Paralela - 3. kapitola

Svůj zatvrzele nemluvný přístup nezvaný host nezměnil, pochválit ho však Eric musel minimálně za to, že se mu začal zjevovat v přijatelnějších denních hodinách. Obvykle kolem desáté večer.

Důvod jeho návštěv zůstával Munovi nadále záhadou. Nic neříkal, nic od něj nechtěl. Prostě pobyl v jeho společnosti a zmizel. Nedávalo to žádný smysl. A co víc, neměl nejmenší tušení, co je mladík vlastně zač. Živá bytost z masa a kostí by se ve vteřině nedokázala beze stopy rozplynout. Jenže na hladovou duši či jiný přízrak se naopak jevil až příliš hmotně. A k tomu všemu neměl odraz. S něčím takovým se Eric setkal vůbec poprvé.

Veškerá jejich interakce povětšinou spočívala v tom, že neznámý seděl u okna (po třetí návštěvě mu k němu Eric přistavil židli) a majitel bytu, zalezlý v posteli pod peřinou, si četl. Respektive předstíral, že si čte. Ve skutečnosti měl na otevřené knize položený skicák a tužkou se co nejpřesněji pokoušel zachytit mladíkovy netypicky pohledné rysy.

Pět dní nato, kdy zrovna nebylo v práci do čeho píchnout a na tlachání s kolegy neměl náladu, se Eric nenápadně odklidil ke svému rohovému pracovnímu stolu a dal se do finálního stínování téměř hotového portrétu. Dobrých patnáct minut si ho nikdo nevšímal. Pak ale, právě když soustředěně dokončoval mladíkovy pichlavé kočičí oči, se mu znenadání kdosi nahnul přes rameno a vytrhl mu skicák zpod ruky.

"Hej!"

Junjin si kresbu zvědavě prohlédl. Povytáhl obočí. "Co je to za emaře?"

"Emař? Jakej emař?" Se zápalem hodným náctiletého sportovce se k nim bůhvíodkud přiřítil Minwoo, chňapl Jina za rameno a vytáhl se na špičky, aby na papír v jeho rukách lépe viděl. I Andy a Dongwan se přišli podívat blíž, jen o poznání kultivovaněji.

"Kdo je to?" podivili se jednohlasně.

"Nikdo," odsekl Eric, zamračeně si vzal od Junjina skicák zpátky a zavřel ho. Ne však tak rychle, aby si toho nevšiml příchozí Hyesung a nedal si dvě a dvě dohromady.

"Ááá!" ušklíbl se potměšile, ignoruje Munův vražedný výraz. "On se vám Eric ještě nepochlubil se svojí pánskou halucinogenní návštěvou?"

Neinformovaná čtveřice věnovala leaderovi ohromený pohled.

"Máš halucinace?" svraštil Minwoo ustaraně čelo.

"To tvrdí Hyesung," zabručel Eric, posadil se na židli a založil ruce na prsou.

"No promiň, ale vídáš v bytě chlapa, kterého nevidí nikdo jiný. Jak jinak bys to nazval?" ohradil se Shin.

"Jeho?" Junjin kývl bradou ke skicáku na stole.

Eric očima automaticky střelil tamtéž (jako by snad na desce leželo něco dalšího, k čemu by Choongjae mohl odkazovat) a přikývl.

"Už se nedivím, že se poslední dny chováš tak divně," poznamenal Minwoo.

"Chovám se divně?"

"Jasně!" vyhrkl Andy. "Na nikoho nečíháš za rohem -"

"- nesnažíš se nás líbat -," doplnil Junjin.

"- a nekoušeš mě!" zamračil se Dongwan.

"Čímž chcete říct, že se vlastně chová normálně," opravil kolegy Hyesung.

Nastalo ticho.

"Copak tobě to připadá normální?" žasl Minwoo.

"Nebýt permanentně děšen, kousán a líbán?" nevěřil Dongwan.

"Samozřejmě!"

"Hyung by měl přehodnotit své priority," shledal Andy. Minwoo, Dongwan a Junjin mu vážně přitakali.

Hyesung se jen zoufale plácl do čela a raději se honem zdekoval ke svému stolu. Než ho ta banda magorů svojí debilitou nakazí.

"Kdy to začalo?" zajímal se Jin.

"Uhm… asi před čtrnácti dny," opáčil Eric pomalu. Všiml si, jak se Andy po jeho slovech zarazil, nadechl se, aby něco řekl, nakonec si to ale rozmyslel a zůstal zticha.

"Vídáš chlapa. U sebe v bytě," konstatoval Minwoo.

"Přesněji v ložnici."

"…"

"Co?"

"Mám se ptát, co tam s tebou provádí?"

"Vole," potřásl Eric hlavou.

"Tak co ti chce?"

"Nevím. Nic. Zjeví se, zdrží se slabou hodinu a zmizí."

"Musí mít přece nějaký důvod… Nic ti neřekl?" svraštil Dongwan čelo.

"Nemluví. Takže ne, nevím, co chce, nevím, co je zač, nevím, jak se jmenuje. Nevím nic."

"Klasika," ušklíbl se Minwoo. "Tak ale… jestli se náhodně zjevuje a mizí, musí to být duch, ne?"

"Potíž je," namítl Eric, "že každý duch, se kterým jsem zatím měl tu čest, byl průhledný. A to on není. Ale máš pravdu v tom, že rozhodně není ani úplně hmotný… Jo, a nemá odraz."

Minwoo dramaticky spráskl ruce. "Je to upír!" vypískl nadšeně.

"Upíři neexistují, hyung," zabručel Andy.

"Ty mi prostě musíš zkazit každou srandu… Ale uznej, že by ten týpek byl boží Drákula!"

"To jo." Maknae věnoval skicáku významný pohled. "Hororovej je na to dost."

"Není hororovej," nesouhlasil Eric.

"Viděls ho vůbec?"

"Zjevovat se toto před spaním mně," odkašlal si Minwoo, "mám doživotní trauma."

"Na očním jsou dneska do čtyř," poradil jim nejstarší suše.

"Netušil jsem, že jsi na emaře…"

"Podle mého," vložil se do věci diplomaticky Dongwan, přistoupil k Erikovu stolu a poklepal prsty o skicák, "je tohle přesně ten typ… vzhledu, na který je jen nutné si zvyknout."

"A pokud nejsi emařofil jako tady Eric hyung, zabere ti to přinejlepším deset let," frkl ironicky Andy.

"Haha. Ale probírání mých partnerských preferencí nechme na později. Napadá někoho z vás, co může být můj emař zač?"

"No…" Dongwan se bezradně rozhlédl po svých rozpačitě se tvářících kolezích a zavrtěl hlavou. "Říkáš, že na ducha je moc hmotnej a na živýho člověka naopak nehmotnej… Promiň, zlato, ale tím jsme veškeré možnosti vyčerpali -"

"Astrální projekce."

Všech pět mužů se k Hyesungovi překvapeně obrátilo.

"Jo, o tom jsem něco četl," zavzpomínal Junjin.

"Nemá to, doufám, co dělat s těmi praštěnými teoriemi, že mysl ve spánku mimovolně "opouští" tělo, že ne?" protáhl Minwoo obličej. "Minulý týden o tom běžel v televizi rádoby dokument… Větší snůšku keců jsem už dlouho neslyšel."

"Naopak, podle té studie vyžaduje "oddělení" mysli od těla pořádně aktivní vůli. Je to jednání plně vědomé."

"To by tedy - čistě hypoteticky - znamenalo," zadumal se Andy, "že hyungův emař je živý člověk, který ho potřebuje z nějakého důvodu kontaktovat, ale není toho přímo a fyzicky schopen, a proto ke komunikaci využívá tuhle nehmotnou, teda astrální, srandu…"

"To by bylo pěkně ujetý," povzdychl si Eric. "Jenom pošuk může chtít pomoc zrovna ode mě. A vůbec, jestli něco potřebuje, proč to kruci neřekne… nebo nenapíše… nebo nějak nenaznačí? Jak já mám čuchat, co chce?!"

"Druhá varianta zní, že je to jen obyčejný astrální stalker. Vyber si."

"A třetí varianta je taková," zavrkal posměšně Hyesung, aniž by se na Erika obtěžoval podívat, "že jsi prostě blázen." Nato roztržitě popadl hromadu papírů ze stolu a krokem fajnové lady (jemuž tak přezdívali všichni kromě něj) odrázoval z místnosti.

Mun se mu po celou dobu urputně snažil vypálit pohledem díru do zad. Naneštěstí bez úspěchu.

"Ten je zas příjemnej jak Jessica po ránu," zabrblal si Minwoo pod vousy. "Ale musím uznat, že jeho nápad je vzhledem k okolnostem nejadekvátnější."

"Že jsem blázen?" povytáhl Eric obočí.

"Ne, lásko, myslím ten nápad o astrální projekci. Prošetříme to."

"Jak?"

Odpovědi se Erikovi nedostalo. V tu chvíli zazvonil telefon, který Minwoo, stojící nejblíž, vzal. Ohlásil se, vyslechl, co má volající na srdci, a s naučenou frází: "Hned tam budeme." zavěsil.

"Výjezd, pánové," oznámil přítomným a už se soukal do bundy. "Tony a Woohyuk jsou na cestě, potřebuju s sebou jednoho z vás…" Že má o tom jednom zcela zjevnou představu, bylo jasné dřív, než vůbec otevřel pusu.

Nejmenší z mužů blýskl širokým úsměvem po svém nejvyšším kolegovi: "Jinnie ~?"

∦∦∦

Ozvalo se (nečekaně diskrétní (kupříkladu Andy naposledy klepal tak vehementně, že vyhodil dveře z pantů (nikdo nechápe, jak se mu to povedlo))) zaťukání na dveře. Eric překvapeně vzhlédl. "Kangto?"

Černovlasý, neférově půvabný An Chilhyun se na něj váhavě usmál. "Neruším?"

"Ne, pojď dál. Jestli hledáš Hyesunga -"

"Hledám tebe."

"Mě?" podivil se Eric upřímně. Ne, že by se s Kangtou nepřátelil, ale… Zapřemýšlel, zda spolu vůbec kdy mluvili či byli o samotě. Jen oni dva. Bez přítomnosti Hyesunga. Nebo Tonyho. Nebo… kohokoli.

A čím déle o tom přemýšlel, tím víc o tom pochyboval.

Mladší se posadil na židli vedle Erikova stolu; silně nekangtovskou dychtivost ve svém výrazu se ani nepokoušel skrývat. "Můžu vidět ten portrét?"

Jak taky jinak.

Munovi zacukalo obočí. "Oni to vykecali i tobě?!"

Kangta omluvně pokrčil rameny. "Dlouhá chvíle u kafe."

"Minwoo?"

"A Dongwan."

"Já je zabiju," zavrčel Eric, načež s povzdychem sáhl do tašky a vytáhl kreslicí blok. Protože proč milým spolupracovníkům nedopřát trochu toho kulturního vyžití, že… "Posluž si."

Kangta se s poděkováním chopil nabízeného skicáku a zadíval se na černobílou kresbu. Zatvářil se překvapeně. "Minwoo tvrdil, že je hrozně ošklivý."

"Minwoo má co říkat," odfrkl Eric.

Chilhyun se rozesmál. Jak tak zaujatě zkoumal portrét neznámého, prohlížel si Eric zamyšleně jeho tvář. Mezi úvahami, že toto kreslit by byl hotový jackpot, jeho pohled bezděčně upoutala drobná piha pod Kangtovým okem.

Na moment se zarazil, došlo mu, na co zapomněl.

"Dovolíš?" vyhrkl a sebral mladšímu skicák z ruky. Z hrnku na stole vylovil tužku a po krátkém odhadování správného místa dokreslil - jen pod opačné oko - stejné znaménko i mladíkovi na portrétu.

"Potrpíš si na detail, jak vidím," pousmál se Kangta.

"Detaily jsou důležité," odtušil Eric, pozvedl blok a kriticky si inovovanou kresbu prohlédl.

Ano, teď je to konečně ono.

Spokojeně vrátil tužku zpět do hrnku a s hranou vážností se obrátil k Chilhyunovi, který se ani nesnažil tvářit, že chápe, proč je z toho miniaturního tahu Eric tolik nadšený. "No ještě řekni, že nevidíš ten diametrální rozdíl!"

"Samozřejmě, ta piha tomu dodala úplně nový rozměr!" přitakal An dramaticky.

Podívali se na sebe - oběma zacukaly koutky - a regulérně vyprskli smíchy.

"Každopádně, s extrémně podstatnou pihou i bez ní," odkašlal si Kangta a naklonil hlavu trochu ke straně, aby na portrét, který Eric nadále držel na délku paže před sebou, dobře viděl, "je ten mladík moc hezký. Tak… osobitě."

Mun mlčky přikývl.

"Ale mám z něj divný pocit."

"Souhlasím."

"A přesto jsi o něm nikomu neřekl?"

"Řekl. Hyesungovi."

"To je prakticky totéž," shledal Kangta suše.

"Jo, pravda…" Eric si zadumaně skousl ret. "Nevím, proč jsem o něm neřekl ostatním dřív… Ten kluk mě děsí - trochu - ale přitom…" Co? Nenacházel vhodná slova, a tak nechal větu vyznít do ztracena.

"Prý jste dospěli k závěru, že jde o astrální projekci mysli někoho, kdo tě chce kontaktovat," nadhodil Kangta po chvíli oboustranného ticha.

"Nic lepšího jsme nevymysleli."

"Podle mě je to dobrá teorie."

"Vážně? Nezdá se, že by ode mě cokoli chtěl," připomněl mu starší skepticky.

"Možná zatím ani nic chtít nemůže…"

"Jak to myslíš?"

Chilhyun nejistě trhl rameny. "Nemám ponětí, jak tenhle fenomén funguje, prostě mě jen napadlo, jestli k tomu, co tu chce, nepotřebuje… víc času."

"Aby nabral sílu?"

"Možná… Začalo to před čtrnácti dny?"

"Cože? Ah, ano, tak nějak."

"Hmm. Pár dní předtím došlo k té nehodě, že?"

"Nehodě?"

"Ta věc s kamenem v chrámu."

Eric na něj vykulil oči. "Na to jsem úplně zapomněl…!" vydechl ohromeně. "Poprvé se mi zjevil… tři dny nato, ano. Že by to souviselo?"

"Kdoví… Jistě by ale nebylo na škodu zjistit, jakýže symbol to na tom kameni Hyesung a Dongwan vlastně viděli," opáčil uvážlivě Kangta.

∦∦∦

Té noci, přesně ve 2:09, ho Hyesung poprvé spatřil.