Škola prokletých - 19. kapitola

Padl na kolena a veškerou pozřenou krev dávivě vyzvracel. Zase.

Žaludek se mu bolestně svíral, v očích jej pálily slzy zoufalství. Ochutnal krev už čtyř lidí. A žádnou v sobě nebyl schopen udržet.

Ano, všechny se mu hnusily. Už jenom z jejich vůně se mu dělalo zle. Přesto doufal, že to celé nějak ustojí… jeho tělo přece není sebevrah, ví, že krev potřebuje…

Jenže každičká jeho buňka výhradně prahla po Zhoumiho krvi.

Byl vyčerpaný. Odvykl si ovládat mysl druhých a za dnešek se musel vrtat v hlavě hned čtyřem lidem.

A bylo to úplně k ničemu.

Opatrně se vyškrábal na nohy, načež pomohl vstát i dívce, která na něj tiše upírala prázdný zamlžený pohled. Upravil jí pletenou fialovou šálu kolem krku.

"Jdi. Na nic, co se tu stalo, si nebudeš pamatovat."

•••

Na večeři dorazil pozdě, na snídani pro změnu brzo. A s obědem se bude muset taky opozdit, nechce-li se s Zhoumim u stolu potkat.

Taeminovy zvídavé otázky v průběhu prvních tří hodin vyučování buďto ignoroval nebo na ně reagoval natolik otrávenými jednoslovnými odpověďmi, že Min všechny zářné snahy o komunikaci nakonec vzdal a dotčeně se přestěhoval do lavice k Henrymu.

Se zvukem zvonku, ohlašující začátek šesté hodiny, vběhl Kyuhyun do učebny zpěvu. Zhoumi na něj z jejich obvyklého místa v prostřední řadě se širokým úsměvem zamával. A Cho sklopil zrak a chvatně se posadil do prázdné první lavice u dveří.

Úsměv z Miho tváře zmizel, ruku konsternovaně stáhl zpátky na své stehno a sevřel v pěsti látku temně šedých kalhot školní uniformy.

Proč…?

"Můžu za tebou?"

Ani se na Siwona nepodíval, jen nepřítomně přikývl. "Jasně."

Choi přisedl na židli vedle něj, načež upřel nepokrytě tázavý pohled Kyuhyunovým směrem a svraštil čelo. Bylo vážně divné vidět ty dva v jedné třídě a přitom každého zvlášť. "Vy… jste se pohádali?"

Zhoumi vytáhl z tašky svůj kreslicí blok. "Ne. Netuším, co mu přelítlo přes nos," zabručel, chopil se tužky a pustil se do detailnějšího stínování Junjinova portrétu. Čímž Siwonovi jasně naznačil, že započaté téma nehodlá dál rozebírat.

•••

"Zhoumi! Okamžitě toho nech!"

Černovlásek zvedl zrak od knihy, do níž popravdě zíral bez toho, aniž by vnímal, co čte, a nechápavě pohlédl na svého přítele.

Minho před něj padl na kolena a vzal jeho ruce do svých. "Dýchej! Musíš se uklidnit, jinak tu od tebe něco chytí!"

Měl pravdu. Zuřil. Zuřil, protože byl naprosto zoufalý. A v takových chvílích, buďme upřímní, je být ohnivým mágem poněkud na škodu… Mi zavřel oči. "Promiň."

"Nemluv a dýchej!"

"Dýchám."

"Nedýcháš!"

"Dýchám!"

"Kuš!" Minho se zamračil. "To tě tak rozohnila ta kniha… kterou jsi vzal vůbec kde?"

"V knihovně," odvětil Zhoumi mezi dlouhými nádechy a výdechy.

"Copak Luna už je zpátky?"

"Jo. Odedneška. A z nějakýho důvodu se mě ptala na Nichkhuna… Proč se mě ptala na Nichkhuna?!"

"Takže vyšiluješ kvůli hyungovi?"

"Ale ne. To je až druhotný důvod."

"Takže za to vážně může ta knížka?"

"Ne. Knížka je v tom úplně nevinně."

"Fakt?" Tmavovlásek se zatvářil pochybovačně, když ze stručného přečtení pár řádků pochopil, o čem pojednává. Respektive o kom.

"Fakt," přisvědčil starší. "Momentálně mě vlastně zcela nelogický zájem Parka Junjina o moji maličkost velice uklidňuje."

"Tak co se děje?"

Zhoumi odfrkl. "Neříkej, že sis toho nevšiml."

"Aha. Mluvíme o Kyuhyunovi, co?"

"Já ho nechápu!" rozhodil černovlasý nešťastně rukama. "Proč se mi vyhýbá?"

"Jestli chceš, zkusím se ho zeptat. Se mnou třeba mluvit bude," pokrčil Minho rameny. "Ačkoli…"

"Ačkoli?"

"Mám dojem, že se tak trochu vyhýbá nám všem," odtušil mladší, sebral z Miho klína rozečtenou knihu a položil ji na stůl.

Zhoumi nakrčil obočí. "Zlato, co to - …?"

Minho mu položil ruce na ramena a obkročmo se na něj posadil. "Míníš snad trávit volný čas s papírovým Parkem Junjinem raději než se mnou?" našpulil ublíženě pusu. "A já chtěl být hodná žena a rozptýlit tvoje chmurný myšlenky… Plněním předmanželských povinností, víš…?"

"No ale to jsi měl říct hned," usmál se starší, chytil přítele za boky a nechal se jím žádostivě políbit na rty.

•••

"Co je s tebou?" houkl Onew na nepřirozeně zamlklého Taemina, který stál u skříně a nedůvěřivě pozoroval svoji postel.

"Přemýšlím o minulosti tohohle pokoje."

"Cože?"

Mladší na něj významně pohlédl. "Přistihl jsem Minha a Zhoumiho ve velice intimní situaci… Ale oni o tom nevědí, tak bych ocenil, kdyby sis to nechal pro sebe."

"Dobře, ale… jak to souvisí s minulostí našeho pokoje?"

"Jak? Tohle byl přece Nichkhunův pokoj, nemýlím-li se."

"No jo, to byl," přisvědčil brunet zmateně. "A co?"

"Víš, jak jsem viděl ty dva… Moje postel byla dřív Nichkhunovou postelí."

"A…?"

"A mě děsí všechny ty věci, co na ní nejspíš prováděl s Zhoumim!" vyjekl Min hystericky.

Onew se rozesmál. "Uklidni se, člověče. Zhoumi měl tehdy pokoj sám pro sebe, takže…"

"Se všechno odehrávalo tam?"

"Přesně tak. Tenhle pokoj nezažil nic mládeži nepřístupného už minimálně tři roky." Starší povytáhl obočí. "Teda aspoň z mé a Khunovy strany…"

"Hm. A se mnou můj přítel nespí."

"Minho s tebou nespí?"

"Ne."

"A tobě to nevadí?"

"No radostí do stropu z toho neskáču… ale co jinýho mám dělat než držet hubu a krok?"

"To si nějak… nedokážu představit."

Taemin nakrčil čelo.

"Chci říct, že o démonech je známo, že jsou… ehm, sexuálně velmi aktivní. A já myslel - vlastně ne, nemyslel, byl jsem si jistý, protože Key mě o tom náležitě přesvědčil - , že totéž platí i o polovičních démonech," vysvětlil Onew opatrně. "Nefrustruje tě to?"

"Musíš se tak blbě ptát?" zaskřípal chlapec zuby. "Jasně, že mě to frustruje! Jsem frustrovanej jako ještě nikdy v životě! A pravačka mě bolí jak čert!"

"No a nenapadlo tě - když s tebou teda Minho nechce spát - najít si třeba někoho - …?"

"Ne. Já nechci žádnou sexuální bokovku. Já chci Minha."

"I za cenu toho, že možná prožiješ zbytek života v celibátu?"

Min se dlouze zamyslel. "To asi ne," uznal pak. "Nejspíš budu nucen ho znásilnit…"

Starší se zajíkl smíchy. "No, jestli toužíš být upečen a naservírován v čínském stylu, prosím."

"Vole," prskl Lee a hodil po něm kravatu.

•••

"Lidi! Jak se jmenuje Yesungova želva?"

Celé osazenstvo stolu se na Siwona synchronizovaně zadívalo s prakticky hmatatelnou pochybností o jeho duševním zdraví.

"Co se tak tváříte? Vždyť je to katastrofa! Studuju tady už tři roky a nevím, jak se jmenuje Yesungova legendární želva!" zaúpěl černovlasý a zdrceně se sesunul na svoje místo vedle Donghaeho.

Key se zamračil. "No když o tom přemýšlím… já asi jméno Yesungovy želvy taky neznám."

"Ani já ne," přidal se Hae. Onew, Henry a Taemin souhlasně zamručeli. Načež se všechny oči dychtivě obrátily na Zhoumiho.

"Jak se jmenuje Yesungova želva?"

Mi se kousl rtu. "Já nevím… Želva?"

"Proč by se želva jmenovala Želva?" nechápal Siwon.

"Protože je to praktický."

"Nikdo svýho mazlíčka nepojmenuje Želva," protočil Key oči. "Ty svý kočce taky neříkáš "Kočko"."

"No to by ses divil," ozval se Henry.

"Fajn, tak v záchvatu vzteku na ni možná řve "Kočko", ale oficiálně dostala skutečný jméno."

"No ale musíš uznat, že pojmenovat kočku Kočka a želvu Želva opravdu praktický je."

"Ale co když máš těch želv a koček víc?"

"Uhm… pojmenuješ je Želva a Kočka v různých jazycích?"

"MINHO!" vybafl Siwon na příchozího tmavovláska, který s tácem večeře v ruce vyplašeně strnul na místě a nejistě přelétl zrakem po svých stolujících kolezích.

"JAK SE JMENUJE YESUNGOVA ŽELVA?"

"Tak to nemám ponětí," odtušil mladší a posadil se židli mezi Zhoumiho a Taemina. "Já Yesungovu želvu vlastně ani nikdy neviděl."

Nastalo ticho.

"Viděl vůbec někdo někdy Yesungovu želvu?" vyslovil Onew nahlas otázku, která momentálně každému šrotovala v hlavě. A dle výrazů ve tvářích všech přítomných byla odpověď více než jasná.

"Yesungova želva je jak paní Columbová. Všichni ji znají, ale nikdo ji nikdy neviděl," zabručel Taemin.

"A co když Yesung žádnou želvu ani nemá?" napadlo Henryho.

"Cože?" zhrozil se Donghae "Vždyť o ní koluje víc legend než o zakladatelích školy! Proč by si někdo vymýšlel, že má Yesung želvu, kdyby ji neměl?"

"No ale nikdo ji nikdy neviděl…"

"No jestli Yesung tu želvu fakt nemá, půjdu skočit z východní věže!" Key se začal dramaticky ovívat rukou. "Uf, jako by nestačil vymyšlenej TaoRis!"

"Yesung má želvu!" protočil Zhoumi oči. "Komu by asi jinak z kuchyně nosil ty hlávky zelí?"

"Hele, támhle jde!" Donghae poskočil na židli. "Minho, zeptej se ho, jak se jmenuje jeho želva!"

"Nebudu se Yesunga ptát na jméno jeho želvy!"

"Siwon s tím přišel! Ať se ho zeptá on!" navrhl Key.

"Šílíš?! Ten chlap mě nesnáší!" vyjekl Won zděšeně. "MiMi…!"

Zhoumi si hluboce povzdechl, načež odsunul židli, vstal a vydal se za učitelem ke švédskému stolu.

A ostatní za ním hleděli tak napjatě, jako by na jeho bedrech spočíval osud celého světa. Což možná nebylo tak daleko od pravdy. Na jméně profesorovy želvy totiž momentálně spočívalo minimálně Keyovo a Siwonovo klidné spaní.

"On se směje!" zaječel blonďák, když Yesung po Zhoumiho sáhodlouhém monologu bezprostředně vyprskl smíchy. "On se fakticky směje! No ták, proč se směje? Kazí mu to emařskou image…!"

Minhův temný pohled mu vzápětí málem provrtal díru do spánku.

"Co je? Vždyť se na něj koukni! Černý vlasy, černý hadry, černý linky…"

"Samozřejmě. Yesung totiž ví, že mu černá zatraceně sluší. No, on by teda vypadal dobře s jakoukoli barvou na hlavě, ale… v tý černý má prostě neskutečný kouzlo."

"A s těma linkama se snad už musel narodit," doplnil Minha vážně Onew. "Nebo si snad umíte představit Yesunga bez linek?"

"Ne." Siwon zavrtěl hlavou. "Yesung a černý linky k sobě neodmyslitelně patří."

"Tak jo, uznávám - …"

"Zhoumi se vrací!" zahlásil Henry a Keyova započatá kapitulace vyšuměla do ztracena.

"A je vysmátej jak lečo," konstatoval Taemin, načež se všichni u stolu sborově nadechli a jako jeden muž zahřměli:

"TAK JAK SE JMENUJE??"

Zhoumi se však nenechal vyvést z míry a beze slova se důstojně posadil zpátky na své místo. Pak vzal svého překvapeného přítele jemně za ramena a se širokým úsměvem na rtech ho pootočil do boku, aby na něj zbylá šestice dobře viděla.

Ta se nechápavě podívala na něj, na Minha, znovu na něj a znovu na Minha.

"Asi budu znít jako blondýna, ale já to fakt nechápu," mlaskl Key nespokojeně.

"Ty na to máš aspoň nárok," zabručel Donghae.

Onew svraštil čelo. "Máme to chápat tak, že Minho souvisí se jménem Yesungovy želvy?"

"Ano i ne," opáčil Mi a opřel si bradu o tmavovláskovo levé rameno. "Respektive, ač se to může zdát, není odvozené tak úplně od Minha…"

Siwon se podíval na Onewa. Onew na Donghaeho. Donghae na Taemina. Taemin na Keyho. A Minho nevěřícně otočil hlavu, aby se podíval na Zhoumiho.

"MIN HO?"

"Bingo!" zazubil se černovlasý a lípl mladšímu pusu na tvář. "Chtěl z chudáka želvy totiž uvařit želví polívku…"

"Taká morbidita!" Tmavovlásek vybuchl smíchy.

"Nesměj se! Vždyť je to děsivý!" vypískl Taemin. "Yesung musí Min Ha strašně nesnášet…"

"Právě naopak," vyvedl ho Zhoumi z omylu.

"Tak proč po něm pojmenoval želvu, co ji chtěl uvařit do polívky?!"

"Ehm…"

"Mě víc zajímá, jak se té želvě vlastně povedlo přežít?" skočil jim Siwon do debaty.

"No jak. Tak dlouho se před Yesungem rozkošně batolila, až se mu jí zželelo," mávl Minho rukou.

"No, tak nějak," přisvědčil Mi. "A propos, lásko, kdyby tě snad, nedej bože, někdy v budoucnu unesla nějaká banda magorů s úmyslem tě zabít, zkus se před nima taky rozkošně batolit po podlaze. Třeba to zabere."

 

•••

"Tebe chytit, to je fakticky umění."

Kyuhyun se zarazil v plavném pohybu svého plíživého úprku a neochotně, pomalu a provinile se otočil.

Minho, stojící za ním s rukama založenýma na prsou, znepokojeně svraštil čelo. "Myslel jsem, že jsi byl před dvěma dny ve městě."

"Taky že ano."

"Tak proč vypadáš jako čím dál tím umrlejší mrtvola?"

Mladší přešlápl z nohy na nohu a pohled rozpačitě zavrtal do země.

"Fajn." Choi jej s povzdechem vzal za ruku. "Povíš mi to u sebe."

"Riskuješ," zamumlal Kyuhyun, klopýtaje za Minhem chodbou ke svému pokoji. "Hladovej poloviční démon je zatraceně nebezpečnej poloviční démon. A ty," nadechl se a chrčivě zaúpěl, "voníš snad ještě líp než posledně…!"

"Neublížíš mi," ujistil ho tmavovlásek klidně. "Vím, že ne. A ty to víš taky."

Cho se zamračil. "Jak si tím můžeš být tak jistý?"

"Když mi ublížíš, bude tě Zhoumi strašně nenávidět," usmál se Minho sladce a výmluvně ustoupil stranou, aby Kyuhyunovi naznačil, že má odemknout.

Černovlásek mlčky otevřel, poslušně vešel do pokoje, posadil se na svoji postel a tázavě se na staršího, jenž zůstal vědoucně opřený o dveře, zadíval.

Minho mu pohled opětoval. Dlouze, zkoumavě a zamračeně. "Proč se MiMimu vyhýbáš?"

"To není tvoje věc."

"Že ne? To se teda pleteš, hochu. Mi se kvůli tobě trápí, a když se můj přítel trápí, je to moje věc. Takže…?"

Kyuhyun se hryzl do rtu. "Souvisí to… tak nějak všechno se vším…"

Tmavovlasý významně pozvedl obočí. A propaloval Kyuhyuna očima tak dlouho, dokud chlapec veškeré vytáčky s rezignovaným povzdechem nevzdal.

"Chtěl jsem se ve městě z někoho napít," špitl. "Vážně jsem chtěl, ale… nešlo to. Moje tělo prostě odmítá strávit krev."

"Odmítá? Jak odmítá? Nemůže přece odmítat něco, na čem závisí tvoje přežití!"

"Ale děje se."

"Kolik lidí jsi zkoušel?"

"Čtyři."

"A nemohl ses prostě trefit do… špatných exemplářů?"

"Všichni byli mladí a zdraví, Minho, byli naprosto v pořádku. To se mnou je něco špatně. Zatraceně špatně. Kruci, stačí, když krev ucítím, a už se mi chce zvracet…!"

"Počkej." Starší zmateně potřásl hlavou. "Vždyť jsi před chvilkou říkal, jak moc ti moje krev voní…"

"Jo. Tvoje krev jo. Tvoje a…" Kyu se zarazil. Uhnul očima. "Miho."

"Tak co tu ještě sedíš?!" vyhrkl Minho. Třemi dlouhými kroky přeskočil pokoj, chňapl mladšího za ruce a vytáhl ho na nohy. "Padej za MiMim. HNED!"

"Já nemůžu."

"Co nemůžeš?"

"Nemůžu pít jeho krev."

"Cože?"

Černovlásek těžce polkl. "Vím, jak přehnaně jsem reagoval jen na její vůni. A je to čím dál tím horší. Kdybych ji ochutnal… neovládl bych se."

Choi svraštil obočí. "Tak proto se mu vyhýbáš."

Nebyla to otázka, ale i přesto chlapec mlčky přikývl.

"Kyu…" Koutky Minhových rtů se nadzvedly v konejšivém úsměvu. "Neblázni. Copak bys Zhoumimu dokázal ublížit?"

"Já nevím."

"Miluješ ho, ne snad?"

"Jo. Miluju," vzlykl Kyuhyun a odvrátil od Minha tvář. Do očí mu vhrkly slzy. "Jenže myslíš, že se k smrti vyhladovělý zvíře na něco takovýho ohlíží?"

"Zlato, ty přece nejsi zvíře…"

"Démonská podstata polovičních démonů je stejně primitivní jako podstata nejnižších démonů, Minho. V žilách nám sice koluje krev vyšších nebo nejvyšších démonů, bytostí na samém vrcholu evoluční hierarchie, ale naše démonická já zakrněla na úrovni zástupců zvířecí říše."

"Fajn." Tmavovlásek rozhodil rukama. "Jenže ty krev potřebuješ. A jestli se tvoje tělo dožaduje Miho krve a žádnou jinou nestráví… Co s tím hodláš dělat?"

"Nemám tušení."

Minho si povzdechl. "Kdybych mohl, dal bych ti tu svoji, jenomže…"

"…to nejde," přitakal Kyuhyun. "Pít krev dárce jiného polovičního démona je tabu. A tvoje krev patří Taeminovi." Pokrčil rameny. "Jistá pravidla jsou pro nás posvátná. A zrovna tohle to je nejposvátnější ze všech."

"Copak to nejde nějak obejít? Požádat Mina o svolení nebo tak?"

"No, o svolení ho klidně požádat můžu a on mi ho třeba dokonce může i dát, ale já vím, že mu patříš, a přes to prostě nejede vlak. Strašilo by mě to do konce života."

"S váma to fakt není lehký," zabručel starší. "A já tu tři dny zbytečně přemítal, jestlis to s tím odtáhnutím do temnýho kouta myslel vážně…"

Kyuhyun se zazubil. " Ty ses na to těšil, co?"

"Nó…"

"Ujišťuju tě, že aktivity v temným koutě se nemusejí omezovat jen na zneužívání tvýho krčku…"

"Takže na zneužívání jiných částí těla cizího dárce se pravidla nevztahují? No, tomu teda říkám systém," odfrkl Minho ironicky.

"Ostatní části těla nejsou důležitý."

"Hm, no to je fajn vědět."

"Pro naši půldémonskou část, chápeš. Pro tu lidskou samozřejmě ano."

"Výborně. Hned se cítím líp."

"Líp? I v tý situaci, v jaký se nacházíš? Víš, pochybuju, že nadrženýho polovičního démona nějakej kodex lidský cti zastaví…"

Choi zrudl až po kořínky vlasů. "To měla být stupidní narážka na Jonghyuna?" zavrčel.

"No a na koho jinýho," ušklíbl se Kyu, načež na staršího vyjeveně vytřeštil oči. "Nebo ono už je jich víc?! Neříkej, že snad Kibum - …!"

"NE!"

"Hmm, v tom případě ale zbývá jenom Siwon, a to…"

Minho sklopil zrak k zemi a začal si usilovně hryzat spodní ret.

"…je úchylný. PANEBOŽE, SIWON?!"

"Nechci se o tom bavit."

"O tom se nemůžeme nebavit, Minho…!"

"Jdeme," zavelel tmavovlasý.

"P - počkej!" vyjekl Kyuhyun, když ho druhý bez skrupulí čapl za límec košile. "Kam chceš jít?"

"Za tvým patronem."

"Eh? Teď? Je půl desáté."

"A?" opáčil Minho a zabouchl za nimi dveře Choova pokoje.

"No, na nevinnou návštěvu už je trochu pozdě. A ten chlap tě fakt žere. Jakože fakt. Mohl by si to… špatně vyložit."

"Proto taky jdeme oba."

"Jo tak." Kyuhyun zadumaně nakrčil čelo. "Ale co když si bude myslet, že plánujem trojku?"

"Kyuhyunnie." Starší se k němu s děsivým úsměvem na rtech obrátil. "Buď, prosím, od té lásky a zkus předstírat, že je Jonghyun jenom obyčejný učitel, co už půl tisíciletí naprosto nepokrytě nezbožňuje mého démona a rozhodně nejeví zájem o mě, ano?" S povzdechem poukázal na své cukající levé oko. "Začínám z tebe chytat tiky."

"Promiň."

"Děkuju."

Na pár minut se oba odmlčeli a prázdnou chodbou se nesla pouze rytmická ozvěna jejich kroků.

"Poslyš," černovlásek váhavě prolomil vystálé ticho, "ty vážně myslíš, že mi Jonghyun může pomoct?"

"Jestli ne on, tak nikdo."

Profesorským křídlem chvíli bloudili, než našli příslušný apartmán se jmenovkou "Kim Jonghyun" na zdi napravo vedle dveří. Oba mladíci se na několik vteřin zarazili, nervózně přešlápli na místě. Pak Minho pohlédl na Kyuhyuna, skoro jako by od něj očekával svolení, a když Kyu kývl, zaklepal.

Mladší v duchu napočítal do deseti, než se zevnitř z bytu tlumeně ozvaly spěšné kroky. A do třinácti, než se otevřely dveře.

Jejich učitel angličtiny se zatvářil naprosto zmateně.

"Minho? Kyuhyune…?"

Choi Choa šťouchl loktem do boku.

"Uhm…já," vykoktal chlapec a pokorně svěsil hlavu, "potřebuju vaši pomoc, pane profesore."

•••

Jonghyun mlčky vyslechl Kyuhyunovo zdráhavé vyprávění, aby na jeho konci s vhodným načasováním chápavě pokýval hlavou a konečky prstů zamyšleně spojil před obličejem.

"Pokud jsme dodneška neměli nesporný důkaz o Zhoumiho daemonství, tak teď už ho máme," zabručel. "Krev daemonů je svou… hm, výživností prakticky stejná jako démonská krev a je stejně snadné si na ní vypěstovat závislost," vysvětlil, vida že se jeho studenti nechytají. "S lidskou krví by se nám to, co popisuješ, nikdy stát nemohlo."

"Hmm," zahučeli Kyu a Minho sborově.

"Máš vlastně štěstí. V porovnání s démonskou krví má ta daemonská jednu nepopiratelnou výhodu - není jedovatá, tudíž její konzumace nepředstavuje žádné riziko… Jenže ty jeho krev nechceš." Hyun starší si povzdechl.

"Ale jak můžu být na jeho krvi závislý?" Hyun mladší nechápavě potřásl hlavou. "Copak to jde? Vždyť jsem ji ani neochutnal."

"Samozřejmě. Bohatě stačí její vůně. A velký podíl na tom taky má tvůj vztah k tomu člověku - k té bytosti," opravil se hnědovlasý uvážlivě. "Já byl na Min Hově krvi taky závislý dávno předtím, než se mi poštěstilo se jí poprvé napít."

"No… a co se s tím dá dělat?" zeptal se Minho.

"Nic. Je to psychický blok. Jeho hlava se rozhodla, že nestráví žádnou krev, která je z hlediska kvality podřadná té Zhoumiho. Jinak řečeno, žádnou lidskou krev."

"Ale Minho je taky člověk a z jeho krve se mi žaludek nezvedá," namítl Kyuhyun.

"Minho je lidskost. Démonova lidskost. Jeho krev je kvalitativně stejná jako Min Hova. Jen není jedovatá. A naštěstí ani tak agresivně vyzývavá, mohu-li soudit podle toho, že se v jeho přítomnosti vcelku držíš. V tomhle stavu bys totiž bezpochyby zakousl prvního lepšího démona, co by kolem tebe prošel. Což by mohl být problém."

"Protože čím je jejich krev lákavější, tím je jedovatější?" dovtípil se nejmladší.

Profesor přikývl. "Ačkoli je taky dost dobře možné, že bys nezvládl ani kontakt s naprosto průměrnou démonskou krví. Nikdy nelze předem poznat, jak odolný poloviční démon je."

"Díky za vaši starost, ale za šestnáct let svýho života jsem žádnýho démona nepotkal a buďte si jistý, že s ohledem na své zdraví to v nejbližší době ani nemám v plánu měnit."

"To jsem rád. Teď ale zpátky k primární podstatě věci," odtušil Jonghyun a jeho čelo zbrázdila hluboká zachmuřená vráska.

A ten jediný pohled Kyuhyunovi stačil, aby pochopil, že si jeho patron neví rady.

"Ale… je přece možné ten psychický blok nějak překonat, ne?" ozval se Minho, když tíživé ticho z obou stran trvalo déle, než považoval za přiměřené.

"Jak se to vezme," vzdychl Kim. "Lze víceméně překonat ten největší odpor k lidské krvi a sem tam se jí nakrmit. Jako zoufalá nutnost z nouze. Ale neumím si představit, že by jenom takhle dokázal přežívat." Zavrtěl hlavou a pohlédl na nejmladšího. "Ani svému největšímu nepříteli bych nepřál, aby si musel znovu navykat na lidskou krev. Jsou to muka. A té závislosti tě to stejně nezbaví, ani ji to nijak nepotlačí. Věř mi, vím o čem mluvím. Mám s tím velice bohaté zkušenosti.

Lidská krev nám sice velkoryse pomůže utéct hrobníkovi z lopaty, ale hlad nezažene. A hlad tě bude pronásledovat, Kyuhyune. Tak palčivě, že jednou Zhoumiho krev stejně budeš nucen ochutnat.

A čím později k tomu dojde, tím hůř. Pro vás pro oba."

Černovlásek zavřel oči. "Výborně. V tom případě dobrovolně umřu hlady."

"Kyuhyune…!"

"Slyšel jste."

"Tobě přeskočilo!" odfrkl Minho.

"Byl bys snad radši, abych ti sežral daemona?" opáčil Cho suše. "Nebyl. Tak mlč."

Starší si vyměnil jeden značně nesouhlasný a více než znepokojený pohled s jejich učitelem.

"Kyu…"

"Nesnažte se, pane profesore," chlapec odmítavě mávl rukou a vstal z křesla. "Vím, co jsem potřeboval vědět. Děkuju." Obrátil se k odchodu, avšak po pár krocích se zarazil. "Vlastně… mám ještě jednu otázku."

"A jakou?"

"Proč jste se musel přeorientovat zpátky na lidskou krev?"

"To… je složité." Jonghyun zaváhal. "Po tom, co jsem Min Hovi udělal… no, řekněme, že není schopen dávat mi krev tak často a v takovém množství, kolik jí pro přežití potřebuju."

Kyuhyun s nečitelným výrazem ve tváři zamyšleně kývl. "Dobrou noc."

Mlčky pozorovali jeho vzdalující se záda, dokud jim černovlásek s konečnou platností nezmizel z dohledu za zavřenými dveřmi.

"Nemyslel to vážně, že ne?" šeptl Hyun prosebně.

"Tím si právě nejsem jistý," hlesl Minho.