Paralela - 8. kapitola

"A pak se vedle mě zjevila jakási ženština, vecpala mi pod nos notes a požádala mě o autogram!" rozhodil Dongwan dramaticky rukama. Eric a Minwoo se mohli potrhat smíchy. "Tak jsem se jí zeptal, jestli si mě náhodou s někým nespletla, protože fakt nejsem žádná celebrita, a ona na to, že mě párkrát viděla při zásahu a že jsem se jí hrozně líbil…!"

"Chlape, ty se nám snad i oženíš!" zazubil se Eric, chňapl Dongwana kolem ramen a popleskal ho po hlavě jako šikovné štěně.

"A dokonce s fanynkou!" neopomněl připomenout Minwoo, pročež se oba hurónsky rozchechtali.

"To ale není vtipný!" ohradil se Wan a praštil Erika přes ruku. "Co když se to zvrhne?! Co když je ta ženská magor?! Co když mě bude stalkovat?! Co když mě unese, zavře do sklepa a pod pohrůžkou kastrace mě přinutí, abych si ji vzal?!"

"To už je holt riziko tvýho fešáckýho ksichtu," ušklíbl se Minwoo.

Dongwan mrzutě protáhl obličej. "Chápu, že krásnější než já, je na celým širým světě už jenom Kangta, a toho si za muže vzít nemůže, páč vypadá víc žensky než ona -"

"Toho si za muže vzít nemůže, páč na pseudokudlanku mi žádná vyšinutá ženská šahat nebude!" odfrkl Eric. "To může maximálně Tony…"

Trojice se smíchem vystoupala po schodišti, Minwoo, kráčející v čele, otevřel dveře kanceláře, s groteskně galantní úklonou pustil Erika a Dongwan dovnitř -

"Co je?" houkl, když si všiml, že se jeho přátelé zarazili na prahu.

V kanceláři seděl Andy. Což bylo divné samo o sobě, protože podle rozpisu směn měl mít jejich maknae dneska volno. Seděl na zemi opřený o radiátor a zababušený do Hyesungovy chlupaté deky, v podpaží Leonarda; velký oranžový hrnek se v jeho rukou třásl tak, až bylo s podivem, že není jeho obsah rozlitý všude okolo.

První se vzpamatoval Eric. Spěšně přerázoval místnost, klesl před Andym na kolena a konejšivě jej objal kolem ramen. "Sunho."

Maknae k němu malátně zvedl hlavu. Jeho tvář byla nezdravě zsinalá, pod očima měl tmavé kruhy. Tak tmavé, že by se panda vedle něj styděla být nazývána pandou.

"Co se stalo?"

"Přišel za mnou, hyung."

"Kdo?" svraštil Eric zmateně čelo. Koutkem oka postřehl, že Minwoo a Dongwan přičapli na podlahu vedle něj.

"Další," hlesl Andy. "Další z nich."

Eric, Minwoo a Dongwan nadskočili leknutím, když za nimi v tutéž chvíli zavrzaly dveře. Do místnosti vešel Hyesung.

"Ah, to jste vy," zabručel, kecl na kolečkovou židli a velmi efektně s ní zaparkoval před tím čtyřhlavým vyjukaným chumlem čtyřicetiletých děcek. Teda chlapů. Kteří však ta děcka povážlivě připomínali.

"Zjevil se tady asi v půl třetí ráno." Kývl hlavou k Andymu. "První hodinu jsem z něj nebyl schopný dostat, co se mu přihodilo, pak si dal horkou čokoládu, pak druhou… a pak už to šlo." Sung zkřížil ruce na prsou. "Stručně a jasně, Leo a Hongbin tu mají kámoše."

"A do háje," konstatoval Dongwan.

"Měls pravdu," zamumlal Eric. "Zrychluje se to…"

"Doufám, žes v tomhle stavu neřídil!" houkl Minwoo zamračeně na Andyho. Zjevení třetí astrální projekce, co vůbec není astrální projekce, a co hůř, nikdo neví, co po nich ty ne-projekce chtějí, ho trápilo asi jako pavučina visící už třetí den z garnýže nad oknem.

Vůbec.

"Ne, mami," zašklebil se Sunho. "Zavolal jsem si taxi. Vlastně… vlastně ani nevím, proč jsem jel zrovna sem," omluvně pohlédl na Hyesunga, "ale… v tu chvíli mi to přišlo jako ten nejlepší nápad…"

"V pohodě," mávl starší rukou, "noční byla až podezřele klidná…"

"Hele, Andy," odkašlal si Dongwan, "neber to špatně nebo tak, ale… ten kluk ti snad ublížil? Protože soudě dle stavu, v jakém se nacházíš…" Pohledem výmluvně obsáhl kolegovo sto šestasedmdesát centimetrů vysoké, schoulené a třesoucí se tělo.

Nejmladší zavrtěl hlavou. "Ani se mě nedotkl. Nemám tucha, proč mě to tak rozhodilo… ale bál jsem se. Strašně jsem se bál."

"Z toho si nic nedělej," uklidnil ho Hyesung. "Kdybys viděl, jak vyšiloval Eric…!"

"A kdybys slyšel, jak vyšiloval Pilkyo," ohrnul Eric přezíravě nos.

"Náhodou…! Zas tak moc jsem neječel!"

"O tom si běž popovídat s mými sousedy."

"…"

"…"

"Ale tys ječel víc!"

"Já neječel, já hystericky bušil na dveře." 

"Vždyť to je prašť, jako uhoď," zavrčel Hyesung.

"Vy dva už se vemte, fakt že jo," zahučeli Minwoo a Dongwan jako jeden muž. A ignoruje hlasité protesty těch dvou, napadlo toho staršího:

"Hele, Andy, a jak ten týpek vlastně vypadal? Hyesung je přece viděl - většinu z nich - mohl by znát jeho jméno…"

Hyesung a Eric na sebe přestali štěkat a vyměnili si významný pohled.

"Byl obrovskej." Sunho si rozčileně skousl ret. "Neprohlížel jsem si ho, proč taky… ale upoutalo mě, že měl… jak to říct… takovou dětskou tvářičku. A to bylo dost divný, protože… jeho obličej prostě se zbytkem těla těžce nekorespondoval. Doopravdy, se svojí tělesnou konstitucí by ten kluk mohl z fleku hrát Hulka…"

"Tak? Viděl jsi v Hongbinově vzpomínce nějaké hrozivě přerostlé děcko?" zeptal se Dongwan Hyesunga.

"No… mohl by to být Sanghyuk," opáčil brunet váhavě. "Nic většího tam určitě nebylo…"

"Sanghyuk…," zopakoval Andy bezvýrazně. "Fajn, budu si to pamatovat."

"Já hlasuju pro Hulka!" odfrkl Minwoo. "Co je nějakej trapně obyčejnej Sanghyuk v porovnání s epickým pokračováním hororového emaře a květinového hocha…!"

"Říkej mu třeba Kapitán Amerika, nám je to docela fuk," ubezpečil ho Eric a obrátil se k Hyesungovi: "Ty se jeď domů vyspat, už teď makáš přesčas. A ty -"

"Já tu zůstanu!" vyhrkl Andy horečně.

Junghyuk se zamračil.

"Prosím, hyung! Fakt nemám chuť vracet se zpátky do bytu…"

"Tomu se stejně nevyhneš."

"Ale můžu to o pár hodin odložit."

"Dorazil jsi sem v půl třetí ráno. Takže minimálně od té doby jsi rozhodně vzhůru. Je ti jasné, že do poledne odpadneš únavou?"

"Až odpadne, uklidíme ho vedle," kontroval Dongwan, za což si od maknaeho vysloužil vděčné zazubení. "Ta válenda v odpočívárně je děsná, člověka z ní bolí celej člověk… ale funkci stále plní."

"Fajn," kapituloval Eric s povzdychem a natáhl se pro hrnek, trůnící mu na kraji stolu vedle štosu papírů. "Kdo si dá kafe?"

∦∦∦

Po návratu domů strávil Eric asi hodinu připravováním večeře, půl hodiny pak jejím konzumováním a úklidem kuchyně. Nato poslal esemesku Andymu, ujišťuje se, že je maknae tak v pořádku, jak jen je možné, a když od něj obdržel kladnou odpověď, v o poznání klidnějším myšlenkovém rozpoložení zamířil do koupelny. Po požitkářsky dlouhé sprše se usadil v obýváku na gauči a s notebookem v klíně vyčkával, než se kompletně načte otevíraný internetový prohlížeč.

Dneska ještě neviděl Lea. A to bylo zatraceně nezvyklé…

Z prozkoumávání desítek webových stránek, pojednávajících více či méně a tématu "paralelní realita", ho vytrhnulo vyzvánění mobilu. Volal mu Tony.

"Ano, hyung?"

"Čau. Neruším?"

"Leda v produktivním nicnedělání…"

"Tak to je v cajku. Víš, myslím, že jsem něco našel -"

"Ty žes něco našel?" ozvalo se dotčeně v pozadí druhého konce linky.

Tony si povzdechl. "Dobře, ve skutečnosti to našel Kangta -"

"Zdravím, drahý můj!" zatrylkoval Chilhyun do telefonu. "No řekni, nejsem prostě úžasný?!"

"Ty vždycky," ujistil ho Eric se smíchem.

"Tak hele, jestli spolu míníte cukrovat, laskavě z toho vynechte můj mobil!" zafrkal Tony mrzutě.

"Jasně, hyung, promiň." Eric rozčileně poposedl blíž ke kraji pohovky, bezděky bubnuje nehty o desku konferenčního stolku. "Takže… předpokládám, že to něco, co jste zjistili, souvisí s přežitím v jiné realitě…"

"Přesně tak," přisvědčil Tony. "A ano, měls pravdu. Je tu způsob, jak to provést."

"Dobře…"

"Dost možná je ale pouze teoretický."

"Teoretický?"

"Byla to jenom taková stručná, zanedbatelná poznámka pod čarou," vysvětlil Kangta. "Vlastně se divím, že jsem si jí vůbec všiml… Autor té knihy jí zjevně moc váhy nepřikládal."

"Možná je to úplná kravina…"

"Na padesát procent je to úplná kravina…"

"I kdyby byla, stejně si ji moc rád poslechnu," zarazil Eric jejich narůstající skepticismus. "Prosím."

"No, tak že jsi to ty…," broukl Tony v žertu a spustil: "Psalo se tam, že člověk, který přejde z jedné reality do druhé a chce v ní zakotvit, si musí v té cizí reali - jít - náhra - ži - é - tě - o -" Tonyho hlas začal znenadání přeskakovat, vytrácet se. Eric zamračeně překontroloval stav signálu, vše se však zdálo být normální.

"Hyung? Špatně tě slyším."

"- riku?"

"Jo, jsem tady." Černovlasý vyskočil na nohy a odpochodoval k oknu. Signál se ale ani nehnul, stále ukazoval plný stav. "Mám asi nějaký problém s mobilem… Haló? Slyšíte mě?"

Na druhé straně linky cosi pronikavě zaskřípalo.

"Hyung! Kangto!"

V téže chvíli mu telefon bez varování vypověděl službu.

Eric pár vteřin nevěřícně civěl na zčernalý displej. Nemohl se jen tak vypnout, vždyť měl skoro plnou baterii…! Veškeré pokusy o zprovoznění však byly marné, přístroj nereagoval, jako by byl definitivně mrtvý.

"Do hajzlu," sykl Eric, otočil se, aby mohl dojít ke komodě pro nabíječku -

Stál za ním Leo.

Eric vyjekl leknutím, nerozvážně klopýtl o krok vzad a ztratil rovnováhu. Mobil letěl k zemi jako první, jeho majitel vzápětí po něm.

Leo nehnul ani brvou. A dupl na telefon. Jednou. Podruhé. Potřetí…

Eric jeho konání přihlížel s čím dál tím větší hrůzou v očích. Protože pochopil.

"Tos byl ty," zašeptal přiškrceně. "Tys překazil ten hovor. Nechápu sice jak, ale… Nechtěls, aby mi Tony prozradil, co s Kangtou zjistili…"

Leo odkopl zbytky rozbitého mobilu pod pohovku a bez výrazu se na Erika zadíval.

"Co po mně chceš?" ucedil Mun skrz zaťaté zuby. "Co jsi sakra zač?!"

K jeho nepopiratelnému zděšení byl Leo jediným krokem u něj, sklonil se a přitiskl se k němu tak blízko, že se rty takřka dotýkal jeho ucha. Nato ho sevřel v náručí, v objetí tak mocném, že neměl Eric nejmenší šanci se hnout. Natož pak utéct.

Po zádech mu přeběhl mráz.

"Já…," zašeptal mladík a Erikova šokovaná mysl se v bezprostřední reakci zmohla pouze na chabé konstatování toho, že s "hláskem jako konipáskem" měl Hyesung pravdu. Byl jemný, tak neskutečně jemný… takový hlas se k Leovu temnému, démonickému vzezření vůbec nehodil. Nebo možná hodil… ale ne prvoplánově. Nebo možná… možná…

Erikovi se zatmělo před očima. Najednou se cítil podivně otupělý, znavený… chtělo se mu spát… strašně se mu chtělo spát…

"…jsem ty."