Dead arms - 6. kapitola

Klopýtal chodbou k šéfredaktorově pracovně, v rukou nebezpečně vysoký štos papírů, co mu ihned při příchodu do západního křídla, jež už po desetiletí sloužilo jako oddělení školních novin, vrazila jakási uštěkaná špatně odbarvená blondýna. Prý ať si nemyslí, že se může flákat, když tu dneska začal. Ujistil ji, že něco takového se ani neodvažoval předpokládat.

Ukročil prudce doleva, když před sebou zaslechl něčí kroky. Komín listin se zakymácel. A jeho zoufalá snaha chytit nazpět ztracený balanc napomohla pouze tomu, že se s výkřikem zřítil přímo na nebohého kolemjdoucího. Papíry se rozletěly kolem jako konfety při narozeninové oslavě.

"Au!" Druhý mladík se vyhrabal z lehu do sedu a promnul si naražená záda. "Jsi celej?" houkl na svého skolitele.

Chlapec přikývl, načež kajícně sklonil hlavu. "O - omlouvám se!"

Tmavovlasý mávl rukou a natáhl se po jednom z listů rozházených všude okolo. Jeho obočí překvapeně vylétlo vzhůru. "To vypadá jako materiály pro mě." A shlédl černovláska před sebou tázavým pohledem. Zamračil se. "Ale tebe neznám."

"Já - já jsem - ."

"Moje nová sekretářka!" plácl se starší do čela.

"Asistent," opravil ho chlapec dotčeně.

"Vždyť říkám," zabručel druhý. Hbitě se zvedl ze země a dal se do sbírání papírů.

I mladší se honem vyškrábal na nohy. "Nech to být. Posbírám to."

"Jasně. A když to dobře půjde, skončíš zítra ráno," ušklíbl se tmavovlasý uštěpačně a blýskl po hochovi svým typickým frajerským úsměvem, z něhož se nejedné slečně podlamovala kolena.

Bez dalších řečí společně sesbírali veškerá lejstra, a když bylo hotovo, položil starší s novým okouzlujícím usmáním na rtech svou hromadu listů na tu, již držel černovlásek v náručí.

"Nech je na stole u mě v kanceláři, díky." Načež zadumaně nakrčil čelo. "Jakže jsi říkal, že se jmenuješ?"

"Neříkal," chlapec naklonil hlavu do boku, aby na tmavovlasého přes papíry viděl. "Jsem Jason. Jason Lee."

"Jason?" Mladík si jej kriticky prohlédl. "Nevypadáš jako Jason."

"Nevypadám…?"

"Rozhodně ne," ujistil ho starší vážně. "Vypadáš spíš jako… hm," zamyslel se, "Andy."

"Andy?" zopakoval hoch zkoprněle. Začínal mít dojem, že mu logika tohohle rozhovoru úprkem uniká.

"Jo. Andy. To se mi líbí," odtušil druhý spokojeně. "Budu ti říkat Andy."

"Ha?!" černovlásek na něj vytřeštil oči. "Jmenuju se Jason, jasný? Ja - son!"

"Mně je úplně jedno, jak se jmenuješ. Odteď jsi Andy a hotovo."

"A - ale…! Nemůžeš - !"

"Omyl, kotě," usmál se mladík drze a rozcuchal mladšímu vlasy. "Jsem Eric Mun. Já můžu všechno."

***

Ležel obrácený čelem k bílé polstrované stěně. Snažil se spát, ale stav, v němž se jeho tělo a mysl nacházely, se dal skutečným spánkem nazývat jen stěží.

Věděl, že stojí za ním. Ačkoli byl neslyšný jako ticho samo, nepoznat jeho přítomnost bylo zhola nemožné. Neotočil se však a dál předstíral, že se jako většina lidí v tuhle denní dobu nachází hluboko v říši snů.

Ne, že by si snad naivně myslel, že Andyho ošálí. Prostě jen trucoval.

Mladší se mlčky položil vedle něj a přitulil se k jeho zádům. Ovinul mu ruku kolem pasu a políbil jej pod ucho. Ucítil, jak se Eric při kontaktu s jeho studenými rty zachvěl. Trpce se usmál.

"Proč mě ignoruješ?"

"Protože jsi mi lhal. Slíbil jsi, že Minwooovi neublížíš."

"Že mu neublížím?" Andy významně povytáhl obočí. "O ubližování tenkrát nepadlo ani slovo, miláčku. Slíbil jsem, že ho nezabiju. V tom je docela podstatný rozdíl."

Eric si povzdechl.

"A upřímně, začínám toho slibu litovat."

"Andy…"

"Drží tě tady. Kvůli němu se mnou odmítáš odejít."

"Tak dost." Mun se k mladšímu zprudka obrátil. "Moc dobře víš, že jediný důvod, proč s tebou odmítám odejít, je má sobecká touha po životě."

"Hm. A ta se se mnou vylučuje."

"To tvrdíš ty."

"Jsem mrtvý, Eriku."

"A to snad naše soužití v něčem omezuje?" S pousmáním pohladil zaraženého Andyho po tváři. "Miluju tě. Tebe a nikoho jiného. Copak to nestačí?"

Mladší se přivinul do jeho náruče. "Stačí, jenže…," špitl.

Jak dlouho ještě…?

Zavrtěl hlavou, jako by tím snad mohl všechny myšlenky odehnat, a zaposlouchal se do pravidelného uklidňujícího tlukotu Erikova srdce. Zavřel oči. Bylo by tak směšně snadné ten zvuk nadobro umlčet, napadlo ho.

"Andy?"

Tázavě zvedl zrak a zamračeně shledal, že čelo staršího muže brázdí hluboká znepokojená vráska.

"Kde je Junjin? Od dopoledne jsem ho neviděl a abych pravdu řekl, trochu mě to děsí. Zevluje tady přece prakticky pořád…"

Andy pokrčil rameny. "Nevím, neřekl mi, co má v plánu. Snad zdvořilostní návštěvu u milého doktora Kima, hádám?"

Erikova tvář zesinala. "Proč? Doktor Shin tu schůzku zrušil…"

"To sice ano, ale zkus se na to podívat z Jinova pohledu. Jedno nejasné odmítnutí nezajistí, že Kim nechá jeho hezounkého doktůrka na pokoji."

"Ale - …!"

"Pravda, taky tomu moc nerozumím. Proč se tolik rozčiluje s ním, když Shin naprosto otevřeně," mladší se nevraživě usmál, "jeví zájem o tebe."

Eric nějakým záhadným způsobem dokázal zblednout ještě o další odstín.

A Andy s teatrální nevinností našpulil pusu a zamyšleně si poklepal prstem o bradu. "Myslíš, že se Hyesungiemu zdávají hezké sny?"

***

"Pane doktore!"

Hyesung zavřel dveře skříňky a otočil se za hlasem.

"Dobré ráno, Hyoyeon," pozdravil vesele blonďatou sestřičku, jejíž ustaraný výraz mu však úsměv ze rtů rázem vymazal. "Stalo se něco?"

"To kdybych věděla," povzdychla si dívka. "Nemáte tušení, co je s doktorem Kimem?"

"S Dongwanem?"

Hyoyeon přikývla. "Měl v sobotu službu, a nedorazil. Snažili jsme se mu dovolat, několikrát, ale nebere mobil."

Sung zamračeně pohlédl na hodinky. "I dneska má službu. A touhle dobou už tu bývá…"

"Nerozumím tomu. Doktor Kim je zodpovědný. Ještě se nestalo, aby nepřišel do práce bez toho, aniž by dal někomu vědět, co se děje…"

"Dobré ranko." Do místnosti nakoukla Sooyoung. "Před chvílí došla recepční esemeska od Kima. Prý je nemocný nebo co, takže nedorazí. Už volali doktoru Ahnovi, vezme službu místo něj."

"No skvělý," odfrkla Hyo. "A vysvětlil, co měla znamenat ta sobota?!"

"Ne. Když se mu Yuri snažila dovolat, zase ji to hodilo do hlasové schránky."

"To je divný."

"To teda je," přisvědčila brunetka. "Takový chování se doktoru Kimovi vůbec nepodobá."

"Hmm… Možná na něj dolehla krize středního věku?" zazubila se blondýnka.

"Cože? Vždyť mu není ani pětatřicet!" Sooyoung se smíchem zakroutila hlavou. "Pojď, musíme roznést snídaně," chňapla Hyoyeon za loket a Hyesunga obdařila oslnivým usmáním. "Omluvte nás, pane doktore."

Nato obě zmizely za dveřmi.

Shin taktéž opustil šatnu a zamířil do kuchyňky uvařit si hrnek kávy. Po snídani proběhla vizita, tak jako každé ráno. Obešel pokoje všech pacientů, zběžně zkontroloval zda je všechno v pořádku - respektive zda nedošlo k něčemu, co by se vymykalo jejich vychýlenému normálu.

Erikovu celu otevíral s opravdu špatně skrývaným nadšením a poprvé za celou dobu byl rád, že mu postarší sestra, jež ho při vizitě doprovázela, nevěnuje pražádnou pozornost a jen naštvaně civí do zdravotních karet. Usmál se. Těšil se na něj. Moc se na něj těšil, přece jen ho celé dva dny neviděl… Avšak jeho pacient takové vytržení nesdílel. Ne. Vlastně se na Hyesunga ani nepodíval.

Než dorazil doktor Ahn, stihl Sung vypít druhý hrnek kafe a vyslechnout Hyoyeonin víkendový report o Erikovi, do něhož se jí jaksi povedlo uvrtat i Sooyoung, která jen kuňkla, že si taky ničeho divného nevšimla, načež oběma zcela seriózně oznámila, že podobnou akci už vícekrát podstupovat nebude, protože má z toho chlapa noční můry.

S kolegovým příchodem Hyesung opustil lékařskou kancelář, s ospravedlněním přenechal Ahnu Chil Hyunovi dozor nad oddělením a spěšně odrázoval nazpět k Erikově cele.

Vešel dovnitř, posadil se do křesla a zamračeně se naklonil dopředu. Lokty se opřel o stehna, bradu podepřel dlaněmi. A Mun jej dál přezíravě ignoroval, jako by mu snad jeho existence nestála ani za ten jediný pitomý pohled.

"Podívej se na mě," procedil brunet rozčileně.

Erikovy velké tmavé oči se tázavě zvedly od skicáku. V nezdravě bledém propadlém obličeji vypadala jejich barva mnohem temnější, než jaká byla ve skutečnosti.

"Mluv. Co se děje?"

"Nemám vám co říct," odtušil černovlasý a zalistoval skicákem, aby našel prázdný papír. "Pokud se ale vy potřebujete vypovídat, prosím," usmál se. Chladně. Bez výrazu. "Třeba budu i předstírat, že vás poslouchám."

Hyesung se zamračil. "Proč jsi takový?" zamumlal nešťastně.

Eric pokrčil rameny.

Shin se s rezignovaným povzdechem rozhlédl po pokoji. "Jsou tady? Andy a Junjin?" zeptal se pak.

Starší zavrtěl hlavou. Vteřinu dvě zaváhal. "Přišel doktor Kim do práce?"

"Ne. Je nemocný."

"Nemocný?"

"Hm. Nebo to alespoň tvrdí. Poslal zprávu recepční."

"A víte jistě, že tu zprávu psal doktor Kim?"

Sung se zarazil. "Co tím myslíš?"

"Ale nic." Erikova tvář se zkřivila v cynickém úšklebku. "No tak, přece byste mě nebral vážně, pane doktore. Jsem blázen. Blázna nemůžete brát vážně."

"Ty ale nejsi blázen."

"Že ne?"

"Ne," přisvědčil brunet pevně.

"Myslím, že vaši kolegové by s vámi nesouhlasili."

"Mí kolegové tě neznají."

Mun zaujatě povytáhl obočí. "A vy snad ano?"

"Uhm, no," zabručel Hyesung rozpačitě, "ne zase tak dobře, jak bych chtěl, ale… dost na to, abych posoudil, zda jsi blázen či ne."

"Tak moc, jak byste chtěl…?" zopakoval Eric tiše. Zavrtěl hlavou. "Přestaňte s tím. Prosím vás."

"Eriku…"

"Nechte mě být. Zapomeňte na mě."

"Proč?" Shin se zamračil. "Kvůli Andymu? No jistě. Ah, a můžu vědět, co přesně se mu na mém přístupu nelíbí?"

"Váš… přílišný zájem, myslím."

"Ts. Je on vůbec někdy spokojený?"

"Upřímně? Ne. Andy má na doktory alergii tak nějak… všeobecně."

"V tom případě si nejsem zrovna jistý, že předstírat ztrátu zájmu pomůže. Beztak už se rozhodl mě nesnášet."

"To sice ano, ale s vaším nezájmem se mi spíš povede odradit ho od… čehokoli, co zamýšlí."

"Bojíš se o mě?" Mladší se pousmál.

Černovlasý nakrčil čelo. "A vy z toho máte radost," konstatoval suše. "Už vám někdy někdo řekl, že jste nehorázně divný? Popravdě doufám, že ano, protože by bylo fakt smutný, kdybyste se to dozvěděl zrovna ode mě."

Hyesung se v křesle se smíchem předklonil a bez jediného slova vzal Erika za ruku. Ten na něj užasle vytřeštil oči, avšak neucukl.

"Kdyby tu byl, nikdy bys mi tohle nedovolil, viď?" zamumlal brunet a propletl s Munem prsty. "Všechno kvůli Andymu…"

"Vy mi opravdu věříte?" hlesl Eric, zamyšleně si prohlížeje jejich spojené ruce. "Věříte… tomu všemu?"

"Ano, věřím."

"Ale vždyť to nedává smysl."

"Nedává," souhlasil Shin. "Ani trochu. A děsí mě to."

"To by taky mělo. A proto pro vlastní dobro uděláte, co vám říkám. Necháte mě na pokoji."

"Beru to zpátky. Nevěřím ti ani slovo."

Starší unaveně vzdechl. "To je pro vás vaše práce opravdu tak důležitá?"

"Práce ne," opáčil Hyesung a potlačil nutkavou touhu utéct nebo minimálně sklopit zrak k zemi. Cítil, jak mu horkost stoupá do tváří.

Eric na něj zůstal hledět ještě užasleji než prve, načež svou dlaň z té jeho rázně vysmekl a rozpačitě, snad až trochu hystericky se rozesmál. "Neblázněte. Jsem váš pacient."

"A kdybys jím nebyl…?"

"Nic by to neměnilo." Černovlasý zamračeně zakroutil hlavou. "Já vás nechápu, doktore. Vy si snad vážně přejete umřít?"

***

Kap. Kap.

Hyesung otevřel oči. Krůpěje stékající ze sprchové hlavice tříštily hladinu horké vody.

S povzdechem se vytáhl do sedu a pečlivěji dovřel kohoutek. Pohledem mimoděk zavadil o orosené zrcadlo na druhém konci koupelny a zděšeně sebou trhl. Byl to jen mžik, ale přísahal by, že v zrcadle spatřil něčí siluetu. Poplašeně se rozhlédl po místnosti. Prázdné místnosti, samozřejmě.

Začíná ti hrabat.

Položil se zpátky, hlavou se opřel o okraj vany a znovu zavřel oči. Snažil se relaxovat a nemyslet vůbec na nic, avšak ubránit se myšlenkám na Erika bylo jako snažit se dýchat pod vodou. Nemožné.

Jsem váš pacient… Nic by to neměnilo… Vy si snad vážně přejete umřít?

Bylo to tak neskutečně hloupé. Hloupé, šílené a zvrácené, že se po dvou letech strádání nad Junjinovou smrtí zamiluje zrovna do chlapa, jemuž za patami číhá psychotický žárlivý duch. A navíc do svého pacienta. Bože, a to si byl jistý, že jemu se něco tak neprofesionálního stát nemůže.

Zhluboka se nadechl a ponořil se pod vodu. Jedna, dvě, tři, čtyři - ... Znenadání cosi zaslechl. Neurčitý, pod vodou zkreslený zvuk. Otevřel oči. A uviděl ho.

Někoho černovlasého sklánějícího se přímo nad ním.

Někoho, kdo mu prudce přirazil hlavu ke dnu vany.