Škola prokletých - 13. kapitola

"Eunhyuk se chová divně," zamumlal sklesle Donghae, jen co se svými dvěma mladšími druhy vykročil ze dveří taneční třídy.

"Kdyby jenom Eunhyuk," vzdychl Minho. "Všichni vyjma naší tlupy se chovají divně."

Taemin vážně přikývl. "A já pořád nezjistil, proč se Ryeowook přestal bavit s Henrym! Co jsem se přestěhoval k vašemu stolu, jsem úplně mimo obraz!"

"Nu, pokud jsou ti drby milejší než má přítomnost, nikdo tě u našeho stolu nedrží, miláčku."

"Žabko, tvůj tón se mi ani trochu nelíbí…"

"To taky nemá. A jestli mi nepřestaneš říkat žabko, bude se ti líbit ještě míň!"

"Nosíš ji na krku! Tak proč bych ti nemohl říkat žabko?"

Minho zpoza košile tázavě vylovil stříbrný řetízek, na němž se pohupoval drobný přívěsek ve tvaru žáby.

"Jo, přesně tuhle. Dal ti ji Zhoumi, což znamená, že k žábám musíš mít kladný vztah a… Jú, můžu ti k Vánocům koupit žábu? Maličkou, zelenou, roztomilou… Rosničku, víš? Dáme ji do zavařovačky, koupíme jí takový ten mrňavý žebřík a bude moct předpovídat počasí!"

"Broučku," tmavovlásek nakrčil čelo, "to nemyslíš vážně, viď?"

Min se smíchem zavrtěl hlavou. "Ale plyšová být může, že jo? A třeba i taaakhle veliká…?"

"Pokud svými rozměry nepřevýší kapacitu mého pokoje, může mít na hlavě klidně i růžovou mašli."

"Ale ty přece růžovou nesnášíš…"

Minho chlapci s úsměvem lípnul letmý polibek do vlasů. "Ale tebe miluju."

Taemin se užuž nadechoval ke stejně sladké odpovědi, avšak místo toho zděšeně zaječel, když do něj zezadu prudce strčil Key. Dlouhovlásek klopýtnul vpřed a blonďák se bez meškání drze vetřel na jeho místo.

"Jak si to představuješ, nesnášet růžovou?! To se ti nelíbí žádné z mých růžových triček, košilí, pásků… ani ty boží růžový kalhoty, co jsem si koupil minulý měsíc?!" zafrkal navýsost dotčeně. "Chceš tím snad říct, že se ti v růžové nelíbím ani já?!"

"Kdepak," zazubil se tmavovlásek, "ty jsi výjimka potvrzující pravidlo."

"No proto," ušklíbl se samolibě Key, načež se spokojeně přitulil k Minhovu boku. "Konečně! Těch pětačtyřicet minut bez tebe jsou hotová muka, pusinko moje…!"

"Hej! Padej od něj, běhno jedna zatracená!" prskl načepýřeně Taemin.

"Coura tvýho formátu má co říkat!"

"CO - ?! Zopakuj to!"

"S radostí, COURO!"

"Ty - ty - TY - !"

"Dámy," vložil se mezi ně důrazně Minho, "jestli okamžitě nepřestanete, stihne vás krutý hněv největší a nejproradnější mrchy všech dob."

Donghae dramaticky sepjal ruce a ve vší teatrálnosti zvedl pohled ke stropu. "Mrcha, běhna, coura… Bože, kam jsem se to jenom dostal?"

"Do bordelu zvaného Akademie Černých bratří," opáčil se smíchem Key a koketně zamrkal na svého vysokého tmavovlasého spolužáka. "Minho," mroukl medově, "napadlo tě někdy, jak dokonalý by tak krásná mrcha jako ty a tak půvabná běhna jako já tvořily pár…?"

"KIME KIBUME!" rozehřměl se chodbou Onewův zvučný a značně pobouřený hlas.

Blonďák zrudl až po kořínky vlasů a vztekle dupl nohou. "NEŘÍKEJ MI TAK!" zaječel hystericky. "JMENUJU SE KEY! KEY!! ŽÁDNEJ KIBUM, JASNÝ?! Bože, měl jsem tušit, že vyzrazení mého rodného jména tvému uchu se proti mně jednou obrátí!"

Brunetovi zacukaly koutky úst. "Je vskutku skvostné, jak poeticky se i ve stavu absolutní nepříčetnosti umíš vyjadřovat, broučku."

"To jsem chytil od tebe," odfrkl přezíravě Key, avšak veškerá povýšenost mu vydržela sotva dvě vteřiny. Ublíženě zafňukal: "Proč mi nadáváš, lásko?"

"Keyi," vzdychl Onew, "rodné jméno NENÍ nadávka."

"Jak pro koho…" zabručel trucovitě blonďák. "Tak co je?!"

"Ach, kromě toho, že jsi pokusy o flirtování s Zhoumim vyměnil za koketování s jeho nadvakrát zadaným přítelem?" zaskřípal starší zuby. "Jen jedna maličkost - mohl bys sundat tu ruku z Minhova zadku?!"

"No dovol! Má ruka spočívá v zadní kapse jeho kalhot, NE na jeho zadku."

Onew obrátil oči v sloup, s bezradným zaúpěním skryl obličej v dlaních a zavyl jako raněný kojot. Poté upřel prosebný pohled na Minha.

"Keyi," tmavovlásek si decentně odkašlal, "byl bys tak laskav a vyndal ruku ze zadní kapsy mých kalhot, prosím?"

"Ne." Blonďák se sladce usmál a štípl mladšího do tváře. "Nikdy mi nebylo dovoleno obdivovat se zblízka Zhoumiho zadním partiím, a kdybych se o to pokusil teď, Kyuhyun mě na místě zabije, tak mi DOPRDELE aspoň dovolte nechat se chvilku oblažovat zcela nevinným kontaktem s jiným, rovnocenně pěkným zadkem, ano?"

"Ber to z té lepší stránky," poplácal Henry Onewa po rameni. "Key možná rád a okatě flirtuje… a tulí se a osahává Minhův zadek, ale… tím přece taky všechen jeho zájem končí, ne?"

"Henry! Pojď ke mně, ať tě můžu obejmout!" zavýskl jmenovaný dojatě. "Konečně se našel někdo, kdo celou věc správně pochopil! Slyšel jsi našeho kanadského všeuměla, lásko? Miluju tě a nemám ani pomyšlení na to být ti - plnohodnotně či neplnohodnotně - nevěrný. Nejsem Choi."

"No jistě," odfrkl trpitelsky Minho, "jen do mě!"

"Ale, pusinko, tak jsem to přeci nemyslel…!"

"Tak co, Ry," otázal se zvědavě Taemin, jen co Keyho s pocitem řádného zadostiučinění nakopl do kolena, "jak dopadl rozhovor?"

"Nijak. Žádný totiž neproběhl."

"Ne?" vyhekl překvapeně blonďák, poskakuje za peprných nadávek po nebolavé noze sem a tam. "Krucinál, vzchop se, chlape! Plánuješ tu rozmluvu už čtvrtý den!"

"Já vím," povzdechl sklíčeně zrzek. "Do háje, moc dobře to vím! A neumíš si ani představit, jak strašně mě to štve, protože bych opravdu velice rád věděl, co tak příšerného jsem provedl, že se mi začal vyhýbat kilometrovým obloukem. Potíž je ale v tom, že promluvit si s Wookiem o samotě je prakticky nemožný. Nehne se od Sungmina na krok. A Sungmin si zatraceně bedlivě hledí toho, aby se mi nenaskytla jediná příležitost se k Ryeowookovi přiblížit."

Minho zamyšleně svraštil obočí. "Což vede k vcelku reálné domněnce, že tohle chování možná není tak úplně Ryeowookova svobodná vůle."

"Jak to myslíš?" vykulil na něj Onew oči.

Tmavovlásek pokrčil rameny. "Nevím jistě… Ale nemůžu se zbavit pocitu, že… tady prostě něco nehraje."

Donghae mávl rukou. "A třeba prostě jen zjistil, že se Henry přátelí s našema krvežíznivejma potvorama, a začal pochybovat o jeho duševním zdraví, no."

"A proto se dal dohromady se Sungminem, jo?" zašklebil se Ry. "Tak to si teda FAKT pomohl."

"Jo, on si minimálně o dvě společenské kategorie pohoršil, zato ty ses díky tomu vyšvihnul až na post člena královské družiny," zabručel závistivě Key. "Taková nespravedlnost… No a ty se na mě ani nedívej!" šlehl nevraživým pohledem po Taeminovi. "Nejsi tu ještě ani tři měsíce a už ses stačil vyškrábat na vrchol hierarchie! JAK?!"

"Jednoduše. Klofnul prince," odtušil se smíchem Donghae, když se zamilovaně culící a k Minhovu boku se oddaně tulící dlouhovlásek neměl k odpovědi.

"Jenže já už svého prince mám a jiného nechci," vzdychl blonďák. V téže chvíli mu Onew láskyplně ovinul ruce kolem pasu a opřel si bradu o jeho rameno. "Lásko, jsme odsouzeni k věčnému životu obyčejných, zcela průměrných nicek, které jsou nuceny snídat, obědvat a večeřet u stolu se Sungminem, který si evidentně myslí, že je něco lepšího než my, protože už mu nestojíme ani za jediný pitomý pozdrav. Kretén jeden! A ubohej k tomu. Bože, kdybyste viděli, jak trapně a zoufale se neustále snaží zaujmout Kyuhyuna! Dennodenně. A bez ohledu na to, jestli vedle něj sedí Eunhyuk. Jako by pro něj neexistovalo nic důležitějšího než trocha Kyuhyunovy pozornosti… Mám dojem, že ten kluk trpí nějakou duševní poruchou."

"Má strach," zamrmlal si Onew pod neexistující vousy, čelo přemítavě svraštělé.

"Strach?" pozdvihl Minho tázavě obočí.

"Ano. Sungmin totiž ví, že Kyuhyun miluje Zhoumiho."

"Jestli to ví, tak nechápu, proč to ještě nevzdal," zahučel Henry. "Jako by Mimu zrovna on mohl v něčem konkurovat…"

"Vždyť říkám, že není v pořádku." Key pohrdlivě ohrnul horní ret. "Je Kyuhyunem jak posedlej."

Minho si vyměnil významný pohled s Taeminem. "Žádný div, že se v prváku začalo rojit tolik pomluv o Zhoumim. Mimochodem," tmavovlásek se obrátil na Henryho a Onewa, "kde vůbec jsou Kyuhyun a MiMi?"

"Po škole," ušklíbl se zrzek. "Za trest vyklízejí minimálně sto let neotevřený skříně plný zatuchlých bichlí v učebně zpěvu."

"Co prosím? Zhoumi že je po škole? Zhoumi, který za celých dvanáct let svého školského života nedostal jedinou poznámku, je po škole? Proboha, a nesložil se z toho?"

"Ne. Vypadal docela v pohodě," odvětil Onew.

"Bezva." Minho si se smířeným povzdychem promnul kořen nosu. "Takže kolem sedmé na něj padne depka, bude mi fňukat na rameni, jak je neschopnej a pitomej a že neodmaturuje, přičemž bude přemýšlet o nejméně bolestivém způsobu sebevraždy, z čehož nakonec sejde, protože nazná, že na mordování sebe sama je příliš velkej srab. Během toho se jako vždycky přežereme čokolády a ráno mi bude vyčítat, že ho bolí břicho… No, Minnie, dneska večer se mnou určitě nepočítej."

"Hmm, tak to mi ale budeš muset při nejbližší možné příležitosti dosytnosti vynahradit, žabko," zazubil se Taemin a vlepil svému příteli mlaskavou pusu na tvář. "Hele, a proč jsou Satanovo dítě a drama queen vlastně po škole?"

"Ehm…" Onew se rozpačitě podrbal za uchem, "jak jen bych to… no, prostě, Kyuhyun měl dneska velice nutkavou potřebu osahávat Zhoumiho ještě náruživěji než obvykle…"

"Což se výrazně promítnulo v intenzitě jejich… hlasových projevů. Načež jim Yesung s ledovým klidem oznámil, že když mají tolik elánu, jistě zvládnou hned po vyučování vyklidit a přebrat učebnice v těch třech obrovských skříních vzadu na stěně. No, a vzhledem k tomu, že jsou ve třídě momentálně úplně sami, si troufám tvrdit, že je ještě minimálně ještě další hodinu a půl neuvidíme," dokončil Henry, jen stěží přemáhaje smích.

"To snad není pravda! Proč se orgie - jakéhokoli druhu! - vždycky provozují jen tam, kde zrovna nejsem já?!" zdrceně si posteskl Key. "Copak nestačí, že zůstanu už navždycky zahrabanej v bahně průměrnosti, nucen se den co den dívat na Sungminův arogantní ksicht? Ach jo. Život vážně není fér!"

"A co bys řekl tomu, kdybyste si ty a Onew prostě přesedli k našemu stolu?" nadhodil s bezelstným usmáním Minho. "Královská družina stále postrádá svou královnu…"

"Ach bože, Minho! To by byl ten absolutně nejkrásnější vánoční dárek, jaký bys mi vůbec mohl dát!" zalapal Key nadšeně po dechu, hnedle se rozjíveně obraceje na Onewa. "Co tomu říkáš, lásko? Souhlasíš, viď? Řekni, že souhlasíš? Že ano? ŽE ANO?"

"ANO," rozesmál se srdečně brunet. "Moc rád."

Donghae roztáhl ústa v širokém úsměvu. "A náš krávovsky velkej královskej stůl konečně po skoro třech letech dosáhne, teda téměř, plnohodnotného využití."

"Pravda," přisvědčil Minho, když se dopočítal konečného součtu, "zbudou vlastně jen tři volná místa… To bude příjemná změna."

"Tři? Čtyři, ne? Náš stůl je přece určen pro dvanáct lidí…"

"Minhovi matika nikdy nešla," mávl Key rukou.

"Ale kolik je dvanáct bez devíti snad ještě spočítat umím!" ohradil se dotčeně tmavovlásek.

"Devíti?" Hae zmateně nakrčil čelo.

"No ano. Ty, já, Siwon, Zhoumi, Taemin, Henry, Key, Onew a Kyuhyun. To je devět."

"He? Tys už pozval i Kyuhyuna?"

"Ještě ne."

"Tak… jak víš, že bude souhlasit?"

Minho se pobaveně ušklíbl. "Donghae, uvažuj, prosím. Copak by byl Cho Kyuhyun s to pohrdnout možností být MiMimu zase o něco blíž?"

"Ty chceš dát ty dva dohromady prostě za každou cenu, co?" protáhl Henry obličej.

Taemin zrzka šťouchl loktem do boku. "Hele, ctnostná panno, víš, že závist je jedním ze sedmi smrtelných hříchů, že jo?"

"Jak sladké." Keyovy rty se zkřivily v jízlivém úsměšku. "Henry žááárlí."

"Nežárlím. To by byla pěkná blbost," ohradil se zamračeně Ry. "Nejsem přece slepej, vidím, jak to mezi nimi jiskří -"

"Kdežto tebe má Zhoumi rád asi jako svýho neexistujícího mladšího bráchu," pokýval dlouhovlásek chápavě hlavou. "To musí být příšerně frustrující."

Zrzek zaskřípal zuby. "Cením si tvé upřímnosti, Taemine," zabručel sarkasticky, načež se otočil zpátky na Minha. "Prostě si myslím, že bys měl vývoji jejich vztahu nechat volný průběh."

Donghae zafrkal smíchy. "Volný průběh? Tedy, Kyua bych se v tomhle ohledu skutečně neodvažoval podceňovat, jenže se bojím, že ani on nedokáže bez Minhovy menší výpomoci -"

"Jelikož Minho je jediný, na koho Zhoumi dá," podotknul jen tak na okraj Min.

"- sbalit našeho milého, ale co se lidí a bližších vztahů týče, překvapivě ostýchavého a bázlivého Zhoumiho. Nene, s takovou bychom se "něčeho pořádného" dočkali nejdřív možná tak za padesát let!"

"No a? Pokud vím, mágové se s přehledem dožívají i sto padesáti. Takže času mají habaděj."

"Hm," zamyslel se Key, "je sice fakt, že ačkoli jim bude skoro sedmdesát, budou vypadat stále maximálně na třicet a Zhoumi bude jistě minimálně stejně sexy jako doteď… avšak nikdo nemůže zaručit, že Kyuhyunovi do té doby třeba nenaroste pivní pupek!"

"No, a třeba naroste pivní pupek i Zhoumimu, takže si budou kvit," nadhodil Taemin.

"Tak to asi neznáš ani Zhoumiho metabolismus, ani jeho despotickou přítelkyni," usmál se maniakálně Minho.

Henry i Taemin od tmavovláska s děsem v očích o několik kroků ustoupili.

"Můj přítel, co je vlastně zároveň i Zhoumiho tyranská přítelkyně…" Dlouhovlásek nasucho polkl. "Prokrista, vždyť to zavání schizofrenií!"

"Já pořád říkám, že by se na školách měly povinně pořádat přednášky na téma "100 důvodů, proč si nikdy nic nezačínat s Choiem"," rozhodil Donghae rukama. "Být předem varován, mohl jsem dneska vést docela normální život… ehm, ne že by byl život mága normální."

"Správně. Život průměrného mága je totiž ještě horší než normální," odtušil kysele Henry. "Nejdřív jsi ze svých magických schopností celej nadšenej, ale když pak zjistíš, že jenom na naší škole je dalších osmdesát kluků, co umějí veskrze to stejný, co ty, celá výjimečnost, kterou jsi tak hrdě pociťoval, jde do háje. Tudíž tvou jedinou šancí na vytržení se ze stereotypu je obdržet pozvání do party krvežíznivých polovičních démonů a jejich osobních ledniček. A Zhoumiho. Protože ten, pokud vím, ani do jedné z těch kategorií nepatří. Zatím. No nic. Tímto vám všem chci oficiálně poděkovat, že jste mě zachránili před životem mrzutého šestnáctiletého důchodce."

"Rádo se stalo," zavrkal sladce Key. "Jenže ten, komu bys měl děkovat především, je Kyuhyun. Byl to totiž jeho nápad."

"Vážně? Odkdy je Satanovo dítě takový lidumil?"

"Lidumil? Hm, to bych ani neřekl," potřásl blonďák hlavou. "Prostě naznal, že se na rozdíl od ostatních chováš pořád podezřele běžně. No, a po konzultaci s našimi zbylými dvěma génii, to jest Minho a Zhoumi, a jejich asistentem, to jest Onew, bylo rozhodnuto, že tě zasvětíme do tajů našeho společenstva."

Henrymu zacukaly koutky. "Tak teď už jen najít hobita s prstenem a naše společenstvo může směle vyrazit směr Mordor."

•••

"Co tahle?"

Zhoumi kritickým pohledem zhodnotil učebnici v Kyuhyunových rukou.

"Kvalita papíru?"

"Ucházející."

"Písmo?"

"Viditelné."

"Vazba?"

"Drží… v mezích."

"Tak ji vrať zpátky. Ještě pár let sloužit vydrží."

"Rozkaz," zasalutoval se širokým úsměvem mladší černovlásek a uložil knihu do skříně. Respektive hezkou chvíli ukládal a přitom pokradmu sledoval, jak se Zhoumi zcela nevinně, avšak zároveň neuvěřitelně vyzývavě ohýbá k vyřazeným učebnicím na zemi. "Hmm… MiMi?"

Starší posbíral tři veskrze solidně vyhlížející knihy, které Kyuhyun asi před půl hodinou tak chladnokrevně a bez rozmyslu odsoudil ke zkáze, a tázavě se na chlapce zadíval. "Copak?"

"Odjíždíš na Vánoce domů?"

"Ano, ale jen na pár dní. Popravdě, chci se sem vrátit, co nejdřív to půjde, abych mohl zbytek volna strávit s Minhem."

Kyuhyun udiveně povytáhl obočí. "Minho tu zůstává? Proč?"

"Domluvil se tak s mámou. Ač neradi, shodli se na tom, že takhle to bude prostě nejlepší. Jelikož Minho…" Zhoumi si ztrápeně povzdechl, "nemá právě nejlepší vztahy se svým otcem."

"He? Jak to?"

"Ehm…" starší černovlásek se rozpačitě kousl do rtu, "jeho táta se jaksi nedokáže, či spíše nechce, smířit s faktem, že si Minho namísto nějaké krásné přítelkyně našel… přítele."

"Ou," hlesl Kyu. Jeho dosavadní představa o nechutné dokonalosti Minhovy rodiny se spěšně rozplývala v obláčku růžového dýmu. "Tatík Choi tě musí asi fakt nesnášet, co?"

"No, řekněme, že požehnání se od něj v tomhle životě určitě nedočkám," zasmál se trpce Mi. "Ale nechme už toho. Co ty? Vracíš se na svátky domů?"

Kyuhyun zavrtěl hlavou. "S mojí rodinou je to… složitý," vysvětlil vyhýbavě, nervózně si pohrávaje s kravatou školní uniformy, zrak sklopený před Zhoumiho zkoumavým pohledem. "Jde o to, že… moje máma… ona…"

"Jestli nechceš, nemusíš o tom mluvit," mroukl tiše starší a něžně chlapce pohladil po rameni.

Kyu se omluvně usmál a vděčně stiskl hřbet Zhoumiho ruky. "Víš, MiMi, ve skutečnosti pro mě momentálně neexistuje nic důležitějšího, než abys ten bizarně tragikomický příběh znal… a já slibuju, že ti ho povím. Sice ne dneska, ale… brzo."

"Dobře," starší mu usmání líbezně oplatil, svou dlaň líně sesunuje z chlapcova ramene, bříšky prstů letmo přejel po jeho paži.

Kyuhyunovo nitro obestřel paralyzující záchvěv touhy. Ztěžka polkl. Bylo neuvěřitelné, co s ním pouhý Zhoumiho dotyk dokázal udělat. Kdyby mu teď Mi přikázal "Skoč z okna", skočil by. Bez odmlouvání. A s úsměvem na rtech. Nevěděl kdy, ani jak, ale ten kluk si jej (a to zcela neúmyslně) dokázal naprosto perfektně ochočit.

Bože, jak šílenou měl chuť Zhoumiho povalit na nejbližší lavici a názorně mu předvést, jak vášnivě a oddaně ho zbožňuje. Což by však vzhledem k Zhoumiho osobnosti asi moc chytré nebylo… pokud nechtěl všechno totálně podělat. A to rozhodně nechtěl. Vždyť i na to, aby se mu vyznal s prostým "Miluji tě", ještě nenastal ten správný čas. Nene, na MiMiho se musí pomaloučku, polehoučku a hlavně - …

DOPRDELE!

Cho frustrovaně třískl hlavou o skříň, když zjistil, že zatímco on sám se sebou tak hluboce filozofoval o svém vztahu k Zhoumimu, zmíněný objekt jeho náklonnosti se bez jakéhokoli dalšího zájmu o jeho osobu s tichým pobrukováním svědomitě vrátil zpět k přerovnávání učebnic.

Mi zděšeně zaječel. Štos knih mu vypadl z rukou, avšak nedbaje toho, s hrůzou v očích přiskočil k bolestí skučícímu Kyuhyunovi. Právě včas. Mladšího totiž právě opustil i ten poslední zbytek zcela vykolejené rovnováhy a nebýt Zhoumiho opory, bezpochyby by se složil k zemi.

"No, musím ti s lítostí oznámit, že tvůj plán probourat se jako první člověk na světě hlavou do Yesungova kabinetu nevyšel," zabručel starší ironicky. Opatrně chlapce usadil na židli a starostlivě mu ohmatal čelo. "Blázne jeden, budeš mít pořádnou bouli…"

"Huééé, bude ze mě jednorožeeec!" zahihňal se hystericky Kyuhyun, pohled neurčitě upřený kamsi nad Zhoumiho hlavu. "Hele, MiMi… proč tu všude lítají ti děsně sexy chibi MiMíci?"

"Chibi co? O čem to sakra mluvíš?"

"No chibi MiMíci! Copak ty je nevidíš? Jsou oblečení v prťavých bederních rouškách a předvádějí pózy jak vystřižený z teplých japonských pornofilmů!"

"Chápu. Jsi halucinacemi trpící vůl, co se dívá na japonský gay porno."

"Jednorožec!"

"Jednorožci symbolizují dobro a panenskou čistotu. Ti se nemůžou dívat na porno."

"Chm," mladší zadumaně našpulil pusu, "a co ovce?"

"Ovce?"

"JO! MiMi, já chci být ovečka…! Viď, že můžu být ovečka? A ty… ty budeš moje krásná žirafka! A budeme se mít rádi a budeme spolu žít šťastně až do smrti… A po večerech se budeme koukat na japonský gay porno," zavzdychal zasněně Kyuhyun.

"To bude moc krásný," usmál se Zhoumi stylem vlídného, trpělivě naslouchajícího psychiatra. "Nejdříve ale zajdeme na ošetřovnu, ano? Hara se podívá, jestli sis tou ránou náhodou nezpůsobil otřes mozku."

"Nemůžeme jít na ošetřovnu, musíme uklízet," zazubil se Cho, vyskočil ze židle jako nadopovaný králíček Energizer a hupsl Mimu kolem krku. "Spo-lu."

"Kyuhyune," zamračil se starší, "já odmítám riskovat, že se mi tu někde vyvrátíš!"

"Nevyvrátím, slibuju. Ačkoli… tvá následná starostlivá péče by se mé maličkosti jistě více než zamlouvala," zavrněl Kyu a se suverenitou sobě vlastní se rukama usídlil na Zhoumiho hýždích. "Hele, kotě, a na jak dlouho že mi pozítří odjedeš…?"

"Na tři, maximálně čtyři, dny. To kdyby Mei příliš protestovala…"

"Chceš mě zabít?!" zalapal mladší černovlásek teatrálně po dechu a ve velice působivém dramatickém gestu sevřel Miho zadek majetnicky v dlaních. "Jak si to jako představuješ odepřít mi na celý tři dny jakoukoli možnost pomazlit se s tvojí prdelkou a pokochat se pohledem na tvý nekonečně dlouhý božský nohy, no?!"

Zhoumi se koketně zachichotal a s úsměvem si opřel tvář o Kyuovo rameno. "Zlatíčko, jestli beze mě nedokážeš vydržet tři dny," jeho horký dech chlapce dráždivě pošimral na krku, "můžeš mi vysvětlit, co budeš dělat během dvouměsíčních letních prázdnin…?"

"Coby? Přestěhuju se k vám," uculil se Kyuhyun rozpustile. "Budeme spolu trávit celé dny a noci, chodit na romantický večeře, při západu slunce se procházet večerním Incheonem… A když mi dovolíš spát s tebou v jedné posteli, budu ti na oplátku při nákupech dělat nosiče tašek!"

Starší se srdečným smíchem zavrtěl hlavou a objal chlapce kolem pasu. Ten blaženě vydechl, zavřel oči a s milujícím úsměvem na rtech se k Mimu rozechvěle přitulil.

Byli tak zabráni jeden do druhého, že si drobné černovlasé postavy, bezhlase polykající hořké slzy, všimli až v momentu, kdy svými pečlivě udržovanými nehty pomalu a velice důrazně přejela po tabuli.

Zhoumi od Kyuhuyna jako na povel zděšeně odskočil. Nemusel vidět tvář, bylo mu zcela jasné, kdo stojí na druhém konci třídy. Zvedl zrak a upřel na nevraživě se tvářícího černovláska omluvný, zahanbený pohled. "Sungmine, - …"

Kyuhyun však s nevítaným hostem v rukavičkách rozhodně jednat nehodlal. "Co tady KURVA chceš?!" obořil se na spolužáka vztekle.

Sungmin semkl rty do úzké linky. Jak paradoxní život umí být! Kyuhyun se k němu od začátku choval chladně a lhostejně, poslední dobou přímo odporně, avšak on ho i přesto zcela nepokrytě zbožňoval. Naproti tomu Zhoumi byl vždycky milý a zdvořilý - a on jej z hloubi duše nenáviděl. " Hledal jsem tě," kuňkl Min plačtivě. "Nevěděl jsem, kde jsi… a měl jsem o tebe strach. To - to snad není zločin!"

Cho povytáhl obočí. "Copak Onew vám neřekl, že jsem po škole?"

"Ne." Sungmin se zle uchechtl. "Proč by to taky dělal? Člen královské družiny se přece nebude snižovat k rozmluvě s obyčejným póvlem," zasyčel jedovatě, oči hněvivě zabodnuté do Zhoumiho, jako by to celé snad byla jen jeho chyba.

"He?" vyjekl nechápavě Kyuhyun. "Jak královské - ?" Nedořekl a místo toho vytáhl z kapsy mobil, který mu před vteřinkou zavibrováním oznámil příchozí zprávu. "Aha, už chápu," zašklebil se a ukázal esemesku Mimu.

Zdravim, slunicko moje nejtemnejsi! Jestli jsem te prave vyrusil z nejake velice neslusne cinnosti, kterou provadis na Yesungove katedre s Zhoumim (neslusne proto, ze takove veci se na katedre NEPROVADEJI, chapej), je mi to opravdu nesmirne lito… Kecam, neni. Mam pro tebe totiz otazku za milion. Jsi napnuty? Mel bys byt.*dabelsky smich* Vis, jaky je zasadni rozdil mezi nami dvema? Ja sedim u kralovskyho stolu a ty ne!xD

"'Tož pac a pusu, tvá všemocná královna'?" vyprskl Zhoumi smíchy po dočtení Keyova pozdravu.

"Blondýna, co bys chtěl," mávl Kyu okázale rukou. "A hele, další zpráva!"

"Od koho?"

"Od Minha," odvětil mladší černovlásek překvapeně, načež se vesele zakřenil. "Jsem srdečně zván k vašemu stolu a toho blonďatýho vola nemám poslouchat, ať už mi napsal cokoli." A ještě než stačil domluvit, mobil se rozvibroval potřetí. "'Můj syn mě kvůli tobě právě nazval volem a přetáhl mě MÝM napůl oloupaným banánem po hlavě! To ti nedaruju! Teď si z něj můžu udělat maximálně tak pleťovou masku! PS: Z toho banánu, ne z Minha. PPS: Můj syn proto, že ON je princ a JÁ královna, chápeme…? Ehm, teď mi došlo, že Siwon je vlastně král, co? No, tak to je fakt v háji…'," odcitoval vychechtaný Kyuhyun text Keyho barvité SMS zprávy. "Fíha, tak já budu členem královskýho stáda, jo? Lásko," zamrkal rozkošně na Zhoumiho, "nebudeš mít nic proti tomu, když Henryho pod decentní výhružkou smrtí přiměju k odšoupnutí se ob jednu židli, abych mohl sedět vedle tebe, viď že ne?" Když však spatřil Miho znepokojený, nesouhlasný pohled, s otráveným povzdechem se upomněl na Sungminovu značně nežádoucí přítomnost. Přezíravě odfrkl. "Ty jsi ještě tady?! Hele, já chápu, že tvému slepičímu mozečku trvá o něco déle, než pochopí ten zjevný fakt, že nám tu tvá existence dost překáží, ale… Kdybys byl tak laskav - támhle jsou dveře."

Tentokráte již Min zoufalému vzlyku zabránit nedokázal. "Proč, Kyuhyunnie…?" zaštkal zdrceně a se slzami v očích vyběhl ze třídy.

Zhoumi měl chuť přetáhnout Kyuhyuna něčím tvrdým a velice těžkým po hlavě. Z principu. A kdoví, třeba by se mu pak konečně i rozsvítilo.

"Sungmine, počkej, prosím!" vykřikl a mínil se za netaktně raněným chlapcem rozběhnout, Choova ruka svírající jeho zápěstí jej však v pohybu zadržela.

"Kašli na něj, MiMi," šeptl mladší rozpustile a se širokým usmáním na rtech Miho automaticky a naprosto suverénně objal kolem pasu. Jistě si tedy umíte docela živě představit, jakým nemilým překvapením pro něj muselo být, když se mladík z jeho náruče prudce vysmekl.

"Tak dost! Uvědomuješ si vůbec, jak moc svým chováním Sungminovi ubližuješ, Cho Kyuhyune?!" vyštěkl Zhoumi. "Ten kluk tě miluje a ty s ním jednáš jako s kusem hadru, co je ti dobrý jen ve chvíli, kdy si chceš vrznout nebo si loknout jeho krve…!"

Kyuovi se zatmělo před očima. Kterej z těch tří užvaněnejch idiotů…! "Kdo ti o tom řekl?!"

Starší založil ruce na prsou. "Key," odpověděl popravdě. "Ale nesmíš se na něj zlobit, jen odpovídal na moji otázku - …"

"Ha?! A proč ses nezeptal mě??"

"Omlouvám se, Kyuhyunnie. Nechtěl jsem tě nijak obcházet, věř mi. Jenomže… Semlelo se to předevčírem. Odpoledne, když jsme s klukama koukali na Pána prstenů - ."

"Jo, a byli nuceni celý tři hodiny poslouchat Henryho a Taeminovo neúnavný dohadování o tom, jestli je hezčí Aragorn nebo Legolas," zašklebil se Kyuhyun. "Ale moment, teď si vzpomínám," zamračil se, "že jsem musel ve čtyři na trénink… takže jsem minimálně poslední půl hodinu filmu neviděl…"

"A to je právě ono," přikývl Mi. "Chvilku po tom, co jsi odešel, se řeč stočila k vašim dárcům… no, a mně došlo, že vlastně nevím vůbec nic o tom tvém… Kdybych jen mohl, celý ten všetečný rozhovor vezmu okamžitě zpátky," vzdychl a znaveně si promnul kořen nosu. "Hele, vím, že nemám žádné právo vám do toho kecat, nemám ani ponětí, jaký druh vztahu vy dva mezi sebou vlastně máte - jestli je Sungmin masochista a líbí se mu, jak s ním jednáš, fajn (ačkoli o tom pochybuju) - ale možná by nebylo na škodu ten váš poměr trochu… přehodnotit."

"MiMi…!" Kyuhyun roztrpčeně našpulil pusu a zakňučel jako zpráskané štěně. "Mezi mnou a Sungminem ŽÁDNÝ vztah není! Vůbec NIC mezi námi není! Jde jen o takový… výměnný obchod. On mi dává krev a já s ním na oplátku za to spím, no. Hele, nedívej se na mě tak, sám z toho nijak odvařenej nejsem. Celé to byl jeho nápad, jasný? Já nestojím ani o sex, ani o to dělat z Eunhyuka paroháče. Jenže bohužel, děje se. Pochop, že pro člo - polovičního démona jako jsem já je zajištění pravidelného přísunu krve životně důležitou prioritou. A bez nutnosti užívat na dárce nátlak - víš, jak obrovská je to výhoda? Asi si myslíš, že se chovám jako sobecká děvka, a… možná máš i pravdu, ale ta nabídka přišla od Sungmina přesně v tomhle znění. Krev a sex. Žádné city. Konec, tečka."

"Jenže ani to nic nemění na faktu, že tě Sungmin miluje," namítl starší opatrně. "A ty mu ubližuješ. Zraňuješ ho. Vědomě."

"Protože mi leze na nervy!" zavrčel Cho vztekle. "Kontroluje mě na každém kroku, kde jsem, s kým jsem, co dělám - chová se jako žárlivá fanatická stíhačka…!" Ale co mi hýbá žlučí ze všeho nejvíc, jsou ty jeho sprosté a hnusné pomluvy o TOBĚ, pomyslel si trpce, nešťastně sleduje, jak se k němu Zhoumi se zarmouceně sklopenou hlavou obrací zády, bere do rukou dvě zachovale vypadající učebnice a vrací je na místo, do druhé police prostřední skříně. "Jsi ze mě zklamaný," konstatoval Kyuhyun zdrceně. "A není divu… MiMi, prosím… podívej se na mě."

Vyšší černovlásek s tichým povzdechem založil knihu, načež pomalu a značně rozpačitě stočil pohled svých krásných tmavých očí ke kajícně se tvářícímu chlapci.

"Co bys…" kousl se Kyu do rtu, "co bys na mém místě dělal ty? A neříkej, že nemáš právo do toho mluvit, protože… já chci znát tvůj názor."

Mi uvážlivě svraštil čelo. "No, být na mně…" zamumlal po chvilce, "ukončil bych to. Přestal mu dávat falešné naděje. Přestal mu ubližovat. A našel si jiného dárce."

"A tím mu jako neublížím?" povytáhl Kyuhyun skepticky obočí.

"Ublížíš. Samozřejmě, že ublížíš. Ale bude to naposled. Tedy…" zamračil se starší, ve tváři mírně rozpolcený výraz, "pokud se nic nezvrtne… Mno, ale stejně si myslím, že je to to nejlepší, co můžeš pro vás oba udělat. Protože dokud spolu budete spát, bude Sungmin stále naivně doufat, že se tvoje city k němu jednoho krásného dne třeba změní. Jenže… ony se nezmění, že?"

Kyuhyun rázně přitakal. "Nemiluju ho, nikdy jsem ho nemiloval a nikdy ho milovat nebudu," prohlásil s neoblomně krutou jistotou. "Od toho mám jiné…"

"Ano," zasmál se Zhoumi, "třeba pana sexy profesora Yesunga."

"Uhmm." Mladší cítil, jak se mu krev hrne do tváří. Sklopil zrak a nervózně přešlápl. "Jo, třeba… Ale… jeho jsem teď zrovna na mysli neměl…"

Mi ustrnul v započatém pohybu. Co tím…? Zachvěl se. Něco v Kyuhyunově hlase mu přivodilo zvláštní zamrazení v zádech. Jako by snad… Hrabe ti, pitomče?! okřikl se v duchu. Kyuhyun miluje Yesunga! YESUNGA! A to je… naprosto jiná kategorie! Takže LOGICKY nemůže jevit zájem o tebe…! Správně. Jsme přátelé. Jen přátelé. Nic víc… Ačkoli že by ještě někoho dalšího každodenně ochmatával a objímal a oslovoval ho "kotě" nebo "lásko"-… Zhoumi prudce potřásl hlavou. Napraženou ruku, v níž křečovitě svíral učebnici, nechal zvolna poklesnout, upíraje přitom docela zmatený pohled na Kyua.

"Ehm, no…" Cho se nervózně ošil. "Takže… ehe… jo, asi máš pravdu," zadrmolil a kvapně přiskočil k poslední hromadě nepřebraných učebnic, jíž se začal velice zaujatě probírat. "Promluvím se Sungminem a ukončím to."

"Dobře."

"Bude to tak nejlepší."

"Ano, to bude."

"Hm, fajn," zabručel zoufalý Kyuhyun. Plně si uvědomoval trapnost vyvstalé situace. Evidentně Zhoumimu nasadil pořádného brouka do hlavy… a to v plánu skutečně neměl… Nu což, však ono mu nebude trvat nijak dlouho všechno správně a řádně pochopit… Ale možná… Co když je právě teď ta správná chvíle na to jít s pravdou ven? Anebo není…? Do háje! Proč ke vztahům neexistují manuály?!

Dveře učebny se znenadání hlučně rozlétly. Oba mladíci zděšeně nadskočili.

"Tak kde to vázne?" zahalekal rozverně všetečně se zubící Key. Za ním poněkud ostýchavěji vykoukla Henryho rozcuchaná zrzavá hlava.

"Ahoj, kluci." Zhoumi (na rozdíl od vražedně smýšlejícího Kyuhyuna, který oběma příchozím na uvítanou pohrozil pěstí) na rtech vyčaroval široký úsměv. "Chyběli jsme vám?"

"A jak!" zakřenil se Henry a vesele přihopsal ke svému spolubydlícímu. "A protože jste tak nepostradatelní, jdeme vám pomoct."

"Oprava: Henry vám jde pomoct. Já vás přišel oblažovat svou ctěnou přítomností. Tedy, nejdříve jsem zamýšlel zahrát si na otrokáře, ale žádný z těch lakomců v jídelně mi nechtěl půjčit bič," našpulil Key dotčeně pusu a s nevinně vyhlížejícím záměrem se posadil na lavici vedle Kyuhyuna. "Hele, brouku, ten tvůj výraz by vyděsil i mrtvýho… přišli jsme snad nevhod?" zašeptal zvědavě.

Černovlásek jen s rezignovaným povzdechem potřásl hlavou a odhodil dvě staré odrbané učebnice na hromadu jejich stejně starých a stejně odrbaných sestřiček.

•••

Ačkoli měl nejdříve zlost, během odpoledne se mu celá ta věc v hlavě rozležela a vděčně naznal, že vyznávat se ze svých citů tak důležité osobě jako je Zhoumi může jedině s čistým štítem. A proto byl více než odhodlán vyřešit svou tristní situaci se Sungminem ještě téhož večera.

"Pojď dál," vyzval Kyuhyun stroze nadšeně se tvářícího černovláska na prahu.

Sungmin nelenil (co kdyby si pan Cho tu nabídku náhodou rozmyslel, no ne?) a se zářivým úsměvem na rtech vhopkal do pokoje. "Neumíš si představit, jakou jsi mi udělal radost, Kyuhyunnie!" zacvrlikal rozjařeně, rozepínaje si první knoflíček na košili. "Víš, po tom dnešním…" - druhý knoflíček - "incidentu…" - třetí knoflíček - "jsem se neodvažoval ani doufat, že mě budeš chtít tak brzy," - čtvrtý knoflíček - "vidět…"

"Hele, okamžitě toho nech!"

Min na mladšího nechápavě zamrkal a bezelstně si rozepnul další knoflík. "Čeho?"

"Toho SVLÍKÁNÍ přece!" prskl Kyu.

"Copak ty se nechceš napít?" pousmál se vilně černovlásek a vyzývavě naklonil hlavu na stranu. "Hm?"

"Ne. Nechci." Kyuhyun založil ruce na prsou. "A o to právě jde. Měli bychom… s tím přestat, Sungmine. Zrušit naši dohodu."

Staršímu zamrzl úsměv na rtech. Nevěřícně vytřeštil oči, hrdlo stažené hrůzou, těžce zalapal po dechu. "Ne…!" Jestli mu Kyu sebere z rukávu to jediné eso, které má… bude to konec. Definitivní. "To - to přeci nemůžeš!" zajíkl se hystericky. "Potřebuješ mě!"

Cho zavrtěl hlavou. "Nedělá to dobrotu. Ty si za tím naším… poměrem představuješ něco, co není a nikdy nebude -"

"Ale jak to můžeš vědět, Kyu? Možná… možná když tomu dáš čas…"

"Čas?" Kyuhyunův krutý jízlivý smích proklál Minovo srdce jako nabroušená jedovatá dýka. "To si opravdu nalháváš? Smiř se s tím konečně, ty hlupáčku. Já tě nikdy milovat nebudu."

Dvě veliké hořké slzy skanuly po Sungminových bledých lících. V marné snaze utlumit zoufalý vzlyk si přitiskl ruku k ústům. Bezúspěšně.

Tvář mladšího chlapce zbrázdil posmutnělý výraz. "Vidíš? Už zase to dělám," vzdychl omluvně. "I když se snažím nebýt… jsem k tobě hnusný. Neustále. A ubližuju ti. A je mi to líto, protože… nechci, aby ses kvůli mně trápil, Mine… Už proto bude nejlepší, když půjdeme každý svou cestou…"

Místo (možná trochu naivně) očekávaného porozumění však Sungminovy oči potemněly neskrývanou záští. "To on tě navedl, že jo?" zasyčel nenávistně. "Ten hnusnej hajzl! Ta proradná čínská děvka…! Chce nás rozeštvat! Copak nevidíš, jak s tebou manipuluje?! Hraje si s tebou! Oblbuje tě sladkýma řečičkama, ale vůbec mu na tobě nezáleží! Má totiž svýho božskýho Minha. Ts, vsadím se, že kdyby ses mu pořád tak nevnucoval, nezavadí o tebe jediným pohledem. Jenže to ty si nepřiznáš, co? Nepřipustíš si, že jsi vesměs úplně stejný jako já. Ubohý zamilovaný pitomec."

Z Kyuhyunova hrdla se vydralo zuřivé zavrčení. Popadl Mina pod krkem a surově jím smýkl ke stěně. "Takhle o něm nemluv! Už nikdy, rozumíš?!" procedil mladší vztekle. " Ten, koho bys měl nesnášet jsem já, ne on! Zhoumi ti přece nikdy nic neudělal…! Tak hele, tenhle výraz si laskavě nech. On nemůže za to, že ho miluju, sakra!"

Sungmin semkl rty, snažně potlačuje další bolestné vzlyknutí. Veškerá síla jej opustila; své tělo nechal odevzdaně sesunout podél zdi a kolena si přitáhl k bradě. "Proč on, Kyu? Co - co na něm vidíš? Čím ti tolik učaroval, hm…?! Má snad něco, co já ne? Nebo… co já vím, imponuje ti, že je… odvážnější? Vyzývavější? Rafinovanější? To můžu být klidně taky! Udělám cokoliv! Stačí jenom říct…!"

"Přestaň!" vyštěkl Kyuhyun. "Copak mě neposloucháš? Nemůžeš udělat vůbec nic! Miluju Zhoumiho… prostě proto, že je to Zhoumi, jasný? Smiř se s tím konečně!"

"Ale - !"

"Ne, Sungmine. Nezahazuj i ten poslední zbyteček hrdosti, co ti zbyl. Prosím. Máš přítele, který tě zbožňuje a můžeš s ním být šťastný. Vykašli se na mě a žij dál."

Avšak Min si dětinsky přitiskl ruce na uši a zuřivě potřásl hlavou. "POTŘEBUJEŠ MĚ!" zaječel nepříčetně, až mladší zděšeně ustoupil o krok vzad. Sungminovy rty se zvlnily v děsivém psychopatickém úšklebku. "Potřebuješ mě, Kyuhyunnie. Jiného dárce tady totiž už nenajdeš, víš? Tvůj vliv je ti k ničemu. A Zhoumi ti zřejmě zatím, jak se zdá, svůj rozkošný krček k večeři nenabídl, že ne?"

"Do toho ti nic není!" odsekl roztrpčeně Kyuhyun. "Radši mi vysvětli… cos myslel tím, že je mi tu můj vliv k ničemu?!"

"Uhm, to ti prozradit nesmím. Popravdě, neměl jsem ti říkat vůbec NIC, ale protože tě miluju, chtěl jsme tě varovat." Starší chlapec se sladce usmál. "Tak co? Trváš i přesto tak tvrdošíjně na anulování naší dohody…?"

Cho zaskřípal zuby. "Jo. Myslím, že to risknu," zasyčel temně a prudce otevřel dveře. "Z mé strany je to vše. Takže pokud ani ty nemáš nic dalšího na srdci - jdi, prosím. Přeju šťastné a veselé."

•••

"Min Ki… je mrtvý."

Mrazivý chlad nelítostně sevřel jeho útroby. Ne, nepřekvapilo jej to. Počítal s tím. Už od prvního okamžiku, kdy se Mi Ki dal dohromady s Minhyunem… už tehdy věděl, že to tak dříve či později musí skončit. Bolest ze ztráty dlouholetého přítele však ani ta sebevětší smířenost zmírnit docela nedokázala.

"Jak…?" hlesl přiškrceně. Že mu po tvářích stékají slzy si uvědomil až ve chvíli, kdy mu Eric konejšivě ovinul ruku kolem pasu.

"Zabil… zabil jej daemon jeho lidskosti," vzlykla Sooyoung a pozvedla k němu uplakaný zrak svých nádherných velikých očí. "Min Ki… on… vždyť víš, jak byl posedlý nenávistí ke své lidskosti. Chtěl to s tím klukem už nadobro skoncovat. Zrazovala jsem jej od toho, ale on si nedal říct. Uklidňoval mě, že se mu nic nemůže stát, že mají vše naplánované, že mu Minhyun bude krýt záda… Jenže ten daemon a jeho Stín je doslova geniálně převezli… Celé to byla past… Min Ki prakticky neměl šanci. A potom, co ten bídák Hwang - …" Nedořekla. Vysíleně se zhroutila do nejbližšího křesla, skryla tvář v dlaních a usedavě se rozplakala.

Eric bez jediného slova stáhl ruku z jeho pasu, umožňuje mu tak v dobré vůli bez váhání přikročit k sestře a obejmout ji kolem ramen. Na to však Min Ho vyplašeně zavrtěl hlavou a v jednoznačné prosbě propletl prsty s těmi jeho. Ne, v takovéto chvíli se Erikovy utěšující blízkosti rozhodně vzdávat nemínil. Potřeboval ho. Stejně jako sestra potřebovala jej samotného.

"Co se stalo?" Konejšící Sooyoung a sám blaženě konejšen vévodovou náručí, upřel tázavý pohled na čtvrtou osobu v místnosti, jež s nezúčastněným výrazem ve své nezvykle půvabné tváři seděla v protějším křesle. "Co Minhyun udělal?"

"Právě že nic." Hyesungovy úzké rty se zvlnily v trpkém úšklebku. "Utekl," odfrkl zhnuseně a ladně přehodil nohu přes nohu. "Nechal tam Min Kiho napospas."

"Cože?!" vyprskl pobouřeně, naježený jako vzteklá kočka. "Ten zasranej bastard…! To - to je prostě neuvěřitelné! Nejdříve to celé zpacká, naočkuje Min Kiho proti jeho lidskosti… a pak uteče…?!"

"Nemá cenu se rozčilovat, zlato," broukl tiše Eric a políbil Min Ha do vlasů. "Od skety jako je on se přece ani nic jiného čekat nedalo."

"Já vím," vzdychl nešťastně. "Jen… Někde uvnitř jsem asi doufal, že se mýlím a že si Min Ki alespoň jednou v životě vybral správně…" Rezignovaně potřásl hlavou. "Mimochodem, co se stalo s jeho lidskostí?"

Eric a Hyesung si vyměnili jeden značně významný pohled. "Ehm, tedy," odkašlal si Sung, ten momentálně méně zaměstnaný z manželů Munových, "nevíme, co je na tom pravdy, ale… Podsvětím koluje fáma - respektive vrchní hraběcí drbna Minwoo šíří řeči - o tom, že se Min Ki těsně před smrtí spojil se svojí lidskostí krevním poutem."

Krevní pouto? Kolik fascinujících legend již o druhu této prastaré magie slyšel! Avšak že něco takového učiní právě Min Ki? Démon, který lidskou rasou vždy navýsost pohrdal, že nenávratně spojil svůj život s prostým člověkem? "Ale to přece znamená," uvědomil si, zneklidněně si hryzaje spodní ret, "že ve chvíli, kdy ten daemon zabil Min Kiho… zabil vlastně i svého Vyvoleného."

"Ne tak úplně," nesouhlasil Eric. "Zabil pouze člověka v něm. Ten hoch není mrtvý, leží v kómatu v nemocnici. Až - či lépe řečeno jestli se probudí, probudí se jako nový démon bolesti. Bohužel," ušklíbl se hořce, "podle naprosto nesmyslných daemonských zákonů nesmějí daemoni mezi démony dělat absolutně žádné rozdíly, a proto bude jeho daemon nucen jej znovu a tentokrát již skutečně zabít, načež sám pod tíhou nesnesitelného žalu a výčitek spáchá sebevraždu. To jest klasický scénář s nefalšovaně klasickým bad endem dle gusta morbidních daemonských Lordů."

"Což mi připomíná," procedil Min Ho temně, "že až narazím na vašeho drahého, neoficiálně adoptovaného, zběhlého a nevděčného synátora, zakroutím mu krkem!"

Hyesung nakrčil nos a odmítavě překřížil paže na prsou. "To přece není Jinnieho chyba! On ty zákony nevymyslel…!"

"Odpusť, drahý, ale síla tvých mateřských citů je vskutku až neskutečně absurdní," zafrkal teatrálně Eric, čímž si od bruneta vysloužil jeden prvotřídní zabijácký pohled.

"Nevymyslel, ale ani nezrušil," vložil se mezi ně takticky Min Ho, zabraňuje tak Sungovi vrhnout se na manžela a začít jej bez skrupulí škrtit. Nebo možná rovnou trhat na kusy. "Hyesungu, ten chlapec v říjnu nastoupil do prvního ročníku na Akademii. Je mu maximálně šestnáct. A jeho daemon nebude o moc starší… Jsou to ještě děti, proboha! Copak nestačí, jaké hrůzy museli prožívat doteď? To musejí kvůli nepochopitelnému zákonu, který je Junjin jenom moc líný zrušit, ještě oba umírat?!"

"No, ještě je tu možnost, že si ten daemon postaví hlavu a svého démonického Vyvoleného nezabije… a nezvratně si tak zvolí život věčného psance na útěku," našpulil vévoda zamyšleně rty a poklepal si ukazováčkem o bradu.

"Boží. Fakt," zabručel Min Ho ironicky a šťouchl Erika loktem do žeber.

"Myslela jsem, že projevíš více lítosti nad smrtí Min Kiho než nad osudem jeho vraha, bráško," špitla Sooyoung.

"Kdyby ten daemon nezabil Min Kiho, zabil by Min Ki jeho Vyvoleného. Neměl na výběr, noona…"

"Řekni mi jeden jediný důvod, proč by měl Min Ho nad Min Kiho skonem tesknit, Sooyoung," zamračil se Eric. "Poslední dvě století neměl ten blonďatej neurotickej psychopat na práci nic lepšího než mu neustále ztrpčovat život, psychicky ho deptat a citově vydírat!"

"Vy jste Min Kiho nikdy neměl rád!" vyštěkla brunetka hněvivě a vyskočila z křesla. "Ani jste se o to nesnažil! Prostě jste ho zavrhl jako něco… méněcenného! A přitom jste ho vůbec neznal! On nebyl zlý! A Min Ha miloval, abyste věděl!"

"Kdyby jej opravdu miloval, nechal by ho žít, má milá. A nenutil ho vzdát se toho nejcennějšího, co v životě našel."

Jeho srdce vynechalo jeden úder. Smršť beznadějné lásky, bolesti a zoufalství prudce proťala jeho nitro. Ach, Yesungie… "Ale… vy jste s naším vztahem přece nesouhlasil," namítl zmateně.

"To je pravda," přisvědčil s letmým úsměvem vévoda. "Stále trvám na tom, že zamilovat se tak vášnivě a bezhlavě do obyčejného smrtelníka je naprosté šílenství."

"Větší šílenství než když si pozemský démon vezme sirénu?" ušklíbl se stylem 'to mi říká ten pravý'.

"Ano," prohlásil Eric smrtelně vážně. "Ale ne šílenější než vzít si Hyesunga."

"Hej!" ohradil se dotčeně brunet, když se Min Ho i Sooyoung bezprostředně zajíkli smíchy. "Važ slova, miláčku, pokud nechceš strávit dnešní noc na gauči!"

Erikovi zacukalo obočí. "Míníš mě snad vyhodit z mé vlastní ložnice?!"

"Omyl, drahý. Je to naše ložnice. Už pětadevadesát let, slouží-li mi dobře paměť."

"Můj ty bože!"

"Hnus, co? Asi bychom se měli rozvést. Z čistě preventivních důvodů."

"Taky mám ten pocit… Ale já tě miluju," fňukl Eric.

"Já tebe taky. Jenže až nám klapne stovka, budeme nuceni uspořádat oslavu. VELKOU oslavu. Větší než byla ta poslední akce na Dongwanovy narozeniny," pozdvihl Hyesung významně obočí. "A tam ses ožral jako prase. A tancoval Andymu a Dongwanovi na stole. Převlečenej za ženskou."

"K tomu crossdressingu jsem byl nelidsky přinucen tebou a Minwooem…!"

"Co na to říct?" usmál se Sung sladce. "Jsem zlá žena. A Minwoo idiot."

"Vraťme se raději k původnímu tématu," rezignoval vévoda a obrátil pozornost od svého muže (chcete-li ženy) zpět k Min Hovi. "Ano, milovat člověka je šílené, ale nic to nemění na faktu, že během těch dvou měsíců jsi byl… vůbec nejšťastnější za celou tu dlouhou dobu bezmála pěti set let, co tě znám. Tvé city k tomu chlapci totiž nebyly, bohužel, bohudík, jen nějakou pomíjivou prchavou zamilovaností - což si Min Ki podle všeho uvědomoval, a proto se tak vehementně snažil vás dva za každou cenu rozdělit. Zamiloval ses do něj způsobem, jakým jsem do té doby nevěřil, že je možné milovat člověka. A miluješ ho stále. I po téměř šedesáti letech… Víš, co to znamená?"

"Až mě to děsí," zašeptal zastřeně.

Eric přikývl. "Tím, čím je pro mě Hyesung, je pro tebe -"

"Ha! Přiznej se!" zašklebil se brunet. "Že ty sis ho vybral podle jména?!"

Min Hovu tvář zbrázdil sarkastický úsměšek. "Ach jistě, křížem krážem jsem procházel celou Akademií a zarputile hledal někoho, jehož jméno se rýmuje s 'Hyesungem'."

"Ale uznej, že by to byl nádherný projev tvé nehynoucí náklonnosti k mé maličkosti…" zazubil se Sung, aby okamžik na to zcela zvážněl a zadumaně svraštil čelo. "Uhm, vím, že to, co teď řeknu, bude znít ošklivě, ale… Min Ki je mrtvý. Už Yesungovi nemůže ublížit. Nic vám tedy nestojí v cestě. Stačí ho jen najít a vysvětlit mu…!"

"To nemůžu," zavrtěl zoufale hlavou. Vysmekl se z Erikova objetí a, upíraje zarmoucený pohled na zataženou oblohu, přistoupil k oknu. "Nemůžu mu po šedesáti letech prostě jen tak znovu vpadnout do života a otevírat staré rány. Miluju ho, tak neskutečně moc, ale… nesnesu představu, že bych mu mohl znovu ublížit. Už ne. Chci, aby byl šťastný… A život se mnou ještě nikomu štěstí nepřinesl. Spíš naopak," usmál se hořce. "Beze mě… je Yesungiemu určitě líp."

Minho otevřel oči.

Celý pokoj poklidně podřimoval v ospalé tmě, noční ticho přerušoval pouze pravidelný tikot budíku na nočním stolku a Zhoumiho mělké oddechování. Minho opatrně nadzvedl přítelovu ruku, jež jej ochranitelsky objímala okolo pasu, a přetočil se na záda.

Mi se ve spánku neklidně zavrtěl, víčka rozčileně se chvějící, čelo hluboce svraštělé. Tmavovlásek staršího mladíka s omluvným povzdechem pohladil po tváři. Věděl, že to, co vidí, je pouze odraz jeho vlastních chaotických emocí, které na Zhoumiho sobecky přenáší.

Zlost.

Zoufalství.

Zklamání.

Yesung, v něhož vkládal takovou důvěru, kterému slepě věřil, že mu pomůže nalézt pravdu, znal skutečnost, za níž se Minho tak houževnatě štval, dávno předtím, než se mladík vůbec narodil. Nikdy neměl v plánu ho navést správným směrem. Naopak. Chtěl před ním pravdu co možná nejdéle utajit.

"Ten lhář."