Škola prokletých - 3. kapitola

Pátou hodinu, angličtinu s profesorem Kibumem, Taemin, stále uchvácen hodinou předchozí, vnímal jen napůl. A když se s ním po zvonění Kyuhyun loučil se slovy: "Tak zatím", udiveně k němu vzhlédl.

"Ty máš teď tanec, já hodinu zpěvu," objasnil mu Kyu. "Uvidíme se pak. Čau."

Taemin za ním chvíli bezradně hleděl, načež se s povzdechem zvedl a vyšel na chodbu. Před třídou už čekal Eunhyuk, aby mu za veselého tlachání a smíchu ukázal cestu k zrcadlové místnosti.

"Čaaaaauu, Hyukie!" zanotoval hnědovlasý mladík sedící na zemi, jen co se objevili ve dveřích. Taemin pár vteřin přemýšlel a vzpomínal, než mu došlo, že je to Donghae, jeden z té čtveřice, o níž se včera mluvilo při večeři.

"Nazdaaaar, Dongie," zazubil se Eunhyuk. "Přestaň se tu válet a vstávej."

"Pročpak?" uculil se Donghae, ale poslechl a vyskočil na nohy.

"Protože by bylo neslušné sedět, když ti chci někoho představit," odvětil Eunhyuk naoko káravě a kývl hlavou k dlouhovlasému. "Lee Taemin, nová posila našeho okouzlujícího tanečního týmu."

"Moc mě těší," usmál se hnědovlásek a potřásl Minovi rukou. "Já jsem Donghae."

"Specificky podivné individuum," dodal Hyuk s ušklíbnutím.

Druhý se rozchechtal. "Myslím, že ti jednu fláknu, co říkáš, Hyukie?"

"Nene. Na to mě máš až moc rád."

"Já? Rád? Tebe? Blázne!"

Jejich slovní přestřelka pokračovala až do konce přestávky. Taemin se mezitím seznamoval s ostatními a urputně se snažil zapamatovat si jejich jména. Když se zvoněním vešel profesor Hangeng, Min v místnosti překvapeně napočítal jen devět studentů.

Třída se dala do rozcvičky a Taemin do hovoru s profesorem. Hangengova milá, usměvavá tvář a přátelský hlas s lehkým čínským přízvukem v dlouhovláskovi postupně samovolně umocňovaly silný pocit důvěry a sympatie.

"Hmm, teď ještě komu tě svěřím, aby…" zamyslel se profesor, avšak přerušilo ho tiché zaťukání na dveře.

Taemin zalapal po dechu. Přestože stál ke dveřím obrácený zády, poznal ho. Dřív než ho mohl spatřit, dřív než promluvil. Netušil, jak je to možné, ale s naprostou jistotou věděl, že je to on.

"Omlouvám se, že jdu pozdě, potřeboval jsem něco nálehavě probrat s profesorem Yesungem."

Min si labužnicky vychutnával barvu toho hlasu, než nabral dost kuráže, otočil se a stanul tváří v tvář Choii Minhovi.

"V pořádku. Jdeš vlastně jako na zavolanou," broukl Hangeng spokojeně. "Mám pro tebe totiž úkol."

"Ale?" pozvedl Minho obočí, načež se kouzelně usmál na Taemina. "Dostanu na starost nováčka?"

"Přesně tak. Nebo snad myslíš, že je v téhle skupině někdo zodpovědnější než ty?"

"Jak by mohl? Zodpovědnost je mé druhé jméno," ušklíbl se Choi.

"Jo, jo, Minho je zodpovědný až hrůza," přisvědčil s šíleně vážným výrazem Donghae. "Od něj se žádného skandálu, jako třeba neplánovaného těhotenství, nedočkáme."

Všichni, dokonce i profesor Hangeng, propukli v hlasitý smích.

"Donghae, ty jsi fakt nehorázný vůl," zavrtěl Minho hlavou a rozesmál se s nimi.

Nyní měl Taemin přímo báječnou příležitost k tomu, aby si Minha konečně pořádně prohlédl. A spokojeně naznal, že se nemýlil, naopak se ještě utvrdil v tom, že jeho včerejší okouzlení nebylo jen nějakým šálením smyslů. Minho totiž bezesporu patřil do kategorie těch nejkrásnějších kluků na škole. Taemin si s neskrývaným zalíbením prohlížel jeho vysokou, vypracovanou postavu a půvabnou tvář, vynikající především plnými rty a velkýma čokoládovýma očima, orámovanou hustými tmavými vlasy.

To jsem fakt tak strašně povrchní? Copak mě k němu opravdu tolik táhne jen jeho vzhled? prolétlo Minovi zadumaně hlavou. Ne, to ne… skrývá se za tím něco víc… jenže co?

"Hlavně Dongieho nebrat vážně," houkl vychechtaný Eunhyuk, čímž Taemina vytrhl ze zamyšlení.

"Moudrá slova," přikývl Hangeng s úsměvem. "Tak jo, konec srandy, pohněte sebou, za chvíli zvoní a my se tu flákáme. Nezapomínejte, že do školní slavnosti zbývají už jen necelé dva měsíce."

"No právě. Tak kdy už budeme spojení se třídou profesora Yesunga?" dotázal se Donghae zvědavě.

"Asi za čtrnáct dní. I když tebe to nijak trápit nemusí. Osobně totiž se Sungem dohlédneme na to, abyste ty a Siwon stáli každý na jiném konci místnosti."

"Proč? To je teda pěkně nespravedlivý!" zabručel rozmrzele Hae a střelil očima k Minhovi.

Hangengův úsměv se však ještě rozšířil. "Ale vůbec ne. Pro Minha a Zhoumiho to platí taky."

Eunhyuk si ani nestačil vydechnout a znovu se smíchy zlomil v pase. Zato Minho se naprosto nevzrušeně ušklíbl: "Ale pane profesore, víte, že tím riskujete, že vám jistá nejmenovaná osoba podpálí kabinet?"

"Tak Zhoumimu vyřiď, že pokud to udělá, vytopím mu pokoj," zavtipkoval Hangeng. "Ale teď už vážně, do práce! Taemine, ty se můžeš posadit. Minho, dneska s námi ještě sjedeš tu poslední písničku. A na zítřek a celý příští týden vám," otočil se od Minha k Minovi, "zamluvím malou zrcadlovku ve druhém patře. Tady je provizorní rozpis, projdeš s Taeminem tance k písničkám, které máš tančit s Donghaem a Euhyukem. A pokud se Taeminovi bude dařit, přiberete ho do týmu."

Zkoprnělý Taemin, neschopen slova, hleděl na Hangenga a Minha jako na zjevení. Zbláznil se?! Mám být s Minhem sám v jedné místnosti a soustředit se při tom na taneční kroky?!

Tmavovlasý mladík přikývl a věnoval Minovi další okouzlující úsměv. "My se vlastně ještě oficiálně neseznámili, že? A myslím, že trocha formality neuškodí," prohodil vesele a podal mu ruku. "Jsem Choi Minho. Rád tě poznávám."

•••

"Nechápu, proč se s ním bavíš! Zvlášť když víš, že -," spílal zrovna Sungmin Eunhyukovi, avšak jakmile Taemin položil tác s obědem na stůl a se zářivým úsměvem zamával Minhovi, zmlkl a zůstal zírat s otevřenou pusou.

"No sákra!" povytáhl Key obočí a tázavě se na Taemina zadíval.

"Co je?" nechápal dlouhovlasý.

"To byl Choi Minho!" vypískl Sungmin s vytřeštěnýma očima.

"Pokud nemá identický dvojče… tak jo, byl," odvětil Taemin prostě a dal se do jídla.

Černovlásek vyvalil oči ještě víc. "A to je všechno, co k tomu řekneš?"

Min pokrčil rameny. "Co chceš slyšet?"

Sungmin se užuž nadechoval k odpovědi, ale Key ho rázně přerušil: "Kušujte s princátkem Choiem! A mlčte!" Pohodil blonďatou hlavou a nasadil chlípný úsměv. "Chci si tenhle pohled náležitě vychutnat."

Taemin se nechápavě rozhlédl po jídelně, načež zděšeně zasyčel: "Že se nedívá na toho, na koho myslím, že se dívá?" A vražedně se zamračil na vyššího z dvojice, právě procházející kolem jejich stolu.

Příchozí Onew ho v tom však utvrdil. Praštil tácem o stůl a vztekle na Keyho zavrčel: "Mohl bys laskavě přestat zírat Zhoumimu na zadek?!"

"Pozdě hochu. Ten už jsem dostudoval," opáčil Key drze, než fascinovaně zavzdychal: "On má tak božský nohy!"

"A tak příšerně dlouhej nos!" zašklebil se Taemin.

Blonďák se zatvářil jako profesionální vrah - kdyby pohled uměl zabíjet, byl by Min už po smrti. "Jak se opovažuješ hanobit toho úchvatného čínského boha?!" pronesl mrazivým, záhrobním hlasem.

"Co prosím?" Taemin se snažil rozdýchat šok.

To Eunhyuka zaujalo něco jiného. "Hanobit? Kdes na tom slově byl?"

"Kde by? Randím s chodící encyklopedií."

"To měla být urážka nebo kompliment?" otázal se Onew se svraštěným obočím.

Key se na něj s rozkošnou nevinností usmál. "Samozřejmě, že kompliment, zlato. Miluju tě, copak to nevíš?"

"Občas o tom pochybuju. Zvlášť v takovýchhle chvílích," zabručel Onew, když se Key znovu dal do nestydatého obdivování Zhoumiho zadních partií.

"Absolutně nepobírám tvoje myšlenkové pochody," potřásl Taemin hlavou. "Včera jsi mě před nimi všemi," kývl ke "královskému" stolu, "varoval a dneska slintáš po něm!"

"Říkal jsem, ať se kolem nich moc neochomýtáš. O slintání ale nepadlo ani slovo," opravil ho blonďák.

"Fajn, ale stejně nechápu, co na něm vidíš."

"Co? Je nádherný! A ten jeho přízvuk je… tak sexy!"

"Mi je… zvláštní," pravil Kyuhyun a posadil se vedle Taemina. "A právě to ho svým způsobem činí tak… hm, atraktivním."

"A já doufal, že mě aspoň ty podpoříš a řekneš… já nevím, třebaže je strašně ošklivej!" zahučel Taemin. Pokradmu se na Zhoumiho, stále hovořícího s profesorem Yesungem, zadíval a velmi neochotně musel dát Kyuově definici zapravdu.

Key Minovi výhružně zamával lžičkou před nosem. "Vydloubnu ti oko, jestli něco takového ještě někdy zopakuješ! Zhoumi. Není. Ošklivej. To si pamatuj!"

"Nevyhrožuj." Onew mu lžičku vytrhl a pleskl ho přes ruku. "Tak, co Taemine, jaký byl první školní den?"

"Supr," zazubil se dlouhovlasý. "Se skvělými profesory jsi měl fakt pravdu."

"No vidíš, kterého máš zatím nejradši?" zvídavě se zeptal Sungmin.

Taemin mrkl na Kyuhyuna. "Hmm, nechci se nikoho dotknout, ale myslím, že profesor Yesung nemá konkurenci."

Kyu se spokojeně usmál. "Naprosto souhlasím." Onew a Sungmin taky přitakali.

"Já mám teda nejradši Heechula," prohlásil Key. "I když mě literatura nijak zvlášť nebere."

"A já Hangenga. Ten je totiž narozdíl od Yesunga spravedlivý," ozval se Eunhyuk kousavě.

"A je to tu zas," protočil Kyuhyun oči. "Smiř se prostě s tím, že patron má svého svěřence většinou ve větší oblibě než ostatní. A navíc, Minho si to zaslouží. Pokud vím, celá vaše třída za ním dost pokulhává, a to ve všech předmětech."

"Jo, já vím. Jenže poslouchat v každé hodině magie oslavné písně na Jeho druhou Výsost, ti začne časem lézt krkem."

"No, tak to v naší třídě je Yesung ten jediný spravedlivý učitel," nadhodil Onew.

"Jak to?" podivil se Sungmin.

"Protože se nesnaží za každou cenu zavděčit Siwonovi jako všichni ostatní," odtušil brunet. "Ale víte, co je nejdivnější? Ve třídě jsou dva nadaní studenti, ale jen jeden z nich má privilegia snad úplně v každém předmětu."

"No, v dějepise se to dá pochopit," zamyslel se Key. "Všichni vědí, jakou má Leeteuk pro Siwona slabost."

"Jo, ale co v literatuře?"

"Tak Heechul taky, jo?" pozvedl Kyuhyun jedno obočí. "Hm, Siwonek má holt skalní fanoušky i v učitelském sboru."

"A jediný Yesung zůstal vůči jeho ďábelskému vlivu imunní," dodal Sungmin.

"Máme to ale povrchní profesory," povzdechl Eunhyuk. "Kašlu na Hangenga, přidávám se do Yesungova fanklubu. Kdo je jeho předseda?"

Taemin se zatvářil překvapeně. "On existuje Yesungův fanklub?"

"Ne, jen Leeteukův a Heechulův. A Siwonův, přirozeně," ušklíbl se Kyuhyun.

"No ty bys ho ale mohl založit," zapřemýšlel Hyuk nahlas.

Kyu se psychopaticky rozchechtal. "Já? Zabil bych každého, kdo by měl tu drzost se přidat!"

"Opravdu jsi neuvažoval o tom, jít na dramaťák?" vydal ze sebe Key uznale. "Mohl bys z fleku hrát šílené, vraždící maniaky."

"Dík. To je moc milé," poděkoval mu černovlásek ironicky. Letmo přelétl očima celou místnost, náhle však ztuhl a ve tváři se mu objevil zvláštní výraz. "Už jsi dojedl, Taemine?"

Dlouhovlásek polkl poslední sousto. "Jo. Proč se -?" Než stihl doříct větu, chňapl ho Kyu za loket.

"Pojď se mnou."

Ostatní u stolu si vyměnili nechápavé pohledy a sledovali, jak Kyuhyun táhne Mina pryč z jídelny.

•••

Cestou do třetího patra se Taemin Kyuovi svěřil s onou podivnou událostí, která se odehrála v poslední hodině a kterou si stále nedokázal vysvětlit.

"Možná máš taky výjimečně vyvinutou intuici," navrhl černovlasý.

Min zakroutil hlavou. "Já nikdy neměl ani dobrou intuici, natož pak výjimečnou."

"Třeba se projevila až dneska. A Minho byl jakýmsi spouštěcím mechanismem."

"Ne, je to něco jinýho," nesouhlasil Taemin a zamyslel se. Pár minut tak šli mlčky.

A najednou se dlouhovlasý zastavil a užasle zašeptal: "Krev. To je ono!"

"Krev?" zopakoval Kyuhyun s pochybovačným výrazem. "Copak on krvácel?"

"Ne, ne, prostě jen… uhm, já nevím, jak to vysvětlit," Min se zadumaně hryzl do rtu. "Jakoby… jakoby mě volala, vábila…"

Kyu se pokřiveně usmál. "A jsi si jistý, že tě vábila Minhova krev a ne jeho pěkná tvářička?"

"Říkal jsem ti, že jsem ho neviděl!" zamračil se. "A přesto jsem věděl, že je to on… Nechápu, jak je to možné. Nic podobného se mi za ty dva roky ještě nestalo."

"To mně taky ne… Ale zní to velice zajímavě." Černovlasý se na Taemina zadíval jako na kuriózní vědecký objev. "Napadlo tě, jak bys asi reagoval, kdybys jeho krev opravdu cítil?"

Min se s pousmáním zasnil. "Sbíhají se mi sliny, jen když na to pomyslím."

"Ale, ale, chceš mi zakousnout bratrance?" ozvalo se zničehonic těsně za nimi.

Taemin vylekaně vyjekl a prudce se otočil. "Co - cože? N - ne!" Načež udiveně vykulil oči. "Bratrance?"

Choi Siwon si teatrálně povzdechl. "Já zapomněl, že tě Leeteuk posadil ke stolu plnému drben, které nudné rodinné vztahy nezajímají."

Kyuhyun na něj vyplázl jazyk a pak se tázavě kouknul na Mina. "Já ti vážně neřekl, že jsou Siwon a Minho bratranci?"

"Ne," potřásl dlouhovlasý hlavou a zkoumavě se na staršího Choie podíval. Pár společných rysů se skutečně najít dalo, snad nejvýraznější byly jejich veliké tmavé oči. Avšak narozdíl od Minhových působily ty Wonovy nezvykle studeně a pohrdavě.

"Takže naše řady se rozrůstají, hm?" konstatoval Siwon a sjel Taemina kritickým a zároveň pátravým pohledem. "Jak dlouho už to víš?"

"Zhruba dva roky," odpověděl Min. "Mimochodem, já jsem -"

"Lee Taemin, já vím. Kyuhyun už mě informoval. A věřím tomu, že ta drbárna v jídelně ti včera ještě hezky za tepla sdělila, kdo jsem já." Aniž by čekal na odpověď, obešel kluky a přistoupil k soše půvabné dlouhovlasé ženy oděné v nádherné, honosné róbě. "Víš, jaká je výhoda starých hradů jako je tenhle, Taemine?"

"Spousta tajných chodeb?" pokrčil Min rameny.

Won na tváři vykouzlil rozkošný ďolíčkový úsměv. "A místností, které nikdo nepoužívá. Tu naši hlídá tadyhle nevěrná lady Jessica."

Taemin se zvědavě zaměřil na sochu. "Co byla zač?"

"Snoubenka zakladatele naší školy," odvětil Kyuhyun.

"A povídá se, že ho podváděla s jeho milencem," doplnil Siwon s úšklebkem. Zlehýnka zatlačil na drahokam skvoucí se na mramorovém prstu její levé ruky, čímž aktivoval otevření tajných dveří, zpola skrytých za Jessičinou sochou. "Vstup a vítej v pokoji zapovězeném každému, kdo neholduje lidské krvi."

"Díky," zazubil se Taemin vesele, jako první vešel dovnitř a překvapeně vydechl.

"To je prostoru, co?" poplácal ho Kyuhyun se smíchem po zádech. "Když mě sem Siwon poprvé dotáhl, taky jsem nevěřil vlastním očím."

"Tichá, útulná, přiměřeně velká místnost, kam nikdo nezvaný nepáchne. Co víc si přát?" usmál se Won a posadil se do křesla. Kyu a Min následovali jeho příkladu.

"Jak se vám povedlo sem ten nábytek dostat?" zeptal se Taemin užasle.

Siwon zavrtěl hlavou, až se mu delší černé vlasy roztančily kolem obličeje. "Nijak. Všechno už tu bylo. Stačilo jen použít pár šikovných kouzel na zlikvidování špíny, prachu a pavučin, aby se tu dalo pohodlně trávit volný čas a mluvit naprosto o všem, aniž bychom si museli dávat pozor, jestli náhodou není někdo nezasvěcený na doslech."

"Počkej, počkej, on o tom někdo ví?!" zděsil se Taemin.

"Jo. Naše osobní ledničky," zašklebil se Siwon.

"Kdože?"

Kyuhyun vzdychl. "Ti, co nám dávají krev pravidelně," vysvětlil. "Je to tak snazší."

"A to se nebojíte, že to někde… vyžvaní?"

"Na to nás až moc zbožňují a jsou na nás až příliš závislí," opáčil Siwon samozřejmě.

"Příliš závislý je jen Donghae," opravil ho zamračeně Kyu.

Starší černovlasý mladík se zlomyslně pousmál. "Však ono nebude trvat dlouho a Sungmin na tom bude úplně stejně, zlato moje."

"Ha?!" Taeminovi spadla čelist. "Sungmin?! To má být vtip?"

Kyuhyun se nervózně ošil. "Ehm, no… ne."

"Šok, co, Minnie?" rozchechtal se Siwon škodolibě. "Náš Kyuhyunnie se tváří jako mravnost sama a přitom chrápe s klukem svýho kámoše."

"To Sungmin si usmyslel to pitomé pravidlo - krev výměnou za sex," zabručel Kyu.

"Co je na něm pitomého? Zabil jsi tím dvě mouchy jednou ranou. Vždyť pití krve a sex k sobě neodmyslitelně patří. A co víc, Sungmin má stále oficiálně za přítele Eunhyuka, takže na tobě nemůže od rána do večera viset jako klíště. Ach jo, co já bych za to dal!" povzdechl si Won, unaveně si promnul spánky a otočil se na Taemina: "Radím ti taky si najít nějakého zamilovaného pitomečka, co ti bude ochotně dělat chodící krevní banku, a máš po starostech."

"Používáte na ně ten náš… vliv, nebo jak to mám nazvat?"

Oba zavrtěli hlavou.

"Už ne," ujal se slova Kyuhyun. "Využíval jsem ho ze začátku, asi první dva týdny. Pro jistotu. Přece jen jsem si nebyl… Sungminovou loajalitou moc jistý."

Taemin kývl, načež se zatvářil hluboce zadumaně.

Siwon podezřívavě přimhouřil oči. "Opovaž se pomocí vlivu oblbovat Minha." Z jeho chladného, krutého šepotu dlouhovláskovi naskočila husí kůže. "Je to jasné, Minnie?"

"A - ano," pípl Taemin vyjukaně.

Won se medově usmál. Avšak v tom úsměvu bylo cosi příšerně děsivého. "Jsem rád, že si rozumíme."

"Nech ho na pokoji, Siwone!" okřikl staršího mladíka Kyuhyun a věnoval Minovi omluvné pousmání. "Je hrozný, já vím, ale zvykneš si."

"Hej!" Siwon uraženě pohodil hlavou, ale najednou ho něco napadlo. "Taemine, jaké máš vztahy se svou rodinou?"

"Skvělé, proč?"

"Vaši nevědí, že k přežití potřebuješ lidskou krev? Ani jeden z nich?" otázal se Kyu podivně přiškrceně.

"No, nechtěl jsem nechat nic náhodě. Takže jakmile jsem zjistil, že si můžu hrát s myslí druhých, začal jsem na rodiče vliv aktivně používat. Ale proč vás to zajímá?"

Kyuhyun a Siwon si vyměnili dlouhé, zatrpklé pohledy.

"Mám začít?" promluvil Won po chvíli.