Škola prokletých - 24. kapitola

Im Yoona, démonka prázdnoty, se rozladěně zadívala na starožitné nástěnné hodiny. Zaúpěla. Na daemony vážně není žádný spoleh!

"Už má hodinu zpoždění," konstatovala její podřízená Kim Taeyeon, jako by jí četla myšlenky.

"Myslíte, že se ho dočkáme ještě dneska?!" zavrčela Yoona.

Kim JR omluvně pokrčil rameny. Hwang Minhyun zívl a začal znuděně zkoumat nehty na svojí pravé ruce.

V tu chvíli se ozvalo zaťukání na dveře. Trojice aristokratů zvedla hlavy, Taeyeon a Baekho si vyměnili tázavý pohled. Že by?

Dovnitř nakoukla černovlasá hlava Yooniny druhé podřízené.

"Tiffany?"

"Pan T.O.P je tady," oznámila Hwang Tiffany strojeně a s nevalným nadšením ustoupila stranou, aby příchozímu uvolnila cestu.

"Dobré odpoledne," broukl uctivě jmenovaný. Tím ale taky veškerá jeho zdvořilost končila. Mrskl po Minhyunovi složku v béžových deskách a bez vyzvání se posadil do křesla. Půvabná modrooká černoška, kráčející mu v patách, zaujala místo u okna.

"Tanya, můj Stín," představil svou společnici, když si všiml, jak si ji démoni nedůvěřivě prohlížejí.

"Ovšem. Těší mě," odtušila chladně Yoona a naklonila se k Minhyunovi, aby viděla do dokumentů, které jim T.O.P přinesl.

JR se zamračil. "To je všechno?"

"A co jste čekali? Dvousetstránkový životopis?" protočil T.O.P oči. "Naše záznamy obsahují pouze nejzákladnější informace."

"A něco mimo archiv by se nenašlo?"

"Ne. Ačkoli… hádám, že jeho Veličenstvo by vám mohlo udělat velice vyčerpávající přednášku…"

"Cože?"

T.O.P se nehezky ušklíbl. "Lord Junjin má pro tuhle ošklivou čínskou vyzáblinu," pohrdavě pokynul bradou ke složce, "neskutečnou slabost."

Yoona povytáhla obočí. "Slíbili jste, že Junjina přesvědčíte ke spolupráci…"

"Ano, to platí."

"Opravdu?"

"Nemějte obavy, lady. Vy chcete odstranit Choie Min Ha a jeho lidskost a my rovněž. Lord nebude dělat problémy, přece jen je v sázce rovnováha celého vesmíru…"

"Moment, moment," zarazil ho zmateně Minhyun. "Rovnováha celého vesmíru? Co to má znamenat?"

"Copak vy to nevíte?" podivil se T.O.P. "Choi Minho je ohnivý mág."

Všech šest démonů na něj ohromeně vytřeštilo oči.

"No teda," vydechla Tiffany.

"To je síla," přisvědčil Baekho. "Že ti Choiové musejí mít vždycky něco extra…"

Yoona zamyšleně vstala z pohovky a přistoupila k oknu. Chvíli mlčky hleděla ven do zahrady. "Zajímavé," hlesla pak. "Potenciální démon se silou ohně…" Zvedla ruku před obličej. Mezi prsty jí zapraskala modravá elektřina. Oheň a elektřina k sobě mají blízko. Otec jí to vyprávěl. Že existuje démon, který oheň přes elektřinu dovede ovládat. Nevěřila mu. Dokud to nespatřila na vlastní oči. Schopnosti vévody Muna ji fascinovaly. Chtěla být jako on. Nejlepší z nejlepších. Ale ať se snažila sebevíc, vlastní oheň stvořit nedokázala. Žádný démon to nedokázal. Kromě něj.

Celé to divadlo o strachu z narušení stability světa byla jedna velká fraška. Nějaký kluk se silou nad ohněm, co se možná někdy v budoucnu promění v démona, nemůže představovat větší disharmonii než démon, ve kterém se soustředí všechny živly a přírodní magie vyjma země. Kdyby byla v ohrožení rovnováha, zlikvidovali by daemoni v prvé řadě Erika Muna. Ale o tom nikdy nepadla jediná zmínka.

Lžou všem a lžou sobě. Ale co. Jejich pohádky jim perfektně nahrávají do karet.

"Musíme se zbavit Minhova daemona."

"Jak? Když ho zabijeme, zabije Junjin nás," zabručel JR.

"Vy byste taky pořád jenom zabíjeli," povzdechl si trpitelsky T.O.P. "Ujasněme si jednu věc - nesmíme mu ublížit. Fyzicky."

Minhyunovy rty se zkřivily v jízlivém úsměšku. "Zato ho můžeme rozložit psychicky."

"Přesně tak."

Yoona se obrátila ke svým podřízeným. "Taeyeon, ty mi o tom klukovi najdi úplně všechno, co by se dalo jakkoli využít."

"Baekho taky přiloží ruku k dílu," odtušil JR a blonďák uctivě přikývl.

"Tiffany, ty kontaktuj Seohyun, Sunny a Hyoyeon a vyřiď jim, že je tu pozítří čekám. Všechny tři," rozkázala Yoona a na T.O.Povo tázavě pozdvižené obočí zareagovala okouzlujícím úsměvem. "Poloviční démonky. Věřte mi, budou se nám hodit."

•••

"Co mu říkáš?" šeptl Key.

"No, mně se líbí," odvětil Minho, očima zpoza učebnice zaujatě propaluje nového spolužáka.

Zvonek oznámil konec první hodiny a třída se začala balit. Yesung s úsměvem přistoupil k chlapcově lavici a krátce s ním pohovořil. Než opustil učebnu, věnoval Minhovi významný pohled.

Choi pochopil, chvatně naházel věci do tašky a vydal se k přední lavici. Key ho následoval. Rudovlásek zrovna zkoumal rozvrh.

"Teď máme čínštinu." Chlapec se k němu překvapeně otočil a on se široce usmál. "Ahoj, jsem Choi Minho."

"A já Key," zazubil se blonďák a potřásl spolužákovi rukou.

"Aron," představil se hoch trochu rozpačitě, ale usmání oběma srdečně opětoval.

"Je to naše kmenová třída, že?" ujistil se, když bok po boku s Minhem a Keyem stoupal po schodech do třetího patra. "Když je naším třídním Hangeng…"

Key přitakal. "Hele, ty už jsi sem chodil? Víš, připadalo mi, že se s Yesungem znáte…"

"Před pěti lety. Yesung byl můj patron."

"Před pěti lety? Ale," Kibum si ho udiveně prohlédl, "není ti dvaadvacet, že ne?"

"Ne," rozesmál se Ron. "Sedmnáct na věky věků."

"Jak to?"

"Když se člověk promění v démona, přestává natrvalo stárnout."

Blonďák nechápavě nazvedl obočí. "Ty přece nejsi démon."

"Ale Ren jo," plácl se Minho do čela. "A veškeré fyziologické proměny Vyvoleného se automaticky přenášejí na daemona. Když se Vyvolený stane nesmrtelným, stává se nesmrtelným i daemon."

Ron přikývl.

"Páni," zafrkal Key. "Být navždycky sedmnáctiletý… Není to trochu otrava?"

"Strašná," odtušil rudovlásek pohřebně, načež všichni tři vybuchli smíchy.

Vstoupili do učebny čínštiny právě v momentě, kdy čtveřice jejich spolužáků opustila místo před nástěnkou. Visel na ní přišpendlený jakýsi papír. Přistoupili blíž.

"Exkurze do nového historického muzea v Soulu?" přečetl Aron tázavě.

"A sakra," Minho se rozčileně kousl do rtu. "Úplně jsem na to zapomněl!"

Key se na něj ustaraně podíval. "Co budeš dělat?"

"Hodím si marod, co jinýho."

"No jo, jenže Leeteuk říkal, že ty referáty, co budeme v rámci toho zpracovávat, budou zatraceně důležitý při závěrečným hodnocení…"

Choi si povzdechl. "Kdyby s námi jel jako doprovod Yesung… nebo Jonghyun, tak by to možná šlo, ale takhle? Nemůžu vyrazit do Soulu! Zhoumi by se zbláznil!"

Aron zadumaně svraštil čelo. "Tvůj daemon?"

"Jo," zabručel tmavovlásek a zamračil se na papír, jako by to všechno byla jeho vina.

"Třeba by se to dalo zařídit."

Minho a Key na nejmladšího ohromeně pohlédli.

"Chci říct, že když tam budu taky… Myslím, že nasadit na tvoji ochranu cizího daemona je rozhodně lepší než žádného daemona. Konečné rozhodnutí samozřejmě závisí na tvém daemonovi, ale… no, já bych určitě tolik neprotestoval, kdybych věděl, že bude na Rena dávat pozor kolega…"

"ARONE!" zaječel nadšeně Minho a popadl rudovláska do náruče. Key se při pohledu na ně rozchechtal na celé kolo.

•••

Nikdo ve třídě nevěřil, že se Minho a Key s Aronem opravdu seznámili až dneska ráno. Notovali si jako staří známí a jejich povedený trojlístek rozpustila až šestá hodina. Key se vypravil na hodinu dramatické výchovy, Minho na taneční hodinu profesora Hangenga. Aron si za specializaci taktéž zvolil tanec, spadal však pod skupinu profesora Shindonga.

Aby pravdu řekl, neměl na Akademii moc příjemné vzpomínky, a upřímně se děsil, jaké to bude tentokrát. O to víc ho dnešek svým vřelým uvítáním mile překvapil.

Usmál se na toho vytáhlého černovlasého Číňana, co říkal, že se jmenuje Tao, a opřel se zády o zrcadlovou stěnu. Doufal, že Renovi se první den vyvedl stejně ukázkově jako jemu.

Jak se ukázalo, marně.

"Všechno to jsou kreténi," zavrčel Ren, jen co se k Aronovi přiřítil na cestě do jídelny.

"Zbožňuju tvůj pozitivní přístup."

"Ještě řekni, že ty sis to užil."

"A víš, že jo? Užil."

Světlovlásek se na něj nevěřícně podíval.

"Pro spolužáky existuju." Aron pokrčil rameny. "To mi ke štěstí úplně stačí," odtušil věcně a nechal Rena vejít do sálu jako prvního.

Mladší se zatvářil, jako by dostal facku. "To jsem rád," zamumlal omluvně. "Vážně."

Obešli švédský stůl, načež se každý s tácem oběda v ruce trochu bezradně rozhlédli po jídelně. Jak se dalo očekávat, ani jeden stůl nebyl volný. "Kam se posadíme?" otázal se Ren.

"Ehm," Aron se rozpačitě zazubil a komusi decentně kývl na pozdrav. O dost decentněji, než měl původně v úmyslu. Ren se tím směrem tázavě zahleděl a spadla mu brada.

"Královský stůl?!"

"Ber to jako novou příležitost. Taky jsi u něj nikdy neseděl. Z vlastního rozhodnutí, ale neseděl."

"Protože jsem jeho osazenstvo právem považoval za bandu tupých imbecilů."

"Ale to bylo před pěti lety. Tupí imbecilové už tu nestudují. Prosím, Rene!"

"Ne. Je tam moc mých spolužáků. Sedneme si jinam." Než však stačil mladší cokoli ze svého rozhodnutí zrealizovat, nabral je oba kdosi pod bedry a jal se je nekompromisně popostrkovat k největšímu stolu u okna.

"Tudy, miláčkové."

"A - ale, Min Ho…!" zaprotestoval Ren chabě. Nikdy se s ním nedokázal hádat. Každý to ví. Tak proč se snaží? Povzdechl si a zamračil se na Arona, který jenom horko těžko dokázal skrýt svoje nadšení.

"Tohle jsou naši spojenci. Ostatním nemůžete věřit," prohlásil Min Ho, načež se široce usmál na rozjívenou královskou družinu. "Zdravím."

"Ahoj, Min Ho!" zaznělo sborově.

"Vedu vám posily," broukl hrabě a povzbudivě oběma chlapcům stiskl ramena. "Zkuste se, prosím, navzájem nepozabíjet. Rozumíš, Kyuhyune?"

"Co já?" nafoukl se černovlásek a zbylá osmice vybuchla smíchy.

Min Ho zanechal studentstvo svému osudu a dvojice nově příchozích se způsobně posadila na volná místa u kraje stolu.

"Jestli se budeš tvářit jako dneska celý vyučování, poletíš támhletím oknem," upozornil Kyuhyun bez legrace Rena.

Světlovlásek chtěl užuž něco odseknout, ale diplomat Aron ho důrazným kopnutím do holeně umlčel. "To určitě nebude, že ne, Rene?"

Renův výraz dal jasně tušit, že by svého daemona momentálně nejradši zaživa vykuchal, k překvapení všech však v příštím okamžiku vyčaroval na rtech stodvacetiwattový úsměv a rozzářeně se obrátil na mladšího Choie. "Rád tě poznávám, Minho!"

Zaskočený tmavovlásek mu věnoval nejisté usmání.

Po nezbytné seznamovací fázi (při níž si Kyuhyun nespokojeně povšiml, že ten nebezpečně šarmantní Američan zůstal na Zhoumiho zírat o pár důležitých vteřin déle než na ostatní) Key vážně oznámil, že se mu Ren natolik líbí, že ho pasuje na protivnou blondýnu č. 2. Na moment u stolu nastalo tíživé ticho, načež se světlovlásek hurónsky rozesmál a Key mohl hrdě konstatovat, že právě úspěšně prolomil ledy.

"To je tvůj Stín?" zeptal se Aron Zhoumiho a kývl bradou k půvabné Evropance, jež právě u učitelského stolu zapáleně diskutovala se Sooyoung a Lunou.

"Ano," přisvědčil černovlásek a usmál se. "Jmenuje se Nayla."

"Co na ni říkal Leeteuk?"

"No, tvářil se všelijak, když mu sdělila, že žádný pokoj navíc nepotřebuje, protože spí ve své zvířecí podobě, takže jí pelech a moje postel dokonale stačí," opáčil se smíchem Mi. I Aron se rozesmál. Dokázal si celou situaci víc než živě představit.

"A kde ty máš vlastně svůj Stín?" napadlo Siwona. Pokud ví, žádné další neznámé děvče na škole nepotkal.

"Kdoví. Opustila mě."

"Cože? Proč?" vyhekl Henry udiveně. Čela ostatních synchronizovaně zbrázdila nevěřícná vráska.

"Protože jsem porušil zákon," odtušil Aron bezbarvě. Ren mlčky propletl prsty s těmi jeho. "Pokud se lidskost promění v démona, je daemonovou povinností ji zabít." Hořce se pousmál. "Jak vidíte, já to neudělal. Takže -"

"To je přece postavený na hlavu!" naježil se Zhoumi.

Ren s Aronem se na něj užasle podívali.

"Rone, asi jsme potkali prvního inteligentního daemona."

Miho obočí samým údivem vylétlo až kamsi pod černou ofinu. "Co tím chceš říct?"

"Žádný jiný daemon zákon nikdy nepřekročil," vysvětlil Ren.

Onew na ně vytřeštil oči. "To ale…! Proboha."

"To je hnus," odfrkl Kyuhyun.

"Fialovej," přikývl Taemin s odporem. "I když jsem nikdy nepochopil, proč se to říká…" (pozn. autorky: Já taky ne.)

"Lordova rada po vás ale přece musí neúnavně jít," zamračil se Kyu. V jeho hlase zazníval soucit. "Jak se vám povedlo zůstat naživu?"

"Souhlasili jsme, že se staneme Min Hovým majetkem," řekl Aron. "Jiná možnost není. Jenom na majetek démona nemají daemoni nárok."

"Fíha," hvízdl Donghae. "Co to obnáší?"

"Nemáš žádnou možnost se od démona distancovat, pokud ti to nedovolí. Víc nic," usmál se rudovlásek. "Zní to děsivě, ale nic děsivého v tom není."

"Ale Jonghyun říkal -," namítl Key.

"Je rozdíl mezi dobrovolným majetkem a majetkem, který se do své téměř otrocké pozice dostal, protože zradil."

"Aha," zahučelo všech devět kluků jako jeden muž.

"Arone," mroukl po krátkém zaváhání Mi, "tvůj Stín… jak se jmenuje?"

"Raven," odpověděl mladší. "A než se zeptáš," zasmál se, "ano, její zvířecí podoba je krkavec."

"Tak jo, lidi, dost bylo chmurných historek!" mlaskl Key. "Začneme s něčím veselejším -" Náhle však zmlkl a zůstal zírat na procházejícího učitele. "Yesung!"

Zhoumi protočil oči. "Sedne si na svoje místo, tak nevím, co řešíš."

"To teda ne! Sedne si k Min Hovi!"

"Vsadíš se?

"O stovku."

"Platí."

Celý stůl zůstal napjatě sledovat profesorovu pouť. S úsměvem pozdravil Lunu, Naylu, Sooyoung a Jessicu, na moment se zastavil u Min Ha a prohodil s ním pár slov. Užuž to vypadlo nadějně, pak ale kývl na souhlas něčemu, co Min Ho řekl, rozloučil se a pokračoval dál.

"To je labuť!" zaúpěl Kyuhyun.

Kibum Zhoumimu nakvašeně předal zmíněný peněžní obnos.

"O co tady jde?" zeptal se zmateně Ren.

"Vy to nevíte?" užasl Donghae.

"Min Ho vám to neřekl?" nevěřil svým uším Siwon.

Ren i Aron poslušně zakroutili hlavami.

"On jim to neřekl! Minho, tvůj démon je taky pěkná labuť!" zabručel Kyuhyun.

"Jistě! To je důkaz, že se k sobě perfektně hodí."

"Na tom něco bude…"

"Min Ho a Yesung spolu kdysi chodili. Jenže tvůj démon," Onew pokynul k Renovi, "žárlil a vyhrožoval Min Hovi, že když to neukončí, tak Yesunga zabije.

Min Ho nemínil riskovat, a proto jednoho dne prostě beze slova zmizel. Že tím Yesungovi zlomil srdce, asi nemusím zdůrazňovat. Jeden by řekl, že tak to skončilo, ovšem my víme, že Min Ho Yesunga pořád miluje, a víme, že Yesung stále miluje Min Ha. A teď tu kolem sebe krouží a vůbec nikdo - snad ani oni sami - netuší, jak na tom vlastně jsou."

"Neměl jsem ponětí, že Yesung a Min Ho…" špitl Ren ohromeně. Nezpozoroval, že si ho Aron ostražitě prohlédl.

"Ehm, je vám jasný, že není tak úplně vyloučené, že se přes to už oba prostě přenesli a půjdou si v přátelském duchu každý svojí cestou, že?" podotkl prozíravě Henry.

"Tak to ani náhodou! Nikomu jinýmu svoji platonickou ženu nedám!" zavrčel Kyuhyun.

"Já chci platonickýho muže," povzdechl si Key. "Zlato, můžu mít platonickýho muže?"

Onew svraštil čelo. "A koho, prosím tě?"

"No… Minho, jak se jmenuje ten týpek, cos mi ho ukazoval?"

Tmavovlásek zavzpomínal. "Kdy to bylo?"

"Před pár dny. Ten jedinej z těch šesti, co není démon…"

"Ty myslíš Junjina?"

"Jo! Přesně toho!"

Zhoumi se začal dusit jablečným džusem.

"Utopíš mi ženu!" zaječel hystericky Kyuhyun, zatímco Mimu střídavě s Minhem vrážel láskyplné herdy do zad.

"Pardon," pípl Key.

"Koho mělo napadnout, že ho to tak rozhodí," přispěchal na blonďákovu obranu Taemin.

Onew podezřívavě povytáhl obočí. "Zhoumi?"

"Ano?" zachraptěl černovlásek a rozkašlal se.

"Co máš s Parkem Junjinem?"

"NIC!"

"Kotě, lhaní ti moc nejde," zamračil se Cho. "Povídej, mě to taky velice zajímá."

"Vždyť říkám, že nic!" Mi se nervózně ošil. Pak si všiml, jak Aron významně hází očkem k učitelskému stolu, a s němým díky se chytil záchranného lana. "A propos, lásko, co že se nevěnuješ Min Hově a Yesungově nonverbální komunikaci?"

Nejen Kyuhyun, ale celá třetina stolu se dychtivě obrátila zmíněným směrem.

Minho se zuřivě hryzl do rtu, aby nevyprskl. Zhoumi ho dloubl loktem do žeber.

"Přísahám, že jestli se začneš smát, vymáchám ti obličej v té polívce."

 

•••

"Říkáš, že tě ještě nekontaktovali?" ověřil si Aron a odemkl dveře. Rozpačitě se omluvil za nepořádek.

"Zatím ne," přisvědčil Zhoumi. S díky vstoupil do pokoje a rozhlédl se. Všudypřítomný chaos působil překvapivě útulným dojmem. Musel se usmát.

"Možná to ani nemají v plánu," podotkl mladší zamyšleně.

"Proč myslíš?"

"Spolupracuješ s Min Hem. Rada očividně pochopila, že tě svými antidémonskými bláboly nezviklá a rovnou to vzdala."

"Spíš se jim perfektně hodí, že takhle mě můžou zrovna připsat na seznam nepřátel…" Mi se zamračil. "Nechápu to. Kdyby byla Minhova existence nějakým zhoubným nedopatřením, nebyl by mu přece přisouzený daemon, ne? Nestojí snad za vším rovnováha světa? Kdyby měl Minho způsobit její zkázu, proč by mu zřizovala ochránce?"

Aron přikývl. "Je to blbost. Neměli by mezi lidskostmi dělat rozdíly. Jednou je povinností daemonů chránit lidskosti a Lordova rada pro ně má být vzorem. Tedy," zarazil se, "vzorem… jak se to vezme."

Černovlásek pozvedl obočí.

"Víš, jak se daemon zaslouží o místo v Lordově radě?"

"Aha, tohle," pochopil Zhoumi Ronovu skepsi. "Pravda, vyznamenávat daemona za to, že zvládne ustát smrt svého Vyvoleného, je hodně zvrácené." Zavrtěl hlavou, načež se na pár chvil váhavě odmlčel. "Taky tě ze začátku tolik skličovalo to hysterické přesvědčení, že nemáš šanci to zvládnout? Že… zklameš?"

Rudovlásek se usmál. "Daemon, který o sobě nepochybuje, není dobrý daemon."

"To je milé, díky. Jen ne moc pozitivní…"

"Zvykneš si."

"To doufám," povzdechl si starší s trochu unaveným smíchem. Pak ale jeho pozornost upoutal drobný předmět zavěšený na klice okna. Zaujatě přistoupil blíž. Prsty se zlehka dotkl hebkých barevných peříček. Svými odstíny připomínaly plameny. "Lapač snů?"

"Hm. Trápí mě noční můry."

"A funguje?"

Aron pokrčil rameny. "Je to s ním lepší, než bez něj." Vypadal v tu chvíli tak ztraceně, že měl Mi sto chutí zahrát si na mamku kvočnu a obejmout ho.

"Noční můry o čem?" zeptal se opatrně.

Chlapec k němu zvedl prázdný pohled. "O Min Kim," šeptl bezbarvě. "Tak zoufale se před ním snažím utéct a když se konečně s křikem pobudím, uvidím ho vedle sebe." Hořce se zasmál. "Vím, že je to Ren, samozřejmě, ale v tu chvíli… Nenávidím se za to. Rena ničí, když vidí, že se ho bojím, a to si nezaslouží." Zavrtěl hlavou. "Jenže já se toho strachu nedokážu zbavit."

Zhoumi nakrčil čelo. "Ale s Min Hovými známostmi… Není snad Eric Mun démon strachu? Proč tě od něj neoprostí?"

"Nemůže. Strach jako magická entita funguje komplexně. Vévoda by mě sice mohl zbavit veškerého strachu, ale to - jak říká - je sebevražda. Žádná bytost nemůže bez strachu existovat."

"Hmm," zabručel Mi a stočil pohled zpátky k lapači snů.

"Dal mi ho Andy," zamumlal Aron.

"Andy Lee?"

Mladší přikývl. "Ren tomu nevěří. Tvrdí, že si jenom namlouvám, že má ten lapač nějaký účinek. Možná. A možná ne. Nefunguje stoprocentně, ale rozhodně mi pomáhá."

"Takže míváš zlé sny jenom občas?"

"Jednou dvakrát do týdne."

"Uf."

"Nech si ten zhrozený výraz," zasmál se Aron. "Teď už je to fajn, vážně. Dřív jsem hrůzou třeba čtyři dny v kuse nezamhouřil oka."

"Když to podáš takhle…" Zhoumi se s úsměvem posadil na kraj Aronovy postele. "Poslyš, jak jste se vy dva vůbec dostali k Min Hovi?"

"No," mladší se poškrábal na zátylku, "když jsem zabil Min Kiho… on se s Renem spojil krevním poutem, takže když umřel, zemřela s ním Renova lidská podstata. Byl šestnáct dní v bezvědomí. Už jsem se začínal bát, že se vůbec neprobere, vždyť proměna lidskosti v démona trvá v průměru týden, maximálně dva. Ale probral se. Zrovna v momentě, kdy mi Raven na chodbě připomínala, že je mojí povinností ho zabít. Ren ji slyšel, zpanikařil a utekl. Netušil, kam má jít. Nechal se prostě vést Min Kiho instinktem. A tak skončil u jediného přítele, kterého Min Ki kdy měl."

"U Min Ha."

"Přesně tak. Já se tam octl pět dní nato… Nevěřil bys, jak je pro daemona obtížné dostat se do Podsvětí!" zafrkal Aron dotčeně. "No, každopádně, Min Ho byl natolik úžasný, že měl pro naši prakticky bezvýchodnou situaci pochopení a nabídl nám, že u něj můžeme zůstat. A my zůstali, přirozeně. Vždyť na útěku bychom přežili sotva dva dny a pak, přiznejme si, Min Hovi se odolává jenom stěží." Zazubil se.

Mi obrátil oči v sloup. "Tak ty taky?"

"No jo," pokýval rudovlásek vážně hlavou, "ty tomu nemůžeš rozumět. Ty máš Minha." Načež se upřímně rozesmál, protože nakažlivost Zhoumiho smíchu neměla obdoby. Jenže ani tentokrát mu veselí moc dlouho nevydrželo.

"Víš," mroukl zdráhavě, "Ren Min Ha zbožňuje… tolik, až to Min Ha občas děsí…"

"Připomíná mu Min Kiho?" pochopil starší.

Aron přitakal. "Mám trochu obavy, jak bude Ren reagovat na Yesunga… Min Ki je sice mrtvý, ale část jeho duše v Renovi přežívá… a může se projevit, získat nadvládu… zvlášť pokud ji něco vyburcuje…"

"A Min Hův a Yesungův vztah by mohl být spínač."

"Ano."

Mi si začal rozčileně hryzat spodní ret, pak ale rozhodně potřásl hlavou a vzal mladšího s úsměvem za ruku. "K tomu nedojde. Nedovolíme, aby se to stalo. Když na něj budeme společně dávat pozor, jistě podobné katastrofě předejdeme."

Společně. Stále si nezvykl, jak krásně to slovo zní. Žádné ty sám, protože k nám nepatříš, protože jsi jiný, protože ses nám znelíbil a ubožejšího obětního beránka aby jeden pohledal. S tím je konec. Nadobro. "Děkuju," špitl Ron dojatě.

"Za co?" podivil se černovlásek nechápavě.

Aron neodpověděl, jen se široce usmál.

Zhoumi pohlédl na budík. "Měl bych jít," omluvil se a vstal. "Čeká na mě Kyuhyun."

Mladší kývl a galantně ho doprovodil ke dveřím. Mi s poděkováním vyšel na chodbu.

"Krásné sny," popřál Aronovi na rozloučenou.

•••

Po týdnu bezvýsledného snažení se Min Ho rozhodl změnit taktiku a vyrazil proti Yesungovi strategií zdvořilého ignorování. První den to vůbec nevypadalo, že by měl tento tah na celou stagnující situaci nějaký účinek, hned vzápětí se ale ukázalo, jak brilantní ona myšlenka byla.

Yesung se sice velice statečně pokoušel tvářit, že se ho to nijak netýká a že má Min Hův zájem či nezájem zcela na háku, herecké provedení však pokulhávalo a Sung si toho byl moc dobře vědom.

Toho odpoledne seděl Min Ho ve své nově zařízené pracovně v západní věži a věnoval se administrativě, když Yesung znenadání a bez zaklepání vpadl dovnitř a řádně popuzeně za sebou zabouchl dveře.

Tmavovlasý odsunul papíry stranou a tázavě se na příchozího podíval.

"Doufám, že ty se bavíš, protože já rozhodně ne!"

"Ale to mě mrzí." Min Ho nasadil lítostivý výraz. "Tvářil ses, že tě má otevřená náklonnost irituje, tak jsem předpokládal, že oceníš víc, když se stáhnu…"

Yesungovi zacukalo obočí. "Chceš mě vyprovokovat?"

Démon se s úsměvem zvedl od stolu. "Možná?" odtušil rozpustile.

Černovlasý zaskřípal zuby. Měl odejít. Měl. Místo toho ale udělal tři vzteklé kroky vpřed a skočil Min Hovi kolem krku. "Nenávidím tě," zavrčel a zuřivě ho políbil.

Zaskočilo ho to. Víc, než by sám přiznal. Min Ho vyčkal dvě tři sekundy, to kdyby si Yesung své silně neyesungovské konání snad mínil rozmyslet - což ale, jak vidno, nemínil. Dychtivě si ho tedy přitáhl do náruče, levou rukou se majetnicky usídlil na jeho hýždích a s vervou sobě vlastní se jal staršímu polibky divoce oplácet.

Šedesát let odloučení mělo možná vliv na vše okolo, ale na jejich vzájemné milostné souznění ani v nejmenším. Perfektní souhra, k níž nejsou potřeba slova, přesně jak se Min Ho pamatoval. Jako by žádná propastná doba neutekla. Jako by jeho Yesungie byl znovu tím šťastným a nezklamaným sedmnáctiletým chlapcem.

Padli na pohovku. Yesung mu roztouženě zasténal do úst, když se o sebe jejich rozkroky dráždivě otřely.

Bože, jak moc ten hlas zbožňoval!

Černovlasý spokojeně zavrněl a vklouzl rukama pod látku Min Hova trička. S úsměvem ho políbil hlouběji. Nehty nešetrně přejel po jeho zádech.

Ten dotyk Min Ha probudil z povznesené euforie. Ač nerad, odtáhl se od Yesunga a vyzdvihl se na loktech. "Počkej, Sungie," vydechl chraplavě. Chtěl ho, samozřejmě, ale… "Takhle by to být nemělo…"

"Nech si gentlemanství na pak, prosím," ucedil Sung frustrovaně, přetáhl mu tričko přes hlavu a vrhl se na jeho rty.

Tmavovlasý neprotestoval. Ani v nejmenším.

"Jak si přeješ," zamumlal mazlivě. Vzápětí už letělo Yesungovo černé sako kamsi do kouta.

Zatímco knoflíček po knoflíčku rozepínal jeho košili, jazykem něžně mapoval každý kousek nově odhalené kůže. Slyšel, jak Yesung zrychleně dýchá, cítil, jak mu zběsile buší srdce. Usmál se. Propletl prsty s těmi Sungovými a vtiskl mu něžné políbení na podbřišek. Pak se přes obnažený hrudník vrátil nazpět k jeho tváři, pomalu a beze spěchu, a spojil jejich rty v dalším nedočkavém polibku.

Nemilosrdně krátkém polibku.

Místností se rozlehlo naléhavé zaklepání na dveře a oni oba strnuli zděšením.

Nezvaný pár vteřin vyčkal, a když se nic nedělo, zaklepal podruhé.

"Měls pravdu," hlesl Yesung mdle a vysmekl se z Min Hova objetí. "Asi to tak vážně nemá být." Spěšně si pozapínal košili, sebral ze země sako a bez dalšího slova vystřelil ze dveří.

Heechul za ním zůstal překvapeně hledět, načež zdráhavě nakoukl do pracovny. Min Ho si zrovna zamračeně stahoval tričko přes boky. Krátce na Chula pohlédl. A že milý pohled to opravdu nebyl.

"Co potřebuješ?"

Starší si povzdechl. Tak tohle bylo vážně trapné. Jenže co naplat. Ještě jednou se ohlédl, jako by kontroloval, že Yesung není v doslechu, a zachmuřeně vstoupil dovnitř.

•••

Trvalo hodinu, než ho konečně našel. Běhal po škole jako blázen, ptal se každého, na koho narazil, ale odpověď dostával tutéž. Až jeden drobný chlapec v uniformě vládců vzduchu mu pověděl, že Yesunga viděl odcházet pryč z areálu Akademie.

Stál nehnutě na kraji jezírka zarostlého rákosím a s rukama založenýma na prsou pozoroval poklidnou vodní hladinu.

Min Ho zvolnil tempo. Když k černovlasému přistoupil, ani jeden z nich nijak nezareagoval. Několik chvil společně mlčky sledovali dokonale harmonickou scenérii před sebou.

"Co se stalo? Před šedesáti lety?"

Yesung sebou trhl, skoro jako by ho mladšího slova zabolela. Vyděšeně se na něj podíval.

"Co jsi udělal, když jsem zmizel?" zeptal se Min Ho zmateně. Ustaraně. Provinile…

Jak mu to Heechul mohl udělat? Yesung potlačil bezútěšný vzlyk. Proč mu to proboha říkal?! Měl pocit, že se mu bortí půda pod nohama.

"Yesungie…?"

"To není tvoje věc," vyštěkl starší a odvrátil se.

"Že není?"

"Ne!"

Min Ho Sunga popadl za zápěstí, ale ten se mu zprudka vyškubl.

"NECH MĚ NA POKOJI!" zaječel hystericky a rozběhl se pryč. Věděl, že kdyby se ho Min Ho rozhodl dostihnout, neměl by šanci. Démon byl ale nejspíš příliš v šoku anebo pochopil, že teď nemá smysl cokoli řešit. Ať tak či tak, Yesung mu byl vděčný.

Nitrem školy se prohnal se snažně netečnou tváří. Avšak v momentě, kdy za ním zapadly dveře apartmánu, svezl se podél nich k zemi, kolena si přitáhl k bradě a zoufale se rozvzlykal.