Škola prokletých - 29. kapitola

"Ještě jednou se omlouvám, že jsem vás tak neomaleně vytáhl z postelí." Min Ho odstoupil od okna a s povděkem přelétl očima všechny přítomné. Výrazy v jejich tvářích reprezentovaly celou plejádu nálad a dojmů. Nad nimiž kolektivně převládala pohnutka jediná: zvědavost. "Čím začít? Zprávu o naší záhadné návštěvě jste, předpokládám, každý dostal."

Hromadné přikývnutí.

"Co jsou vlastně zač?" osmělil se Onew k otázce, která každého svrběla na jazyku.

Hrabě pokrčil rameny. "Lee Junho a Hwang Chansung. Ohňovládci. O nic dalšího se se mnou nepodělili."

Houfem to znepokojeně zašumělo.

"A kde jsou teď?" zeptal se Heechul.

"Provizorně ubytovaní v jednom z volných apartmánů ve druhém patře."

"Provizorně ubytovaní?" zakabonil se Kyuhyun. "Chceš snad říct, že -?"

"Ano," přikývl Min Ho. "Zůstanou tu."

Andy a Yesung si vyměnili významný pohled.

"Ale… nechceš to předem raději zkonzultovat s Havají?" navrhl opatrně Jonghyun.

"Už se stalo."

"A Havaj souhlasí?" podivil se Andy.

"Všemi deseti. Ale za podmínky, že budeme obezřetní a než naši tajemnou dvojici oficiálně přijmeme do našeho spolku, zjistíme si o ní celou pravdu."

Zasvěcenci váhavě pokývli. Nezasvěcená část jen nechápavě zamrkala.

"Jaká Havaj? O čem to mluví?" zašeptal Siwon zmateně.

Key potřásl hlavou. "Nemám páru."

"Ale kdyby to bylo životně důležitý, jistě by nás informovali předem… A to neudělali," rozumoval Taemin. Dvojice mu zadumaně přisvědčila.

"Z čehož vyplývá…?"

"Že máte držet klapačky," ubezpečila je stroze Nayla.

Skupinka v první řadě znalá všech dosavadních podrobností konečně prolomila svoje soukromé přemítavé ticho.

"Dobře, dobře. Uznávám, že to dává smysl, ano," zabručel Zhoumi neochotně. "Jenomže," nakrčil čelo, "myslel jsi taky na to, jak z nich tu pravdu vytáhneme?"

"Budeme improvizovat." Min Ho škodolibě zvlnil rty ve sladkém úsměvu. "A vy, třetí ročník," Mi se v neblahém tušení nějakém zrady preventivně zamračil; Onew, Siwon a Donghae zbystřili, "získáváte výzvědné privilegium jako první. Ten mladší, Chansung, se totiž od pondělka stává vaším spolužákem."

Čtveřice jmenovaných zbledla.

"Nějak si neumím představit, kdo z nás se toho ujme," odkašlal si Onew.

"Já tedy rozhodně ne," prohlásil Zhoumi tónem nepřipouštějícím námitky.

Donghae s výrazem štvané laně zuřivě zavrtěl hlavou.

"Tak to jsme v pěkným loji," shrnul Siwon situaci.

"Jednu indicii každopádně máme," zvýšil Min Ho hlas, aby přehlušil brblající třeťáky. "Skrývají svoji auru."

"Skrývají svoji auru?" zopakovala Jessica.

"A jsou to ohňovládci?" ujistila se Sooyoung.

"Tak to moc možností nemáme," mroukla Nayla a odhrnula si ofinu z čela. "Respektive jedinou."

Ren se neklidně ošil. "Daemoni?" Aronova dlaň konejšivě stiskla tu jeho.

"Ale jestli jsou to daemoni, kde mají své Vyvolené?" namítl prozíravě Minho.

"Správná připomínka," souhlasil Jonghyun. "Daemon Vyvoleného nedokáže opustit. Neumím si představit, že by se ti dva z čisté velkorysosti a kdoví na jak dlouho přestěhovali sem k nám a svoje Vyvolené nechali někde v háji. To nedává smysl. Takže jejich Vyvolení musejí být mrtví. A oni, jak vidno, jejich ztrátu dokázali ve zdraví přestát. Což z nich činí jasné kandidáty na členství v Lordově radě. A to je do příliš důvěryhodného světla nestaví."

"Možná. Mně ale řekli, že mají s Lordovou radou nevyřízené účty," odtušil Min Ho a zkřížil ruce na prsou. "A věřil-li jsem něčemu z toho mála, co mi prozradili, pak právě tomuhle."

"Uhm," ozval se nejistě Henry, "a nemohl by jeden z nich být daemon a druhý jeho Vyvolený?"

Yesung pohlédl na Min Ha. "Víš jistě, že jsou oba ohňovládci?"

"Ano. Byl jsem poctěn názornou ukázkou," ujistil ho hrabě.

"V tom případě mohu s čistým svědomím konstatovat, že se mezi nimi žádná lidskost nenachází," prohlásil černovlasý. "Existuje totiž pouze jedna lidskost s mocí nad ohněm a tou je Minho."

"Takže jsme zpátky na začátku," zabručel Heechul.

"A co když… co když jsou to bývalí členové Lordovy rady?" nadhodil zamyšleně Kyuhyun. "Řešilo by to problém s absencí Vyvolených. A vysvětlovalo nevyřízené účty. Chápejte, přestaly se jim líbit středověké názory jejich kolegů. Možná je chtěli přesvědčit o inteligentnějším fungování magického světa, ale oni si nedali říct a naše dva inovátory vyhnali. Co jsem se dočetl, daemonská společnost je, co se zákonů týče, až směšně konzervativní…"

"Pravda," přisvědčil Min Ho. "Ještě před třemi sty lety rozhodně existoval i čtvrtý člen rady…"

Aron a Zhoumi se na sebe překvapeně podívali. "A co se s ním stalo?"

"Zemřel."

"To o mně a Hyesungovi tvrdí sirény taky," podotkl Andy suše.

Osazenstvo první řády synchronizovaně povytáhlo obočí.

"Na tom něco je," uznal Jonghyun. "Oficiální reakce na zrádce - promiň mi to slovo - …"

Andy mávl rukou.

"…vlivné zrádce, jejichž čin by mohl u obyvatel vyvolat pochybnosti o systému, je u sirén a daemonů jako přes kopírák."

"Jakože když se jeden boss rozhodne zdejchnout, ostatní bossové ho prohlásí za mrtvého?" Key se zašklebil. Vyslovené nahlas to znělo ještě hloupěji, než si představoval. K jeho překvapení však starší část osazenstva, čítající členy ve věku třiadvaceti let a výš, vážně přikývla.

"Andy byl velkej boss?" užasl Donghae.

"MAFIÁN!" zařval Siwon a Zhoumi, Yesung, Jonghyun, Andy a oba MinHové propukli v hurónský řehot. Ostatní na dvě tři vteřiny ztichli jako pěny, načež se rozchechtali na celé kolo.

"Proč si proboha představuju Andyho s knírkem á la Marlon Brando?" zaúpěla Nayla, marně si utírajíc slzy smíchu.

Sooyoung a Jessica se sesunuly na pohovku, každá popadla jeden polštář a svůj nekontrolovaně hysterický řehot přidusila v něm.

"Tak jo, lidi, nechte Kmotra Kmotrem a soustřeďte se. Přejdeme k druhému bodu programu," požádal Min Ho pobaveně své rozjívené kolegy. "Ale ještě před tím… Andy?"

Černovlasý tázavě pozdvihl obočí.

"Nezdá se ti jméno Hwang Chansung povědomé?"

"Zdá. Jenomže…" Starší protáhl obličej. "Ne natolik, abych ho dokázal zařadit."

"Moment. Vy myslíte, že ho znáte?" ohromilo Arona.

"'Známe' je moc silné slovo," odvětil Andy. "Ale rozhodně jsme o něm kdysi dávno slyšeli."

"Zvláštní," zamumlal Min Ho nepřítomně. Nato potřásl hlavou a usmál se na vyčkávající členy první řady. "Naši hosté mi… vnukli jistou myšlenku. Snad to i byl Junhův záměr a možná ne, ale… Tak či onak, pochopil jsem, že vy všichni máte právo vědět, proč nepřátelská linie tolik baží po téhle škole."

"No že už bylo načase," zabručel Kyuhyun.

Hrabě kývl. "Omlouvám se," hlesl a pokorně svěsil ramena.

"Tak dost! Dneska se nějak podezřele moc omlouváš a mě to začíná děsit," zarazil ho Zhoumi rozpačitě. "Radši už mluv."

Min Ho blýskl po daemonovi oslnivým úsměvem, veškerá poníženost byla rázem tatam. Pak se posadil na pohovku mezi Soo a Sicu, každou vzal důvěrně za ruku a naklonil se vpřed. "Upřímně, nejde jim ani tak o samotnou Akademii jako spíš o to, co se skrývá pod ní…"

"Kruci. Teď nám řekne, že škola stojí na indiánským hřbitově," plácl se Key do čela.

Taemin nakrčil čelo. "Kde by se v Koreji vzali indiáni?"

"Emigrovali z Ameriky?"

"Ha! A byli to příbuzní lady Imové a ona chce zpátky svoji půdu!" vyhrkl Siwon.

Donghaeho levé obočí okázale vystřelilo vzhůru. "Wone?"

"Ano?"

"Radši nic."

"Ten jeho nápad je tak blbej, až by to mohla být pravda," zamumlal Ren a Onew s Henrym mu vážně přitakali. "Teda až na tu drobnost, že Yoona má do princezny Pocahontas stejně daleko jako já…"

"Žádní indiáni, prosím vás," povzdechl si Jonghyun. "Můžeme se vrátit k tématu?"

Studentstvo kývlo, poslušně zmlklo a s očekáváním se zadívalo na Min Ha.

"Díky," odtušil tmavovlasý. "Abych to zkrátil, pod základy téhle školy je skryta silná koncentrace staré magie. Té nejstarší a nejprimitivnější, jakou si dokážete představit. A podle legend se ten, kdo syrovou formu staré magie ovládne, stane absolutním vládcem Podsvětí i všech ostatních alternativních světů. Chápu, asi vám to zní trochu přemrštěně, ale věc se má tak, že pro většinu démonů je touha po moci… jako droga. A oni jejímu vábení nedokáží vzdorovat."

"Dotaz," Minho zvedl ruku jako vzorný školák.

"Ano, zlato?"

"Nejste vy dva," mladší pokynul k Andymu, "náhodou taky démoni?"

"Ovšem. Díkybohu ale patříme k té vyvolené menšině, co umí používat mozek," prohlásil Min Ho prostě. "Ačkoli je mi jasné, že v mém případě o tom někteří z vás," ušklíbl se na Zhoumiho, "stále pochybují…"

"Blbče," zafrkal černovlásek smíchy.

Heechul si zamyšleně upravil pinetku v dlouhých černých vlasech a našpulil pusu, čímž definitivně korunoval svůj ženský půvab. "Fajn. Nevyzrálí démoni chtějí tvoji školu proto, že se pod ní skrývá zdroj síly. Kdyby tu ta magie nebyla, ztratili by zájem, rozumím tomu správně?"

Hrabě pokrčil rameny. "Veskrze ano," přisvědčil.

"V tom případě nechápu, proč ji neovládneš ty sám? Problém by se tím přece vyřešil…"

"Ne!"

Všechny oči se udiveně obrátily k nezdravě zsinalému Yesungovi.

"Promiňte. Nechal jsem se strhnout svou vizuální představivostí." Profesor se nervózně kousl do rtu. "Chtěl jsem říct, že stará magie… stará magie se nedá ovládnout. Ne bez," na moment se odmlčel, když ucítil, jak se mu Min Hovy paže něžně ovíjejí kolem pasu, "obětí."

"Obětí?" zopakoval Kyuhyun zaraženě. "Obětí jako… živých obětí?"

Jessica s kamennou tváří přikývla.

"Ale… nepatří i smrt do kategorie staré magie?" zeptal se Onew. Jeho čelo zbrázdila zmatená vráska. "Ty nejsi povinný své síle nijak… platit, nebo ano?"

"Předně si ujasněme, že je stará magie a stará magie," řekl Min Ho. "Stará magie v určité podobě - jakou je třeba právě smrt - která je určena k tomu stát se démonovou silou. A naproti ní stojí stará magie ve své syrové, neurčité formě, jež koexistuje se světy, jejich obyvateli a rovnováhou mezi nimi. Je to magie, která nikomu nepřísluší, magie ve své nejprimitivnější a nejděsivější povaze. Každého troufalce, co se kdy opovážil ji probudit a zkrotit ve svůj prospěch, nemilosrdně zničila. A když nedostala jeho, zničila ve svém hněvu vše, co jí přišlo do cesty. Stará magie se živí krví, hrůzou, utrpením… Takže pokud chci mít šanci získat nad ní kontrolu, musím jí předložit oběti. Milované a zbožňované. Čím více bytostí bude nad jejich smrtí truchlit, tím lépe. Čím více utrpení, tím bude stará magie spokojenější. A čím spokojenější bude, tím se zvyšují mé vyhlídky na úspěch. Jednoduchá rovnice…"

"…kterou se nepřátelská strana neštítí řídit," podotkla Sooyoung.

"Proto nesmím dovolit, aby Akademii získali. Neodpustil bych si, kdyby kvůli hloupému rozmaru mocichtivých bláznů přišli o život nevinní." Choi naučeným pohybem schoval za ucho neposedný pramen dlouhých vlasů a obdařil přítomné letmým usmáním. Jak vidno, udělal na ně dojem. "Má ještě někdo nějaký dotaz…? Ano, Keyi?"

"Zajímala by mě odpověď na Onewovu druhou otázku." Blonďák přimhouřil oči. "A netvař se, že nevíš, o čem je řeč."

Sooyoung zamaskovala výbuch smíchu záchvatem kašle, soudě dle nevraživého pohledu zavrtaného v čele však její herecký výkon bratra neoklamal.

"Ano, pro jistý magický úkon, který k mé moci náleží, je nezbytně nutné, aby se stará magie nakrmila…"

"Krví, hrůzou a utrpením?" Henry semkl rty do úzké linky.

"Ne, nic takového. Ona… zbývá ještě jedna - příjemnější - možnost, jak si určitou část staré magie naklonit na svou stranu…"

"Sex!" vyhrkl Aron s nadšeným výrazem výherce v jackpotu. Ostatní (tedy až na Yesunga, Andyho, Jonghyuna, Sooyoung a Jessicu, kteří přemáhali nutkavou potřebu zadusit se smíchy) se naproti tomu tvářili značně… konsternovaně.

"Co? Nikdy jste neslyšeli o tom, že se stará magie krmí sexem?"

"Proč mě ale vůbec nepřekvapuje, že zrovna tohle ty víš?" zašklebil se Kyuhyun.

Rudovlásek se zazubil. "Zato mě překvapuje, že něco takového nevíš ty."

"To jako fakt?" Taeminovi spadla brada. "Sex?"

Min Ho snažně netečně přikývl.

"Kruci." Siwon si vyměnil vyjevený pohled s Keyem. "A… jak to probíhá?"

Démon povytáhl obočí. "Mám ti tu popisovat akt soulože krok za krokem?"

"N - ne, jenom…"

Min Ho mávl rukou, jako by odháněl otravný hmyz. Další.

"Říkal jsi, že to souvisí s jistým magickým úkonem… Kterým?" zajímalo Minha.

"Návratem mrtvých k životu."

"Ha?!" zděsil se Heechul. "Byl jsem znovuzrozenej díky tomu, že - no fuj!"

"Nechápu, co se vzrušuješ. Je to naprosto přirozený proces," ušklíbl se hrabě.

"Uf. Mám pocit… jako bych byl tvoje dítě!"

"No, když se nad tím zamyslíš, tak daleko od pravdy zase nejsi," poznamenal Andy.

"Ty jsi to věděla?" obrátil se Chul vyjeveně k Jessice.

"Jistěže," odvětila světlovláska a okázale pohodila blonďatou hřívou. "Po kom myslíš, že jsme tak krásní?"

"Máš to ale vskutku půvabné potomstvo, bráško," zakřenila se Sooyoung.

"A že vlastní i nevlastní… jestli to nebude geny z otcovy strany," zamyslel se Jonghyun.

"Tahle konverzace se stáčí velice zvláštním směrem," upozornil je taktně Min Ho. Žel bohu, bez úspěchu.

"Kdo je můj otec?" zbystřil okamžitě Heechul. "PANEBOŽE, JESSICO, KDO JE NÁŠ OTEC?"

"Výhra v loterii, věř mi."

"Ale -!"

"Mysli, Chulie. Je to zřejmé. S tolika chlapama Min Ho zase nespí."

"Ale -!"

"Vem to vylučovací metodou."

"Dobrá. Vzhledem k tomu, že máme společného otce - a nevlastního sourozence - a ty jsi už zatraceně stará…"

"Co jsi to…?! PUSŤ MĚ NA NĚJ, SOOYOUNG, ROZMLÁTÍM MU CIFERNÍK!"

"Bít se jděte ven, děvčata ("Kdo je u tebe děvče?!"), buďte od té lásky," požádal Min Ho Chula a Sicu suše. "A vy ostatní se, myslím, můžete vrátit do svých postelí. Dozvěděli jste se toho za dnešek beztak víc, než bylo vůbec nutné…" Ušklíbl se. "Děkuji za váš čas a dobrou noc."

Sezvaní se tedy s loučením postupně odporoučeli, a když se za Jonghyunem jako za posledním zavřely dveře, Min Ho široce zívnul a za obratu o sto osmdesát stupňů vykročil k ložnici. Respektive udělal krok a překvapeně se zarazil.

Jeho rty se zvlnily v něžném úsměvu. "Poctíš mě dnes v noci svou přítomností?"

"Pokud nejsi proti…" Yesung se pousmál a cudně sklopil řasy. V hravé teatrálnosti, bez toho aniž by snad zamýšlel zrychlit Min Hův pulz a vzít mu na moment dech. A přece se stalo.

Zbožňoval Yesungovu všední, démonicky uhrančivou stránku, samozřejmě, stejně tak se ale nemohl nabažit téhle, tajené a dětsky nevinné, která mu tolik připomínala toho sedmnáctiletého chlapce, do nějž se před šedesáti lety bezmezně zamiloval.

Přitáhl si staršího do náruče, tak opatrně, jako by se dotýkal křehké porcelánové panenky, a vroucně jej políbil.

"To beru jako souhlas," zavrněl Sung mazlivě. Rozpustil Min Hovi vlasy, gumičku si natáhl na zápěstí. Usmál se. Takhle se mu líbil víc. Rád se těmi hebkými lokýnkami probíral.

Min Ho vzal Yesunga za ruku, s potutelným uculením se otočil a začal couvat k ložnici. Přítelův koketní smích souhlasně odvětil na jeho nevyřčený návrh.

Zítra ještě musí něco důležitého vyřídit, ale…

Ale až zítra.

•••

"AAAAAAAA!"

Siwon se zděšeně vymrštil do sedu. Promnul si oči a zamžoural k protější prázdné posteli.

"Minho?"

"JEŽIŠI KRISTE!!" ozvalo se z koupelny.

Chvatně odhodil peřinu a vteřinu nato už stál u dveří vedlejší místnosti. Úzkostlivě zaťukal. "Minho? Co se stalo?"

Jekot se změnil v kvílivé úpění.

Zkusil kliku. Zamčeno, samozřejmě. "Jsi v pořádku? Minho, no tak!"

Siwon rozčileně semkl rty, když se mu ani po třetí výzvě nedostalo odpovědi. Co teď? Co…?

Hloupá otázka.

Přiskočil k nočnímu stolku, popadl mobil a vytočil Zhoumiho číslo. A trvalo přesně dvaatřicet sekund, než se jeho spolužák zuřivě vřítil do pokoje.

"Tak co se děje?!"

"Nemám ponětí," potřásl Won bezradně hlavou. "Probral mě Minhův řev z koupelny…"

Mi ustaraně svraštil čelo. Přistoupil ke zmíněným dveřím a zaklepal. "Minho? Minho, miláčku, to jsem já. Otevři, prosím."

"Ne!"

"Proč? Co se děje?"

Na moment nastalo tíživé ticho. Pak ale zašramotil zámek a dveře se vztekle rozletěly.

Siwon a Zhoumi zůstali na mladíka na prahu ohromeně civět.

"Jo, přesně tohle se děje!"

Levá, bezchybně narovnaná polovina vlasů perfektně rámovala Minhův obličej, zatímco ta pravá se divoce vlnila do všech světových stran.

"Rozbila se mi žehlička!" vyjekl nejmladší zoufale.

Dvojice zírajících čínsko-korejských brachů pootevřela pusu, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Tak nějak… nedokázala najít ta správná slova.

Minho mrzutě odložil dosloužilý přístroj pod umyvadlo, přičemž se snažně vyhýbal pohledu do zrcadla. "Půjčíš mi, prosím, svoji, MiMi?"

"Ehm," starší se rozpačitě zhoupl na patách, "rád bych, zlato, ale já žehličku jaksi… nevedu…"

Choi nevraživě přimhouřil oči a s výrazem boha pomsty namířil prstem na Zhoumiho hlavu. "PROKLÍNÁM TEBE I TVÝ ROVNÝ VLASY!"

"Minho…"

"POTŘEBUJU FUNKČNÍ ŽEHLIČKU!"

"Ze všeho nejdřív se uklidni, ano?"

"JAK SE MÁM UKLIDNIT?" zaskřípal tmavovlásek zuby. "TAKHLE PŘECE NEMŮŽU JÍT MEZI LIDI!"

"No takhle rozhodně ne," přisvědčil Mi. "Když si ale vlasy namočíš…"

Siwon kývl. "Zbavíš se té narovnané poloviny."

"JENŽE TÉ SE PRÁVĚ ZBAVOVAT NECHCI!"

"Bez žehličky to ale půjde těžko."

Minho znechuceně ukázal na pravou půlku svojí hlavy. "VŽDYŤ VYPADÁM JAKO OVCE PO ŠPATNÉ TRVALÉ!" zakvílel.

"Mít tvoji tvářičku, je mi úplně jedno, co mám hlavě," protočil Zhoumi panenky.

"Mám ze svých vlasů trauma už od dětství!"

"A proč, prosím tě?"

"Protože jsou příšerný!"

"Jsou úplně normální."

"Chceš se hádat?"

"Jako by to s tebou snad mělo cenu…," vzdychl daemon. "Ale upřímně, co ti na nich tak hrozně vadí? Že se vlní? Vždyť o Min Hových vlasech jsi nikdy neřekl křivého slova, naopak!"

"Srovnávat moje a Min Hovy vlasy je jako srovnávat tebe a Ryeowooka. Výškově!" zavrčel Minho a pohlédl na hodinky. 7:10. Sakra! "Kašlu na to! Dokud mi vlasy nepřerostou přes uši, kroutí se v únosné míře. Hned v pondělí se jedu ostříhat, zapiš si to do diáře," oznámil Mimu a práskl za sebou dveřmi. Chvíli poté zaslechli zvuk tekoucí sprchy.

•••

"Jen to řekněte," zabručel Minho. Odklopil horní krajíc sendviče, zvedl plátek rajčete a zamračeně ukousl. "Vypadám jako idiot."

Spolustolující kolegové se nervózně ošili. Černočerná nálada prince Choie budila dojem časované bomby. Tik tak, tik tak…!

"To není pravda!" vyhrkl Ren, kterému okolní dusná atmosféra začínala způsobovat vyrážku. "Je to nezvyk, to uznávám, ale to neznamená, že ti tenhle účes nesluší. No ne?"

Ostatní jako na povel zuřivě přikývli a Minho se zamračil ještě víc.

Nevěřil, ovšemže nevěřil. Renova břitká upřímnost vůči vrstevníkům si nebrala servítky - až na jedinou výjimku. A tou byl on.

"Kyuhyune?"

"Já se zcela ztotožňuju s Renovým názorem," ujistil ho černovlásek vážně.

"Keyi…?"

"A kurva."

Všichni se nechápavě zadívali směrem, kterým mířil blonďákův pohled, všem ohromením poklesla čelist. Protože jak vzápětí prohlásil Aron…

"To musí být karma."

"Minho!" zaječel Zhoumi, když jeho přítel rozzuřeně vyletěl ze židle a s vraždou v očích se vrhl ke svému démonovi, bezelstně procházejícímu jídelnou ke švédskému stolu. "Za co?!" zanaříkal a ve jménu Min Hova přežití se tryskem rozběhl k místu nadcházejícího konfliktu.

Zbytek stolu za nimi zůstal vyvaleně hledět.

"CO. TO. JE?!" zahřměl Minho, spíš než samotnému Min Hovi adresoval svou vyčítavou výpověď jeho dokonale rovným vlasům.

Prostě karma.

Hrabě na něj nechápavě zamrkal. Na něj, na jeho vlasy, znovu na něj, znovu na jeho vlasy… a pak mu to došlo. Pohnul rty, aby něco řekl (ačkoli neměl nejmenší ponětí co), mladší ho však předběhl pobouřeným: "NENÁVIDÍM TĚ!" a rozzuřeně oddusal z jídelny.

"Jenom klid. Za pár let ho to přejde," broukl Zhoumi a chlácholivě otřeseného Min Ha poplácal po rameni. Na vydýchávání šoku ale neměl démon čas. V rozevřených dvoukřídlých dveřích se totiž jeho naštvaná lidskost minula s příchozí dvojicí tajemných návštěvníků.

Mi svraštil čelo a ostražitě si oba neznámé prohlédl. Vyšší z mladíků zachytil jeho pohled, vteřinu dvě jej ve vší melancholičnosti opětoval a spěšně odvrátil zrak stranou.

 

•••

"Dovol mi jednu čistě technickou otázku: Proč jsem to vždycky já, kdo vyzvedává tebe?"

Ryeowook zamknul dveře pokoje a blýskl po Taovi širokým úsměvem.

"Dokud budeš mít za zadkem Krise, nedostane mě k vašemu pokoji ani stádo volů," prohlásil bezelstně a s vílí lehkostí protančil okolo staršího směrem ke schodišti. "Vyměň spolubydlícího, nebo se s tím smiř."

"Tvá velkorysost mě dojímá k slzám," frkl Tao ironicky, pokradmu sleduje smějícího se chlapce před sebou.

Nikdy by mu to nepřiznal, ale záviděl mu. Fascinovala ho ta ladnost, s jakou se pohyboval, ba přímo vznášel, fascinovala ho radostná volnost a svoboda, která z něj v takových chvílích doslova prýštila. Totéž kouzlo, jež vždycky tolik obdivoval na Nichkhunovi, kouzlo, kterým se zpovzdálí těšil u Sooyoung. Nenapodobitelný větrný půvab, s nímž se vzdušný mág musí narodit. Něco, o čem si podřadný zeměvládce může nechat leda zdát…

"Myslíš, že se k nám přidá i u večeře?"

Wookieho vysoký hlas vytrhl Taa z chmurných úvah. Bezděčně potřásl hlavou, jako by chtěl malicherné myšlenky zahnat pryč, a přidal do kroku, aby spolu sladili tempo.

"Nejspíš jo. Tvářil se vcelku spokojeně," odvětil váhavě. "Copak? Konečně jsi přeorientoval svůj zájem k dosažitelnějším cílům?"

Ryeowook teatrálně našpulil pusu, ukazovákem si přemýšlivě poklepal o bradu. "Hmm…" Ne, že by měl o čem přemýšlet. Ale čistě pro efekt… "Ne. A i kdyby, s tím jeho nadšeným zápalem pro Arona bych beztak neměl šanci soupeřit."

"To máš asi pravdu," přikývl starší uvážlivě.

"Asi? Vždyť připomínal zavilou fanynku, co chce zjistit první poslední o svým idolovi a nebude k tomu váhat použít násilí!"

"Že ty hned v každým vidíš násilníka…"

"O Krisově bezúhonnosti a lásce ke koťátkům mě doopravdy nepřesvědčíš," ujistil ho Ryeowook suše. "Že by se Aron s Chansungem znali? Nějak z dřívějška?"

Černovlásek zavrtěl hlavou. "Odpoledne jsem potkal Rona v knihovně a zavedli jsme na Chansunga řeč… Nezdálo se, že by o něm cokoli bližšího věděl."

"To je divné." Mladší svraštil čelo. "Z našeho nováčka jsem nabyl dojmu, že toho o Aronovi ví dost. Až podezřele dost na někoho, s kým se Aron nezná…"

"Tajný ctitel?"

"Romantické, ale nepravděpodobné."

"Nevěříš Aronovu šarmu?"

"Naopak, Aronův šarm nemá chybu. To Chansungovo zaujetí se mi nejeví jako milostné. Alespoň ne úplně… O co tu sakra jde?"

Tao pokrčil rameny. "Na to se musíš zeptat jeho."

Vešli do hučící jídelny. Každý se chopil jednoho čistého tácu z hromady vyskládané na odkladním stolku a zařadili se do zástupu okolo švédského stolu, předkládajícího nabídku dnešní večeře.

Levitující Ryeowook se z dlouhé chvíle ohlížel přes rameno po dalších a dalších příchozích, občas mávnul některému ze spolužáků. Rád se vžíval do role neviditelného pozorovatele. Nikdo nic netušil, nikdo si na nic nehrál. A sledovat mnohdy ten diametrální rozdíl bylo… zkrátka pozoruhodné.

Avšak to, co jej ohromilo nyní, nemělo s lidským přetvařováním nic společného.

"Ty… Tao?"

"Hm?" broukl starší tázavě.

"Jde sem Min Ho."

Lžíce, kterou Číňan zrovna nabíral zelný salát s kukuřicí, s cinknutím spadla zpátky do skleněné mísy. "S - sem?" vyjekl hlasem o oktávu vyšším.

"No jo," přitakal Wookie. "Míří k nám…"

S nenápadností chrtů mezi čivavami merčili pohyb hraběte Choie - Ryeowook nanejvýš zvědavě, Tao nadšeně a vyplašeně zároveň.

Upřímně, děsila ho vlastní slabost. Děsilo ho, že stačil jediný Min Hův úsměv, jediné vlídné slovo, jediný dotek a on zoufale lačněl po dalším. Krásnějším, laskavějším, intimnějším. Jako narkoman bažící po další dávce… Děsilo ho, že nemá ani to nejmenší tušení, co si od Choie Min Ha vlastně slibovat, a přitom mu na odpovědi vůbec nezáleželo.

Kolikrát už ho za tu krátkou dobu napadlo, zda by nebylo bezpečnější vrátit se ke své nezhoubné náklonnosti k jeho mladší lidské verzi. Věděl však, že to není možné. A i kdyby bylo… beztak by se své posedlosti nikdy úplně nevzdal.

Min Ho Ryeowookovi se zdvořilým pousmáním kývl na pozdrav. Kráčel tak plavně, že náhodný přihlížející mohl jen stěží zaznamenat, že se v momentě, kdy procházel kolem Taa, letmo dotkl hřbetu jeho ruky.

"Přijď po večeři ke mně, ano?"

Černovlásek nasucho polkl. Min Hův hluboký, zastřený šepot jej rozechvěle zamrazil v zádech. Malátně přitakal, ačkoli mu bylo jasné, že démon na reakci nečeká.

Proč taky.

Mlčky sledoval jeho vzdalující se postavu, dokud mu v houfu žvanících druháků nadobro nezmizela z dohledu. Povzdechl si. Cítil se jako ztracené štěně.

Koutkem oka zpozoroval, že se Ryeowook přesunul ze svého obvyklého zákrytu za jeho zády na neobvykle zřetelnou pozici po jeho pravici, upíraje významný pohled střídavě na Taa a směrem, kterým zmizel hrabě.

Starší mimoděk zauvažoval nad tím, že při jejich markantním výškovém rozdílu na ně musí být zatraceně vtipná podívaná.

"No?" houkl hnědovlásek tázavě, hlavu zakloněnou, aby na Taa dobře viděl.

Zatraceně vtipná podívaná.

"Mám se u něj… po večeři zastavit." Vyřčena nahlas zněla ta slova i jemu samotnému naprosto nereálně. Až na moment zapochyboval, zda si to celé jen nevybájil.

Ryeowook nepromluvil, místo toho stočil zrak k učitelskému stolu. Min Ho právě usedal na své čestné místo vedle Yesunga.

Chvíli je tiše sledovali.

"Milovat démona obnáší v prvé řadě naprosté vyrovnání se s faktem, že nikdy nebudeš jeho jediný…," konstatoval Wookie věcně.

Tao se přemítavě zadíval na srdečně rozesmátého profesora magie a svraštil čelo.

Měl by na něj pohlížet jako na soka? Měl by žárlit? Nenávidět…? Nic takového však necítil. A nepřišel na jediný rozumný důvod, proč se k podobným emocím uchylovat. Ne. Rozhodně ne. Vždyť soupeřit s Yesungem o Min Hovu výhradní přízeň by byla holá sebevražda.

"Jsi si jistý, že to dokážeš?"

Přikývl.

•••

O hodinu později seděl Tao způsobně na pohovce v Min Hově obývacím pokoji, prsty křečovitě svíraje horký hrnek. Pálil jej do dlaní, ale neodložil ho. Preventivně. Zabraňoval mu totiž v impulzivním vyvedení jakýchkoli neuvážeností. Kterých měl při pohledu na nádherného muže v protějším křesle plnou hlavu…

Kvůli erotickým hrátkám si ho sem Min Ho však nepozval.

"Víš, Tao," démon se s nečitelným výrazem opřel lokty o stehna a v důvěrně nevinném gestu se k mladíkovi naklonil blíž, "bylo mi řečeno, že ty a Ryeowook - i navzdory ovládnutí - víte o všem nekalém, co se na škole posledního půl roku děje."

Černovlásek kývl.

"A že s tím, stejně jako my, nesouhlasíte."

"Zneužívat kontrolu mysli lidí je ohavnost."

"Lépe bych to nevyjádřil," přisvědčil Min Ho uvážlivě. "V případech, kdy si oběti nátlak uvědomují a přitom jsou proti němu zcela bezmocné, obzvlášť…" Očima mladého Číňana zkoumavě provrtával.

Tao pomalu, mimořádně pomalu, upil čaje. Skoro jako by se snažil získat čas. "Ale upřímně…" Zachvěl se. Démonův pronikavý pohled jej znervózňoval a uklidňoval zároveň. Rozpačitě se kousl do rtu a zvedl k němu zrak. "Vašemu nátlaku bych se nevzpíral."

Tmavovlasý se tiše rozesmál. "To je moc milé vědět," usmál se rozpustile na mladšího. "Naneštěstí… já lidi neovládám."

"Vůbec?" Taovo obočí překvapeně zmizelo pod havraní ofinou.

Hrabě skromně pokrčil rameny. "Nemíním se stavět proti vlastnímu přesvědčení," vysvětlil.

"Páni. To je… úžasné."

"Díky. Většina mých známých si myslí opak."

"Proč? Zamést si cestičku a udělat z nepohodlných lidí tupé ovce dokáže každý démon. Ale vy si život neusnadňujete, čelíte mu přímo. To přeci zasluhuje obdiv."

"Nesmíš se na tu schopnost dívat tak černobíle… V minulosti démonům nejednou zachránila krk."

"Jistě. Jenže dnes už nejsme ve středověku a lidé démony neupalují na hranicích," kontroval Tao.

"Ano a díkybohu za to. Zbrojí se proti nám však dál. Sice tajně a v daleko menší míře, ale… kdoví, jakým směrem se situace obrátí za pár let," odtušil Min Ho nevzrušeně. "Což ale rozhodně neomlouvá jednání Imové, Hwanga a Kima," dodal a přemýšlivě spojil konečky prstů.

Černovlásek jej mlčky pozoroval.

"Chci, abys věděl - abyste vy oba věděli, že nám vaše situaci není lhostejná. Yesung všemožně hledal jakýkoli způsob, jak vás démonského nátlaku zbavit."

Tao se chabě pousmál. "To je od něj hezké. Jenže… to nejde."

"Ne. Oficiálně ne." Min Ho se zvedl z křesla, přistoupil ke komodě v rohu místnosti a cosi vytáhl ze šuplete.

Číňan zmateně nakrčil čelo.

"Démoni nejsou oprávněni rušit vliv jiných démonů. Naštěstí pro nás, neexistuje žádný zákon, který by tohle stanovisko pravomocně ukládal, jde čistě o… morální aspekt." Choi zamířil zpátky k pohovce. V ruce držel stříbrný řetízek, na němž se houpal jednoduchý kulatý přívěsek s měňavě černě vybarveným symbolem. Trojice propojených kruhů obklopující jediný samostatný.

Skoro jako by ten nejmenší ve svém středu ochraňovaly, napadlo Taa.

"A pravidla - i ta slušného chování - jsou přeci od toho, aby se občas porušovala," broukl Min Ho a s úsměvem přisedl k rozpačitému černovláskovi. Oba na moment stočili oči k přívěsku. "Je to agresivní kouzlo. Až příliš na to, aby se jich tu v rámci bezpečnosti mohlo vyskytovat víc než jedno jediné. Svému právoplatnému nositeli však neublíží. Ani za sebevyhrocenější situace."

Tao na démona tázavě pohlédl.

"Dokud ho budeš nosit, bude tvá mysl imunní vůči veškerým vnějším vlivům."

"A - ale proč já?" zakoktal mladík s nelíčeným údivem. "Vždyť Ryeowook má pro vás mnohem větší cenu…"

"A v tom je právě ta potíž," řekl Min Ho. "Ryeowook je jejich triumf, střeží si ho jako oko v hlavě. Okamžitě by poznali, že něco zpřetrhalo jejich vodící provázky."

"Kdežto ztrátu kontroly nad jedním mizerným mágem ani nezaregistrují, jasně."

"Až na tu část o 'mizerném mágovi' jsi tou větou perfektně shrnul oficiální prohlášení mých drahých kolegů."

"Ale já jsem mizerný mág."

"S tím si nedělej starosti. Horší než Key a Donghae být nemůžeš," ujistil ho hrabě a Tao se upřímně rozesmál.

Min Ho se zlehka dotkl jeho tváře, načež mu dvěma prsty nadzvedl bradu, aby si zpříma hleděli do očí. Usmál se. "Přijímáš tedy?"

"Copak se dá taková nabídka odmítnout?" opáčil mladší se zarděním a nesměle démonovi usmání opětoval.

"Otoč se."

Tao odložil chladnoucí hrnek, poposedl a poslušně se k Min Hovi obrátil zády. V příští vteřině vklouzl přívěsek hladce pod lem jeho trička. Zachvěl se. Chladný kov jej zastudil na nahé kůži.

Zapínání řetízku němě zapadlo na své místo a Tao uchváceně vydechl úlevou. Ten pocit nenadálé volnosti byl… nepopsatelný. Tak opojný, až se mu zamotala hlava. Zavřel oči a podvědomě se přitiskl blíž k tělu muže za sebou. Pevnému a vypracovanému, jak rozpoznal vzápětí.

Jeho mělký, přerývaný dech se protichůdně snoubil s tím Min Hovým, hlubokým a ledově klidným.

"A…" Mladík se v démonově objetí natočil mírně do strany, přesně natolik, aby měl dostatečný výhled na jeho klasicky krásnou tvář. Dokázal by se jí kochat celé hodiny a stejně by se mu neomrzela. "… jak zní neoficiální prohlášení?" mroukl zvědavě.

Min Ho zvlnil rty v dravčím úsměvu. A pak si Taa něžně přitáhl blíž a políbil ho.

Prostě a bez zbytečných řečí.

S pousmáním hocha pohladil po zádech. Rozkošně mu tál v náručí. "Bylo mé vysvětlení dostatečné…?" zavrněl měkce.

"Ani zdaleka," ujistil ho černovlásek. "Budete mi to celé muset zopakovat. Raději víckrát. A podrobněji."

•••

"Takže to vyšlo."

"Ano, vyšlo."

"A bude to fungovat?"

"Naprosto."

Yesung rozvážně pokýval hlavou. "A myslíš, že zvládnu nevyškrábat tvojí čínské ženě oči?"

Min Ho ustal v krmení svého želvího jmenovce listem kapusty (za což se mu od hladového Kima dostalo rozmrzelého pohledu) a navýsost zděšeně se na svého přítele podíval.

Starší vyprskl smíchy. "To byl vtip!" ubezpečil ho pobaveně. "Jsem dostatečně inteligentní, abych chápal, že chtít tě výhradně pro sebe je nejenom nemožné, ale hlavně příšerně sobecké… Ne vůči tobě, ale vůči ostatním, samozřejmě."

"Tvá ohleduplnost mě šokuje."

Sung se na něj zazubil.

"Ale buď si jistý," tmavovlasý položil kapustu před Kima, zvedl se z podlahy a s úsměvem objal Yesunga kolem pasu, "že ti ze mě rozhodně patří ta největší část."

"S tím taky počítám," odtušil druhý, vytáhl se na špičky a lípl hraběti pusu na nos. "Ale poslyš, ty Taův spasiteli, co bude s Ryeowookem?"

"Ryeowook se z toho zvládne vyhrabat sám."

"Vážně?"

"Hm. Dá to práci, ale když se mu povede obrátit svou schopnost správným směrem, dokáže svou mysl před cizím nátlakem zablokovat."

"Jenže… kdo ho to naučí?"

"S tím si teď nelam hlavu," usmál se Choi.

A Yesung ho poslechl. Omluvil se, že musí ještě něco připravit na zítřejší vyučování, a tak se Min Ho vrátil zpátky na zem k líně přežvykující želvě a společně mlčky sledovali, jak se jejich partner (v prvním případě) a páníček (v případě druhém) přehrabuje mezi tituly ve svojí přetékající knihovně.

Uteklo pět minut, Kim úspěšně spořádal svůj zelený příděl a začal z nudy - nebo ze škodolibosti - u Yesungovy želvy jeden nikdy neví - okusovat Min Hovu ruku.

"Sungie?"

"Hm?"

"Tenhle pátek se v Opeře - myslím u nás, v Podsvětí - koná výroční ples…"

Černovlasý zadumaně nakrčil čelo. Odložil pero, zaklapl knihu a vstal od stolu, aby ji vrátil na poličku. "Aha. Jubileum založení vašeho alternativního Soulu?"

"Přesně tak."

"Z toho se asi nevykroutíš, co?"

"Neúčast ani smrt neomlouvá," přisvědčil Min Ho a nervózně si špičkou jazyka olízl horní ret. "Víš, napadlo mě… jestli bys… nešel se mnou…?"

Pětisetstránková kniha vyklouzla z mužovy drobné dlaně a těžkopádně se zřítila k zemi. Velmi neyesungovsky nechal Yesung publikaci svému osudu (Kim střemhlav (v želvím slova smyslu) vyrazil za novou obětí, s níž jeho skromný chrup zatím neměl tu čest) a jenom na mladšího bezhlese vytřeštil oči.

Hrabě s nejistým pousmáním pokrčil rameny. "Potřebuju doprovod…"

"Ne. Ne, to nejde!" vyhrkl Sung a zuřivě potřásl hlavou. "A ne, doopravdy se nebojím o svoji bezpečnost," uzemnil Min Ha dřív, než stačil otevřít pusu. "Je to úžasná nabídka, nic mě nepotěší víc než možnost studovat démony v jejich přirozeném prostředí, ale… prostě ne."

"Proč?" hlesl tmavovlasý zaraženě.

"Proč? Podívej se na mě! Nehodím se k tobě, nemůžu ti dělat garde. Vždyť… by to bylo směšný!"

"Ale…!"

"Nejsem ani šlechtic!"

"Na tom vůbec nezáleží…"

"Nemůžeš jít se Sooyoung?"

"Noonu doprovází Jessica."

"No tak s sebou vezmi Jonghyuna."

"To dělám už dvě a půl století," zabručel Min Ho mrzutě. "Sungie, prosím. Chci ten večer strávit s tebou."

Starší se s povzdechem sehnul, sebral zklamané želvě knihu přímo před nosem a vrátil ji na místo. "Ne, Min Ho. Je mi líto, ale ne."

A hraběti tak nezbylo, než vytasit zbraň nejvyššího kalibru.

"Bude tam Eric."

Yesung strnul.

"V pátek dopoledne se vrací z Havaje…"

Yesung se k němu pomalu, nevraživě otočil a zcela netajeně se ho pokusil zavraždit pohledem. "To má být vydírání?" zachraptěl záhrobním hlasem.

"Kdepak. Pouhé konstatování faktu," usmál se Choi nevinně, divže mu nad hlavou nevysvitla svatozář. "Poznáš se s ním nepochybně tak jako tak, ale… no, tady se přeci jenom vyskytuje pár dalších jeho extrémně nadšených fanynek… a takový Zhoumi umí být docela ranař, když na to přijde…"

Yesung zoufale zasténal.

"Čímž chci říct, že když se s Erikem seznámíš seriózně a v klidu jako první, jistě na něj zapůsobíš mnohem výrazněji…"

Yesung ještě zoufaleji sevřel vlasy v pěstech.

"A vůbec, nejenom Eric, pozvaní jsou samozřejmě i Hyesung a Dongwan a Minwoo…"

"TAK JO!"

"Jo?"

"Půjdu. S tebou. Na ten ples," ucedil černovlasý neochotně.

Min Ho radostně vyskočil na nohy a sevřel přítele v medvědím objetím. "Děkuju, lásko!" zacvrlikal dojatě.

Sung se nosem poraženecky zabořil do pruhované červenobílé látky démonova svetru. Hezky voněl. Jako pokaždé. "Nemám co na sebe," zahučel.

"Do pátku času dost," uklidnil ho mladší s úsměvem. "Pozítří vyrazíme na nákupy… a seženeme ti ten nejlepší oblek. Na podobných akcích dělají šlechtice šlechticem výhradně šaty. A já tě ujišťuju, že nikdo nezasvěcený nebude mít šanci poznat, že ti v žilách neproudí modrá krev."

•••

"Kde je vlastně Nayla?" napadlo při vstupu do studentského křídla Siwona. "Celý den jsem ji neviděl."

"Sjíždí Free! maraton."

Siwon, Kyuhyun i Aron na Zhoumiho nechápavě zamrkali.

Číňan pohlédl na hodinky. "Teď už by se mohla blížit závěru Eternal Summer…"

Trojice se rozchechtala na celé kolo.

"Vyměnila gay porno za anime?" zakřenil se Ron.

"To v tvých očích asi pořádně klesla, co?" rýpl si Kyuhyun a s úšklebkem se ladně se vyhnul daemonovu lokti.

Mi zavrtěl hlavou. "Nevyměnila. Střídá to podle nálady."

Siwon se zadumal. "Vzhledem k tomu, že je Nayla tvůj Stín… Uvědomuješ si, co o tobě její záliby vypovídají, MiMi?"

"Že ve skrytu duše taky toužím zírat po večerech s vědeckým zájmem na asijský gay porno a slintat nad kreslenými, většinu času do půl těla obnaženými kluky? Ano, Siwone, kápl jsi na to. Hned jak dorazím do pokoje, objednám si akční figurku Makota. Tu s luxusním zadkem."

Smíchy zlomení v pase se vyškrábali do prvního patra. Tam se od nich s přáním dobré noci odpojili Zhoumi a Siwon, ve druhém poschodí se Aron rozloučil s Kyuhyunem a sám pak vystoupal do třetího patra, kde se nacházel jeho a Renův pokoj.

Vzal za kliku. Bylo odemčeno. Vešel do ztichlé místnosti a rozhlédl se.

"Rene?" zavolal, zatímco si zouval boty. Napravo od něj třískly dveře koupelny.

Aron zvedl k mladšímu oči a zamýšlený pozdrav mu odumřel na rtech. Ztěžka polkl. Už dlouho neviděl Rena takhle vzteklého. "Co se stalo?" zeptal se opatrně.

Světlovlásek semkl rty do úzké linky a několik dlouhých vteřin ho probodával studeným pohledem. "Proč mi nevěříš, Arone?"

"Cože? J - já nechápu -"

"NELŽI!" zaječel Ren rozzuřeně. "Slyšel jsem, o čem ses odpoledne bavil s Kyuhyunem! Nasadils ho, aby mě sledoval!"

"Jenom na tebe dává pozor ve vyučování, nic víc!" ohradil se rudovlásek a unaveně si promnul kořen nosu. "No tak, Rene, sám moc dobře víš, že ho nemáš plně pod kontrolou, a Yesung -"

"NIKDY BYCH YESUNGOVI NEUBLÍŽIL!"

"ALE ON ANO!"

Mladšímu vhrkly slzy do očí. "Myslel jsem, že mi důvěřuješ…"

"Tohle nemá s důvěrou co dělat."

"A s čím teda?!"

"Rene…"

"Trhni si," zaskřípal světlovlásek zuby, popadl z postele svoji školní tašku a vyrazil ze dveří. V takových chvílích bylo bezesporu fajn být démonem. Žádný daemon totiž neměl nejmenší šanci vás zastavit.

"Kam jdeš?" zakřičel za ním Aron zoufale.

"Kamkoli. Tady spát nebudu!"

"MINKI!"

Chlapec se na moment zastavil na úpatí schodiště a nevraživě se na Rona zamračil. "Nech mě být," zasyčel zlostně a odrázoval pryč.

Nejraději by se rozběhl za Min Hem, jenže takový čin obsahoval vysokou pravděpodobnost přímé konfrontace s Yesungem, a to nemínil riskovat.

Dobrá, tak jaké možnosti mu zbývají? Kdo z jeho přátel se nedělí o pokoj se spolubydlícím? Kyuhyuna zavrhl ihned, čistě z principu, Keyho po chvíli přemýšlení proto, že by se moc vyptával.

Spěšně proklusal druhým patrem k předposledním dveřím nalevo a zaťukal. Dutý zvuk se hlasitě rozlehl prázdnou chodbou.

Kroky z nitra pokoje vystřídalo cvaknutí kliky a dveře se pootevřely. Útlý nájemník zdejších prostor na spolužáka na prahu překvapeně vykulil oči.

"Rene?"

Světlovlásek se rozpačitě zhoupl na patách. "Můžu… tu dneska přespat?"

Užaslý Ryeowook jenom kývl a odstoupil ode dveří, aby mladšího pustil dál.

Neptal se, nevyzvídal a Ren mu byl vděčný. Prostě ze dna skříně v tichosti vytáhl rezervní polštář a peřinu, ze druhé police pak prostěradlo a povlečení a pomohl je Renovi natáhnout.

Jenomže i Ryeowookova obdivuhodná diskrétnost měla své hranice.

"Uhm, promiň," nakousl hnědovlásek váhavě, "vím, že mi do toho nic není, ale… vy jste se s Aronem snad… pohádali?"

Mladší netečně trhl rameny. "Tak něco," zamumlal.