Škola prokletých - 2. kapitola

"Takže Kyuhyun a Sungmin mají nadání pro vodu, Eunhyuk a Key pro zemi a ty pro vzduch?" zopakoval Taemin a posadil se na postel.

"Přesně tak," přisvědčil Onew a zkoumavě se na dlouhovlasého zadíval. "Jaké nadání se vlastně projevilo u tebe?"

"Ehm… no, nejsem si tím tak úplně jistý," opáčil Taemin vyhýbavě.

Onew se chápavě usmál. "To nic, profesor Yesung ti v tom zítra udělá jasno. Jemu stačí přiblížit se na metr a okamžitě ví, který živel tě poslouchá."

"Fakt?"

"Fakt. Jeden z důvodů, proč je to ten nejskvělejší učitel pro magii, jakého si můžeme přát."

"Hmm," zamručel Min a začal zkoumat svůj rozvrh. Zmateně svraštil čelo. "Onewe, co znamená tohle?"

Mladík k němu přisedl a upřel pohled na políčko, kam Taemin ukazoval. "Poslední hodina? To je volitelný předmět. Můžeš si vybrat ze čtyř: zpěv, tanec, dramatická nebo výtvarná výchova. Jsou to takové… odpočinkové hodiny. Mimochodem, každá se dělí na dvě skupiny a ty nejsou nijak omezeny ročníkem."

"To jakože prváci chodí na hodinu třeba se čtvrťáky?"

Onew souhlasně přikývl a znovu nakoukl do Minova rozvrhu. "Zařadili tě do první skupiny… Kyuhyun, Eunhyuk a já jsme taky v jedničce… Který z těch předmětů by tě lákal?"

"Tanec," odpověděl Taemin bez váhání.

"V tom případě budeš ve skupině s Eunhyukem."

Dlouhovlasý mladík vydechl úlevou. "Díkybohu, bál jsem se, že vlezu někam, kde nebudu nikoho znát."

"Všechno bude v pohodě. Kyuhyun a Sungmin se pro tebe ráno zastaví. A Eunhyuka zítra někde odchytím a pošlu ho, aby na tebe počkal… co máš pátou hodinu?"

"Angličtinu."

"Takže před učebnou angličtiny."

Taemin Onewa obdaroval vděčným úsměvem. "Díky moc."

Brunet mu usmání zářivě oplatil a mávl rukou. "To přece vůbec nestojí za řeč."

•••

"Tak co, těšíš se?" vybafl vesele Sungmin, jen co Taemin vyšel z pokoje.

Toho při pohledu na černovláska napadlo, že to přirovnání k "nadopované veverce" ze včerejška bylo od Keyho více než trefné.

"No, že bych skákal nadšením do stropu se říct nedá…"

Kyuhyun vyprskl smíchy. "Sungmine, to byla ta nejpitomější otázka, jakou jsem od tebe zatím slyšel. Na první den vyučování v nové škole se přece netěší vůbec nikdo."

"To není pravda. Já se těšil."

"To o tobě taky leccos vypovídá."

"Jako třeba?"

"Třeba to, že nejsi normální."

Sungmin naštvaně zafrkal a jak bylo jeho oblíbeným zvykem, uraženě nafoukl tváře.

"Tak co, vybral sis už volitelný předmět?" obrátil se Kyu k Taeminovi.

Min přikývl. "Nebylo to těžké rozhodování. Jednoznačně tanec."

Kyuhyun se na něj zazubil. "Super! Taneční a pěvecká třída spolu často spolupracují."

"Chodíš na hodiny zpěvu? No jo, Onew vlastně říkal, že jste spolu v jedné třídě."

"Samozřejmě, že chodí na zpěv," zašklebil se jízlivě Sungmin. "Chodí tam, protože zpěv učí Yesung."

"To není pravda. S Yesungem to nemá co dělat," zamračil se na něj Kyuhyun.

"Jen se nedělej. Stejně to tu ví každej."

Kyu vztekle zavrčel. "Jdi do prdele, Sungmine!"

Menší černovlásek se zlomyslně rozchechtal a, viditelně spokojen sám sebou, zaplul do třídy.

"Občas mám vážně chuť zakroutit mu krkem," zabručel druhý. "Tak jdeme," vyzval Taemina a společně vešli do učebny. "Sedíme támhle." Min kývl a poslušně Kyuhyuna následoval k zadní lavici nejblíže u okna.

Jen co se posadili, nahrnula se k nim většina studentů, dychtících po seznámení s novým spolužákem. Z té záplavy jmen si Taemin stejně zapamatoval jen jednoho kluka, který se mu představil jako Henry Lau. Potlačil zoufalé povzdechnutí, když pomyslel na to, že tahle seznamovací akce ho bude zřejmě čekat i se studenty z taneční třídy.

"Vypadáš, že budeš zvracet," poznamenal Kyuhyun a vytáhl z tašky učebnici literatury. "Chceš to zabalit ještě před první hodinou?"

Min se na něj pokřiveně usmál. "Myslíš, že bych měl?"

"Ani náhodou. Nepustím tě dřív, než po čtvrté. Tu si totiž nesmíš nechat ujít."

"Čtvrtá hodina…" Taemin se pokusil vybavit si dnešní rozvrh.

"Magie v praxi," napověděl Cho se špatně skrývaným nadšením.

Lee se tiše zachichotal. "Aha, profesor Yesung." Nemohl si pomoct, stačila jen představa, že tenhle pohotový, drzý frajer je bezhlavě zamilovaný do učitele, a Taemin se musel začít křenit jako cvok.

Kyu po něm hodil zamračeným pohledem a dotčeně odfrkl. Min svého chování okamžitě zalitoval.

"Promiň," usmál se omluvně, "nechtěl jsem se tě dotknout."

"V pohodě," vzdychl černovlasý s ironií v hlase. "Začínám si zvykat."

"Kyu, já to myslím vážně. Opravdu mě to mrzí."

Kyuhyun se ušklíbl. "Tak dík." Náhle zbystřil a nastražil uši. "Á, Chul už jde. Slyšíš? Vybavuje se na chodbě s Kibumem. Jeho obvyklý čtvrteční rituál."

A opravdu, vteřinku nato profesor Heechul vešel do třídy.

Jeho éterická krása na Taemina zapůsobila stejně silně jako nepochopitelný půvab profesora Leeteuka. Se závistivým okouzlením sledoval Heechulovy nenuceně ladné pohyby a přemýšlel, jestli je tahle nadpozemská elegance další vymožeností, kterou nabízí spojení se živlem.

U katedry se profesor otočil ke studentům čelem a jeho neutrální výraz vystřídal stodvacetiwattový úsměv: "Dobré ráno, posaďte se."

Sám pak usedl za katedru a otevřel třídnici. Když zapsal, vzhlédl a přes obroučky černých brýlí upřel pronikavý pohled na Taemina. Zároveň s tím se jeho úsměv ještě rozšířil. "Vítám tě, Lee Taemine. Jsem profesor Heechul, budeme se vídat v rámci korejštiny a literatury." Poklepal prsty na knihy, ležící na katedře, a stočil oči ke Kyuovi. "Kyuhyune, budeš tak hodný a podíváš se s Taeminem na dosavadní probrané učivo?"

"Spolehněte se, pane profesore," odvětil černovlasý s nonšalantním pokývnutím.

Tím Heechul zřejmě považoval záležitost za uzavřenou. Věnoval oběma chlapcům poslední nakažlivě zářivý úsměv a začal s výkladem.

•••

Taemina hodina literatury naprosto pohltila. Profesor Heechul dokázal všechny studenty strhnout hned třemi úvodními větami a nějakým záhadným způsobem se mu dařilo nenásilně si udržet jejich pozornost až do zvonění. Min tak cestou na další hodinu vážně uvažoval o tom, dosadit Heechula jako žhavého kandidáta na post svého "nejoblíbenějšího učitele".

Literatura prostě nasadila laťku extrémně vysoko. A ani biologii, ani sociologii se nepovedlo ji překonat. Ačkoli ani tady se Taemin nenudil. A oba vyučující, profesor Kangin i profesorka Nicole, působili velice sympaticky.

A tak, přesvědčen, že dojem z Heechula a jeho vyučovacích metod nikdo nezdolá, vešel Min za Kyuhyunem do velké, prostorné tělocvičny, kde měla probíhat hodina magie v praxi. Z jednoho koutu na ně začali horlivě mávat Sungmin, Henry a ještě jeden kluk, na jehož jméno si Taemin zaboha nemohl vzpomenout.

"Ryeowook," prohodil vševědoucně Kyuhyun. "Měl bys cvičit paměť, hochu."

Taemin na něj zůstal ohromeně zírat. "Umíš číst myšlenky, nebo co?!"

Kyu potřásl hlavou. "Ne. Mám prostě jen výbornou intuici. Tak pojď a tvař se aspoň trochu inteligentně."

Do konce přestávky zbývalo pouze pár minut, takže o sobě nestihl Taemin klukům říct vlastně nic, zato se však ve zkratce dozvěděl to nejdůležitější o Henrym a Ryeowookovi.

"Jo, Taemine, málem bych zapomněl," plácnul se Sungmin náhle do čela, "víš, že Henry bydlí s tvým úhlavním nepřítelem?"

"Ehe - cože?" zakoktal dlouhovlasý nechápavě. A nebyl sám, Henry i Wook vypadali stejně zmateně jako on.

"Jaká úleva, Sungmin si našel nový terč pro své stupidní narážky. Jen doufám, že se u oběda přidá i Key, aby to rýpání mělo nějakou úroveň. Ty a Eunhyuk totiž v součtu nestojíte za nic - což znamená, že se k sobě vlastně náramně hodíte," sarkasticky pronesl Kyuhyun.

Sungmin (dnes už podruhé) hluboce uražen nafoukl tváře a otočil se k němu zády.

V tom momentě zazvonilo. Kyu kývl na Taemina a o kousek od kluků odstoupili.

"Většinou trénujeme ve dvojicích," vysvětlil Minovi kvapně, "a potřebujeme kolem sebe prostor, abychom si nepřekáželi s ostatními."

"Aha, jasně. Hmmm, Kyu,… kdo je ten Henryho spolubydlící?"

Černovlasý se rozesmál na celé kolo a Taemin nespokojeně svraštil obočí.

"No tak kdo?!"

"Zho - Zhoumi," dostal ze sebe Kyuhyun mezi záchvaty smíchu.

Taeminovi okamžitě zahořely tváře. "A co - co tím Sungmin sakra myslel?! Vždyť - vždyť ho ani neznám! Ani jeho, ani Minha."

Kyuhyun se na něj pobaveně zazubil. "Ona ta tvoje paměť není zase tak špatná. Jméno Jeho druhé Výsosti Choie si pamatuješ. Čímpak to asi bude…?"

"Nech toho!" Min zrudl ještě víc. "Nevím, co všichni pořád máte, ale -" Zarazil se v půlce věty, protože právě v tu chvíli se otevřely dvoukřídlé dveře a do tělocvičny si to rázně nakráčel profesor Yesung.

Kyuhyunův výraz se v mžiku proměnil. Jeho tvář se rozzářila neskrývaným štěstím, zamilovaně na Yesunga hleděl s téměř až zbožnou úctou.

Když nad tím Taemin později přemýšlel, podivil se, že ho ani nenapadlo začít se Choově reakci smát. Ne, vlastně neudivilo, spíš velmi potěšilo. Tehdy totiž pochopil, že na Kyuhyunově zamilovanosti nic směsného není.

Ano, stejně jako většina učitelů oplýval profesor Yesung nezvyklým, snad až magickým půvabem. Jeho krása však byla svým způsobem… působivějším než u ostatních učitelů. A přirozená autorita a nezměrná moc, které z něj přímo sálaly, ještě dodávaly na síle jeho uhrančivě podmanivému kouzlu.

"Zdravím! Tak do dvojic, panstvo, budeme pokračovat procvičování štítových kouzel. Minule jste se zrovna moc nepředvedli, takže doufám, že si dnes spravíte reputaci."

Odevšad se ozvalo mrzuté mručení, přesto se studenti dali okamžitě do pohybu, aby splnili profesorův příkaz.

"Ale, ale, trochu života do toho umírání," ušklíbl se Yesung. "Nedaří se vám jen proto, že se neumíte dostatečně soustředit. Správné používání všech druhů kouzel vyžaduje mimořádnou koncentraci. A pokud ji nebudete trénovat, nehnete se z místa."

Henry zvedl ruku. "Ale jak se máme soustředit na něco, co je pro nás zatím jen… abstraktní?"

"Abstraktní? Soustřeďuješ se na svůj živel. V něm bys nic "abstraktního" vidět neměl," zareagoval na jeho otázku Kyuhyun. "Musíš s ním komunikovat. A požádat ho, aby tě chránil."

Yesung se pousmál. "Správně. Jsem rád, že v hodinách teorie alespoň někdo dává pozor." Věnoval speciálně Kyuovi naprosto nádherný úsměv a černovlásek se zatetelil nadšením.

"Počkat. To mám jako mluvit s ohněm?" zatvářil se Henry pochybovačně.

"Ano. A věř mi, že čím déle to budeš odkládat, tím naštvanější bude. Mluvím z vlastní zkušenosti," zasmál se profesor. "Tak do toho. Začněte."

Henry se Sungminem i všechny ostatní dvojice se tedy rozmístili po tělocvičně a začali se věnovat své práci. Yesung celou třídu spěšně přelétl pohledem, načež vykročil k Taeminovi a Kyuhyunovi.

"Vítej, Lee Taemine. Jsem profesor Yesung, zdejší učitel magie," představil se a zrentgenoval mladíka svýma hlubokýma černýma očima. "Velice mě těší, že poznávám někoho s tak výjimečným nadáním."

"Výjimečným nadáním?" zopakoval Min vyjeveně. Kyu jen valil oči.

"Máš nadání pro dva živly. Vodu a vzduch. To je nezvyklé. Nepoužíváš je však jednotlivě, nýbrž jako celek." Yesung schválně udělal dramatickou pauzu, aby dal oběma klukům čas to vstřebat.

Jako první se samozřejmě vzpamatoval Kyuhyun. "Led? Umíš ovládat led?" vydechl užasle.

Taemin pokrčil rameny. "Asi jo. No, umím mrazit."

Yesung zamyšleně pokýval hlavou. "Něco vyzkoušíme. Počkejte tu, hned se vrátím."

Když profesor zmizel v nářaďovně, chňapl Kyuhyun Taemina za ramena a zasyčel: "Mám tě rád, vážně, ale jestli tě kvůli tomu tvému "speciálnímu nadání" bude mít Yesung ve větší oblibě než mě, přísahám, že tě vlastnoručně zabiju."

"Hej, jen klid, ty žárlivej psychopate," zakuckal se dlouhovlasý smíchy, "jsem si jistý, že tvou pozici nemůže ohrozit vůbec nikdo."

"Pozici?"

"Yesungova nejoblíbenějšího studentíka, přece."

Cho se uchechtl. "Kéž bych jím byl! To se mi ale nikdy nepovede, protože nejsem jeho svěřenec."

"Copak být profesorův svěřenec nutně znamená být i jeho nejoblíbenější student?"

"Ne, ale většinou to tak je. Leeteuk nedá dopustit na Siwona, Yesung zase na Minha a Zhoumiho."

"A Hangeng na tebe?" rychle dodal Taemin a snažil se nemyslet na to, že mu jen pouhá zmínka o Minhovi opět vehnala červeň do tváří.

"Nijak extra. Mám u něj zhruba stejné výhody jako u ostatních učitelů. Co se tak tváříš? Nemůžu za to. Někdo holt musí být krásný, chytrý a ještě navíc i oblíbený," zvlnil Kyuhyun rty v samolibém úsměvu.

"No, je vidět, že máš o svých kvalitách skutečně vysoké mínění," ozval se za nimi Yesungův pobavený hlas.

Kyu zrudl jako prvotřídní rajče. Taemin se opravdu snažil, ale marně. Neudržel se a znovu vyprskl smíchy. Smích ho však přešel, jakmile zpozoroval, co to s sebou profesor přinesl.

"Co chcete dělat s tou figurínou?" zeptal se pomalu a nedůvěřivě si neživou postavu před sebou prohlížel.

"Já nic," opáčil Yesung úsměvným tónem. "To ty. Chci vidět jak jsi na tom s magií."

"A k tomu potřebuju figurínu?"

"Vypozoroval jsem, že se s nimi studentům pracuje nejlépe. Ustup o dva kroky dozadu. Tak, dobře. A teď - soustřeď se na její pravou paži, jen na tu paži, a zmraz ji."

"Nic víc?" podivil se Taemin. "Fajn."

Natáhl před sebe ruku, upřeně se na figurínu zadíval a něco neslyšně zamumlal. V témže momentu začaly prsty její pravé ruky mrznout – a chvíli nato pokrýval třpytivý led figurínu od hlavy až k patě.

"Kruci."

"Nic se neděje," uklidnil ho profesor. "Většina tvých spolužáků neumí svou sílu správně ovládat. Zapracujeme na tom."

Min téměř neznatelně kývl.

"Žádný strach," položil mu Yesung ruku na rameno, "nemáš se čeho bát. Pro dnešek tě nechám, už tak toho máš určitě až dost. I když… na něco by ses mohl podívat… Kyu, nemáš s sebou náhodou učebnici?"

"Mám," přisvědčil Kyuhyun, "jen pro ni zajdu do šatny."

"Výborně. Podívejte se spolu na první a druhou kapitolu. Kyuhyun ti všechno vysvětlí. Kdyby však stále něco nebylo jasné, přijď za mnou, ano?"

Taemin užuž otevíral pusu, aby profesorovi poděkoval, v tu chvíli se ale celou tělocvičnou rozlehlo Henryho zděšené: "Do háje!", Sungminův rozčilený křik a výbuch smíchu zbytku třídy.

Avšak Yesunga to nevykolejilo, s naprosto dokonalou chladnokrevností máchl rukou a povyk okolo těch dvou rázem ustal. Jediné, co vypovídalo o zbytcích Henryho nepovedeného kouzla, byly Sungminovy doutnající kalhoty.

"Bože, to jsou talenti," protočil oči Kyuhyun. "A ten blbec Sungmin bude stát a ječet, místo aby se uhasil."

Yesung jeho titulování spolužáka nijak nekomentoval (z čehož Taemin nabyl ještě silnějšího dojmu, že Kyu prostě musí patřit mezi profesorovy největší oblíbence) a s úšklebkem ve tváři prohodil k Henrymu: "Až já po tobě jednou budu chtít, abys někomu podpálil kalhoty, upřímně doufám, že to zvládneš stejně excelentně jako dneska."