Škola prokletých - 21. kapitola

Kyuhyun se s širokým zívnutím vyškrábal z postele.

Bušení na dveře neustávalo, samozřejmě, Minho byl vytrvalý jako vždycky. Co však Kyuhyuna mátlo - stavoval se tu přeci před pár hodinami, tak proč…? Stalo se snad něco?

Otevřel dveře a zamýšlený dotaz mu odumřel na rtech. V čiré hrůze vytřeštil na mladíka na prahu oči.

"M - MiMi…?"

A vzápětí vrávoravě klopýtl vzad, když mu Zhoumi vztekle vlepil pořádnou facku.

"Co si o sobě vůbec myslíš?!" zaječel. Odstrčil mírně šokovaného Choa, aby mu nepřekážel ve vstupu do pokoje, a rázně za sebou zabouchl dveře.

Kyuhyun bázlivě ucouvl. "Nepřibližuj se. Prosím." Miho vůně smyslně otupovala jeho racionální uvažování. Zoufale zadržel dech.

"Ty jsi vážně neuvěřitelný sobec." Starší se zamračil. "Jak sis to představoval? Že prostě v tichosti umřeš, my ostatní si popláčeme a všechno bude zase fajn?"

"Zhoumi, já - …"

"Jestli už tě nebaví žít, prosím. Nebudu ti bránit. Ale neumřeš kvůli mně."

Kyu ztěžka polkl, vyjukaně sledoval, jak Miho dlouhé kroky nesmlouvavě krátí bezpečnou vzdálenost mezi nimi. Jak zvedá ruku a rozepíná první knoflíček svojí tmavé košile.

Pak druhý.

A třetí.

Kyuhyun přidušeně vzlykl. "MiMi, ne… já nemůžu. Nemůžu! Prosím tě… J - já ti ublížím. Nechci, ale ublížím…!"

"Kyu." Zhoumi potřásl hlavou a vzal mladšího za ruku. "Přestaň. Ty mi neublížíš. Vím, že ne." Načež překonal i těch posledních několik desítek centimetrů, takže teď stáli prakticky tělo na tělo.

Mladší černovlásek zavrčel, očima hladově zatěkal po Miho svůdně odhaleném bledém krku.

Ne. Nejde to.

"Nevěřím si," hlesl ochraptěle. Nedokáže to. Zhoumi je příliš křehký, příliš zranitelný…

"Ale já ti věřím."

…a on ho příliš chce.

Bez přemýšlení popadl Kyuhyun Miho za ramena a přitiskl své rty na jeho. Jediný polibek šeptající příběh o lásce, touze, frustraci a strachu.

Sladký, nejistý, rozpolcený.

Zhoumi strnul. Kyuhyun ucítil, jak se jeho tělo nepřátelsky napjalo, a zpanikařil.

Možná ještě není vhodná doba. Možná je ještě moc brzy. Možná…

Nepatrně se od staršího odtáhl, rozpačitě se zahleděl do jeho hlubokých tmavých očí. Pátral v nich. Hledal. A Mi mu pohled mlčky opětoval.

Vyčkávali, váhali. Všudypřítomné ticho, ukrajované pouze rytmickým tikáním budíku na nočním stolku, bylo ohlušující.

A pak Zhoumi Kyuhyuna konečně políbil.

Jako blesk z čistého nebe, ostýchavost rázem vyšuměla, zábrany padly. Protože Kyu víc důkazů nepotřeboval.

Za zuřivého líbání, ve vzájemném dychtivém objetí se mu povedlo bezpečně promanévrovat je oba celým pokojem až k rozestlanému lůžku, na nějž staršího bez zbytečného otálení povalil. Pročež na pár vteřin zapomněl, jak se dýchá. Napadlo ho, že jenom se dívat, jak Mi odevzdaně leží v jeho posteli a propaluje ho tím neskutečně vyzývavým pohledem, by dokázal celé hodiny.

Tedy v případě, že by k němu druhý mladík ve velice zřejmém gestu nenatáhl paže a nezašeptal žádostivě jeho jméno. Takovému pozvání se totiž nedalo odolat.

Vrhli se na sebe ještě divočeji než prve, avšak netrvalo dlouho a ta zhoubně vášnivá dravost z jejich polibků vyprchala, proměnila se v něžné laskání, mazlivou hru rtů, z níž Kyuhyun lehce navázal na zvídavé prozkoumávání útlých křivek Zhoumiho těla.

"Kyu…"

Černovlásek ustal v rozkošnickém koštování Miho klíční kosti a napůl tázavě, napůl zamračeně zvedl zrak. Neměl v plánu v započaté činnosti zrovna teď přestávat. Na to byl Mi až přespříliš fascinující, i když si to sám ve vší skromnosti nejspíš ani neuvědomoval.

Starší s pobaveným ušklíbnutím nad Choovým výrazem provokativně naklonil hlavu blíž k levému rameni. S účinkem, jaký předvídal. Jako na povel se veškerá Kyuhyunova pozornost obrátila k jeho obnaženému hrdlu.

"Napij se," rozkázal Mi.

A chlapec se poslušně sklonil a zabořil zuby do bělostné kůže Zhoumiho krku.

Nebál se. Teď už ne. Teď už si byl jistý. Neublíží mu. Nikdy.

Mi táhle zasténal a prudce si skousl napuchlý ret. Jeho krev byla ve všech aspektech přesně tak dokonalá, jak si Kyuhyun vysnil. Možná dokonce lepší. S každým polknutím cítil, jak se jeho nitrem rozlévá víc a víc energie. Života. Síly. A absolutní euforie.

Krmit se tou nejlahodnější krví, dotýkat se toho nejdokonalejšího těla a poslouchat ten nejnádhernější hlas v opojení slastného vzrušení - přesně tak si představuje svůj malý soukromý ráj.

Ale stačilo jediné Zhoumiho slovo, aby se okamžitě vrátil zpátky na zem.

Pro dnešek si extáze užil až dost.

Olízl krvácející ránu, která se vmžiku zacelila, a podepřel se na loktech o matraci, aby viděl staršímu do obličeje.

Ten se na něj unaveně usmál.

"Vypadáš fantasticky."

"Díky." Kyu se široce zazubil. "Jsem krásnější než Minho?"

"No tak fantasticky zase ne…"

A mladší se smíchem zavrtal hlavu do ohbí mladíkova krku.

"Miluju tě, MiMi," broukl v tiše důvěrném tónu.

Na což Zhoumi bezprostředně zareagoval ne zrovna romantickým svraštěním čela. To ale Kyuhyun ze své momentální polohy nemohl vidět. Cítil jen, jak se Miho hrudník nazvedl v nádechu, pak si ale Mi původní odpověď zřejmě rozmyslel, protože promluvil o vteřinu později, než na odezvu potřeboval. A neodpověděl, nýbrž se zmateně otázal.

"Ale co Yesung?"

"No, toho taky miluju," přiznal mladší otevřeně. "A myslím, že tvýho praštěnýho přítele svým způsobem taky…"

Zhoumi se rozesmál.

"Ale tebe," Kyu ladně přehodil nohu přes Číňanův bok, vytáhl se z lehu na všechny čtyři a s ďábelským úsměvem se sklonil k jeho tváři, "miluju ze všech nejvíc," šeptl a políbil ho. A Mi mu polibek jednoduše opětoval, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

"Jen škoda, že jsem si to neuvědomil dřív," zamumlal Cho, poté co se položil nazpět vedle staršího a objal ho kolem pasu. Jeho povzdech Zhoumiho zašimral na krku.

Leželi mlčky. Dlouho. Tak dlouho, že když Miho dlaň ustala v hlazení jeho zad, předpokládal Kyuhyun automaticky, že mladík usnul. A vlastně to byla pravda. Na pár okamžiků se Zhoumi skutečně ztratil. Vzápětí se ale zase s trhnutím probudil a ospale zamžoural na budík.

"Je pozdě… Měl bych jít," hlesl mdle, snahu vstát ale vzdal ještě dřív, než se o ni vůbec pokusil. Byl příliš unavený.

"Ne!" Kyuhyun se poplašeně vyškrábal do sedu. "Neblázni. Jsi vyčerpaný, musíš si odpočinout. Přespíš tady."

Mi podezřívavě povytáhl obočí.

"Nemám žádný postranní úmysly! Přísahám!" Mladší zoufale polkl. Měl pocit, že mu druhý vidí až do žaludku. "B - budu spát na zemi!"

Zhoumiho dramaticky pohoršený obličej vzal v tu ránu za své. Zavrátil hlavu a vybuchl smíchy.

"Blbče," zašklebil se Kyu a s odfrknutím se uvelebil do svého vyleženého důlku v matraci. "Za to tě kousnu."

"Za týden, zlato, za týden."

"Jakože tě můžu kousat pravidelně?"

"Samozřejmě." Starší se s pousmáním obrátil na bok a podložil rukou polštář.

Kyuhyun se maniakálně zachechtal. "Právě ses upsal ďáblu, kotě."

"Spoléhám, že se za mě Satanovo dítko u tatíka přimluví…"

"Moc rádo."

Políbili se. A potom se Mi nechal vtáhnout do Kyuhyunovy náruče a zavřel oči. Nic si teď nepřál víc, než usnout a spát až do oběda.

"Ale Henry si bude dělat starosti," zamumlal chabě, prakticky už napůl v limbu.

"Dám mu vědět, že tě dneska nemá čekat," ujistil ho mladší něžně. Když se natahoval pro mobil, Zhoumi už spal.

•••

Toho rána se Taemin probudil dřív než obvykle. A jak tak zíral do stropu a poslouchal Onewovo klidné oddechování, napadlo ho, že se zajde podívat za Kyuhyunem. Jistě, slyšel, že je nemocný a že má zakázáno přijímat návštěvy, ale po týdnu karantény už přece nebude infekční, no ne?

Deset minut nato stál přede dveřmi spolužákova pokoje a opatrně zaťukal. Zevnitř se nic neozvalo, a tak vzal za kliku. K jeho překvapení bylo odemčeno. Nakoukl do pokoje.

"Kyu?"

Rentgenově modrý pohled se mu chladně zavrtal do lebky.

Taemin se zarazil. Proč leží Zhoumiho kočka v Kyuhyunově posteli?

"Kyu?"

Pokusil se Naylu co možná nejsnažněji ignorovat a přistoupil k lůžku, kde zpod peřiny vykukovala čupřina krátkých černých vlasů. Naklonil se, aby spícímu viděl do obličeje - a vyjeveně vytřeštil oči. Než ale stačil samým překvapením nahlas vyjeknout, připleskl mu někdo ruku na pusu, popadl ho kolem pasu a nekompromisně vyvlekl na chodbu.

"Co tady děláš?!" zavrčel Kyuhyun.

"Co dělá Zhoumi v tvojí posteli?!" zaječel Taemin.

Černovlásek zrudl. "Spí," odsekl a až přehnaně lhostejně pokrčil rameny.

"Tak už?" Min se hystericky zahihňal. "No povídej, přeháněj…!"

"Není co. K ničemu nedošlo."

"Tak moment. Nechceš mi přece tvrdit, že ses ho za celou noc ani jedinkrát nedotkl, že ne?"

"No," Cho rozpačitě uhnul pohledem. "Líbali jsme se. A tak."

"To je velice slibný začátek," pokýval dlouhovlásek vážně hlavou. "Takže… kdy nám to oficiálně oznámíte…?"

"Nemám páru. Sám nevím, jak na tom vlastně jsme." Kyuhyun se zamračil. "Tudíž to, co jsem ti teď řekl, zůstane jen mezi námi, jasné?"

"Ale, Kyuuu!"

"Ticho. Nehodlám s tebou diskutovat."

"Ale já to nezvládnu nikomu neříct!"

"No, tak ti vyříznu jazyk…"

"MLČÍM JAKO HROB!"

"Hodnej kluk," ušklíbl se Cho a poplácal Taemina po temeni jako poslušné štěně. "Poslyš, můžu si u vás nechat tašku? Nechci se sem po snídani zbytečně trousit, abych MiMiho neprobudil."

Mladší kývl (stylem jako 'mám snad na výběr') a Kyuhyun ho s poděkováním vyzval, ať na něj počká před pokojem. Sám pak vešel dovnitř.

Tác se snídaní, který před pár minutami ve spěchu odložil na komodu, aby mohl účelně zneškodnit toho nezvaného hosta čekajícího na chodbě, po špičkách přenesl k posteli a položil na noční stolek. A protože Zhoumi stále nerušeně spal, neodpustil si ho s připitomělým úsměvem levelu 10 pohladit po tváři.

"Dej na něj pozor," zazubil se na Naylu.

Ta se na něj podívala jako na idiota, načež odpověděla krátkým, stručným a zatraceně přezíravým "mňauf".

"Hele, Zhoumi si Naylu přivedl s sebou?" zeptal se Taemin, jen co Kyuhyun i s taškou učebnic přes rameno vyšel z pokoje.

"Ne. V jedenáct v noci začala naštvaně mňoukat přede dveřma. A když jsem otevřel… no, věř, že v té tmě a zlověstným tichu měl ten její pohled à la 'jestli mě nepustíš dál, vykuchám tebe i celou tvoji rodinu' velice efektní účinek."

•••

"Kyuhyune!" vykřikl nadšeně Minho. Vyskočil ze židle a se slzami v očích přidusil příchozího černovláska v mocnějším než mocném objetí.

Jestli chtěl být Kyuhyun naštvaný, nevyšlo mu to. Ani trochu. Příval emocí ho totiž zastihl zcela nepřipraveného. "Zabiju tě," fňukl a rozesmál se, sám stěží přemáhaje slzy. "Děkuju…"

"Nemáš vůbec zač," usmál se starší a uličnicky Kyuovi rozcuchal vlasy.

"Co to, co to?" zafrněl Key. "Takový předojemný vítání?" Podezíravě nakrčil nos. "Snad neumíral."

"Prostě jsem rád, že je Kyu zase v pořádku," pokrčil Minho nevinně rameny. S přáním dobrého rána pak políbil Taemina, posadil se ke stolu a bezelstně pokračoval v snídani.

Zato Siwon svoji misku cereálií odložil a zamračeně se podíval na hodinky. Potom ke dveřím. A znovu na hodinky.

"Hele, kde je Zhoumi?"

Všichni (kromě Taemina a Kyuhyuna, kteří zůstali upřeně zírat do svých talířů) se tázavě obrátili na Henryho.

Zrzek zbledl jako stěna. "N - no, on…" zakoktal.

"Není mu dobře," vyhrkl Minho a chlapec honem vděčně přitakal. "Třeští ho hlava, prý dneska radši zůstane v posteli."

"A-ha," zahučeli Key, Onew, Donghae a Siwon jako jeden muž.

"No, jenom jestli to nechytil od Kyuhyuna," zapředl Taemin tak medově, že Cho upřímně zalitoval, že ze svého místa nemá možnost kopnout ho pod stolem pořádně zprudka do holeně.

Nevraživost ale musel urychleně spolknout, protože se na něj odnaproti zářivě usmál Onew. "Takže už jsi zdravý?"

"Jako rybička," přikývl Kyu a úsměv mu co možná nejšířeji oplatil.

"Tak to jsme rádi. Už jsme byli nervózní. Celý týden do nás nikdo nerýpal," ušklíbl se Hae.

"Ani Key ne?" podivil se černovlásek.

"Nevím. Toho ignorujem."

Blonďák dotčeně odfrkl a zbytek stolujících se rozesmál.

"Asi tě potěší, že celá ta aféra se Sungminem vyšuměla do ztracena," podotkl jemně Siwon, když se do sebe Key s Donghaem napůl vážně napůl v žertu konečně přestali navážet a u stolu zavládl relativní klid.

Kyuhyun překvapeně pozvedl obočí. "Fakt?"

"Jo," přisvědčil Key. "Trochu jsme sondovali a po tý Minhově záchranný akci s krycím jménem 'Eunhyukova vyhozená čelist' je víc než polovina lidí přesvědčená, že si to Sungmin celý vymyslel."

"Teda ne, že by tolik věřili tobě," poznamenal Hae, "ale neumějí si představit, že by se jejich svatej princ zastával sexuálního násilníka."

"No, to dává smysl," zasmál se trpce Cho. "Mý podmínečný vyloučení si ale Leeteuk asi nerozmyslel, co?"

Onew si vyměnil zarmoucený pohled s Minhem. "Ne," povzdychl pak.

Kyuhyun kývl a začal pomalu a důkladně žvýkat ukousnuté sousto toastu. Přitom zadumaně zašilhal po Henrym. "Co je s tebou, javore?" houkl na něj. "Vypadáš jak zpráskanej pes."

Lau jen cosi nesrozumitelně (a Kyuhyun ho podezíral, že anglicky) zabručel a odvrátil zrak.

A tak na jeho otázku s pokrčením ramen odvětil Kibum: "Henry smutí, že s ním jeho holka pořád nechce mluvit…"

"Ryeowook není moje holka!" vyštěkl zrzek.

"No tak, no tak!" vložil se mezi ně Kyuhyun. "Klid, ano? Není to přece tak, že by s tebou Ryeowook nechtěl mluvit, Henry. On nemůže. V tom je rozdíl."

"Vždyť já vím," zamumlal mladší a zachmuřeně se zadíval na kamarádova záda oděná v černém saku lemovaném stříbřitým proužkem. Znamení vzdušných mágů. "Prostě si jenom říkám, že…" Zavrtěl hlavou. "Asi na Taa žárlím."

"Spoj síly s Kristinou," poradil mu Siwon a kývl na druhou stranu jídelny, kde seděl Kris a tvářil se ještě vražedněji, než u něj bylo zvykem. "Mám dojem, že mu Tao chybí víc, než sám sobě přiznává…"

"Kanadská aliance?" zamyslel se Onew.

"JÓ! KANADSKÁ ALIANCE!" zaječeli Key a Donghae nadšeně. "HUHÚÚÚ!"

"Kristepane," protočil Henry oči.

Kyuhyun se soucitně zadíval na Siwona a Onewa. "A s tímhle vy spíte?"

Načež celý stůl propukl v hurónský řehot.

V nastalém chaosu Minho zachytil Taův pohled. Černovlásek bradou tázavě pokynul ke Kyuhyunovi a Choi mu s úsměvem ukázal zdvižený palec.

•••

Přesně v osm hodin Minho vstoupil do Kyuhyunova pokoje. Nayla zvedla kulatou hlavu a pozdravila ho melodickým mňouknutím.

Tmavovlásek ji podrbal za ušima. Pak si k posteli přitáhl židli a posadil se. Kočka mu automaticky skočila na klín, stočila se do klubíčka a začala spokojeně příst.

Pár minut před půl devátou se Zhoumi probudil.

"Dobré ráno ~ ," zanotoval Minho usměvavě.

"Mňááááu!"

"Ahoj, zlatíčka." Mi se protáhl a dlouze zívl. "Kolik je hodin?"

"Půl deváté. Plus minus."

Černovlasý povytáhl obočí.

"Dneska jsi z vyučování omluvený."

"Díky. Ale co ty?"

Minho jej s úsměvem políbil na tvář. "Když jsem tě u Yesunga omlouval, omluvil jsem z první hodiny i sebe," vysvětlil. "Jak se cítíš?"

"Vyšťaveně," frkl Zhoumi a odfoukl si ofinu z čela.

Choi chápavě přikývl. "Na podruhý už to bude lepší…"

"No jo, zkušená lednička promluvila," ušklíbl se starší a Minho ho se smíchem dloubl do boku.

Mi se vytáhl do sedu a tázavě se podíval na tác se snídaní na nočním stolku.

"Od Kyuhyuna," poznamenal mladší.

Černovlásek se mlčky natáhl pro hrnek vychladlého kakaa a dlaněmi obemkl keramický povrch. Zanedlouho se z šálku začalo kouřit.

"Řekl mi, že mě miluje," šeptl.

Jeho tón Minha překvapil. Svraštil čelo. "Copak ty jeho ne?"

"Já nevím," vzdychl Zhoumi. "Mám Kyuhyuna rád, moc, ale… Miluju tebe. A nejsem si jistý, jestli…"

"Nemiloval jsi snad hyunga?"

Starší se zarazil. "Miloval," připustil váhavě.

"Takže jsi miloval nás oba, ne?"

"No… ano."

"Což znamená, že vedle mě dokážeš milovat i někoho dalšího," dedukoval Minho. "A nemá snad k tomu Kyuhyun docela úspěšně nakročeno…?"

Mi se pousmál. "Dám tomu čas," slíbil.