Nameless - 5. kapitola

Víc o té záležitosti nemluvili. Min Hyun to tak chtěl a Aron jeho přání respektoval. Ne, že by nebyl zvědavý (byl, a jak!), avšak dožadovat se odpovědí za každou cenu nepovažoval ani za vhodné, ani za nezbytně nutné. Alespoň prozatím.

V pátek v půl čtvrté, přesně jak bylo domluveno, dorazila Mi Hye. A přinesla s sebou plnou tašku pomerančů. Že prý je Aronovi posílá Eric. A vzkazuje, ať se laskavě co nejdřív uzdraví. Potřebuje v práci bodyguarda, na Min Wooa zase přišlo náruživé období.

Mi Hye Min Hyuna s úsměvem požádala, zda půjde zařídit, aby jejich sezení i dnes proběhlo, pokud možno, v soukromí, a tak blonďák starostlivě zaopatřil Arona v ložnici jídlem a horkým čajem, ujistil se, že nemá teplotu, naklepal mu polštář, a když ho starší ubezpečil, že nic dalšího nepotřebuje, se skoro provinilým výrazem opustil pokoj a nejistě za sebou zavřel dveře.

Kwak si chvíli vážně pohrával s velice dětinskou myšlenkou, že by jejich rozhovor odposlouchával přes zeď - hrnek tu měl - po rozvláčném analyzování situace však naznal, že bude přeci jen pohodlnější, zdraví prospěšnější a vůbec dospělejší zůstat v posteli. A on byl dospělý. Minimálně věkově. S povzdychem se natáhl po hromádce sešitů, co se mu kupila na zemi vedle nočního stolku, a dal se do svědomitého pročítání svých dosavadních zápisků z přednášek podzimního semestru.

Víkend pojali ve stejně zahálčivém duchu jako posledně. Aron se i s peřinou přesunul do obýváku na pohovku, kde buďto pospával nebo jedním okem sledoval televizi a ukusoval šťavnaté měsíčky pomeranče, co mu do misky - vlastně spíš mísy - připravil Min Hyun.

Po obědě si pak k němu mladší vždycky přisedl a společně se podívali na náhodný film, co zrovna vysílali na tom či onom kanále. Nedočkali se sice žádného kasovního trháku, ale to jim nijak nevadilo. Kvalita snímků beztak nebyla tím, čemu by během těch dvou družných hodin věnovali výsadní pozornost.

Aron si většinou do deseti minut ustlal na Min Hyunově rameni a Min Hyun jej s nenucenou samozřejmostí vzal za ruku. Ještě v sobotu se nad tím Američan krátce pozastavil.

V neděli už mu svou dlaň sám nabídl.

"Arone?"

"Hm?"

"Uděláš pro mě něco?" zeptal se Min Hyun, když zčernalou obrazovku zaplnily závěrečné titulky.

"Jestli na to něco budu stačit…," odtušil starší a široce zívl. Člověk by řekl, že když prospí šestnáct hodin ze čtyřiadvaceti, bude všechno, jen ne unavený!

Blonďák vypnul televizi, vstal a přistoupil ke knihovně. Chvíli v ní cosi hledal, načež z druhé police vytáhl publikaci ve fialové vazbě a s úsměvem ji podal Aronovi.

"Budeš mi číst?"

Starší si knihu překvapeně prohlédl, ani se nepamatoval, kde k ní přišel. Sir Arthur Conan Doyle, Návrat Sherlocka Holmese. V originále.

"Ty umíš anglicky?" podivil se.

Min Hyun zakroutil hlavou.

"Nebudeš tomu rozumět."

"To nevadí. Chci prostě," mladší se posadil zpátky na pohovku a tentokrát to byl on, kdo si opřel hlavu o Aronovo rameno, "slyšet tvůj rodný jazyk."

Bylo to poněkud zvláštní přání, ale Kwak nad tím mávl rukou. Z obsahu vybral nejkratší povídku, nalistoval a pustil se do čtení.

Min Hyun vážně, soustředěně naslouchal každé, byť nepatrné, změně v tónu i rytmu Američanova hlasu, skoro jako by si v paměti fixoval úplně novou, neznámou melodii. Kromě chvil, kdy si polohlasně opakoval jméno doktora Watsona se snahou o náležitý přízvuk, nezasáhl do Aronovy plynulé četby jedinou poznámkou až do samého konce.

Černovlásek zavřel knihu a natáhl se pro hrnek čaje. Odkašlal si. Pořádně mu vyschlo v krku, dočista si odvykl číst nahlas… Připomnělo mu to dobu, kdy svým sestrám před spaním čítával pohádky.

"Děkuju," usmál se Min Hyun srdečně.

"Nemáš za co," broukl Aron a ušklíbl se: "Moje angličtina, doufám, roztomilá není."

"Ani trochu," ujistil ho mladší. "Naopak. Je…," zamyslel se, "sexy."

"Sexy?"

"Jo."

"Aha? Takový kompliment mi ještě nikdo nesložil… Díky."

Blonďák jej s pousmáním letmo pohladil po hřbetu ruky. Zvedl se. "Půjdu připravit večeři."

"Uhm, Min Hyune? Víš, ne že bych si… no, nevážil toho, co pro mě děláš, ale…" Starší protáhl obličej. "Jestli mě budeš dál takhle vykrmovat, budu za chvíli vypadat jak sud," postěžoval si a nedůvěřivě se poplácal po břiše. "Nebudu se ti líbit…"

Min Hyunovi zacukaly koutky. Pět šest vteřin ještě dokázal udržet relativně seriózní výraz, než se zplna hrdla, upřímně rozesmál. Američan se dal do smíchu s ním.

Pár chvil se na sebe dívali, aniž by řekli jediné slovo. A pak se mladší sehnul, vzal Aronovu tvář do dlaní a políbil ho.

Něžně a opravdově, s veškerou tou poctivou bezelstností, co jí v sobě měl.

"Můžeš být v klidu," uculil se na dočista ohromeného Kwaka. "Dneska dostaneš k večeři salát."

◎◎◎

"Arone. Hej, Arone! ARONE! AARONE KWAKU!!"

"Co ječíš?" zamračil se jmenovaný na supícího Min Wooa.

"Neječel bych, kdybys mě neignoroval!"

"Neignoruju tě, jen… jsem se zamyslel."

Ano, od Min Hyunova nedělního… no, říkejme tomu třeba neverbální vyznání se Aron zamýšlel dost často. Ale ať hloubal, jak hloubal, nevymyslel, co si počít. Měl Min Hyuna rád, moc, ale nikdy o něm neuvažoval… nijak konkrétně. Neklasifikoval ho do žádné role, Min Hyun byl prostě Min Hyun, kluk beze jména.

Podle původního plánu měl Aron zůstat doma minimálně do čtvrtka, avšak rozpačitost, jaká se jej zmocňovala, kdykoli se k němu mladší jen přiblížil, ho donutila vrátit se do práce už v úterý. Ale co, chřipka byla stejně pryč. A mimoto doufal, že mu změna prostředí pomůže utřídit si myšlenky.

"Nevíš, kde je Eric?" Min Woo s ním srovnal krok. "Snažím se ho zastihnout v kabinetě už druhou přestávku, ale bez úspěchu."

"Schovává se před tebou."

"Ha? To je hajzl…! Proč?"

Černovlásek pokrčil rameny. "Prý na tebe zas přišlo náruživý období."

"To jako teď? Chlapec evidentně zapomněl, jak to vypadá, když na mě náruživý období skutečně přijde," odfrkl Lee a s maniakálním úsměvem na rtech zavolal: "ERIKU, ZLATÍČKO, KDEPAK TĚ MÁM…?"

Skupina prvaček se po něm vyděšeně ohlédla. Studenti vyšších ročníků jen významně pozvedli obočí a vrátili se ke svým původním činnostem. Byli zvyklí, že tu čas od času úchylně znějící tělocvikář nahání jejich mrzutého angličtináře.

Aron počkal, až Min Woo i jeho hrůzu budící popěvek zmizí za rohem, vrátil se o pár kroků zpátky a co nejnenápadněji vklouzl do jediných dveří napravo.

Rozkašlal se. Paráda, to dusno jeho krku rozhodně prospěje.

"Arone?"

"Jo. Hele, jak dlouho tady míníš tábořit?" houkl mladší otráveně, seběhl po schodech dolů a posadil se na rozvrzanou židli, již mu Mun tak dobrosrdečně rezervoval. I s podsedákem.

"Týden? Dva?" Eric dramaticky rozhodil rukama. "No, možná do konce školního roku… Není to tu tak špatné…"

"Sedíme v kotelně," připomněl mu Aron skepticky.

"Nepopřeš, že to má svý kouzlo!"

"Kdybychom byli školníci, tak možná."

"Suchare," nakrčil tmavovlasý nos.

Kwak jeho poznámku okázale přešel. "Shání tě Min Woo."

"No nepovídej," ušklíbl se Eric ironicky.

"A prý se pleteš."

"V čem?"

"Náruživý období ještě nenastalo."

"Ne?"

"Ne."

Mun obrátil oči v sloup. "Když ono se to rok od roku stupňuje, tak jak se v tom má člověk sakra vyznat?!"

"Takže…," Aron vyprskl špatně potlačovaným smíchem, "co uděláš, až to na Min Wooa doopravdy přijde?"

"Já ti nevím… Vezmu si dovolenou?"

"To je zbabělý."

"Momentálně se před ním schovávám v kotelně. Má pověst si o moc nepohorší," odvětil starší suše. "Máš teď volnou hodinu?"

Černovlásek přikývl.

"Potřebuju s tebou něco probrat. Můžu…?"

"Jestli můžeš? Odkdy se na něco takového ptáš?" žasl Aron.

Mun zaváhal. "Ve čtvrtek… jsem viděl Min Hyuna. V nákupním centru."

"Á, no jo, nabídl se, že mi dojde pro léky. A nakoupit a tak."

"Hmm… a o tom, co se stalo, se ti zmínil?"

Kwak si bezděky vybavil mladíkovu nervozitu, jeho strach z kohosi, o kom však odmítal prozradit cokoli bližšího. Souvisí to…? Pohlédl na Erika a zavrtěl hlavou.

"Někoho uviděl. A dal se před ním na útěk."

"Koho? Víš, jak vypadal?"

"Ne, všude byla spousta lidí… Ale bál se ho, to vím jistě."

Černovlásek si skousl ret.

"Arone. Chápu, že to nerad slyšíš, ale uvědom si, že toho kluka vůbec neznáš. Netušíš, co je zač, ani z jakých poměrů pochází…"

"Aha, takže není ani mutant, ani neznámá forma života, ani bláznivá anorektička, ale mafiánskej synek?" odfrkl Američan posměšně.

"Jsi příliš důvěřivý," povzdychl si Eric skoro omluvně. "A povětšinu času je to hrozně hezké, jo, ale… Buď opatrný, prosím. Nechci, aby ses do něčeho namočil - "

"Víš, co, Eriku?" zavrčel Aron a vztekle vyskočil ze židle. "Mám těch tvých konspiračních teorií tak akorát po krk. Nestarej se. Nejsi moje chůva!"

◎◎◎

Min Hyun vyslechl Aronovo vyprávění docela bez výrazu, nehybný jako výstavní figurína. Vypadal tak neživě, až měl Aron chvílemi tendence ujišťovat se, jestli vůbec dýchá.

Když domluvil, nastalo v místnosti na několik vteřin tíživé ticho.

"A… co je Erikovi vlastně do toho?" hlesl blonďák konečně.

"Nic. Strká nos, kam nemá," ucedil rozmrzele Kwak. "Ale… poslyš, nejsi zapletený do ničeho nelegálního, že ne? Nemáš žádné… oplétačky se zákonem, nejsi překupník, zloděj, pasák, drogový dealer ani nic podobného?"

Min Hyun udiveně zakroutil hlavou. "Kdo je pasák?"

"Ehm… to není podstatné," mávl Američan rukou. "A promiň, neměl jsem to před tebou vytahovat…"

"Arone?"

"Ano?"

"Věříš mi?"

"Samozřejmě," přisvědčil starší překvapeně.

"A věříš Erikovi?"

"No… ano, věřím."

"To si ale trochu odporuje," poznamenal Min Hyun bezbarvě.

"Ale tady přece nejde o to, jestli… jestli Erikovi věřím nebo ne," namítl Aron. "On je podezíravý vůči každému. Vždycky. I vůči mně byl. Nesmíš to brát nijak osobně, dobře?"

Mladší kývl. Upřímnost tomu gestu však viditelně chyběla.