Škola prokletých - 16. kapitola

"Tak co říkáš vašemu novému pokoji?" zeptal se Zhoumi a položil igelitku s oblečením na zem vedle prázdné skříně.

Siwon se kriticky rozhlédl po místnosti. "No, profesorskej apartmán to není…" odtušil se smíchem.

"A ani nebude," zpražil ho Minho nevraživým pohledem. "Tak si laskavě začni znovu zvykat na studentskej život."

Mi očima tázavě zatěkal z jednoho Choie na druhého. Tohle Minhovo chování prostě nebylo normální. Než ale stačil cokoli poznamenat, rozezvonil se mu mobil. "Jé, to je Junsu!" vyjekl při pohledu na displej nadšeně. "Promiňte, tohle musím vzít."

"Další tříhodinovej hovor?" ušklíbl se tmavovlásek.

"Voláme si jednou za půl roku. Víš kolik věcí se za tu dobu stane? A navíc, Junsu je děsně ukecanej."

"Voláte si s Junsuem jednou za půl roku?" žasl Won závistivě. "Ts, a mně se Taecyeon neozval ani jednou!"

"Dovolím si předložit ti jeden zásadní rozdíl - ty jsi s Taecyeonem spal, já s Junsuem ne," usmál se vyšší černovlásek sladce a vyšel na chodbu.

"Hlavně mu řekni, že jdeš na rande s hyungem!" zařval za ním Minho.

"Není to rande!" zaječel Zhoumi a rázně za sebou zabouchl dveře. Poslední, co kromě jeho vzdalujících se kroků slyšeli, bylo radostné: "Ahoj, Junsu!"

V pokoji zavládlo tíživě nepřirozené ticho. Minho se bez jediného slova posadil ke stolu, zatímco Siwon začal mlčky vyskládávat své oblečení z igelitky do polic. Vydrželi se navzájem ignorovat asi pět minut.

"Nechceš mě tady?" zamručel starší tázavě, když s tichým klapnutím dovřel dvířka od skříně.

Tmavovlásek na něj úkosem pohlédl. "Je mi úplně jedno, jestli tu jsi nebo nejsi, pokud se budeš chovat slušně."

Won se zádumčivým výrazem ve tváři přistoupil zezadu k bratranci a pohladil ho po rameni. "Minho…" mroukl prosebně.

"Nesahej na mě, Siwone!" vyštěkl mladík hystericky. Vyskočil ze židle a navztekaně černovlasého probodl očima.

"Nevyšiluj, prosím tě!" Starší Choi zvedl ruce jako by se vzdával. "No tak, nic jsem ti přece neudělal…!"

"Jo, protože než jsi mi stačil něco udělat, utekl jsem!"

"Krucinál, Minho! Vždyť víš, že bych ti nikdy neublížil!"

"Vážně?" zasyčel tmavovlásek temně. "Ten večer v Heechulově apartmánu to tak nevypadalo."

"To ale…! Ah, stejně je to fuk." Siwon si dotčeně odfrkl. "Řekl jsi o tom Zhoumimu?" otázal se, ačkoli odpověď předem znal. Protože být to jinak, jeho obličej by už dávno byl důvěrně seznámen s Miho pěstí.

Minho se studeně rozesmál. "A co bych mu asi tak řekl? Že mě sexuálně obtěžoval vlastní bratranec? Propadl bych se hanbou."

Černovlasý semkl rty, propaluje chlapce ublíženým pohledem. On ho přece neobtěžoval, chtěl se ho jen dotýkat… všude. Poprosil ho, aby si k němu na chvíli lehnul, a on neprotestoval. No dobře, zahrál na Minhovy city trochu divadlo, v jaké je hrozné depresi a že potřebuje obejmout, ale když Minho se tu před ním dennodenně skoro měsíc tak rozkošně nakrucoval a on už začínal být lehce (těžce) frustrovaný…! "Miluju tě," hlesl zkroušeně.

"Ne!" Mladší horečně zakroutil hlavou. "Neříkej to!"

"No fajn, ale tím, že to nebudu říkat nahlas, moje city nevyšumí do ztracena, zlato!"

" Ale… vždyť jsme rodina!"

"A co?" zamračil se Siwon. "Jsme jenom bratranci."

"Jenom bratranci?" V Minhově hlase začala zaznívat panika. "Je to zvrácený! A… a vůbec, máš přece Donghaeho! A Heechula!"

"Jo… no jo," zahučel starší a rozpačitě se podrbal za uchem. "Hele, mám je oba rád, to jo, ale tebe - …"

"Ne, neříkej to!"

"Ale s tebou je to jiný. Úplně jiný," zaobalil Won s trpitelským povzdychem své sdělení. "Sakra, tyhle okliky jsou pěkně otravný… Proč nemůžu mluvit přímo? Stejně víš, co chci říct!"

"Ano, ale když to nevyslovíš na plnou hubu, nezní to tak děsivě," odtušil tmavovlásek suše. "A teď mě omluv, Key potřebuje pomoct s poslední probranou kapitolou magie v teorii." Bez dalších řečí popadl svou školní tašku a kvapně odkráčel z pokoje.

•••

"Kyuhyune!"

Černovlásek se překvapeně otočil. Zdálo se mu to nebo…? Ne, nezdálo. Zpoza dveří prázdné učebny čínštiny na něj s úpěnlivým výrazem ve tváři horečně mával Ryeowook.

"Čau, co se děje?"

Starší se ostražitě rozhlédl po chodbě. "Musím s tebou mluvit," zašeptal pak a zaplul do třídy.

Kyuhyun zůstal pár chvil docela nechápavě hledět, načež s tichým odfrknutím zavrtěl hlavou a vešel za ním. "Jestli musíš s někým mluvit, neměl by to být spíš Henry?" pozvedl významně obočí a zavřel za sebou dveře.

"S Henrym mluvit nemůžu," odvětil Wook a posadil se na lavici. "Předpokládá totiž, že jestli se někoho z vás pokusím kontaktovat, bude to Henry."

"Předpokládá…? Kdo?" Kyuovy oči se zúžily. "Sungmin?"

Hnědovlásek se na moment zarazil, zjevně zaskočen spolužákovou informovaností. "Jo," přisvědčil pomalu, "Sungmin."

"No vida. Bod pro mě a oba Choie," zašklebil se hořce Kyuhyun. Opřel se o lavici naproti Wookovi a překřížil ruce na prsou. "Tak - o čem chceš mluvit, Kime?"

"A můžeme mluvit upřímně?"

Mladší pokrčil rameny. "Záleží na tom…"

"Jasně. No, já upřímný budu, tak… bych docela ocenil, kdyby ses alespoň pokusil povědět mi co možná nejčistší pravdu," odtušil věcně Ryeowook a začal zlehýnka klinkat nohama dopředu a dozadu. Bylo to tak přirozeně roztomilé gesto, že Kyuhyuna ani nenapadlo se nad ním nějak pozastavovat. "Hádám, že nejspíš víte, co se tu děje, že? Mám na mysli tu démonskou invazi…"

Černovlásek s neskrývaným ohromením přikývl. "Ale já myslel, že vy si to neuvědomujete… že nemáte tušení, že vám lezou do hlav a kontrolují vás… Démonský vliv je přece prakticky nerozpoznatelný, ne?"

"Máš pravdu. Téměř nikdo si to neuvědomuje," souhlasil Wookie.

"Ale ty jo," konstatoval Kyuhyun.

"Hm. Já a Tao."

"Tao? Aha, proto ta vaše soukromá aliance," Cho se rozesmál. "Takže žádnej mileneckej vztah?"

"Ani v nejmenším. A fakt nechápu, co za blbosti vás to všechny napadá. Pokud vím, je obecně známo, že Tao pálí za princem Choiem, což není zrovna liga, se kterou bych se já mohl poměřovat… a navíc, můj osobní ideál taky stojí v poněkud jiném levelu." Hnědovlásek se široce zazubil. "Tak jo… uhm, a je vám známý i majitel naší školy? Hrabě… Choi Min Ho?"

"Jasan."

"I Minho o něm ví?"

"Samozřejmě, že o něm Minho ví," protočil černovlásek oči. "Byl by trochu trapas, kdybychom o jeho jmenovci věděli my všichni ostatní a on ne, nemyslíš?"

Ryeowookovo čelo zbrázdila znepokojená vráska. "A ví i to, že je… teda nejspíš… jeho, ehm…?"

"Reinkarnace lidskosti? Jo, to ví taky."

"A ví, co mu hrozí, až… zjistí, že existuje?"

"No, nějaké povědomí o tom, že většina démonstva a daemonstva nebude z jeho existence zrovna dvakrát odvařená, má."

"Počkej, démoni a daemoni…?" udivilo staršího. "Já mluvil jen o Min Hovi…"

"Ah, jasně," plácl se Kyuhyun do čela. "Ne, v tomhle případě ta obecně platná rovnice neplatí. Ze spolehlivého zdroje víme, že Min Ho je docela velký lidumil, takže asi na devadesát pět procent jsme si jistí, že Minhovi o život usilovat nebude."

"Vážně?" oddychl si Ryeowook. "To bude mít Tao radost." Vzápětí se ale zadumaně zamračil. "Proč by po Minhovi měli jít ostatní démoni… a daemoni? Vždyť Minho je lidskost a úkolem daemonů je lidskosti chránit, ne?"

"Ano, jenže Minho je dost… speciální lidskost," odvětil černovlásek vyhýbavě.

Wookie chápavě přikývl. "Já tušil, že to s tím ohněm nebude jen tak…" zamručel si pod vousy.

Oba se na pár chvil přemýšlivě odmlčeli. "Poslyš, Kime," Kyuhyun se na staršího zkoumavě zadíval, "je opravdu zvláštní, že si démonský nátlak uvědomujete - a sám si nejsem moc jistý, jestli zvláštní v dobrém nebo špatném slova smyslu - každopádně to určitě něco znamená… Uhm, dovol mi jednu takovou blbou otázku: Na čí straně vlastně stojíte - respektive, chcete stát?"

"No, nevím jestli můžu mluvit za Taa, ale," hnědovlásek se ušklíbl, "řekl bych, že ten chce docela jistě stát tam, kde stojí Minho. A Min Ho. A pak taky dost nesmlouvavě odsuzuje ovládání druhých, takže… jo, za něj máme jasno."

"A co ty?"

"Já… nejsem si jistý," Ryeowook uhnul pohledem. "Jak mám vědět, na čí straně chci stát, když nevím, o co Min Hovi jde?"

"Min Hovi nejde o nic. Ale štve ho, že ti dva dělají, co dělají. Když se na to podíváš z tohohle hlediska - Min Ho tu nikomu mozky nevymývá, zato oni jo."

"No, mě by popravdě víc než pro mou situaci v podstatě nesmyslné vybírání stran zajímalo, proč mají o tuhle školu takový zájem."

"Tak to ani nám spolehlivý zdroj zatím nesdělil," podrbal se Kyu rozpačitě za uchem. Vzápětí ho ale napadlo něco jiného: "Hele, znamená to snad, že s Taem netáhnete za jeden provaz?" Myšlenka výběru strany jej evidentně stále neopouštěla.

"Víš, tohle jsme s Taem opravdu neřešili," povzdechl si Wookie. "Ale když to teda musíš tak nutně vědět - ano, myslím, že vy jakožto Min Hův tým jste mi mnohem sympatičtější než banda kolem těch dvou… A vlastně i Min Ho je mi daleko sympatičtější než Minhyun a Yoona dohromady, a to jsem ještě ani neměl tu čest ho osobně poznat."

"Copak ty dva jo?" zeptal se černovlásek překvapeně.

Starší váhavě přisvědčil.

"To se jako jenom tak vesele promenádujou před těma, který ovládají?" Cho se zatvářil pochybovačně.

"Naopak. Jsem nejspíš jediný - vyjma Sungmina - kdo se s nimi setkal."

"Hmm, a čímpak sis to zasloužil?"

"Mám jistou… schopnost," odpověděl Ryeowook a, oči sklopené k podlaze, začal si nejistě pohrávat s hodinkami na levém zápěstí. "Trénují mě, abych ji dokázal správně ovládat…"

"Aby ji oni skrze tebe mohli dle libosti využívat," uvědomil si Kyuhyun a zamračil se. Tohle se mu začínalo líbit čím dál tím míň. "Jakou schopnost, Ryeowooku?"

"Ovládat druhé," špitl hnědovlásek. "Ovládat… úplně kohokoli."

Mladší pochopil. A rozčileně se kousl do rtu. "A do háje," konstatoval.

Wook sklopil hlavu. "Nechci jim pomáhat, ale… nemám na výběr. Já… omlouvám se."

"Za tohle se přece nemusíš omlouvat. Není to tvoje vina." Kyuhyun se na spolužáka povzbudivě usmál. Starší chlapec mu úsměv chabě oplatil. "No tak, hlavu vzhůru. Třeba se s tím dá něco dělat. Povím to ostatním a možná - ale ne, lepší bude, když jim to povíš ty sám. Teď hned. Jo. Čím dřív to začnem řešit, tím líp. Anebo můžem nejdřív dojít pro Taa a poradu svolat až s ním, to nechám - …"

Avšak Ryeowook prudce zavrtěl hlavou a seskočil z lavice. "Ne, Kyuhyune," odmítl uctivě jeho návrh a začal couvat ke dveřím. "Cením si toho, že nám chceš pomoct, ale… nemůžu to přijmout. Kdyby se dozvěděli, že s vámi spolupracujeme - a jakože by se to dozvěděli, o tom nepochybuj - nechci si ani představit, jakým způsobem by toho ve svůj prospěch využili. Skrze nás, navzdory našemu přesvědčení. My jsme jejich loutky. Loutky, které nejspíš ani nejde zachránit. Tak proč riskovat?" Trpce se ušklíbl. "Jsme pro vás příliš nebezpeční. A já vás tomu nebezpečí nevystavím."

"Ryewooku, počkej…!"

Ale Ryeowook byl fuč.

•••

"Takže to vypadá, že chtěl jenom zjistit, co víme, a případně nás informovat o tom, co ještě nevíme," shrnul Kyuhyun situaci. Pak se natáhl ke stolu pro poslední kelímek s cappuccinem (kterým všechny při příchodu zásobili Henry a Donghae), přehodil nohu před nohu a uvážlivě upil.

"To je od něj hezké," vzdychl Minho a zadíval se prosebně na Yesunga. "Vážně jim nemůžeme nijak pomoct?"

Profesor pokrčil rameny. " Nikdy jsem neslyšel o žádném vnějším způsobu, kterým by šlo zrušit ovládnutí démonem."

"A co vy?" obrátil se Zhoumi na Jonghyuna. "Vy přece s démony žijete. Teda až doteď jste minimálně půl tisíciletí žil."

"To sice ano, jenže démoni v mém okolí se v ovládání druhých příliš nevyžívají. Min Ho má k nátlaku odpor snad odmala, Sooyoung je Min Hova prakticky identická ženská verze a Shinhwa - ti pánové jsou čestnost sama," opáčil Hyun. "Ale co vím, bývá pravidlem, že pokud se nejedná o jednorázové ovládnutí, je jeho zrušení někým jiným než samotným démonem prakticky nemožné."

"Hmm, tak to je smůla," zafrkal Key a ležérně pohodil světlou ofinou. "Pošleme Ryeowookovi dárkový koš a uděláme jemu a Taovi srdceryvné pápá?"

"To teda ne," zamračil se Minho. "Nemůžeme se na ně jen tak vykašlat!"

"Projdu knihy a zkusím něco najít," řekl Yesung. "Nic ti ale neslibuju."

To tmavovláskovi prozatím stačilo. Vděčně se na svého patrona usmál. "Děkuji mnohokrát, pane profesore," zdvořile se uklonil.

Sung jen velkoryse mávl rukou.

"Nu, jestli už nikdo nemá nic dalšího na srdci, myslím, že tohle sezení pomalu rozpustíme," navrhl Jonghyun a vstal z křesla. "Nám," kývl na Yesunga, "za deset minut začíná porada a vy sami jistě máte na předposlední odpoledne vánočních prázdnin jiné plány, než tu na sebe vážně koukat a vést depresivní debaty. To si necháme na tematicky vhodnější dlouhé večery po vyučování."

Celá skupina se pobaveně rozesmála, načež se většina přítomných začala zvedat k odchodu. Jako první tajnou místnost za sochou lady Jessicy opustili Yesung a Jonghyun, vzápětí po nich Key a Onew, chvíli poté Siwon a Donghae a v závěsu za nimi i Zhoumi, Kyuhyun a Henry. V pokoji tak zůstal pouze Minho se svým druhým přítelem.

Taemin, sedící docela nehnutě na kraji pohovky, už několik minut bez ustání a jediného slova provrtával tmavovláska před sebou pronikavě upřeným pohledem. A Minho by bez nadsázky lhal jako když tiskne, kdyby tvrdil, že ho ten pohled neznervózňoval.

Tázavě pozdvihl obočí. "Děje se něco? Proč si mě tak prohlížíš?"

Dlouhovlásek namísto odpovědi naklonil hlavu ke straně. V tom jindy tak rozkošném posunku bylo nyní cosi… nepopiratelně děsivého.

"Taemine…?"

"Kdy spolu začneme spát?"

Několik málo vteřin zůstal Minho na mladšího ohromeně hledět, nejspíš si nebyl jistý, zda slyšel správně, načež zrudl jako rak a odvrátil zraky stranou. "Myslíš, že zrovna teď je vhodná doba…?"

"Nikdy není vhodná doba," odsekl Taemin a rázně založil ruce na prsou. "Chodíme spolu, ne snad? Tak o co jde? Dokud se jen mazlíme, je všechno naprosto perfektní, ale jakmile naznačím, že chci pokročit dál, okamžitě se stáhneš. Proč? Nechceš se mnou spát?"

"V tom to není."

"Tak v čem?" vyjekl Min zoufale.

Choi se kousl do rtu. "Mám… strach," přiznal. "Bojím se… že tě zklamu."

"Zklameš?" Dlouhovlásek nechápavě zamrkal. "Proč bys mě měl zklamat?"

"Třeba proto, že ode mě očekáváš něco, s čím nemám absolutně žádné zkušenosti?" Minho se rozpačitě ušklíbl. "Jediný chlap, se kterým jsem kdy spal, je MiMi a… já jsem Zhoumiho žena, jasné? A takhle mi to s ním naprosto vyhovuje, takže jsem nikdy… neměl sebemenší potřebu se jakkoli angažovat… v dominantní roli…"

"Bože." Taemin naprázdno klapl pusou. "Promiň, vůbec mi nedošlo, že…" Nedořekl. Zakroutil hlavou a raději vstal, aby mohl přesednout na protější pohovku vedle tmavovláska. "Miláčku." Něžně se na něj usmál a láskyplně jej pohladil po tváři. "Já chápu, že jsi nervózní, ale… nemusíš být. Všechno je přece jednou poprvé. Pro každého. Ale na rozdíl od většiny ostatních, ty jsi úžasný úplně ve všem, co děláš. A já tě miluju. Hrozně moc," zavrněl Min a políbil Minha na rty.

"Jo, jenže co když tentokrát tak dobrý nebudu?" zabručel mrzutě starší.

"Mám dojem, že jsi ve skutečnosti mínil, co když nebudeš perfektní, viď?" opravil ho s lehkým usmáním Lee. "Přestaň na sebe mít tak vysoké nároky."

"Jedině v případě, že mi odpřísáhneš, že o mně za žádných okolností neztratíš své fantastické iluze."

Chlapec se rozesmál. "Ale já o tobě přece žádné iluze nemám. Tvá dokonalost je čirá realita."

Minho si dramaticky povzdechl.

"Fajn. No, možná ti pomůže, když se soustředíš na primární podstatu věci," napadlo Mina.

"A to?"

"Že chci spát s tebou."

"Jakože nejde ani tak o samotný sex jako o sex se mnou?"

"Ano!" přitakal rozzářeně dlouhovlásek. "Hele, když jsi poprvé spal s Zhoumim, taky jsi byl nervózní, že jo?"

"Jako pes," přisvědčil starší vážně.

"No a tohle je úplně totéž!"

"To teda není," vyvrátil ho Minho vehementně z omylu. "Tehdy se mi nechtělo zvracet."

Taemin potlačil nutkavou potřebu praštit hlavou do konferenčního stolku.

Tmavovlásek se na něj omluvně zazubil. "Zabít mě je málo, co?" zamručel a vzal mladšího za ruku. "Zlato, já slibuju, že spolu budeme spát. Opravdu. Sice ne dneska, ale budeme… Jen co překonám svůj panický strach z všudypřítomné možnosti totálního selhání v neznámých vodách."

"A myslíš, že se toho dočkám ještě před důchodem?" poznamenal kousavě Min.

"Proč? Neplánuješ snad býti sexuálně aktivním seniorem?" zašklebil se šibalsky Minho a lípl smějícímu se dlouhovláskovi letmé políbení na tvář.

•••

Kyuhyun zaklepal na dveře.

"Ano?" vyzval jej z nitra pokoje jasný melodický hlas. Černovláskovy rty se bezděčně zvlnily v širokém úsměvu. Jak neskutečně jeho barvu půvabně podkreslenou čínským akcentem miloval!

Vešel dovnitř. "Ahoj!" zahalekal zvesela a zamával dvěma sešity, které držel v levé ruce. "Potkal jsem na chodbě Donghaeho, chtěl ti jít tohle to vrátit, ale někam hrooozně spěchal, tak jsem se nabídl, že je převezmu a doručím za něj."

"Děkuju," usmál se na něj od velkého zrcadla na křídle skříně Zhoumi. "Můžeš je dát na stůl, prosím?"

Kyuhyun kývl a poslušně zamířil na druhý konec pokoje. Nesledoval však cestu, nýbrž očima po celou dobu okouzleně ulpíval na starším mladíkovi.

Slušelo mu to. Ještě víc než obvykle. Svébytně krásné rysy Miho tváře se zdály výraznější a dodávaly jeho vzhledu na nezvyklé atraktivitě, nový kratší účes pak nechával svůdně vyniknout jeho štíhlé bělostné šíji. Kyu nasucho polkl. A aby toho nebylo málo, měl Zhoumi na sobě ty kurva dokonalé černé kalhoty, které mu dělaly kurva sexy zadek a jeho už tak dlouhé nohy prodlužovaly do závratných výšin.

Budu potřebovat HODNĚ studenou sprchu.

"Ty se někam chystáš?" zeptal se Cho a položil sešity na desku stolu.

Mi si přestal rozčileně upravovat vlasy, načež pomalu váhavě přikývl. Mladšímu teď více než cokoli jiného připomínal malé dítě, které maminka přistihla při něčem, co mu bylo už dříve vysloveně zakázáno.

"A kam?"

"Do města."

"Nó, a co tam?"

"Mám schůzku… s přítelem."

Na pár vteřin nastalo hrobové ticho. Než Kyuhyunovi došlo, kdo je oním přítelem.

"S tím americkým Thajcem, co má absolutně nevyslovitelný jméno?!"

"S Nichkhunem, ano," odtušil starší černovlásek bez výrazu.

"Ale to přece - … A Minho to ví?"

"Samozřejmě."

"A souhlasí s tím?!"

"Byl to jeho nápad."

Nato Kyu bleskurychle přehodnotil žebříček svých dosavadních hodnot. Priorita číslo jedna: dát Choii Minhovi ránu pěstí!

"Vždyť je to… divný!" vyhrkl hystericky. "Chodili jste spolu a rozešli se. A je fuk, že to nebylo proto, že bys ho přestal mít rád. Rozešli jste se a za tím se dělá tlustá čára!"

"Jak slyším, můj milostný život byl onehdy u večeře zřejmě velice výživným tématem," odfrkl Mi sarkasticky.

"Nelíbí se mi to," zabručel Cho. "Neměl bys s ním nikam chodit." Ačkoli samotný obsah byl pouhým doporučením, tón, jakým tu větu pronesl, zněl nepopiratelně rozkazovačně.

Zhoumi mladšímu věnoval zamračený pohled v odrazu zrcadla. "Promiň, Kyu, ale," otočil se k němu čelem, "myslím, že to, s kým se scházím nebo nescházím, není tvoje věc."

Není tvoje věc. Jako by mu Zhoumi vrazil facku.

Měl pravdu, samozřejmě. Nebyla to jeho věc. Neměl právo se do čehokoli motat. Vždyť byl jenom kamarád. Kyuhyun sevřel ruce v pěsti.

"Jasně, promiň. Není to moje věc," zaskřípal zuby, vztekle odrázoval z místnosti a třískl za sebou dveřmi. Slyšel, že za ním Mi volá, ale nedbal toho. Vyběhl do druhého patra a zapadl do svého pokoje. Bez váhání skočil šipku do postele, tušil, že zdržet se ještě chvíli v otevřeném prostoru, něco by s chutí rozmlátil. I s peřinou se obrátil naznak a zůstal tupě zírat do stropu.

Neměl ponětí, jak dlouho tam jen tak bez hnutí ležel, když se ozvalo zaklepání na dveře. No, nejspíš dlouho, jelikož z něj skoro všechna zlost stačila vyprchat. Lenivě se zvedl a šnečím tempem se odporoučel otevřít. Překvapeně pozdvihl obočí. Na prahu stál zasmušile se tvářící Jonghyun.

"Pane profesore…?"

"Máš se dostavit do ředitelny. Ihned."