Paralela - 4. kapitola

"ERIKU!" Hyesung hystericky zabušil na dveře a ještě hysteričtěji zalomcoval klikou. Když se tři vteřiny nic nedělo, zazvonil na zvonek a pak zabušil znovu. "ERIKU!!"

Jakmile rozespalý kolega otevřel, skočil mu (úplně dobrovolně!) kolem krku. Hyesung. Kolem krku. Erikovi. Něco, co by za normálních okolností nikdy neudělal.

"Co blbneš?" Starší se vyprostil ze Shinova škrtícího chvatu, a věnuje mu nechápavý pohled, pro dobro vlastního zdraví prozíravě o krok ustoupil. "Umřela ti rybička…?"

"V mým bytě někdo je!"

"Haha," opáčil Eric suše a pokynul bradou ke dveřím. "Dostals mě. Spokojený? Vyprovoď se sám -"

"Já nežertuju!" zaječel Hyesung, kopl do dveří, které se s třísknutím zavřely (a sousedé měli po spaní…), a vztekle popadl Erika za límec pyžama. "V mým bytě - v mojí ložnici! - je cizí chlap! Nebo kluk… jo, spíš kluk…"

"To se ti určitě jenom zdálo."

"Nezdá -!" Hyesung zmlkl, pochopil, na co Eric svým protivně blahosklonným tónem naráží. Zamračil se. "Mám tě odprosit na kolenou nebo co?!"

"Jo, to by bylo fajn." Munovy rty zkřivil zadostiučiněný úsměšek. Nato se obrátil na podpatku a bez dalšího slova odkráčel do kuchyně. Mladší cupital za ním.

Eric dal vařit vodu na čaj a naznačil Hyesungovi, ať se posadí ke stolu. "Takže jsi ho viděl?" zeptal se, zatímco ze skříňky vytahoval hrnky.

"Jenom zběžně. Strašně jsem se lekl." Hyesung rozpačitě poklepal prsty o dřevo. "Probudil jsem se a u okna uviděl siluetu… myslel jsem, že je to jenom výplod hry stínů a mojí představivosti… a pak mě napadlo, že jsi to ty a pokoušíš se o nejdementnější vtip století."

"Já?" žasl starší. "Jak bych se dostal k tobě do bytu?"

"Kdybys moc chtěl, našel bys způsob."

"To… budu pokládat za kompliment."

"Jak je libo. Já každopádně rozsvítil a… no, s křikem utekl."

"Hmm." Eric zalil čaje a ten v zeleném hrnku podal kolegovi. Všiml si, že se Hyesungovi slabě chvějí ruce. "Doufám, že to nebyl můj emař," utrousil napůl úst a opřel se o linku. "Žárlit, že mě podvádí zrovna s tebou…"

"Nevím, jestli to byl on," hryzl se Shin rozčileně do rtu. "Já ten obrázek včera neviděl… Uhm, kdybys byl tak hodný…"

Eric kývl a zmizel v chodbě. Vrátil se se skicákem, který položil na stůl před Hyesunga.

Mladší blok otevřel a zadíval se na portrét. Zavrtěl hlavou. "Ne. Ten to rozhodně nebyl."

"A jak teda vypadal?"

"No… to ti nepovím."

Eric povytáhl obočí.

"Viděl jsem ho jenom na mžik!"

"A není nic, co by ti z toho mžiku utkvělo v paměti?"

"Byl krásný," opáčil Hyesung po chvíli uvážlivého přemítání. "Nepopíšu ti ho, ale vím, že byl krásný. Jakože fakt neskutečně. Dongwan se může jít zahrabat. A Chilhyun skoro taky…"

"Utekls strachy před klukem hezounkým jako Kangta?"

"Lekl jsem se," ohradil se Sung.

"Tomu samozřejmě rozumím. Ale proč jsi utekl?"

"Já… já nevím. Bál jsem se. Netuším proč, ale strašně jsem se bál… To jediné, na co jsem dokázal myslet, bylo, že musím pryč -" Hyesung na Erika vykulil oči. "Tak jako ty!" hlesl ohromeně. "Říkal jsi tehdy úplně to samé."

"Intuice. Nejspíš."

"Už se ho ale nebojíš."

"To bych netvrdil. Spíš… jsem si zvykl."

"Co se to kruci děje?" zamračil se Shin.

"No, Kangta má zajímavou teorii…"

"Kangta? Kdy jsi mluvil s Kangtou?"

"Včera. Přišel se podívat na portrét. Minwoo a Dongwan měli povídavou."

"To je jim podobné… Takže co Kangta vydedukoval?"

"Že by to mohlo souviset s tím rozbitým kamenem v chrámu," řekl Eric. "Netvrdím, že to k něčemu bude, ale potřebuju zjistit, jaký význam má ten symbol, který jste na něm ty a Dongwan viděli."

"Chceš se tam vrátit?"

"Mám to v plánu."

"Dobře. Půjdu s tebou," prohlásil Hyesung. Zkusmo usrkl stále příliš horkého čaje, ucukl a začal usilovně foukat.

Eric ho pár vteřin zkoumavě pozoroval. Procentuální pravděpodobnost se mu však z kolegových gest vyčíst nepodařilo, a tak nezbývalo než se zeptat přímo: "Půjdeš spát k sobě nebo ti mám rozestlat na gauči?"

"No…" Hyesungovi zrudly uši. Z výrazu jeho obličeje se jako z otevřené knihy dalo vyčíst, s jak ješitným dilematem se potýká - hrát si na nebojácného, a po zbytek noci strachy nezamhouřit oka, nebo upřímně přiznat, že se k smrti děsí bubáka pod postelí? "Dneska už se mi nejspíš znovu nezjeví… Ale… kdyby ti to nevadilo…" S povděkem sledoval, jak se mu Munova záda ztrácí z dohledu v temnotě chodby. Po krátkém váhání se sám zvedl od stolu, vzal do rukou teplý hrnek a zamířil za Erikem do obýváku. Nechtěl překážet, a tak zůstal stát na prahu, opíraje se o futra, zatímco jeho starší kolega mlčky připravoval provizorní lůžko.

"Už tady dneska byl?"

Eric se po něm tázavě ohlédl. "Kdo? Můj emař? Ano, navštěvuje mě kolem desáté."

"Sestavili jste si harmonogram?" pozdvihl Hyesung obočí.

"Tak trochu. Vysvětlil jsem mu, že šmírovat mě, když spím, není zrovna slušné. Vzal si to k srdci."

"Ehm, to je od něj milé."

"Že?" Eric roztáhl složenou deku a blýskl po nedůvěřivě se tvářícím Hyesungovi oslnivým úsměvem. "Žádné obavy, Hyesungie, to nejděsivější, co můžeš v tomhle bytě do rána potkat, jsem já."

∦∦∦

Cestou do práce Hyesung Erika požádal, zda by mohl o výskytu druhého "zjevení" před ostatními kolegy zatím pomlčet. Jenom tak. Zničehonic. Při čekání na světelné křižovatce.

V první chvíli ho chtěl Eric s láskou poslat - dál než - do háje, protože takový sklerotik, aby zapomněl, jak ho Hyesung včera potopil, ještě doopravdy není. Pak ale uznal, že mladší ten podraz vlastně spáchal až po čtrnácti dnech… a že na nějaké mstění je on sám už trochu starý a měl by se chovat dospěle. Aspoň jednou v životě. Uhm.

Nakonec tedy milé hochy zpravil pouze o Kangtově dedukci a svém záměru zajet do chrámu a rozbitý kámen najít. Načež dodal, že s sebou bere Hyesunga.

Menší údiv by vzbudilo i tvrzení, že na silnici srazil jednorožce.

Andy se ve vší nevíře otázal, zda to myslí skutečně vážně, na což mu Eric odpověděl, že by samozřejmě mnohem radši vyrazil do terénu se svým nejdražším maknaem, naneštěstí Hyesung si chce hrát na Indiana Jonese (v té chvíli ho do hlavy trefila Shinova bota) … Dalšího vysvětlování nebylo třeba, Junjina, Dongwana a Minwooa totiž nesmírně zfascinovala představa Hyesunga s kloboukem a bičem, a tak si ani nevšimli, že se oba spolupachatelé v tichosti zdekovali a odjeli.

Do hodiny byli na místě. Kolem chátrajícího chrámového komplexu se - aspoň, co se pamatovali - nikdy moc lidí nevyskytovalo, dnes tu však bylo kompletně mrtvo.

Hyesung a Eric si vyměnili krátký, o to významnější pohled a vešli dovnitř.

Najít prostranství, kde k incidentu došlo, nebylo těžké, a totéž platilo i o inkriminovaném kameni. Na zemi se sice válela spousta sutin, žádná ale nebyla tak nepřirozeně, chirurgicky přesně rozlomená jako kámen, který nedopatřením rozbili před osmnácti dny.

Eric přistoupil k jedné, Hyesung ke druhé polovině balvanu. Každý obhlédl tu svou, poobracel ji ze všech stran. A nenašel nic.

"To přece není možný," mračil se Hyesung. "Fakt je to ten kámen?"

"Musí být. Leda by sem někdo ze srandy přitáhl řezačku a rozpůlil jeho identický dvojče. Což nechápu, proč by dělal…"

"Ale ten symbol -"

"Žádný není."

"Byl tam, Eriku! Viděl jsem ho a Dongwan ho viděl taky!"

"Takže zmizel?"

Mladší se zamyslel. "Možná… třeba to byla pečeť. Ta se po rozlomení ztrácí."

"Nezůstává po ní magická stopa?" povytáhl Eric obočí.

"Pár dní, ano. Ale tohle se stalo před dvěma týdny. Tak dlouho žádná nevydrží."

"Kruci." Mun rozmrzele přidřepl k polovině kamenu. Sundal si rukavici a dlaní, na níž měl speciálním inkoustem vytetováno vymítací znamení, přejel po jeho povrchu. Bezvýsledně. Veškerá magičnost, kterou snad kdy balvan oplýval, byla nenávratně pryč. "Jestli to skutečně byla pečeť," zamumlal, "pak něco otevřela."

"Jenže co?" rozhodil Hyesung bezradně rukama. "Pokud víme, senzory žádnou nezvyklou aktivitu nezaznamenaly… Vyjma toho, že se nám dvěma začali zjevovat duchové, co nejsou duchové, se od té nehody nic zvláštního nestalo."

Eric si natáhl rukavici a vstal. "Prozkoumáme druhy magických pečetí."

"Nevíme jistě, jestli to byla pečeť -"

"Ne, ale odněkud začít musíme."

∦∦∦

"Dneska přespíš u mě," oznámil Hyesung téhož odpoledne mezi řečí Kangtovi.

Přítelův skleněný hrnek s kávou se zastavil napůl cesty k ústům. "To nejde."

"Proč by to nešlo?"

"Protože na mě doma čeká čtyřčlenná psí smečka, zapomněls?"

Hyesung navýsost dotčeně pohodil světlou ofinou. "To jsou pro tebe tví psi důležitější než já?! Ne, nechci to slyšet," zarazil Kangtu dřív, než stačil odpovědět. "Nežádal bych tě o to, kdyby to nebylo nutné. Já tě potřebuju, Chilhyune!"

"Ocenil bych, kdybys mi nejdřív vysvětlil, co se děje," opáčil černovlasý suše a napil se povážlivě vlažné kávy. Znechuceně ohrnul nos. Postavil hrnek zpátky na stůl a tázavě se podíval na zaraženého Hyesunga, ze kterého dosud nevypadlo ani slovo. "Já čekám."

"Ale nikomu to neříkej, dobře? Ví to zatím jenom Eric… a byl bych rád, kdyby to tak minimálně do zítřka zůstalo."

"Budu mlčet jako hrob."

"Děkuju. No, zdá se…," Shin si nervózně odkašlal, "zdá se, že mám stejný problém jako on… jako Eric." Povzdychl si. "Vlastně nezdá. Mám stejný problém."

Kangta svraštil čelo. "Taky vídáš toho kluka?"

"Ne, ne přímo jeho… Jiného."

"Takže je tu těch přízraků víc?"

"Vypadá to tak. A já… já chci, abys mi dneska pomohl prokázat, že mi nehrabe," zadrmolil Hyesung. "Že je ten přízrak skutečný, žádný výplod mojí fantazie. A nebo naopak, že jsem magor. Uvidíme. Budeš prostě můj svědek."

"Chápu, ale… jsi si jistý, že se ukáže?" zapochyboval An. "Nebude mu moje přítomnost vadit?"

"Za pokus nic nedáme, ne?"

"Pravda… Víš co, provedeme to takhle: já po práci zajedu domů, obstarám svoji psí smečku a… řekněme, v osm, v půl deváté budu u tebe. Vyhovuje?"

Večer se přikradl až nepříjemně rychle. Od sedmi do čtvrt na devět, kdy dorazil Kangta, přecházel Hyesung rozčileně po bytě a nakukoval za každý roh, jako by čekal, že na něj přízrak "květinového hocha" (ať žijí přezdívky!) vybafne. Od čtvrt na devět do půl jedenácté se oba zúčastnění snažili předstírat, že jejich dnešní sešlost není nic než obyčejná pyžamová party. A že se vůbec nelekají každého hlasitějšího zvuku. Vůbec!

V půl jedenácté a pět minut vylezl Kangta ze sprchy. Když vešel do obýváku, seděl Hyesung stále na pohovce - zjevně se od jeho odchodu ani nehnul - a nepřítomně zíral do zdi.

"Měli bychom jít spát," řekl Chilhyun a kývl ke gauči.

"Nebudeš spát tady."

"Ne?"

"Ne. Ten týpek se zjevuje v ložnici." Hyesung pokrčil rameny. "A já mám velkou postel."

"Máš velkou postel?"

"Obrovskou!"

"…"

"…"

"Jungu Pilkyo, jestli se mě snažíš svádět, fakt ti to nejde."

Nu, svádění možná skončilo fiaskem, vůbec na tom však nezáleželo, protože sdílení stejného lože přišlo na program tak jako tak. I přes Kangtovy zaryté protesty a výhružky, že Hyesunga v noci z postele skopne. Naschvál.

Usnout se jim podařilo kolem půlnoci a dvě hodiny nato už Hyesung zběsile třásl přítelovým ramenem.

"Kangto! Kangto! Probuď se!"

Chilhyun zmateně zamžoural do tmy. Hyesung se přes něj natáhl k vypínači lampičky, rozsvítil ji - a Kangtova rozespalost byla rázem v tatam.

Stál u okna a s ironickým výrazem pobaveného zaujetí je oba pozoroval. Kangtu bezděčně napadlo, že existuje-li "tvářička, pro kterou by jeden vraždil", je to tvář chlapce před nimi. Byl nádherný, až se člověku tajil dech; perfektní příklad zjevné, nezpochybnitelné krásy.

A čirý protiklad Erikova netradičně půvabného "emaře".

"Řekni, že ho taky vidíš," kuňkl Hyesung.

"Vidím," přisvědčil An ohromeně. "Tak jasně, jako vidím tebe."

V tom okamžiku se mladík prudce otočil, proplul ložnicí (protože jinak se ten pohyb nazvat nedal) až k pootevřeným dveřím (které rozhodně byly zavřené, když šli spát) a zmizel. S vteřinovým zpožděním Kangta vystartoval z postele, rozrazil dveře…

Chodba však byla prázdná.