Škola prokletých - 27. kapitola

Yesunga probudil šimravý dotyk slunečních paprsků. S očima nadále rozkošnicky zavřenýma se protáhl a zašmátral rukou vedle sebe. Nic. Prázdno. Zarazil se a zkusil to znovu, naléhavěji. Bezúspěšně.

Otevřel oči a obrátil se čelem k pravé polovině postele. Pohladil rukou prostěradlo pod neustlanou peřinou. Ne, nezdálo se mu to. Ještě je teplé, spal tady.

Tak proč tu není?

Yesung cítil, jak se mu hrdlo stahuje úzkostí. Věděl, že reaguje paranoidně, ale nedokázal si pomoct. Na to se toho příliš děsil. Toho, že se to bude opakovat…

Zatajil dech, když z vedlejší místnosti zaslechl kroky. A vzápětí se otevřely dveře a Min Ho stanul na prahu ložnice.

"Ah, ty už jsi vzhůru? Dobré ráno," usmál se zářivě. Přikročil k posteli, položil staršímu do klína podnos se snídaní a políbil ho do vlasů. "Jak se cítíš?"

Sung se nezmohl na odpověď. Hleděl na Min Ha jako na zjevení.

"Co se tak tváříš?" Démon svraštil obočí.

Černovlasý zavrtěl hlavou a provinile sklopil zrak k vonícímu pečivu a šálku kávy. Min Ho mu chtěl jenom udělat radost snídaní do postele a on hned maluje čerta na zeď. Vážně se chová jako paranoik.

"Nikam nezmizím," mroukl hrabě, jako by mu četl myšlenky.

Yesung kývl a zvedl z talíře jeden croissant. "Děkuju," špitl a ukousl sousto. Jen co polkl, zašilhal po budíku.

Osm deset. A do háje…!

"Ani na to nemysli. Dneska máš volno," zabručel Min Ho. "Supl je zajištěný a šestá hodina zrušená. A buď si vědom toho, že všichni tví kolegové mají nařízeno odvléct tě zpátky do postele, kdyby ses mou péči snad pokusil bojkotovat."

Sung se ušklíbl. "Uhm, a ty…," rozpačitě si skousl spodní ret, "máš dnes taky volno?"

Min Ho neurčitě pokrčil rameny. Posadil se na kraj postele a opřel se o pelest. "Chceš, abych měl volno?"

"Chci," přisvědčil starší a s úsměvem se k tmavovlasému přitulil blíž. Min Ho se užuž chystal uvelebit se na lůžku pohodlněji a obejmout Sunga kolem pasu, znenadání ale sykl bolestí a omluvně od sebe přítele odstrčil. "Moment." Sklonil se k čemusi na zemi. "Kim mi okusuje palec."

S želvou v ruce se vrátil do vzpřímené polohy a položil svého jmenovce na přikrývku mezi sebe a Yesunga.

"Asi má hlad… Ale to je divný, než jsem šel do kuchyně, dával jsem mu salát…"

"On ti tak projevuje náklonnost," vyvedl ho Sung z omylu.

Min Ho si staršího dlouze prohlédl, zvažoval, jestli žertuje nebo mluví vážně. U Yesunga se to občas dost těžko poznávalo. "Kousáním palce?" ujistil se nedůvěřivě.

"Uznávám, dává lásku najevo poněkud netradičními způsoby…"

"A jakou očekává odezvu? Kousnutí do nohy? Nerad bych ho amputoval," démonovo čelo zbrázdila znepokojená vráska.

Černovlasý se rozesmál. "Obyčejné pohlazení bude stačit, věř mi."

"To se mi ulevilo," oddychl si Min Ho a podrbal zvědavě vykukující želvu pod krkem.

•••

"Co bude s tím tancováním?" napadlo Donghaeho, když se trojice MinSung shipperů dostatečně vynadívala na uctívaný pár u učitelského stolu. Nebo lépe řečeno, když se všichni vynadívali, protože dokonce i skeptický Zhoumi zůstal zírat s otevřenou pusou. Yesung a Min Ho totiž slovnímu spojení 'partnerská dvojice' dělali tenhle večer skutečnou čest.

"Později," odtušil Key. "A navíc proběhne tajně, protože můj muž a Kyuhyunova žena, co je Minhův muž, vyhrožují emigrací…"

"Ale neboj, o místě konání tě včas informujeme," ubezpečil Haeho velkoryse Kyuhyun.

"Díky. Můžu vzít kameru? Čistě pro soukromé účely…"

"Musíš ale uznat, že jim to spolu sluší," zazubil se Onew.

"No jo, no," vzdychl Zhoumi poraženecky. "Jasně, že jim to sluší, ještě aby neslušelo… Jsem prostě jenom rozčarovaný z toho, že chlapem Yesungova života je tahle… tahle samolibá manipulátorská nymfomanka."

"A že ta samá nymfomanka je ženou Jonghyunova života, už tě netrápí?" ušklíbl se Siwon.

"Jonghyun je zoufalec," mávl Mi rukou, jako by se tím všechno vysvětlovalo.

"A že lidskost té samé nymfomanky je ženou tvého života, tě nijak neznepokojuje?" povytáhl Minho významně obočí.

"Ne, miláčku, neznepokojuje. Ty jsi totiž naprosto jiná kategorie."

"To mi asi budeš muset vysvětlit…"

"Princip. Za vším hledej princip."

"Jakože kdyby Min Ho nebyl můj démon, přestal bys tak okatě předstírat, že ho nemáš rád?"

"Já ho nemám rád."

"A důvod?"

"Spousta důvodů! A vy dva mlčte, názory skalních fanynek neberu na vědomí," zpražil černovlásek Keyho a Kyuhyuna výhružným pohledem, načež střelil očima k Aronovi. "A ty…! Ty se neopovažuj ani nadechnout! Vždyť ty s ním dokonce spíš!"

Jeho mladší kolega se v záchvatu hysterického smíchu definitivně zhroutil na stůl. A jak se rozesmál Aron, rozchechtali se úplně všichni.

"Přísahám, že jednou sepíšu dvousetstránkovou studii o zhoubném vlivu tvého maniakálního řehotu," slíbil Kyuhyun a obrátil se na Minha. "Nechala si Jessica vyléčit tu bouli na hlavě?"

"Ne. Protože bez boule by ji Sooyoung neopečovávala, takže mě důrazně upozornila, že jestli o tom ještě ceknu, uškrtí mě punčochou."

Spolustolující vyprskli podruhé.

"Nó, holka na to jde fikaně," zakřenil se Taemin a Henry se smíchem uznale pokýval hlavou. Nato ale zrakem mimoděčně zavadil o nejmladšího člena jejich skupiny a ustaraně svraštil čelo.

"Jsi v pohodě, Rene?"

Chlapec se přestal nimrat vidličkou v těstovinách, rozpačitě si upravil neposedný pramen dlouhých platinových vlasů za ucho a přikývl. Neřekl ani ň.

"Ehm," odkašlal si Siwon, "všimli jste si, že takhle dneska vypadá veškerá jeho komunikace s okolím?"

"Popravdě, první tři vyučovací hodiny jsem žil v domnění, že do třídy vůbec nedorazil," poznamenal Taemin. "Kdyby ho Kangin čtvrtou hodinu nevyvolal, myslel bych si to dál… A to je, považte, zatraceně divný, protože Rena si normálně nejde nevšimnout!"

Aron se zamračil. Zachytil Miho znepokojený pohled, načež se oba tázavě podívali na Kyuhyuna. Ten jenom bezradně pokrčil rameny. Nezaznamenal v Renově chování nic, co by se dalo považovat za nebezpečné. Choval se dnes zvláštně, to ano, ale… Byl prostě mimo. To se občas stává, no ne?

"Zhoumi?"

Číňan sebou při zvuku Renova hlasu trhl. "A - ano?" zakoktal zmateně. Vždyť spolu vlastně nikdy pořádně nemluvili, tak proč teď, po osmi hodinách mlčení, oslovil Ren jako prvního zrovna jeho…?

Světlovlásek se zhluboka nadechl, skoro to vypadalo, že se snaží dodat si odvahu. A pak uctivě sklopil hlavu, až mu dlouhá ofina kompletně skryla horní polovinu tváře, a překotně ze sebe vychrlil: "Půjdeš se mnou nakupovat?"

"Eh?" Mi na něj ohromeně zamžikal. Dvakrát.

Ren zrudl. "No… teda… víš…," zajíkl se nervózně, "Arona nakupování se mnou ubíjí. A Minho říkal, že s tebou by taky nakupoval jen sebevrah. Takže mě napadlo, že bychom - …"

"Jasně!" vykřikl starší nadšeně.

Chlapec se rozzářil jako sluníčko. "Fakt?"

"Jo!"

"Počítejte se mnou!" zaječel Key. "Proboha, PROČ mě to nenapadlo dřív?!"

Zhoumi praštil dlaní o desku stolu. "NO?! PROČ TĚ TO NENAPADLO DŘÍV?!"

"A PROČ TO NENAPADLO TEBE, CO?!"

"JÁ SE PTAL PRVNÍ!"

"A JÁ TI ODPOVĚDĚL OTÁZKOU!"

"TO NEBYLA ODPOVĚĎ!"

"NEBUĎ HNIDOPICH!"

"NEŘVI NA MĚ!"

"TYS NA MĚ ZAČAL ŘVÁT PRVNÍ!"

"Pánové, mám návrh," odtušil Minho a kývl na Rona a Onewa. "Až oni pojednou na nákupy, pojedeme do města s nimi. Budeme někde poblíž popíjet kafe a v případě podobné hysterie včas zasáhneme, co vy na to?"

"Výborný nápad," souhlasil Onew.

Aron přikývl. "Hysterie na veřejnosti by se přeci jenom mohla dost nepříjemně zvrhnout…"

"KDO JE U TEBE HYSTERICKÝ?!"

"Hádej, Bummie. Můžeš třikrát."

Key zbledl, pak zezelenal a nakonec rozčileně zbrunátněl. "KTEREJ KRETÉN MU PROZRADIL MOJE RODNÝ JMÉNO?!"

"Tvé rodné jméno se tu šíří docela samo," vyvedl ho Ren vážně z omylu a blonďák zoufale třískl čelem do stolu.

"No, nejspíš pojedete jako doprovod sami dva, pánové. Moje žena si do té doby totiž užene otřes mozku," podotkl suše Onew a odtáhl Keyho židli dostatečně daleko od stolu, aby si o něj jeho přítel nemohl rozmlátit hlavu.

"Kyu, přidáš se?" houkl Minho na nejmladšího černovláska.

"Ovšem. Ale ne k vám kafařům."

Aron na něj vyvalil oči. "Budeš s nima nakupovat?" špitl zděšeně.

Taeminovi, Henrymu, Siwonovi a Donghaemu synchronizovaně poklesla čelist.

Kyuhyun protočil panenky. "Vypadám snad jako dement? Jasně, že s nima nebudu nakupovat! Budu číhat ve zkušební kabince," odfrkl spokojeně a zazubil se na Zhoumiho.

Starší mu padl kolem krku a rozesmál se do jeho ramene.

"Jo, něco se tady určitě zvrhne. Ale hysterie to nebude," zašklebil se Won.

Ren se začal teatrálně ovívat ubrouskem. "Až se začnou z kabinek ozývat divný zvuky, budeme zapírat, že ty dva známe."

"Rozhodně," přisvědčil Key.

•••

"…Tak dneska ve tři. - Na náměstí, tam se nemůžeme minout. - Dobře, budu se těšit. Zatím."

Yesung si se svými svěřenci vyměnil tázavý pohled. Ťukl na pootevřené dveře a vešel do kanceláře. Min Ho zrovna odkládal mobil na stůl.

"Co bude dneska ve tři?" zeptal se černovlasý zvědavě. Políbil Min Ha na tvář, s úsměvem s ním propletl prsty a společně se posadili na pohovku.

"Předání informací od Changmina," zívl z kouta Jonghyun a prohrábl si rozcuchané vlasy. Dle jeho zjevu se dalo soudit, že toho v noci zrovna moc nenaspal.

Min Ho zamyšleně přimhouřil oči. Palcem začal bezděčně kroužit po Yesungově koleni. "Hádám, že by tě to mohlo zajímat…"

"Ta informace?"

"Spíš ten, kdo nám ji přetlumočí."

"Přetlumočí…?" Sung zmateně nakrčil obočí. "Nesejdeš se se Shimem Changminem?"

"Max je služebně v Japonsku," vysvětlil hrabě. Na moment se přemýšlivě odmlčel, načež střelil dravčím pohledem k Zhoumimu. Daemon se nervózně ošil. "A ty bys tohle seznámení nejspíš také ocenil… Co říkáš, Jonghyune?"

"Sázím na to. Yesung si ho sakra převychoval k démonofilnímu obrazu svému."

Sung a Mi se na sebe užasle zadívali a zalapali po dechu.

"Ne. Ten, na kterýho myslíte, to není," zchladil jejich nadšení stroze Hyun a dvojice si zklamaně povzdechla.

"Eric?" Min Ho Yesunga prošpikoval rozmrzelým pohledem. "Ještě pořád?"

"Navždycky!" odsekl starší a okázale založil ruce na prsou.

Démon mrtvých si zamračeně prohmatal hrudník. "Svírá mě jakýsi hnusný pocit…"

"Tomu se říká žárlivost," poučil ho Zhoumi.

"Fakt? No fuj."

"Počkej, nechceš mi přece tvrdit, že jsi až dodneška nikdy nežárlil, že ne?"

Min Ho se zamyslel a pak bezelstně zavrtěl hlavou. "Ne. Nežárlil. Neměl jsem důvod."

Mi se zatvářil, jako by žvýkal citron. "S tvojí lidskostí evidentně umřela i veškerá tvoje normalita, co?" zamumlal cynicky. "V kolik se vyráží?"

"V půl třetí."

"A pojede se tvým přehnaně pompézním, nekřesťansky drahým vozem?"

"Tobě se snad nelíbí?"

"To jsem neřekl…"

"A co já?" ozval se podrážděně Minho. "Mě by to nezajímalo?"

"Ne, zlatíčko. Ty zůstaneš tady," prohlásil Min Ho tónem nepřipouštějícím námitky.

Tmavovlásek dotčeně našpulil pusu. "Proč?! Když jede Zhoumi, můžu přece jet taky! Říkal jste, že můžu!" zamračil se vyčítavě na Jonghyuna.

Kim nasucho polkl, když se mu do hlavy zavrtal Min Hův vražedný pohled. "Ehm… copak to není pravda?" zasmál se nervózně. "Pod daemonovým dohledem bariéru může opustit, no ne?"

Načež se všechny pohledy obrátily k Zhoumimu. Mladík se rozpačitě kousl do rtu. "Miláčku, mě sice strašně těší, že mi tolik věříš, ale…"

Yesung s povzdechem zakroutil hlavou. "Démon, poloviční démon, daemon a člověk přece dovedou uhlídat jednu lidskost, ne snad?"

Minho po svém patronovi blýskl oslnivým úsměvem.

"Rozmazluješ ho," obvinil Sunga mrzutě hrabě. "Nelíbí se mi to. Neměl by odtud vytáhnout paty. Co když -?"

"Bude to v pohodě," broukl černovlasý konejšivě. "Dáme na něj pozor."

Min Ho semkl rty a ustaraně si svou lidskost prohlédl. "Snad máš pravdu," řekl pak.

 

•••

Dvacetiminutová jízda probíhala veskrze ve znamení Zhoumiho a Yesungovy marné snahy vydolovat z Min Ha či Jonghyuna, s kýmže se to mají ve městě setkat. Oba tázaní však hrdinně mlčeli jako partyzáni a nezlomily je ani nevraživé pohledy ze zadních sedadel, propálené hluboko do jejich týlů.

Stáli zrovna na přechodu a čekali na zelenou. Minho s pobaveným úsměvem naslouchal Zhoumiho a Min Hovu rozpustilému kočkování, očima bezděčně bloumal mezi lidmi, jež mu v nepravidelných rozestupech částečně kryli výhled do vedlejší ulice.

Že ho zahlédl, si uvědomil až o vteřinu později.

Strnul. Užasle zamrkal, napadlo ho, že blouzní, ale výjev před ním nezmizel.

Stál tam, nelidsky nádherný, svým způsobem skoro neskutečný. A skoro to vypadalo, že… na něj čeká.

Ale jak je to možné? Minho se zmateně ohlédl po ostatních, nikdo se však netvářil, že by si čehokoli všiml.

Copak oni ho nevidí?

Natáhl k Mimu ruku, chtěl ho upozornit, dát mu vědět. Ale neudělal to. Nestačil. V tom okamžiku se totiž muž obrátil na podpatku a vyrazil boční ulicí pryč. Pohyboval se tak lehce, jako by se vznášel. Tmavovlásek zalapal po dechu.

To, co udělal vzápětí, byla pitomost. Samozřejmě, že byla. Věděl to. A přesto se nijak nebránil. Vlastní tělo ho beztak neposlouchalo.

Rozběhl se, na mysli pouze jedinou věc: že musí za ním.

•••

"Minho…?"

Barva na semaforu přeblikla z červené na zelenou a dav se dal do jednosměrného pohybu. A Mi si tou masou klestil cestu lokty, zoufale se rozhlížeje kolem sebe. Vzhledem k tomu, že většinu kolemjdoucích suverénně převyšoval, nebyl to až takový problém.

"Minho!"

Ignoroval nerudné či nechápavé pohledy ostatních. Nevraživost okolí mu v tuhle chvíli byla upřímně ukradená.

Kde je?!

Hlídal ho. Panebože, vždyť ho hlídal! Každou chvilku kontroloval, jestli stojí vedle něj!

A on stál a pak… najednou už ne.

Kam zmizel? Kam jenom mohl zmizet?!

Vzlykl. Cítil, že ho zachvacuje panika.

Tak dost! Musí se uklidnit. Je Minhův daemon, dal mu svoje srdce. Jsou tedy navzájem propojení a tím pádem by ho měl dokázat najít. Nadechl se, aby utišil hrůzu, co otřásala jeho nitrem, a soustředil se.

Bezvýsledně.

Vnímal Minhovu přítomnost, to ano, jenže kdykoli ji měl nadosah, cosi ho od ní násilně odtrhnulo a vrátilo zpátky na začátek. Jakási cizí existence blokovala jejich magické spojení.

Ale jak…?

Zhoumi se prudce zastavil na rozcestí pěších ulic. Spěšné kroky trojice dospělých utichly společně s těmi jeho.

Kde je? Tak kde?!

"MINHO!"

•••

Hnal se za ním, seč mu síly stačily, ale nebyl s to zmírnit mužův propastný náskok. Jeho rychlost byla dechberoucí, a tak Minho prostě jen běžel stále dál a snažil se ho pokud možno neztratit z dohledu. Někam ho vedl, o tom byl přesvědčený.

Ztěžka polkl. Plíce ho pálily, svaly protestovaly, ale černovlasý nevypadal, že by měl v plánu jejich přesměstský běh v nejbližší době ukončit. Sakra. Chlapec se pokusil přidat do kroku.

"Po - počkejte…!" vyhekl zadýchaně. "Prosím!"

Oslovení Eriku ho zatraceně silně svrbělo na jazyku, na poslední chvíli si jej ale rozmyslel.

Sám nevěděl proč. Byl si jeho totožností přece jistý… nebo nebyl?

K jeho překvapení se muž skutečně zastavil. Otočil k němu svou ostře řezanou, hříšně krásnou tvář a plné, perfektně tvarované rty zvlnil v pobaveném úšklebku.

Je to on. Musí být. Ale… Minho svraštil čelo. Proč se podvědomě tolik brání ztotožnění s myšlenkou, že před sebou vidí vévodu Muna?

"Kam mě to - …?"

Muž beze slova zmizel za rohem nejbližšího domu.

"…vedete?" Minhovi zacukalo obočí. Frustrovaně zavrčel a rozběhl se za ním. Nemůže ten chlap trochu spolupracovat? Bože!

Prostranství, které se před ním otevřelo, bylo ze tří stran ohraničené zpustlou kvádrovou budovou a připomínalo nemocniční areál. Minho se rozhlédl. Chtěl ho zavést sem? Ale proč? A… kde vůbec je?

"Haló?"

Šel snad dovnitř? Tmavovlásek si stavbu nedůvěřivě prohlédl. Musí být opuštěná už bůhví kolik let… Přistoupil k těžkým proskleným dveřím a zkusmo přitáhl k sobě. Zamčeno, samozřejmě.

Zamračeně poodstoupil. Na hádanky neměl náladu. Zvlášť pak, když se ten, co mu nasadil brouka do hlavy, vypařil neznámo kam. Měl by se vrátit. No jo, jenže kudy? Nevěděl ani, ve které části města se nachází.

"Choii Minho, jsi totální kretén," bručel si pod vousy, zatímco vytáčel Zhoumiho číslo. Bez úspěchu. "Co je…?" Zamžoural do mobilu a zaúpěl. "Žádný signál? No to snad ne!"

S povzdechem schoval telefon zpátky do kapsy. Tak fajn, není zbytí. Teď půjde najít nějakou živější ulici a… Zarazil se. Zaslechl za sebou jakýsi divný chrčivý zvuk. Ohlédl se a jen taktak potlačil zděšené vyjeknutí.

Vypadali jako vlci. Víceméně. No, spíš méně než více. Přerostlí, šavlozubí a zatraceně oškliví. A trojprstá kopyta, která měli místo tlap, jejich bizarní vzhled definitivně korunovala.

Minho mimoděk ucouvl o dva kroky vzad. Obludy si ho hladově prohlížely.

"Ale, ale." Drobná krátkovlasá bruneta pohladila jednoho z démonů po rozježené šedivé hlavě. "Kdopak to tu je?" usmála se jedovatě.

"No tohle! Máme štěstí, Taeyeonnie!" zahalekala její černovlasá společnice a rozhihňala se. "Za jeho hlavu nás bude lady Yoona blahořečit… Tak na co čekáte, vy líný potvory?! Na něj!" zaječela a vlčí kreatury se zuřivým štěkotem vyrazily vpřed.

Chlapec spojil ruce jako v modlitbě a nato paže široce roztáhl. Vysoká ohnivá stěna před ním vzplála s mocným zasyčením.

Oba démoni zakvíleli hrůzou a prudce uhnuli do strany. Minho nemeškal a vrhl po nich salvu plamenných střel. První z nich se jim vyhnul, druhého ale rána prudce zasáhla a odrazila proti skleněným dveřím. Proletěl jimi za doprovodu hlučného tříštění střepů o dlážděnou podlahu. Jeho druh vyděšeně zakňučel a pokusil se (neúspěšně) splynout s bílou fasádou budovy.

"Nižší démoni jsou vážně k ničemu," zaskřípala zuby černovlasá. Soudě dle jména její kolegyně, musí být tohle Tiffany, hádal Minho. Vodní démonka.

Přehrál si v hlavě těch pár tréninků, k nimž byli s Kyuhyunem dokopáni. Min Hova praktická instruktáž, jak se ohňovládce může nejlépe ubránit vodovládci. Tohle by tudíž neměl být problém. Když se mu povedlo skolit Kyua, povede se mu přemoct i tuhle arogantně se tvářící krasavici.

Soustředěně zaujal postoj.

"Nakonec si musíme s touhle lidskou nickou špinit ruce samy," povzdechla si Taeyeon, v reakci na což Tiffany jako její galantní kavalír vyrazila do akce.

Evidentně si představovala, jak bude s tou lidskou nickou hotová jedna dvě, jenže snadného pořízení se nedočkala. Spíš naopak. Minhovy obranné techniky se ruku v ruce precizně mísily s technikami útočnými, a ona tak neměla jedinou možnost se k němu vůbec přiblížit. I kdyby tu šanci však získala, beztak by ji nevyužila. Protože kdyby se ocitla v bezprostřední blízkosti toho kluka, dostala by se do přímé konfrontace s ohněm.

A ona je démon.

Ohně se přirozeně děsí k smrti.

Zaječela, když proti ní vyšlehl obrovský ohnivý jazyk. Uskočila, ztratila rovnováhu a neslavně kecla na zadek.

Minho se neubránil triumfálnímu uculení. Jenže neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil…

"S NÁMI ŽÁDNÝ ČLOVĚK ZAMETAT NEBUDE!" zavřeštěla Taeyeon. Sevřela ruce v pěsti, máchla s nimi odshora dolů a Minho se s překvapeným výkřikem skácel k zemi. Nemohl se ani hnout.

Kouzlo zemské gravitace. Zatraceně…!

Cítil, jak se asfalt pod ním zavlnil, a v příští vteřině ho prudce se zvednuvší kvádr zeminy odhodil o kus dál. Minho padl na záda a bolestně zalapal po dechu.

"DORAŽ HO!" Taeyeonin hlas šlehl vzduchem jako bič. Tmavovlásek zaklonil hlavu, aby viděl, jak se na něj řítí jedna z vlčích bestií. Překulil se ze zad na bok a vyškrábal se na všechny čtyři. Než ale stačil udělat víc, cosi mu prosvištělo kolem hlavy a útočící démon strnul na místě.

Minho užasle zamrkal. Stvůřino hrdlo bylo opravdu skrz naskrz probodnuto velikým rampouchem. Démon zachroptěl, z tlamy mu vytryskl krvavý gejzír. Zavrávoral. Zoufale se těmi svými groteskními končetinami pokoušel zmírnit masivní krvácení, avšak marně. Za několik málo okamžiků se jeho mrtvé tělo těžkopádně sesunulo k zemi.

Tmavovlásek se nekontrolovatelně roztřásl zimou. Sledoval, jak vše okolo namrzá, jak se jeho vlastní dech sráží v bílou páru. Téměř hmatatelně cítil, že jeho zachránce stojí přímo za ním, ale neotočil se. Byl příliš ztuhlý, příliš zmatený, příliš udivený, příliš vyděšený. Zatraceně, vždyť i Tiffany a Taeyeon třeštily oči hrůzou…!

Z bezradných úvah Minha vytrhnul kvílivý řev druhého vlčího démona, který spatřil, jaký osud potkal jeho druha. Vyřítil se z budovy, střemhlav se vrhl proti chlapci a neznámému. Ten se bleskově přemístil před Minha, napřáhl ruku a ve vteřině stvůru proměnil v ledovou sochu. Prostě jen tak, jako by nebylo nic jednoduššího. Nato ke svému dílu uvážlivě přistoupil a jedinou přesně mířenou ranou jej chladnokrevně rozdrtil na kousíčky.

Taeyeon a Tiffany těžce polkly. Podívaly se na sebe, pak na to, co zbylo z jejich obludných "mazlíčků", a s jekotem vzaly nohy na ramena.

Minho za nimi zůstal ohromeně hledět.

Muž s tichým povzdychem zavrtěl hlavou. Prsty si prohrábl krátké uhlově černé vlasy, aby z nich setřepal třpytivé krystalky ledu, a konečně se obrátil k mladšímu.

Pokud čekal Minho drsného ledového terminátora, nemohl se splést víc.

Působil velmi jemně, vlastně skoro plaše. Jeho tvář se nevyznačovala žádným výrazným rysem, byla milá, ale nijak okázale krásná. Na démonské poměry snad dokonce ošklivá, alespoň na první pohled. Mužův decentní půvab bylo totiž třeba najít. Najít a pochopit.

Pak už nebylo možné to kouzlo přehlédnout.

"Jsi v pořádku? Neublížili ti?" zeptal se ustaraně a podal Minhovi ruku, aby mu pomohl vstát.

Choi přikývl v reakci na první dotaz, načež se zarazil a zakroutil hlavou v reakci na dotaz druhý. Což dvakrát moudře nevyznělo. No nic. Raději se natáhl po nabízené dlani - a s vyjeknutím ruku zase chvatně odtáhl.

Bylo to jako dotknout se ledu, co strávil zimní prázdniny v mrazáku na severním pólu.

"Promiň!" vyhrkl černovlasý omluvně a zamnul rukama. Váhavě se na chlapce usmál. Pokus číslo dvě. "Přísahám, že normálně tak zmrzlý nejsem…"

Minho se zasmál a nechal se vytáhnout na nohy. Měl pravdu. Pořád byl studený, to ano, ale už ne tak nepříjemně jako prve.

"Vy jste Andy Lee."

"A ty Choi Minho," mroukl démon s úsměvem a oprášil jinovatku z Minhova ramene. "Moc mě těší."

Na delší konverzaci se nezmohli, protože vzápětí se mezi nimi prohnal Zhoumi a přidusil svého překvapeného Vyvoleného v medvědím objetí.

"CHOII MINHO! TY PITOMEJ IDIOTE! JEŠTĚ JEDNOU MI BEZE SLOVA ZMIZÍŠ A VLASTNORUČNĚ TĚ ZABIJU!" zaštkal daemon hystericky a s úlevou zabořil nos do Minhových vlasů. "Myslel jsem, že zešílím strachy…!"

"Omlouvám se, MiMi. Moc se omlouvám," zamumlal mladší a zavrtal tvář do ohbí přítelova krku. "Už se to nestane, slibuju."

Zhoumi cosi zabručel, cosi co znělo skoro jako odpuštění, načež zamračeně nakrčil čelo a rozhlédl se kolem sebe. "Ježiši, ta mrtvola je probodnutá rampouchem?!" vyjekl zděšeně, když jeho zrak padl na to, co ještě nedávno bylo vlčím démonem. "A proč je tu vůbec taková zima…?" Teprve pak si pořádně prohlédl toho chlapa, co se vší diskrétností mlčky postával vedle nich, a samým úžasem mu spadla brada.

"Je v pořádku?" zavolal Min Ho a přispěchal s Yesungem a Jonghyunem v závěsu k trojici stojící přede dveřmi budovy.

"V naprostém," opáčil Minho, protože Zhoumi nebyl ve svém ohromení nejmladším Shinhwa mužem schopen odpovědi. "Záchrana dorazila právě včas." Vesele se na sebe s Andym zazubili.

Tentokrát čelist poklesla Yesungovi.

"Hotový ledový království tady," zabručel Jonghyun, vrazil ruce hluboko do kapes kabátu a zakřenil se. "Nazdar, Elso!"

"Koleduješ si o to, aby ti zamrzl úsměv na rtech, Jjongu," ušklíbl se Andy a zlověstně si prokřupal prsty. "Doslova."

"No, děcka," Min Ho při pohledu na Sunga a Miho - oba v těžkém fangirl záchvatu levelu 8 - zafrkal smíchy, "seznamte se, prosím, s vaším rozkošným sněhovým překvapením."

"ANDY!" zapištěla dvojice nadšeně.

Jmenovaný se náznakem pousmál a rozpačitě se zhoupl na patách. "Uf, cítím se… slavně." Načež se upřímně rozesmál. "To je fakt hroznej pocit."

Jonghyun ho se smíchem poplácal po zádech.

"Začínám litovat, že jsem nedal svůj entuziasmus najevo vehementněji," našpulil Minho mrzutě pusu a založil ruce na prsou. "Vedle těch dvou vypadám jako nevděčná fanynka…"

"Můžu tě ujistit, že mně ke štěstí stačí pouhé vědomí tvé náklonnosti," usmál se na něj široce Andy a Minho se rozzářil jako sluníčko.

Zato Min Ho se na ten značně nesourodý pár zatvářil podezřívavě a staršímu nezbylo, než pokrčit rameny.

"Tvá lidskost je velice okouzlující…"

"Nepovídej. Že ses nikdy nezmínil…"

"Však říkám 'tvá lidskost'."

"Jsi hnusnej," zašklebil se hrabě a dloubl smějícího se Leeho loktem do žeber.

"Andy." Černovlasý se otočil za hlasem. Vyšší z chlapců mu vysmekl hlubokou úklonu. "Děkuji. Děkuji, že jste Minha zachránil. Ani nevím, jak se vám odvděčit."

"To nic nebylo," mávl démon rukou, jako by to skutečně nestálo za řeč. "Rád jsem pomohl. A rád poznávám Minhova daemona."

"Zhoumi," představil se mladík a zpříma se na staršího podíval.

Teprve teď si ho Andy pořádně prohlédl. Možná pečlivěji, než bylo nutné.

Nezdravě zesinal.

"Děje se něco?" vyděsil se Mi. I ostatní vypadali vyplašeně.

Kruci.

"N - ne," zakroutil Andy důrazně hlavou a zvedl koutky úst v úsměvu. Doufal, že ne příliš křečovitém. "Jenom… mi někoho připomínáš." A než se stačil kdokoli začít vyptávat, obrátil se k černovlasému muži po Min Hově boku.

Potřásli si rukama.

"Yesung," usmál se mladší oslnivě, čímž perfektně podtrhl svůj uhrančivý půvab. "Je mi ohromnou ctí se s vámi setkat."

"Nápodobně… Yesung?" Andy významně povytáhl obočí. "Ten Yesung?"

"Ten Yesung?" podivil se profesor. Pokud věděl, Andy nebyl mezi těmi, jimž Min Ho tehdy odhalil totožnost svého sedmnáctiletého přítele… Tázavě na něj pohlédl. "Min Ho?"

"JONGHYUNE?!"

"Tak jo, tak jo!" vyhrkl hnědovlasý. "Řekl jsem to Andymu, ale… no tak, je to přece Andy! Ten nikomu nepovolanýmu nic nevykecá!" Nervózně před vytočeným Choiem o krok ustoupil. "Kdybych to vyžvanil Minwooovi, měl bys důvod se zlobit, to jo, ale takhle…!"

"Na Jjongovu obranu," vložil se mezi ně takticky Andy, "pověděl mi o Yesungovi až jako druhý. První byl Eric."

"Ha?! Já tomu volovi zakroutím krkem!" prskl Min Ho načepýřeně. "Když mluvit má, mlčí, a když má mlčet…! Kde je?!"

"Na Havaji."

"Na Havaji? Na Havaji?! Já mu dám Havaj!" Najednou se ale tmavovlasý zarazil a zmateně nakrčil čelo. "Moment, co dělá Eric na Havaji?"

"Zeptej se Hyesunga. Byl to jeho nápad…"

"Havaj?" hlesl Minho natolik konsternovaně, až se k němu všichni překvapeně otočili.

"Zlato, není ti nic?" zeptal Zhoumi opatrně. Jeho Vyvolený se tvářil, jako by právě spatřil ducha.

"V pořádku," zamumlal tmavovlásek nepřítomně. Pokud je vévoda Mun na Havaji, jen těžko to mohl být ten, kterého viděl a který ho sem dovedl… "Pane profesore, co je tohle za budovu?"

"Stará nemocnice," odvětil Yesung a zaclonil si oči, aby na stavbu lépe viděl.

"Ve městě bývala nemocnice?" podivil se Mi.

"Ano. Může to být tak padesát let, co ukončili její provoz… Co se pamatuju, bývala plná mediků. Posílali je sem na praxe doslova v houfech… Proč tě to ale zajímá?"

"Souvisí to snad nějak s tvým zatraceně hloupým zmizením?" dovtípil se Min Ho a provrtal svoji lidskost zkoumavým pohledem. "S tím, že jsme tě nebyli - ani já, ani Zhoumi - víc než půl hodiny schopní najít?"

"Nevím. Možná. Měl jsem dojem, že jsem něco viděl… ale asi se mi to jenom zdálo."

•••

"JR?" Jonghyun hvízdl. "Tak to je teda gól."

"Spíš pěkná podpásovka," zamračil se Yesung. "Není on náhodou Sooyoungin manžel?"

Min Ho přikývl. "Noona ho zabije, až to zjistí," odtušil prostě. "Varovala ho. Neposlechl. Tak ať si to chlapec užije."

"Uhm, a není možné, že ta služebná lhala? Že ji podplatil někdo jiný, aby donášela informace z domu druhé straně, a ona Sooyoungina muže jenom křivě obvinila?" přemýšlel Zhoumi.

"Není. Vyslýchal ji chodící detektor lži," zavrhl jeho nápad Hyun.

Mi a Minho povytáhli obočí.

"Hrabě Shim. Démon klamu. Před ním je vám i ta sebelepší lež k ničemu," vysvětlil Andy. "Můžeme s naprostou jistotou prohlásit, že Kim JR už minimálně šest týdnů spolupracuje s Imovou, Hwangem a jejich nohsledy. Bohužel."

"Do hajzlu," ulevil si Číňan.

"Taky jsme zjistili, že si Yoona dala povolat trojici polovičních démonek. Nic bližšího o nich ale nevíme."

"Poloviční démonky?" zachmuřil se Jonghyun. "Tak to se mi nelíbí…"

Min Ho svraštil obočí. "Ještě něco?" otázal se.

"Ano. Druhá strana, jak je hezky nazval Zhoumi, se rozhodně paktuje s Lordovou radou," zabručel Andy bez výrazu a zamíchal si kávu.

"A Junjin samotný…?"

"Je jen otázkou času, než k tomu dojde."

"Jasně." Tmavovlasý se kousl do rtu. "Vědí to? Hyesung a Eric?"

"Zatím ne. Není to tak akutní, abych jim tím musel za každou cenu kazit dovolenou. Povím jim to, až se vrátí."

Min Ho souhlasně přikývl. Na pár chvil u stolu zavládlo tíživé ticho. Celá šestice zadumaně hleděla do svých šálků, jako by v nich snad mohla najít univerzální řešení.

"Mimochodem," se širokým úsměvem na rtech změnil Choi znenadání téma i pochmurnou atmosféru, "doufal jsem, že když už jsi tady, připojíš se k nám."

"No ano! Můžu ti zaručit, že na Akademii budeš mít takové pohodlí jako doma!" ujistil Leeho nadšeně Jonghyun. "Ehm, teda až na ten bazén se slanou vodou, ten jsme ještě nezavedli…"

Andy se rozesmál. "Bazén klidně oželím, s tím si nedělej starosti," ušklíbl se. "Sice jsem předpokládal, že se k vaší alianci oficiálně přidám až s havajskými navrátilci, ale," mrkl na Minha, "když tu po mně tolik toužíte," všech pět spolustolovníků po něm blýsklo veselým zazubením, "proč ne?"