Nameless - 6. kapitola

Poprvé se ta žena objevila před domem v pondělí ráno. Nikdo nevěděl, odkud se vzala, ani co tu pohledává. A ona na dotazy nereagovala. Nevěnovala pozornost lidem, nedívala se napravo nalevo, nejedla, nepila, prostě jen trpělivě stála a vzhlížela do oken. S úderem šesté ranní přicházela, s úderem šesté večerní odcházela. Na vteřinu přesně.

Aronovi bylo upřímně jedno, kdo na chodníku zrovna medituje, demonstruje či vyznává lásku (ano, pár takových podivínů už tu měli), a bylo by mu to jedno i dál, kdyby se ve čtvrtek cestou do práce náhodou neotočil a nevšiml si, že ho ta žena sleduje.

Kráčela za ním v patřičném odstupu, i rychlost chůze měnila v závislosti na něm, nezamýšlela jej tedy dostihnout. Přesto vzal Kwak instinktivně nohy na ramena. Nechtěl s tou ženskou nic mít, cosi ho na ní děsilo. Na jejím bezduchém výrazu, na té mechanické preciznosti, s níž se pohybovala… Jako by byla úplně prázdná.

Do školy dorazil celý uřícený. Nemohl se dočkat, až o té záležitosti povypráví Erikovi, přede dveřmi kotelny si však vzpomněl, že s Erikem od minulého týdne vlastně nemluví. Zanadával si do idiotů a rozmrzele se odporoučel do kabinetu.

Bez uštěpačných poznámek jeho nejbližšího kolegy byla pracovní doba nudná k uzoufání.

Domů se doplahočil před šestou. Žena jako už tradičně postávala na chodníku, dokonale netečná, ignorujíc všechno a všechny okolo. Zvláštní. Nejspíš si mě ráno s někým spletla, usoudil Aron.

"Jsem doma!" zavolal do útrob ztichlého, tmavého bytu a rozsvítil v chodbě. "Min Hyune?" Boty nedbale skopl do rohu vedle dveří, svlékl si kabát a vešel do obýváku.

Blonďák mu bez varování skočil kolem krku.

"No jo, taky jsi mi chyběl," zasmál se Aron a pohladil mladšího po zádech. Neušlo mu, že se chvěje. "Proč jsi tu potmě, prosím tě? Stalo se něco…?"

"Jsi v pořádku, že ano?" vyhrkl Min Hyun a úzkostlivě si černovláska prohlédl.

Ten zmateně nakrčil čelo. "Neměl bych snad být…?"

Mladší neodpověděl, místo toho přistoupil k oknu a zpoza závěsu vyhlédl ven. Oddechl si. "Je pryč."

"Tak moment." Světlo stojací lampy ozářilo Min Hyunův popelavý obličej. Američan na něj ohromeně vykulil oči. "Ty tu ženu znáš? Víš, kdo to je?"

"Nula devět dvacet. Jeho oblíbená. Říká jí Ga In."

"Oblíbená…? Čí? Kdo jí tak říká?"

Ale blonďák jako by ho neslyšel, bezbarvě pokračoval ve svém zdánlivě nesmyslném monologu: "Je poslušná. Proto dostala jméno. Za odměnu. Tak to funguje. Ale já ne. Já se nepovedl - "

"Min Hyune!" Vyplašený Aron jím prudce zatřásl a mladík se udiveně probral z otupělého útlumu. Zbledl.

"Promiň! Zapomněl jsem uvařit večeři!"

"Kašli na večeři!" odfrkl Kwak a chňapl mladšího za zápěstí. "A radši mluv. O co tady jde?"

Min Hyun potřásl hlavou.

"Ale no tak…!"

"Říkals, že mi věříš."

"Uhm… to ano," přisvědčil Aron zaraženě a blonďák jej vděčně políbil na tvář.

"Tak mi, prosím, věř i tentokrát."

◎◎◎

"Arone!"

Američan zpomalil a tázavě se otočil za spěšným klapotem dámských podpatků. Usmál se. "Ahoj, Mi Hye," pozdravil brunetu zvesela.

"Nazdar." Mi se do něj zadýchaně zavěsila. "Můžeme si promluvit?"

"Hele, jestli jde o Erika - "

"Zaprvé, jste oba pěkní idioti. Nemáte si vůbec co vyčítat."

"Díky."

"Zadruhé, pokud spolu nemluvíte jenom kvůli Min Hyunovi, jste ještě větší idioti, než jsem si myslela."

Aron se rozpačitě kousl do rtu.

"Chápu, že ho máš rád a nechceš poslouchat žádné za vlasy přetažené domněnky o jeho rozkošné maličkosti, ale, zlato," Mi Hye se zamračila, "Eric má o tebe prostě strach. A vůbec ne neoprávněný, to musíš uznat. Min Hyun je jedna velká záhada, ať se na to díváš, z kterého úhlu chceš."

"Možná… právě proto mě ta jeho nedůvěřivost tolik děsí," přiznal mladší pomalu. "Dokáže díky ní vidět věci, které já… vidět odmítám."

Bruneta se zatvářila překvapeně. "Takhle pragmatické prohlášení bych od tebe nečekala."

"Hm."

"Žádné "hm", taková změna musí mít důvod."

"Božské prozření třeba?"

Mi Hye mu vrazila pohlavek. "K čemu mezi vámi došlo, Arone?"

"C - co je to za otázku?!"

"Neptám se, jestli jste spolu spali. Tvůj sexuální život mě nezajímá. Chci vědět, co se stalo."

"Nic se nestalo," zabručel černovlásek. "Nic… závažného." Povzdechl si. "Všechno jsou to drobnosti. Maličkost, co samy o sobě ani nestojí za řeč. Ale kupí se."

"A ty začínáš mít podezření."

"Jo. Co mi Eric nekecá do života, jsem úplně jako on! Strašné!"

Mi Hye se rozesmála.

"Uhm, myslíš, že když se s ním zajdu udobřit, bude poslouchat a nevyhodí mě ven oknem?" zapřemýšlel Aron.

"On tě zbožňuje, zlato. Do očí by ti to nikdy neřekl, ale je to zcela očividné."

"Jo?"

"Má v plánu pojmenovat naše budoucí dítě Aron, i kdyby to byla holka," odtušila bruneta suše.

Kwak vyprskl smíchy. "Budete zítra doma? Můžu se zastavit?"

"Kdykoli," ujistila ho Mi s úsměvem.

◎◎◎

Většinu soboty tak strávil Aron u Munů. Respektive u Munů s Erikem a jejich psem Gomdorim, protože sotva pět minut po mladíkově příchodu se Mi Hye úplnou náhodou odporoučela. Prý do města. Na kafe. Za kolegyní Hyo Jin.

Ne, že by té její náhodě věřili. Na to byla trochu moc příhodně načasovaná. Na druhou stranu, bránit v odchodu jí rovněž nehodlali. To spíš naopak.

Čas příjemně plynul, hodina střídala hodinu, a když pojednou vyhlédli z okna, byla už venku tma jako v pytli.

Domů Aron dorazil chvíli po sedmé. A hned na prahu zalitoval, že se u Erika nezdržel déle. Min Hyunův vztek čpící z každičkého centimetru čtverečního zasadil jeho radostnému rozpoložení pořádnou ránu pod pás.

Nevyčetl mu nic jediným slůvkem, usmíval se, zajímal se, jak se starší měl, dokonce jej požádal, ať se k němu posadí. Vše se zdánlivě jevilo normální, jenže… změna tu byla. Nedokázal ji přesně definovat, ale vnímal ji. Až nepříjemně zřetelně.

Byla to žárlivost?

Nepřátelství?

Či přímo nenávist?

Jistě věděl pouze to, že ona negativní emoce není mířena proti němu.

Když se Min Hyuna váhavě zeptal, co mu na Erikovi tolik vadí, odvětil blonďák lakonicky: "On mě taky nemá rád." Na což nemohl říct Aron ani popel, vždyť to byla čistá pravda.

A rozebírat celý incident hlouběji ztrácelo smysl.

Stalo se to v neděli po poledni. Aron seděl v obýváku, začtený do materiálů, které si připravoval na úterní vyučování, když se ode dveří z kuchyně ozvala rána. Talíř oběda ležel rozmlácený na podlaze a Min Hyun s rukama strnule pozvednutýma zděšeně zíral na ztlumenou televizní obrazovku.

Američan pohlédl týmž směrem, naprosto zmatený. Doteď programu nevěnoval pozornost, z doprovodných komentářů však vyvodil, že se jedná o rozhovor s nějakými dvěma vědátory. Jeden byl tlustý a prošedivělý, mohlo mu být kolem šedesáti, a tvářil se jako by sežral všechnu moudrost světa. V porovnání s ním vyhlížel ten druhý poloviční, jak postavou, tak věkem. Zrovna moderátorce cosi obšírně vykládal a široce, trochu rozpačitě se u toho usmíval.

Min Hyun se syčivě nadechl, očima neznámého na obrazovce upřeně propaloval. Jakmile se kamera zaměřila na jeho staršího spolupracovníka, obrátil se blonďák na podpatku a oddusal do koupelny. Dveřmi za sebou třískl tak zuřivě, divže nevypadly z pantů.

◎◎◎

"Jo, mám to."

"Výborně. Můžeš mi najít jeho jméno?"

"Copak ty doma nemáš internet? Proč si to nedohledáš sám?" zabručel Eric.

"Protože nechci, aby Min Hyun… věděl, že se o něj zajímám," opáčil Aron a roztržitě přiložil mobil ke druhému uchu. "A taky… momentálně doma tak úplně nejsem…"

"Zdrhls, hm. A bojíš se ho, hm. No konečně…"

"Nebojím!"

"Lee Jin Ki."

"Cože?"

"To vědátorský kuře. Jmenuje se Lee Jin Ki."

"Aha. A dál?"

"Co dál? Chtěls jméno!"

"Erikuuu!"

"Že já tě nevyhodil oknem," posteskl si Mun teatrálně. "Vydrž, vyhledávám… Uhm… Hmm… Ne."

"Co ne?"

"Ten týpek na internetu nežije. Nebo minimálně pod svým pravým jménem ne… A ani o jeho práci tu není žádná zmínka. Zatím asi nic převratného nevynalezl…"

"Sakra."

"Zato soukromí si umí střežit na jedničku."

"Neexistovat v dnešní době na netu, to je trochu podezřelý, nezdá se ti?"

"Zdá. Ale víc ti neřeknu. Jestli chceš o Jin Kim něco vyzvědět, budeš se muset zeptat přímo Min Hyuna."

"Tak to abych svou zvědavost radši hezky rychle skousnul," utrousil Aron mrzutě.