Škola prokletých - 23. kapitola

"Zhoumi."

Tak tohle je vážně divné.

"Zhoumi."

Zauvažoval, kdy naposledy se mu zdálo o dívce. Jestli vůbec někdy. Jakože asi ne. To by to děvče muselo vypadat jako Minho. A to tahle holka vážně nevypadá. Je blonďatá. A modrooká. Evropanka. Možná Švédka? Norka?

"Vstávej!" zavrčela blondýna a dloubla ho ukazováčkem do ramene. Zabolelo to. Až příliš na snovou halucinaci. Tudíž existuje pouze jediné vysvětlení - že to není sen.

Zhoumi zaječel hrůzou, vymrštil se do sedu a peřinu si přitáhl až k bradě. Jeho jekot samozřejmě probudil Henryho, který poplašeně vykřikl, a když si všiml nezvaného blonďatého důvodu Zhoumiho zděšení, zařval podruhé.

Dívka si je oba změřila velice typickým přezíravým pohledem a otráveně odfrkla.

"Kdo - kdo jste? A co tady děláte? A proč máte na sobě můj župan?!" vykvikl Mi, jen co se trochu vzpamatoval z prvotního šoku.

Blondýna povytáhla obočí. "Je to problém? Tak prosím, klidně tu budu chodit nahá," pokrčila rameny a začala rozvazovat úhlednou šedivou mašličku na svém břiše.

Henry zaječel potřetí.

"Ne!" zavřískl černovlásek hystericky. "Nechte si to na sobě, proboha!"

Dívka se na něj pobaveně ušklíbla.

"Kdo jste?"

"Ale no tak, MiMi, copak mě opravdu nepoznáváš?"

Mi si bezradně prohlédl její půvabnou tvář, sestříhané, do pasu dlouhé platinové vlasy, vysokou a štíhlou, zároveň však velice žensky tvarovanou postavu a zavrtěl hlavou. Ne, nikdy ji neviděl. Tím si byl jistý. Ale bylo na ní něco, co se mu zdálo neuvěřitelně povědomé… Znovu se soustředil na její obličej. A v tu ránu ho to praštilo přes nos.

Oči. Ty rentgenově modré pichlavé oči.

"Naylo?" vydechl nevěřícně.

"K vašim službám, můj pane," zazubil se jeho Stín a předvedl elegantní pukrle.

Henry zbledl. "N - nayla?" hlesl zmateně. "Tohle je Nayla?"

"Ve své lidské podobě," přikývl Mi, stále dost dobře nevycházející z úžasu. "Což znamená, že…" Vytřeštil oči. "JEŽIŠI KRISTE!"

"Zhoumi, počkej chvilku…!" vyjekla Nayla, ale to už byl černovlásek přesně vteřinu a půl venku z pokoje. "Idiot jeden," zabručela rozmrzele.

Henry s bradou u kolen ohromeně sledoval, jak dívčina silueta zmizela, Miho župan se lehce snesl k zemi a vzápětí z něj ladně vyskočila zlatavá birma s tmavými odznaky, jež zcela neslyšně proběhla otevřenými dveřmi, rozčileně mrskla huňatým ocasem a ztratila se Henrymu z dohledu.

•••

Jen tehdy, probudí-li se jeho pán, promění se Stín v člověka. Jen tehdy, setká-li se lidskost se svým démonem, se daemon probudí.

Řítil se liduprázdnými chodbami jako šílený. Naylino naříkavé mňoukání se mu zařezávalo do uší, ale nedbal toho. Schody do prvního patra profesorského křídla bral po třech. Vztekle z cesty odstrčil Jonghyuna, vběhl do apartmánu a v automaticky obranném reflexu se bez váhání postavil mezi Minha a… Min Ha.

Nasucho polkl. Ta podoba byla absolutně dechberoucí.

Potlačil nutkání otočit se a zkontrolovat, že se nespletl a že za jeho zády opravdu stojí ten správný Minho. Ačkoli s jistotou věděl, že muž před ním rozhodně není jeho Vyvolený, celá ta situace byla poněkud matoucí.

Minho si vyměnil krátký a o to znepokojenější pohled s Naylou. "MiMi?" špitl a dotkl se černovláskova ramene.

Zhoumi nereagoval. Jenom dál očima upřeně propaloval vysokého tmavovlasého démona, jako by se bál, že kdyby od něj byť jen na okamžik odvrátil pozornost, došlo by k nejhoršímu.

Atmosféra houstla a minuty ubíhaly.

Min Ho si mladíka dlouze prohlížel. Zvažoval. Hodnotil. Neměl ani tu nejmenší zkušenost s čerstvě probuzeným daemonem, který je zarytě přesvědčený, že musí zabít každého démona v okolí, protože tak mu velí zákony. Protože jeho prioritou je bránit Vyvoleného. A démon, k němuž lidskost náleží, je přirozeným nepřítelem číslo jedna. Zaútočí? Doufal, že ne. Nerad by mu musel ublížit.

Jenže s takovou tu všichni brzo vystojí důlek.

Udělal k dvojici před sebou opatrný krok.

Mi zavrčel a defenzivě vyrazil proti muži pravou zaťatou pěstí. Olizovaly ji zářivě rudé plameny.

"Ještě krok a přísahám, že ti vypálím díru do hlavy, démone!"

Min Ho se poslušně zastavil a zvedl ruce v gestu kapitulace.

"Poslouchej, Zhoumi," vyhrkl Jonghyun, "tohle přece není nutné…!"

"Zmlkněte, nebo vás usmažím jako prvního!"

"Správně. Sklapni, Hyune," zpražil ho tmavovlasý příkrým pohledem.

Zhoumimu se při zvuku toho známého hlubokého hlasu bolestně stáhl žaludek.

"Já to chápu," pohlédl Min Ho smířlivě na daemona. "Chráníš svého Vyvoleného, samozřejmě. Je to automatická reakce. Nutná a přirozená. Chci tě ale ujistit, že já mu…" naklonil hlavu ke straně, aby na chlapce za černovláskovými zády viděl, "Minhovi nechci ublížit."

"A tomu mám jako věřit?!" vyštěkl mladík.

"Kdybych chtěl, jste oba už dávno mrtví," odtušil démon klidně.

Mi se rozčileně hryzl do rtu. Věděl, že má Min Ho pravdu. Jak těžké asi může být pro démona mrtvých zabít? Jen z té představy se mu udělalo mdlo.

Opravdu mu může věřit? Chce mu věřit? Netušil. Prala se v něm dvě absolutně protichůdná přesvědčení. A začínala ho z toho bolet hlava.

"Dovol mi jednu kontrolní otázku," vyrušil ho Min Hův hlas z bezradného a k ničemu nevedoucího přemítání. "Proč myslíš, že mi nemůžeš věřit?"

Protože jsi démon.

Měl chuť si nafackovat. Takový primitivní názor přece nepochází z jeho hlavy…!

"Mi," hlesl naléhavě Minho. "Prosím…"

Černovlásek s povzdechem svěsil ruku. Oheň se zasyčením uhasl.

Minho i Jonghyun si hlasitě oddychli. Nayla s káravým mňaufnutím na Zhoumiho adresu odcapkala k Min Hovi a začala se mu přítulně otírat o nohy.

Tmavovlasý se rozesmál. "Tvému Stínu se evidentně líbím," poznamenal věcně a vzal vrnící kočku do náruče.

Zhoumi rozpačitě sklopil oči. "Omlouvám se, já - …"

"Nemáš se zač omlouvat," mávl Min Ho rukou. Pak položil Naylu na pohovku a se širokým úsměvem na rtech kývl hlavou k tmavovláskovi. "Půjčíš mi ho na chvíli?"

Černovlásek se zamračil. Ne, nelíbilo se mu to, ani náhodou, jenže takhle svou nedůvěřivost nikdy nepřekousne. Neochotně pokrčil rameny a ustoupil stranou, aby Minhovi formálně uvolnil cestu. Chlapec se na něj vroucně usmál. Na moment stiskl jeho ruku ve své, načež odhodlaně vykročil ke svému démonovi.

Min Ho mladšímu nadšeně vyšel vstříc, popadl ho do náruče a bez varování se s ním rozjařeně otočil kolem vlastní osy.

"MÁM TU ABSOLUTNĚ NEJROZKOŠNĚJŠÍ LIDSKOST ZE VŠECH!" Dojatě se zahleděl do chlapcovy rudnoucí tváře. Připomínal holčičku, které maminka koupila novou panenku na hraní. "Existuje něco krásnějšího?"

Minho se nervózně zasmál. "Ehm, díky?"

"Musíš mi o sobě všechno povědět! Naprosto všechno!" Starší si povzdechl. "Cítím se tak hloupě… Šestnáct… nebo sedmnáct (?) let už po světě chodí moje lidskost, studuje na mojí škole a já o tom až dodneška nevěděl!"

"Sedmnáct."

"Propásl jsem skoro osminu tvého života!" zaúpěl Min Ho. Pak se ale zarazil a zkoumavě se na Minha zadíval. "Démon a lidskost by přece měli být obdařeni stejným živelním nadáním… Jenže tohle," z dlaně mu názorně vyšlehl černobílý plamen a Minho a Zhoumi fascinovaně zalapali po dechu, "být tvojí magií nemůže." Zamračil se. "Jaký živel ovládáš?"

"Oheň," odpověděl tmavovlásek.

Min Ho zbledl. "A kruci."

"Já vím. Je to v háji."

"To tedy je. Tvůj daemon rozhodně nebude mít lehkej život. Tvůj daemon…?" Tázavě na černovláska pohlédl.

"Zhoumi," představil se mladík.

"Choi Min Ho, těší mě," usmál se démon a s nepředstíraným zájmem si Miho zaujatě prohlédl. Ne jako prve, ale v klidu a beze spěchu. "Moc pěkného daemona máš," mroukl pochvalně k Minhovi.

"Že?" Tmavovlásek se zazubil.

Mi zrudl až po kořínky vlasů. Otlačenej, rozcuchanej a v pyžamu. Jo, krása z něj musí čišet na sto honů. A když vám ještě ke všemu složí kompliment chlap, co vypadá, jako by právě vyskočil z luxusního módního časopisu, ani se nejde cítit jinak než naprosto nepatřičně.

"A aby těch zvláštností nebylo málo, má Minho taky léčivé schopnosti," navázal Jonghyun na zpřetrhnutou nit.

"Ohnivý mág a léčitel?" Hrabě nevěřícně zakroutil hlavou. "Ty jsi opravdu unikát nad unikáty," zasmál se. "Vévodkyně Munová tě bude zbožňovat. Už z principu. Dalšího léčitele přivítá s otevřenou náručí."

Kim přitakal. "A třeba konečně přestane remcat…"

"Hyesung? Nikdy."

"No, když už jsme u toho, doufám, že sem co nejdřív plánuješ pozvat vévodu a jeho drahé ženy. Máme totiž velký problém," svraštil Jonghyun čelo. "Minho venku narazil na Baekha."

"Kdo je Baekho?" zeptal se zmateně Zhoumi. Mladší z Choiů mu tiše pověděl to, co jemu před chvílí na stejnou otázku odpověděl Jonghyun.

Min Ho se zamračil. "Co tu ten idiot dělal?"

"Prý kontroloval, jestli ty jsi tady," odvětil Hyun zasmušile. "Jak to mohli vědět, Min Ho?"

"Ptám se na totéž." Tmavovlasý se obrátil k oknu. Chvíli mlčky pozoroval zšeřelou oblohu. "Někdo z domu jim musí donášet…"

"Sakra."

"Požádám Changmina, ať toho informátora najde," uklidnil ho Min Ho. "Teď už na tom stejně nesejde. Od nynějška je naší největší prioritou udržet tebe," zahleděl se vážně na Minha, "v bezpečí. A že to bude fuška."

Hyun přikývl. Mi tmavovláska ochranitelsky objal kolem pasu.

"Připravte se, vážení. Čekají nás velice zajímavé časy."

•••

"YeYe!"

Yesung na muže před sebou vytřeštil oči. Načež se usmál od ucha k uchu.

"Heechule!"

Padli si kolem krku.

"Zatraceně," rozesmál se Sung, když si přítele pořádně prohlédl, "vypadáš líp než za živa!"

"Smrt mi svědčí," zazubil se Heechul a teatrálně pohodil dlouhými černými vlasy. "Ale ostatním moc ne… Chudák Leeteuk ze mě měl málem infarkt…"

"A divíš se?" vyprskl mladší.

"No, aspoň že ty to bereš v klidu."

"Já se na tvůj velkolepý návrat dva měsíce psychicky připravoval."

Chul ho se smíchem dloubl loktem do žeber. Pak kývl k opodál stojící mladé ženě. "Smím vás představit?" Světlovláska s jemným úsměvem ve tváři přistoupila blíže. "Sungu, lady Jung Jessica. Sico, tohle je Yesung."

"Velice mě těší, milady."

"Kdepak, to pro mě je ctí, že vás konečně poznávám," mroukla Jessica svým vysokým zpěvným sopránem. Byla zrovna tak krásná, jako její věrná socha ve třetím patře. A její zasvěcený úsměv mluvil zcela jasně.

V Yesungovi hrklo. Ví to. Samozřejmě, že to ví.

"Jdeš do ředitelny?" otázal se Heechul. Jestli si všiml té milisekundové neverbální komunikace mezi nimi, nedal to najevo.

"Ano. Leeteuk mi volal, že potřebuje, abych se k němu co nejrychleji dostavil."

"Hm, asi tě míní - jakožto svého zástupce - seznámit s panem hrabětem ještě zatepla."

Seznámit. Jasně. Chtěl se zasmát. Ale nedokázal to.

"Měl bych jít," zamumlal Yesung pohřebně. Heechul protočil oči a s povzdechem ho popadl za rameno.

"Co se děje?"

"Nic."

"To vykládej někomu, kdo tě nezná šedesát let." Chul svraštil obočí a zadumaně se zadíval ke dveřím ředitelny. "Poslyš, je to on?"

"A i kdyby?" odsekl Sung na půl úst.

"Chci si jen být jistý, že budeš v pohodě."

"Nemusíš si dělat starosti."

"To právě musím!" Heechul rozčileně zvýšil hlas. "Nehodlám riskovat, že to skončí tak jako posledně…!"

Yesung po něm vztekle sekl očima. "Už mi není sedmnáct!" zavrčel. Zuřivě se vytrhl z Chulova sevření a bez dalšího slova odrázoval k ředitelně.

Starší za ním chvíli zchmuřeně hleděl. Pak se omluvně otočil k Jessice.

Dívka tázavě pozvedla obočí. "Jako posledně?" zopakovala jeho slova.

"Pojď," Heechul jí položil ruku na bedra a vykročili ke schodišti, "povím ti to venku."

Ozvěna jejich kroků se nesla chodbou. Yesung uvítal, že se rozhodli vzdálit. Zhluboka se nadechl a zaťukal. Počkal na vyzvání a vstoupil. Nedíval se nalevo napravo, s chladnou zdvořilostí přistoupil k ředitelovu stolu.

"Mám práci, tak doufám, že to nebude trvat dlouho."

"A - ale jistě," zakoktal Leeteuk, zaskočen kolegovou příkrostí. Potom se ale široce usmál a pokynul k osobě po svojí pravici. A Sungovi nezbylo, než se na Choie Min Ha alespoň krátce podívat. V rámci slušnosti.

Srdce se mu zběsile rozbušilo.

Slyšel, že Leeteuk cosi říká, ale nedokázal se soustředit. Byl jako omámený. Topil se v Min Hových hlubokých tmavých očích, tolik nešťastných, pokorných a litujících. Byl snad ještě nádhernější než se pamatoval. Proč? Yesung cítil, jak se mu hrdlo stahuje úzkostí.

Teuk se odmlčel a rozpačitě se na oba muže zadíval. Bylo nad slunce jasnější, že mu ani jeden z nich nevěnuje sebemenší pozornost. Nervózně si povolil kravatu. Okolní vzduch dýchal takovou intimitou, že začínal mít pocit, že tu nemá co dělat.

"Vy… se znáte?"

"Ne," pospíšil si Sung s odpovědí a odtrhl od Min Ha pohled. "Jen mě fascinovala ta podoba."

"Ach ano." Leeteuk se zasmál. Nevěřil Yesungovi ani slovo. "Z toho, co mi pan hrabě o svém vztahu k Minhovi vysvětlil, usuzuji, že takové fenomény spadají do tvojí kompetence." Otočil se k tmavovlasému. "Yesung je náš učitel magie. Nenahraditelný triumf Akademie. Slýchává to nerad, ale ve svém oboru rozhodně patří k těm nejlepším v zemi."

"No jo, jsem učiněný poklad," zafrkal černovlasý ironicky. Periferním viděním zachytil, jak se Min Hovy plné rty zvlnily v půvabném úsměvu.

"Hrabě Choi tady s námi nějakou dobu zůstane," pokračoval Leeteuk ve vysvětlování.

"Kvůli plánovaným reorganizacím?"

"Ano," přisvědčil Min Ho. "Dříve, než začneme se změnami, se chci zblízka seznámit s veškerým děním na škole."

"Moudré rozhodnutí," souhlasil ředitel.

"Je to pro nás velká čest," odtušil Yesung polohlasně, pohled paličatě zavrtaný po země. Leeteuk mu horlivě přitakával.

"Takže… je to vše? V tom případě mě omluvte, musím jít," rozloučil se černovlasý trpně a než ho stačil překvapený Teuk zadržet, zaklaply za ním dveře.

Plavovlasý nechápavě zamrkal. "Promiňte, netuším, co to mělo znamenat…"

"Omluvíte mě na moment?"

•••

"Yesungie!"

"Neříkej mi tak!" Starší se zlostně obrátil na podpatku a ostentativně založil ruce na prsou. Nedalo se nevšimnout, jak snažně před Min Hem uhýbá očima. "Co chceš?"

Tmavovlasý si povzdechl. "Yesungu," něžně se s tím jménem pomazlil, "vím, že pro to, co jsem udělal, neexistuje omluva. Nežádám tvoje odpuštění, jenom chci, abys věděl, že ničeho ve svém životě nelituju víc. Mrzí mě to, nechtěl jsem tě opustit, ale nebylo zbytí - …"

"Znám tvoje šlechetné důvody," zarazil ho Sung s kamennou tváří. "A cením si jich, opravdu. Ale Min Ki je už pět let mrtvý."

"Sungie, já - …"

"Vážně sis myslel, že bez tebe budu šťastnější? Omyl, zlato. I když jsem se snažil zapomenout a najít si normální vztah, nefungovalo to. Nemohlo. Protože ty jsi byl moje automaticky stanovená norma, ze které jsem při výběru partnera za žádnou cenu nehodlal slevit. Norma, kterou žádný člověk nedokáže překonat… Nikdo nedokáže." Yesung se hořce ušklíbl. "Čekal jsem na tebe, víš? Pořád čekám…"

"Jsem tady."

"Jsi tady…" Černovlasý se pousmál. "Jenže já mám svoji hrdost, Min Ho. O tu mě tak snadno nepřipravíš."

"To má být výzva?" povytáhl mladší obočí.

"Přijímáš?"

Choi se na Yesunga zkoumavě zadíval. "Nenávidíš mě?"

"Chtěl jsem," opáčil Yesung zamyšleně. "Ale asi ne dost." Pokrčil rameny a vyrazil chodbou ke schodišti. "Zatím, Min Ho."

"Už se to nestane," zavolal za ním tmavovlasý. "Už tě neopustím."

"Přísaháš?"

"Dokud nás smrt nerozdělí," slíbil Min Ho.

Yesung se usmál. "Beru tě za slovo."

 

•••

Informační válečné porady v Min Hově apartmánu se zúčastnili všichni sezvaní vyjma Yesunga, Zhoumiho a Nayly. Mi po Minhovi vzkázal, že musí jet do města koupit Nayle něco sebe, a Sung suše oznámil, že si o průběhu schůze nechá od Jonghyuna sepsat podrobnou zprávu. Ne, že by s tím Jonghyun souhlasil. Ale nic jiného mu nezbylo.

I přes prvotní rozpaky na obou stranách proběhlo vzájemné seznámení na jedničku. Možná i lépe. Keyovi a Kyuhyunovi stačilo pět minut, aby se rozhodli, že budou Min Ha zbožňovat. Min Hovi deset, aby se rozhodl, že bude zbožňovat je.

(Od otevřeného fangirlení byli Kibum i Kyuhyun nicméně nuceni upustit, protože za jeden takový výlev dostali ještě toho večera od Zhoumiho a Onewa výstražnou a nikterak něžnou ránu učebnicí angličtiny.)

"To je báječný nápad!"

Yesungovi zacukalo obočí. Během posledních čtyřiadvaceti hodin už asi po sté. Tentokrát mu však tik nepřivodilo vzrušeně špitající studentstvo zírající Min Hovi na zadek, nýbrž koketně se smějící Leeteuk, s noblesou sobě vlastní kráčející jídelnou prakticky přilepený k Min Hovu boku.

Uškrtit ho je málo.

Černovlasý netrpělivě vyčkal, až se u stolu rozdělí a každý se usadí na svoji židli, načež sám ze svého místa po Leeteukovi levici vstal, sebral svůj tác se snídaní a s třísknutím ho položil na prázdné krajní místo vedle Min Ha. Démon k němu udiveně zvedl oči.

"Dobré ráno."

"Dobré," zabručel Sung a posadil se. Jessičin významný pohled se pokoušel co možná nejsnažněji ignorovat. "Tak báječný nápad, ano? A čímpak že jsi to Leeteuka tolik oslnil, mohu-li se zeptat?"

"Aha, tohle. Požádal jsem ho o svolení sezvat sem polovinu Shinhwy."

Yesungovi spadla brada.

"No, Munovi teď mají nějaké vlastní plány a Andymu se nejspíš nepodaří utéct z Minwooových spárů dřív, než se vrátí, ale myslím, že do měsíce by…" Tmavovlasý se odmlčel, když si všiml Sungova nadšeného výrazu. Jeden by ani neřekl, jak snadné je udělat Yesungovi radost… Usmál se.

Starší zrudl a sklopil zrak do talíře. "Aha," hlesl tak netečně, jak dokázal.

Min Hovi zacukaly koutky. "Dnes večer každopádně dorazí Sooyoung noona s Renem a Aronem," obrátil galantně na jiné téma hovoru.

"Opravdu?" ožil Sung.

"Hm. Už bůhví kolik let nooně slibuju, že jí ukážu Akademii… Když ví, že jsem tady, nikdy by mi to neodpustila," zasmál se mladší. "Co se těch dvou týče, budu klidnější, když je budu mít pod dohledem. A pokračování ve studiu jim rozhodně neuškodí."

"Bylo to od tebe hezké," mroukl černovlasý a po kratičkém zaváhání na hraběte pohlédl. "Že ses jich ujal."

Min Ho velkoryse potřásl hlavou.

"Myslím to vážně. Každý by to neudělal…"

"Popravdě? Počítal jsem s tím, že mě před Lordovou rozzuřenou radou zachrání Eric. Tolik k mému hrdinství."

Na moment nastalo hrobové ticho. Pak se na sebe podívali a vybuchli smíchy.

Od největšího stolu u okna se ozvalo sborové zasněné povzdechnutí.

"Sluší jim to spolu," zaculil se Key.

"Jo. Jenže Yesungovi se zatraceně líbí hrát si na ledovou princeznu," odfrkl Kyuhyun.

"Min Ho mu ublížil," odtušil Zhoumi suše.

"Ale - !"

"Žádný 'ale', Minho!"

Tmavovlásek dotčeně našpulil pusu. "Založím MinSung fanklub!"

"ANO!" zaječeli jeho stoupenci nadšeně.

"A už je to tu zas," zaúpěl Onew. "Nepřipadá ti divný shippovat svoji platonickou ženu s jiným chlapem, Kyuhyune?"

"Platonická žena?" rozchechtal se Henry na celé kolo.

"Je to snazší než jeho žena, co ve skutečnosti vlastně není jeho žena, protože jeho žena je Zhoumi, ne?"

"Moment! Proč jsem žena?" vyjekl jmenovaný překvapeně.

"A nejsi snad?" Celé osazenstvo stolu synchronizovaně povytáhlo obočí.

Mi si s Kyuem vyměnil tázavý pohled. "Nevím. Tak daleko jsme zatím nedošli…"

"Nekecej! Ale vždyť…! Kyuhyun přece…! To jako vážně?" nevycházel Kibum z údivu.

"Broučku," vzdychl Onew, "neřeš, prosím, intimní život ostatních, ano?"

"Drahý můj, tohle je ale přece extrémně divný!"

"To máš sice pravdu ale - …"

Zničehonic sebral zamlklý Donghae tác s nedojenou snídaní a prudce se zvedl od stolu. "Tak zatím," zamumlal a úprkem vyrazil pryč.

Zbylá sedmice za ním zůstala nechápavě hledět.

"Co to mělo být?" zamračil se Taemin.

Než se nadáli, dorazila jejich odpověď jako velká voda.

"Dobré ráno vespolek," zahalekal Siwon.

"No nazdar. Kde se tak dlouho flákáš?" zahučel Key a významně poklepal prstem na hodinky.

"Pardon. Náročná noc," zazubil se černovlasý.

Všechny oči se tázavě obrátily na Minha.

"No na mě nekoukejte! Od večera jsem ho neviděl."

"Jo ták!" došlo Taeminovi, když kolem jejich stolu prošel zívající Heechul. "Hovado."

Won se na něj zašklebil. "Kde je Donghae?"

"Uviděl tě a zdrhnul," zabručel Kyuhyun.

Siwon se bez sebemenšího zájmu pustil se do snídaně.

Mi vyčítavě přimhouřil oči. "To tě to ani trochu netrápí?"

"Co jako?" zahuhlal Choi s plnou pusou.

"Je mi z tebe na nic," zasyčel Číňan znechuceně a rázně vstal. Rozloučil se s ostatními, popadl svůj podnos s miskou a hrnkem od čaje a odkráčel z jídelny.

Zastavil se teprve asi v polovině cesty ke studentskému křídlu. Zprvu předpokládal, že bude Donghae jistě ve svém pokoji, ale čím déle nad tím přemýšlel, tím nepravděpodobnější se mu to zdálo. Je neděle a jeho spolubydlící se brzo vrátí ze snídaně. Ne, v pokoji se neschovává. Vytáhl z kapsy mobil a vytočil Haeho číslo.

Vzal to po třetím zazvonění.

"Mi?"

"Kde jsi, Donghae?"

Na druhém konci linky se ozvalo vzlyknutí.

"Hae?"

"V - v malé zrcadlovce."

"Dobře. Hned tam budu."

"Zhoumi."

"Ano?"

"Děkuju."

Černovlásek vyběhl do druhého patra. Proklusal kolem prázdných učeben až k malé zrcadlové síni a zaťukal na dveře. Zevnitř se ozýval bezútěšný pláč.

S povzdychem otevřel a vešel do místnosti. Donghae k němu zvedl ubrečené oči.

"Zhoumi…"

Mi k němu mlčky poklekl a přitáhl si ho do náruče. Nebylo třeba mluvit. Mladší vzlykl a zoufale v pěstech sevřel látku Zhoumiho trička.

•••

"Prosím, zlato."

"Díky, zlato," usmál se Minho a převzal od Kyuhyuna kelímek kávy.

"A mně jsi jako nedonesl?" zakabonil se Key.

"Ty nejsi moje zlato," vyplázl na něj černovlásek jazyk. Blonďák po něm mrskl sešit do literatury.

"Už jdou?"

"Ne," odvětili Taemin a Onew, zírající z okna společenské místnosti ven na nádvoří.

"Proč to vůbec nekontroluješ sám? My celý den nebásníme o tom, jak strašně chceme vidět Min Hovu sestru," zamrmlal Min.

"Musím se učit." Key zamával učebnicí magie. "Yesung nám na zítřek slíbil test a bojím se, že důsledkem jeho haprující nálady, to bude horší než normálně. Sakra, Kyuhyune, skoč mi taky pro kafe!"

"Ani mě nehne."

"Jestli zítra rupnu, svedu to na tebe!"

"Kyu, neblbni! Pokud ho Yesung nechá propadnout, bude chodit do třídy s náma!" zděsil se Taemin.

"Ještě jsem neslyšel o tom, že by kofein dělal z idiotů génie."

"Tady jde o moje soustředění! S vědomím, že u učení vypadám stejně stylově jako Minho, mi to půjde hned líp!"

Minho pozdvihl obočí. "Neurotický usrkávání kafe při učení ti připadá stylový?"

"V tvým podání vypadá stylově všechno," mávl Kibum rukou. "CHO KYUHYUNE, PŘINES MI TO ZATRACENÝ KAFE!"

"Tady máš." Na stole před Keyem přistál kelímek s cappuccinem.

"Juchů, tomu říkám servis!" zaradoval se blonďák. "Díky, Donghae!"

Hnědovlásek se usmál a posadil se do jednoho z volných křesel. S ním příchozí Mi zaujal místo vedle Minha na pohovce.

"Už je ti líp?" Onew starostlivě svraštil čelo.

"Mnohem, děkuju," přikývl Donghae. Brunet mu věnoval široký úsměv.

"Hele, mám Siwona rád a tohle nerad říkám, ale on si tě prostě nezaslouží," zamručel Key.

"Já vím."

"A nejhorší je, že si ten blbec vůbec neuvědomuje, že dělá něco špatně," zavrčel Zhoumi zlostně.

"Vždyť ho znáš." Hae se nevesele pousmál. Nechtěl započaté téma dál rozebírat, a tak se účelně obrátil k dvojici u okna. "Co to tam děláte?"

"Vyhlížíme," odpověděl Taemin.

"Koho?"

"Min Ha a jeho - DO PRDELE, ONI UŽ JDOU!"

Všichni se dychtivě nahrnuli k oknu.

"Vypadáme jako banda voyerů," utrousil Onew suše. Ne, že by to snad někoho z nich trápilo.

"TO JE ONA!" zaječel nadšeně Key při pohledu na vysokou, velice štíhlou dlouhovlasou brunetku, které přes nádvoří vyběhla naproti Jessica.

"Hraběnka Choi Sooyoung," pokýval Kyuhyun zadumaně hlavou. "Je vážně moc hezká…"

"Však je to Min Hova sestra."

"Pravda. To všechno vysvětluje."

Taemin zamžoural na další dvě postavy kráčející za sourozenci Choiovými. "Nejsme náhodou chlapecká škola?" zamračil se. "Co tady chce ta holka?"

Jako by slyšela jeho slova, upřela propíraná osoba nevrlý pohled nahoru do okna a zase oči otráveně odvrátila. Po ramena dlouhé, skoro do bíla odbarvené vlasy se jí zavlnily kolem chladně krásného, jemně řezaného obličeje.

"A není to kluk?" podotkl Donghae, ačkoli tomu sám moc nevěřil.

"Jste slepí? Jasně, že je to kluk!" Key protočil oči.

"Kde přesně?" ušklíbl se Taemin.

"Říká ten, co sám vypadá jak devadesáti devíti procentní holka."

"Hej!"

"Já hlasuju pro pohlaví jiné," odtušil Zhoumi, hypnotizuje zrakem vzdalující se platinovou hlavu.

"Optimální řešení!" souhlasil Onew.

"Tož buďto je to kluk, co vypadá ještě holčičkovatěji než Taemin, nebo je to přerostlá holka, co je plochá jako prkno," pokrčil Kyuhyun rameny. "Která možnost se vám zdá věrohodnější?"

"Je to kluk," vzdychl Minho.

"To hádáš nebo víš?" zjišťoval Taemin.

"Vím."

Celá skupina na něj vyvalila oči. "Ty ho znáš?"

"Já ne. Ale Min Ho ano." Tmavovlásek se posadil zpátky na pohovku a otevřel učebnici. "Je to lidskost Choie Min Kiho. Jmenuje se Ren."

Zhoumi se zamyšleně zadíval na Renova menšího rudovlasého společníka. Koho by napadlo, že tak brzy přivítá kolegu daemona.