Škola prokletých - 18. kapitola

Zadrnčení zvonku oznámilo konec páté hodiny. Studentstvo se vyřítilo ze tříd jako stádo slonů a za hlasitého smíchu a hovoru oddupalo do uměleckých učeben na svou poslední dnešní hodinu. Byl první den vyučování po vánočních prázdninách, a tak učitelé všudypřítomnou rozjařenost shovívavě přecházeli.

Jonghyun za katedrou zrovna zapínal svoji koženou aktovku, když jeho pozornost upoutal červený sešit v kroužkové vazbě ležící na zemi mezi dvěma posledními lavicemi.

Tázavě jej zvedl. Nebyl podepsaný, tak jím namátkou zalistoval. Bílé stránky plnily spousty a spousty kreseb, především portrétů. Velmi věrných portrétů, nutno podotknout.

Profesor si se zájmem prohlížel výtvarné práce bezejmenného studenta, obrátil list na poslední dokončený obrázek - a užasle vytřeštil oči.

Mužova podobizna byla tak precizní, že měl dojem, že se ten známý obličej musí každou chvílí pohnout.

Tolik vzpomínek…

Už to bude padesát let. Vůbec se nezměnil…

"Promiňte," ozvalo se ode dveří. Do třídy nakoukla plavovlasá hlava. "Nenechal jsem tady - jo, nechal." Mladík přiklusal ke svojí lavici a ze židle zvedl učebnici biologie.

"Krisi?"

"Ano?"

"Nevíš, komu tohle patří?" Jonghyun zamával sešitem.

"Uhm," Číňan nakrčil čelo, "nevím… možná Zhoumimu? Ukažte." Zadíval se do sešitu a přikývl. "Jo, určitě Zhoumimu. Mám mu to vzít?"

"Ne, není třeba," hnědovlasý se usmál. "Beztak máš teď hodinu jinde než on. Já mám kolem Yesungovy učebny zpěvu cestu. Předám mu ho."

•••

"Zhoumi!"

Černovlásek, čekající na chodbě společně se Siwonem a Onewem, se k němu překvapeně otočil.

"Pane profesore…?"

Jonghyun ho chňapl za zápěstí. "Pojď se mnou." A zatímco Miho táhl o kus dál od houfu procházejících studentů, vrazil mu do ruky sešit. "Je tvůj?"

"Ano, je," přisvědčil Zhoumi zmateně, nechápaje co má tahle situace znamenat. "Ehm, děkuju?"

"Není zač," odfrkl Hyun. Znenadání se prudce zastavil, sebral mladšímu blok, nalistoval příslušnou stránku a s významně povytaženým obočím mu ji ukázal. "Znáte se?"

Mladík zrudl až po kořínky vlasů. "Ne. Dvakrát jsme se potkali. To je všechno."

"Potkali?" podivil se hnědovlasý, jako by na tom bylo neskutečně kuriózního. "Kde?"

"Záleží na tom?" Zhoumi odměřeně založil ruce na prsou.

"Vlastně ne. Divné je samo o sobě to, že jsi ho potkal." Jonghyun se zamračil. "Ty snad vážně nevíš, kdo to je?"

"Ne. Mám pocit, že bych měl, ale nevím." Pokrčil rameny. "Nepředstavil se mi."

"Mluvili jste spolu?"

"Hm. Tak trochu."

"A o čem?"

"O tom, že mít osobního stalkera je děsně super," utrousil Mi sarkasticky.

"Moment. On tě sleduje?"

"Vypadá to tak. Nevím sice, co z toho má, ale evidentně ho to baví."

"Sakra!" Jonghyun se rozčileně hryzl do rtu.

"Vysvětlíte mi, o co tu - Hej!" vyjekl černovlásek, když ho učitel beze slova čapl za ruku a rázně táhl směrem, odkud jej odvlekl prve. "Kam to zase jdeme?"

"Za tvým patronem," zabručel Hyun. A jak řekl, tak udělal. Naprosto neomaleně vpadl do Yesungova kabinetu.

Jeho černovlasý kolega za stolem zděšeně nadskočil. "Neumíš klepat?!" obořil se na Jonghyuna, ruku na srdci, jako by rozdýchával infarkt.

Hnědovlasý zrakem podezřívavě přelétl z Yesunga na zrovna tak vyjukaně se tvářícího Minha, který evidentně ustrnul v pohybu, když chtěl položit jakési dvě knihy na hromadu jiných spisů vršících se na židli u zdi.

"Ne, ty idiote, s tím, že je tu Minho to klepání nijak nesouvisí!"

"Ehm," odkašlal si Zhoumi, "jestli jste mě za mým patronem dotáhl jen proto, abyste ho obvinil z toho, že v kabinetě zneužívá mého přítele, půjdu."

"Nikam!" zahřměl Jonghyun a praštil sešitem o Yesungův stůl. Ten se nad kresbou tázavě sklonil. "Tvůj starší svěřenec má ale zatraceně zajímavé známosti, co říkáš?"

Minho profesorovi zvědavě nakoukl přes rameno. "Jaj, ten je sexy," hvízdl uznale. "Kdo je to, MiMi?"

"Stalker," zabručel černovlásek.

"Eh?"

"Nevím, kdo to je."

"Ani já ne." Yesung bezradně svraštil obočí. "Znám ho. Vím, že ho znám, ale - …" Zavrtěl hlavou.

"No jasně, jak to není Eric…," Jonghyun si hluboce povzdechl. "Nemáš tady náhodou tu svoji úžasnou démonskou encyklopedii?"

"Mám." Sung sáhl do tašky, již měl položenou na zemi vedle stolu. "Probírám se čtvrťáky nejvyšší démony."

"Super, díky. Předpokládám, že ti Min Ho daroval tu rozšířenou verzi, tu s obrazovou přílohou…"

Černovlasý přikývl.

"Moment, takže ten chlap je démon?" zeptal se Minho.

"Ne, není." Tři páry očí se na Zhoumiho překvapně podívaly. Mladík se nervózně ošil. "Nebo aspoň říkal, že ne…"

"Ha! Mám to!" Jonghyun s vítězoslavným úsměvem rozložil bichli před Yesunga a zabodl prst do jedné z fotografií. "Tak co? Tady už ho poznáváš?"

"Panebože," Yesung zbledl jako stěna.

Zhoumi se při pohledu na fotku šokovaně zajíkl. Vytřeštil oči a ruce si přitom nevěřícně přitiskl na ústa.

Minho na inkriminovaný černobílý dokument zamračeně zamžoural. "Není to Shinhwa?"

"Je," přisvědčil Yesung.

"Hmm. Hyesung, Eric, Andy, Dongwan, Minwoo… takže tohle je…"

"Park Junjin."

Nastalo ticho. Sung a jeho svěřenci konsternovaně hleděli střídavě na Zhoumiho kresbu a na fotografii šestice mužů v knize, zatímco Jonghyun stál s rukama v bok mezi nimi a okázale podupával nohou.

"Ne. To přece nedává smysl," Mi potřásl hlavou. "To nemůže být on."

"Máš snad dojem, že je možný si ten jeho pompézně fešáckej ksicht splést?" ušklíbl se Hyun.

"Rozhodně ne," zamručeli Minho a Yesung unisono.

"Ale proč by se o mě, proboha, zajímal Lord daemonů?!"

Na což si profesor se svým mladším studentem vyměnili jeden významný všeříkající pohled. "Vážně tě nic nenapadá?"

Zhoumi se na Yesunga nechápavě zadíval. Pak udiveně pohlédl na Minha, znovu na Yesunga, znovu na Minha… načež se hystericky rozesmál. "Vy jste se snad úplně zbláznil!"

"Zamysli se nad tím přece."

"NE!" vyštěkl mladík. "Já nejsem Minhův daemon!"

Yesung se zamračil. Jonghyun vyvalil oči. A Minho se zatvářil jako neštěstí samo.

"Ale, MiMi," namítl chlapec rozčarovaně, "já doufám, že jsi to ty."

"Miláčku," černovlásek mladšího s povzdechem pohladil po tváři, "ty si speciální, naprosto jedinečná lidskost. A jako taková potřebuješ výjimečného daemona. Daemona, který tě dokáže ochránit před vším nebezpečím, které ti hrozí. A to já nedovedu. Vždyť víš, jaký jsem poleno! Bylo by úplně šílený, abych zrovna já byl tvůj daemon."

"Souhlasím s Zhoumim," ozval se Hyun. "Minho po svém boku potřebuje silného daemona. Zatraceně silného daemona. Copak vy si vážně myslíte, že je to on?" odfrkl a sjel Miho od hlavy až k patě nepopiratelně pochybovačným pohledem. "No tak, jen se na něj koukněte. I ženští daemoni jsou mužnější než on!"

"Daemonova kvalita nespočívá ve svalech, ale v mistrném ovládání ohně," odtušil Yesung.

"Určitě nejsem jediný schopný ohnivý mág na světě, který potenciálně sedí do vzorce Minhova daemona," opáčil Zhoumi na to.

"Ale daemon se v blízkosti svého Vyvoleného vyskytuje vždy ještě předtím, než odhalí pravou podstatu svého bytí. Daemonem lidskosti nemůže být nějaký cizák, kterého lidskost nikdy neviděla. Jejich pouto totiž staví na vzájemné, často až intimní důvěře. Daemoni své Vyvolené zbožňují nadevše a automaticky jim darují svá srdce - pradávné kouzlo milenců, jistě jsi o něm slyšel. Tak se dokáží napojit na jejich pocity a poznají, zda lidskostem nehrozí nebezpečí. Proto je pro ně ale taky prakticky nemožné žít, zemře-li jejich Vyvolený.

Každopádně sečteno podtrženo, jsi jediný, kdo splňuje parametry Minhova daemona."

"Ale… já ho nedokážu ochránit," hlesl Mi přiškrceně a zadíval se Minhovi omluvně do očí. "Nedokážu tě ochránit před daemony a celým Podsvětím, i kdybych se snažil sebevíc… něco takového není v moci žádného člověka, natož pak v mojí."

Tmavovlásek jej beze slova, zato s milujícím úsměvem na rtech vzal za ruku a políbil do dlaně.

"Za sebe ti můžu zaručit, Mi, že sám na to rozhodně nebudeš," usmál se Yesung.

"To si teda piš," zabručel Jonghyun. "Ani já nenechám život tak důležité bytosti v rukách nějaké vytáhlé anorektické máničky."

Kabinet se otřásl salvou hurónského řehotu.

"Jestli mu chceš vrazit, klidně můžeš. Slibuju, že tě budu krýt," zazubil se Sung.

"Já jsem hrdá máňa," mávl Zhoumi velkoryse rukou. "Máňa s nastávajícími neurotickými potížemi, co není ani trochu vhodná pro roli chrabrého daemonského bojovníka, a o kterou se z nějakého nepochopitelného důvodu zajímá sám Lord daemonů. Ach jo," povzdechl si. "To už je poněkud zvrácený humor, nezdá se vám?"

"Hm, to s Parkem Junjinem mě taky zaráží…" zamračil se jeho patron. "Pokud vím, každého daemona kontaktují až po jeho probuzení. Čili až poté, co se jeho Vyvolený setká se svým démonem."

"Jo. A hlavně to všechno provádí Lordova rada. Královská Výsost samotná nemá s řadovými daemony vlastně nic společného." Jonghyun zadumaně svraštil obočí.

"Víte, pánové, mám pocit, že v tom hledáte příliš velké složitosti," mroukl Minho a když se na něj ostatní překvapeně obrátili, pokrčil rameny. "Nenapadlo vás, že se Zhoumi Junjinovi třeba prostě jenom líbí?"

Profesoři udiveně zamrkali, načež se na svého staršího studenta zahleděli s až podivuhodným vědeckým zájmem.

"Minho, to je snad ještě blbější vtip než to, že jsem tvůj daemon," zaúpěl Mi. "Je to Park Junjin, proboha! Daemonský král. Legendární ohnivý mág. A je," okouzleně se zadíval na fotografii, "tak krásnej…!"

"Oni na tebe typičtí hezouni ale docela letí," podotkl Sung.

"A já si vždycky myslel, že mají Minho a Nichkhun prostě jenom zvláštní vkus… Hm, tak v tom případě doufám, že svým neskonalým šarmem učaruju i vévodu Munovi, až ho jednou potkám."

"Ty taky?!" Jonghyun trpitelsky obrátil oči v sloup.

"Samozřejmě," opáčil Zhoumi prostě. "A divíte se? Vždyť nepropadat při pohledu na toho chlapa záchvatům těžkého fangirlení není normální."

"No vy dva jste se vážně hledali, až jste se našli," vzdychl hnědovlasý. "Ještěže Minho zůstal vašemu zhoubnému vlivu ušetřen."

Chlapec na něj tázavě pohlédl. "Takže proti vstupu do Andyho fanklubu nic nemáte?"

"Jsem jeho členem." Jonghyun se na tmavovláska široce zazubil.

"Poslyš, ty člene Andyho fanklubu, radši nám vysvětli, co proti Erikovi pořád máš," Yesung založil ruce na prsou.

"Vůbec nic. Miluju ho. Jenom jsem z něj už půl tisíciletí permanentně v depresi."

"Proč?" zazněla sborová reakce.

"Jeho krev," vysvětlil s povzdechem Hyun. "Vůči ní jediné pořád nejsem imunní. A asi ani nikdy nebudu. Umíte si vůbec představit, jak neskutečně otravný je, když začnete slintat pokaždý, projde-li kolem vás chlap, se kterým prakticky bydlíte? S Andym je to v pohodě, s přítomností jeho krve se mi povedlo sžít během pár týdnů, ale Eric…" Další povzdech.

"Chápu," Sungovi zacukaly koutky. "Ucítíš vůni jeho krve a jsi nadrženej jak šestnáctiletej puberťák."

"To není vtipný," ohradil se Kim. "To je k pláči!"

A Yesung se rozchechtal na celé kolo.

"S vámi dvěma se člověk dozví věci, který by snad radši ani nevěděl," rozesmál se Zhoumi.

Minho se se smíchem podíval na hodinky. A vyjekl hrůzou. "Krucinál!"

Šestá hodina začala přesně před sedmi minutami.

•••

"Tak Zhoumi je tvůj daemon," zamručel Kyuhyun zadumaně.

"Ano, ačkoli zatím jen neoficiálně," přitakal Minho. "Ale já se tě na něco ptal, tak laskavě neodbíhej od tématu," pokáral mladšího a upil kávy z papírového kelímku. Seděli u stolku ve školní kantýně, jejímiž jedinými dalšími zákazníky byli dva Minhovi spolužáci a jeden čtvrťák, který si u okna četl knihu.

"Nic mi není."

"Nelži. Vypadáš děsně."

Kyu pokrčil rameny. "Tělo bylo navyknuté na pravidelný přísun krve. Takže se mu nelíbí, že nedostává, co potřebuje. Ale za pár dní to odezní. Budu v pořádku, fakt."

"V pořádku? Nedělej ze mě vola," zamračil se tmavovlásek. "Potřebuješ krev."

"Zase tak akutní to není…"

"Proč neřekneš MiMimu?"

Mladší zbledl, načež zrudl rozčilením. "Protože jeho krev nechci," odsekl.

"Proč ne?"

"Protože prostě nechci! A ty budeš držet pusu, jasno? Jestli se mu o tomhle rozhovoru jenom jediným slovem zmíníš, nepřej si mě!"

"OK, OK." Minho honem zvedl ruce v jasném gestu kapitulace. "Budu mlčet jako hrob."

"To bych ti radil," zabručel Cho a netečně se zadíval směrem k zákuskům vystaveným u pokladny. Ne proto, že by na ně měl chuť. Byla vlastně náhoda, že stočil zrak zrovna k nim. Jediné, o co mu šlo, bylo nemuset se dívat do očí Minhovi.

Starší za trvajícího ticha dopil kafe, načež sundal víčko, zmačkal kelímek a přesně mířenou trefou jej hodil do odpadkového koše u zdi. Pak se zvedl a rozhodně vytáhl na nohy i Kyuhyuna. "Tak víš, co?" prohodil, vláčeje černovláska za ruku za sebou. "Zajdeme na ošetřovnu."

"Cože?" zděsil se Kyuhyun. "Hele, mě vážně nic není…!"

"Pro krev, zlato. Pro krev."

"Aha," vypadlo z mladšího inteligentně. No, po pytlíkové krvi zrovna dvakrát netoužil, ale bylo to lepší než nic. Ačkoli… Jak tak klusal za Minhem, zadumaně naklonil hlavu ke straně a ještě zadumaněji se zadíval na jeho krk. Nakrčil čelo. Zrychlil, aby se k němu dostal blíž a tázavě začichal.

"Sakra. Taemin má fakt pravdu," vydechl ohromeně.

Minho na něj překvapeně pohlédl.

"Že zatraceně fantasticky voníš. Nechápu, že jsem si toho nevšiml dřív…"

"Ehm, tak teď nevím, jestli ti polichoceně poděkovat nebo radši s jekotem utéct."

"Hmm, myslíš, že kdybych tě odtáhl někam do temnýho kouta a zneužil tvůj krásnej krček, že mě Taemin sežere?"

"Tak o tom nepochybuj," ujistil ho starší bez legrace.

"Hmpf," zabručel Kyuhyun. "Hele, ale jak chceš tu krev sebrat?" napadlo ho po chvíli mlčení. "Jsou teprve tři a Hara to na ošetřovně balí až v šest, pokud vím."

"Pravda," zamyslel se Minho. "No, tak buďto počkáme do šesti, nebo - ONEWE!"

Brunet, vycházející právě zpoza rohu, se k nim tázavě otočil. Usmál se.

"Máš teď čas?" Poněkud irelevantní dotaz vzhledem k tomu, že jej tmavovlásek bez počkání na odpověď čapl za rukáv košile a táhl na opačnou stranu, než kam měl starší původně namířeno.

Onew svraštil obočí. "Jo, ale - …"

"Výborně. Zabavíš Haru."

"Co prosím?"

"Potřebujeme se nepozorovaně dostat na ošetřovnu," vysvětlil Minho.

"Ukrást krev," dodal Kyuhyun.

"Tak jo, ale…" Brunet se zatvářil zoufale. "Proč já?"

"Protože jsi zabijácky šarmantní," odtušil Choi.

Onew si povzdechl. "Ale o čem s ní mám mluvit?" rozhodil bezradně volnou rukou.

"O čemkoli. To je fuk. Hlavně ji zaměstnej."

Přes nádvoří proklusali z východního křídla do křídla západního. Jak vidno, ošetřovna byla vyjma předpokládané přítomnosti vrchní ošetřovatelky zcela prázdná. Vystrčili Onewa ze strategického úkrytu za mramorovou sochou, počkali asi půl minuty, než se ozval Hařin vysoký koketní smích a co nejtišeji proběhli kolem její prosklené kanceláře.

"Kudy?" sykl Kyuhyun.

Minho mu pokynul, ať ho následuje. Došli na konec chodby a pootevřenými dveřmi vklouzli do místnosti po jejich pravici.

"Támhle." Starší ukázal na chladničku na druhém konci místnosti.

Kyuhyun box otevřel a nakoukl dovnitř. A zamračil se. "Nic tu není," zamručel a odstoupil, aby Minhovi zmíněné nic ukázal.

"Já tomu nerozumím," tmavovlásek nešťastně potřásl hlavou. "Bral jsem odtud přece krev pro Keyho…"

"No co už," černovlásek pokrčil rameny. "Holt si někoho ulovím ve městě."

Vrátili se zpátky ke kanceláři. Zrovna když chtěl Minho Onewovi naznačit, že je po všem, zaslechli, jak Hara říká: "Sama to moc nechápu. Do nejbližší nemocnice je to odtud přece jenom docela štreka. Ředitel si to ale nenechal vymluvit. Prostě rozhodl, že transfúze se tu provádět nebudou, a tak odsud všechny krevní zásoby před dvěma dny odvezli."

 

•••

Zhoumi a Nayla pořádali zírací soutěž. Ať už to zní sebeuhozeněji. Ale jinak si Kyuhyun výjev před sebou nedokázal vysvětlit.

Mi seděl v křesle, kočka jemu na klíně a civěli na sebe tak upřeně, že to děsilo všechny přítomné.

Přiřítil se k nim Taemin. "Udělej s ním něco!" vybafl zoufale na Minha. "Takhle vypadá už půl hodiny! A aby toho nebylo málo, padají tu sázky o to, jestli on uřknul kočku, nebo kočka jeho! Mně se zdají dost dobře možné obě možnosti…"

Tmavovlásek si vyměnil nechápavý pohled s Kyuem, načež přistoupil ke svému příteli a váhavě mu položil ruku na rameno. "MiMi…?"

"Ona je můj Stín, že?" mroukl zamyšleně mladík, aniž by přerušil oční kontakt se zvířetem.

"Ano. Nejspíš je," přisvědčil Minho.

Černovlasý se zamračil. "Ale proč je můj Stín zrovna kočka?"

"Protože… žirafa by se ti nevešla do pokoje?"

Zhoumi vybuchl smíchy. A Nayla přezíravě zívla, stočila se do klubíčka a ignorujíc všechny okolo zavřela oči. Vyhrála. Takže má plné právo ustlat si v rámci odpolední siesty na svém páníčkovi.

Zbytek osazenstva společenské místnosti se po sobě zmateně podíval.

"Stín?" Key povytáhl obočí. "O čem to vy dva ksakru mluvíte?"

Henry vytřeštil oči. "Moment, chcete říct, že Zhoumi je…" Naprosto ohromeně se na svého spolubydlícího zadíval. "Minhův daemon?"

Mi se na mladšího rozpačitě usmál. "Sám tomu moc nevěřím, ale tvrdí to sám velký Yesung," pokrčil rameny. "Ale jestli se ukáže, že se mýlil, budu se mu ještě dlouho smát…"

"Nechci rýpat, ale já si jako daemona vždycky představoval někoho… ehm, řekněme, s hodně jinou tělesnou konstitucí," ozval se Siwon. A když viděl, že se Minho užuž chystá k nějaké hnusné štěkavé odpovědi, honem pokračoval: "Nechápej mě špatně! Prostě jen říkám, že při pohledu na vás dva bych jako nezasvěcený měl spíš tendence považovat za daemona tebe. Zhoumi působí na bodyguarda dost… no, křehce."

"Musím s politováním konstatovat, že ten idiot dokonale shrnul moje myšlenky," odtušil Kyuhyun a Siwon dotčeně odfrkl.

Zhoumi svraštil čelo. "Myslíte, že působím křehce?"

"Svým způsobem," přitakal nejmladší černovlásek a křečovitě se usmál. Zrovna tak křečovitě, jak zůstal stát ve dveřích. Co nejblíže možnosti utéct, co nejdále od Zhoumiho.

Mi se na něj dlouze zadíval. Pátravě a ustaraně. "Je ti dobře, Kyu?"

"Jasně," Cho mávl rukou, jakože to nestojí za řeč. "Ale asi byste měli vědět, že nám Leeteuk udělal utrum s umělýma krevníma zásobama," obrátil se na své soukmenovce. "Zrušil transfúze a všechnu krev dal zlikvidovat."

"Cože?! Ale vždyť kompletní lékařská péče tu má přece prakticky několikasetletou tradici!" vyjekl Key.

"To je padlý na hlavu! Proč by to Leeteuk dělal?" Taemin svraštil čelo. "Myslíš, že jsou za tím ti dva? Im Yoona a Hwang Minhyun? Že jim šlo o to sebrat nám náhradní zdroj krve?"

Minho přikývl. "Je pitomost doufat, že jim Sungmin nevyžvanil, že se na akademii kromě Jonghyuna vyskytují i další poloviční démoni. Jste pro ně hrozba. Nemůžou vás ovládat. A vědí, že vás Jonghyun naverbuje na Min Hovu stranu."

"Takže nám začnou život znesnadňovat radši už preventivně, jo? Paráda," zamrmlal Key. "No, štěstí, že máme všichni svoje ochotné dárce."

Taemin a Siwon se tázavě podívali Kyuhyunovým směrem. "Všichni ne," podotkl Min významně.

"No a co? Ve městě je lidí dost, žízní neumřu. Ale díky za vaši starost," odsekl černovlásek a obrátil se na podpatku. "A teď mě omluvte, mám ještě něco na práci." A odrázoval pryč.

"Co je to s ním?" zabručel Henry. Ostatní jen bezradně pokrčili rameny.

Minho se s povzdechem posadil do křesla. "Mimochodem, kde je Donghae?" zeptal se a objal kolem pasu Taemina, který se mu bezprostředně vměstnal na klín.

"S Eunhyukem asi," řekl Siwon. "Prý se pohádal se Sungminem nebo co… Víš, že jsi mu tou ranou včera vyhodil čelist?"

"Počkej, Eunhyuk a Sungmin se pohádali? Proč?" zamračil se tmavovlásek.

"Kvůli Kyuhyunovi. Sungmin že snad Hyuka seřval na dvě doby za to, jak Kyua zřídil." Won zavrtěl hlavou. "Fakt nechápu, co ten kluk chce. Ale co je horší, neví to nejspíš ani on sám. Mám pocit, že následky své z prstu vycucané pohádky tak trochu nedomyslel."

•••

Kyuhyun nervózně přešlápl z nohy na nohu. Stál před sborovnou, už asi pět minut, a odhodlával se ke vstupu dovnitř. Třikrát se pro uklidnění zhluboka nadechl, načež pozvedl třesoucí se ruku a zabušil na dveře. No, poněkud rázněji, než měl v plánu. Ale co už.

Za dveřmi nastalo ticho následované Teukovým zvučným: "Dále!"

Student vstoupil. Pozdravil a váhavým pohledem přelétl obličeje mlčky na něj hledících učitelů. "Neruším?"

"Kyuhyune!" uvítal jej ředitel překvapeně. "Ne, kdepak, právě jsme skončili. Mohu pro tebe něco udělat?"

"Chci zažádat o změnu patrona."

Učitelským sborem to vzrušeně zašumělo. Ačkoli toto právo figurovalo ve školním řádě už kdoví kolik let, co pamatovali, žádný student požadavek na změnu patrona nikdy nevznesl.

"Ty…!" Hangeng zrudl vzteky. "Co si o sobě vůbec myslíš?!"

"A jste si jistý, že to chcete vědět?" opáčil Kyuhyun pohrdavě, než se s konečnou platností tázavě obrátil zpátky k Leeteukovi. "Tak co? Bude mi vyhověno?"

"Tedy…" Teuk se rozpačitě kousl do rtu. "Na výměnu patrona máš samozřejmě nárok, ale…"

"Ale?"

"Jsi skvělý vodní mág. Velmi mocný a s obrovským potenciálem…"

"Děkuji."

"Ano, jistě… Chci říct, že tu nejspíš nemáme jiného dostatečně kvalifikovaného profesora, který by tě mohl vést…"

Jonghyun vedle Yesunga si významně odkašlal. Zraky všech kolegů se na něj zvědavě upřely.

"No, jsem tu já," usmál se na Leeteuka. "Yesung jistě dosvědčí, že jakožto vodovládce jsem kvalifikovaný dost."

"Samozřejmě." Ředitel se plácl do čela. "Samozřejmě… Promiň, úplně jsem na tebe zapomněl…" A ignoruje prskajícího Hangenga, se širokým úsměvem kývl na studenta. "Ano, profesor Jonghyun je vynikající mág. Hádám, že pro funkci tvého patrona zcela nejideálnější… Yesungu?"

Učitel magie vážně přitakal.

"Čili pokud s tím souhlasíš, Kyuhyune, - …"

"Profesora Jonghyuna beru všemi deseti," ujistil ho chlapec.

"Tak výborně. Tím tedy považuji celou věc za uzavřenou," prohlásil Leeteuk a zaklapl notes. "Cho Kyuhyun je odedneška svěřencem Kima Jonghyuna."

A zatímco oba Hyunové se na sebe vesele zazubili, Leeteuk obdařil své kolegy posledním půvabným usmáním. "Tím je dnešní porada u konce. Děkuji vám za pozornost, můžete jít."

•••

V mnohem lepší náladě klusal Kyuhyun chodbou zpátky do severního křídla. Byl neskutečně rád, že záležitost s výměnou patrona vyšla tak hladce. Alespoň jedna dobrá věc, když jinak jde všechno v jeho životě poslední dobou pěkně do háje.

Nahlédl do společenské místnosti. V té už sice nikoho nezastihl, ale zato v kuchyňce, jak se zdálo, někdo hospodařil. Prošel tedy pokojem, aby zmerčil situaci i tam.

Zhoumi nejspíš podvědomě vycítil jeho přítomnost, protože ustal s krájením okurky a otočil se ke dveřím.

Čímž mladšímu definitivně sebral jakoukoli možnost nenápadného úprku.

"Ahoj," usmál se a zas a znova Kyuhyuna utvrdil v tom, že krásnější úsměv než ten jeho neexistuje. "Vyřídils, cos potřeboval?"

"Jo." Cho se odlepil od futer a trochu bázlivě přikročil blíž.

Bože, jak úžasně voněl…!

Zadržel dech. Ne. Zvládne to. Musí to zvládnout.

Oplatil Mimu úsměv. "Odteď je mým patronem Jonghyun," oznámil spokojeně.

Starší se rozzářil. "Kyu, to je skvělé!"

"Že jo?" zazubil se chlapec, načež se tázavě zadíval na veskrze zeleninové ingredience na kuchyňské lince. "Co to kuchtíš?"

"Salát. Dostal jsem na něco chuť."

Kyuhyun vyprskl smíchy. "A nebylo by jednodušší zajít si do kantýny koupit… já nevím, čokoládu?"

"Čokoládu smím jíst jedině pod Minhovým odborným dohledem. Jako vlastně všechno vyjma toho salátu…"

Mladší s pobaveným povzdychnutím zavrtěl hlavou. "A nechceš s něčím pomoct?"

"No, mohl bys nastrouhat sýr," nadhodil Mi a s úsměvem mu podal misku a struhadlo. "Je v ledničce, ve třetí polici."

Pustili se do práce, přičemž tlachali o všem možném a chechtali se jako potrhlí. Atmosféra byla uvolněná jako už dlouho ne a všechno se zdálo být perfektní.

Zdálo.

Protože zrovna když se Kyuhyunovi konečně podařilo vytěsnit z hlavy dotěrné myšlenky filozofující o bezesporu znamenité chuti Zhoumiho krve…

"Au! Sakra!" zaklel Mi a rozčileně si strčil pořezaný ukazováček do pusy. "Já fem tajent na djuhou, fakt že jo," zahuhlal.

Sladká vůně krve. Svůdná. Žádostivá. Kyuhyun strnul na místě. Vytřeštil oči.

Křičela. Nevolala, nevábila, ale pronikavě ječela. Její neodolatelné aroma mámilo každičkou buňku jeho hladového těla.

Dech se mu zadřel v plicích. Zřetelně cítil, jak se mu bystří smysly, jak se svaly automaticky připravují k akci. K lovu.

"Kyu, podal bys mi ubrousek, prosím?"

Role papírových utěrek stála na kuchyňské lince přímo vedle něj. Zadíval se na ni. A pak na Zhoumiho krvácející prst.

Jestli tu zůstane ještě o vteřinu déle, udělá něco, čeho bude do smrti litovat.

"Promiň, Mi," zachraptěl zoufale. "Já nemůžu."

Načež jako podnapilý vrávoravě utekl pryč z místnosti.