Hra s ohněm - 14. kapitola

"Ale já se nechci vzdát titulu! Mám tenhle život rád, abyste věděl!" odhradil se dotčeně Key a prošpikoval Yesunga navztekaným pohledem.

"Já po Vás nechci, abyste se vzdával titulu, lorde," opáčil s ledovou profesionalitou starší muž. "Pouze, abyste tuto možnost přednesl lordu Myung Kimu."

"No výborně!" Kibum hystericky rozhodil rukama, div Yesunga nepraštil sádrou do obličeje. "A čeho tím podle vás dosáhnu?! Vždyť dědovi to bude naprosto jedno! Nezáleží mu na mě!"

Jongwoon se pousmál. "Avšak jste jeho jediný právoplatný dědic."

"A přesně o to jde," přidala se nadšeně Soo Jung. "Myung Ki si prostě nemůže dovolit přijít o dědice rodinného jména."

"Takže ho mám… vydírat?" Key nevěřícně vyvalil oči.

"Žádné vydírání." Yesung zavrtěl hlavou. "Ultimátum."

"Jakože když se mi nepřestane montovat do života, omlátím mu svůj šlechtický titul o hlavu?" Černovlásek se při té představě nedokázal ubránit potměšilému ušklíbnutí. Vzápětí se však jeho půvabná tvář znovu zlobně zachmuřila. "No jo, ale… k něčemu tak radikálnímu je přece třeba získat souhlas hlavy rodiny, ne?"

"Hmm, veskrze máte pravdu," připustil Yesung. "Musíte získat buďto souhlas hlavy rodiny, anebo souhlas od příbuzného, jemuž nad Vámi byla svěřena vrcholná pravomoc."

"Vrcholná pravomoc?" Key se zatvářil naprosto zmateně. Soo Jung jej obdařila letmým pousmáním.

"Je to jakási taková… kompenzace práv pro osobu, která by po smrti svého partnera fakticky měla zastávat post hlavy rodiny, ale pro její neurozený původ jí tato funkce nepřísluší."

"Aha." Zamračený Kibum chápavě pokýval hlavou. "Takže ačkoli nejsi hlavou rodiny, máš hlavní slovo ve všem, co se týká mě a mých rozhodnutí, ano?"

"Přesně tak. A tvůj děda mé slovo nemůže ničím napadnout," přisvědčila Soo Jung a významně hodila očkem po Yesungovi. Ten souhlasně přikývl.

"Věřte mi, lorde, celé dva dny jsem tenhle zákon podrobně studoval. Je dokonalý - naprosto nedotknutelný." Sung se musel hryznout do rtu, aby se při vzpomínce na noci probdělé nad sbírkami zákonů a neutichající snahu příšerně frustrovaného a ještě příšerněji nadrženého Kyuhyuna dostat jej za pomoci dráždivého striptýzu do postele, nahlas nerozesmál. "Nechci Vás samozřejmě do ničeho nutit, ale…" Mladý právník si dramaticky odkašlal. "Nabízí se Vám více než reálná šance vymanit se, a to nadobro, z vlivu lorda Myung Kiho."

Soo Jung svého syna s láskyplným úsměvem pohladila po rameni. "Kibummie…?"

Key jemně stiskl matčinu ruku a přemýšlivě naklonil hlavu na stranu. "Tak fajn. Jdu do toho. Ale aby bylo jasno," přimhouřil oči a zabodl do Yesunga smrtelně vážný pohled, "pokud to nevyjde, dám vás zavřít až zčernáte!"

Sung se jen uličnicky ušklíbnul. "Platí."

►►►

Proč? Proč jen to udělal?

Ten lačný, toužebný polibek… elektrizující dotek Zhoumiho horkých rtů…

Proč? Proč? Proč?!

Minho zavřel oči a zoufale sevřel pramen svých dlouhých tmavých vlasů v pěsti. Tak dost! Zakázal si na něj myslet! Tak co to u všech všudy dělám…?!

"Miláčku? Děje se něco?"

Taeminův ustaraný hlas Minha v mžiku vrátil do přítomnosti. Pohlédl na blonďáčka, opírajícího se mu hlavou o prsa, a s milujícím úsměvem zavrtěl hlavou. "Kdepak," broukl tiše a něžně chlapce pohladil po vlasech. "Nic kvůli čemu by ses musel trápit…"

Lháři… lháři… lháři… Vtíravý, jízlivý šepot vlastního svědomí ale ani ta nejvěrohodnější nepravda nedokázala umlčet.

Minova půvabná tvářička se však k Minhově nesmírné úlevě radostně rozjasnila. Se rty zvlněnými v rozkošném usmání prsty pravé ruky zabloudil pod přítelovu košili a s blaženým výrazem ve tváři zavrněl jako to nejspokojenější koťátko. "Minho?"

"Ano, broučku?"

"Štípni mě."

"Prosím?" vyprskl tmavovlasý smíchy.

"Štípni mě," zopakoval Taemin zcela seriózním tónem. "Ať vím, že se mi to jen nezdá…"

Minho zvědavě pozdvihl obočí. "A co přesně, smím-li se zeptat?"

"Všechno. Ale hlavně ty," mroukl blonďáček a slastně nasál jeho vůni. "Je to tak neuvěřitelně krásné… Připadám si," tichounce se zachichotal, "až neslušně příliš šťastný." S veselým zazubením natáhl krk a políbil Minha na rty.

Starší se okamžitě více než ochotně chopil iniciativy. Chytil chlapce za boky, překulil jej pod sebe a jal se s toužebnou dychtivostí mazlit s jeho vyzývavě našpulenými rtíky. Taemin rozkošně zakňučel, objal Minha kolem krku… a vzápětí s očima vykulenýma jako dva tenisáky polibek nenadále a bez meškání přerušil.

"A víš, že dokonce už i všechno to vyhrožování ustalo? Jo, a taky…" vyjekl Min nadšeně, avšak ihned nato se rozpačitě kousl do rtu, "ehm… no… te - teda…"

"Opravdu? Ach, Minnie, to je báječné!" usmál se tmavovlasý zeširoka a sevřel chlapcovo tělo v láskyplném objetí. "Ale abys věděl," žertovně se ušklíbl a rozcuchal jeho krátké blonďaté vlasy, "odteď ti budu přezdívat "chladnokrevný zabiják intimních chvilek"!"

Mladší sklopil hlavu a tiše se zahihňal. "Promiň mi to…"

Minho palcem okreslil linii Taeminovy čelisti a něžně přitiskl svá ústa na jeho. "Mimochodem, o jakou další skvělou událost posledních dní ses se mnou, než ses tak roztomile zakoktal, chtěl podělit?"

"Uhm," blonďák se nervózně zavrtěl, "to ani nestojí za řeč… je to jen taková hloupost…"

"Minnie, kolikrát ti mám opakovat, že žádná maličkost související s tebou pro mě není hloupost?" Tmavovlasý na chlapce upřel významný pohled zpod závoje černých řas, své smyslně plné rty svůdně pootevřené. Taeminovo srdce začalo tlouct o poznání rychleji, cítil, jak se mu krev hrne… nejen do tváří. Nasucho polkl.

"To - to je pěkně podlá manipulace!" obvinil ukřivděně staršího mladíka.

Minhovou krásnou tváří prolétlo ďábelské ušklíbnutí. Vyzývavě pohodil svými dlouhými temně hnědými vlasy a provokativně si olízl horní ret.

Taemin se zuřivě potřásl hlavou, zakopal nohama do peřiny a zaúpěl jako raněné zvíře. "Tak jo, tak jo, povím ti to! Jenom už… toho nech, prosím tě!" vydechl ochraptěle, načež varovně přimhouřil oči. "Ber laskavě ohledy na to, že je mi sedmnáct! Že jsem stále ještě hormonálně velice nestabilní jedinec!"

Tmavovlásek se pobaveně zakřenil. "To má být výhružka znásilněním?"

"Nechápu, čemu se směješ!" Min rádoby uraženě nafoukl tváře. "Nemůžu snad mít skrytě dominantní choutky?"

"Ach, jistěže můžeš, lásko." Minho se rozpustile usmál. "Avšak mám takové neblahé tušení, že se spíš snažíš nenápadně utéct od původního tématu, než že bys až tak zvířecky toužil ohnout mě přes stůl. Takže…?"

Blonďák s ruměncem a kouzelným usmáním ve tváři upřel na mladého aristokrata svá hnědá kukadla. "No… víš, jde o toho tvého známého… o Zhou Miho."

Navenek Minho nehnul ani brvou. Avšak v nitru… v nitru jej zachvátila panika.

"Když jsem se s ním setkal poprvé, tehdy u tebe ve dveřích," pokračoval Min, "nevím proč, ale… od první chvíle jsem měl pocit, že mě… z nějakého důvodu nesnáší. A… uhm, dost mě to trápilo." Na okamžik se odmlčel, načež roztáhl ústa v širokém zazubení. "Ale teď už vím, že to byla pitomost. Předevčírem jsme ho s Kyuhyunem potkali v obchoďáku a… páni, je hrozně fajn! Už se vážně nedivím, proč na něj nedáš dopustit…"

Tmavovlasý se mírně nuceně pousmál. "No jo, Zhoumi je prostě zlatíčko," zamumlal s tichým, ponurým povzdechem.

Avšak Taemin jej zjevně vůbec neposlouchal, ba ani nevnímal. Na to byl totiž až příliš uzurpován úvahami o plánu pro nadcházející společný víkend. "Minho, miláčku," broukl sladičkým hláskem, v očích nefalšované dětské nadšení, "půjdeme v sobotu na pouť?"

►►►

"Minho! Moc ráda tě tu vidím!" uvítala Jessica srdečně příchozího, se zářivým usmáním na rtech jej objala a políbila na tvář. "Nečekala jsem, že dorazíš!"

Minho se jen letmo ušklíbl a políbení dívce oplatil.

Heechul zafrkal a hrdě se poplácal po rameni. "To je má zásluha," sdělil důrazně. "Nebýt mě, náš fešák v oblasti společenského života už dávno zakrněl!"

"Bojím se ale, že z tvých metod brzo dostanu nějakou neurotickou poruchu. Přepadnout mě v mém vlastním bytě, ječet jako siréna a máchat kolem sebe - kdes vůbec vzal ty nunčaky?" svraštil Minho čelo.

"Sungmin mi je půjčil," opáčil Heechul s ďábelsky nevinným výrazem ve tváři.

"Tys Minha přepadl Sungminovými nunčaky?!" Jessica se při té představě nedokázala ubránit hysterickému smíchu.

"Nebylo zbytí! Ts, neumíš si ani představit, jak je obtížné přimět tohohle tvrdohlavého paličáka k jakés takés spolupráci! A já ho sem musel dostat! Vždyť sama moc dobře víš, že minimálně ukázat se na naší předpouťové je přece zdejší nepromíjené pravidlo! Jo, a mimochodem," šlehl Chul pro změnu lišáckým pohledem po Minhovi, "je ti doufám jasné, že se zítra koná ještě pouťová párty…?"

"Tak na to zapomeň," uzemnil ho mladší stroze. "Slíbil jsem Taeminniemu, že strávíme víkend spolu."

Heechul klapl pusou, vykulil své veliké hnědé oči a, zřejmě pro efekt, ze sebe vydal jakési neidentifikovatelné holčičí zapištění. "Romantický víkend s bobeškem, jo?" zapředl jako kočka, ústa zvlněná v necudně chlípném úsměvu. "Hmm, tak to je jiná…"

Minho s pohoršeným zasyčením ohrnul horní ret. "Přestaň si laskavě představovat to něco, co si představuješ, buď tak hodný."

"Hmm…" Chulovi zajiskřilo v očích. "Myslíš bobeška v latexovým oblečku?"

"HEECHULE!" Tmavovlasý se smíchem praštil perverzně se šklebícího dlouhovláska do ramene. Úsměv mu však odumřel na rtech, když v davu za Chulovými zády zmerčil Zhoumiho nezaměnitelnou zrzavou kštici…

"Minho, zlatíčko?" mroukla svým výrazným, zvučným sopránem prosebně Jessica, čímž osloveného vytrhnula ze strnulé letargie. "Je mi jasné, že se tu asi nechceš moc zdržovat, ale… myslíš, že bys mohl věnovat tak půlhodinku Yooně a Yuri? Víš, obě o tobě pořád básní a hrozně touží se s tebou konečně oficiálně seznámit. Tak kdybys…?"

"Ale jistě," přikývl Minho kvapně a s přesvědčivě bezstarostným úsměvem nabídl Sice rámě.

Těsně předtím, než společně vešli do vedlejší místnosti, se ještě jednou kradmo rozhlédl po tanečním sále.

Ale po Zhoumim jako by se slehla zem.

►►►

Minho s letmým, spokojeným pousmáním na rtech ještě naposledy zamával Jessice, Yuri i naprosto okouzlené Yooně na rozloučenou, otočil se na podpatku a svižně vykročil po dlouhé, špatně osvětlené příjezdové cestě lemované tisy ke vstupní bráně.

Ušel však teprve pár kroků, když mezi nejbližšími keři zaznamenal pohyb. Vzápětí se ozvalo také tiché zašustění větví a zakřupání štěrku pod podrážkami něčích bot, načež se z temných stínů vynořila vysoká postava, která tmavovlasému zastoupila cestu.

"Vyhýbáš se mi?"

Zhoumiho jasný, melodický hlas Minhovi snad poprvé v životě způsobil zcela nefalšované a současně nezvykle smyslné mrazení v zádech. A když si navíc uvědomil, jak moc mu, i přes ten strach a nervozitu z jejich neodvratného setkání, MiMi chyběl, vyděsilo jej to. Mimořádně jej to vyděsilo. A o to víc před ním nehodlal dát své skutečné pocity najevo.

"Proč bych měl?" odsekl chladně a vzpurně vystrčil bradu. "Vše? V tom případě mě omluv. Jsem na odchodu." Než se však Minho stačil vůbec jen pohnout, popadl jej Zhoumi hrubě za paže a přirazil ke zdi dostatečně blízkého a zároveň stíny dostatečně krytého zahradního domku.

"Pusť mě!" vyjekl hystericky tmavovlasý a, za vidinou osvobození se, prudce trhnul rukama. Marně. "Myslím to vážně, Zhoumi! Okamžitě mě pusť, jinak začnu ječet!"

Starší vztekle zavrčel. Tak takhle si průběh jejich nutného a nevyhnutelného rozhovoru zrovna nepředstavoval. Ale když to vzpírající se princátko nedá jinak… Budiž. Natiskl se těsně na Minhovo chvějící se tělo a nadzvedl mu palcem bradu, čímž jej chtě nechtě přiměl pohlédnout mu do očí. "Ječení si laskavě ponech pro nějakou dramatičtější příležitost. Věř, že až se na tebe vrhnu s výrazem psychicky nevyrovnaného sexuálního devianta znásilňujícího hezounké korejské chlapečky, bude ten jekot rozhodně daleko aktuálnější."

Výraz totálního zděšení v Minhově náhle mrtvolně bledé tváři byl vskutku k nezaplacení.

"To byl vtip, ty pako!" rozesmál se Zhoumi. "Snad si o mně nemyslíš, že po nocích někde v keři pro zábavu znásilňuju náhodné kolemjdoucí Korejce!"

"U tebe člověk nikdy neví," usmál se mladší rozpustile. Vzápětí si však s hrůzou uvědomil své fatální pochybení a jeho krásný obličej se znovu proměnil v kamennou masku "Tak mluv. Co mi chceš?"

Zhoumi Minha se smutným pousmáním lehounce pohladil do líci. "Mrzí mě, jestli jsem zničil tvou důvěru ke mně a tím i naše přátelství. Ale… chci, abys věděl, že… toho polibku nelituju. Ani v nejmenším."

Tmavovlásek rozpačitě uhnul pohledem. "Proč - proč jsi to vůbec udělal?" tiše se otázal, hryzaje si rozčilením spodní ret.

"He?" Zrzek navýsost udiveně svraštil čelo. "Copak… to není jasné?"

Minhovi zacukalo obočí. No to si snad dělá…! Ještě nikdy neměl větší chuť dát Zhoumimu pěstí. "Odpověz, sakra!" vyštěkl podrážděně. Tohle už je prostě moc! Nestačí, že ho tenhle šašek z nějakého, pro něj evidentně zcela jasného, důvodu políbil a tím naprosto rozhodil jeho stoickou duševní rovnováhu. Že způsobil výbuch všech těch potřeštěných pocitů a emocí, ve kterých Minho prostě není schopen se vyznat, natož pak je pochopit a…!

"Miluju tě."

Myšlenky se rozplynuly jako pára nad hrncem a na mysli zbyla jen ozvěna těch dvou krásných slůvek lásky. Minho nevěřícně vytřeštil oči. "Co - cože?"

"Miluju tě," zopakoval Zhoumi, ústa zkřivená v trpkém úšklebku. "Miluju tě - zbožňuju tě, tak nehorázně moc, už… asi pět let?" zdánlivě nonšalantně pokrčil rameny. "No, a… řekněme, že to pro mou psychiku začíná být poslední dobou již poněkud… neúnosné."

"Pět let?" hlesl mladší přiškrceně. "Ale… proč jsi mi to neřekl dřív?"

"Bál jsem se. Představa, že bys moje city neopětoval a začal se mi vyhýbat, že bych tě mohl nadobro ztratit, mě tehdy děsila víc než cokoli jiného." Zrzek s povzdechem zavrtěl hlavou.

Minhův pohled, upřený do Miho tmavých mandlových očí, byl téměř zoufalý. "Jenže teď… už je pozdě. Já… já miluju Taemina."

Ano, přesně tuhle odpověď očekával. A byl na ni připravený; svou reakci měl perfektně promyšlenou. Jenže to, co bude následovat, zda bude Minhova odezva kladná či záporná, pro něj zůstávalo jednou velkou neznámou - riskantním tápáním v temnotě…

"Jen Taemina?" opáčil Zhoumi věcně, obočí tázavě pozdvižené.

Tmavovlasý zalapal po dechu. Červeň se mu nahrnula do tváří, bázlivě sklopil zrak. "Přestaň, Mi. Prosím. Tohle… tohle nemá smysl…"

"Fajn." Starší přemítavě naklonil hlavu na stranu. "Když mě přesvědčíš, že u tebe nemám ani tu nejmenší šanci… přestanu."

"Mi, prosím…!"

"Miluješ mě, Minho?"

Všechny ty zmatené a domněle nesourodé city do sebe nenadále zapadly jako kousky dětské skládačky. Mladý šlechtic otevřel ústa v němém výkřiku. Nemohl tomu uvěřit. Vždyť něco takového přece…! Semkl víčka pevně k sobě a zuřivě potřásl hlavou. Dlouhé, temně hnědé vlasy tak skryly jeho bledý obličej, zděšený náhlým poznáním. "Ne!"

Zhoumi mu jemně nadzvedl bradu. Jeho hlas byl však nesmlouvavý. "Jestli ti mám uvěřit, řekni mi to do očí."

Do očí? Copak by v takové chvíli dokázal lhát?

Prohrál jsem.

Minhův odevzdaný pohled se mlčenlivě setkal s tím Zhoumiho. Copak mohl lhát těm nádherným hlubokým očím, jež na něj pohlížely s tak nezměrnou láskou a něhou?

Jednal spontánně. Bez rozmyslu. Bez ohlížení se na hlas rozumu. Činil tak, jak velelo jeho srdce. Obemknul paže okolo Miho krku a chtivě, bez jakéhokoli zaváhání, jej políbil.

Ze zrzkova hrdla se vydralo tiché, roztoužené zavrčení. Bez skrupulí opsal jazykem konturu Minhových rtů, vnikl do skulinky mezi hradbou jeho bělostných zoubků a se sebejistotou sobě vlastní počal lačně prozkoumávat jeho ústa. Levou rukou vplul do mladíkových tmavých zvlněných vlasů, pevně je sevřel v dlani a nijak šetrně jimi smýkl vzad, čímž mladšího donutil více zaklonit hlavu a prohloubit tak jejich polibek.

"Miluju tě," zašeptal Mi ochraptěle, když od sebe své rty po hodné chvíli vášnivého líbání oddělili.

Minho odvrátil pohled stranou. Musel zuřivě zamrkat, aby z očí vyhnal palčivé slzy, neústupně se deroucí na povrch.

Děvka. Jsem jenom obyčejná hnusná děvka.

"Taky tě miluju," vzlykl zoufale a schoulil se v Zhoumiho náručí.

►►►

"Hej, Hyune, už jsi viděl dnešní noviny?" zeptala se zvědavě Sunny a položila na podnos šálek dvojitého espressa.

Jonghyun zavrtěl hlavou. "Ještě ne. Proč?"

"Koukni se sám," uculila se blondýnka tajuplně, pokynula hlavou ke kávovaru, vedle něhož ležel dnešní tisk, a odcupitala zanést žíznivým hostům jejich objednané nápoje.

Jonghyun s pozvednutým obočím rozložil noviny. Do očí ho okamžitě udeřil obrovský zářivě červený titulek: Lord Myung Ki knockoutován! a pod ním menším písmem dovětek: Jeho vnuk si vymohl absolutní nezávislost.

"Drsný, co?" bafla na strnulého Hyuna Sunny přes bar. "Ani jsem netušila, že je u nich něco takovýho možný… úplně se distancovat od vlivu hlavy rodiny… A že prý v tom má prsty Yesung. Ten chlap je fakt neuvěřitelnej," zavrtěla se smíchem hlavou.

Jonghyun duchem nepřítomen jen cosi zabručel.

Sunny do něj s poťouchlým úsměvem dloubla prstem. "Je ti jasný, co to znamená? Kim Kibum si odteďka může dělat všechno, co chce. Jako třeba se veřejně scházet, s kým chce. Klidně i s pinglem z pizzérky," vypíchla důrazně, aby konečně plně upoutala Jonghyunovu pozornost.

Ten po ní střelil zabijáckým pohledem. "Dej mi s tím už konečně pokoj, Sun Kyu! Já s Kimem Kibumem ne-cho-dím!" procedil vztekle, popadl lístek na objednávky a oddusal k nově příchozím zákazníkům.

Byla to pravda. Key mu přece dal kopačky. A řekl, že už ho nikdy nechce vidět. Konec, tečka. Jenže… Jonghyun se roztržitě hryzl do rtu. Nebyl náhodou tím hlavním důvodem jejich nekompromisního rozchodu Keyův strach z jeho dědy? Ale když už je teď Key volný, naprosto osvobozený z moci lorda Myung Kiho…

Mohl by tedy, čistě teoreticky, mít v Kibumově novém, zcela svobodném životě i Jonghyun nějaké místo?