční chodbou tam a zase zpátky. V půl páté jim jiný doktor přišel sdělit, že se pacientův stav stabilizoval. Asi po týdnu se Eric konečně probudil.

Taky jsi Andyho viděl už tenkrát? Jako Zhou Mi Kyuhyuna?

"Dobře. Berme čistě hypoteticky v potaz, že se tu s námi potloukají duchové zemřelých, kteří své pozůstalé z nějakého důvodu odmítají opustit a které může vidět jen ten, kdo… hm," Minwoo zapřemýšlel nad nejvhodnější definicí, "přežil vlastní smrt. Zhou Mi začal vídat Kyuhyuna proto, že si slíbili, že oni dva budou spolu, děj se co děj. Kyuhyun tu tedy vlastně setrvával jenom kvůli Zhou Mimu."

"Ano," přitakala Victoria.

"Jenže Zhou Mi říkal, že ho Kyuhyun pronásleduje. Takže se ho bál. Porozuměl jsem správně, že za ty Miho podivné nehody byl - neprohlížejte si mě tím svým chápavým psychiatrickým pohledem, doktore, je to jen hypotéza! - odpovědný taky Kyuhyun?"

"Ano."

Hyesung v mžiku zapomněl na své odhodlané předsevzetí udržet se v roli nejspíš jediné racionálně uvažující osoby v téhle místnosti a Minwooovu duchařskou domněnku podnícenou Victoriiným duchařským přesvědčením ignorovat. "Chtěl snad Kyuhyun Zhou Miho zabít?"

"No samozřejmě." Blondýnka se zatvářila, jako by dost pochybovala o Sungově duševním zdraví.

"Ale proč?" zamračil se zmateně Minwoo. "Myslel jsem, že se milovali."

"Hm, nevím, co o tom soudíte vy, ale podle mě není právě značka ideál, když je jeden z partnerů mrtvý," ušklíbla se Vic studeně. "To je totiž ten problém. Živí tíhnou k živým. Proto mrtví chtějí, aby byli jejich milovaní jako oni. Aby na ně nezapomněli nebo je kvůli někomu jinému, někomu živému, neodsunuli na druhou kolej."

"Tím naznačujete, že ho chtěl zabít právě proto, že ho tak moc miloval?"

"Přesně tak."

"To je fakt praštěný."

"Praštěnější než to, že tu momentálně zcela seriózně debatujeme o existenci duchů?" poznamenal suše Hyesung.

Minwoo si vyměnil jeden krátký pohled s Victorií, načež se pokradmu rozhlédl po místnosti, jako by čekal, kdy na něj nějaký příznak vybafne zpoza rohu.

"Nesnažte se. Nemůžete je vidět, pokud nechtějí být viděni."

Ta věta Hyesungovi vyklouzla docela bezděčně. Automaticky. Bezmyšlenkovitě. Teprve až s Victoriiným šokovaným zalapáním po dechu si uvědomil, co že to vlastně řekl.

"Kdo vám to pověděl?" zašeptala dívka, upírajíc na něj své údivem doširoka rozšířené oči.

"Můj… pacient," odpověděl brunet váhavě. "Říkal, že… pokud nechtějí být viděni, nemůžeme je vidět, ale on je vidí. Nechápal jsem, o čem mluví, ale teď… už to dává smysl."

Blondýnčinou tváří prosvitl zvídavý výraz vědoucného pochopení. "Tak to je tedy pravý důvod vašeho zájmu o Miho případ." Nebyla to otázka, ale holé konstatování. "Váš pacient a váš…?" pohlédla tázavě na Minwooa.

"Přítel."

Přítel jako kamarád nebo přítel jako partner…? Hyesunga poněkud iracionálně napadlo, že onu strohou definici světlovlasý více nerozvádí právě pro zachování toho tápavého dvojsmyslu.

Vic se opřela lokty o stehna a dlaněmi si zadumaně podepřela bradu. "Přežil zranění, které mělo být smrtelné, a začal vídat mrtvé?"

"No… nejspíš?" Minwoo bezradně protáhl obličej. "Chci říct… s tou nehodou to sedí, ale nevíme jistě, jestli vidí zrovna mrtvé. Vidí nějakého Andyho. Netušíme, jestli někdo takový skutečně existoval. I když," zamyslel se, "to jméno by vcelku odpovídalo době, kdy Eric studoval v Americe. Možná, že ho poznal tam… ale je divné, že mi o něm nikdy dřív nic neřekl…"

"A vy jste mi zase nikdy neřekl, že Eric studoval v Americe," odfrkl nazlobeně Hyesung.

"Nenapadlo mě, že by jeho středoškolská studia mohla mít s Andym nějakou souvislost," bránil se Lee. "Už je to víc jak deset let a o žádném Andym z Ameriky se Eric ani jednou nezmínil!"

"Víte, možná pro něj bylo příliš bolestné o něm hovořit," nadhodila decentně Victoria. "Rozumím tomu, po maminčině smrti jsem reagovala stejně - přestala jsem o ní mluvit. Soudím tedy, že ten… Erikův tajemný Andy pravděpodobně umřel už tehdy na střední škole. Pro Erika to jistě musela být jedna z nejhorších kapitol v jeho životě a on se rozhodl uzamknout ji někde hluboko v sobě, nechat za sebou v Americe a po návratu do Koreje prostě… začít odznova." Dívka se na chvíli odmlčela, snad aby dala oběma chmurně se tvářícím mužům čas vstřebat právě řečené, načež zaujatě nakrčila čelo. "Ty případy jsou si podobné, každý ale ve vší diskrétnosti pochází z jiné země. Smím vědět, jak jste se dostali zrovna k Mimu…?"

"Pověděl mi o něm Eric," přiznal Sung. "Nechce vycházet z pokoje. Snažil jsem se ho přesvědčit, aby se se mnou šel na chvilku projít, a on na to, jestli jsem slyšel o Zhou Miho případu. Že pak prý možná pochopím, proč odmítá svůj pokoj opustit." Brunet se rozpačitě podrbal za uchem. "Já si ale popravdě pořád nejsem úplně jistý - …"

"Polstrovaná cela."

"Cože?" vybafli na svou hostitelku oba návštěvníci nechápavě.

Vic pozvedla jedno obočí. "Nenechal se snad Eric zavřít na psychiatrii?"

"No, spíš mě takticky donutil k tomu, abych ho tam nechal zavřít já," odtušil Minwoo, opětuje doktorův překvapený pohled. "Už kolikrát mě napadlo, že si to celé naplánoval. Že o Andym začal tak okatě mluvit schválně. Že chtěl, abych ho… považoval za blázna."

"Hmm, dobrý postup, jak se vyhnout vysvětlování, proč se chce dát zavřít do blázince…"

"No a to je právě to," rozhodil světlovlasý rukama. "Proč blázinec? A proč ta polstrovaná cela, slečno Song?"

"Na totéž jsem se Miho ptala taky. Proč tak mermomocí požaduje zrovna polstrovanou celu," kývla dívka a významně se na oba muže zahleděla. "Jistě víte, k čemu taková cela slouží, že? Především pak vy, pane Shine."

Hyesung neurčitě pokrčil rameny. "Je určena lidem, kteří mají sklony si ubližovat. Kteří jsou nebezpeční sami sobě." A skoro omluvně dodal: "Já osobně ale žádné profesní zkušenosti s tímhle typem pacientů nemám. Můj zatím jediný pacient umístěný v polstrované cele je Eric a ten netrpí nutkavou potřebou rozbíjet si hlavu o stěnu…"

"Hezky řečeno," usmála se Victoria. "A přesně o to taky jde. V polstrované cele si nemůžete ublížit. Tím, že se do ní nechali dobrovolně zavřít, dali jak Zhou Mi, tak Eric svým drahým mrtvým jasně najevo, že nechtějí umřít."

"A-ha," zamručel Minwoo a zadumaně překřížil ruce na prsou. "Takže v polstrované cele mě ani ten sebenetrpělivější, sebezamilovanější, seberozzuřenější nebo sebepsychopatičtější duch nemůže zabít?"

"Ale prosím vás…!" Blondýnka se cynicky rozesmála. "Jistěže může."

"Eh?" Světlovlasý na ni konsternovaně zamrkal. "Tak teď už to asi vůbec nechápu."

"Duch vás může zabít kdekoli a kdykoli, pane Lee. Záleží jen a pouze na jeho rozhodnutí. Musí ale brát ohled na to, čeho vlastně chce smrtí svého živého objektu zájmu dosáhnout.

Kyuhyun chtěl Miho zabít proto, aby byli spolu. Jako… rovnocenní partneři. Kdyby ho však zabil i přesto, že dal Mi zřetelně na srozuměnou, že umřít nechce, porušil by jeden ze zákonů mrtvých a za trest by mu bylo odepřeno strávit s Mim věčnost. Jinak řečeno, na onen svět by museli odejít každý sám. A už nikdy by se nenašli.

Kyuhyunovou jedinou možností tedy bylo přimět Zhou Miho, aby svou polstrovanou celu dobrovolně opustil."

"Což se mu… nakonec podařilo, že?" podotknul jemně Hyesung.

Ve Victoriiných očích se zaleskly slzy. "Ten den vypadal stejně jako každý jiný… ve dvě hodiny jsem ho přišla navštívit… tak jako vždycky… všechno se tvářilo úplně normálně… než mi oznámil, že se chce rozloučit. Že… dneska v noci s Kyuhyunem odejde.

Nikdo nechápal, jak se mohl dostat ze své cely, jak se mu povedlo nepozorovaně ze sesterny ukrást léky, ani proč té noci nefungovala ani jedna bezpečností kamera. Jen já znala odpověď. Jen já věděla, že to celé byla Kyuhyunova práce…" Dívka si s hořkým úsměvem osušila líce. "Slyšela jsem, že když Miho našli mrtvého v tom parku… měl ve tváři neskonale šťastný úsměv… Myslím, že… Kyuhyunovi prostě usnul v náručí a… už se neprobudil."

***

"Uf. Nejdřív jsem měl pocit, že do blázince víc než ten její Zhou Mi patří sama slečna Songová, ale teď… nějak nevím, co si o tom všem mám myslet," zabručel Minwoo a rozčileně si zapálil cigaretu. "Nevěřím na duchy, ale ta podobnost s Erikovým případem je… děsivá."

Hyesung přikývl a podvědomě se zachumlal do svého elegantního šedého kabátu, ačkoli věděl, že mráz, přebíhající mu po páteři, nemá se studeným únorovým podvečerem nic společného.

"Máte nějaký plán, co podniknout dál, doktore?"

"Prozkoumáme zblízka náš hlavní problém," odtušil Sung a zamračeně se zadíval na zataženou oblohu. "Zjistíme co nejvíc informací o Andym."

Minwoo zamyšleně vyfoukl kouř. "No, v tom případě doufejme, že bude Eric spolupracovat."

"Ujmete se toho?"

"Využiju veškerého svého neodolatelného šarmu. I toho, o kterém nevím, že ho mám," ušklíbl se světlovlasý. "Za příznivý výsledek vám ale neručím. Když se Eric zapříčí, nehne s ním ani stádo volů."

Hyesung se vděčně usmál. "Děkuji vám, pane Lee."

"Ah, hodláme se jako dva blázni štvát za duchem, tak co kdybychom nechali těch otřepaných formalit?" navrhl starší a natáhl k doktorovi ruku. "Jsem Minwoo."

"Hyesung," zazubil se brunet a pevně nabízenou pravici stiskl.