Nameless - 7. kapitola

Keramika hlasitě cinkla o keramiku a Min Hyun roztržitě přibouchl dvířka skříňky. Aronův pátravý pohled ho znervózňoval. Seděl u stolu, před sebou nedotčený hrnek čaje, a jen na mladšího upřeně zíral. Bezmála patnáct minut v kuse.

"D - děje se něco?"

"Posaď se, prosím," vyzval ho Američan bez výrazu. "Musíme… musíme si promluvit."

Blonďák kývl, pověsil utěrku na háček vedle digestoře a poslušně usedl naproti Aronovi. "A o čem?"

"O tobě. A o Ga In a…," Kwak zaváhal, "o Lee Jin Kim."

Min Hyun zbledl. "Jak víš -?"

"Internet," pokrčil černovlasý rameny. Pravdivá, nechutně univerzální odpověď. "Stačilo… dohledat ten pořad. Jména hostů uvedla moderátorka hned v úvodu."

"Neměl jsi…"

"Co?"

Mladší semkl chvějící se rty a umanutě potřásl hlavou.

"Tak dost," zavrčel Aron. "Mluv!"

"Ne."

"O tomhle už ale nemůžeme nemluvit, Min Hyune! Tohle… tohle už je příliš! To, jak jsi na Leeho zareagoval… Co je ten chlap zač? Proč se ho bojíš?"

"Na tom přeci nezáleží. Je - je to pryč! Zapomeňme na něj - "

"Ptal ses mě, jestli ti věřím."

Min Hyun na Arona zmateně pohlédl.

"Jenže já mám takový dojem, že to ty nedůvěřuješ mně."

"Nechápeš to, Arone!"

"No tak mi to vysvětli!"

"To nejde."

Černovlásek si rozčileně povzdechl. "Dobře, tak jinak. Je jasné, že utíkáš před Jin Kim. Předpokládám, že on a Ga In se dobře znají. Jednoho nebo druhého z nich jsi… onehdy uviděl v nákupním centru. Odtud tě sledovali - nejspíš - a domákli se tak místa tvého nynějšího pobytu. Ale to, že Ga In hlídá před naším domem, znamená… že si nejsou úplně jistí…" Mrkl na Min Hyuna, který se tvářil tak nešťastně, že o pravdivosti vyřčených domněnek nemohlo být nejmenších pochyb. "Utekl jsi před pěti - vlastně skoro šesti týdny… A oficiálně tě nikdo nehledá. Kdyby jim na tobě záleželo, dávno by přece zburcovali policii… Co po tobě chtějí?"

"Ga In nic. Ga In… prostě jen poslouchá."

"Jin Kiho?"

"Ano."

"Oč jde tedy Jin Kimu?"

"Na to už jsem ti odpověděl, vzpomínáš? Toho večera, kdy jsi mě našel," usmál se Min Hyun trpce.

Jistěže se pamatoval. Chtěl se mě zbavit. Z těch slov mrazilo Arona dodneška.

"Ale proč? Proč jsi pro něj… tak nepohodlný?"

"Protože," blonďák svraštil čelo, "jsem chyba."

"Chyba?" zopakoval Američan zmateně. "V jakém… v jakém smyslu?"

Mladší odvrátil pohled. "To stačí."

"No to teda nestačí…!"

"Eric. Samozřejmě."

"C - cože?" prskl Kwak.

"To Eric tě navádí, ne snad? Všechno bylo v pořádku, dokud ses od něj držel dál -!"

"ERIKA DO TOHO NETAHEJ!"

"Vždyť je to pravda! Nenávidí mě, umanul si, že nás za každou cenu rozdělí!" zaječel Min Hyun hystericky. Bylo to vůbec poprvé, co ho Aron viděl tak nepříčetného.

Že to měl brát vážněji, pochopil pár dní nato.

"Nebuď paranoidní," ušklíbl se, "Eric má docela jiné starosti než spřádat úkladné plány našeho rozchodu."

"Takže tahle změna přístupu nijak nesouvisí s tím, že s Erikem trávíš mnohem víc času než dřív, to mi chceš tvrdit?!"

"Ah, proboha…! Žárlíš nebo co?!"

Min Hyunovi zahořely tváře.

"Od soboty jsme o tobě mluvili jedinkrát… a to ještě na můj popud," zamračil se Aron. "Erikovi jsi úplně ukradený. Nevěří ti a nemá tě rád, to jo, ale nezajímáš ho. Jakože vůbec. Je moc líný dělat si nepřátele, natož pak aby se namáhal s nějakými podrazy."

"Ale - "

"A pokud jde o moji změnu přístupu… prostě mi dochází trpělivost. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale… naše soužití je nefér. Ty o mně víš první poslední, zato já o tvojí minulosti absolutně nic. Říkáš, že nejsi zapletený do ničeho… protizákonného, tak proč se svým životem děláš takové tajnosti -?"

"Miluju tě," špitl mladší a Aronovi spadla brada.

Tedy, ne že by to netušil - jestli ne po všem tom tulení a držení se za ruce, tak po polibku rozhodně - jenže by ho nikdy nenapadlo, že se mu Min Hyun vyzná zrovna v takové(!) uštěkané situaci.

"Miluju tě, Arone, a nechci - nesmím o tebe přijít. Věř mi, prosím, neskrývám nic, co by tě mohlo ohrozit, v té věci jde jen a pouze o mě. Potřebuješ… potřebuješ-li tak nutně znát celý můj příběh, povím ti ho, ale… dej mi čas." Natáhl se přes stůl a vzal černovláska za ruku.

Kwak se rozpačitě zahleděl do jeho krásných mandlových očí. "Času jsi měl habaděj," namítl.

"Prosím tě."

"Já nevím, Min Hyune. Má to cenu?"

"Jak - jak to myslíš?"

Američan s povzdechem zavrtěl hlavou.

◎◎◎

Eric se na sebe zamračil do zrcadla a dopnul kabát až ke krku. "Vážně tu zůstáváš?" Jeho odraz věnoval Aronovi útrpný pohled.

"Slíbil jsem jim to," opáčil mladší rezignovaně.

"Člověk tě na týden pustí z očí a ty se hned necháš uvrtat do nějaké sentimentální studentské koniny."

Aron se rozesmál. "Náhodou! Je od nich moc hezké, že pro Bo Ram přichystali rozlučkovou party. Zdá se být z toho přestupu celá špatná…"

"Všiml jsem si."

"Mohl by ses tam aspoň ukázat. Jsi její oblíbený učitel."

"Neblbni! Když jsem se s ní loučil dneska po hodině, rozbrečela se!"

"Fakt?"

"Jo! A já málem s ní…!"

Z nějakého důvodu si Aron dovedl tu scénu velice živě představit. "Beru zpátky. Opovaž se k jejich třídě přiblížit!" pohrozil kolegovi důrazně.

"Rozkaz," zasalutoval s úšklebkem Mun a přehodil si tašku přes rameno. "Pěkný víkend. Uvidíme se v pondělí."

Pošmourné počasí vévodilo Soulu už od začátku týdne; tak jako pokaždé pocítil Eric sílu jeho tísnivého vlivu v momentě, kdy opustil rušné centrum města. Ulice se vyprázdnily, nikde ani živáčka, dokonce i doprava výrazně prořídla. Každý, kdo mohl, choulil se doma v teple a nevystrčil nos.

A aby toho nebylo málo, začalo krápat.

Prošel kolem čínské restaurace a za jejím rozzářeným vchodem zabočil do úzké, špinavé uličky. Páchla kočičí močí a všude se tam válelo všelijaké haraburdí, pro Erika však na(ne)štěstí představovala desetiminutovou zkratku na cestě domů. Jindy se jí s radostí vyhýbal, ale dneska… Mrholilo stále intenzivněji, on neměl deštník - a proč zbytečně obcházet dva bloky?

Stačilo… prostě jen chvíli nedýchat.

"Eriku!"

Tmavovlasý se div nepřerazil o polorozpadlou bednu, již se zrovna chystal opatrně překročit. Nevrle se ohlédl po idiotovi, co mu málem způsobil infarkt, a jeho obočí samým údivem vystřelilo vzhůru.

"Co ty tady chceš?" zabručel nedůvěřivě.

Min Hyun přistoupil blíž a blikající světlo nad zadními dveřmi vedlejšího podniku ozářilo jeho strnulý, masce podobný obličej. Připomínal hezounkou panenku. Přesně takovou, s jakou byste v jednom pokoji určitě neusnuli.

"Varovat vás," ucedil mladík příkře.

"Varovat…?"

"Nechte nás být! Aron začíná být podezíravý… naléhá na mě kvůli minulosti… Všechno… všechno je to vaše vina…!"

"Skutečně? Inu, což o to, Aronovo znovunalezení zdravého rozumu bych si jako zásluhu připsal velice rád… Jaká škoda, že mi nepatří."

Blonďák nejistě svraštil čelo.

"Zameť si laskavě před vlastním prahem, než začneš obviňovat druhé," doporučil mu Eric přezíravě. "Ten chudáček by ti slepě věřil i dál, kdyby ses přestal tak okatě vykrucovat a jednal s ním jako rovný s rovným."

"Vy - vy nevíte -!"

"Ne, nevím. A upřímně, je mi docela jedno, co jsi zač. Buď si ale jistý," Mun přimhouřil oči, "že jestli ty nebo cokoli z tvojí minulosti ublíží Aronovi, zaplatíš za to."

"Aron je v bezpečí."

"To doufám."

Min Hyun si nervózně skousl spodní ret. Jak pokračovat? Tohle nebylo dobré, konverzace nabrala úplně jiný směr, než zamýšlel, a… "Nepotřebuje vás!" vyhrkl zoufale, vida, že se Eric chystá odejít. "Nestarejte se o něj, vlastně… vlastně s ním vůbec nemluvte!"

"A jak mu to vysvětlím?"

"Co byste…? Nic mu nemusíte vysvětlovat!"

"Můj ty bože, ty mezilidským vztahům rozumíš ještě míň než já!" posteskl si Eric a s povzdychem vrazil ruce do kapes. "Nechme toho. Mám návrh. Ty se teď hezky vrátíš domů a uvaříš Aronovi večeři a já zapomenu, že tenhle… ehm, rozhovor kdy proběhl - "

"NESMÍTE SE S NÍM VÍDAT!" vřískl mladší zuřivě. Jeho hlas proťal pokojné podvečerní ticho jako nabroušené ostří.

Nedaleko zaštěkal pes. Kdosi chvatně zabouchl okno, až skleněné tabule zařinčely.

Tmavovlasý si hocha opovržlivě prohlédl od hlavy až k patě. Zalitoval, že měl vůbec snahu se s ním rozumně domlouvat. Potřásl hlavou a bez jediného slova se obrátil k odchodu.

"Nesmíte se s ním vídat! Nesmíte!" opakoval důtklivě Min Hyun a klopýtavě vyrazil za ním. "Slyšíte? Já vás varuju…!"

"To už tu přece jednou bylo."

"Myslím to vážně!"

"Vyhrožuješ mi?" zasmál se starší jízlivě. "Tak tomuhle se Aron moc podiví…!"

"Nic mu neřeknete." Min Hyun se zběsile rozhlédl kolem sebe, popadl první věc, co mu přišla pod ruku, a rozmáchl se jí proti nic netušícímu muži. "To vám nedovolím!"

Železná tyč udeřila Erika do týlu. Bezhlese se skácel k zemi.