Paralela - 5. kapitola

"A nebyl Eric ještě předevčírem náhodou blázen?" rýpnul si příštího rána Dongwan, jakmile Hyesung dokončil své stručné, fantaskní vyprávění o nezvané pánské návštěvě ve svém bytě.

"Spletl jsem se. To se stává. Ano, dokonce i mně."

"Milé, že to přiznáváte, pane skorodokonalý," utrousil ironicky Eric.

"Zase to s tou sebelítostí nepřeháněj," mávl Hyesung přezíravě rukou. "Mám něco, co tys před čtrnácti dny neměl."

"Nabubřelé ego?"

"Svědka!"

Eric se zarazil a tázavě pohlédl na Kangtu, který s nicneříkajícím výrazem "já nic, já princezna" mlčky upíjel kávu u Junjinova stolu.

"Tys ho viděl?"

Chilhyun přikývl.

"A?!"

"Co chceš slyšet, drahý můj?"

"Popis, drahý můj."

"Vy… jste se začali párovat?" svraštil Minwoo čelo. Vteřinu nato si vzpomněl, že je vlastně předseda RicSyung fanklubu, a regulérně se zamračil. Protože toto ne! Někdo by měl 'Ric' polovině páru důrazně vysvětlit, že družení se s jiným chlapem nemá ve smlouvě…! Teda ne, že by podepsal nějakou smlouvu… ale prostě se to nedělá!

"Kdy?!" zděsil se Hyesung.

"Předevčírem," opáčili Eric a Kangta jednohlasně, pročež ten mladší navázal na přetrhnutou niť: "Vysoký - metr osmdesát plus minus -, tmavovlasý, okatý a bez diskuze překrásný. A že ani to jeho půvab dostatečně nevystihuje…"

"Jakože je hezčí než ty?" povytáhl Junjin nevěřícně obočí.

"To bohužel nemohu objektivně posoudit -"

"Já teda objektivně posuzuju, že to možný být nemůže, hyung," ubezpečil ho vážně Andy.

Kangta se zasmál. "Děkuji, pánové. Má ješitnost vrní blahem."

"Jo, slyším to až sem," utrousil uštěpačně Hyesung.

"Něco tě žere, drahý Pilkyo?" opáčil An s přezíravou blahosklonností.

"Ano, drahý Chilhyune, žere mě, že se dobrovolně páruješ s tím idiotem! Jak jenom můžeš?!"

"Správně, jak?!" přisadil si vehementně Minwoo.

"Idiot sedí pořád tady," upozornil je suše Eric. Minwoo ho umlčel mávnutím ruky.

"Rozbíjíš mi RicSyunga!" obvinil dotčeně Kangtu.

Andy a Junjin vyprskli, Dongwan se smíchy sesunul pod stůl.

Hyesung zrudl. "Víš co, Chilhyune, klidně ses s ním páruj."

"Ne-e!" zaprotestoval Minwoo.

"Jo-o!"

"Přeorientuj své fanouškovské zaměření," poradil Leemu pobaveně Junjin.

"Jakože," zamyslel se Minwoo, "změním název fanklubu z RicSyung na Ric… Ta?"

Kangta si s andělským úsměvem ve tváři přisunul židli blíž k Erikovi.

"Hele, drahý můj," znejistěl Mun, "páruju se s tebou vskutku rád, ale… nesežere mě samou žárlivostí Tony?"

"Sežere," přisvědčil An.

"Ehm, nezdá se, že by tě to trápilo…"

"Je to fascinující!"

"Být sežrán Tonym je podle tebe fascinující?"

"Nemusíš být sežrán. Můžeš ho sežrat první!"

Eric protáhl obličej. "Já ale držím dietu!"

"Junghyuku, ty vole," rozchechtal se Minwoo, "žer nebo budeš sežrán! V takové situaci není čas na to být štíhlounká!"

"Dovedeš si představit, jak špatně by se šedesáti až sedmdesátikilový Tony shazoval?!"

"No jo, to by bylo náročné…"

"A připočti k tomu moji nebetyčnou lenost!"

"Máš pravdu," uznal Minwoo, "to by nedělalo dobrotu."

Dongwan (který se již stačil důstojně vyhrabat zpod stolu) se s významně svraštělým čelem rozhlédl po svých kolezích. "To jsem tu doopravdy jediný, koho znepokojuje Kangtův pseudokudlančí přístup?"

Než mu však stihl kdokoli odpovědět, nahlédla do kanceláře Jessica: "Eriku? Máš dole nějakou zásilku. Z knihovny."

"Výborně!" Nejstarší vyskočil na nohy a kývl na nic netušícího maknaeho. "Andy, zlato, pojď mi, prosím, pomoct."

Ostatní jen zmateně sledovali, jak jim americké duo mizí z dohledu.

"Zásilka z knihovny?" zopakoval udiveně Junjin.

Do pěti minut byli zpátky; Andy nesl v náručí tři knihy, Eric čtyři. Položili je na nejbližší stůl, to jest Minwooův, a Dongwan s Junjinem se k němu vmžiku slétli jako můry k lampě.

"Sednout!" okřikl je Eric.

"Ale co to je?" našpulil Dongwan mrzutě pusu.

"Hned se dozvíš. A teď sednout."

Jin a Wan poslušně padli na zadek.

"Pamatujete na Kangtův nápad ohledně toho rozbitého šutru v chrámu?"

Všichni přitakali.

"Ten symbol, co jsme na něm s Dongwanem viděli," ozval se Hyesung, který pochopil, kam Eric míří, "zmizel."

"Zmizel?" podivil se Andy. "A byl tam vůbec?"

"Byl," odsekl Dongwan. "Vím, že jsem ho viděl."

"Tvrdí to oba dva, takže na tom zjevně něco bude," odtušil Eric. "Dospěli jsme proto k závěru, že se s největší pravděpodobností jednalo o pečeť."

"No, pokud na tom kameni byl symbol, který po rozbití zmizel, musela to být pečeť," souhlasil Kangta. "A rozlomená pečeť značí, že se něco otevřelo… Pokud je mi ale známo, senzory před čtrnácti dny žádnou anomálii nezaznamenaly."

"Nemůže tedy jít o nic velkého," podotkl pragmaticky Junjin. "Minimálně ne v démonickém měřítku."

"Což je sakra divný," shledal Minwoo.

"Je. A proto všichni dostaneme domácí úkol," oznámil kolegům Eric a dal se do rozdávání přinesených knih. "Včetně tebe, pseudokudlanko," ušklíbl se na svého drahého Kangtu a vrazil mu do ruky nejobjemnější svazek. "Tohle jsou veškeré dostupné publikace, které se více či méně váží k tématu magických pečetí. My si je projdeme, vybereme z nich to adekvátní našemu problému a společně se pokusíme přijít na to, co se tu sakra děje. Námitky?"

Nikdo ani nemuknul.

"Fajn. Dáme si na to dva dny. Deadline bude čtvrtek, řekněme… do dvou do odpoledne."

∦∦∦

"Pořád tak trochu čekám," poznamenal téhož večera Eric a zvedl oči od knihy, "že se mi v tom pátrání pokusíš nějakým způsobem zabránit."

Bezejmenný mladík si přestal prohlížet hřbety alb vystavených v jednom patře knihovny a mlčky pohlédl na Erika.

"Nechceš mi nic říct. Ani naznačit. Předpokládám, že nestojíš o to, abych o tobě cokoli věděl."

Neurčité trhnutí rameny.

"Teď tu mám vodítko, které mi třeba může něco prozradit, a tebe to nechává dokonale chladným… Takže buďto je můj základní předpoklad chybný, nebo to jediné vodítko míří úplně mimo."

Mladík po kratičkém zaváhání zavrtěl hlavou.

"Rozlomená pečeť?" ujistil se Eric.

Přikývnutí.

"Dobře. Děkuju… Uhm, ten kluk, který něžně straší Hyesunga, patří k tobě?"

Neznámý tázavě pozdvihl obočí.

"Jinak - znáte se?"

Další přikývnutí.

"Souvisí to tedy… Zjevně máte…," Eric se zamyslel nad správným vyjádřením, "stejný úmysl. Nebo se pletu?"

Mladík svým osobitě graciézním způsobem naklonil hlavu lehce ke straně. Z jeho výrazu se nedalo vyčíst nic, řeč těla však dávala jasně na srozuměnou, že ho Erikovy tápavé úvahy baví a snad i zajímají.

Divnější už to doopravdy být nemůže.

"Je vás víc?"

Přísahal by, že to bezděčné cuknutí ve tváři musel být zárodek úsměvu. Než ale stačil neuváženě vykvést, schoval se hoch za svoji obvyklou hlavně-nedat-nic-najevo pokerovou masku. Jeho sebekontrola byla pozoruhodná… a zároveň na pár facek.

"Tři? Čtyři?" V náhlém popudu bleskla Erikovi hlavou skoro směšná myšlenka: Co když to souvisí s námi? "Šest," konstatoval věcně, aniž by chápal, kde se v něm ta jistota bere. Výraz nehraného překvapení v mladíkově tváři mu ale potvrdil, že tentokrát se s odhadem trefil do černého.

"Plánujete se tu zjevit všichni?" nadhodil zvědavě a se širokým zívnutím se protáhl. Začínal být z toho sezení celý zatuhlý. Menší procházka by jistě neuškodila… Vstal. "Zajímalo by mě, jak to probíhalo? To jste si vylosovali, kdo dostane koho? Nebo zapracovala filozofie "kdo dřív přijde"…? Měl bych se červenat?" zasmál se laškovně a vykročil směrem k předsíni. Jistě, odcházet vprostřed konverzace není právě košer, když se to však vezme kolem a kolem, oni spolu fakticky nekonverzují, fakticky vede on sám monolog. A ten může utnout, kdy se mu zlíbí.

Sundal z věšáku bundu. "Zajdu na chvíli ven," zavolal přes rameno, zatímco se obouval. "Řekl bych něco ve smyslu "chovej se tu jako doma", ale… to by bylo docela bezpředmětné, ehm." Bylo. Jako doma se tu totiž milý "emař" choval hned od prvního dne.

"Dobře, no… tak se tu zatím měj -" Ucouvl, aby mohl otevřít dveře, a vrazil přímo do mladíka. Strnul. Nešlo o to nečekané narušení osobního prostoru - ač ani je by příjemným nenazval -, šokoval ho kontakt s nefalšovaně pevným, hmotným, živým tělem. Neznámý sice nikdy nebyl vyloženě průsvitný, nikdy nevypadal jako duch, ale…

Eric se prudce otočil, ustoupil o krok, zády se nalepil na dveře. S vteřinovým zpožděním ho mozek okřikl, že nechat se zastrašovat nezvaným hostem ve vlastním bytě chlapovi s dvacetiletou policejní praxí rozhodně nepřísluší.

Styď se, Mune.

"Sílíš," shledal bezbarvě. "Takže takhle to funguje? Čím jsi tu déle, tím… reálnější jsi?"

Mladík se pousmál, a tentokrát zcela neoddiskutovatelně. Přimhouřenýma očima si zálibně prohlížel Erikovu tvář. Stejně jako prve, stejně jako pokaždé - s příměsí jakéhosi groteskního zájmu kupce, jenž důkladně posuzuje kvalitu nabízeného, nekřesťansky drahého zboží. Pak skoro váhavě pozvedl ruku a prsty zlehounka opsal konturu mužovy napjaté čelisti. Jako by se ujišťoval, že je nabízené zboží skutečné.

"Hádám, že možnost bé je správně," hlesl Eric ochraptěle. Uvědomil si, jak sucho má najednou v krku.

Ten kluk si ho vybral, to je jasné. Otázka zní: K čemu?

∦∦∦

"Hmm…! A mám chtít vědět, jak jsi k tomu poznání došel?" zašklebil se lišácky Minwoo, zatímco zamykal auto.

"Velice rád bych ti předložil nějakou pikantní, mládeži do osmnácti let nepřístupnou historku," rozesmál se Eric, "naneštěstí pro tebe se nic takového neudálo. Prostě jsem do něj vrazil."

"To není moc originální."

"Ani trošku."

"Na druhou stranu je fascinující, že tvůj objev vyvrací teorii o astrální projekci jako takové, protože…," Minwoo se zamračil, "ještě jsem neslyšel o tom, aby astrální projekce hmotněla."

"Nedivím se. Už slova projekce a hmotnění si značně odporují."

"Takže to bude něco jiného."

"Zjevně."

Vešli do budovy a jednohlasně pozdravili černovlasou slečnu za recepčním pultem. Dívka se na ně zářivě usmála:

"Zdravím! Tak to vypadá, že tu dneska bude pořádně veselo, co?"

"Jste zlatá, že jste na to vůbec přistoupila, Jio," poděkoval jí upřímně Minwoo. "Spáchat tuhle sešlost u nás, vyrazí s námi Jessica dveře. Se všemi."

"Jessicu bych ráda poznala. Zdá se, že bude podobně výživná jako Jea…"

"Vy jste mluvila s Jeou?!"

"Jistěže."

"Takže víte, s jakou bandou magorů pracujete?"

"Samozřejmě."

"A přesto jste odsud s křikem neutekla?"

"Jsou to roztomilí magoři," pokrčila Meng Jia rozpustile rameny a pokynula ke schodišti. "Všichni už jsou nahoře."

"Myslíš, že si o nás Jessica taky myslí, že jsme roztomilí?" zamyslel se Minwoo.

"Já radši nechci vědět, co si o nás Jessica myslí," odtušil Eric suše a nechal Minwooa vejít jako prvního. Nikdy nepochopil, proč tu mají tak úzké schodiště…

"Nech toho. Ona nás má ráda! Jenom dělá, že ne."

"Tvůj optimismus by jednoho rozplakal, lásko."

Vystoupali to patra, prošli chodbou k jediným dveřím, za nimiž se svítilo, a zaklepali. Otevřel jim Tony.

"Eriku! Jdeš jako správná hvězda! Pozdě."

Z nitra kanceláře se ozval Junjinův smích.

"Mám to v popisu práce," přitakal Eric teatrálně a s díky vstoupil. Tentokrát to byl on, koho Minwoo gentlemansky pustil dovnitř jako prvního.

"Kde máte Jaewona a Heejuna?" podivil se Minwoo, když očima zběžně přelétl všechny přítomné.

"Na obchůzce," zabručel zpoza monitoru počítače Jang Woohyuk. Pak popojel s židlí k okraji stolu a kývl na Erika: "Věnuj mi minutku, celebrito."

Mun poslušně zaplul k počítači a nahlédl staršímu přes rameno.

"Po tom, co jsem dneska vyzvěděl od princezny lomeno pseudokudlanky," Kangta po něm hodil tužku a Woohyuk po něm na oplátku mrskl fixem, "jsem znovu prošel veškerá data ze dne, kdy jste rozbili v chrámu ten podezřelej kámen."

"A?"

"Nic na běžné rozpoznávací úrovni. Čili nic démonického. Pseudokudlanka nicméně trvala na tom, abych to prohlédl do hloubky - a měla pravdu. Objevili jsme miniaturní anomálii." Woohyuk Erikovi ukázal výsledky z inkriminovaného dne, načež přescrolloval na další stranu. A pak další. A další. Se stále stejným výsledkem.

"Co to je?"

"Následující dny."

"Chceš říct, že ta anomálie přetrvává?"

Woohyuk přikývl. "A je dokonale stabilní."

"Takže ať už je to cokoli, je to pořád otevřené."

"Přesně tak."

"K tomu nám nejspíš něco bližšího poví Tony hyung," podotkl Andy.

Eric na Seungha překvapeně pohlédl. "Nacpali to tobě?"

"Tak, tak," přisvědčil An tónem všeznalého kouzelného dědečka a pedantsky urovnal skoro perfektní komínek listin na svém stole. "Hyesung vydedukoval, že bude nejlepší, když to shrne někdo nezainteresovaný."

"Na tom něco je," uznal Minwoo a posadil se na židli mezi Kangtu a Dongwana. "Nuže, pouč nás, ó moudrý Tondo!"

"Moudrý Tonda z vašich chabých středoškolských výtahů pochopil toto: existují stovky, možná tisíce různých magických pečetí. Pětadevadesát procent z nich však při rozlomení nadělá pěkný vyrvál - což náš výběr dosti zužuje." Tony poklepal prsty o dokumenty před sebou. "Prošel jsem si tedy informace o těch zbývajících pěti procentech, jež připadají v úvahu… a vybral jednu pečeť, která se mi zdá ve všech ohledech nejpřijatelnější."

"A to je…?" povytáhl Hyesung obočí.

"Pečeť uzamykající bránu mezi realitami."

Osmero posluchačů na něj vyvalilo oči.

"Bránu mezi realitami?" zopakoval Woohyuk.

"Jakože… tu mluvíme o paralelním vesmíru?" žasl Dongwan.

"Vlastně jo," přitakal po krátkém zamyšlení Tony. "Vesmír nebo realita, vyjde to nastejno. Zajímavé ale je, že rozlomení takové pečetě vyžaduje spoustu času a ještě víc magické zručnosti. Z čehož vyplývá, že samotné rozbití kamene, na němž byla pečeť zobrazená, ji narušit nemohlo."

"Pokud už nebyla narušená z druhé strany." Kangta si přemítavě skousl spodní ret.

"Správně. To znamená, že vaši tajemní návštěvníci si příchod sem předem naplánovali a s ohledem na to, že je brána stále otevřená, se jich sem zjevně chystá víc."

"Moment, a to víme jak?" zarazil Tonyho Junjin. "Když je pečeť rozlomená, je brána prostě otevřená, ne?"

"Aha, to jsem nezmínil… Tahle pečeť je - laicky řečeno - samoobnovovací. Technika rozlomení se odvíjí od počtu lidí, kteří chtějí bránou projít. Průchod se provádí po jednom a je nesmírně složitý a zdlouhavý… No, důležité ale je, že jakmile projde poslední člověk, brána se zavře a pečeť se obnoví."

"Jasně. Takže kdyby byl posledním ten Hyesungův kluk, anomálie by už ze senzorů zmizela," pochopil Minwoo. "Ale ona pořád trvá, což znamená je na cestě někdo další."

"Přesně tak."

"Když člověk z jedné reality přejde do jiné," Eric odtrhl pohled od Hyesunga, který už pár minut cosi usilovně čmáral na papír, "může v ní reálně existovat?"

Tony zavrtěl hlavou. "A to mě na tom právě mate nejvíc. Proč by se někdo namáhal s tak obtížným rozlamováním pečeti, když tím v konečném důsledku nemůže nic získat?"

"Možná se prostě jen chtějí podívat, jak si tu žijeme?" navrhl nejistě Andy.

"Možná… i tak se mi to ale zdá podivné. A příliš nebezpečné. Branou prochází pouze mysl… duše… vědomí - nazývejte to, jak chcete. Fyzické tělo po celou dobu zůstává v původní realitě v jakémsi stavu hibernace, a je tedy snadným terčem… pro cokoli. A to je právě ten problém. Pokud tělo ve vlastní realitě umře, vědomí zůstane uvězněné v té cizí, zcvokne se a - jak už to v podobných případech končívá - promění se v hladovou duši."

"A kruci."

"Tak nějak."

"To nedává smysl," zamumlal Eric nepřítomně. "Proč by něco takového podstupovali…? Doopravdy není způsob, jak by člověk z jiné reality mohl plnohodnotně žít v té naší?"

"Když se chce, všechno jde," pokrčil rameny Woohyuk.

"Jo, to je fakt… Že něco říká základní poučka, neznamená, že se její striktní nařízení nedá obejít." Tony zadumaně svraštil čelo. "Zkusím se na to podívat. Třeba něco najdu."

"Díky, hyung."

"Moc neděkuj. Nebude to hezké."

"To určitě ne. Obcházení pravidel má vždycky nějaký nepříjemný háček," povzdechl si Kangta a vstal. Ať už měl ale namířeno kamkoli, nedošel tam. Procházeje kolem Hyesunga, zarazil se a nechápavě se zadíval na popsaný list, jenž ležel před přítelem na stole.

"Hong-bin? Kdo je Hongbin?"

Hyesung udiveně pohlédl nejprve na něj, pak na papír. Zbledl jako stěna, s výkřikem pustil propisku a vyskočil od stolu. "Co to sakra je?!"

Ostatní se spěšně nahrnuli kolem. Nic šokujícího, čemuž by odpovídala Hyesungova hysterická reakce, je však nečekalo. Byl to úplně obyčejný papír, úplně obyčejně od shora až dolů popsaný dvěma opakujícími se slabikami. Nic víc.

"Gratuluju, Pilkyo, vyhráváš cenu strašák roku," zafrkal Minwoo a pobaveně potřásl hlavou. "Do háje, ten tvůj výraz mě fakt vyděsil!"

Mladší na něj vytřeštil oči. "To nebyl vtip!" vyhrkl rozčileně. "Já - já to nepsal!"

"Psal," ubezpečil ho Woohyuk. "Všichni jsme to viděli."

"No… tak jo, psala to moje ruka, ale já o to nic nevím! Vždyť… kdo je kruci Hongbin?! Neznám žádnýho Hongbina!"

"Eriku?" hlesl tázavě Kangta. Všiml si totiž, že se leader druhé skupiny tváří až podezřele spokojeně.

Mun mu věnoval zářivý úsměv. Druhým, o poznání potměšilejším obdařil vzápětí i Hyesunga. "Nerad to říkám, ale… mýlíš se, Hyesungie."

"Mýlím? V čem jako?" odsekl Shin nevrle.

"V Hongbinovi."

"Žádnýho Hongbina -!"

"Ale znáš," skočil mu Eric do řeči. "Nebo - minimálně víš, jak vypadá. Stejně jako to ví tady pseudokudlanka."

"Já?" zamrkal Kangta nechápavě. "Já vím, jak vypadá Hongbin?"

"Jasně. Viděl jsi ho."

Chilhyun na Erika vteřinu dvě tupě zíral, než pochopil, o čem to ten chlap sakra mluví. "No to snad…!"

"Jo."

"Ale to -"

"- je děsivý? Jo, je."

"Jak to udělal?"

"Nemám ponětí."

"Můžeš se plést."

"Můžu. Ale pochybuju o tom."

"Do hajzlu."

"Shodneme se, že mám pravdu?"

"Shodneme. Ale do hajzlu je v tom případě moc slabá nadávka."

"Měl bys ten hajzl nějak rozvinout."

"Nějak… květnatě?"

"Čím květnatější, čím lepší!"

"Haló! Země volá emzáky!" zařval Minwoo, až Kangta i Eric nadskočili leknutím. "Berte na nás laskavě ohledy, nerozumíme řeči vašeho kmene!"

"Emzáci" se na sebe dlouze zadívali.

"Měli bychom vytvořit vlastní jazyk," navrhl Eric.

"Skvělý nápad!" souhlasil Kangta. "Bude se jmenovat rictanština!"

Sedm jejich kolegů se v perfektní synchronizaci pláclo do čela.

"Přemýšlím, jestli chci vědět, jak dlouho jsi toto plánoval, Chilhyune," odkašlal si Tony.

"Celý život -!"

"Chápu, nechci."

"K tématu, lidi: kdo je Hongbin?" zamračil se Hyesung.

Tentokráte si "emzáci" vyměnili pohled ryze kratičký.

"Květinový hoch," odtušili unisono.

Hyesungovi spadla mu brada. "Ha?!"

"Jsme si na -"

"- osmadevadesát procent, zhruba -"

"- jistí, že se ti milý chlapec právě zdvořile představil," vysvětlil Eric. "Což je od něj, uznej, nesmírně milé. Partyzánský emař by si měl vzít příklad…"

Hyesung přelétl očima z jednoho muže na druhého. "To myslíte vážně?"

"Druhá varianta zní, že jsi pošuk, co neumí ovládat svoji pravou ruku."

"…"

"No?"

"Varianta s květinovým chlapcem zní líp."

"Já bych teda radši bral toho pošuka," otřásl se Andy. "Protože fakt, že tě květinový chlapec přiměl proti tvojí vůli napsat jeho jméno…"

Rozhostilo se ticho. Pozornost všech přítomných se jako na povel obrátila k tomu obyčejnému papíru, obyčejně popsanému jedním nevšedním jménem.