Škola prokletých - 10. kapitola

Za pět set let se toho spoustu změnilo. Něco postupně a mírněji, něco rázně a radikálněji. A školní slavnosti na Akademii Černých bratří patřily podle Jonghyunova názoru právě do té druhé kategorie.

Pódium, osvětlení, ozvučení… dokonce i hlediště narvané k prasknutí. To vše evokovalo dojem, že je jeviště přichystáno pro koncert nějaké světově známé superhvězdy. A přítomné publikum tu přitom neuvidí nic víc, než vystoupení několika studentů střední školy… Jonghyun zavrtěl hlavou a zabořil se pohodlněji do polstrované židle.

Světla v aule náhle začala tlumit svůj jas, až zhasla úplně. Okamžik nato se rozzářilo pódium, na němž se sklopenými hlavami stálo devět chlapců. Hyun zbystřil svou pozornost. Musel uznat, že i kdyby ta kuřata neuměla ani zpívat, ani tančit, tak přece bylo na co koukat.

Ozvala se hudba. Vysoký černovlasý mladík stojící v čele celé devítice se energicky chopil svého mikrofonu, čtyři další zpěváci postupně následovali jeho příkladu. A začala show.

Příjemně překvapený Jonghyun se zaposlouchal do působivě podmanivých barev jejich hlasů, přičemž neméně zaujatě sledoval i zbývající čtveřici chlapců, jež rozdělena po dvojicích po stranách píseň s téměř profesionální precizností doplňovala tanečními kroky.

Hyun celou skupinu přelétl očima. Dva tanečníky nalevo přešel téměř bez povšimnutí, hnědovlasého, zrzavého i nejvyššího černovlasého zpěváka jakbysmet. Avšak zbylé tváře si prohlížel pečlivě a zkoumavě, jednu po druhé, jakoby si chtěl do paměti vrýt každičký, byť jen nepatrný detail. Dva černovlasí chlapci, jeden vysoké svalnaté postavy - byl to ten, který zahajoval písničku -, druhý o něco menší s bezkonkurenčně nádherným hlasem, a na pravé straně drobný dlouhovlasý hoch, předvádějící své dechberoucí taneční číslo. Jonghyun sklouzl pohledem z dlouhovláska k poslednímu tanečníkovi… a v naprostém úžasu smíšeném s nevěřícnou hrůzou zalapal po dechu. To přece není možné…

"Leeteuku?"

Oslovený se k němu se zářivým úsměvem na rtech otočil. "Ano?"

"Ehm." Jonghyun si nervózně odkašlal. "Mohu se zeptat, kdo je ten tmavovlasý chlapec? Ten… úplně napravo?"

Teuk se zahleděl k pódiu. "Á, to je Choi Minho. Jeden z　našich nejlepších studentů. Má neobvykle výjimečné nadání pro oheň," odpověděl, avšak když viděl, jak druhý muž nezdravě bledne, starostlivě svraštil čelo. "Hyune? Děje se něco?"

"N - ne," zalhal hnědovlasý a spěšně potřásl hlavou. "To nic." Věnoval Leeteukovi široký úsměv a obrátil svou pozornost zpátky k jevišti.

Stejné jméno přece ještě nic neznamená. A ta děsivě přesná podoba... Možná... možná to byla jen hra světel... možná se spletl, možná... Ne. Ten chlapec skutečně vypadal jako on.

Bylo to až sentimentální. Vždyť... v tomhle sále se spolu setkali poprvé. Tady propadl jeho kouzlu. Tady zpečetil svůj osud. Tady nadobro zaprodal svou duši ďáblu...

Nenáviděl plesy. Nenáviděl tu aristokratickou faleš, ty strojené úsměvy. Nenáviděl ten hloupý, hektický povyk pro nic. Ale co ho dopalovalo nejvíc, byly všechny ty vtíravé obtloustlé hraběnky a komtesy. "Tak kdy už bude svatba, vikomte?" ptaly se a připitoměle se u toho chichotaly. Nikdy! měl vždy chuť zaječet. A hádal, že Jessica je na tom úplně stejně. Přátelí se spolu přece už od dětství, tak jak po nich rodiče mohou chtít, aby se vzali?! Nemilují se. A navíc, jeho ženy jako objekty touhy nikdy nijak zvlášť nepřitahovaly...

Otrávený Jonghyun se prosmýkl kolem starého vévody Ima a jeho manželky. Se znaveným povzdechem si z očí stáhl zelenozlatou masku a zamířil k otevřeným dveřím do zahrady.

"Jonghyune! Pojď sem k nám! Chci tě někomu představit!" Matčin pisklavý nekompromisní hlas šlehl vzduchem jako bič. Jonghyun se neochotně otočil. Někomu? Dalšímu senilnímu dědkovi nad hrobem? Vykročil k matce. Její společník stál skrytý za střízlivě zdobeným sloupem antického vzhledu. Na znamení pozdravu Jonghyun letmo políbil matčinu ruku, neznámému se mírně poklonil. Poté zvedl zrak a... okouzleně zalapal po dechu.

Stála před ním nadpozemsky půvabná bytost, nádhernější než nejkrásnější sen. Byl to ten nejúchvatnější muž, jakého kdy Jonghyun spatřil. S tělem boha a obličejem anděla. Mladý vikomt zbožně hleděl do jeho překrásné tváře orámované lokýnkami dlouhých tmavých vlasů, na mysli jen jedinou myšlenku. Jaké by asi bylo smět líbat ty plné, hříšně smyslné rty?

"Vaše Excelence," zapředla matka, "dovolte mi představit Vám svého syna Jonghyuna."

Tmavovlasý si s čarokrásně oslňujícím úsměvem sundal černobílou masku prošívanou stříbřitými nitkami. "Je mi velkým potěšením, že Vás poznávám, vikomte Kime." Jeho hluboký, podmanivý hlas byl sladší než rozpuštěný karamel. "Mé jméno je Choi Min Ho."

Anděl. Tehdy si opravdu myslel, že potkal anděla. Jonghyunova tvář se zkřivila v hořkém úsměšku. Jak šeredně se tenkrát mýlil…

•••

"Brááškoo!" Šumějícím sálem se rozezněl nadšený dívčí hlásek.

"Mei!" Zhoumi s širokým milujícím úsměvem ve tváři roztáhl ruce a sevřel svou malou sestřičku v náručí.

Černovlasá dívenka mu zavrtala hlavu do ramene, načež zvedla svůj obličejík porcelánové panenky, zamrkala dlouhými černými řasami a vykulila na něj své tmavé mandlové oči, v nichž se odrážela nelíčená dětská náklonnost a bezmezný obdiv. "Byl jsi úplně nejlepší! Nejlepší ze všech!" vypískla a sevřela látku bratrovy černé košile v pěstičkách. Avšak náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, se její nálada diametrálně změnila. Zamračila se, svraštila čelo a našpulila rtíky a její brada se roztřásla v jasné předzvěsti pláče.

"Copak?" broukl ustaraně Mi a pročísl Meiny dlouhé černé vlásky. "Děje se něco?"

"Stýskalo se mi," fňukla Mei a opřela si hlavu o jeho hruď. "Je to otrava. Chtěla bych… chtěla bych, aby ses vrátil domů…"

Zhoumi setřel slzičky z dívčiných bledých lící. "Zlatíčko, vždyť víš, že to nejde. Musím chodit do školy," připomněl jí a s úsměvem šeptem dodal: "Proto, abych se perfektně naučil ovládat tohle." Natáhl před sebe ruku, z níž se specifickým zasyčením vyšlehl vysoký zářivý plamen.

Mei fascinovaně zalapala po dechu. Chvíli plamen tančící v bratrově rozevřené dlani zvědavě pozorovala, načež k němu opatrně natáhla ručku. Příjemně sálal. "Mi? Budu taky umět čarovat až vyrostu? To by totiž bylo super! Júúú, já bych chtěla umět lítat! Umíš lítat?"

Černovlasý se smíchem zavrtěl hlavou. "K létání potřebuješ mít nadání pro vzduch."

Mei zadumaně kývla. "Aha, takže -"

"Takže jestli budeš chtít, přemluvíme spolu Siwona, aby ti to předvedl, jsi pro?" ozval se za nimi Minhův hluboký hlas, v němž se téměř hmatatelně odrážel veselý úsměv.

Dívenka nadšeně zavýskla, vytrhla se z Zhoumiho náruče a rozběhla se k tmavovláskovi. "MINHOOO!" zaječela nefalšovaným fanynkovským vřískotem (pozn. autorky: a to je jí teprve pět…) a pevně mladíka objala kolem pasu.

To u pódia se mezitím poněkud pedofilně rozplývali, žvatlali a ňuníkovali Kyuhyun s Henrym.

"Zhoumi má tak joztomilou sestřičku!"

"Je kjásná úplně stejně jako on!"

"Hm, myslíš, že byl MiMi taky tak rozkošný dítě?"

"MiMi byl určitě ještě rozkošnější!"

"Áááách… Představ si ho v dupačkách!"

"Nebo v bodýčku!"

"Nebo nahatýho v plínce!"

"Nebo nahatýho a bez plínky!"

"Kjááá!"

"Vy dva byste se měli jít léčit," zahučel Taemin. A to si ještě včera myslel, že Henry je z nich ten normálnější. S povzdechem zavrtěl hlavou a zamračeně a naprosto nezainteresovaně se zadíval na zástup lidí, proudící ven z auly. Náhle však jeho pozornost i myšlenky, které jaksi samovolně začaly pojednávat o pedofilních středoškolácích a malých nahatých MiMících, kteří se nenadále změnili v jednoho sedmnáctiletého nahatého Minha, upoutala manželská dvojice, jež se právě vroucně vítala a objímala s Zhoumim. Veškerá Taeminova apatie v mžiku opadla. Na Miho rodiče byl totiž vskutku až nehorázně zvědavý. Snad se za tím skrývala nějaká kapka škodolibosti, tu však okamžitě vystřídal pocit naprostého ohromení. Zhoumiho matka mu totiž svým kouzlem dočista vyrazila dech.

Její jemně řezaná tvář, orámovaná havraními vlasy stylizovanými do mikáda à la Kleopatra, vyzařovala osobitým, uhrančivě elegantním půvabem. Porcelánová pleť, tmavé mandlové oči, krásně tvarované rty… A ten nápadný nos, který Zhoumi jak vidno zdědil po ní, kupodivu tento okouzlující dojem nijak nekazil. Spíš naopak. Dodával jejímu vzhledu na jakési aristokratičnosti, již ještě umocňovaly její vysoká, extrémně štíhlá postava a výrazné klíční kosti. Ano, byla skutečně krásná. Svým vlastním neotřelým způsobem. Stejně jako její syn, uznal neochotně a trochu zahanbeně Taemin.

Také Zhoumiho otec byl vysoký a štíhlý. Měl krátké a tmavé, již mírně ustupující vlasy a dobronzova opálenou kůži, jež silně kontrastovala se světlou pokožkou jeho manželky i obou dětí. Jeho tvář byla vcelku pohledná, avšak vesměs působila docela všedním dojmem. Sečteno, podtrženo, jediný výraznější rys, který Mi po svém otci zdědil byl ten široký okouzlující úsměv, jímž zas a znova dostával své okolí do kolen.

"Zhoumi, zlatíčko!"

Min s pozdviženým obočím sledoval, jak se černovlásek překvapeně otáčí za tím sladce zvonivým ženským hlasem, jenž jej s tak nefalšovaným zalíbením a laskavou, téměř mateřskou něhou oslovil. Jeho majitelkou byla drobná bruneta, jejíž dlouhé, vlnité vlasy, svázané ve vysokém ohonu, oslňovaly odlesky zářivých kaštanových odstínů. Taemin na ni zůstal konsternovaně hledět. Její veliké čokoládové oči mu totiž byly až přespříliš povědomé…

"Pa - paní Choi," vyhekl Zhoumi, když ho žena sevřela v úctyhodně mocném objetí. Úsměv z tváře mu však ani na okamžik nezmizel. "Tak rád Vás vidím!" prohlásil s upřímnou radostí, načež se ale, v obličeji prozíravě vážný, obezřetně rozhlédl kolem. "Je… je tu i Váš manžel?"

Taeminovi spadla čelist. Zhoumi se zná s Minhovou mámou. Minhova máma evidentně ví, že Zhoumi chodí s jejím synem. A aby toho nebylo, Minhova máma Zhoumiho naprosto nepokrytě zbožňuje.

Choi Min Yeoung znechuceně potřásla hlavou. "Ne. Je v práci, jak jinak. Sice měl mít dneska volno, ale… to on radši bude důležitě popíjet kafíčko s kolegy, než aby přijel navštívit vlastního syna. Ts, kdybych před těmi sedmnácti lety věděla, že si beru ignorantského homofoba… vyrazila bych s ním dveře!"

"Nepřeháněj, Min Yeoung," zamračil se Zhoumiho otec, "třeba opravdu musel…"

"Tak ty stojíš na jeho straně, Chine?!" Bruneta zaprskala jako lítá šelma. Na to, jak drobounká byla, uměla budit skutečnou hrůzu. Miho táta okamžitě složil zbraně.

"Já nestojím na ničí straně," odvětil, bezelstně pokrčil rameny a zvlnil rty ve speciálně oslnivém, odzbrojujícím úsměvu. "Já jsem Švýcarsko."

Zhou Ling sjela svého muže kritickým pohledem a s nesouhlasným výrazem ve tváři si poklepala nehtem o bradu. "Není Švýcarsko náhodou takový zelenooký mladíček s rozcuchanými světlými vlasy skoro po ramena?"

"Co prosím?" Chin na ni nechápavě vyvalil oči.

"HETALIAAA!" zařval Mi.

"VODKAAA!" zajásala Ling.

"A IVAAAN!" Aby toho nebylo málo, černovlásek si začal polohlasně prozpěvovat Marukaite Chikyuu - verzi Ruska.

"Ach bože." Zhoumiho otec si s povzdechem promnul kořen nosu. "Držet krok s myšlenkovými pochody těchhle dvou magorů je občas opravdu nad moje síly… Snažně doufám, že aspoň Mei zůstane normální…"

"A já zase snažně doufám, že si naši hoši jednou adoptují dítě…" broukla zasněně Min Yeoung, dívajíc se na svého syna s Miho sestrou v náručí jako na svatý obrázek. Všechna její zlost byla okamžitě tatam.

Zato Zhoumi zděšením polkl sibiřskou zimu a s mírně zrudlými tvářemi se otočil k brunetě. "Ehm, no… nad tím jsme opravdu zatím… jaksi nepřemýšleli. Ani čistě teoreticky…"

Min Yeoung nespokojeně našpulila rty. "Ale no tak, vždyť víš, že Minho děti zbožňuje!"

"Hm, a děti zbožňují Minha," zabručel Mi. Kdoví proč si vzpomněl, jak loni v městském parku potkali tu rozdováděnou skupinku dětí, jež si na hřišti hrála s míčem. Pojednou se jim míč zakutálel až k jejich lavičce, a tak ho Minho jednomu z dítek, které bylo pro balón vysláno, asi šestileté holčičce, s úsměvem podal. Děvčátko na tmavovláska chvíli jako očarované hledělo, načež se zdvořilým poděkováním sebralo míč, rozběhlo se zpět za svými kamarády a nadšeně přitom pištělo: "Potkala jsem prince!". "Jenže mě se většinou bojí," podotknul s úšklebkem, když si vybavil ty bázlivé výrazy Meiiných kamarádek, kdykoli měl tu čest je o prázdninách potkat, jak pobíhají po domě v růžových princeznovských šatech a máchají přitom třpytivými kouzelnými hůlkami.

•••

"Á, Minho, drahoušku," zanotoval za tmavovláskovými zády sladce Kyuhyun, "seznámíš nás s Zhoumiho sestřičkou?" A aniž by počkal na odpověď, s nebezpečně zářivým úsměvem se sklonil k Mei. Ta trochu vyděšeně ucouvla a sevřela ve své ručce Minhovu dlaň o něco pevněji.

"Nemusíš se bát, zlatíčko. To jsou kamarádi tvého brášky," sdělil jí konejšivě Minho, nekomentuje Kyuovo přehnaně familiární oslovení.

Černovlásek si vyměnil významný pohled s Henrym. "A tví snad ne?" otázal se poněkud dotčeně.

Minho se ušklíbl. "No, v tvém případě si tím nejsem tak úplně jistý. Jsme kamarádi?"

"Já vlastně nevím… Ale můžem' to zkusit." Kyuhyun nonšalantně pokrčil rameny. "Pokud mají tví kámoši dovoleno osahávat ti přítele…"

"O tom si ještě promluvíme," odtušil suše tmavovlasý, než se obrátil zpátky k obezřetně se tvářící Mei. "Tohle jsou Kyuhyun a Henry," představil jí culící se dvojici a polohlasem dodal: "A jen tak pro zajímavost, oba mají až přílišnou slabost pro tvého bratra."

Ry naprázdno klapl pusou a zrudl až po kořínky vlasů; Kyu s úsměškem na rtech souhlasně pokýval hlavou.

Dívenka chlapce zrentgenovala zkoumavým, prozíravým pohledem. "Já jsem Mei," pronesla překvapivě pevným hlasem a uctivě se jim uklonila. Jakmile znovu zvedla hlavu, zakotvila svýma tmavýma panenkovskýma očima na Kyuhyunovi. "Hezky zpíváš…" konstatovala uznale.

Černovlásek se zářivě usmál a, za vidinou pohladit děvčátko po hlavě, natáhl ruku k jejím dlouhým havraním vlasům. "Děkuju, to je od tebe -"

Mei však rázně ustoupila o krok vzad. "… ale bojím se tě."

"He?" Kyuhyunovi zamrzl úsměv na rtech. "Bojíš? Proč se mě bojíš?"

"No… já vlastně nevím… ale naháníš mi hrůzu," odvětila upřímně Mei. Ještě chvíli nerozhodně přešlapovala na místě, načež s odhodlanou tváří opustila bezpečnou zónu vedle Minhova boku, opatrně obešla zhrzeného Choa a se zářivým usmáním se chopila Henryho dlaně.

Zrzek na ni v němém údivu vykulil oči. Když mu ale došel význam celé téhle situace, zatvářil se nadmíru samolibě a vrhl Kyuhyunovým směrem triumfální škleb. A mě má ráda a tebe ne, heč!

"Hele, Mei, měla jsi už tu čest setkat se s Naylou - s Zhoumiho kočkou?"

Černovláska překvapeně zamžikala řasami. "Bráška má kočku?"

"No a jakou!" zazubil se vesele Ry. "Chtěla bys ji vidět?"

Mei horlivě přitakala.

Zrzek s pousmáním pokynul ke dveřím. "Tak pojď, zkusíme ji spolu najít."

Dívenka mroukla na souhlas, se širokým úsměvem zamávala Minhovi a s Henrym po pravici nadšeně odcupitala ven z auly.

Zdrcený Kyuhyun jen nevěřícně kroutil hlavou. "Tak takovou zradu jsem ještě nezažil."

Minho jej soucitně poplácal po rameni. "No jo, život občas umí být nesmírně krutý."

"Ehm, zdá se mi to, nebo si ze mě utahuješ?"

"Prosím? Jak bych si mohl utahovat z toho, že jsi na prášky, protože tě odmítla Zhoumiho pětiletá sestra?"

Černovláskovi zacukaly koutky. "Sarkasmus?"

Minho teatrálně zalapal do dechu. "Já a sarkastický? Nikdy!"

"Myslím, že tě žeru."

"Budu to brát jako kompliment," starší se smíchem pohodil svými tmavými vlasy. "A pokud mě teď omluvíš, půjdu se přivítat… se svou možnou budoucí rodinou," uculil se a ladným, téměř tanečním krokem zamířil k Zhouovým.

Kyuhyun periferním viděním zachytil, že se Minho asi v polovině cesty střetnul s Zhoumim, který mu cosi spiklenecky zacvrlikal do ouška a neopomněl se přitom rozkošnicky pomazlit s jeho zadečkem. Tmavovlasý se tiše zasmál, obemknul paže okolo Miho krku a ukořistil si z jeho lákavě našpulených rtů lačný polibek. Kyu s žárlivým povzdechem odvrátil pohled. Ať jsou ti dva jakkoli hezounký páreček, tohle on rozhodně vidět nemusí.

O to milejším pro něj bylo překvapením, když za sebou zakrátko uslyšel jeho kroky. Nevěděl proč ani jak, uvědomil si to vlastně až poté, co se mu Taemin svěřil se svou podivnou schopností bezpečně podle vůně identifikovat Minha, ale vždy a s naprostou přesností dokázal intuitivně rozpoznat Zhoumiho přítomnost. Ale pokud jde o krev… neměl by být spíš schopen odlišit od ostatních Sungmina? Sungmina, jasně… Kyuhyunovu tvář zkřivil nehezký úšklebek. Co by se na tak průměrné krvi asi tak mohlo dát odlišit? Nanejvýš krevní skupina.

Jistě, Minova krev byla dobrá, ale tím naprosto nejobyčejnějším způsobem. Při jejím pití se nikdy nedostával "do rauše" (jak rád říkával Taemin), byla to prostě jen fádní, jednotvárná rutina. Nu což, tohle se přežít dalo, ale… Černovlásek znechuceně potřásl hlavou. Sex se Sungminem ho začínal naplňovat pocitem nefalšovaného odporu. Nepřinášel mu absolutně nic. Spíše bral. Ubíjel ho.

Ne, že by byl Kyu kdovíjaký romantik, avšak poslední dobou častokrát zatoužil po milování s někým… k němuž ho váže opravdový cit. Jako k Yesungovi. Jenže Yesung… ten byl pro něj jako bůh. Naprosto perfektní a naprosto nedosažitelný. Tudíž vyjma Yesunga… Cho se v zamyšlení hryzl do rtu a střelil mlsným pohledem k Zhoumimu. Hmm, dokonale rovnocenná alternativa…

"Copak, lásko, vypadáš nějak sklesle," rozesmál se Mi a štípl Kyuhyuna do tváře.

"Ještě aby ne!" Mladší uraženě odfrkl. "Tvá sestra nemá absolutně žádný vkus abys věděl! Jak mohla dát Henrymu přednost přede mnou?! Ts!" Náhle však zbledl, vytřeštil oči a klapl pusou jakou ryba na suchu. "Nedáváš na její mínění, že ne?!"

"Kdyby ano, už jsem od tebe dávno s křikem utekl."

"Haha." Černovlásek dotčeně našpulil pusu.

Zhoumi se smíchem objal trucujícího Kyua kolem ramen. "Smím vědět, kdy přesně jsi ztratil smysl pro humor? No tak, Kyuhyunnie, neříkej mi, že tě to Meiino odmítnutí fakt tak sebralo!"

"Je to přece tvoje sestra…"

"No a?"

"Nooo… chci aby mě měla ráda…"

Mi se pobaveně ušklíbl. "Má přízeň ti snad nestačí?"

"He?" Kyuhyun nejdřív překvapeně zamrkal, načež se zářivě usmál, ovinul staršímu ruku kolem pasu a opřel si hlavu o jeho rameno. "Miluju tě, MiMi," zapředl jako ta nejspokojenější kočka.

To prohlášení Zhoumiho upřímně zaskočilo. Svraštil čelo a šťouchl chlapce pěstí do paže. "Nepřeháněj."

"Já nepřeháním," ohradil se Kyu a obkreslil prstem linii Miho krku. "Hele, můžu se na něco zeptat?"

Starší černovlásek tázavě pozvedl obočí.

"Jsem hezčí než Henry?"

Mi trpitelsky zaúpěl. "Kyu, prosím tě…!"

"Tak jsem nebo ne?"

"To je přece věc názoru."

"Ano, a já chci znát ten tvůj."

"Budu odpovídat jedině v přítomnosti svého právníka."

Kyuhyun se zamračil. "Tak jinak - máš mě radši než Henryho?"

Zhoumi obrátil oči v sloup a chňapl černovláska pod loktem. "Pojď," vyzval ho a táhnul ven z auly, v níž ponenáhlu zůstali jaksi úplně sami. Což si vzápětí uvědomil i Kyu.

"Bojíš se zůstat se mou sám v jedné místnosti?" zavrněl staršímu do ucha, ve tváři jeden ze svých nejděsivějších ďábelských šklebů.

"Ehm… ne?"

"Hmm," Cho si olízl rty, "a myslíš, že je to moudré, kotě?"

Mi se potměšile ušklíbl. "Jen zkus něco nepřiměřeně nemravného a začnu ječet. A věř, že já umím ječet. Lepší hysterku bys jen těžko pohledal."

Kyuhyun zamyšleně pokýval hlavou. "Chápu, příště si s sebou vezmu chloroform."

"A já paralyzér."

"Ty abys neměl poslední slovo, co?" Mladší se smíchem šťouchl bokem do Zhoumiho a společně vešli do přestavěného jídelního sálu.

Stoly, prohýbající se pod spoustami a spoustami druhů nesmírně chutně vyhlížejícího jídla, stály v pedantky přesných rozestupech podél zdí, takže volný prostor ve středu sálu mohl pro dnešní den zastávat funkci tanečního parketu.

"Hele, támhle je Siwon," poukázal Kyuhyun, popadl Miho za rukáv a vykročil ke jmenovanému.

"Kyu?"

"Copak?"

"Tví rodiče… tady nejsou?" zeptal se starší trochu překvapeně.

"Nemají čas," zalhal Kyuhyun automaticky. Ve skutečnosti domů pozvánku na slavnost vůbec neposlal. Neměl sílu vidět tátovu vyhublou, strhanou tvář, jež až děsivě odrážela všechny ty chmury, vyčerpání a bolest, které mu zas a znova připravovalo matčino šílenství…

"Co to ten vůl dělá?" Zhoumiho nevěřícný hlas jej vrátil zpátky do přítomnosti. Zadíval se stejným směrem jako on, tedy na Siwona, a s velmi konsternovaným výrazem potvrdil jeho domněnku: "Zírá na Yesunga. A kurva! Siwon zírá na Yesunga. Blíží se apokalypsa, či co?!"

"Tak to je v háji," zabručel si starší mladík pod neexistující vousy. "Siwone, co to sakra - !"

"Všiml sis někdy, jak má Yesung sexy zadek?" vyhrkl Won nadšeně.

"Co - co - co - co - COŽE?!" vyprskl Kyuhyun.

Siwon se uštěpačně zašklebil. "No zadek. Jak bych ti to jen… á, no jasně! To je ta část MiMiho těla, které v hodinách zpěvu tak rád věnuješ pozornost."

Kyuhyun se užuž nadechoval k nějaké břitké odpovědi, avšak Zhoumiho pohled zaujatě upřený na Yesungovo pozadí ho dokonale uzemnil. "Ty taky??"

Mi se na něj vesele zazubil. "Myslím, že máme žhavého adepta na titul 'Nejhezčí zadek Akademie Černých bratří'," podotknul uznale.

Kyuhyun přelétl očima z jednoho na druhého, pokrčil rameny a zahleděl se dle jejich příkladu na profesorovo pozadí, vyzývavě se rýsující v upnutých tmavých džínách.

Yesungovi náhle přeběhl mráz po zádech. Proč má takový pocit, že se mu někdo snaží vypálit díru do - Přimhouřil oči a zamračeně natočil hlavu na stranu. Když však spatřil, kdo na něj s takovým zájmem hledí, vyprskl smíchy.

"Omluvte mě," usmál se na Leeteuka a Kibuma, otočil se na podpatku a zamířil ke trojici studentů, jimž dosud poskytoval tak výživný výhled. "Choi, Zhou a Cho. To se dalo čekat. Mohu vědět, co vás na mé maličkosti tolik fascinovalo, pánové?"

"Hehe, pane profesore," Siwon se nervózně podrbal na hlavě, "nooo, víte, obdivovali jsme vaše… no… to…"

"Kalhoty!" vyhrkl zuřivě Kyuhyun.

Zhoumi se musel hryznout do rtu, aby se hystericky nerozchechtal.

Sungovy rty se zvlnily v pobaveném úšklebku. "Hm, tak kalhoty?"

"Ano! Snažíme se držet krok s Zhoumim a pěstovat si módního ducha," pokýval Kyu vážně hlavou a dloubl chechtajícího se Miho loktem do žeber. "Rozlišujeme si obzory."

"Ach tak," profesor s ironickým pousmáním chápavě přitakal.

Kapela v čele síně zahájila další sérii pomalých tanečních skladeb. V Yesungových hlubokých temných očích zahořely dva rošťácké ohníčky. "A co byste řekl tomu, rozšířit si obzory i v další kulturní oblasti, pane Cho?" Udělal elegantní pukrle a natáhl ke Kyuhyunovi ruku. "Smím prosit?"

"Eh?" vydal ze sebe černovlásek inteligentně. S výrazem Alenky v říši divů hleděl na Sungovu drobnou dlaň, snaže se pochopit význam oněch dvou prostých slov. On… se mnou… chce tančit?

Yesung povytáhl obočí a naklonil hlavu na stranu. "Nebo mi snad dáš košem?"

Siwon trpitelsky zafrkal a bez okolků žduchnul omámeného Kyuhyuna do zad. "Tak jdi, ty idiote!"

Nejmladší zděšeně zaječel, zamával pažemi jako opeřenec snažící se o vzlétnutí, klopýtl vpřed a padnul přímo na Yesunga.

Siwone, ty zatracená děvko, já tě zabiju!

"Ehm, Kyu, mohl bys…"

Kyuhyun vytřeštil oči a zrudnul jako rak, když si uvědomil, že to, co svírá v dlaních, je profesorovo prvotřídní pozadí. "O - omlouvám se!" vypískl hlasem minimálně o dvě oktávy vyšším, na mysli zběsilý úprk a zahrabání se hluboko pod zem. Než však stačil cokoli z toho uskutečnit, přitáhl si jej Sung zpátky k sobě, ruce mu položil na ramena, s líbezným pousmáním zavrtěl hlavou a výmluvně pokynul k tančícím párům.

Koutky Kyuhyunových úst se zvedly v maniakálním úsměvu. Popadl profesora za pas, otočil se s ním o tři sta šedesát stupňů a za Yesungova bujarého zavýsknutí společně odklusali/odtančili směr parket.

"Právě jsem něco pochopil," pronesl Siwon nesmírně vážným tónem a pro zdůraznění svých slov ještě vážněji pokýval hlavou. "Yesung je ten dole."

Zhoumi vykulil oči, naprázdno klapl pusou a zalapal po dechu, načež propukl v nekontrolovatelný záchvat smíchu. "Siwone, ty vole! Už nadosmrti se té… představy nezbavím!"

"Jaké představy?" zeptal se zvědavě Minho, vytáhl se na špičky, objal svého přítele zezadu kolem pasu a opřel si bradu o jeho rameno.

Mi před sebou rukama naznačil imaginární plátno. "Představy Kyuhyuna šukajícího Yesunga."

"A do háje!" Tmavovlásek zabořil obličej do jeho zad a rozchechtal se. "Sakra! Sakra! Sakra! Tahle vidina mě bude odteď pronásledovat při každé hodině magie!" Smích jej však zničehonic přešel, celé jeho tělo se instinktivně napjalo a vzápětí zachvělo podvědomým strachem. Co se to se mnou děje? Minho strnule pootočil hlavu na stranu a střetnul se s pronikavě lačným pohledem neznámého muže, osaměle stojícího ve stínu pravého křídla dubových dveří. Nebyl příliš vysoký, měl výrazně řezanou tvář a krátké hnědé vlasy s ofinou odbarvenou na blond. Mohlo mu být kolem pětadvaceti a byl svým způsobem vlastně i velmi přitažlivý. Ale ten jeho pohled… Po Minhově páteři přeběhl další mrazivý záchvěv. Proč si mě tak prohlíží?

"Co to vidí oko mé! Že by názorný příklad toho, jak vypadá obraz neskonalého štěstí?" ozval se kousek od něj Keyův jízlivý hlas.

Minho se od neznámého prudce odvrátil a tázavě se zadíval na svého spolužáka, který ruku v ruce s Onewem postával vedle Siwona a právě příchozího Donghaeho. Ten se jako vždy se zamilovaně oddaným výrazem zbožně tisknul k Wonovu boku.

"Ale, ale snad bys nežárlil, Keyi?" ušklíbl se starší Choi.

Blonďák na něj vyplázl jazyk. "No, vzhledem k tomu, že jediný cit, který k Yesungovi přechovávám, je zatraceně hluboký respekt… hm, díky, ne. Ačkoli sexy chlap to je, o tom žádná…"

Zhoumi jejich brebentění vnímal jen na půl ucha. Soustředil totiž většinu své pozornosti na to, aby se udržel na nohou, zahnal mžitky před očima a uklidnil hlubokými, dlouhými nádechy svůj žaludek, jenž při náporu intenzivní vlny Minhova strachu, která bez varování zaútočila na jeho nitro, udělal dvojité salto vzad. Už kolikrát se na něj přenesl záchvěv některé z Minhových silných emocí jako štěstí, vztek nebo rozrušení a Miho tento důkaz jejich magického pouta naplňoval neutichajícím pocitem nefalšované hrdosti. Ale to, co pocítil teď… Zhoumi se otřásl hrůzou a pohladil svého přítele konejšivě po předloktí.

Minho se k černovláskovi přitulil ještě zoufaleji. Začínal toho mít plné zuby. Zezadu si ho s jakousi zvrhlou fascinací prohlížel ten chlap a zleva po něm starostlivě a zároveň nepokrytě zvídavě pokukovali Key a Siwon. Copak je nějaký exponát v muzeu?! Tiše zavrčel, prudce obrátil hlavu na druhou stranu… a strnul podruhé. Tak jo, bude si s Taeminem muset opět promluvit. Protože z toho ustaraně zamilovaného kukuče by i blbý poznal, že… Co vlastně? Že ze sebe dobrovolně nechává dělat Taeminovu osobní ledničku? Nebo že se spolu skoro denně tajně scházejí, aby si alespoň na malou chviličku navzájem užili jeden druhého? Minho vzdychl, zavřel oči a opřel si hlavu o Zhoumiho záda. Jakkoli však měl Taemina rád, tohle byl člověk, kterého miloval. Nedokázal si představit, že by Miho ztratil. Tak proč tolik riskoval? Sám nevěděl.

Zadumaný Zhoumi, už hezkou chvíli pokradmu sleduje Taemina, zatrpkle svraštil čelo. Ne, ať se snažil sebevíc, za Minovy přítomnosti prostě nedokázal nepřemýšlet nad svými postupem času nashromážděnými poznatky a dohady. Věděl, že mu Minho něco tají. A věděl, že to něco souvisí právě s Taeminem. Ale nenechme se zmást, nejednalo se o žádné žárlivé teorie Minhovy věrnosti, ačkoli o ní už několikrát v duchu polemizoval. Kdepak, šlo o tajemství, které se Taemin tak úzkostlivě snažil utajit před okolním světem. A hádal, že to samé tajemství skrývají také Siwon, Kyuhyun a podle všeho i Key. A Minho to tajemství zná. A možná… Zhoumi přimhouřil oči a zrentgenoval pohledem Donghaeho a Onewa. Možná nejen Minho.

•••

"Zhoumi, říkal jsi, že se spolu musíte rozloučit, ne si to rozdat!" zašklebil se Siwon a počal značně netrpělivě podupávat nohou.

Černovlásek, nepřestávaje věnovat péči Minhovým rtům, pozdvihl ukazováček na znamení "ještě minutku". Zato tmavovlásek, sedící na parapetu s nohama omotanýma kolem Miho pasu, tak optimistický nebyl a zvedl raději rovnou celou dlaň.

Won s mučednickým povzdechem protočil oči. "Tak já jdu napřed."

Odpovědí mu byly dva spokojeně pozdvižené palce.

Siwon proklusal přes pozemky k severnímu křídlu hradu a za dlouhého, hlasitého zívnutí vešel dovnitř. Dneska už má dost. Napustí si horkou vanu, vleze do postele a zítra vstane nejdřív před polednem. Jo. Černovlasý si pro sebe rozhodně pokýval hlavou, načež se letmo pousmál. Vyčerpaný, nevyčerpaný, byla to fajn sobota. Přinejmenším proto, že tetu Min Yeoung a Zhouovy vždycky rád vidí.

Zahnul ke dveřím svého a Minhova pokoje, natáhl ruku ke klice, ale vzápětí ustrnul v pohybu. Dveře byly pootevřené. Co to ksakru…! Won, mračící se jako bouřkový mrak, vztekle napochodoval dovnitř. A hrůzou vytřeštil oči.

Vprostřed pokoje stál Heechul. Heechul s pistolí přiloženou ke spánku.

Ze Siwonova hrdla se vydral hysterický výkřik. Bez váhání se vrhl vpřed.

Budovu rozechvěl zvuk výstřelu.