Nameless - 3. kapitola

Obě odpolední přednášky byly na poslední chvíli nečekaně zrušeny, a tak mohl Aron bez výčitek svědomí strávit většinu středy doma s Min Hyunem.

Byl to velice zajímavý den. Blonďák jako houba nadšeně nasával i tu sebenepodstatnější zjištěnou informaci o svém "domácím" a zároveň bez váhání odpovídal na každou Aronovu zvídavou otázku, tak bezprostředně a přímo, že nebylo pochyb, že říká čistou pravdu. A když se přeci jenom objevilo téma, o němž se mluvit zdráhal, ponořil se do zatvrzelého mlčení. Jedinkrát nepronesl křivého slova. Skoro jakoby to snad ani neuměl.

Jak Američan s nevírou vypozoroval, Min Hyun skutečně za celou dobu nepozřel sousto, dokonce se ani nenapil. Žádný negativní dopad na jeho zdravotní stav však tahle prapodivná askeze, zdá se, neměla. Nebyl unavený, nebyl malátný… Když ale konečně usnul, spal tak tvrdě, že by ho neprobudil snad ani výroční koncert rockové kapely ve vedlejší místnosti.

V sedm ráno odcházel Aron do práce a mladík v obýváku na pohovce ještě spokojeně oddechoval jako mimino.

"Dobré ráno."

"Dobré," zahučel Kwak, aniž by zvedl hlavu z kopy papírů na stole.

Eric odložil učební materiály pro třeťáky vedle komínku podkladů pro výuku čtvrtého ročníku a tázavě povytáhl obočí. "Stonehenge?"

"Nemluvme o tom."

"Byla to taková hrůza?"

"Hrůza by se toho lekla!" Aron se s povzdechem opřel bradou o laminátovou desku. "Pomoz mi!" zaúpěl. "Jak mám pana Kwona přesvědčit, že nejsem Brit?!"

"Ještě tak rok to do něj husti a on se přizpůsobí."

"Vážně?"

"Hm. Na Spojené státy americké vcelku slyší… Kdybys byl kupříkladu Australan, nemáš šanci."

"Proč diskriminuje Australany?"

"Vlastně diskriminuje i Kanaďany…"

"Chápu, raději to nebudeme… ehm, pitvat…"

"Souhlasím," přikývl Eric a sklonil se nad testem, co namátkou vylovil ze štosu. Chvíli do něj nevěřícně hleděl a pak začal s vehemencí sobě vlastní zuřivě škrtat.

Aron upřímně obdivoval studenta, jenž měl odvahu se pod takový výtvor podepsat.

"A pak nemá člověk hřešit!" odfrkl Mun. Znechuceně odstrčil písemku stranou, ze šuplete vytáhl čokoládovou tyčinku a rozčileně se do ní zakousl. "Málo kakaa," konstatoval. "To moje nervy na dlouho neuklidní…"

"Uvažoval jsi o změně zaměstnání?"

"Několikrát. Pokaždé jsem ale naznal, že dělat z těch pubescentních idiotů ještě větší idioty mě prostě příliš baví." Eric roztáhl ústa v širokém úsměvu.

Černovlásek se dal do smíchu. "Ty jsi poklad!"

"Však já vím," ušklíbl se starší, dojedl čokoládu a svědomitě se ponořil zpátky do práce.

Opravoval zrovna šestý test, když se pojednou zarazil a zamyšleně vzhlédl. "Jak se vede Min Hyunovi?"

Aron pokrčil rameny. "Dobře… Děkuje ti za jméno."

"Žertuješ?"

"Vůbec ne. Je z něj nadšený."

Eric si hluboce povzdechl. "Doufal jsem v trochu jinou odpověď, věříš? Jako třeba "nemám tušení, hned v úterý večer jsem ho vypakoval"!"

"To přeci nejde," namítl Aron. "Vždyť nemá kam jít, nemůžu ho vyhodit na ulici, Eriku."

"Už jsou to čtyři dny… Copak se po něm nikdo neshání?"

Kwak zavrtěl hlavou. "Kontroluju zprávy několikrát denně, ale žádný pohřešovaný se mu ani vzdáleně nepodobá. Zatím. Počkám ještě pár dní…"

"A do té doby co? Budeš ho zadarmo živit?" povytáhl tmavovlasý skepticky obočí.

"Uhm, tak zrovna tohle je ten nejmenší problém," zamumlal Aron rozpačitě. "On je totiž… no, extrémně nenáročný nájemník."

"Mohl bys to konkretizovat?"

"On… nejí. Ani nepije. Nebo aspoň přede mnou ne… Ale i tak. Vzhledem k tomu, že jsem z něj včera od dvou hodin prakticky nespustil oči…"

"Co je ten týpek prokrista zač?" zděsil Eric. "Mutant? Mimozemšťan?"

"Ty jsi mimozemšťan."

"Takže je to mutant. Anebo nějaká doposud neznámá, člověku podobná forma života…"

"Doopravdy?" odtušil Aron suše.

"No co? Zavání to science fiction? Zavání," mávl Mun přezíravě rukou. "Sakra, to, že prý nemá jméno, to bych ještě skousl, ale že nejí? Jak může nejíst…?! Arone?"

"Hm?"

"A není Min Hyun nakonec jenom obyčejná, bláznivá anorektička?" otázal se starší vážně, načež vybuchl smíchy, když mu kolem ucha prosvištěla Kwakova oblíbená propiska.

"Shit," sykl Američan, nespokojen, že minul cíl, a s povzdechem se zvedl, aby nebohé pero vytáhl zpod skříně.

"K tomu jménu ale…," odfoukl z vysvobozeného psacího náčiní stoletý prach a opucoval si kolena, "prý mu říkali nula osm nula devět."

"Devátý srpen?"

"To mě taky napadlo," přikývl Aron. "Když jsem se ho zeptal, chvíli se tvářil, že nechápe, co znamená datum narození, ale pak to odsouhlasil."

"Takže se narodil devátého srpna… neznámého roku, hádám?"

"V Soulu, jo."

"Skvělé. To toho fakt hodně víme," shrnul Eric ironicky situaci.

"Chápu, že to celé zní divně. A podezřele. A tak vůbec…" Mladší si skousl ret a posadil se zpátky za stůl. "Ale on nelže."

"Že ne?"

"Ne. Jsem si jistý."

Mun svraštil čelo.

"Kdybys ho znal, pochopíš. On je… je tak…" Černovlásek se urputně zamyslel nad správným korejským výrazem. "Prostý?"

"Jako hloupý?"

"Ne, hloupý ne. Myslel jsem… bezelstný, to je to slovo! Prostě neumí lhát."

"Každý umí lhát."

"Každý má jméno."

"Bod pro tebe," uznal Eric. Pozvedl koutky, víc než úsměv to však připomínalo ustaraný škleb. "Poslyš, co kdybych," zaváhal, "poprosil Mi Hye, aby s ním promluvila?"

Aron nakrčil čelo. "Nebereš to příliš vážně?"

"Chci jen znát její profesionální názor, nic víc."

Jo Mi Hye, Erikova manželka, pracovala jako uznávaná psycholožka. Aron ji měl moc rád, ovšem nikdy neporozuměl tomu, jak může tak drsná dáma léčit něco tak křehkého, jako jsou lidské duše. Ona sama tuhle svoji maskulinní image ještě s oblibou přiživovala barvitými životními historkami, kupříkladu o tom, jak si za studií přivydělávala jako vyhazovač v jistém nechvalně proslulém klubu. Zda je to pravda, to nevěděl jistě ani Eric, Aron každopádně neměl jediný důvod nevěřit. Stačilo, aby se na vás Mi Hye jenom zle podívala, a už jste brali nohy na ramena.

Proto se mu zdálo lehce… kruté jí Min Hyuna předhodit…

"Ona ho nesežere," zabručel Mun, jako by mu četl myšlenky. Z mladíkova výrazu totiž nebylo těžké odhadnout, nad čím právě dumá.

"Určitě?"

Eric přimhouřil oči. "Že já jí povím, jaký máš o ní nepěkný mínění…"

"Tak jo, tak jo!" zpanikařil Aron. "Zkusím to Min Hyunovi navrhnout… A ozvu se ti."

◎◎◎

Min Hyunova reakce ničím nepřekvapila. Mlčky vyslechl Aronovu (Erikovu) žádost, s prohlášením: "Jestli ti to udělá radost" pokrčil rameny a vrátil se zpátky ke studování mapy Skandinávie.

Čímž se dala celá věc považovat za úspěšně vyřízenou.

Aronovi to naneštěstí žádnou radost nedělalo, a když se v půl šesté ozval domovní zvonek a on se neochotně šoural otevřít, měl žaludek jako na vodě.

"Čeká v obýváku," zabručel, zatímco se Mi Hye vysvlékala z kabátu.

"Fajn." Bruneta se usmála a přehodila si tašku přes rameno. "Jdu ho zdiagnostikovat. A ty vypadni. Eric na tebe čeká venku."

"A - ale…!"

Mi Hye si shovívavě povzdechla. "Drahoušku, s tebou za zadkem to nebude mít cenu. Musím s ním být sama, jasné?"

"Uhm… no dobře," kapituloval mladík zdráhavě. "Jenom… mu to řeknu."

Min Hyun samozřejmě neprotestoval ani tentokrát. Znepokojovala ho jen jediná věc.

"Ale vrátíš se, že?"

Jen co mu to Aron (značně zaskočeně) odsouhlasil, viditelně se uklidnil a jal se věnovat plnou pozornost Mi Hye, která tuhle jejich nečekanou interakci sledovala s významně pozdviženým obočím a lehkým pousmáním na rtech.

◎◎◎

Zavolala jim asi o hodinu později. Když dorazili, už na ně čekala před domem.

"Tak?" bafl na manželku Eric. Ač se tvářil nezúčastněně, hlas se mu chvěl rozčilením.

Mi Hye si zamyšleně upravila hedvábný šál. "Inu, co říct? Je zvláštní," konstatovala věcně. "Jakoby z docela jiného světa…"

"Což znamená…?" hlesl Aron.

"Což znamená, že to vůbec nemusí znamenat, že je psychicky vyšinutý. Promiň, zlato."

"Doopravdy ne?" posteskl si Eric zklamaně. Naproti tomu Aron se neubránil širokému úsměvu.

"Z jednoho rozhovoru se každopádně nedají vyvozovat závěry," odtušila bruneta pragmaticky. "Momentálně se přikláním k názoru, že žádnou duševní poruchou netrpí, ale…" Dramaticky se odmlčela. "Chce to čas. S Min Hyunem už jsem domluvená, popovídáme si spolu znovu příští pátek."

"Kde bere Min Hyun tu jistotu, že ho tady příští pátek najdeš?" svraštil Eric nedůvěřivě čelo.

Mi Hye zvážněla. "Teď ti povím něco absolutně šokujícího."

"…"

"Ten chudáček by tě rád poznal."

"Mě?" zděsil se Eric.

"Jeho?" zděsil se Aron.

"Jo. Rozmlouvala jsem mu to, ale nedal si říct."

"Proč?!"

"Proč jsem mu to rozmlouvala?"

"Ne, proč mě chce poznat?" zaúpěl tmavovlasý.

"Protože jsi mu vymyslel jméno. Není to rozkošné?"

"Rozkošný jsou koťátka a štěňátka. Tohle je bizarní!"

"Nech toho," zamračil se Aron. "Uznej, že je to od něj milé."

Eric cosi neidentifikovatelně zabručel.

"Na dotaz ohledně jména ti tedy odpověděl "Min Hyun"?" obrátil se Kwak tázavě k Mi Hye.

"Ano. Zdá se být s tím jménem překvapivě sžitý," kývla. "Nejzajímavější ale je, že při odpovědi na každou otázku, kterou jsem mu položila, vždycky stočil řeč k tobě."

"Jakože se… vyhýbal odpovědím?"

"Kdepak. Povětšinou odpovídal velmi ochotně. V souvislosti s každou odpovědí ale poznamenal něco o tobě…"

"No vida! Už víme, odkud vítr vane," zašklebil se Eric.

"Víme?"

"Máš ctitele, drahý můj."

Černovlásek zrudl.

"Ano, je to velice pravděpodobné," podotkla Mi Hye. "V prvé řadě je ti neskutečně vděčný, to bezesporu, ale to rozhodně není všechno." Povzdychla si. "Mluvil o tobě tak krásně, div mě to nerozbrečelo. Doopravdy, nic romantičtějšího jsem v životě neslyšela…"

"Chceš tím něco naznačit, miláčku?" mlaskl přezíravě Mun.

"Že jsi emocionální neandrtálec?"

"Ale to už přeci víš dávno…"

"Pravda."

Rozloučili se. Cestou domů se Aron snažil pokud možno nepřemýšlet nad tím, co Mi Hye a Eric tak geniálně vydedukovali. Vždyť… Znal ho čtyři dny, proboha! To je na zamilování trochu moc krátká doba, no ne?

Odemkl a vešel do bytu. Do nosu ho uhodila lahodná vůně smaženého masa. Za pochodu si sundal bundu, skopl boty a ohromeně nakoukl do kuchyně. Min Hyun stál u sporáku a soustředěně míchal ingredience na pánvi.

Pojednou vzhlédl a široce se na Arona usmál.

"Nejíš, ale umíš vařit?" podivil se starší a opřel se bokem o kuchyňskou linku.

Blonďák pokrčil rameny. "Doufám, že máš hlad," broukl zvesela a zeslabil výkon rozžhavené plotny. Nabral trochu zeleniny a masa na vařečku, vyfoukal a nabídl Aronovi.

Kwak zvědavě okusil. Chutnalo to stejně dobře, jako to vonělo. "Je to výborné!" pochválil nadšeně mladíkovo kulinářské dílo.

"To jsem rád," poděkoval Min Hyun a se smíchem ustoupil stranou, aby si mohl Američan pohodlně nabrat ještě druhou lžíci.

"Jak to šlo s Mi Hye?" nadhodil mezi úporným foukáním kouřícího masa. "Nevyděsila tě příliš?"

"Byla moc milá."

"Vážně?"

"Hm. Přijde i příští týden."

Aron polkl sousto. "Poslyš, kdyby ti to bylo… uhm, nepříjemné… Nemusíš to dělat. Vysvětlím jí to."

Min Hyun však jen zavrtěl hlavou a pokynul Aronovi ke stolu.

Čas na večeři pro jednoho.