Hra s ohněm - 16. kapitola

"Smím vědět, který z těch dvou volů tohle vymyslel?" nakrčil Key obočí.
"A myslíš to dvojitý rande nebo to, že jsme skončili v podniku, kde kolem nás dokola na talířích jezdí suši?" ušklíbl se křivě Minho.

"Obojí."

"Tak dvojitý rande byl prý nápad mýho rozkošnýho blonďatýho vola, zatímco tvůj vůl pak přišel s tím stavit se do japonské restaurace na jezdící suši. Ačkoli je taky dost dobře možné, že to naplánovali společně už doma, vůbec bych se nedivil…"

"Máme to ale neskutečně potrhlé známosti… Občas si říkám, co to o nás vypovídá…"

"Tak to já snad radši ani vědět nechci," rozesmál se tmavovlásek.

V témže okamžiku už ale ke stolu přihopkal Taemin, postavil před Minha dvě lahve minerálky a lípl mu pusu na tvář. "Který suši ti mám ulovit, lásko?"

"A nechtěl by sis třeba konečně sednout a nechat lov suši na mně?" otázal se starší a posunul láhev se zeleným brčkem k vedlejšímu prázdnému místu, kam přepokládal, že se Min posadí.

"Ani náhodou! Celej den se těším na to, jak budu nahánět zdrhající suši a ten Japonec za barem na mě bude zírat jako na blázna! Zase," zazubil se blonďák. "Věř mi, s Kyuhyunem v tom máme víc jak roční náležitou praxi."

"Měls' pravdu," zabrblal si pod neexistující vousy Kibum. "Ušili to na nás!"

Dlouhovlasý se usmál na Taemina. "Když je to tak, vezmi mi to nejhezčí suši, které uvidíš."

"Ehm," chlapec se rozpačitě zarazil, "nejsem si teda zrovna dvakrát jistý, že najdu suši, které by bylo nějak výrazně krásnější než ty ostatní… Vždyť vypadají všechny prakticky stejně…!"

"Spoléhám na tebe."

"Jdu na to."

A tak se Taemin obrátil na podpatku a odhodlaně se vydal na výpravu za 'miss sushi', přičemž málem napálil do Jonghyuna, kterému se s pitím pro sebe a Keyho konečně povedlo prodrat ke stolu. Nestihl však sklenice ještě ani položit, když jeho přítel vyskočil ze židle, namířil prstem kamsi před sebe a zaječel: "To růžový suši chci!"

Hnědovlasý zamžoural směrem, kam Kibum ukazoval. A zatvářil se, že bude zvracet. "To pofidérní nejedle vyhlížející cosi?!"

"Přesně to!" přitakal zuřivě Key. "Tak šup, šup!"

Jonghyun s hlubokým trpitelským povzdechem obrátil oči v sloup. "Ano, paní," zamručel a poslušně se odplahočil za neúprosně prchajícím pokrmem.

Minho ze sebe ve snaze utlumit výbuch smíchu vydal jakýsi podivný bublavý pazvuk. "Ty ho vážně miluješ, co?"

"Moc," zaculil se připitoměle černovlásek.

►►►

Asi za hodinu se celá čtveřice sbalila a ve veselém rozpoložení opustila sushi bar. Taemin zavěšený do Minha a Key ruku v ruce s Jonghyunem - tak zvolna procházeli podvečerní ulicí k malému parkovišti, kam měl každou chvílí dorazit Keyův řidič a odvézt jeho a Minha domů. Nestihli se ale k parkovišti ani pořádně přiblížit a jedno z aut Kimovy rodiny už přibržďovalo vedle nich u chodníku.

"Svěřuju ti svou ženu, tak koukej dohlídnout na to, aby domů dorazila bez sebemenší úhony." Jonghyun po Minhovi blýskl děsivým úsměvem. "Jestli ne, nepřej si mě!"

"Nápodobně," odtušil dokonale autenticky záhrobním hlasem tmavovlasý. Pár okamžiků se s Hyunem navzájem teatrálně měřili výhružnými pohledy, načež oba propukli v hurónský řehot.

"Blbci," shodli se unisono Kibum a Taemin, okázale přitom kroutíce hlavami. Jejich vychechtané drahé polovičky jim ten názor nijak nevyvracely.

Minho Mina s usmáním objal kolem pasu a sklonil se, aby ho mohl políbit na rozloučenou. Mladší zavrněl jako spokojené kotě a přitáhl si přítele za ramena blíž k sobě.

"Miluju tě."

"Taky tě miluju," zašeptal Minho a pohladil chlapce po tváři. "Měj se krásně, zlato. Uvidíme se… hm, zítra se musíš učit na ten test, že? A pozítří i ve čtvrtek mám školu já… Takže v pátek?"

"Pff, poslední dobou na sebe vůbec nemáme čas," posteskl si Taemin. "Už teď mi chybíš!" Vytáhl se na špičky a líbl tmavovlasého na nos. "A pátek je až za čtyři dny! Což znamená, že tě celý tři dny neuvidím! To je sedmdesát dva hodin! Čtyři tisíce tři sta dvacet minut…! Co je?" našpulil rozmrzele pusu, když zjistil, že na něj Minho, Key i Jonghyun ohromeně zírají. "Pálí mi to, když jsem zoufalej, no," pokrčil rameny a s povzdychnutím se ještě na okamžik přitulil ke svému příteli. "Tak teda v pátek. Ale ozveš se mi mezitím, že jo?"

"Každé ráno, poledne a před desátou večer, abych ti popřál dobrou noc."

"Beru tě za slovo!" zazubil se blonďák. "Tak ahoj!"

Minho a Key klukům zamávali a nastoupili do čekajícího stříbrného auta, které se hned nato prakticky neslyšně odpíchlo od chodníku a zamířilo ke Kibumově apartmánu.

"Kangin tě hodí domů," prohodil černovlásek k mladšímu, když vůz asi za čtvrt hodiny zastavil před bytovým komplexem. Řidičovy oči se ve zpětném zrcátku souhlasně usmály.

"Děkuji, ale není třeba. Dojdu pěšky," odmítl Minho zdvořile. Řidič se s nimi tedy rozloučil, počkal až oba vystoupí a dojdou ke vchodovým dveřím a odjel zaparkovat auto do garáží na druhé straně budovy.

"Doprovodíš mě až k bytu?" mrkl Key na Minha a přijal jím nabízené rámě. "Ty jsi prostě galantnost sama ~ ."

"Popravdě, spíš než galantnost je to strach z toho, co by mi Jonghyun udělal, kdyby tě někdo přepadl na chodbě," zasmál se tmavovlasý a bokem podržel dveře, aby mohl Kibum vejít do vstupní haly jako první.

Jen co vstoupili, z jednoho ze dvou křesel u zdi naproti recepci vyskočil blonďatý mladík a překotně se vrhl k nim. "JE TO PŘÍŠENÝ!" kvílel usedavě. "NAPROSTO PŘÍŠERNÝ…!"

"Sungmine, uklidni se!" Překvapený Key ho chňapl za paže a zatřásl s ním. "Co se stalo?"

Starší se musel několikrát trhaně nadechnout, než se upokojil natolik, že se mu hlas přestal třást rozčilením. "To Siwon," vyhrkl pak. "Siwon se rozešel s Heechulem!"

Keymu i Minhovi spadla čelist. "COŽE?!"

"Jak říkám: Rozešel se s ním. Natvrdo. Včera si sbalil věci, oznámil Chulovi, že s ním končí, a odešel. Nikdo neví kam! Na esemesky neodpovídá, hovory nebere. A Heechul je z toho samozřejmě úplně na prášky a… prostě je to hrůza!" Sungminova tvář se zkřivila v bolestné grimase. Unaveně si promnul spánky. "Musel jsem na chvíli vypadnout, ale nechci Heechula nechávat moc dlouho samotného… Pojedete za ním se mnou, prosím? Já… já už nevím, co mám dělat."

"Jasně, že pojedeme," ujistil ho černovlásek. "Máš tu auto?"

Min přikývl. "Řidič parkuje jen kousek odsud…"

"Tak jdem."

►►►

"Co Siwona ksakru tak najednou osvítilo? Polygamii zavrhující duch svatý? Po třech letech prakticky bezproblémového soužití? Ts," zaskřípal Key zuby, dupaje jako první po schodech k Heechulově bytu. "Ty o něčem víš?" pohlédl úkosem na Minha, který celou cestu sem nepromluvil ani slovo.

"Možná," opáčil mladší tiše. "Ani ve snu mě ale nenapadlo, že to myslí opravdu tak vážně…"

Pár schodů před třetím patrem je Sungmin oba předběhl a zazvonil u dveří přímo naproti schodišti. "Chule, to jsem já. Otevři," zavolal.

Chvíli se nic nedělo. Pak se zevnitř bytu ozvaly šoupavé kroky, dveře se váhavě otevřely a na prahu před nimi stanul rozcuchaný hnědovlasý mladík s červeným nosem a ubrečenýma očima. Jakmile spatřil příchozí dva, které s sebou Sungmin dovedl, popotáhl a s žalostným vzlyknutím jim skočil kolem krku. "Keyi, Minho…! On - on mě nechal! Opustil mě a - a bez vysvětlení zmizel…! J - já nechápu, co se stalo… vždyť se milujeme! Jak mě mohl jenom tak opustit…?!"

Když se jim za ustavičného drmolení utěšivých frází a zaníceného nadávání na Siwonovu adresu povedlo Heechula jakž takž uklidnit, odklidili se všichni čtyři co možná nejrychleji do bezpečí bytu, pryč z doslechu zvědavých sousedů.

Minho a Key odvedli Chula do obývacího pokoje, zatímco Sungmin spěchal do kuchyně uvařit čaj a připravit něco k jídlu. Pochyboval, že Heechul v tomhle stavu sám od sebe něco snědl, a nemínil riskovat, že se jim tu k tomu všemu snad ještě vyvrátí hlady.

Posadili se na pohovku; Heechul doprostřed, Key vedle něj zprava, Minho zleva. Ze všeho nejvíc teď připomínali bandu schlíplých štěňat, už jen chybělo, aby Heechul začal tesklivě výt a kňučet oni dva horečně štěkat a skákat si po hlavách ve snaze odvést kamarádovy myšlenky aspoň na chvíli někam daleko od Siwona. Popravdě, ani jeden z nich si později nebyl vůbec jistý, co možného i nemožného tu půlhodinu bez přestání žvanili, hlavní bylo, že (ať už to bylo cokoliv) účel to splnilo: Chul se utišil a s hlavou opřenou o Kibumovo rameno neklidně usnul.

Místnost se na několik minut ponořila do absolutního ticha. A pak Minho znenadání prudce vstal a zamračeně odrázoval k posuvným dveřím do chodby.

"Kam jdeš?" houkl na něj šeptem Key.

"Zavolat Siwonovi."

"Copak jsi neslyšel, co říkal Sungmin? Není možný se mu dovolat. Nebere to. Každý, kdo to zkoušel, skončil v hlasové schránce."

"Já ale nejsem 'každý'," odtušil stroze tmavovlasý a vyšel ven z obýváku.

Heechulův apartmán byl přesně tak gigantický, jak se na správného šlechtice sluší, tudíž pro Minha nebyl žádný problém najít prázdný neosobní pokoj, dostatečně daleko od uší Sungmina, Keyho a především Chula. Zavřel za sebou dveře, z kapsy kalhot vytáhl mobil a vytočil Siwonovo číslo. Starší Choi přijal hovor prakticky okamžitě.

"Ahoj, Minho."

"Kde sakra jsi?!" vyštěkl mladší hněvivě.

"A záleží na tom? Do Soulu už se vracet nemíním. Ta kapitola je za mnou. Začínám znovu. Nový život s čistým štítem. A nelituju toho. Vlastně to jediné, co mě na mém odchodu mrzí, je, že jsem se s tebou nestačil pořádně rozloučit. Promiň."

"Ty se ale musíš vrátit! Musíš to s Chulem urovnat! On je z toho úplně v háji, Siwone! Nic jsi mu nevysvětlil, postavil ho před hotovou věc a zmizel! Bože, vždyť to je to nejhorší, co jsi mu mohl udělat! Copak ho neznáš?"

"Právě že znám," povzdechl si Won. "Vím, že jsme si o tom spolu měli promluvit a společně se dohodnout na nejlepším kompromisu pro oba, tak jako jsme to dělávali vždycky a se vším, jenže… jenže kdybychom i tohle řešili naším způsobem… nebyl bych schopný ho opustit, i kdybych byl sebevíc rozhodnutý to udělat, protože…"

"Protože ho miluješ," napověděl Minho měkce.

"Ano. Ale dál takhle žít už jsem nemohl. Musel jsem odejít. Chtěl jsem odejít. Nechat Chula a všechno s ním spojené za sebou a obrátil list. Klidně si o mně myslete, že jsem sobecký a bezcitný parchant, ale já cítím, že moje rozhodnutí bylo správné. Pro nás pro oba. Vím, že Heechul to časem pochopí. Je daleko rozumnější než vypadá."

"Ale - …"

"Občas prostě musíme opustit i ty, které milujeme, Minho. Ať už kvůli nim, nebo kvůli nám samým. A myslím, že i ty bys o tom měl trochu popřemýšlet. Ujasnit si svoje priority."

Tmavovlásek naprázdno zalapal po dechu. Ze Siwonova vědoucného tónu ho zamrazilo.

"Co je pro obě strany v konečném součtu lepší? Žít zdánlivě šťastně ale ve lži nebo vyložit karty na stůl a konečně si vybrat?"

Taemin? Nebo Zhoumi? Anebo radši…? Minho zavřel oči a opřel si čelo o chladné sklo okenní tabulky.

"Siwone, já - …"

"Jsem rád, že jsem tě poznal, Minho. Budeš mi moc chybět."

"Ty mně taky," špitl mladší. Bál se, že kdyby promluvil hlasitěji, zradil by ho hlas.

Siwon se na druhém konci linky smutně pousmál. "Sbohem." A zavěsil.

Od toho dne už lorda Choie neměl nikdo z jeho starých známých šanci zastihnout. Monotónní ženský hlas volajícím bez výjimky oznamoval, že volané číslo neexistuje.

►►►

Zhoumi odemknul dveře a vstoupil dovnitř tíživě ztichlého bytu. V předsíni si zul boty, bundu pověsil na věšák a se svazkem několika letáků, které vyzvedl ze schránky, zamířil do obýváku. Překvapilo ho, že v jednom z křesel našel sedět Hangenga.

"Čau," pozdravil svého kolegu a položil letáky na konferenční stolek. "Neměl jsi na dnešek domluvenou schůzku s Heechulem?"

"Změna plánu," utrousil černovlasý napůl úst. "Siwon dal Chulovi kopačky a ten momentálně nechce žádného svého amanta ani vidět."

Mi udiveně povytáhl obočí, nahlas ale neřekl nic. Co taky? Chtěl odejít do svého pokoje, Hangeng ho však zarazil.

"Volal mi otec. A věř, že o nijak příjemný telefonát se nejednalo. Nelíbí se mu, že nám to trvá tak dlouho. Rodina začíná být opravdu netrpělivá."

"No jo, já vím, že postupuju zdlouhavěji než obvykle, ale - …"

"Máš na to pět dní."

"Cože?" vyjekl zrzek.

Hangeng se nevesele ušklíbl. "Snažil jsem se otce přemluvit, ale nebyla s ním žádná řeč. Mám ti vzkázat, že jestli to nevyřídíš do konce týdne, odvolají nás a nasadí sem někoho jiného. S úkolem zlikvidovat… je oba."

Zhoumiho žaludek udělal krkolomný kotrmelec. "Oba?" zopakoval a tvář mu mrtvolně zesinala.

"Je mi to líto, Mi, ale Choiova rodina dala svolení. Pokud neodklidíš Lee Taemina ty, postará se o to někdo jiný. V tom případě ale… umře nejen on, ale taky tvůj Minho."